OSPU 15 C 196/2024-70

Okresní soud v Pardubicích rozhodl předsedou senátu Mgr. Pavlem Turečkem jako samosoudcem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce A, narozený dne Datum narození žalobce A ⟪LB:lb_002⟫ bytem Adresa žalobce A ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený Jméno žalobce B, advokátkou ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Anonymizováno ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: Jméno žalovaného Anonymizováno, Anonymizováno., IČ IČO žalovaného, ⟪LB:lb_007⟫ sídlem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_008⟫ o určení vlastnického práva

I. Určuje se, že žalobce je vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti 1/2 k pozemku parcelní č. Anonymizováno v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. hodnota pro katastrální území adresa, obec adresa, vedeného u právnická osoba pro Anonymizováno, Katastrální pracoviště adresa.

II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku nahradit žalobci k rukám tituly před jménem jméno FO, advokátky, jako zástupkyně žalobce náklady řízení v částce 25 425,91 Kč.

1 Žalobce se domáhal určení, že je vlastníkem spoluvlastnického podílu 1/2 k pozemku parc. č. Anonymizováno v katastrálním území adresa, vedeného na listu vlastnictví č. hodnota. Tvrdí, že spoluvlastnický podíl získal v elektronické dražbě 13. 10. 2023 za nejvyšší podání 85 000 Kč. Rozhodnutí o příklepu nabylo právní moci 8. 11. 2023 a žalobce byl zapsán jako spoluvlastník předmětného pozemku.

2 Žalovaný navrhoval, aby žaloba byla zamítnuta, s tím, že předmětný pozemek získal jeho právní předchůdce, konkrétně adresa adresa, a to kupní smlouvou z roku 1981 od jméno FO. Tento pozemek byl následně hospodářskou smlouvou převeden na adresa, která v té době spravovala státní silnice všech tříd. Na žalovaného pak předmětná silnice I. třídy, včetně sporného pozemku, přešla rozhodnutím Ministerstva dopravy a spojů ke dni 1. července 2001, což potvrzují předložené důkazy. Předmětný pozemek je součástí veřejně přístupné pozemní komunikace, jejíž správu vykonává stát nepřetržitě od roku 1980, přičemž žalobce ani jeho právní předchůdci pozemek nijak pro sebe nevyužívali. Vlastnické právo k pozemku, které žalobce získal v dražbě, nemůže zrušit duplicitně zapsané vlastnické právo žalovaného. Dražba může teoreticky založit vlastnické právo na místo dlužníka, avšak nemá vliv na existující vlastnický titul žalovaného, který byl získán v souladu s platnou legislativou.

3 Za sporné, a přitom pro věc rozhodné soud považoval, zda je naléhavý právní zájem na požadovaném určení a zda se žalobce stal spoluvlastníkem předmětného pozemku.

4 Z kupní smlouvy ze dne 27. 10. 1981 soud zjistil, že právní předchůdce žalovaného koupil předmětný pozemek od jméno FO. Z hospodářské smlouvy z 11. 3. 1982 soud zjistil, že touto smlouvou byl pozemek převeden pod správu adresa. Z rozhodnutí Ministerstva dopravy a spojů z 1. ledna 1997 soud zjistil, že na základě tohoto rozhodnutí se adresa spojil s Anonymizováno, které tímto převzalo správu předmětného pozemku.

5 Z usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 25. 9. 2009, č. j. 25 D 281/2008-237, ve věci dědictví po zůstavitelce paní jméno FO, nar. datum, soud zjistil, že pozemek číslo parcelní Anonymizováno označený jako ostatní plocha v katastrálním území adresa, zapsaný na listu vlastnictví č. hodnota pro obec a katastrální území adresa, nabyli rovným dílem dědicové zůstavitelky, konkrétně pozůstalá dcera tituly před jménem jméno FO a pozůstalý syn jméno FO.

6 Z rozhodnutí o příklepu v dražbě ze dne 13. října 2023, č. j. 142 DC 00054/21-057, soud zjistil, že došlo k udělení příklepu žalobci na spoluvlastnický podíl 1/2 pozemku za 85 000 Kč.

7 Z výpisu z katastru nemovitostí (list vlastnictví č. hodnota pro obec a katastrální území adresa) soud zjistil, že žalobce je zapsán jako spoluvlastník ideální 1/2 pozemku. Dále jsou zde zápisy, které soud replikuje v bodě 9 odůvodnění.

8 Dle soudu je dán naléhavý právní zájem žalobce na požadovaném určení ve smyslu určovací žaloby (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1875/2002).

9 Pokud jde o samotné určení, soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že žalobce získal spoluvlastnický podíl originárně v exekuční dražbě, čímž došlo k zániku vlastnického práva žalovaného k tomuto podílu. V souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, konkrétně rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 3. 3. 2020, sp. zn. 28 Cdo 3767/2019, je pro nabytí vlastnického práva vydražitelem v exekuční dražbě rozhodující skutečnost, že usnesení o příklepu nabylo právní moci a vydražitel zaplatil nejvyšší podání. Další okolnosti nemají na přechod vlastnického práva k vydražiteli vliv. Přechod vlastnického práva je originární a nezávislý na předchozích vlastnických titulech. Závěr potvrzující originární povahu nabytí vlastnického práva v exekuční dražbě potvrzuje i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2006, sp. zn. 22 Cdo 850/2005. Z něj vyplývá, že exekutor může provést exekuci prodejem nemovitosti, jestliže listiny (např. výpis z katastru nemovitostí) dokládají, že nemovitost je ve vlastnictví povinného. Přestože osoba zapsaná v katastru nemusí být skutečným vlastníkem, pro exekuci se tato skutečnost neověřuje. Ve smyslu uvedeného rozhodnutí je věcí vlastníka (zde tedy žalovaného), aby dbal o shodu svého zápisu v katastru s reálným stavem. Opomenutí této povinnosti může mít pro vlastníka nepříznivé důsledky (vigilantibus iura scripta sunt). Na předmětném listu vlastnictví přitom byl už v březnu 2014 proveden zápis exekučního příkazu o exekutorském zástavním právu povinné jméno FO jako spoluvlastnice předmětného pozemku, čili již tehdy bylo zřejmé, že duplicitní zápis existuje a mohl to být žalovaný, kdo určovací žalobou mohl dosáhnout odstranění takového nežádoucího stavu, právě s odkazem na argumentaci o nabytí předmětného pozemku do vlastnictví jeho předchůdce. Navíc předmětná dražba s žalobcem jako vydražitelem proběhla v návaznosti na insolvenční řízení týkající se majetku jméno FO, kdy průběh každého insolvenčního řízení je sledovatelný ve veřejně dostupném insolvenčním rejstříku. Soud si je vědom, že v řízení nebyli účastníky všichni spoluvlastníci. Dle rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se každý podílový spoluvlastník může samostatně domáhat určení vlastnického práva (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 8. 2017, sp. zn. 20 Cdo 520/2017).

10 O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Účelně vynaložené náklady jsou u zcela úspěšného žalobce představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 5 000 Kč, odměnou advokáta dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „vyhláška“) v rozsahu 4 úkonů právní služby, každý po 3 100 Kč, zahrnující převzetí zastoupení, návrh na mimosoudní vyřešení věci sepisem souhlasného prohlášení, žalobu a účast na jednání soudu. K tomu se připočítává paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 vyhlášky za výše specifikované úkony. Náklady dále zahrnují cestovné k jednání ve výši 2 480,91 Kč (trasa adresa a zpět, délka 300 km, spotřeba automobilu 6,9 l/100 km dle doloženého technického průkazu, cena pohonných hmot 38,70 Kč/l, amortizace 5,60 Kč/km, výpočet dle vyhlášky č. 398/2023 Sb.). K cestovnému náleží i náhrada za čas strávený na cestě podle § 14 vyhlášky v rozsahu 8 půlhodin po 100 Kč. Dle § 137 odst. 3 písm. a) občanského soudního řádu náleží k odměně a náhradám i DPH ve výši 21 %.

Odvolání lze podat do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí u soudu, proti jehož rozhodnutí směřuje. Pokud bude odvolání předkládáno v podobě listinné (tj. nikoli elektronické), je třeba je předložit ve dvou stejnopisech.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný žádat o výkon rozhodnutí.