OSPU 6 C 297/2021-27

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Renatou Polanskou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ sídlem adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_007⟫ bytem adresa žalovaného ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení 1 516 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 516 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 516 Kč od 5. 10. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 1 516 Kč s odůvodněním, že dne 19. 9. 2019 žalovaný cestoval prostředkem hromadné dopravy provozované postupitelem anonymizována dvě slova územní celek, anonymizováno a nemohl se prokázat přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Tím naplnil podmínky pro to, aby po něm žalobkyně s ohledem na smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 uzavřenou mezi anonymizována dvě slova územní celek, anonymizováno jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem požadovala úhradu částky 1 516 Kč.

2. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř., když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně a žalovaný byli vyzváni, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez jednání. Žalobkyně ani žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřili, a proto soud postupoval podle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal, že k tomuto postupu nemají námitek.

3. Soud měl prokázáno ze Zápisu o provedené přepravní kontrole ze dne 19. 9. 2019, že dne 19. 9. 2019 v 12:29 hodin cestoval žalovaný prostředkem veřejné hromadné dopravy provozované anonymizována dvě slova územní celek, anonymizováno na lince číslo v zastávce ulice – jméno příjmení se nemohl prokázat řádným platným jízdním dokladem, když totožnost žalovaného byla prokázána občanským průkazem.

4. Podle § 2550 zákona č. 89/2012 Sb, občanský zákoník (dále jen o.z.), se smlouvou o přepravě osoby dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné.

5. Podle § 7 odst. 6 vyhl. č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, nezakoupil-li si cestující jízdenku a je přepravován bez platné jízdenky, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem.

6. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žalobní návrh na zaplacení přirážky k jízdnému a jízdného je důvodný. V průběhu řízení měl soud prokázáno, že žalovaný cestoval bez platného jízdního dokladu a ve smyslu shora cit. ustanovení a s přihlédnutím k ust. § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách a § 18a odst. 2 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, je cestující, pokud se na výzvu pověřené osoby neprokáže platným jízdním dokladem, povinen zaplatit přirážku k jízdnému. Na podkladě výše uvedeného skutkového zjištění a s přihlédnutím k ustanovení § číslo a násl. o.z proto soud uzavřel, že návrh žalobkyně na zaplacení částky 1 516 Kč je důvodný, a proto mu v plném rozsahu vyhověl a žalovanému uložil, aby kromě jízdného ve výši 16 Kč zaplatil žalobkyni i 1 500 Kč jako přirážku k jízdnému, tedy aby žalobkyni zaplatil částku 1 516 Kč. Podle § 1968 věta první a § 1970 o.z. bylo žalovanému uloženo, aby kromě jistiny zaplatil žalobkyni úroky z prodlení, tak jak je specifikováno ve výroku tohoto rozhodnutí.

7. Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla sice v řízení úspěšná, soud jí však právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o.s.ř. nepřiznal, neboť má za to, že se nejedná o náklady, které by byly vynaloženy účelně. Ze systému ISAS bylo zjištěno, že ve vztahu k žalovanému je u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 9 C 226/2021 vedeno řízení, jejímž předmětem je přeprava žalovaného u právního předchůdce žalobkyně dne 10. 5. 2019. Žalobkyně tak mohla tyto nároky sloučit do jednoho návrhu na zahájení řízení, neboť oba tyto nároky se týkají stejných účastníků řízení a jsou uplatňovány ze stejného právního důvodu. Jakékoliv náklady, které žalobkyni vznikly v souvislosti s projednávanou věcí, a to vč. zaplaceného soudního poplatku nebyly vynaloženy účelně, a proto soud nemohl žalobkyni, byť byla v řízení úspěšná přiznat právo na náhradu nákladů řízení.

Proti rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, není odvolání přípustné, k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží (§ 202 odst. 2 o.s.ř.).

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.