OSPT 8 C 35/2026-33

Okresní soud v Prachaticích rozhodl soudkyní Mgr. Miladou Trůblovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 45 695,09 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba žalobkyně, aby žalované byla uložena povinnost k zaplacení částky 45 695,09 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 069,54 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 45 695,09 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 13,9 % ročně z částky 42 103,79 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 13,9 % ročně z částky 1 040,30 Kč od 2. 9. 2024, se zamítá.

II. Žalované se nepřiznává právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobkyně žalobou došlou soudu dne 26. 3. 2026 navrhla, aby žalované byla uložena povinnost k zaplacení částky 45 695,09 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba., IČ IČO, se sídlem adresa, uzavřela se žalovanou dne datum smlouvu o úvěru, na základě které banka poskytla žalované úvěr ve výši 103 899 Kč, který byl veden na úvěrovém účtu č. č. účtu. Žalovaná se zavázala splácet bance úvěr v pravidelných měsíčních splátkách spolu s úrokem z úvěru ve výši 13,90 % ročně a poplatky za úkony související s poskytnutím a správou úvěru. Dále bylo ve smlouvě sjednáno, že banka je oprávněna připisovat vyúčtované úroky z úvěru k jistině úvěru vždy k poslednímu dni každého kalendářního měsíce. Pro případ prodlení s úhradou jakékoliv splátky úvěru, úroku z úvěru či poplatku byla sjednána povinnost žalované uhradit úrok z prodlení, dále smluvní pokutu a právo banky prohlásit úvěr za okamžitě splatný. Žalovaná sjednané splátky úvěru, úroky a poplatky nesplácela řádně a včas, byla několikrát bankou písemně upomínána. V důsledku trvajícího porušování smluvních povinností, využila banka svého oprávnění a úvěr ke dni 29. 6. 2024 zesplatnila. Pohledávka za žalovanou vyplývající z úvěrové smlouvy byla bankou postoupena žalobkyni s příslušenstvím a všemi právy a povinnostmi s ní spojenými smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností ke dni 1. 9. 2024, což bylo žalované oznámeno dopisem zaslaným doporučeně dne 16. 9. 2024. Pohledávka za žalovanou ke dni postoupení činí 46 764,63 Kč a skládá se z neuhrazeného zůstatku úvěru 42 103,79 Kč, úroku z úvěru 1 040,30 Kč, úroku z prodlení 1 069,54 Kč a poplatků 2 551 Kč. Jistina pohledávky 43 144,09 Kč je tvořena neuhrazeným zůstatkem úvěru 42 103,79 Kč a připsanými úroky z úvěru 1 040,30 Kč. Žalované byla zaslána předžalobní výzva k plnění, žalovaná však ničeho neuhradila.

2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba., jako poskytovatel úvěru splnila svou zákonnou povinnost dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, jestliže s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě informací získaných od žalované, které získala při zpracování žádosti žalované o poskytnutí úvěrového produktu. Žalovaná uvedla, že je zaměstnána na hlavní pracovní poměr u zaměstnavatele právnická osoba., na dobu neurčitou s měsíčním příjmem 10 684 Kč. Byla svobodná, neměla vyživovací povinnost k žádné další osobě a s ohledem na výši příjmů, který žalovaná doložila výpisem z účtu a výši požadovaného úvěru dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k názoru, že schopnost žalované splácet úvěr je dostatečná. K posouzení úvěruschopnosti klienta žalobkyně předložila získané informace, dle kterých žalovaná dosahuje příjmu 10 684 Kč, což bylo pracovníkem banky zkontrolováno na příchozích transakcích na účet klienty vedený u právnická osoba. Bylo ověřeno v insolvenčním rejstříku, že klientka nebyla v aktivním insolvenčním řízení, nebyly zjištěny žádné relevantní negativní informace o podvodném jednání, záznam o exekučních řízení a byla ověřena předchozí splátková morálka klientky. Klientka v žádosti uvedla výdaje ve výši 1 000 Kč. V době poskytnutí úvěru měla klientka revolvingový úvěr u právnická osoba s limitem 6 000 Kč a splátkou 300 Kč a úvěr pro fyzické osoby s úvěrovým limitem 73 007 Kč, kdy splátka činila 1 416 Kč s tím, že tento bude v rámci úvěrové žádosti zkonsolidován. Splátka nového úvěru činila 1 826 Kč, nové splátkové zařízení tedy 2 126 Kč. Po odečtení splátkového zatížení od příjmu pak klientce zbývá 8 558 Kč k pokrytí životních nákladů klientky.

3. Ve věci bylo nařízeno jednání na den 29. 6. 2026, kdy žalobkyně setrvala na podané žalobě. Žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, k žalobě se nevyjádřila.

4. Ze smlouvy uzavřené dne datum mezi žalovanou a právnická osoba., bylo zjištěno, že ve smlouvě se banka zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 103 899 Kč, který bude veden na úvěrovém účtu č. č. účtu tak, že částka 73 899 Kč bude použita na splacení konsolidovaných dluhů u banky č. úvěrového účtu č. účtu, zbývající částka bude vyplacena na účet žalované. Žalovaná se pak zavázala poskytnutý úvěr zaplatit spolu se sjednaným úrokem ve výši 13,90 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách 1 847 Kč, a to nejpozději do 19. 1. 2026.

5. Smlouva o úvěru byla uzavřena účastníky za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 stanoví povinnost poskytovatele před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Soud se tedy zabýval otázkou, zda žalobkyně postupovala při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet v souladu s příslušnými zákonnými ustanoveními.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěru jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle § 86 odst. 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnosti spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Z citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost žalobkyně coby poskytovatele s odbornou péči posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, dále i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti pak ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Účelem zkoumání úvěruschopnosti je to, aby bylo zabráněno poskytování úvěru spotřebitelům, kteří nejsou schopni svým závazkům dostát a čerpáním dalších úvěrů se dostávají do bezvýchodné situace a dluhové pasti. Zkoumání úvěruschopnosti nemůže být pouhým formálním úkonem, splněným prohlášením účastníků, že spotřebitel je úvěr schopný splácet, případně doplněním výše příjmů spotřebitele a jeho závazků bez jakéhokoliv dalšího ověření. Je tedy nutno, aby údaje uváděné spotřebitelem poskytovatel skutečně ověřoval a sám aktivně zjišťoval, zda spotřebitel řádně své závazky plní.

10. Při posouzení úvěruschopnosti právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů uvedených v žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 28. 12. 2017, ve kterém žalovaná uvádí, že je svobodná, je zaměstnána u zaměstnavatele právnická osoba., od 28. 3. 2017, pracovní poměr má sjednán na dobu neurčitou a není s ní vedeno jednání o skončení pracovního poměru. Bydlí v nájemním bytu ve vlastnictví jiné osoby. Žalovaná uvedla, že nemá žádné další splátky u nebankovních produktů, její ostatní výdaje činí 1 000 Kč měsíčně. Její příjem ze zaměstnání činí průměrně 10 684 Kč. Žalobkyně pak doložila výši příjmů žalované, výpisy z osobního účtu žalované za období od června 2017 do prosince 2017. Soud má však za to, že žalobkyně se v rámci zkoumání úvěruschopnosti nikterak nezabývala tím, jaké jsou skutečné životní náklady žalované, kolik žalovaná platí měsíčně za bydlení, jestliže v žádosti o poskytnutí úvěru uvádí, že bydlí v nájmu v bytě ve vlastnictví jiné osoby. Žalovaná také uvádí, že s ní ve společné domácnosti nežije žádná další osoba, lze tedy předpokládat, že náklady spojené s bydlením jdou výlučně za žalovanou. Žalobkyně, respektive právní předchůdkyně žalobkyně, se spokojila pouze s tím, že ostatní životní náklady žalované tvoří částku 1 000 Kč, kdy soud nemůže s takto zjištěným výdaji v žádném případě souhlasit, nemůže souhlasit s tím, že by v roce 2017 náklady na bydlení, náklady na uspokojení základních životních potřeb, jídlo, oblečení, hygiena a další, činily toliko uváděnou částku. Žalovaná dosahovala průměrného měsíčního příjmu 10 684 Kč, byla již zatížena dvěma existujícími úvěry. I za této situace, a to na výši dosahovaného příjmu žalované, skutečnosti, že žalovaná byla zaměstnána od března roku 2017, právní předchůdkyně žalobkyně poskytuje žalované úvěr, kdy i větší část tohoto úvěru je pak použita na konsolidaci již existujících dluhů. Právní předchůdkyně se tedy nezabývala dle soudu řádně majetkovou situací žalované, nepožadovala předložení jakýchkoliv listin prokazující výdaje žalované, minimálně výdaje za bydlení. Banka tedy poskytla žalované úvěr v situaci, kdy její doložený měsíční příjem činil pouze 10 684 Kč, neznala nikterak výši jejích skutečných výdajů na uspokojování základních životních potřeb, a současně byla žalovaná zatížena již splácením dalších dvou úvěrových závazků. Lze proto pochybovat o tom, že banka před poskytnutím úvěru řádně a s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 a následujících zákona o spotřebitelském úvěru, když již existující zadlužení, zejména spolu s nízkou výší příjmu žalované nasvědčovalo omezené schopnosti žalované splácet další úvěrový závazek, respektive hradit vyšší splátku nového úvěrového závazku.

11. Žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně nedostála své povinnosti stanovené v § 86 a při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet nepostupovala s odbornou péčí. Důsledkem takového postupu je to, že předmětná smlouva odporuje citovaným ustanovením § 86 a je dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.

12. „Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěru) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru včas. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné prodlení z prodlení podle § 1970 o. z. Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. … Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěru spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění (nýbrž od možností dlužníka) spotřebitele; nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“ Viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 3 Cdo 3675/2021.

13. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, jestliže právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru s odbornou péčí neposoudila řádně úvěruschopnost žalované jako spotřebitele. Jak je shora uvedeno, poskytovatel úvěru má v takovém případě pouze nárok na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v novém termínu splatnosti. Z výpisu úvěrového účtu č.č. účtu bylo zjištěno, že za dobu 28. 12. 2017 – 31. 12. 2023 žalovaná uhradila právní předchůdkyni žalobkyni na splátkách celkem částku 138 444,62 Kč oproti poskytnuté jistině úvěru 103 899 Kč. Jestliže tedy žalované byla poskytnuta částka 103 899 Kč, žalovaná dosud uhradila částku 138 444,62 Kč, žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta.

14. Ve věci úspěšné žalované by náleželo právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Protože však v souvislosti s tímto řízením jí žádné náklady nevznikly, bylo proto rozhodnuto tak, že právo na jejích náhradu se jí nepřiznává.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích. Odvolání se podává u Okresního soudu v Prachaticích.