OSPU 11 C 88/2020-107

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Nečasovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa žalobce ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ bytem adresa žalovaného a žalovaného ⟪LB:lb_008⟫ zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení ⟪LB:lb_009⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_010⟫ 2) celé jméno žalovaného, narozený dne datum ⟪LB:lb_011⟫ bytem adresa žalovaného a žalovaného ⟪LB:lb_012⟫ zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení ⟪LB:lb_013⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_014⟫ o určení vlastnického práva k nemovitým věcem,

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že celé jméno žalovaného, datum narození, bytem adresa žalovaného a žalovaného: ⟪LB:lb_001⟫ -) podíl ½ na pozemku parcelní číslo, k. ú. část obce, územní celek, jehož součástí je stavba adresa, k. ú. část obce, územní celek (stavební parcela, jejíž součástí je rodinný dům vč. Garáží a kolny); ⟪LB:lb_002⟫ -) podíl ½ na pozemku p. číslo k. ú. část obce, územní celek (zahrada); ⟪LB:lb_003⟫ -) stavba adresa, k. ú. obec u obec, územní celek (rodinný dům); ⟪LB:lb_004⟫ -) pozemek p. číslo k.ú. obec u obec, územní celek (stavební parcela); ⟪LB:lb_005⟫ -) pozemek p. číslo k.ú. obec u obec, územní celek (zahrada); ⟪LB:lb_006⟫ -) pozemek p. číslo k.ú. obec u obec, územní celek (orná půda); ⟪LB:lb_007⟫ -) pozemek p. číslo k.ú. obec u obec, územní celek (orná půda); ⟪LB:lb_008⟫ -) pozemek p. číslo k.ú. část obce, územní celek (orná půda); ⟪LB:lb_009⟫ -) pozemek p. číslo k.ú. část obce, územní celek (orná půda); ⟪LB:lb_010⟫ -) pozemek p. číslo k.ú. část obce, územní celek (orná půda); ⟪LB:lb_011⟫ -) pozemek p. číslo k.ú. část obce, územní celek (orná půda); se zamítá.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že celé jméno žalobce, datum narození, bytem adresa žalobce: ⟪LB:lb_001⟫ -) stavba adresa, k. ú. obec u obec, územní celek (rodinný dům); ⟪LB:lb_002⟫ -) pozemek p. číslo k.ú. obec u obec, územní celek (stavební parcela); ⟪LB:lb_003⟫ -) pozemek p. číslo k.ú. obec u obec, územní celek (zahrada), se zamítá.

III. Žalobce je povinen nahradit 1. žalovanému náklady řízení ve výši 10.164 Kč k rukám jeho právního zástupce anonymizováno jméno příjmení do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

IV. Žalobce je povinen nahradit 2. žalovanému náklady řízení ve výši 8.400 Kč k rukám jeho právní zástupkyně anonymizováno jméno příjmení do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

Žalobce se žalobou doručenou ke zdejšímu soudu dne 20.4.2020, ve znění jejího doplnění, domáhal vůči žalovaným určení vlastnictví k nemovitostem, a to že celé jméno žalovaného je vlastníkem podílu ½ na pozemku parcelní číslo, jehož součástí je stavba adresa, (stavební parcela, jejíž součástí je rodinný dům vč. garáží a kolny), podílu ½ na pozemku p. číslo (zahrada), zapsaných na list vlastnictví u stát. instituce, stát. instituce, pro územní celek a k.ú. část obce, stavby adresa, (rodinný dům), pozemku p. číslo (stavební parcela), pozemku p. číslo (zahrada), pozemku p. číslo (orná půda), pozemku p. číslo (orná půda), zapsaných na list vlastnictví u stát. instituce, stát. instituce, pro územní celek a k.ú. obec u obec, pozemku p. číslo (orná půda), pozemku p. číslo (orná půda), pozemku p. číslo (orná půda), pozemku p. číslo (orná půda), zapsaných na list vlastnictví u stát. instituce, stát. instituce, pro územní celek a k.ú. část obce, a dále určení, že celé jméno žalobce je oprávněným z věcného břemene spočívajícího v právu užívání a požívání k nemovitým věcem, a to stavbě adresa, (rodinný dům), pozemku p. číslo (stavební parcela), pozemku p. číslo (zahrada), zapsaných na list vlastnictví u stát. instituce, stát. instituce, pro územní celek a k.ú. obec u obec. V odůvodnění uvedl, že mezi žalovanými byla dne 17.3.2017 uzavřena darovací smlouva, kterou 2. žalovaný jako dárce převedl na 1. žalovaného jako obdarovaného citované nemovitosti. Namítá, že 1. žalovaný není oprávněným vlastníkem předmětných nemovitostí, neboť existuje naléhavý právní zájem dle § 80 o.s.ř. na určení vlastnictví k těmto nemovitostem. Naléhavý právní zájem je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo právo nebo právní vztah, na kterém je žalobce účasten, ohroženo, případně tam, kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Předmětné nemovitosti byly před darováním 1. žalovanému dlouhodobě ve vlastnictví 2. žalovaného a po dobu desítek let užívány a požívány všemi rodinnými příslušníky 2. žalovaného, o čemž svědčí i notářský zápis, kterým 2. žalovaný nabyl vlastnické právo k nemovitostem a ve kterém bylo právo požívací přímo uvedeno ve prospěch celé jméno žalovaného (otce 2. žalovaného). 2. žalovaný nemá manželku ani děti, je osobou vysokého věku a při jeho úmrtí by nemovitosti přešly na 3. třídu dědiců, kam spadá i žalobce. Uvedl, že darováním předmětných nemovitostí 2. žalovaným 1. žalovanému je tak ohroženo jeho požívací právo k předmětným nemovitostem, ačkoliv dlouhodobě přispíval k jejich zhodnocení, je tak fakticky ohroženo jeho postavení jako potenciálního dědice předmětných nemovitostí. Dále namítal, že vlastnické právo k nemovitostem nebylo převedeno v souladu s právem, neboť 2. žalovaný vykazuje znaky stařecké senility, trpí problémy s pamětí, orientací v čase, rozpoznáním reality a fikce, v době darování procházel léčbou onemocnění, která vyžadovala silnou medikaci a byla způsobilá nepříznivě ovlivnit jeho psychický stav a rozpoznávací schopnosti. Žalobce má za to, že darování 2. žalovaným bylo učiněno ve stavu, kdy nebyl způsobilý rozpoznat následky svého jednání, navíc mu k nemovitostem nebylo zřízeno žádné věcné břemeno. Žalobce předmětné nemovitosti, v době kdy je vlastnil 2. žalovaný, užíval a požíval, provedl na nich sám rozsáhlé opravy a pravidelně je udržoval. Toto právo vykonával v dobré víře, a proto je přesvědčen, že právo užívání a požívání těchto nemovitostí vydržel v dobré víře.

Žalovaný č. 1 s žalobou nesouhlasil. Namítal, že na straně žalobce není dána aktivní legitimace k podání žaloby, neboť nebyl účastníkem předmětné darovací smlouvy, a že žaloba postrádá naléhavý právní zájem, přičemž se jedná toliko o žalobu šikanozní. Tvrzení žalobce o postavení potenciálního dědice nemovitosti nemůže založit naléhavý právní zájem na požadovaném určení, toto je v rozporu s dobrými mravy a nemůže tak požívat právní ochrany. Svou aktivní legitimaci a právní zájem nemůže žalobce založit na tvrzení, že mu svědčí požívací právo jako věcné břemeno vzniklé vydržením, neboť se požívacího práva dovolává dle notářského zápisu ze dne 5.3.1948, které svědčilo celé jméno žalovaného staršímu, tedy otci dárce (2. žalovaného), jež bylo osobní služebností a mělo ryze osobní povahu a jeho smrtí bez dalšího zaniklo. Žalobci tak ke vzniku požívacího práva jako práva věcného chybí jakýkoliv právní titul. Tvrzení žalobce o neplatnosti darovací smlouvy jsou zcela nedůvodná. Mezi žalovanými je dlouhodobě blízký vztah a žalovaný se svou rodinou jsou nejbližšími lidmi a tvoří fakticky jeho rodinu. Syn žalobce popotahoval 1. žalovaného i před orgány činnými v trestním řízení pro trestný čin podvodu a lichvy, kterého se měl dopustit uzavřením předmětné darovací smlouvy. Policie ČR usnesením ze dne 19.2.2019 číslo jednací toto oznámení jako bezpředmětné odložila a v rámci odůvodnění uvedla, že 2. žalovaný v době darování předmětných nemovitostí nebyl nijak na právní způsobilosti omezen, když ani Okresní soud v Pardubicích vlastním šetřením pod sp. zn. spisová značka nezjistil, že by skutečně trpěl duševní poruchou, která by vedla k zahájení řízení k omezení svéprávnosti, naopak provedeným prověřováním bylo prokázáno, že se jednalo o dlouhotrvající přání dárce.

Žalovaný č. 2 žalobní nárok žalobce neuznává. Namítá, že žalobce není účastníkem předmětné darovací smlouvy, a proto není věcně legitimován k podání žaloby na určení vlastnického práva, současně namítal, že v daném sporu absentuje naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Ani tvrzení žalobce, že je ohroženo jeho právo potenciálního dědice, nemůže naléhavý právní zájem založit, neboť 2. žalovaný může za svého života naložit se svým majetkem dle svého uvážení. 2. žalovaný nesouhlasí ani s tvrzení žalobce, že mu k předmětným nemovitostem svědčí požívací právo jako právo věcného břemene vzniklé vydržením, když toto svědčilo pouze celé jméno žalovaného staršímu dle notářského zápisu ze dne 5.3.1948, kde je konstruováno jako osobní služebnost a tedy jeho smrtí zaniklo. Takové právo pak nelze ani vydržet. 2. žalovaný dále uvedl, že žalobce narušuje jeho klid a i klid rodiny, která se o něj stará a je veden osobním finančním zájmem, nerespektuje jeho rozhodnutí, jak naložit za života s vlastním majetkem, přestože si je vědom skutečnosti, že se 1. žalovaný o něj vzorně stará za pomoci své rodiny. 2. žalovaný dále uvedl, že svého rozhodnutí ohledně darování si je plně vědom, svůj úmysl v minulosti rodině sděloval.

Dalšími podáními ve věci samé žalobce uvedl, že jeho právo je přímo porušeno, neboť v jeho výkonu mu 1. žalovaný dlouhodobě brání. Právo odpovídající věcnému břemeni vydržel dlouhodobým užíváním a požíváním dotčených nemovitostí, své právo vykonával v dobré víře a až do doby uzavření darovací smlouvy mezi žalovanými neměl důvod se domnívat, že by toto jeho právo bylo nějak popřeno. Konstatování policejního orgánu o tom, že 2. žalovaný není omezen na svéprávnosti je správné, jeho svéprávnost nebyla omezena pravomocným soudním rozhodnutím, to však neznamená, že v době uzavření darovací smlouvy na jeho straně nemohly existovat důvody vedoucí k omezení svéprávnosti.

Mezi účastníky bylo učiněno nesporným, že 1. žalovaný je spoluvlastníkem předmětných nemovitostí dle darovací smlouvy ze dne 17.3.2017 uzavřené mezi 2. žalovaným jako dárcem a 1. žalovaným jako obdarovaným, žalobce je bratrem 2. žalovaného a strýc 1. žalovaného, ten je synovec 2. žalovaného a že rodiče žalobce a 2. žalovaného měli k předmětným nemovitostem zřízeno doživotní bezplatné právo požívání. Nadále zůstalo sporným, zda má žalobce naléhavý právní zájem na podaných určovacích žalobách, a to určení vlastnického práva 2. žalovaného k předmětným nemovitostem a určení existence práva odpovídající věcnému břemeni k předmětným nemovitostem žalobce.

Darovací smlouvou ze dne 17.3.2017 a internetovými výpisy z katastru nemovitostí bylo prokázáno, že celé jméno žalovaného jako dárce převedl na základě citované darovací smlouvy na žalovaného jako obdarovaného bezplatně ve výrocích označené nemovitosti.

Spisem notářským č.j. 15423 ze dne 3.3.1948 bylo prokázáno, že celé jméno žalovaného starší převedl na svého syna celé jméno žalovaného (2. žalovaného) své nemovitosti a v čl. II. si vyhradil ku veškerým darem odstoupeným nemovitostem doživotní, bezplatné právo požívání.

Výpisy z katastru nemovitostí bylo prokázáno, že 1. žalovaný je zapsán jako vlastník ve výroku citovaných nemovitostí na základě smlouvy darovací ze dne 17.3.2017.

Usnesením Policie ČR OHK SKPV obec ze dne 19.2.2019, číslo jednací bylo prokázáno, že policejní orgán odložil trestní věc podezření ze spáchání zločinu lichvy dle § 218 odst. 1, 3b tr. zákoníku, kterého se měl dopustil titul celé jméno žalovaného tím, že dne 17.3.2017 uzavřel s celé jméno žalovaného, datum narození darovací smlouvy, na jejímž základě byl obdarován spoluvlastnickým podílem k předmětným nemovitostem, přičemž při podpisu darovací smlouvy měl využít skutečnosti, že dárce je osobou vysokého věku a v době darování měl trpět duševní poruchou, která mu měla omezit schopnost porozumět uvedenému právnímu aktu a jeho důsledkům, kdy o převodu navíc neměl ani vědět a nemá si být vědom, že by svůj majetek na obdarovaného převedl. V rámci odůvodnění pak bylo zjištěno, že 2. žalovaný byl vyslechnut jako svědek při neodkladném a neopakovatelném úkonu za účasti soudce a státního zástupce, přičemž po pečlivém zvážení všech zjištěných skutečností považoval policejní orgán za prokázané, že celé jméno žalovaného v době darování předmětných nemovitostí nebyl nijak na právní způsobilosti omezen, což lze opřít o skutečnost, že není evidováno žádné omezení svéprávnosti v centrálním registru osob a zvláště pak o závěr Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 25 Nc 903/2018, při němž soud vlastním šetřením nezjistil, že by celé jméno žalovaného skutečně trpěl duševní poruchou, která by vedla k zahájení řízení k omezení svéprávnosti. Současně bylo zjištěno, že se nejednalo o darování náhlé, při němž by dárce nebyl schopen rozpoznat důsledky darování, naopak bylo prokázáno, že se jedná o dlouhotrvající přání dárce, které avizoval rodině již nejméně od roku 2008 a svůj záměr opakovaně rodině sděloval. Uvedené potvrdil i sám celé jméno žalovaného v rámci své svědecké výpovědi, při níž deklaroval, že je jeho věcí, komu co daruje.

Z připojeného spisu Okresního soudu v Pardubicích sp. zn. spisová značka bylo zjištěno, že dle úředního záznamu ze dne 10.7.2018 soud nepřistoupil k zahájení řízení o omezení svéprávnosti celé jméno žalovaného, neboť neshledal důvody rozhodné pro vedení řízení. Z podnětu k zahájení řízení vyplynulo, že uvedený by měl trpět duševní poruchou, tato však nebyla osobou podávající podnět ani šetřením soudu prokázána, naopak šetřením územní celek bylo zjištěno, že celé jméno žalovaného sám hospodaří s finančními prostředky, žije v rodinném domě, v němž žije dále jeho sestra a synovec s rodinou, rodina mu pomáhá s vyřizováním osobních záležitostí, zajišťuje vaření, praní prádla i péči o domácnost, s péčí své rodiny je pan celé jméno žalobce spokojený a není tak ani zřejmý zájem, který by měl být u něj chráněn.

Dopisem ze dne 5.4.2018 vyzval 1. žalovaný žalobce, aby se svou rodinou na nemovitostech v obci obec nechovali jako jejich vlastníci a nečinili tam jakékoliv zásahy bez předchozí dohody s ním jako vlastníkem předmětných nemovitostí.

Dopisem ze dne 15.9.2018 zakázal 1. žalovaný žalobci a jeho rodině vstup a užívání jeho nemovitostí v obec a současně je požádal o jejich vyklizení a vrácení klíčů.

Soud neprováděl další navrhované důkazy, a to listinné důkazy založené ve spisu, zejména jednotlivá rozhodnutí úřadů, ani výslechy svědků příjmení příjmení, anonymizováno příjmení, anonymizováno příjmení, jméno celé jméno žalobce ani výpovědí žalobce, neboť považoval v daném řízení s ohledem na závěru soudu za nadbytečné.

Podle § 80 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) se lze žalobou domáhat určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

Základem úspěchu žalobce v řízení o určení existence práva ve smyslu § 80 o.s.ř. je existence naléhavého právního zájmu na tomto určení. Judikatura je jednotná v názoru (R 17/72), že naléhavý právní zájem je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo právo žalobce nebo právní vztah, na kterém je účasten, ohroženo, popřípadě tam, kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Určovací žaloba má povahu preventivní; jejím účelem je poskytnout ochranu právnímu postavení (právu) žalobce dříve, než dojde k porušení právního vztahu nebo práva, a naopak, není na místě tam, kde právní vztah nebo právo již porušeny byly, a kde je k dispozici žaloba o splnění povinnosti. Právní zájem na určení nemá jen ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o němž v řízení jde, aktivně legitimována k žalobě na určení neplatnosti smlouvy je i osoba, která není účastníkem smlouvy, jestliže by vyhovění žalobě mohlo mít příznivý dopad na její právní postavení.

Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 6002/2017 ve věci určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je třeba rozlišovat mezi naléhavým právním zájmem na požadovaném určení a věcnou legitimací k takovému určení. Věcnou legitimaci k určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, má ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde, nebo jehož právní sféry se sporný právní vztah nebo sporné právo týká. V judikatuře dovolacího soudu je jednotně judikováno, že určovací žaloba podle § 80 o. s. ř. je preventivního charakteru a má místo tam, kde je možné její pomocí eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, a k příslušné nápravě nelze dospět jinak, nebo když účinněji než jiné procesní prostředky, vystihuje obsah a povahu daného právního vztahu a právě jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, představující určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů. Nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani splněna podmínka naléhavého právního zájmu, přičemž platí, že takový závěr je podmíněn též tím, z jakých právních poměrů žalobce vychází, jakého konkrétního určení se domáhá a vůči komu žaloba o určení směřuje (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. prosince 2002, sp. zn. 30 Cdo 1333/2002).

Na základě provedeného dokazování bylo prokázáno, že 2. žalovaný jako dárce převedl na 1. žalovaného jako obdarovaného předmětné nemovitosti darovací smlouvou ze dne 17.3.2017, o čemž svědčí i zápisy v katastru nemovitostí. Současně bylo prokázáno, že 2. žalovaný v době darování nebyl na svých právech nijak omezen a byl si vědom důsledků svého právního jednání, které bylo v rodině dlouhodobě známo. Žalobce se podanými žalobami domáhá uvedených nároků z titulu tzv. potenciálního dědice po 2. žalovaném či vydržením užívacího a požívacího práva k uvedeným nemovitostem, které odvozuje od požívacího práva celé jméno žalovaného staršího ze spisu notářského č.j. 15423 ze dne 3.3.1948.

Ohledně části, ve které se žalobce domáhá určení, že 2. žalovaný je vlastníkem předmětných nemovitostí, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť žalobce nemá naléhavý právní zájem na určení a není v této části žaloby ani aktivně legitimován. Žalobce se domáhal, že jeho (stále žijící) bratr, který tento dříve vlastnící majetek převedl na 1. žalovaného (synovce), je stále jeho vlastníkem, neboť žalobce zpochybňuje platnost jeho bratrem (2. žalovaným) učiněné majetkoprávní dispozice ve prospěch 1. žalovaného a svou věcnou legitimaci a naléhavý právní zájem na takovém určení dovozuje pouze z toho, že je potenciálním dědicem po svém bratrovi, pokud by zemřel. Žalobce svůj nárok dovozuje pouze z případné potencionality možného postavení dědice, kterážto situace navíc v budoucnu nemusí ani nastat, neboť ani žalobce nemůže s jistotou vědět, kdy zemře a zda případně nenastane opačná situace, než kterou ve své žalobě předpokládá. V každém případě z pouhé potencionality možného budoucího dědického nároku nelze dovozovat věcnou legitimaci žalobce a za těchto poměrů podle § 80 o.s.ř. spatřovat naplnění naléhavého právního zájmu na požadované soudní věcně právní deklaraci k označenému nemovitému majetku. (výrok I.)

Žalobu v části, ve které se žalobce domáhal určení, že je oprávněným z věcného břemene spočívajícího v právu užívání a požívání nemovitostí v obci obec, soud také jako nedůvodnou zamítl, neboť žalobci nesvědčí žádný právní titul, z něhož by odvozoval požadované právo z věcného břemene a které by bylo předpokladem pro tvrzené vydržení. Takové právo svědčilo dle notářského zápisu z roku 1948 pouze celé jméno žalovaného staršímu - otci žalobce a 2. žalovaného, který měl k předmětným nemovitostem pouze osobní doživotní, bezplatné právo požívání, přičemž toto právo jeho smrtí zaniklo. S ohledem na uvedené má tak soud za to, že žalobce na požadovaném určení, že je oprávněným z věcného břemene, nemá naléhavý právní zájem, a proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

Soud pro úplnost uvádí, že žalobce o nedostatku naléhavého právního zájmu při jednání soudu dne 13.10.2021 poučil, avšak žalobce svůj návrh nijak nezměnil. Soud proto s ohledem na nedostatek právního zájmu na požadovaném určení podle § 80 o.s.ř. žalobní nároky jako nedůvodné zamítl.

O nákladech řízení soud rozhodoval podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšným žalovaným přiznal vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení. Jejich výše je u 1. žalovaného představována odměnou právního zástupce za 3 úkony právní služby po 2.500 Kč za úkon (§ 7 bod 5 ve spojení s § 9 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb.), 3x paušální náhradou po 300 Kč (§ 13 odst. 3 citované vyhlášky) a 21 % DPH, neboť právní zástupce žalovaného je jejím plátcem, a tedy náklady řízení 1. žalovaného představují celkem částku 10.164 Kč tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku. Výše nákladů řízení u 2. žalovaného je představována odměnou právní zástupkyně za 3 úkony právní služby po 2.500 Kč (§7 bod 5 ve spojení s § 9 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb.) a 3x paušální náhradou po 300 Kč (§ 13 odst. 3 citované vyhlášky), a tedy náklady řízení 2. žalovaného představují částku 8.400 Kč tak, jak je uvedeno ve výroku IV. tohoto rozsudku.

Lhůty splatnosti soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemně, dvojmo, prostřednictvím Okresního soudu v Pardubicích ke Krajskému soudu v Hradci Králové.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný požádat soud o výkon rozhodnutí.