OSPV 14 C 202/2021-89

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Ivanem Šišmou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ sídlem adresa žalobkyně, ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátkou Mgr. jméno příjmení, ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa žalobkyně, ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ PSČ obec, ⟪LB:lb_008⟫ o 72.325 Kč s příslušenstvím,

I. Návrh na vydání rozsudku pro zmeškání se zamítá.

II. Žaloba se o zaplacení částky 43.309 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení za dobu od 26. 4. 2018 do 23. 4. 2021 ve výši 14.253,99 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 43.309 Kč od 24. 4. 2021 do zaplacení, smluvní pokuty 29.016 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 70,95% ročně za dobu od 26. 4. 2018 do 23. 4. 2021, ve výši 99.920,07 Kč a úrokem ve výši 70,95% ročně z částky 42.325,82 Kč od 24. 4. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 26. 4. 2018 dosáhne částky 218.188 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Prostějově dne 3. 8. 2021 domáhal proti žalovanému ve výroku uvedeného peněžního plnění a náhrady nákladů řízení. Žalobce tvrdil, že žalovaný podepsal Smlouvu o úvěru číslo (dále též Smlouva) dne datum, na základě níž byl žalovanému na účet uvedený ve Smlouvě poskytnut úvěr ve výši 60.000 Kč. K vyplacení úvěru žalovanému došlo dne 26. 1. 2016 a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve Smlouvě ve výši 99,24% ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách po 3.788 Kč, splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem srpnem 2016. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla žalobcem prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňující posouzení úvěruschopnost, jakož i z jiných zdrojů. Z uvedených dokladů a zdrojů a bylo zjištěno, že žalovaný má dostatečné zdroje ke splácení. Žalobce také ověřil úvěrovou historii žadatele v databázích příjmení a NRKI a prověřil, že ani jeho zaměstnavatel nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a zprostředkovatel úvěru doporučil úvěr ke schválení. Na základě zjištěných informací byl proveden scoring klienta pomocí interního matematického modelu žalobce. Žalovaný po uzavření Smlouvy požádal v souladu s jejím obsahem o bezúplatný odklad splátek z důvodu své pracovní neschopnosti/ukončení pracovního poměru. Žalobce této žádosti vyhověl a došlo k bezúplatnému odkladu splatnosti původní splátky číslo po dobu odkladu, tedy od 22. 8. 2017 do 21. 9. 2017 neběžel sjednaný úrok za poskytnutý úvěr. Tato skutečnost byla oznámena žalovanému písemně. Vzhledem k tomu, že žalovaný si své povinnosti ani poté neplnil řádně, dostal se do prodlení s jednotlivými splátkami, do data zesplatnění celého úvěru byla žalobci uhrazena postupně jednotlivými splátkami částka 87.124 Kč. Před zesplatněním celého úvěru v důsledku prodlení žalovaného, vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu číslo Smlouvy, v celkové výši 984 Kč. K zesplatnění úvěru v důsledku neplnění povinností žalovaným došlo k datu 24. 4. 2018 a k tomuto datu celá dosud nesplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, se staly součástí nové jistiny úvěru, a proto nová jistina činila částku 57.325,82 Kč. Dále dle smluvních ujednání vznikla žalovanému povinnost v případě nezaplacení nové jistiny zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,25% z dlužné nové jistiny a žalobce z tohoto důvodu požaduje pouze smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Žalobce takto požaduje, v souvislosti s prodlením žalovaného s hrazením jistiny, úrok za poskytnutí úvěru odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 48.827,69 Kč. Kromě toho žalobce požaduje i zákonný úrok z prodlení, a to od 2. dne následujícího po shora popsaném zesplatnění úvěru. V době od zesplatnění úvěru žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil a to ani v reakci na předžalobní upomínku. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena spolu s výzvou k vyjádření postupem podle ust. § 49 odst. 4 za použití ust. §57 odst. 2 o.s.ř., dne 2. 11. 2021 nevyjádřil.

3. Předvolání k ústnímu jednání, které mu bylo doručováno obdobným způsobem, žalovaný rovněž nepřevzal a soud jej považuje v souladu s ust. § 49 odst. 4, za použití ust. § 57 odst. 2 o.s.ř., za doručené dne 13. 12. 2021. Za těchto okolností lze konstatovat, že žalovaný byl řádně předvolán k ústnímu jednání, avšak bez omluvy se k němu nedostavil. Soud proto v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. rozhodl bez přítomnosti žalovaného a provedl důkazy navržené žalobcem a dále ty, které byly potřebné ke zjištění skutkového stavu a vyplývaly z obsahu spisu (§ 120 odst. 2 o.s.ř.) a to konkrétně:

4. oznámením o schválení úvěru z datum, splátkovým kalendářem ke Smlouvě z datum, kartou klienta, návrhem na uzavření Smlouvy z datum, výpisy z registrů příjmení a NRKI, předžalobní výzvou z 4. 6. 2021, vyjádřením znalce k problematice úročení pohledávek ze dne 25. 10. 2018, periodickým výpisem z účtu žalovaného za měsíc prosinec 2015 a leden 2016, podacím archem z 14. 7. 2021, prohlášením o splnění informační povinnosti žalovaného z 22. 1. 2016, dokladem o vyplacení úvěru z 26. 1. 2016, výplatními lístky žalovaného za měsíc říjen – prosinec 2015, pracovní smlouvou z 24. 1. 2014, včetně dodatku z 5. 11. 2013, hodnocením klienta, předžalobním formulářem z 22. 1. 2016, výzvami k zaplacení, dopisem žalobce z 13. 9. 2017, žádostí žalovaného z 11. 9. 2017, fakturou anonymizováno dodávky elektřiny žalovaného, upraveným splátkovým kalendářem z 13. 9. 2017, dodejkou z 28. 1. 2016 a smluvními ujednáními smlouvy o revolvingovém úvěru, z nichž zjistil následující skutečnosti a skutkový stav projednávané věci.

5. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o revolvingovém úvěru číslo soud zjistil, že tato Smlouva podepsal žalovaný dne datum a žalobce dne datum. Žalobce se zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 60.000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit žalobci celkem 181.824 Kč, v 48 měsíčních splátkách po částce 3.788 Kč, splatných vždy do každého 22. dne každého kalendářního měsíce. Úroková sazba byla sjednána jako pevná na celou dobu splácení úvěru a byla vyjádřena jako roční efektní úroková míra ve výši 99,24%. Žalovaný podpisem Smlouvy stvrdil, že údaje v ní uvedené a ve všech přílohách jsou úplné a pravdivé a souhlasil s tím, aby žalobce si zjistil přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného, jeho schopnost plnit povinnosti ze Smlouvy z veřejně přístupných rejstříků. V případě prodlení žalovaného s úhradou jednotlivých splátek bude úročeno toto neplnění smluvních povinností úrokovou sazbou 8,05%. Pro případ odstoupení od Smlouvy pak činí částka úroku splatná za jeden kalendářní den 118,25 Kč. Z obsahu předsmluvního formuláře vztahujícího se ke Smlouvě, podepsaného žalovaným dne 22. 1. 2016 soud zjistil, že žalovaný se seznámil s celkovou výší úvěru, podmínkami čerpání úvěru, dobou jeho trvání, splátkovým kalendářem a náklady spotřebitelského úvěru, včetně nákladů spojených s opožděnými platbami. Z listiny – oznámením o schválení úvěru vztahujícího se ke Smlouvě, ze dne datum soud zjistil, že žalobce oznamuje žalovanému, že uvedeného dne akceptoval návrh žalovaného na uzavření Smlouvy ze dne 22. 1. 2016 a doručením tohoto oznámení o schválení došlo k uzavření Smlouvy a to po posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr, došlo ke schválení úvěru v celkové výši úvěru 60.000 Kč. Přílohou tohoto oznámení byl kromě vyhotovení Smlouvy též splátkový kalendáře vztahující se ke Smlouvě, který odpovídal dohodnutým parametrům Smlouvy a způsobu splácení poskytnutého úvěru. Vyplacení úvěru žalovanému bylo prokázáno listinou„ doklad o vyplacení úvěru – otisk dat z elektronického výpisu při pohybu účtu“, z právnická osoba, ze které soud zjistil, že dne 26. 1. 2016 byla z bankovního účtu č. bankovní účet odeslána částka 60.000 Kč na účet číslo bankovní účet, který odpovídá číslu účtu uvedenému žalovaným ve Smlouvě. Žalovaný dne 11. 9. 2017 požádal o úpravu splátkového kalendáře u smluv číslo (tj. Smlouva), o odklad splátek z důvodů vysokých jednorázových nákladů za energie. Tuto žádost doložil fakturou za energie (zjištěno žádostí ze dne 11. 9. 2017). Žalobce dopisem ze dne 13. 9. 2017, jehož přílohou byl upravený splátkový kalendář, vyhověl žádosti žalovaného, povolil odložení splátek a byl upozorněn současně, že pokud nebude splácet Smlouvu dle nového splátkového kalendáře, vystavuje se hrozbě jednostrannému uplatnění sankcí, případných nákladů spojených s prodlením a následnému vymáhání dluhu a to exekuční cestou. Z dodejky odesílatele – žalobce na adresu žalovaného soud zjistil, že k doručení listovní zásilky do vlastních rukou došlo dne 28. 1. 2016. Soud s ohledem na časový sled událostí dovozuje, že toho dne bylo žalovanému doručeno oznámení o schválení Smlouvy ze dne 27. 1. 2016. Ze smluvních ujednání Smlouvy o revolvingovém úvěru žalobce soud zjistil, že listinu žalovaný podepsal dne 22. 1. 2016 a bylo tak prokázáno, že žalovaný byl seznámen se základními ujednáními revolvingu, jeho úročení, výpovědí smlouvy, započtením, včetně sankcí, jak byly tvrzeny v žalobě. K tvrzením žalobce o zkoumání schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr zaplatit, žalobce předložil listinu„ hodnocení klienta ke Smlouvě číslo“, ze které soud zjistil, že žalovaný v něm uvedl pravidelný měsíční příjem 6.300 Kč, ostatní příjmy 6.040 Kč, mezi výdaje bylo uvedeno manželka 3.800 Kč, nájemné – nejdříve uvedeno 2.500 Kč, ručně přeškrtnuto a uvedeno 4.000 Kč, celkem výdaje 6.300 Kč, ručně přeškrtnuto a uvedeno 7.800 Kč, volné zdroje byly uvedeny nejdříve 6.700 Kč, poté rukou přeškrtnuto na 5.200 Kč s tím, že tuto listinu žalovaný osobně podepsal, včetně osoby jednající za žalobce (jméno anonymizováno). Z karty klienta ke Smlouvě soud zjistil, že žalovaný z titulu Smlouvy uhradil za období od 22. 2. 2016 do 24. 2. 2021 ve formě splátek celkem částku 87.124 Kč. Z výpisu NRKI uvedeného dne 22. 1. 2016 bylo zjištěno, že žalovanému bylo započteno skóre v hodnotě 325, čímž byl zařazen do skupiny dlužníků s vyšší pravděpodobností splácení. Z výpisu záznamu registru příjmení provedeného dne 22. 1. 2016 bylo zjištěno, že žalovaný nemá zde vedeny žádné aktuální, ani historické závazky. Z výplatních lístků za měsíc říjen, listopad a prosinec roku 2015, že zaměstnavatel žalovaného příjmení obec a číslo, družstvo, vyplatilo na účet žalovaného č. bankovní účet, čistou mzdu ve výši 6.643 Kč, 6.717 Kč a 6.680 Kč. Z dodatku k pracovní smlouvě ze dne 5. 1. 2013 soud zjistil, že tento zaměstnavatel se dohodl se žalovaným na době trvání pracovního poměru na neurčito. Tato listina obsahovala podpis jak zaměstnavatele, tak zaměstnance. Z periodického výpisu z účtu právnická osoba č. účtu bankovní účet na jméno žalovaného soud zjistil, že za období od 26. 11. do 25. 12. 2015 činil počáteční zůstatek 13.081 Kč, konečný zůstatek 13.081 Kč. Na tento účet byla provedena úhrada z jiné banky od anonymizováno obec ve výši 6.643 Kč a od ČSSZ invalidní důchod I. stupně, poskytovaný od 5. 12. 2015 do 5. 1. 2016 ve výši 6.438 Kč. Bylo prokázáno, že žalovaný se se splněním povinnosti ze smlouvy dostal do prodlenía proto žalobce přistoupil k výzvám k zaplacení s upozorněním o možnosti zesplatnění celého úvěru, jak soud zjistil z výzev z 23. 7. 2019, 22. 8. 2018, 23. 5. 2018, 22. 8. 2019, 24. 6. 2019, 22. 2. 2019, 23. 10. 2018, 24. 9. 2018, 23. 5. 2019, 23. 7. 2018, 22. 6. 2018, 23. 4. 2019, 25. 3. 2019, 22. 11. 2018, 22. 11. 2018, 22. 6. 2018, 23. 4. 2018, 26. 3. 2019, 22. 1. 2019, 27. 12. 2018. Žalobce prostřednictvím svého zástupce dopisem ze dne 14. 7. 2021 vyzval žalovaného k uhrazení jeho dluhu, tehdy v celkové výši 43.309 Kč ze Smlouvy.

7. Soud zamítl návrh žalobce na vydání rozsudku pro zmeškání ve smyslu ust. § 153b odst. 1 o.s.ř., i když formálně pro tento postup byly splněny všechny předpoklady. Soud odkazuje v podrobnostech na nález Ústavního soudu, sp. zn. IV ÚS 377/10, dle kterého rozsudek pro zmeškání soud vydat může, ale nemusí. Na úvaze soudu je ponecháno, zda i tam, kde jsou splněny všechny zákonem stanovené předpoklady, je vhodné o věci rozhodnout tímto rozsudkem. Soud s ohledem na předmět tohoto řízení, když se jedná o spor ze spotřebitelské smlouvy, považuje v zájmu ochrany práv spotřebitele za nevhodné vydat rozsudek pro zmeškání. Povinností soudu plynoucí ze zákona je zkoumat, zda žalobce, jako podnikající úvěrující právnická osoba učinil vše potřebné, co po něm zákon požaduje, pro ověření schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr uhradit (odst. I. výroku).

8. Podle ust. § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle ustanovení § 2991 odst. 1,2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

10. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zák. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně, nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Soud na základě shora zjištěného skutkového stavu tento posoudil podle citované právní úpravy a dospěl k tomuto právnímu závěru.

14. Mezi žalobcem (úvěrujícím) a žalovaným (spotřebitelem) byla dne datum podepsána Smlouva, na základě níž žalobce vyplatil na ve Smlouvě uvedené číslo účtu žalovaného úvěr ve výši 60.000 Kč. Žalovaný se zavázal tento dluh zaplatit ve 48 měsíčních splátkách po 3.788 Kč, splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce. Peněží prostředky byly na účet žalovaného uhrazeny již 26. 1. 2016 i přesto, že k uzavření Smlouvy došlo dle obsahu oznámení o schválení úvěru ze dne datum až doručením tohoto oznámení, tj. 28. 1. 2016. Žalobce plnil žalovanému předčasně ještě dříve, než plnit měl, na základě vlastního prohlášení. Žalovaný povinnosti dohodnuté ve Smlouvě neplnil, i přestože bylo vyhověno jeho žádosti o změnu splátkového kalendáře, ani podle nového splátkového kalendáře povinnosti neplnil. příjmení celkem dle údajů zjištěných soudem z karty klienta 87.124 Kč. Tímto soud má za prokázanou aktivní procesní legitimaci žalobce pro toto řízení a plněním na účet uvedený žalovaným, který nezpochybnil tuto skutečnost, dluh začal splácet, je dána též i jeho pasivní procesní legitimace pro toto řízení. Smlouva obsahuje podstatné náležitosti smlouvy o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a § 2396 o.z. a s ohledem na postavení žalovaného (spotřebitele), jako slabší smluvní strany a obsah uzavírané Smlouvy, je nutno její obsah a chování účastníků Smlouvy posoudit (kromě o. z.), též podle ust. § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. a zkoumat, zda poskytovatel úvěru před uzavřením Smlouvy posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud by to bylo nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Pokud poskytovatel úvěru poskytne spotřebitelský úvěr v rozporu s touto zásadou, je taková Smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 téhož zákona). V tomto konkrétním případě žalobce si při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného zjistil údaje jednak z prohlášení žalovaného, které podle hodnocení klienta mělo být doloženo kopií občanského průkazu, potvrzením od zaměstnavatele, dokladech o dalších příjmech. Bylo prokázáno, že žalobce před uzavřením Smlouvy věděl, že žalovaný je invalidní důchodce, pobírá invalidní důchod ve výši 6.643 Kč měsíčně, je zaměstnán, jehož čistý měsíční příjem představuje částku obdobnou, tj. cca 6.500 Kč. Tedy jeho měsíční příjem dosahuje částky 13.000 Kč. Již tyto údaje měly signalizovat u žalobce, že mohou nastat problémy se splácením úvěru při měsíčních splátkách 3.788 Kč. Z listiny„ hodnocení klienta“ bylo zjištěno, že pro soud neznámých důvodů došlo k manipulaci s údaji. Původně uvedená výše nájemného byla rukou opravena z 2.500 Kč na 4.000 Kč, výdaje z 6.300 Kč na 7.800 Kč. Bylo tak tedy bez vysvětlení manipulováno s daty, které původně byly na této listině zaznamenány a žalovaným podepsány. S ohledem na invaliditu prvního stupně žalovaného, jeho nízký příjem ze zaměstnání a splácení poskytnutého úvěru po dobu 4 let, bylo nepřiměřené riziko, že žalovaný se dostane do finančních problémů se splácením dluhu. Žalobce se tímto nezabýval. S ohledem na změněných údajích o bydlení si nevyžádal specifikaci druhu bydlení a neověřil skutečné výdaje na bydlení, vycházel v tomto z tvrzení žalovaného. Žalobce počítal u žalovaného až s neuvěřitelně nízkými celkovými náklady. Nepřihlížel přitom k tomu, že žalovaný uváděl výdaje včetně manželky ve výši 3.800Kč a tento údaj nijak neověřil. Jenom tak žalobce mohl dospět k závěru, že je možné žalovanému úvěr ve výši 60.000 Kč poskytnout. Z údajů doložených žalovaným je zřejmé, že žalovaný měl do budoucna jistý příjem ve formě invalidního důchodu I. stupně ve výši 6.643 Kč a s ohledem na zdravotní stav, nejistý příjem ve výši měsíční mzdy cca 6.500 Kč. Z částky 13.000 Kč měl žalovaný po dobu čtyř let měsíčně platit částku 3.788 Kč, tedy na měsíční výdaje mu zůstala částka menší než 10.000 Kč. Soudu nepřísluší hodnotit, jaké riziko poskytovatel úvěru má, či nemá podstupovat při sjednávání úvěrových smluv, nicméně za daných okolností se jeví, že sjednané splátky představují podstatný zásah do rozpočtu žalovaného. Soud znovu zdůrazňuje, že žalobce se vůbec nezabýval výdaji, které žalovaný má společně s manželkou (partnerkou), ve výši 3.800 Kč, které se zdají na první pohled podhodnocené. Soud připouští, že žalovaný opakovaně v různých dokumentech svým podpisem potvrzoval, že žalobkyni poskytuje pravdivé a úplné údaje, nicméně tímto dle názoru soudu není možné vyvážit nedostatečné zkoumání jeho skutečných poměrů. Žadatelé o úvěr obecně mají zájem úvěr, či zápůjčku získat a to někdy i za každou cenu a skutečnost, že se uvedením nepravdivých, či hrubě zkreslených údajů mohou vystavovat i trestněprávnímu postihu ještě neznamená, že by úvěrující společnosti neměli tuto možnost předvídat a ve vlastním zájmu vystupovat tak, aby se jí vyvarovali. Zákonná povinnost ve smyslu ust. § 84 odst. 2 zák. číslo 2016 ještě nezbavuje věřitele povinnost jednat s odbornou péčí, tedy vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat delší přiměřené objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně vyhodnotit (blíže např. rozh. Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 32Odo 1726/2006). Soud tedy uzavírá, že na rozdíl od argumentace žalobce, tento jako poskytovatel spotřebitelského úvěru nedostál svým zákonným povinnostem, řádně neposoudil schopnost žalovaného poskytnutý úvěr zaplatit a následkem nesplnění této zákonné povinnosti, je neplatnost uzavřené Smlouvy a k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu (blíže rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33Cdo 2178/2018). S ohledem na tento závěr soudu o absolutní neplatnosti Smlouvy pak bylo možné uplatněný nárok podřadit podle ust. obč. zákoníku o bezdůvodném obohacení. Jak bylo zjištěno, žalovaný se snažil poskytnutý úvěr splácet, uhradil celkem částku 87.124 Kč, tedy částku, která mu byla poskytnuta ve výši 60.000 Kč bez právního důvodu (§ 2991 o. z.), vrátil, a proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl (odst. II. výroku).

15. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když přihlédl k tomu, že žalovaný byl v tomto řízení zcela procesně úspěšný, avšak podle obsahu spisu mu žádné náklady řízení nevznikly (odst. III. výroku).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově, ke Krajskému soudu v Brně, ve dvojím vyhotovení.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím dobrovolně splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).