OSPU 9 C 315/2025-35

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Karolinou Šťastnou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: ⟪LB:lb_002⟫ Credivo Jméno žalobkyně. v likvidaci, IČO IČO žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_004⟫ zastoupená advokátkou Jméno advokátky ⟪LB:lb_005⟫ sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_006⟫ proti ⟪LB:lb_007⟫ žalované: ⟪LB:lb_008⟫ Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované ⟪LB:lb_009⟫ bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_010⟫ o zaplacení 50 801,06 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši částka do 3 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

II. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v adresa-625561/0710, variabilní symbol var. symbol částku částka za doplatek soudního poplatku do 3 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky částka s příslušenstvím. Tvrdila, že účastníci dne datum uzavřeli smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota (dále také jen "smlouva") distančním způsobem na adrese www.flexifin.cz, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované úvěr do výše částka s možností postupného čerpání, který měl být splacen do datum. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky. Ačkoli byl úvěr žalované poskytnut dne datum v částce částka, tento nebyl žalovanou do dne podání žaloby uhrazen. Dlužná částka ve výši částka sestává z: ⟪LB:lb_001⟫ - dlužné jistiny ve výši částka, ⟪LB:lb_002⟫ - poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši částka ⟪LB:lb_003⟫ - smluvního úroku ve výši částka.

Dále se žalobkyně domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky ohledně níž je žalovaná v prodlení, kterou uplatnila za 90 dní, tedy ve výši částka (prodlení od datum do datum). právnická osoba případ, že by soud nepovažoval uplatněný nárok za prokázaný z titulu uzavřené smlouvy o úvěru, požadovala žalobkyně, aby v části požadované jistiny byl tento nárok posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.

3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání podle ustanovení § 115a o.s.ř.

4. Smlouvou o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota uzavřenou mezi účastníky dne datum vzal soud za prokázané, že touto se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr s postupným čerpáním do výše částka, který se žalovaná zavázala splatit spolu s poplatkem za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky a úrokem ve výši 0,983 % denně do datum.

5. Dle čl. VIII Smlouvy byla žalobkyně oprávněna v případě prodlení žalované požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky, ohledně níž je dlužník v prodlení.

6. Dle přehledu bankovních transakcí byla částka částka převedena na účet žalované specifikovaný ve smlouvě platbou ze dne datum.

7. Dopisem ze dne datum žalobkyně smlouvu o úvěru z důvodu prodlení žalované s hrazením závazků ze smlouvy vypověděla a celý dluh se stal splatným.

8. Dle listiny nazvané,,Výpis o posouzení úvěruschopnosti“ dosahovala žalovaná čistého měsíčního příjmu částka, její pravidelné měsíční výdaje na bydlení činily částka, výdaje na půjčky částka měsíčně a ostatní zbytné a nezbytné výdaje částka. Celkový počet členů hospodařejících ve společné domácnosti žalované čítal 4 osoby, z toho 3 společně hospodařící s příjmem. Dále žalobkyně doložila výpis z běžného účtu žalované za období datum - datum, na němž byl počáteční zůstatek – částka a konečný zůstatek částka.

9. Ze zprávy právnická osoba. ze dne datum soud zjistil, že dne datum byla na běžný účet žalované připsána platba ve výši částka pod variabilním symbolem var. symbol, který odpovídá číslu uzavřené smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru.

10. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výši smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

12. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněném z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

15. Shora uvedená skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:

16. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne datum, č. j. spisová značka). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.

17. Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalované předložila pouze formulář s údaji zjištěnými od žalované, na výzvu soudu doplnila výpis z účtu žalované za období 1. – datum. Nepředložila však žádné další důkazy ohledně konkrétních měsíčních příjmů a výdajů žalované (např. pracovní smlouvu, výplatní lístky, nájemní smlouvu, SIPO apod.). Z výpisu z účtu žalované vyplynulo, že počáteční zůstatek na účtu žalované činil – částka a konečný částka. Z tohoto je zřejmé, že žalovaná měla problémy vyjít s financemi a neměla žádnou finanční rezervu. Podepsaný soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne datum, sp. zn. FA/4056/2017, FA/SU/374/2015, ze dne datum, sp. zn. FA/7819/2015, FA/SU/208/2014, ze dne datum, č.j. FA/SR/SU/1192/2017 – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např. pod sp. zn. spisová značka ze dne datum, sp. zn. spisová značka ze dne datum, k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne datum sp. zn. III. ÚS 4129/2018. Z předložených listin vyplývá, že příjmy a výdaje žalované nebyly řádně ověřeny, když nebyla předložena např. pracovní smlouva, výplatní lístky, nájemní smlouva, SIPO apod. a žalobkyně se spolehla na údaje uvedené žalovanou, aniž se blíže zabývala reálnou schopností žalované úvěr splatit. Navíc z výpisu z účtu žalované vyplynulo, že zůstatek na jejím účtu ke dni datum, tedy v době, kdy žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované pouze částka, přičemž ke dni datum byl stav účtu dokonce v mínusu, že tedy neměla vytvořenou žádnou finanční rezervu. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla a toto proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, důsledkem tohoto postupu je tedy absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalované se tak omezí na vrácení pouhého zůstatku jistiny poskytnutého úvěru, tj. částka částka. Pokud jde o úrok z prodlení, v souladu s právním názorem Nejvyššího soudu (rozsudek sp. zn. spisová značka ze dne datum) soud vychází z toho, že „ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.“ V uvedeném případě tedy dosud žalovaná v prodlení není, prodlení nastane až po uplynutí lhůty k plnění stanovené tímto rozsudkem, jež činí 3 dny (§ 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř.). Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

18. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., když každý z účastníků měl ve věci pouze částečný úspěch.

19. Žalobkyni byla zároveň uložena povinnost zaplatit České republice doplatek soudního poplatku ve výši částka, když ve věci nebylo možno vydat navrhovaný platební rozkaz (položka 2 bod 2 a položka 1a) Sazebníku soudních poplatků) tak, jak je uvedeno ve výroku IV. tohoto rozsudku.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne doručení, písemně, dvojmo, prostřednictvím podepsaného soudu, ke Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočka Pardubice.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí/exekuci.

Nebude-li vyměřený doplatek soudního poplatku zaplacen ve stanovené lhůtě, tj. do 30 dnů po marné uplynutí lhůty jeho splatnosti, soud předá tuto pohledávku k vymáhání příslušnému celnímu úřadu – Celnímu úřadu Liberec.