OSPV 7 C 173/2020-46

Okresní soud v Prostějově rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Věroslava Řezáče a členů senátu JUDr. jméno příjmení příjmení a Mgr. jméno příjmení ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru

I. Žaloba o určení, že okamžité zrušení pracovního poměru žalovaným k žalobkyni ze dne datum je neplatné, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou, která byla Okresnímu soudu v Prostějově doručena dne datum, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla určena neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, k němuž žalovaný (v postavení zaměstnance) přistoupil pro (dle žalobkyně toliko domnělé) naplnění zákonného důvodu vyjádřeného v ust. § 56 odst. 1 písm. b) zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce. Žalobkyně tvrdila, že dne datum byla mezi ní a žalovaným uzavřena pracovní smlouva na dobu neurčitou, s ujednáním o dni nástupu žalovaného jako zaměstnance do zaměstnání ke dni datum, na pracovní pozici pomocný manuální pracovník. Žalobkyně připustila, že měla v červnu roku 2020 v důsledku omezení výroby v souvislosti s pandemií COVID – 19 problém s výplatou mzdy žalovanému, nicméně žalovaného o problému informovala a dne datum poukázala na bankovní účet žalovaného mzdu ve výši částka, čímž splnila povinnost vyplatit žalovanému mzdu za červen roku 2020. Dne datum žalovaný žalobkyni doručil okamžité zrušení pracovního poměru s odůvodněním, že mu žalobkyně nevyplatila mzdu do 15 dnů po uplynutí období splatnosti. Žalobkyně sporovala, že by došlo k naplnění zákonného důvodu vyjádřeného v ust. § 56 odst. 1 písm. b) zák. č. 262/2006 Sb., když splatnost mzdy nastala datum a mzda byla vyplacena dne datum. Žalobkyně v té souvislosti poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu vydané ve věci sp. zn. 21 Cdo 298/2013 a uvedla, že žalovaný svým jednáním zneužil výkon práva, kterému nepřísluší právní ochrana. Žalobkyně dopisem ze dne datum, který doručila žalovanému dne datum, projevila nesouhlas s okamžitým zrušením pracovního poměru a vyzvala žalovaného k uzavření dohody o skončení pracovního poměru. Na výzvu žalovaný nereagoval.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, učinil nesporným uzavření pracovní smlouvy mezi žalobkyní a žalovaným s tím, že dle dodatku k pracovní smlouvě ze dne datum pracoval pro žalobkyni na pozici montážní pracovník. Žalovaný sporoval, že by jej žalobkyně informovala o problému s výplatou mzdy, takovou situaci ani žalovaný nepředpokládal, protože po ukončení nouzového stavu probíhal výkon práce jako za běžného režimu. Výplatu mzdy marně urgoval, když zjistil, že mu nebyla mzda vyplacena do 15. 8 2020, rozhodl se dne datum přikročit k okamžitému zrušení pracovního poměru. Při jeho podpisu mu nebylo oznámeno uskutečnění platby. Mzda byla připsána na bankovní účet žalovaného dne datum. Z uvedených důvodů žalovaný byl žalovaný přesvědčen o tom, že byl oprávněn přistoupit k okamžitému zrušení pracovního poměru pro nevyplacení mzdy za měsíc červen roku 2020.

3. Pracovní smlouvou (č. l. 6 soud. spisu) je prokázáno (a mezi účastníky řízení nebylo sporným): Pracovní smlouvou ze dne datum byl mezi žalobkyní a žalovaným založen pracovní poměr, v němž měla žalobkyně postavení zaměstnavatele a žalovaný postavení zaměstnance. Žalovaný se zavázal pro žalobkyni vykonávat práci pomocného manuálního pracovníka, den nástupu do práce byl sjednán na den datum.

4. Dodatkem číslo (č. l. 23) je prokázáno (a mezi účastníky řízení nebylo sporným): Žalobkyně a žalovaný dne datum písemně ujednali změnu druhu žalovaným vykonávané práce, kdy nově měl žalovaný pro žalobkyni vykonávat práci montážního pracovníka.

5. Mzdovým výměrem (č. l. 24 soud. spisu) je prokázáno: Žalobkyně dne datum písemně určila, s účinností ode dne datum, výši mzdy žalovaného (na částku částka měsíčně), jakož i pravidelný termín výplaty mzdy (25. den v měsíci), s tím, že mzda žalovaného měla být po dohodě s žalovaným vyplácena na blíže nespecifikovaný účet.

6. Listinou označenou„ Okamžité zrušení pracovního poměru“ (č. l. 7 soud. spisu) je prokázáno

(a mezi účastníky řízení nebylo sporným): Žalovaný dne datum písemně vyhotovil listinu označenou„ Okamžité zrušení pracovního poměru“, přičemž v této listině označil zaměstnavatele (žalobkyni), zaměstnance (žalovaného) a uvedl, že mu ke dni datum nebyla vyplacena mzda za červen roku 2020 ve výši částka hrubého, resp. že žalobkyně žalovanému nevyplatila mzdu za červen roku 2020 do 15 dnů po uplynutí její splatnosti, a z tohoto důvodu žalovaný s okamžitou platností zrušuje pracovní poměr podle ust. § 56 odst. 1 písm. b) zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce. Listina je opatřena podpisem žalovaného, otiskem razítka žalobkyně a nečitelným podpisem za zaměstnavatele.

7. Mezi účastníky řízení nebylo sporným, že listinu označenou„ Okamžité zrušení pracovního poměru“ (č. l. 7 soud. spisu) žalovaný žalobkyni doručil dne datum.

8. Výplatním lístkem (č. l. 9 soud. spisu) bylo prokázáno, že žalobkyně vyúčtovala žalovanému mzdu za červen roku 2020 tak, že žalovanému měla být vyplacena mzda ve výši částka. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalovanému vzniklo vůči žalobkyni právo na vyplacení mzdy za měsíc červen 2020 v žalobkyní vyúčtované výši.

9. Potvrzením o platbě (č. l. 8 soud spisu) je prokázáno, že právnická osoba dne datum zúčtovala k tíži bankovního účtu žalobkyně odchozí platbu ve výši částka ku prospěchu bankovního účtu č. bankovní účet.

10. Výpisem z účtu (č. l. 25 soud. spisu) je prokázáno, že dne datum byla ve prospěch bankovního účtu č. bankovní účet, vedeného pro žalovaného, zúčtována příchozí platba ve výši částka.

11. Dopisem datovaným dnem datum (č. l. 10 soud. spisu) je prokázáno, že zástupce žalobkyně dne datum vyhotovil písemné sdělení adresované žalovanému, v němž je projeven nesouhlas žalobkyně s okamžitým zrušením pracovního poměru realizovaným žalovaným dne datum a žalovaný je vyzýván k uzavření dohody o skončení pracovního poměru ke dni datum. Mezi účastníky nebylo sporným, že dopis datovaný dnem datum (č. l. 10 soud. spisu) byl žalovanému doručen.

12. Podle ust. 48 odst. 1 zák. č. 262/2006 Sb., pracovní poměr může být rozvázán jen a) dohodou,

b) výpovědí, c) okamžitým zrušením, d) zrušením ve zkušební době.

13. Podle ust. § 56 odst. 1 písm. b) zák. č. 262/2006 Sb., zaměstnanec může pracovní poměr okamžitě zrušit jen, jestliže zaměstnavatel mu nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu anebo jakoukoli jejich část do 15 dnů po uplynutí období splatnosti (§ 141 odst. 1).

14. Podle ust. § 141 odst. 1 zák. č. 262/2006 Sb., mzda nebo plat jsou splatné po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku.

15. Podle ust. § 143 odst. 1 zák. č. 262/2006 Sb., na základě dohody se zaměstnancem je zaměstnavatel povinen při výplatě mzdy nebo platu, popř. jiných peněžitých plnění ve prospěch zaměstnance, po provedení případných srážek ze mzdy nebo z platu podle tohoto zákona nebo zvláštního právního předpisu, zaplatit částku určenou zaměstnancem na svůj náklad a nebezpečí na jeden platební účet určený zaměstnancem, a to nejpozději v pravidelném termínu výplaty mzdy nebo platu, pokud se zaměstnancem písemně nesjedná pozdější termín.

16. Podle ust. § 59 zák. č. 262/2006 Sb., zaměstnanec může okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do 2 měsíců ode dne, kdy se o důvodu k okamžitému zrušení dověděl, nejpozději do 1 roku ode dne, kdy tento důvod vznikl.

17. Podle ust. § 60 zák. č. 262/2006 Sb., v okamžitém zrušení pracovního poměru musí zaměstnavatel i zaměstnanec skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným. Uvedený důvod nesmí být dodatečně měněn. Okamžité zrušení pracovního poměru musí být písemné, jinak se k němu nepřihlíží.

18. Podle ust. § 72 zák. č. 262/2006 Sb., neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

19. Podle ust. § 333 zák. č. 262/2006 Sb., doba počíná prvním dnem a končí uplynutím posledního dne stanovené nebo sjednané doby; to platí také v případě, kdy je uplynutím doby podmíněn vznik nebo zánik práva.

20. Podle ust. § 4 zák. č. 262/2006 Sb., pracovněprávní vztahy se řídí tímto zákonem; nelze-li použít tento zákon, řídí se občanským zákoníkem, a to vždy v souladu se základními zásadami pracovněprávních vztahů.

21. Podle ust. § 1957 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, plní-li dlužník peněžitý dluh prostřednictvím poskytovatele platebních služeb, je dluh splněn připsáním peněžní částky na účet poskytovatele platebních služeb věřitele.

22. Po provedeném dokazování byla žaloba shledána nedůvodnou.

23. Pracovní smlouvou ze dne datum byl mezi žalobkyní a žalovaným založen pracovní poměr, v němž měla žalobkyně postavení zaměstnavatele a žalovaný postavení zaměstnance (ust. § 33 odst. 1 zák. č. 262/2006 Sb.), přičemž o vzniku pracovního poměru a jeho trvání až do doby, než žalovaný přistoupil k jeho okamžitému zrušení, nebylo mezi účastníky sporu. Mezi účastníky bylo také nesporné, že žalovaný vykonal pro žalobkyni práci v měsíci červnu 2020, za kterou mu vzniklo právo na zaplacení mzdy v žalobkyní vyúčtované výši. Rovněž nebylo sporným, že dne datum doručil žalovaný žalobkyni písemnost označenou„ Okamžité zrušení pracovního poměru“, kterou je dle obsahu (ust. § 555 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) na místě posoudit jako právní jednání, kterým žalovaný, v postavení zaměstnance, okamžitě zrušil pracovní poměr s žalobkyní. Žalovaný v posuzovaném právním jednání adresovaném a doručeném žalobkyni skutkově vymezil důvod, pro který okamžitě zrušuje pracovní poměr, a sice tak, že popsal prodlení žalobkyně s vyplacením mzdy za měsíc červen 2020, čímž dle přesvědčení žalovaného došlo k naplnění zákonného důvodu, pro nějž byl žalovaný oprávněn ve smyslu ust § 56 odst. 1 písm. b) zák. č. 262/2006 Sb. rozvázat pracovní poměr. Jak vyplynulo z provedeného dokazování (a mezi účastníky bylo nesporné), žalobkyně poukázala žalovanému mzdu bezhotovostně (prostřednictvím poskytovatele platebních služeb), a to dne datum. Prostředky byly připsány na bankovní účet žalovaného dne datum. Období splatnosti mzdy za práci vykonanou žalovaným v měsíci červnu roku 2020 uplynulo dnem datum. Žalobkyně nezajistila, aby v době vymezené co do počátku dnem datum a co do konce dnem datum byla mzda za červen 2020 žalovanému vyplacena, když v této době nebyly prostředky na bankovní účet žalovaného připsány. Platí, že plní-li dlužník peněžitý dluh prostřednictvím poskytovatele platebních služeb, je dluh splněn připsáním peněžní částky na účet poskytovatele platebních služeb věřitele, nikoliv odepsáním peněžní částky z účtu dlužníka (ust. § 1957 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Žalobkyně, v postavení dlužníka, nesplnila svůj peněžitý dluh včas (tj. do datum), neboť ke dni datum nebyla peněžní částka připsána na účet poskytovatele platebních služeb věřitele (tj. žalovaného). Tak žalovanému dnem datum bez dalšího vzniklo právo přikročit k okamžitému zrušení pracovního poměru pro nevyplacení finančního plnění (mzdy za červen 2020), když mzda se stala splatnou a od termínu její splatnosti uplynulo 15 dnů. Jelikož žalovaný písemně okamžitě zrušil pracovní poměr tím, že své právo vůči žalobkyni (zaměstnavateli) uplatnil dne datum, tj. před uplynutím propadných lhůt ve smyslu ust. § 59 zák. č. 262/2006 Sb., tj. před uplynutím subjektivní dvouměsíční lhůty (jejíž konec by připadl na den datum) a objektivní jednoroční lhůty (jejíž konec by připadl na den datum), shledal soud naplnění všech zákonných předpokladů ve prospěch platnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze strany žalovaného (z hlediska náležitostí formy, skutkového vymezení zákonného důvodu a včasnosti právního jednání, jímž došlo k rozvázání pracovního poměru, přičemž projev vůle žalovaného byl doručen žalobkyni). Jelikož žalovaný platně rozvázal pracovní poměr, nemohlo být (včasné) žalobě žalobkyně na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru vyhověno.

24. Soud se zabýval žalobní argumentací založenou na přesvědčení žalobkyně o neoprávněnosti okamžitého zrušení pracovního poměru pro nenaplnění zákonného rozvazovacího důvodu s tím, že došlo k včasnému vyplacení mzdy. Podle žalobkyně je rozhodující, že dne datum byla z bankovního účtu žalobkyně zúčtována ve prospěch bankovního účtu žalovaného odchozí platba ve výši odpovídající mzdě žalovaného za červen 2020. Mezi ust. § 143 odst. 1 zák. č. 262/2006 Sb. a ust. § 1957 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, není vztah speciálního a obecného, neboť ust. § 143 odst. 1 zák. č. 262/2006 Sb. nestanoví odlišné pravidlo (resp. nestanoví žádné pravidlo) určující kdy je peněžitý dluh splněn, pokud je plněn prostřednictvím poskytovatele platebních služeb. Soud neshledal důvod, pro který by se měl při výkladu ust. § 56 odst. 1 písm. b) zák. č. 262/2006 Sb., resp. při posouzení sporné otázky včasnosti vyplacení mzdy, odchýlit v neprospěch žalovaného (zaměstnance) od použití pravidla vyjádřeného v ust. § 1957 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Žalobkyně se již dnem datum ocitla v prodlení se zaplacením mzdy za práci vykonanou žalovaným v červnu roku 2020 (ust. § 141 odst. 1 zák. č. 262/2006 Sb., ust. § 1968 zák. č. 89/2012 Sb.). Tímto dnem počala plynout doba 15 dnů, v níž žalobkyně měla a mohla zajistit, aby dodatečně uspokojila mzdový nárok žalovaného a předešla naplnění zákonného důvodu pro okamžité zrušení pracovního poměru. Jak bylo soudem zjištěno, žalobkyně nejen že porušila povinnost uloženou v ust. § 38 odst. 1 písm. a) zák. č. 262/2006 Sb. vyplatit zaměstnanci za vykonanou práci mzdu, a to včas, ale tuto svoji povinnost nesplnila ani v době do datum. Pokud by postačovalo v době 15 dnů po uplynutí období splatnosti mzdu poukázat (ve smyslu učinit příkaz k zaúčtování platební transakce), nedůvodně a v rozporu s ochranou zaměstnance by se prodlužovala doba, v níž lze dodatečně splnit zákonnou povinnost zaplatit mzdu. Výklad prosazovaný žalobkyní by fakticky znamenal nejistotu na straně zaměstnance v tom směru, že by zaměstnanec musel vyčkávat, kdy prostředky budou či nebudou na jeho bankovní účet připsány, aniž by přitom měl nutně vědomost o existenci zaměstnavatelova platebního příkazu či o době, kterou si vyžádá zúčtování platební transakce, případně zda vůbec dojde k zúčtování platební transakce ve prospěch zaměstnance (od zadání platebního příkazu do úspěšného zúčtování platby ve prospěch zaměstnance může nastat řada okolností nezávislých na vůli zaměstnance, resp. zaměstnancem co do urychlení a dosažení kýženého výsledku neovlivnitelných). V návaznosti na to by bylo problematické určovat i počátek běhu subjektivní lhůty k uplatnění práva okamžitě rozvázat pracovní poměr. Soud rovněž nemá za to, že je na místě vykládat ust. § 56 odst. 1 písm. b) zák. č. 262/2006 Sb. pomocí ust. § 143 odst. 1 zák. č. 262/2006 Sb., resp. ztotožňovat povinnost zaměstnavatele zaplatit mzdu na bankovní účet zaměstnance nejpozději v pravidelném termínu výplaty mzdy a naplnění zákonného rozvazovacího důvodu pro nevyplacení mzdy v době 15 dnů od uplynutí období splatnosti mzdy. Žalobkyní citované rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci vedené pod sp. zn. 21 Cdo 298/2013 dopadalo na posouzení jiného skutkového stavu, navíc před novelou zákona č. 262/2006 Sb. zákonem č. 365/2011 Sb., resp. z citovaného rozhodnutí ani nelze dovodit, že by Nejvyšší soud interpretoval ust. § 56 odst. 1 písm. b) zák. č. 262/2006 Sb. pomocí ust. § 143 odst. 1 zák. č. 262/2006 Sb. Na posuzovaném případě lze ukázat, jaké byly práva a povinnosti účastníků co do uspokojení mzdového nároku žalovaného: Žalobkyně měla vyplatit žalovanému mzdu za práci vykonanou v červnu roku 2020 v pravidelném výplatním termínu (tj. k datum), přičemž na splnění této povinnosti lze užít ust. § 143 odst. 1 zák. č. 262/2006 Sb. Pro posouzení věci z hlediska naplnění zákonného rozvazovacího důvodu vyjádřeného v ust. § 56 odst. 1 písm. b) zák. č. 262/2006 Sb. je však rozhodující, že ke dni datum nemohl žalovaný disponovat s finančními prostředky ze mzdy za jím vykonanou práci a za takové situace, kdy nebyl naplňován hospodářský účel uzavření pracovního poměru, měl žalovaný možnost pracovní poměr okamžitě ukončit, aniž by musel setrvávat v nejistotě, zda, popř. kdy bude jeho mzdový nárok uspokojen.

25. Soud neshledal důvody, pro které by výkon práva žalovaného okamžitě zrušit pracovní poměr představoval zneužití práva, jak naznačovala žalobkyně, když v pracovněprávních vztazích je zneužitím práva třeba rozumět toliko jednání, které je vedeno přímým úmyslem způsobit jinému účastníku újmu (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci vedené pod sp. zn. 21 Cdo 1815/2018), přičemž takové okolnosti žalobkyně ani netvrdila.

26. Podle ust. § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, účastníku, který měl ve věci úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Jelikož procesně úspěšný žalovaný nepožadoval proti procesně neúspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku pod bodem II. tohoto rozsudku.

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání. Odvolání se podává ve lhůtě patnácti dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozhodnutí. Odvolání se podává ke Krajskému soudu v obec prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově, CZ – PSČ obec, ulice a číslo.