OSPU 118 C 10/2024-78

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Leonou Poplerovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 ⟪LB:lb_002⟫ Adresa zainteresované osoby 0/0 ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátem Anonymizováno ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Anonymizováno ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: Anonymizováno, IČ Anonymizováno ⟪LB:lb_007⟫ sídlem Anonymizováno ⟪LB:lb_008⟫ zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 ⟪LB:lb_009⟫ sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 ⟪LB:lb_010⟫ o zaplacení 110 598 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 110 598 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % p.a. z částky 110 598 Kč od 1. 6. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 37 510,30 Kč do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku k rukám zástupce žalobkyně tituly před jménem jméno FO.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou podepsanému soudu dne 30. 5. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 110 598 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, a to za období od 1. 6. 2021 do 30. 5. 2022. Tvrdila, že je vlastníkem pozemku st.p.č. Anonymizováno v obci a k.ú. adresa zapsané u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště adresa a na tomto pozemku je stavba, která je ve vlastnictví žalované a to budova čp. Anonymizováno. Stavba je na části pozemku o výměře 536 m2 a zbývající část pozemku o výměře 231 m2 je dvůr, který představuje obslužný prostor předmětné nemovitosti, která ohraničuje hranici zpevněné plochy. Žalovaný nehradí dlouhodobě nájemné za užívání cizího pozemku, proto se právní předchůdce žalobkyně domáhal úhrady bezdůvodného obohacení ve výši obvyklého nájemného již v řízení před podepsaným soudem vedeném pod sp. zn. 123 C 20/2016 a sp. zn. 111 C 16/2021. Po skončení těchto řízení se žalobkyně, coby právní nástupkyně, domáhala po žalovaném zaplacení ekvivalentu dlužného nájemného za období od 1. 6. 2021 do 31. 5. 2022 ve výši 260 000 Kč, za období od 1. 6. 2022 do 31. 5. 2023 ve výši 270 000 Kč a za období od 1. 6. 2023 do 31. 5. 2024 ve výši 280 000 Kč, celkem tedy 810 000 Kč. Žalovaný uhradil dle svého výpočtu jednorázově částku 448 208 Kč s tím, že považuje období od 1. 6. 2021Anonymizovánodo 31. 5. 2024 za uhrazené, neboť dvůr a manipulační prostor a přístup k zásobování budovy nevyužívá, a proto odmítá hradit nájemné za část pozemku ve výměře 231 m2. K otázce užívání těchto prostor upozornila žalobkyně na ohledání předmětné tzv. „nezastavěné části“ pozemku, kterou provedl dne 15. 11. 2021 Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, přičemž tento stav je stále stejný i v současné době, nedošlo k žádným skutkovým ani právním změnám. Odvolací soud rozhodl, že žalobce (právní předchůdce žalobkyně) se oprávněně domáhá nájemného za předmětný prostor, k obohacení vlastníka stavby na úkor vlastníka pozemku dochází již ze samotného titulu vlastnického práva, který zakládá jeho oprávnění stavbu na cizím pozemku užívat bez ohledu na to, jaký způsobem své vlastnické právo ke stavbě realizuje. Žalobkyně uhrazenou částku započetla na každý jednotlivý kalendářní rok, neboť žalovaný jí k tomuto opakovaně odmítl poskytnout součinnost. Na období od 1. 6. 2021 do 31. 5. 2022, od 1. 6. 2022 do 31. 5. 2023 a na období od 1. 6. 2023 do 31. 5. 2024 započetla vždy částku 149 402 Kč. Upozornila, že v mezidobí účastníci uzavřeli nájemní smlouvu na dobu neurčitou ohledně předmětného pozemku a sjednali počínaje dnem 1. 6. 2024 nájemné ve výši 270 000 Kč ročně. Nájem byl sjednán za celý předmětný pozemek o výměře 760 m2.

Předmětem žaloby učinila pouze nárok na ekvivalent obvyklého nájemného z titulu bezdůvodného obohacení za období od 1. 6. 2021 do 31. 5. 2022, což je rozdíl mezi požadovaným nárokem žalobkyní ve výši 260 000 Kč a částečným započtením dílčí platby žalovaného ve výši 149 402, tj. 110 598 Kč.

2. Žalobkyně svou aktivní legitimaci ve sporu prokázala výpisem z katastru nemovitostí i usnesením Okresního soudu v Pardubiccích č.j. 32 D 604/2022-738 ze dne 13. 6. 2023, kdy tato nabyla vlastnické právo mimo jiné i k předmětnému pozemku, coby dědička po zemřelém zůstaviteli tituly před jménem jméno FO.

3. Žalovaný s žalobu nesouhlasil, potvrdil, že mezi účastníky je dlouhodobý spor o tom, zda je žalovaný povinen hradit náhradu za bezesmluvní užívání celého jejího pozemku nebo pouze té její části, která je žalovaným skutečně užívána zastavěním části pozemku budovou, která je ve vlastnictví žalovaného. Nezastavěnou část pozemku totiž užívají jiné třetí osoby, v minulosti celou budovu pronajal právnická osoba (dále jen „právnická osoba“) a tento jí po celou dobu jako nájemce využíval a dával do užívání dalším subjektům v postavení podnájemců. Prostor užívají i další provozovatelé nebytových prostor nacházejících se v další budovách jiného vlastníka. Žalovaný nebyl faktickým uživatelem, a proto mu nemohlo na úkor žalobkyně či jejího právního předchůdce vzniknout bezdůvodné obohacení. Kromě toho předmětný prostor užíval i právní předchůdce žalobkyně, který měl na pozemek přístup a měl i klíče od brány, měl zde nádoby na komunální odpad. Mimo jiné považuje nárok žalobkyně již za zcela uhrazený.

4. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

5. Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

6. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a to na základě následujících skutkových zjištění:

7. Z rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 8. 4. 2021 č.j. 123 C 20/2016-640 bylo zjištěno, že se žalobce tituly před jménem jméno FO domáhal žalobou proti žalovanému 1. právnická osoba. a žalovanému 2. právnická osoba. zaplacení částky 1 642 945 Kč s příslušenstvím a částky 154 299,30 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení představující obvyklé nájemné za užívání pozemku st.p.č. Anonymizováno v k.ú adresa a to za období od 20. 4. 2014 do 31. 12. 2020. Ke zjištění výše bezdůvodného obohacení za užívání pozemku žalovanými vycházel soud z revizního znaleckého posudku Anonymizováno, kdy byla zjištěna obvyklá výše nájemného mimo jiné za období roku 2017 ve výši 250 118,70 Kč, za období od 1.1.2018 do 30. 6. 2018 ve výši 126 617,83 Kč. Žalobě bylo vyhověno vůči 1. žalovanému, který byl vlastníkem v rozsahu ideálních 7/10 vzhledem k celku v období doAnonymizováno7. 10. 2015, dále pak byl již výlučným vlastníkem, a i za toto následující období bylo žalobě vyhověno. Pokud pak jde o 2. žalovaného, zde bylo rovněž žalobě vyhověno za období, kdy tento byl podílovým spoluvlastníkem v rozsahu ideálních 3/10, tj. do 7. 10. 2015.

8. Z rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 23. 11. 2021, č.j. 23 Co 172/2021-706 bylo zjištěno, že v rámci odvolacího řízení proti rozhodnutí podepsaného soudu č.j. 123 C 20/2016-640 bylo provedeno dne 15. 11. 2021 ohledání nezastavěné části st.p.č. Anonymizováno v k.ú. adresa. Při něm odvolací soud zjistil, že nezastavěná část pozemku tvoří dvůr, do kterého je vstup z adresa ulice průjezdem budovy č.p. Anonymizováno (stojící na st.p.č. Anonymizováno a částečně st.p.č. Anonymizováno). Průjezd do vnitřního traktu je osazen kovovou bránou opatřenou dopravní značkou zákaz vjezdu. V době ohledání byla brána otevřená. Ve dvoře po pravé straně jsou dvě krytá garážová stání opatřená označeními firem. Podle pověřené pracovnice 1. žalovaného jde o nájemce 1. žalované. Dále jsou ve dvoře po pravé straně za garážovými stáními troje garážová vrata. Podle vyjádření pověřené pracovnice 1. žalovaného je v první garáži parkováno služební vozidlo, ve dvou dalších jsou skladové prostory. Ve dvoře bylo zaparkováno několik automobilů, bez možnosti zjistit, kdo je jejich vlastníkem. Ze dvora vedou do přilehlých budov celkem tři samostatné vstupy. Na vnitřní čelní straně vpravo jsou služební vchody pro zaměstnance 1. žalovaného (které jsou dle vyjádření pověřené pracovnice užívány v době, kdy vchod z čelní strany od divadla je uzavřen), dále na vnitřní čelní straně vlevo je průchod ke dveřím a nákladnímu výtahu do budovy st. parc. č. hodnota, jenž je opatřen branou, která byla v době šetření odemčena a otevřena, dveře výtahu i vstupní dveře byly uzamčené. Na levé straně dvora za průjezdem jsou dveře do budovy na st. parc. č. hodnota s ulomenou klikou. Je zřejmé, že nejsou používané. Dle vyjádření advokáta žalobce budova patří žalobci, jsou v ní byty, které jsou neobývané. Dále bylo zjištěno, že bezprostředně za průjezdem po levé straně jsou umístěny odpadové kontejnery a pod zamřížovaným uzamčením je sklad papírového odpadu, zejména obalových prostředků. Provedení kovových mříží je stejné, jako vjezdová brána do dvora. Odvolací soud konstatoval, že k obohacení vlastníka stavby na úkor vlastníka pozemku dochází již ze samotného titulu vlastnického práva, které zakládá jeho oprávnění stavbu na cizím pozemku užívat, bez ohledu nu na to, jakým způsobem své vlastnické právo ke stavbě realizuje a odkázal na rozhodnutí NS ČR sp. zn. 28 Cdo 2613/2012. Situace, kdy vlastnickému právu k pozemku konkuruje vlastnické právo jiného subjektu ke stavbám na tomto pozemku vybudovaným, není nikterak neobvyklá. Oprávnění vlastníka pozemku jsou v takovém případě omezena stejnými právy vlastníka stavby a v důsledku toho je vlastník pozemku povinen strpět, aby byl pozemek v nezbytném rozsahu užíván vlastníkem stavby, případně pro jeho potřeby. Ze žádného zákonného ustanovení ovšem nevyplývá jeho povinnost strpět užívání pozemku bezplatně, a proto není-li pro bezplatné užívání pozemku jiný právní důvod (smlouva), platí, že povinnosti vlastníka pozemku strpět jeho užívání odpovídá povinnost vlastníka stavby poskytnout mu za ně náhradu. Jestliže v daném případě nemají žalovaní jiný právní důvod k užívání pozemků žalobce než zákonem danou obecnou povinnost strpět toto užívání pro potřeby jiného vlastníka, jsou povinni za to žalobci poskytnout náhradu. Neplní-li tuto svoji povinnost, obohacují se tím na jeho úkor, neboť se nezmenšuje jejich majetek, ač by se tak v případě plnění uvedené povinnosti nepochybně dělo (srov. přiměřeně např. rozsudek dovolacího soudu ze dne 15.1. 2004, sp. zn. 32 Odo 823/2003). Pokud pak jde o výši bezdůvodného obohacení, zde odvolací soud uzavřel, že závěr revizního znaleckého posudku VUT jsou jednoznačné a přesvědčivé a bylo z nich správně okresním soudem vycházeno.

9. Z usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 30. 5. 2024, č.j. 111 C 16/2021-207 bylo zjištěno, že řízení vedené žalobkyní Jméno zainteresované osoby 0/0 proti žalovanému právnická osoba. bylo zastaveno z důvodu zpětvzetí žaloby. V tomto řízení se žalobkyně domáhala zaplacení bezdůvodného obohacení ve výši 1 096 171 Kč s příslušenstvím. Částečně vzala žalobu zpět co do částky 469 787,55 Kč s příslušenstvím, neboť za období od 1. 7. 2018 do 30. 9. 2019 bylo o tomto období pravomocně rozhodnuto v jiném řízení, dále pak žalovaný uhradil částku 422 060 Kč jako ekvivalent za užívání pozemku za období od 1. 10. 2019 do 30. 5. 2021, v této části došlo rovněž k částečnému zpětvzetí. Ohledně zbývající částky 204 323,45 kč došlo ke zpětvzetí z důvodu neekonomičnosti vedení sporu.

10. Z komunikace mezi zástupci účastníků bylo zjištěno, že k opakované žádosti zástupce žalobkyně žalovaný nereagoval na její žádost ohledně sdělení specifikace plnění, které poskytl.

11. Ze smlouvy o nájmu pozemku uzavřené mezi účastníky dne 31. 7. 2024 bylo zjištěno, že předmětem nájmu je pozemek st.p.č. Anonymizováno v obci a k.ú adresa, jehož pronajímatelem a vlastníkem je žalobkyně a na tomto pozemku je stavba, která náleží do vlastnictví žalovaného, pozemek je zastavěn k budovou v rozsahu 536 m2, zbývající část o výměře 231 m2 představuje nádvoří, které tvoří obslužný prostor včetně možného parkování a zásobování budovy nájemce. Nájem byl sjednán s platností a účinností od 1. 6. 2024 a to na dobu neurčitou. Výše nájemného byla stanovena dohodou v částce 270 000 Kč/rok.

12. Z výpovědi svědkyně tituly před jménem jméno FO, jednatelky společnosti právnická osoba bylo zjištěno, že na předmětném dvoře parkují auta, jsou zde kontejnery na odpad, probíhá zde zásobování restaurací a obchodů z okolí, využívají ho i sousední domy např. při rekonstrukcích domů, parkují zde jak zaměstnanci Anonymizováno, služební auta Anonymizováno, tak zaměstnanci firem, kteří provádějí rekonstrukci sousedních domů, osoby, které se účastní konferencí, výstav, které právnická osoba pořádá, zásobují se odtud restaurace a obchody, které nejsou umístěny v jejich budově, ale v domech vedlejších, stejně tak ho využívají pro zásobování restaurace, která je jejich nájemníkem. Naopak žalovaný tyto prostory neužívá. Situace je zde stále stejná nyní i před 2-3 lety, i ona byla v minulosti přítomna ohledání dvora odvolacím soudem. Do prostoru je volný vstup přes branku, dále pak jsou zde vrata, která se otevírají na čip nebo na klíč nebo otevře vrata jejich technik. Čip mají i okolní společnosti, pokud ho potřebují a dostanou ho právě od Anonymizováno, nijak to není smluvně ošetřeno, je to na domluvě zúčastněných subjektů, tohoto se nijak žalovaný neúčastnil. Na vratech je značka zákaz vjezdu. V minulosti, kterou nedokázala však specifikovat, právnímu předchůdci žalobkyně svědkyně umožnila asi 2-3x parkovat ve dvoře.

13. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně je vlastníkem pozemku st.p.č. Anonymizováno v obci a k.ú. adresa, na tomto pozemku je stavba čp. Anonymizováno, která je ve vlastnictví žalovaného, přičemž tato stavba je na pozemku v rozsahu 536 m2, v rozsahu 231 m2 je pozemek nezastavěn a je účelově určen k užívání budovy čp. Anonymizováno. Rozsah tohoto užívání byl prokázán výpovědí svědkyně tituly před jménem jméno FO, která potvrdila, že v užívání tohoto dvora se od doby, kdy bylo prováděno ohledání odvolacím soudem, tj. od 15. 11. 2021, nijak nezměnilo. I z tohoto důvodu soud nepřistoupil k provedení šetření na místě samém. Podepsaný soud nemá důvod se odchýlit od právního hodnocení odvolacího soudu, tak jak je uvedeno v odst. 8 tohoto rozsudku a uzavřel, i s odkazem na rozhodnutí NS ČR sp. zn. 32 Odo 823/2003 a sp. zn. 28 Cdo 2613/2012, že základ nároku je dán. Pokud pak jde o výši nároku, pak soud z důvodu hospodárnosti nepřistoupil k zadání znaleckého posudku ke stanovení výše obvyklého nájemného v rozhodném období a svůj závěr o výši obvyklého nájemného opřel jednak o závěry revizního znaleckého posudku Anonymizováno, který byl vypracován v řízení sp. zn. 123 C 20/2016, který pro rok 2018 stanovil výši ročního nájemného 253 235,60 Kč a dále pak o výši nájemného, kterou účastníci sjednali na období od 1. 6.2024, tj. 270 000 Kč ročně. Žalobkyně tvrdila, že výše obvyklého nájemného v době od 1. 6. 2021 do 31. 5. 2022 činila 260 000 Kč, žalovaný proti této výši nevznesl žádné námitky, soud s ohledem na řečené dospěl k závěru s ohledem na obecně známý vývoj cen nájemného, že částka, kterou žalobkyně za toto období požaduje, odpovídá výši obvyklého nájemného. Na dlužnou částku 260 000 Kč žalobkyně započetla plnění ze strany žalovaného ve výši 149 402 Kč, proto důvodně požaduje zaplacení zbývající částky v rozsahu 110 598 Kč. S ohledem na prodlení žalovaného, který byl opakovaně vyzýván žalobkyní k zaplacení dluhu, má žalobkyně nárok i na zaplacení úroků z prodlení ve výši dle § 1970 o.z., přičemž výše úroků je v souladu s nař. vl. č. 351/2013 Sb. Soud tedy žalobě v celém rozsahu vyhověl (výrok I.).

14. O nákladech řízení soud rozhodoval ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšné žalobkyni přiznal vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení. Jejich výše je představována jednak ⟪LB:lb_001⟫ - zaplaceným soudním poplatkem v částce 5 530 Kč ⟪LB:lb_002⟫ - odměnou advokáta za 4 úkony právní služby po 5 540 Kč dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhl. č. 177/96 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé – podání žaloby, 2x účast u jednání) ⟪LB:lb_003⟫ - odměnou advokáta ve výši jedné poloviny za jednoduchou výzvu k plnění ve výši 2 770 Kč dle § 11 odst. 2 písm. h) vyhl č. 177/96 Sb. ve spojení s § 142a o.s.ř., ⟪LB:lb_004⟫ - náhradou jeho hotových výdajů za 5 úkonů právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. ⟪LB:lb_005⟫ - s ohledem na skutečnost, že zástupce žalobkyně je plátcem DPH, zvyšují se dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. náklady řízení o DPH vypočtenou z odměny zástupce za zastupování a z náhrad hotových výdajů, neboť tuto částku je zástupce povinen odvést dle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, tj. 5 550,30 Kč.

Žádné mimořádné okolnosti případu, pro které by soud ve smyslu § 150 o.s.ř. výjimečně nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v plné výši, zjištěny ani tvrzeny nebyly. Ze všech těchto důvodů tedy soud uložil žalovanému nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 37 510,30 Kč.

15. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení prostřednictvím podepsaného soudu ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, písemně, dvojmo.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný požádat soud o výkon rozhodnutí.