OSPU 15 C 69/2016-166

Okresní soud v Pardubicích rozhodl předsedou senátu Mgr. Pavlem Turečkem jako samosoudcem ve věci ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ se sídlem adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený anonymizováno jméno příjmení, advokátem ⟪LB:lb_004⟫ se sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ Proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_007⟫ bytem adresa žalované ⟪LB:lb_008⟫ zastoupená anonymizováno jméno příjmení, advokátem ⟪LB:lb_009⟫ se sídlem adresa. anonymizována dvě slova ⟪LB:lb_010⟫ o vyklizení bytu,

I. Žalovaná je povinna vyklidit bytovou jednotku číslo nacházející se v domech adresa, stojících na pozemcích parcelních čísel st. číslo, st. číslo, číslo, st. číslo, st. číslo a st. číslo, vše v katastrálním území a obci obec, část územní celek, a to do 15 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci do 3 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku k rukám anonymizováno jméno příjmení, advokáta, jako zástupce žalobce náklady řízení, a to v částce 22 250 Kč.

1 Žalobce se domáhal vyklizení bytové jednotky číslo nacházející se v domech adresa, stojících na pozemcích parcelních čísel st. číslo, st. číslo, číslo, st. číslo, st. číslo a st. číslo, vše v katastrálním území a obci obec, část územní celek (dále v odůvodnění i jen jako„ předmětný byt“) s tvrzením, že žalovaná tento byt bez právního důvodu užívá, aniž by za užívání cokoliv platila. Nájemní vztah založený smlouvou z 15. 6. 2006 zanikl výpovědí, kterou žalované dal. Pokud by snad bylo shledáno, že výpověď je neplatná, zanikl nájem uplynutím doby k 31. 5. 2015.

2 Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby s tím, že vlastnictví bytu svědčí jí, proti poslednímu rozsudku odvolacího soudu ve věci určení vlastnictví podala dovolání. Dále v průběhu řízení tvrdila, že pobírá toliko starobní důchod v částce 10 474 Kč měsíčně, z nějž jí jsou prováděny exekuční srážky a vypláceno jí je 9 172 Kč měsíčně. Od 17. 12. 1995 trpí nemocí z povolání, bývalý zaměstnavatel jí nehradil příslušné odškodnění a v důsledku toho se dostala do obtížné ekonomické situace. Tvrdila rovněž, že výkon práva žalobce je v rozporu s dobrými mravy.

3 Ve věci určení vlastnického práva k předmětnému bytu bylo několikrát rozhodováno okresním, odvolacím a také dovolacím soudem.

4 Okresní soud zamítl žalobu rozsudkem ze dne 30. 6. 2014, č.j. 5 C 108/2011-107 a odvolací soud rozsudek okresního soudu rozsudkem ze dne 10. 6. 2015, č.j. 18 Co 463/2014-154 potvrdil. K dovolání žalobkyně byly uvedené rozsudky okresního a odvolacího soudu dovolacím soudem zrušeny a věc byla vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení.

5 Okresní soud znovu svým rozsudkem ze dne 15. 2. 2017, č.j. 5 C 108/2011-210 žalobu zamítl a odvolací soud rozsudek okresního soudu svým rozsudkem ze dne 20. 9. 2017, č.j. 18 Co 463/2014-254 potvrdil. Dovolací soud oba rozsudky zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení, ovšem se závazným právním názorem, že nájemní smlouva uzavřená mezi žalobkyní a 1. žalovaným ze dne 15. 6. 2006 je absolutně neplatná.

6 Proto okresní soud svým rozsudkem ze dne 13. 6. 2019, č.j. 5 C 108/2011-308 ve znění doplňujícího usnesení ze dne 11. 7. 2019, č.j. 5 C 108/2011-314 žalobě žalobkyně vyhověl a s ohledem na závazný právní názor dovolacího soudu tento rozsudek okresního soudu potvrdil odvolací soud svým rozsudkem ze dne 22. 1. 2020, č.j. 18 Co 310/2019-344. Dovolání 1. žalovaného (právnická osoba) bylo dovolacím soudem odmítnuto. K ústavní stížnosti 1. žalovaného Ústavní soud České republiky nálezem sp. zn. IV. ÚS 3542/20 ze dne 11. 5. 2021 rozhodl, že rozsudky Nejvyššího soudu, rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 18 Co 310/2019-344 a rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích č.j. 5 C 108/2011-308 byla porušena práva stěžovatele a rozhodnutí byla Ústavním soudem zrušena, kdy uvedl, že Ústavní soud byl vázán pravomocným rozhodnutím soudů o tom, že nájemní smlouva ze dne 15. 6. 2006 je absolutně neplatná a těmito námitkami stěžovatelky se již nemohl zabývat (šlo o rozhodnutí Okresního soudu v Pardubicích sp. zn. 9 C 17/2012, které bylo potvrzeno odvolacím soudem a dovolání bylo Nejvyšším soudem pod č.j. 26 Cdo 4801/2016-164 zamítnuto). Ústavní soud však uvedl, že skutkový závěr o tom, že poté, co žalobkyně od kupní smlouvy odstoupila, byla od počátku vlastníkem předmětné bytové jednotky, však vycházel ze skutkových zjištění a rozhodnutí soudů, učiněných v této posuzované věci a posouzení, zda žalobkyně od kupní smlouvy odstoupila platně, bylo již předmětem tohoto řízení, přičemž měl za to, že rozhodnutími v této projednávané věci nebyl respektován korektiv dobrých mravů.

7 Z rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 20. 1. 2022, č.j. 5 C 108/2011-457 plyne, že byla zamítnuta žaloba na určení, že žalovaná je vlastníkem předmětného bytu. Tento rozsudek byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 30. 6. 2022, č.j. 18 Co 100/2022-479 Odvolací soud ve shodě s okresním soudem uzavřel, že výkon práva žalobkyně je v rozporu s dobrými mravy. Poukázal na to, že sama žalovaná v odvolání uvádí, že byl vydán exekuční příkaz soudním exekutorem anonymizováno jméno příjmení na prodej bytu již v roce 2005. S ohledem na to, že od té doby uplynulo 16 let, byt by byl zcela jistě již v exekuci prodán. Pokud se žalobkyně rozhodla prodat byt právnická osoba anonymizováno a zajistit si tak po dlouhou dobu bydlení v tomto bytě (nájemní smlouva byla uzavřena na 10 let, což bylo jistě pro žalobkyni výhodné), a pokud činila kupní cena 2/3 odhadní ceny, tedy ceny obvyklé, tak bez dalšího nemůže tato skutečnost zakládat neplatnost kupní smlouvy, neboť aby bylo možné považovat kupní smlouvu za neplatnou, muselo by se jednat o tzv. lichevní smlouvu, kdy hodnota vzájemného plnění by byla v hrubém nepoměru k tomu, co obdržela od kupujícího, a k tomu by musel být naplněn i druhý ze znaků lichevní smlouvy, tedy že kupující využil nezkušenosti a rozumové slabosti prodávajícího při uzavírání kupní smlouvy, což v dané věci nenastalo. Vyslovil, že pokud někdo prodá nemovitost za 2/3 obvyklé ceny, jako tomu bylo v dané věci, není jen z tohoto důvodu kupní smlouva neplatná. Odvolací soud neshledal důvodnou ani námitku žalobkyně, že kupní smlouva je neplatná z toho důvodu, že nebyla uzavřena na jedné listině. Kupní smlouva ze dne 31. 5. 2006 byla uzavřena na jedné listině, takto byla předložena i katastrálnímu úřadu. Nájemní smlouva nebyla dodatkem ke kupní smlouvě, ale bylo v ní vyřešeno doplacení kupní ceny podle kupní smlouvy. Opakovaná námitka, že nájemní smlouva ze dne 15. 6. 2006 je neplatná pro nemožnost plnění, neboť právnická osoba nebyl vlastníkem bytu, nemůže být pro věc významná, jak dle odvolacího soudu uzavřel Ústavní soud v nálezu sp. zn. IV. ÚS 3542/20 ze dne 11. 5. 2021, když věc byla posuzována z hlediska dobrých mravů a výkon práva celé jméno žalované spočívající v odstoupení od kupní smlouvy byl okresním soudem shledán rozporným s dobrými mravy, s čímž se odvolací soud ztotožnil.

8 V souladu s § 3028 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník soud ohledně žalobcova nároku aplikoval ustanovení tohoto kodexu.

9 Dle § 1040 odst. 1 téhož předpisu kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

10 Soud dospěl na základě provedeného dokazování k závěru, že pravomocným rozhodnutím bylo určeno, že žalobce je vlastníkem předmětného bytu. Dospívá rovněž k závěru, že žalovaná byt užívá bez právního důvodu.

11 V návaznosti na nájemní smlouvu uzavřenou ohledně předmětného bytu činí soud závěr, že k okamžiku vyhlášení rozhodnutí by již s ohledem na uplynutí doby nájmu nájemní vztah založený shora zmíněnou nájemní smlouvou netrval, neb byl sjednán do 31. 5. 2015.

12 Pro účely žaloby o vyklizení je přitom bez významu, zda k ukončení nájmu došlo v důsledku výpovědi dané žalované žalobcem či na základě uplynutí doby nájmu.

13 Věc byla posuzována i s přihlédnutím k ustanovením Hlavy I zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, tak jak předpokládá ustanovení § 3030 tohoto zákona. Nebylo shledáno, že by žalobce jednal ve vztahu k žalované v rozporu se zásadami soukromého práva vyjádřenými v nyní platném civilním kodexu. V chování žalobce jako vlastníka nelze spatřovat jakékoli znaky nepoctivého, nemravného, šikanózního či zneužívajícího chování, pokud nadále nehodlá trpět dlouhodobé užívání bytu žalovanou bez právního důvodu. Obtížná osobní a majetková situace žalované, která mohla v případě prokázání vést například k určení delší než zákonné lhůty k vyklizení, vázání vyklizení na poskytnutí přístřeší či jiného druhu bytové náhrady, nebo i zamítnutí žaloby„ pro tentokrát“ (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu z 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Cdo 3931/2013) zůstala stále toliko v rovině tvrzení, ač žalovaná byla dle § 118a občanského soudního řádu již 8. 1. 2018 (viz protokol na č.l. 40) poučena, že bude muset označit důkazy k prokázání tvrzení ohledně své životní situace a byla upozorněna, že při nesplnění výzvy se vystavuje nebezpečí, že k tvrzené životní situaci soud nepřihlédne. Žalovaná sice svá tvrzení o obtížné situaci doplnila a označila důkazy, jimiž svá tvrzení hodlá prokazovat s tím, že je doručí dodatečně. K jednání nařízenému na 6. 3. 2018 se nedostavila a neomluvila se z něj, označené důkazy nepředložila. Předložila toliko rozhodnutí z 24. 1. 2018, jímž byla osvobozena od soudního poplatku pro účely dovolacího řízení ve věci projednávané Okresním soudem v Pardubicích pod sp. zn. 5 C 108/2011 a poukázala na běžící insolvenční řízení. Běžící insolvenční řízení ani to, že byt žalované slouží k uspokojení bytové potřeby, však nemůže být důvodem pro zamítnutí žaloby tzv.„ pro tentokrát“ či pro stanovení delší doby k plnění, než zákonné. V tomto ohledu odkazuje soud na závěry vyslovené odvolacím soudem ve věci určení vlastnictví k bytu, popsané v bodě 7 odůvodnění, kdy bylo zejména shledáno, je to žalovaná, kdo jednal v rozporu s dobrými mravy.

14 O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. l občanského soudního řádu. Soud přiznal žalobci, který měl v řízení plný úspěch, proti žalované právo na náhradu nákladů, představovaných zaplaceným soudním poplatkem 5 000 Kč, odměnou advokáta dle § 9 odst. 1 vyhlášky číslo 177/1996 Sb. (tj. 1 500 Kč za úkon), celkem v rozsahu 9,5 úkonů x 1 500 Kč za převzetí zastoupení advokátem, sepis žaloby a účast na třech jednáních soudu, paušální náhradou hotových výdajů advokáta dle § 13 odst. 4 vyhlášky číslo 177/1996 Sb., ve znění platném ke dni uskutečnění úkonu, 10x po 300 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit k rukám zástupce žalobce (platební místo dle § 149 odst. 1 občanského soudního řádu).

15 Lhůty k plnění vycházejí z § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.

Odvolání lze podat do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí u soudu, proti jehož rozhodnutí směřuje. Pokud bude odvolání předkládáno v podobě listinné (tj. nikoli elektronické), je třeba je předložit ve dvou stejnopisech.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.