OSPU 9 C 12/2022-92

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Sádovskou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce:; právnická osoba, IČO ⟪LB:lb_002⟫ sídlem adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D. ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa žalobkyně ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému:; celé jméno žalovaného, narozený dne datum ⟪LB:lb_007⟫ bytem adresa žalovaného ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení 54 418,48 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 54 418,48 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 2 564,36 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 93,01 Kč, smluvní úrok 16,07 % ročně z částky 47 468,48 Kč od 25. 5. 2018 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení 8,5% ročně z částky 54 418,48 Kč od 25. 5. 2018 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci výroku tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 23 957 Kč k rukám zástupce žalobce JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D. do 15 dnů od právní moci výroku tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou proti žalovanému dne 13. 12. 2021 domáhal zaplacení částky 54 418,48 Kč s příslušenstvím, představované jistinou ve výši 47 468,48 Kč, poplatkem a smluvní pokutou ve výši 6 950 Kč, kapitalizovanými úroky ve výši 2 564,36 Kč a kapitalizovanými úroky z prodlení ve výši 93,01 Kč. Dále požadoval smluvní úrok ve výši 16,07 % ročně z jistiny ve výši 47 468,48 Kč od 25. 5. 2018 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 54 418,48 Kč ve výši 8,5 % ročně rovněž od 25. 5. 2018 do zaplacení. Uvedl, že jeho právní předchůdce, právnická osoba uzavřela dne 7. 3. 2013 s žalovaným smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet na částku 100 000 Kč, kterou banka žalovanému poskytla z úvěrového účtu č. bankovní účet. Úvěr byl poskytnut neúčelově a jednorázově převodem na sjednaný běžný účet. Žalovaný se zavázal hradit bance úroky z poskytnutého úvěru se sjednanou úrokovou sazbou 16,07 % ročně, rovněž i poplatky za poskytnuté bankovní služby. Sjednáno bylo i pojištění schopnosti splácet úvěr, za které se bance zavázal hradit poplatek za toto pojištění a zároveň byl povinen zajistit na svém běžném účtu dostatek peněžních prostředků k úhradě splatných závazků ze smlouvy. Své závazky porušil tím, že byl opakovaně v prodlení s úhradou měsíčních splátek úvěru, úroků a vyčíslených poplatků, banka proto využila svého práva a dopisem ze dne 24. 5. 2018 ukončila poskytování úvěru, úvěr ke dni 24. 5. 2018 zesplatnila. V souladu s ujednáním dle čl. III smlouvy banka uplatnila i právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 20 % z celkové částky všech splátek splatných po dni prohlášení úvěru za splatný. Žalovaný byl tak celou dlužnou částku ve výši 60 075,85 Kč povinen neprodleně uhradit. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 5. 2019 s účinností k témuž dni, byla pohledávka postoupena žalobci a žalovaný byl o tomto písemně informován. Od postoupení pohledávky nebyla žádná částka uhrazena.

2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, proti němuž podal žalovaný odpor. Uvedl, že v průběhu splácení úvěru ztratil možnost podnikání, neboť vážně onemocněl a byl mu následně přiznán invalidní důchod. právnická osoba s níž smlouvu o úvěru uzavřel, mohla tak uplatnit nárok na pojistné plnění z jeho pojištění schopnosti úvěr splácet, jak bylo i ve smlouvě o úvěru sjednáno. Rovněž namítl promlčení nároku žalobkyně s tím, že k zesplatnění došlo již dne 24. 5. 2018, kdy mohlo být právo banky poprvé uplatněno, o ode dne následujícího tak začala běžet promlčecí lhůta.

3. Žalobce k námitce promlčení uvedl, že promlčení pohledávky se řídí obchodním zákoníkem a činí 4 roky od data zesplatnění. Poukázal i na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 113/2008, dle něhož stane-li se v obchodním závazkovém vztahu pro nezaplacení některé splátky splatným celý dluh, začíná běžet promlčecí doba ode dne splatnosti zbytku nesplněného dluhu dle § 392 odst. 2 věty druhé obch. zák. K zesplatnění pohledávky došlo dne 24. 5. 2018, promlčení by tak nastalo až nejdříve 25. 5. 2022.

4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 7. 3. 2013 bylo zjištěno, že žalovaný se společností právnická osoba uzavřel smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet - expres, na základě které si půjčil částku 100 000 Kč a zavázal se tuto splatit formou anuitních splátek po 2 114 Kč spolu s úhradou, a to počínaje dnem 25. 4. 2013, když splátky byly splatné k 25. dni v měsíci. Úroková sazba byla dohodnuta 16,07 % ročně s tím, že celková částka splatná spotřebitelem byla 172 536 Kč. Čerpání úvěru bylo z běžného účtu č. bankovní účet a úvěr byl zajištěn smluvní pokutou dle platného sazebníku. Zároveň bylo dohodnuto pojištění schopnosti splácet úvěr na základě rámcové smlouvy o pojištění č. anonymizováno číslo uzavřenou mezi bankou jako pojistníkem a právnická osoba

5. Ze samotné žádosti žalovaného o úvěr bylo zjištěno, že dne 7. 3. 2013 požádal o úvěr ve výši 100 000 Kč, kde uvedl, že je podnikatelem od 24. 1. 1996, je rozvedený, má odborné vzdělání, řidičský průkaz a pronajatý byt. Jeho příjem činí 20 000 Kč, předložil doklad o bezdlužnosti, nemá žádné srážky ze mzdy, nemá žádné vyživovací povinnosti, měsíční splátky byly dohodnuty ve výši 1 999 Kč po dobu 84 měsíců a poplatek za pojištění 124 Kč. K žádosti bylo předloženo daňové přiznání i potvrzení finančního úřadu a výpis z živnostenského rejstříku.

6. K výzvě soudu žalobce doplnil svá tvrzení v otázce posouzení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru, kde sdělil, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že podniká, jeho příjem činí 20 000 Kč a nemá vyživovací povinnost k dalším osobám. Banka vycházela také z interního modelu, který hodnotil sociodemografický profil žalovaného a vypočítal příjem z podnikání, který byl srovnatelný s příjmem, který by žalovaný získal, jednalo se o částku 22 890,56 Kč. V době žádosti neměl žalovaný žádné závazky.

7. Dle § 3028 odst. 3 občanského zákoníku (dále jen o.z.) účinného od 1. 1. 2014 se řídí právní poměry ze smluv vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.

8. Vzhledem k výše uvedenému ustanovení je tak třeba řešený právní vztah posuzovat dle předpisů platných v době jeho vzniku. Soud proto rozhodoval dle zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen„ obch. zák.“), jelikož závazkově právní vztah vznikl na základě smlouvy z roku 2013.

9. Podle § 497 obchodního zákoníku se smlouvou o úvěru věřitel zavazuje na požádání dlužníka poskytnout v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok.

10. Podle § 369 odst. 1 obchodního zákoníku je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroku z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského.

11. Po zhodnocení všech důkazů ve spise založených soud dospěl k závěru, že žalobní návrh je důvodný. Nejprve se však musel zabývat otázkou, zda mezi účastníky, resp. právní předchůdkyní žalobce a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, neboť jednou ze smluvních stran byl žalovaný jako spotřebitel a bylo tak nezbytné při posuzování právního vztahu vedle občanského zákoníku aplikovat i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru zejména § 9 zákona č. 145/2010 Sb., účinného do 30. 11. 2016.

12. Pokud jde o úvěruschopnost žalovaného, má soud za to, že tato byla právní předchůdkyní žalobce řádně prověřena a jedná se tak o smlouvu platně uzavřenou. Žalovaný úvěr zpočátku splácel, ale splátky ukončil z důvodu zdravotních problémů i problémů v podnikání, jak sám uvedl.

13. Dále se proto soud zabýval námitkou promlčení, která byla žalovaným vznesena. I zde je však třeba vycházet z výše citovaného přechodného ustanovení § 3028 odst. 1 a 3 o.z., podle něhož se občanským zákoníkem č. 89/2012 Sb., účinným od 1. 1. 2014, řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti a (není-li dále stanoveno jinak) jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí jeho účinnosti, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí jeho účinnosti, se řídí dosavadními právními předpisy. Ustálená soudní judikatura také dovodila, že § 3028 odst. 3 o.z. se vztahuje na uvedené závazkové právní vztahy a vychází i z obdobného znění přechodného stanovení § 763 odst. 1 obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb. (účinného do 31. 12. 2013). I tento právní vztah si tak nese svůj právní řád, který stál u jeho vzniku. Uvedené přechodné ustanovení § 3028 odst.3 o.z. (oproti odlišnému znění přechodného ustanovení § 868 obč. zák., účinného do 31. 12. 2013) tedy neváže působnost dosavadních právních předpisů na dobu, kdy posuzované právo vzniklo, ale pouze na to, zda jde o právo z právního vztahu vzniklého přede dnem nabytí účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (viz závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18.6. 2019 sp. zn. 28 Cdo 1215/2019, ze dne 6. 4. 2019).

14. Dle § 397 obchodního zákoníku, který se na uvedený vztah vztahuje, činí promlčecí doba 4 roky a dle § 392 odst. 2 obch. zák stane-li se pro nesplnění některého dílčího závazku splatný závazek celý, běží promlčecí doba od doby splatnosti nesplněného závazku. Z oznámení ze dne 24. 5. 2018 vyplývá, že právní předchůdce žalobce v důsledku porušení smluvních povinnosti prohlásil závazek za splatný ke dni 24. 5. 2018. Dluh v té době činil 60 075,85 Kč a měl být uhrazen do 7. 6. 2018. Z uvedeného vyplývá, v době podání žaloby tj. 13. 12. 2021 promlčecí čtyřletá lhůta dosud neuplynula, soud tak k námitce promlčení nemohl přihlédnout.

15. V řízení tak bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru (§ 497 obch. zák.), na jejímž základě žalovaný obdržel převodem na běžný účet částku ve výši 100 000 Kč, kterou se zavázal splácet spolu s dohodnutými poplatky a smluvním úrokem ve výši 16,07 % ročně v měsíčních splátkách ve výši 1 999 Kč. Žalovaný byl povinen zajistit na běžném účtu dostatek finančních prostředků pro splácení úvěru a neocitnout se v prodlení se splátkami. Své povinnosti vyplývající ze smlouvy však řádně neplnil, dostal se do zpoždění s úhradou splátek, v důsledku čehož právní předchůdce žalobce využil svého oprávnění vyplývající z produktových podmínek a smlouvy a prohlásil celou dlužnou částku za splatnou. Žalovaný k datu postoupení pohledávky dlužil částku 54 418,48 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 47 468,48 Kč, poplatků a dohodnuté smluvní pokuty ve výši 6 950 Kč. Kapitalizovaný úrok, tj. vypočtený, do data postoupení pohledávky, tj. 23. 5. 2019, činí částku 2 564,36 Kč. Dále kapitalizovaný, tj. vypočtený úrok z prodlení činí 93,01 Kč. Dosud nevypočtené smluvní úroky ve výši 16,07 % ročně byly přiznány od data 25. 5. 2019 do zaplacení z částky 47 468,48 Kč a dosud nevypočtené zákonné úroky z prodlení byly přiznány ve výši 8,5 % ročně z částky 54 418,48 Kč rovněž od 25. 5. 2019 do zaplacení. Ze smlouvy o úvěru je zřejmé, že bylo sjednáno i pojištění schopnosti úvěr splácet, jak však vyplynulo z výpovědi žalovaného, neoznámil žalobci či jeho předchůldci žádné skutečnosti, pro které by měly být splátky čerpány z jeho pojištění, a nejednalo se ani o výluky z tohoto pojištění. Soud proto nemohl k této námitce žalovaného přihlédnout. Bylo na žalovaném, aby skutečnosti týkající se jeho zdravotního stavu a neschopnosti splácet úvěr, žalobci oznámil a poukázal na své pojištění, což však neučinil.

16. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.). Úspěšnému žalobci soud přiznal náhradu nákladů řízení, která je představována zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 177 Kč, náhradou nákladů právního zastoupení ve výši 16 500 Kč, tj. 5 úkonů právní služby x 3 300 Kč (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby, vyjádření k odporu a účast při jednání), 5 paušálními náhradami po 300 Kč dle § 7 a § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. Dále 21% DPH ve výši 3 780 Kč (§ 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb.). Celkově tak účelně vynaložené náklady činí 23 957 Kč, která byla přiznána. Nebyl přiznán účtovaný úkon za podání ze dne 9. 3. 2021, když se jednalo o doplnění tvrzení, která měla být již součástí žaloby. Soud nezjistil a žalovaný netvrdil žádné okolnosti mimořádného zřetele hodné, pro které by náhrada nákladů řízení neměla být žalobci přiznána.

17. S ohledem na lhůtu k plnění požadovanou v žalobním návrhu i s ohledem na výši žalované částky soud stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř. lhůtu k plnění v délce 15 dnů.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do l5 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí ke Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích písemně prostřednictvím Okresního soudu v Pardubicích.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný požádat soud o soudní výkon rozhodnutí - exekuci.