OSPU 7 C 324/2024-33

Okresní soud v Pardubicích rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Jitkou Novákovou jako samosoudkyní ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce., IČ IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_002⟫ o zaplacení 23 697,15 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 19 000,01 Kč s úrokem z prodlení z částky 19 000,01 Kč ve výši 12,75 % p.a. od 9.7.2024 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Návrh žalobce, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částky 256 Kč, 2 932,71 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 18 590, 79 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 662,87 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 20 508,44 Kč od 22.12.2020 do 8.7.2024 a z částky 1 508,43 Kč od 9.7.2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1 340 Kč k rukám tituly před jménem jméno FO do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce požadoval po žalovaném zaplacení částky celkem ve výši 23 697,15 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnil tím, že jeho právní předchůdce, společnost právnická osoba., uzavřel dne 9.5.2019 s žalovaným smlouvu o úvěru č. hodnota na částku 22 000 Kč. Kromě této jistiny se žalovaný zavázal zaplatit žalobci i částku 18 894 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladech na vyhodnocení úvěru, inkasním poplatku, tj. vše v celkové výši 40 894 Kč. Žalovaný se zavázal dlužnou částku splatit v 14měsíčních splátkách po 2 921 Kč, poslední splátka byla stanovena na den 9.7.2020. Právní předchůdce žalobce úvěr žalovanému poskytl v hotovosti dne 9.5.2019. Žalobce dále tvrdil, že jeho právní předchůdce, jako poskytovatel úvěru, splnil svou zákonnou povinnost, a to ve smyslu zák. o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné Smlouvy. Žalovaný byl dotazován na příjmy, výdaje, zaměstnání. Žalovaný sjednané splátky nehradil řádně a včas. Žalovaný uhradil částku ve výši 2 999,99 Kč, která odpovídá jedné řádně uhrazené splátce. K zesplatnění úvěru nedošlo, jeho splatnost tak nastala nejpozději ke dni splatnosti poslední předepsané splátky, tj. ke dni 9.7.2020. Od 10.7.2020 vzniklo věřiteli právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení, ke dni 30.11.2023 v kapitalizované výši 2 932,71 Kč. Dlužná částka činí 20 508,44 Kč na jistině, na úroku 1 835,65 Kč, na poplatku za poskytnutí úvěru 9 987,11 Kč, poplatku za vyhodnocení úvěru 1 894,06 Kč, na inkasním poplatku 3 668,75 Kč, účelně vynaložených nákladech vymáhání ve výši 256 Kč, kapitalizovaných zákonných úrocích z prodlení za dobu od 10.7.2020 do 29.11.2020 částku 662,87 Kč, smluvní pokutu ve výši 2 932,71 Kč. Dále má žalobce nárok i na úhradu úroků z prodlení v zákonné výši od 22.12.2020 do zaplacení. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku žalobci dne 21.12.2020 s účinností od téhož dne, postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Žádná další částka žalovaným – přes upomínání - nebyla uhrazena.

2. Soud ve věci rozhodl dle § 115a o.s.ř bez nařízení ústního jednání. Zástupce žalobce výslovně souhlasil s rozhodnutí ve věci bez nařízení ústního jednání. Žalovaný byl usnesením soudu ze dne 13.1.2025 vyzván ke sdělení, zda souhlasí s procesním postupem podle uvedeného zákonného ustanovení, tedy s rozhodnutím věci bez jeho osobní účasti a bez nařízení ústního jednání. Současně byl poučen podle § 101 odst. 4 o.s.ř. o fikci svého souhlasu s navrhovaným procesním postupem soudu, pokud ve stanovené lhůtě 7 dnů nesdělí soudem požadované stanovisko. Žalovaný soudu ve stanovené lhůtě nezaslal své vyjádření, jeho souhlas s takovým procesním postupem soud podle uvedeného poučení daného účastníkům předpokládal, a proto bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení ústního jednání a bez osobní účasti zástupce žalobce a žalovaného.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Žádostí o úvěr, Formulářem pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, Smlouvou o úvěru č. Anonymizováno předpisem splátek, vyčíslením úvěrové smlouvy, bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce právnická osoba. a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 22 000 Kč, který žalovaný čerpal jednorázově v hotovosti dne 9.5.2019. Žalovaný se zavázal splatit úvěr v 14 pravidelných měsíčních splátkách po 2 921 Kč, první splátka byla splatná do jednoho měsíce od podpisu Smlouvy, každá další až do úplného zaplacení byla splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky, tedy celkem částku 40 894 Kč, která je tvořena úvěrem v částce 22 000 Kč, kapitalizovaným úrokem za poskytnuté peněžení prostředky ve výši 2 118 Kč, poplatkem ze poskytnutí úvěru ve výši 10 780 Kč, poplatkem za vyhodnocení úvěru ve výši 2 036 Kč, poplatkem za inkaso plateb ve výši 3 960 Kč. Ze žádosti o úvěr k této smlouvě plyne, že žalovaný uvedl, že je svobodný, nemá vyživovací povinnost, bydlí u rodičů, u aktuálního zaměstnavatele je zaměstnán od 31,7.2019, jeho měsíční mzda činí 24 451 Kč, měsíční výdaje žalovaného činí za bydlení, energie 4 000 Kč, dopravu, jídlo, osobní náklady 4 000 Kč. Údaje uvedené žalovaným byly ověřeny z občanského průkazu a pracovní smlouvy, výplatních pásek. Žalovaný na úvěr uhradil 2 999,99 Kč. Žalovaný byla vyzván k splacení celé pohledávky ve výši 55 096,48 Kč a to nejpozději do 8.7.2024, jak bylo prokázáno dopisem právního zástupce žalobce ze dne 26.6.2024 s podacím lístkem.

5. Aktivní legitimace žalobce byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21.12.2020 spolu se seznamem postoupených pohledávek. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 18.1.2021.

6. Z úřední činnosti soud zjistil, že proti žalovanému byly vedeny u zdejšího soudu další spory, a to pod sp.zn. 20 C 95/2020 o zaplacení 1 523 Kč s přísl. z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru ze 19.11.2018 – žalobce právnická osoba., sp.zn. 23 C 63/2020 o zaplacení 5 614 Kč s přísl. z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 1.5.2019 – žalobce právnická osoba., sp.zn. 7 C 280/2021 o zaplacení 22 485 Kč s přísl. z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 5.10.2019 – žalobce právnická osoba, sp.zn. 18 C 174/2021 o zaplacení 9 488 Kč s přísl. z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 23.4.2019 – žalobce právnická osoba.

7. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

9. Podle § 86 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

12. Podle § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je pouze co do částky 19 000,01 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % p.a. od 9.7.2024 do zaplacení - důvodná, a to z titulu bezdůvodného obohacení, a ve zbytku proto žalobu zamítl. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným jako fyzickou osobou došlo k uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 o.z.), na základě této smlouvy žalovaný obdržel úvěr ve výši 22 000 Kč, který se zavázal zaplatit, nejpozději do 9.7.2020. Na základě této smlouvy žalovaný obdržel úvěr ve výši 22 000 Kč, který se s úrokem a poplatky zavázal zaplatit ve 14 pravidelných měsíčních splátkách. Uzavřená smlouva byla posouzena jako spotřebitelská (§ 1810 a násl. o.z.). Žalovaný své povinnosti vyplývající ze Smlouvy řádně neplnil. Posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr zjevně nebylo provedeno v souladu s ust. § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1.12.2016, když smlouva byla uzavřena dne 9.5.2019 a žalovaný byl schopen uhradit pouze jednu úvěrovou splátku, přičemž důsledkem je sankce v podobě neplatnosti smlouvy o úvěru. Žalovaný na úvěr uhradil celkem 2 999,99 Kč. Právní předchůdce žalobce měl v době uzavírání Smlouvy informaci o tom, že žalovaný je zaměstnán s příjmem 24 451 Kč. K dispozici měl jen občanský průkaz žalovaného, výplatní pásku a pracovní smlouvu – právní předchůdce žalobce dokonce akceptoval i to, že jedinými výdaji žalobce je pouze částka 8 000 Kč, která měla zahrnovat hrazení nákladů bydlení, energií, stravu, dopravu, ošacení, žalovaný měl taktéž další úvěrové zatížení. Právní předchůdce žalobce nijak dále nevyvodil příslušné závěry vyplývající z údajů žalovaného, který měl pouze jediný příjem, faktické výdaje žalovaného nezkoumal, nebyl ověřen ani způsob nakládání žalovaného s finančními prostředky, či jeho případný zápis v příslušných registrech, ať již veřejného, bankovního či nebankovního charakteru. Pouze jazykový výklad nové právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Tento závěr je však vyvrácen rozsudkem Evropského soudního dvora z 5. 3. 2020 ve věci vedené pod sp. zn. C679/18, jejímž předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě (Česká republika) ze dne 25. října 2018, došlým Soudnímu dvoru dne 5. listopadu 2018, který jednoznačně uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Vzhledem k tomu, že na základě neplatného právního úkonu poskytnuto plnění ze strany právního předchůdce žalobce žalovanému ve výši 22 000 Kč přichází pouze nárok žalobce (resp. jeho právního předchůdce) na vydání bezdůvodné obohacení ve smyslu ust. § 2991 a násl. o.z. ve výši 2 999,99 Kč, když u úvěru činila jistina 22 000 Kč mínus žalovaným uhrazených celkem 2 999,99 Kč. Žalovaný byl žalobcem dopisem ze dne 26.6.2024 vyzván k zaplacení dluhu do 8.7.2024, se tento proto dostal do prodlení nejdříve dnem 9.7.2024, nikoliv dřívějším dnem tvrzeným žalobcem, je proto v souladu s ust. § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a nař. vl. 351/2018 Sb. povinen hradit úrok z prodlení ve výši 12,75 % p.a. od 9.7.2024 do zaplacení a nikoliv dříve. Žalovaný neprokázal, že by bezdůvodné obohacení vydal, soud proto musel žalobě co do částky uvedené ve výroku ad. I. vyhovět a ve zbytku ze shora uvedených důvodu žalobu zamítnout.

16. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce, který v zákonné lhůtě před podáním žaloby zaslal žalované výzvu k plnění, měl ve věci částečný úspěch. Náklady řízení pak představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 948 Kč a náklady právního zastoupení, tj. odměna advokáta určená podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., v pozdějším znění. Odměna za úkon právní pomoci činí z tarifní hodnoty v řízení až do podání žaloby včetně (§ 14b odst. 1 bod 2 citované vyhlášky) částku 300 Kč. Za 2,5 úkony právní pomoci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzvu, podání žaloby dle § 11 odst. 1 písm. a/, d/, jednoduchou předžalobní výzvu dle ust. § 11 odst. 2 písm. h/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., v pozdějším znění ) činí odměna advokáta celkem 750 Kč. Náhrada hotových výdajů advokáta je pak představována 3 úkony x 100 Kč za režijní paušál do podání žaloby včetně (§ 14b odst. 5 písm. a/ citované vyhlášky). K nákladům řízení přísluší podle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. dále náhrada za DPH ve výši 21 %, tj. 220,50 Kč. Jelikož žalobce byl úspěšný ve věci co do 60,4 % z celku (úspěch žalobce činí 80,2 % - úspěch žalovaného 19,8 %), soud přiznal žalobci náhradu nákladů řízení v poměrné výši 1 340 Kč. Žádné mimořádné okolnosti případu, pro které by soud ve smyslu § 150 o.s.ř. výjimečně nepřiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení, zjištěny ani tvrzeny nebyly. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. třídenní.

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání, písemně, ve dvojím vyhotovení, ve lhůtě 15 dní ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích, prostřednictvím Okresního soudu v Pardubicích.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.