OSPU 10 C 191/2025-111

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivetou Derikovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobce ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátem Jméno advokáta ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení 21 175 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši částka v pravidelných měsíčních splátkách po částka měsíčně splatných vždy do každého 25. dne příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem březnem 2026, a to pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení, byť jedné z nich.

II. Žaloba se, co do částky částka, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne datum domáhal po žalovaném zaplacení částky částka. Tvrdil, že žalovaný uzavřel se žalobcem dne datum úvěrovou smlouvu, jednalo se o bezúčelový spotřebitelský úvěr. K uzavření úvěrové smlouvy dochází prostřednictvím internetových stránek společnosti Jméno žalobce., www.kamali.cz, případně prostřednictvím aplikace. Zájemce o poskytnutí úvěru vyplní požadované údaje, poté probíhá automatizovaný schvalovací proces. Po schválení se žadateli na internetových stránkách či v aplikaci objeví text smlouvy a na jeho telefonní číslo tel. číslo zaslán sms kód. Tento následně žadatel zadá na webové stránce nebo v aplikaci, čímž uzavře smlouvu. Smlouva je odeslána na e-mailovou adresu ze žádosti, která je zároveň součástí smlouvy. V případě žalovaného na e-mail. Před uzavřením Smlouvy byla věřitelem řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného. Žalobce vždy zkoumá, zda má žadatel úvěry u dalších společností a zda tyto splácí prostřednictvím registrů NRKI a BRKI. Prověřuje i registr SOLUS, Centrální evidenci exekucí a insolvenční rejstřík, a to v případě, že zjistí, že žadatel nějaké předchozí závazky má. Žalobce posuzuje příjmovou a výdajovou stránku žadatelů, bere v úvahu věk, rodinný stav, splátky u jiných společností. Žalovanému byla na základě úvěrové smlouvy poskytnuta částka ve výši částka, žalovaný se zavázal k úhradě dlužné částky a poplatku za poskytnutí úvěru částka, úvěr byl sjednán na 24 měsíců. adresa 000 Kč zaslal žalobce na účet žalovaného dne datum. Sjednán byl i jednorázový poplatek za expres výplatu částka, poplatek za „Bezpečnou splátku“ ve výši částka měsíčně a poplatek za „SMS servis“ ve výši částka měsíčně. Částka byla úročena tak., že v rámci druhé až osmé splátky se vynáší úrok pevnou částkou ve výši částka, v rámci první a deváté až dvacáté čtvrté splátky se úrok nevynáší. Při zesplatnění úvěru přirůstají vynesené a neuhrazené úroky k jistině, jednotlivé předpisy vyplývají ze splátkového kalendáře. Žalovaný si dvakrát prodloužil splatnost aktuálně splatné splátky o jeden měsíc tzv. korunovým odkladem, a to za poplatek částka. Žalovaný uhradil za trvání smlouvy celkem částku částka. Žalovanému byla v souladu se smlouvou účtována i smluvní pokuta ve výši celkem částka a účelně vynaložené náklady částka. Z důvodu prodlení s úhradou splátek žalobce zaslal žalovanému výzvu před zesplatněním dne datum a ke dni datum úvěr zesplatnil. Dlužná částka ve výši částka se skládá z neuhrazené jistiny ve výši částka, poplatků za bezpečnou splátku ve výši částka, poplatků za SMS servis ve výši částka, poplatků za prodloužení splatnosti „korunovým odklade“ ve výši částka, úroků ve výši částka, účelně vynaložených nákladů ve výši částka a smluvních pokut ve výši částka. Do dne podání žaloby žalovaný ničeho neuhradil ani na základě předžalobní výzvy.

2. Žalovaný namítal, že žalobce řádně neprověřil jeho úvěruschopnost řádně úvěr splácet, dále namítal, že výše úrokové sazby a RPSN odporuje dobrým mravům. Rozdíl mezi poskytnutou částkou a částkou uhrazenou, tj. částku částka by byl s ohledem na svoje finanční možnosti schopen uhradit ve splátkách po částka měsíčně. Konečné rozhodnutí ponechal na úvaze soudu. právnická osoba ohledem na skutečnost, že se žalobce i jeho zástupce k nařízeným jednáním omluvili, jednal soud v jejich nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (o. s. ř.).

4. Smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne datum uzavřenou mezi žalovaným a žalobcem má soud za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru, na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému částku částka, úrok z úvěru byl sjednán ve v rozmezí 61,36 % až 83,03 % ročně, RPSN činila 49,2 %. Poplatek za poskytnutí úvěru byl sjednán ve výši částka, poplatek za korunový odklad byl sjednán ve výši částka, poplatek za službu Expres výplata byl sjednán ve výši částka jednorázově, dále byl sjednán poplatek za službu Bezpečná splátka ve výši částka měsíčně a poplatek za službu SMS servis ve výši částka měsíčně. Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky věřitele. Podle těchto podmínek se žalovaný zavázal čerpaný úvěr splácet ve 24 měsíčních splátkách spolu se sjednaným úrokem, a to ve výši dle splátkového kalendáře a dále byl povinen zaplatit celý úvěr na požádání věřitele, v případě, že by se dostal do prodlení se splacením alespoň dvou splátek anebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce.

5. Kartou klienta ze dne datum žalobce potvrdil, že provedl před uzavřením Smlouvy o úvěru ze dne datum – specifikace úvěru číslo hodnota – spotřebitelský úvěr ve výši částka potřebná šetření v rejstřících, uvedl, z jakých konkrétních údajů vycházel při posouzení schopnosti spotřebitele úvěr splácet (počet dětí 0, výše příjmu částka, výše příjmu ostatních členů domácnosti částka, splátky jiným společnostem částka). K výzvě soudu doplnil úvěrovou zprávu.

6. Výzvou ze dne datum bylo zjištěno, že žalobce v důsledku prodlení žalovaného s úhradou závazků vyplývajících z půjčky Kamali č. hodnota, vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši částka s upozorněním, že pokud nebude dlužná částka uhrazena, bude věřitel požadovat okamžité vrácení celého úvěru včetně příslušenství.

7. Výzvou ze dne datum bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši částka vyplývající z půjčky Kamali č. hodnota.

8. Předžalobní výzvou ze dne datum vyzval právní zástupce žalobce žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši částka vyplývající z úvěrové smlouvy č. hodnota ze dne datum.

9. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:

15. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne datum, č. j. spisová značka). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.

16. Žalobce předložil soudu pouze úvěrovou zprávu z Nebankovního registru klientských informací a výpočet dle Metodiky posouzení úvěruschopnosti žalovaného ke smlouvě o spotřebitelském úvěru a ověření bonity žalovaného (karta klienta), ale žádné listiny prokazující, že by žalobce provedl ověření jakýchkoliv příjmů a výdajů žalovaného, nepředložil. Soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobce uloženou mu zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, důkladně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne datum sp. zn. FA/4056/2017, FA/SU/374/2015 ze dne datum, sp. zn. FA/7819/2015, FA/SU/208/2014, ze dne datum, č.j. FA/SR/SU/1192/2017 – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např. sp.zn. spisová značka ze dne datum, sp.zn. spisová značka ze dne datum, k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne datum sp.zn. III. ÚS 4129/2018. Ohledně smluv uzavíraných po datum se právní vztah mezi účastníky smlouvy řídí nejen obecnou právní úpravou smlouvy o úvěru, ale také zvláštní právní úpravou ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany, a to ve znění účinném ke dni, kdy mělo dojít k uzavření smlouvy, tj. zejména právní úpravou § 419, § 420, § 1810, § 2395 a § 2991 odst. 1 a 2 o. z., a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 85/2024 právnická osoba žalobce proto v souladu s § 433 o. z. platí, že jako podnikatel vystupující vůči žalovanému v hospodářském styku nesmí zneužít svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Dle výslovné právní úpravy citovaného zákona o spotřebitelském úvěru bylo povinností žalobce (§ 86 a § 87) před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru důkladně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Platí, že spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledků tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, když pro porušení této povinnosti je smlouva neplatná a soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je pak povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, plyne z již ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. spisová značka, rozsudek sp. zn. spisová značka) i Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. spisová značka), nedávno jej pak výslovně zdůraznil Ústavní soud ČR ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne datum, kdy uvedl, že „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková‘‘. Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Je sice skutečností, že všechna výše uvedená rozhodnutí se v zásadě týkala posouzení úvěruschopnosti dle režimu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném do datum (viz § 9 odst. 1 citovaného zákona), nicméně nutno zdůraznit, že důvod ke změně náhledu, pokud jde o důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele v podobě absolutní neplatnosti smlouvy, zde zjevně není ani při posouzení dané otázky dle zákona č. 257/2016 Sb. Vycházeje ze shora citovaných hledisek je třeba trvat na tom, že poskytovatel úvěru je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, v případě nezbytnosti též z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Na místě je přitom taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení.

17. Žádné příjmy ani výdaje žalovaného, pokud vůbec byly zjišťovány, zejména pak ověřovány, žalobce soudu nepředložil (pozn. žalobce soudu předložil pouze výpis z účtu žalovaného za období od datum do datum) a soud tak uzavřel, že žalobce nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl a toto proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, důsledkem tohoto postupu je tedy absolutní neplatnost smlouvy a nárok žalobce vůči žalovanému se tak omezí na vrácení pouhého zůstatku jistiny poskytnutého úvěru. Nutno tak konstatovat, že žalobce se úvěruschopností žalovaného zabýval jen zcela povrchně, očividně ve snaze učinit formálně zadost textu zákona. To samo o sobě diskvalifikuje posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Soud přihlíží k neplatnosti i bez návrhu, jelikož důsledky nedostatečně provedeného posouzení úvěruschopnosti dlužníka ze strany věřitele jsou zásadní, a to nejenom pro dlužníky, nýbrž pro společnost jako celek, a tudíž neprovedení úvěruschopnosti věřitelem v řádné podobě má důsledky v neplatnosti takového právního jednání (úvěrové smlouvy), nikoliv v podobě relativní, nýbrž absolutní.

18. Žalobce poskytl žalovanému na základě shora uvedeného v rámci spotřebitelského úvěru částku částka, žalovaný do současné doby uhradil částku částka, proto mu soud uložil povinnost zaplatit žalobci rozdíl ve výši částka, ve zbývající části s odkazem na výše uvedené soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

19. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř., když každý z účastníků měl ve věci pouze částečný úspěch (žalobkyně co do 37,71 % a žalovaný co do 62,19 %). Žalovaný byl v řízení úspěšnější a má tedy právo na náhradu nákladů řízení, žalovaný však žádné náklady řízení nepožadoval, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

20. Lhůtu splatnosti soud určil v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., kdy umožnil žalovanému úhradu dlužné částky v měsíčních splátkách po částka (výrok právnická osoba důsledku toto rozhodnutí soudu nemůže být ve svém výsledku na úkor žalobce jako věřitele, když za předpokladu řádného splácení se žalobce pravděpodobně domůže úhrady dříve než cestou exekuce.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání, písemně, ve dvojím vyhotovení, ve lhůtě 15 dní ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, prostřednictvím Okresního soudu v Pardubicích.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný požádat soud o výkon rozhodnutí.