OSPV 15 C 12/2019-82

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Doupovcovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně:; právnická osoba, IČO ⟪LB:lb_002⟫ sídlem adresa, PSČ obec a číslo ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení, ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa, ⟪LB:lb_005⟫ proti; ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému:; celé jméno žalovaného, narozený dne datum ⟪LB:lb_007⟫ bytem náměstí anonymizována dvě slova. příjmení číslo, PSČ obec ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení částky 62.752 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 24.867,72 Kč,

I. Návrh na vydání rozsudku pro zmeškání se zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8.251 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8.251 Kč od 17. 8. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Ve zbývající části, tedy ohledně částky 54.501 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 62.752 Kč od 24. 6. 2019 do 16. 8. 2019, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 54.501 Kč od 17. 8. 2019 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 24.867,72 Kč a úroku ve výši 63,11 % ročně z částky 53.515,69 Kč od 19. 5. 2018 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 198.720 Kč, se žaloba zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Prostějově dne 24. 6. 2019 domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 62.752 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 62.752 Kč od 24. 6. 2019 do zaplacení, úrok ve výši 63,11 % ročně z částky 53.515,69 Kč od 19. 5. 2018 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 198.720 Kč, a smluvní pokutu ve výši 24.867,72 Kč, a dále aby jí žalovaný nahradil náklady řízení. Žalobkyně tvrdila, že mezi ní jako věřitelem a žalovaným jako úvěrovaným byla uzavřena Smlouva o úvěru číslo (dále jen„ Smlouva“). Žalovaný Smlouvu podepsal dne datum a na jejím základě mu žalobkyně poskytla na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 60.001 Kč. K vyplacení uvedené částky došlo dne datum. Žalovaný se ve Smlouvě zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve Smlouvě ve výši 84,97 % ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách po 3.450 Kč, splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem prosinec 2016, to vše dle splátkového kalendáře, který tvoří přílohu oznámení žalobkyně (věřitele) o schválení úvěru, kdy toto oznámení bylo žalovanému následně zasláno na dodejku. Žalobkyně dále tvrdila, že prověřila schopnost žalovaného řádně hradit úvěr, a to na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, z databází umožňující posouzení úvěruschopnost, jakož i z jiných zdrojů, kdy se zejména jednalo o doklady o příjmech, výpisy z bankovního účtu žalovaného a prohlášení žalovaného. Podle žalobkyně bylo z uvedených dokladů a zdrojů zjištěno, že žalovaný má dostatečné zdroje ke splácení předmětného úvěru. Žalobkyně také ověřila úvěrovou historii žalovaného jako žadatele o úvěr v databázích příjmení a anonymizováno, a prověřila, že žalovaný ani jeho zaměstnavatel nebyli v době žádosti o úvěr evidováni v insolvenčním rejstříku, žalovaný neměl u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání a doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný. Zprostředkovatel jednající s žalovaným proto doporučil úvěr ke schválení. Na základě zjištěných informací byl žalobkyní proveden tzv. scoring klienta (žalovaného), tj. interní matematický model založený na bodovém hodnocení žalovaného jako žadatele o úvěr, a bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Žalovaný si však následně své povinnosti vyplývající ze Smlouvy řádně neplnil, dostal se do prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru, přičemž do data zesplatnění celého úvěru žalovaný uhradil žalobkyni postupně jednotlivými splátkami částku 51.750 Kč. Před zesplatněním celého úvěru v důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu číslo Smlouvy, v celkové výši 896 Kč. K zesplatnění úvěru v důsledku neplnění povinností žalovaným došlo ke dni 17. 5. 2018 a k tomuto datu celá dosud nesplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, se staly součástí nové jistiny úvěru, a tuto novou jistinu ve výši celkem 61.856,28 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den následujícím po dni zesplatnění úvěru, tj. dne 18. 5. 2018. Dle smluvních ujednání pak vznikla žalovanému v případě nezaplacení nové jistiny v den následující po zesplatnění úvěru povinnost, zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,25 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou, kdy však žalobkyně tuto smluvní pokutu požaduje ode dne 19. 5. 2018 až do jejího úplného zaplacení pouze ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Žalobkyně pak za dobu po zesplatnění úvěru, tj. od 19. 5. 2018 do zaplacení, požaduje úrok za poskytnutí úvěru ze zbývající dlužné původní jistiny úvěru ve výši 53.515,69 Kč. Kromě toho žalobkyně požadovala po žalovaném i zákonný úrok z prodlení z částky v celkové výši 62.752 Kč, a to pro zjednodušení až od data vyhotovení žaloby, tj. od 24. 6. 2019 až do zaplacení. V době od zesplatnění úvěru žalovaný na svůj dluh žalobkyni ničeho neuhradil, a to ani v návaznosti na předžalobní upomínku.

2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena spolu s výzvou k vyjádření (viz. č.l. 51) dne 16. 8. 2019 postupem dle ust. § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), nevyjádřil, v řízení zůstal po celou dobu zcela nečinný. Předvolání k ústnímu jednání nařízenému na den datum, které bylo žalovanému doručováno do vlastních rukou na adresu jeho trvalého pobytu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel jako místo jeho trvalého pobytu, si žalovaný nepřevzal a soud je v souladu s ust. § 49 odst. 4 o. s. ř. ve spojení s ust. § 57 odst. 2 o.s.ř. považuje za doručené dnem 21. 2. 2022 (pondělí). Za těchto okolností lze konstatovat, že žalovaný byl řádně předvolán k ústnímu jednání, avšak bez omluvy se k němu nedostavil. Za žalobkyni se k jednání dostavila právní zástupkyně na základě substituční plné moci. Soud tudíž v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v dané věci jednal a rozhodl bez přítomnosti žalovaného, přičemž provedl dokazování toliko listinami předloženými žalobkyní, a to konkrétně: Předsmluvním formulářem ze dne datum, Hodnocením klienta ke smlouvě číslo Prohlášením o splnění informační povinnosti úvěrujícího ze dne datum, Návrhem na uzavření Smlouvy o revolvingovém úvěru/ Smlouva o revolvingovém úvěru číslo ze dne datum, Smluvními ujednáními smlouvy o revolvingovém úvěru právnická osoba - anonymizováno, Oznámením o schválení úvěru k č. SRÚ číslo ze dne datum, Splátkovým kalendářem ke Smlouvě o revolvingovém úvěru číslo vyhotoveným dne datum, Kartou klienta ke smlouvě číslo dokladem o vyplacení úvěru – otiskem dat s elektronického výpisu při pohybu na účtu ze dne datum, periodickými výpisy z účtu žalovaného číslo bankovní účet vedeného u právnická osoba za měsíc září 2016 a říjen 2016, výplatními lístky žalovaného za měsíc srpen 2016 a za měsíc září 2016, dodatky ze dne datum a ze dne datum k pracovní smlouvě žalovaného uzavřené v původním znění dne datum, vyjádřením znalce k problematice úročení pohledávek ze dne 25. 10. 2018, výzvami k zaplacení ze dne 18. 12. 2017 a ze dne 17. 4. 2018, Oznámením žalobkyně ze dne 17. 5. 2018 o zesplatnění všech závazků vyplývajících ze Smlouvy číslo s výzvou k okamžité úhradě dosud nesplacené části úvěru, běžných úroků přirostlých ke dni zesplatnění a smluvních pokut, předžalobní výzvou ze dne 5. 6. 2019 a podacím archem ze dne 6. 6. 2019, z nichž zjistil následující skutečnosti a skutkový stav projednávané věci.

3. Z Návrhu na uzavření Smlouvy o revolvingovém úvěru/ Smlouva o revolvingovém úvěru číslo soud zjistil, že tento byl podepsán žalovaným dne datum a žalobkyně tento návrh akceptovala dne datum. Žalobkyně se předmětnou Smlouvou zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 60.001 Kč na účet uvedený žalovaným, tj. na účet č. bankovní účet, a žalovaný se za to zavázal zaplatit žalobkyni částku v celkové výši 165.600 Kč, a to ve 48 měsíčních splátkách po 3.450 Kč, splatných vždy nejpozději do 17. dne každého kalendářního měsíce. Výpůjční úroková sazba byla dohodnuta jako pevná na celou dobu splácení úvěru ve výši 84,97 % p.a. (ročně). Žalovaný jako úvěrovaný podpisem Smlouvy stvrdil, že údaje v ní uvedené a ve všech přílohách jsou úplné a pravdivé a zplnomocnil žalobkyni jako úvěrující k jejich ověření a k provedení dalších zjištění, která bude úvěrující v souvislosti se schválením této Smlouvy považovat za nezbytná, a dále souhlasil s tím, aby úvěrující získal informace o bonitě, platební morálce a důvěryhodnosti úvěrovaného (žalovaného) z veřejně přístupných rejstříků (např. insolvenční rejstřík), jakož i z databáze sdružení příjmení či z databáze Nebankovní registr klientských informací (NRKI). Z obsahu Předsmluvního formuláře vztahujícího se ke Smlouvě o revolvingovém úvěru číslo podepsaného žalovaným dne datum, soud zjistil, že žalovaný se seznámil s celkovou výší úvěru, podmínkami čerpání úvěru, dobou jeho trvání, splátkovým kalendářem a náklady spotřebitelského úvěru, včetně nákladů spojených s opožděnými platbami. Z listiny – Oznámení o schválení úvěru k č. SRÚ číslo – datované dnem datum, soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému, že akceptovala návrh žalovaného na uzavření Smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne datum a že doručením tohoto Oznámení o schválení došlo k uzavření Smlouvy o revolvingovém úvěru číslo že po posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr byl schválen úvěr v celkové výši 60.001 Kč. Přílohou tohoto Oznámení byl kromě vyhotovení Smlouvy též splátkový kalendáře vztahující se ke Smlouvě, který odpovídal dohodnutým parametrům Smlouvy a způsobu splácení poskytnutého úvěru. Vyplacení úvěru žalovanému bylo prokázáno listinou„ doklad o vyplacení úvěru – otisk dat z elektronického výpisu při pohybu účtu“, vystaveným právnická osoba, ze které soud zjistil, že dne 14. 11. 2016 byla z bankovního účtu č. bankovní účet odeslána částka 60.001 Kč na účet číslo bankovní účet, který odpovídá číslu účtu uvedenému žalovaným ve Smlouvě. K tvrzením žalobkyně o zkoumání schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet žalobkyně předložila listinu„ Hodnocení klienta ke smlouvě číslo“ ze které soud zjistil, že žalovaný v něm uvedl pravidelný měsíční příjem 19.000 Kč, ostatní příjmy 0 Kč, přičemž mezi výdaji bylo uvedeno: úvěrovaný + manželka 3.800 Kč, a dále nájemné, inkaso, doprava, ostatní: 4.000 Kč, tedy výdaje v celkové výši 7.800 Kč, kdy na základě toho byly deklarovány volné zdroje (příjmy – výdaje) žalovaného ve výši 11.200 Kč. Dále je v listině uveden zaměstnavatel úvěrovaného (žalovaného) od října 2011: právnická osoba, IČO, sídlem adresa, číslo občanského průkazu úvěrovaného a údaj o rodinném stavu úvěrovaného: svobodný. Tuto listinu žalovaný osobně podepsal, a vedle něj i osoba jednající za žalobkyni jako úvěrový poradce (jméno anonymizováno). Z Karty klienta ke Smlouvě soud zjistil, že žalovaný z titulu Smlouvy uhradil žalobkyni za období od 15. 12. 2016 do 24. 6. 2019 (den podání žaloby) ve formě splátek celkem částku 51.750 Kč. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by žalobkyni na úhradu předmětného dluhu uhradil více než těchto žalobkyní tvrzených a v Kartě klienta uvedených 51.750 Kč. Z periodických výpisů z účtu číslo bankovní účet vedeného u právnická osoba na jméno žalovaného, tedy z účtu, který žalovaný uvedl ve Smlouvě jako účet, na který mu má být poskytnutý úvěr vyplacen, a to za měsíc září 2016 a říjen 2016 soud zjistil, že dne datum byla na účet připsána částka 20.543 Kč, kterou poukázala právnická osoba anonymizováno, a dne datum částka 19.650 Kč, kterou opět na účet žalovaného poukázala právnická osoba anonymizováno, tedy zaměstnavatel žalovaného. Ohledně výdajů žalovaného jsou však tyto výpisy z účtu žalovaného pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného zcela neprůkazné a bezcenné, když jsou na nich zcela začerněny a tedy nečitelné údaje o počátečním a konečném zůstatku na účtu, a dále i některé položky označené jako„ platba na vrub vašeho účtu“ či„ nákup bezkontaktní kartou“, kdy ve výpisu za měsíc září 2016 se jedná o 7 takto„ začerněných“ výdajových položek a ve výpisu za měsíc říjen 2016 o 8 takto začerněných výdajových položek. Kdo, kdy a z jakých důvodů v předložených výpisech z účtu žalovaného tyto výdajové položky, jakož i údaje o počátečním a konečném zůstatku na účtu účinil nečitelnými není soudu známo. Podle výplatních pásek žalovaného činila čistá mzda žalovaného za měsíc srpen 2016 21.053 Kč, přičemž na účet žalovaného byla poukázána částka 20.543 Kč, a za měsíc září 2016 činila čistá mzda žalovaného 20.369 Kč a na účet žalovaného byla poukázána částka 19.650 Kč. Z dodatků ze dne datum a ze dne datum k pracovní smlouvě žalovaného uzavřené v původním znění dne datum se podává, že žalovaný byl v době uzavírání Smlouvy v pracovním poměru u zaměstnavatele právnická osoba, IČO, sídlem adresa, a to na dobu neurčitou jako elektromechanik – oživovač. Bylo prokázáno, že žalovaný se se splněním povinností ze smlouvy dostal do prodlení a proto žalobkyně přistoupila k výzvám k zaplacení s upozorněním o možnosti zesplatnění celého úvěru, jak soud zjistil z výzev k zaplacení ze dne 18. 12. 2017 a ze dne 17. 4. 2018. Z Oznámení žalobkyně ze dne 17. 5. 2018 bylo zjištěno, že žalobkyně zesplatnila všechny závazky vyplývajících ze Smlouvy číslo vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dosud nesplacené části úvěru, běžných úroků přirostlých ke dni zesplatnění a smluvních pokut, tedy částky v celkové výši 62.752 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 5. 6. 2019 pak žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení žalovaného dluhu, tedy částky 62.752 Kč s příslušenství, jakož i„ běžící smluvní pokuty“.

4. Zástupkyně žalobkyně u ústního jednání dne datum navrhla, aby soud ve věci rozhodl rozsudkem pro zmeškání ve smyslu ust. § 153b odst. 1 o.s.ř. Soud však návrh žalobkyně na vydání rozsudku pro zmeškání zamítl, i když formálně pro tento postup byly splněny všechny předpoklady. Soud odkazuje v podrobnostech na nález Ústavního soudu, sp. zn. IV. ÚS 377/10, dle kterého rozsudek pro zmeškání soud vydat může, ale nemusí. Na úvaze soudu je ponecháno, zda i tam, kde jsou splněny všechny zákonem stanovené předpoklady, je vhodné o věci rozhodnout tímto rozsudkem. Soud s ohledem na předmět tohoto řízení, když se jedná o spor ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, považuje v zájmu ochrany práv spotřebitele za nevhodné vydat rozsudek pro zmeškání. Povinností soudu plynoucí ze zákona je totiž zkoumat, zda žalobkyně, jako podnikající úvěrující právnická osoba, učinila vše potřebné, co po ní zákon požaduje za účelem řádného ověření schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr uhradit (viz. výrok I. tohoto rozsudku).

5. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle ustanovení § 2397 o.z. úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě, není-li lhůta ujednána, může uplatnit právo, dokud závazek ze smlouvy trvá.

7. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 43/2013 Sb., je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr neplatná.

8. Podle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

9. Podle ustanovení § 580 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

11. Podle ust. § 1968 věta první o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný; výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. příjmení sazba stanovená Českou národní bankou, platná ke dni 1. 7. 2019, činila 2 % (čerpáno z dat dostupných na www.cnb.cz).

12. Soud na základě zjištěného skutkového stavu věc posoudil podle citované právní úpravy a učinil následující právní závěr.

13. Mezi žalobkyní (úvěrující) a žalovaným (spotřebitelem) byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, kterou žalovaný podepsal dne datum a žalobkyně tento návrh akceptovala dne datum, a na základě této smlouvy žalobkyně žalovanému vyplatila na jeho účet uvedený ve smlouvě, tj. na účet č. bankovní účet, částku ve výši 60.001 Kč. S ohledem na postavení žalovaného, jako slabší smluvní strany, a obsah uzavírané Smlouvy, je pak nutno obsah této smlouvy a chování smluvních stran posoudit kromě o. z., též podle ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření Smlouvy, tj. včetně novely zák. č. 43/2013 Sb., a zkoumat, zda úvěrující postupoval před a při jejím uzavřením v souladu s touto právní úpravou. Úvěrující věřitel poskytl spotřebiteli finanční službu, jejich vztah naplňoval zákonná kritéria spotřebitelského úvěru, úvěrující tak měl zákonnou povinnost prověřit schopnost žalovaného splatit poskytnutou„ půjčku“ (úvěr). Žalobkyně tvrdila, že schopnost žalovaného řádně hradit úvěr prověřila, a to na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, z databází umožňující posouzení úvěruschopnost, jakož i z jiných zdrojů, kdy se zejména jednalo o doklady o příjmech, výpisy z bankovního účtu žalovaného a prohlášení žalovaného. Podle žalobkyně bylo z uvedených dokladů a zdrojů zjištěno, že žalovaný má dostatečné zdroje ke splácení předmětného úvěru. Dle názoru soudu však zjištěný skutkový stav neumožňuje, aby soud mohl takový závěr potvrdit. Z provedeného dokazování totiž vyplynulo, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z informací, které jí poskytl žalovaný, přičemž jako důkaz, že skutečnosti uvedené žalovaným dostatečně ověřila, žalobkyně soudu předložila jen výplatní lístky žalovaného za měsíc srpen 2016 a za měsíc září 2016, dodatky ze dne datum a ze dne datum k pracovní smlouvě žalovaného uzavřené v původním znění dne datum a periodické výpisy z účtu žalovaného číslo bankovní účet vedeného u právnická osoba za měsíc září 2016 a říjen 2016, ve kterých jsou však v důsledku„ začernění“ zcela nečitelné údaje o počátečním a konečném zůstatku na účtu, jakož i značná část výdajových položek (tj. položek označených jako„ platba na vrub vašeho účtu“ či„ nákup bezkontaktní kartou“). Na základě těchto dokladů lze uzavřít, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru sice dostatečným způsobem ověřila, že žalovaný je zaměstnaný na dobu neurčitou a že jeho čistá měsíční mzda se pohybuje kolem 20.000 Kč, avšak naprosto se nezabývala skutečnými měsíčními výdaji žalovaného. Pokud žalovaný žalobkyni před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru předložil za účelem prokázání svých příjmů a výdajů výpisy z účtu, na kterých jsou přeškrtané a nečitelné informace o počátečním a konečném zůstatku na účtu, a rovněž je přeškrtaná a nečitelná podstatná část výdajů, nepochybně to mělo u zástupce žalované, který prověřoval úvěruschopnost žalovaného, vzbudit podezření, zda měsíční výdaje žalovaného nepřevyšují jeho měsíční příjmy a zda účet žalovaného nevykazuje debetní zůstatek. Tím pádem zde byl nepochybně důvod pochybovat o tom, zda žalovaný bude schopen plánovaný úvěr splácet. Za daného stavu věci žalobkyně nemohla vyloučit, že nečitelné výdajové položky ve výpisu z účtu žalovaného jsou splátkami jiných již dříve žalovanému poskytnutých úvěrů, o kterých žalovaný žalobkyni před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru neinformoval. Pokud snad tyto položky byly v době předložení výpisů z účtu zástupci žalované čitelné a k jejich začernění došlo až dodatečné, potom se jednak nabízí otázka, kdo a proč tyto údaje dodatečně učinil nečitelnými, ale především to znamená, že žalobkyně nyní soudu neprokázala, že se před uzavřením Smlouvy dostatečně zabývala skutečnými výdaji žalovaného a že tudíž úvěruschopnost žalovaného dostatečně a řádně posoudila. Sjednané splátky úvěru ve výši 3.450 Kč měsíčně po dobu 48 měsíců, tedy po dobu 4 let, nepochybně i při doloženém příjmu žalovaného kolem 20.000 Kč čistého měsíčně představují podstatný zásah do rozpočtu žalovaného, a pokud se žalobkyně dostatečně nezabývala skutečnými měsíčními výdaji žalovaného a spolehla se pouze na tvrzení uvedená žalovaným a na výpisy z účtu žalovaného, ve kterých je v důsledku jejich přeškrtání nečitelná podstatná část výdajových položek, a čitelné nejsou ani údaje o počátečním a konečném zůstatku na účtu, dospěl soud k závěru, že s přihlédnutím ke kogentní povaze ustanovení § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 43/2013 Sb., bylo zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně nedostatečné. Za řádné posouzení úvěruschopnosti nelze považovat„ spolehnutí se“ na žalovaným tvrzené skutečnosti, nýbrž bylo třeba na základě těchto skutečností a se souhlasem žalovaného získat další podklady pro řádné posouzení jeho úvěruschopnosti. Žalovaný sice opakovaně v různých dokumentech svým podpisem potvrzoval, že žalobkyni poskytuje pravdivé a úplné údaje, nicméně tímto dle názoru soudu není možné vyvážit nedostatečné zkoumání jeho skutečných poměrů ze strany žalobkyně. Žadatelé o úvěr obecně mají zájem úvěr, či zápůjčku získat a to někdy i za každou cenu a skutečnost, že se uvedením nepravdivých, či hrubě zkreslených údajů mohou vystavovat i trestněprávnímu postihu ještě neznamená, že by úvěrující společnosti neměli tuto možnost předvídat a ve vlastním zájmu vystupovat tak, aby se jí vyvarovali. Prohlášení žadatele o úvěr, že poskytl úvěrujícímu úplné, pravdivé a nezkreslené údaje rozhodně nezbavuje věřitele povinnost jednat s odbornou péčí, tedy vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat delší přiměřené objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně vyhodnotit (blíže např. rozh. Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Soud má zato, že v daném případě bylo zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně pouze zcela formální, když se zástupce žalobkyně při posuzování výdajů žalovaného spokojil s výpisy z účtů žalovaného, ve kterém byly podstatné údaje ohledně výdajů žalovaného a o zůstatcích na účtu přeškrtané a v důsledku toho nečitelné. Jeví se jako pravděpodobné, že z pohledu osoby jednající za žalobkyni šlo pouze o to, uzavřít další smluvní vztah a získat z toho plynoucí odměnu, a žalobkyni o zisk ve formě sofistikovaného systému smluvních pokut a dohodnutého nemravného úroku, který vedl k tomu, že pokud by žalovaný splnil dohodnutý splátkový kalendář, za poskytnutí úvěru ve výši 60.001 Kč by během 48 měsíců (za čtyři roky) žalobkyni zaplatil částku v nemravné výši 165.600 Kč. Žalobkyně tedy poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 43/2013 Sb., a navíc pak v rozporu s ust. § 1 odst. 2 o. z., neboť zákon výslovně zakazuje ujednání porušující dobré mravy, a proto z obou právních důvodů je Smlouva absolutně neplatná. Nezbylo proto než uzavřít, že žalobkyně (úvěrující), coby poskytovatel spotřebitelského úvěru, nedostála svým zákonným povinnostem, řádně neposoudila zákonem předvídaným postupem úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, a že tudíž Smlouva, na jejímž základě žalobkyně dovozuje svůj nárok na zaplacení žalovaných částek, je s ohledem na ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 43/2013 Sb., jakož i s ohledem na ust. § 1 odst. 2 o. z. a ust. § 580 o.z. ve smyslu § 588 o. z. neplatná, přičemž k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, popř. rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. III ÚS 4129/18, apod.).

14. S ohledem na shora uvedený závěr soudu o absolutní neplatnosti Smlouvy pak bylo možné uplatněný nárok podřadit pod ustanovení občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. Bylo totiž prokázáno, že žalobkyně žalovanému předmět úvěru, tedy částku 60.001 Kč, poukázala na jeho účet, na který byla částka připsána a tudíž se dostala do sféry dispozice žalovaného. Žalovaný tudíž částku vyplacenou na základě neplatné Smlouvy„ převzal“, přičemž v rámci daného soudního řízení„ převzetí“ této částky žádným způsobem nezpochybnil, a je tudíž povinen tuto částku vrátit podle ust. § 2991 odst. 2 o. z., tedy jako bezdůvodné obohacení. Jak bylo zjištěno, žalovaný se snažil poskytnutý úvěr splácet a podle žalobních tvrzení, která nebyla žalovaným zpochybněna, z titulu Smlouvy uhradil žalobkyni částku 51.750 Kč. Zbývá mu tudíž uhradit ještě zbytek získaného bezdůvodného obohacení ve výši 8.251 Kč. Žalobní požadavek žalobkyně byl proto soudem vyhodnocen jako částečně důvodný a soud na základě zásad o vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. o. z.), zavázal žalovaného k zaplacení částky 8.251 Kč (převzatých 60.001 Kč minus již vrácených 51.750 Kč), tedy plnění, které žalovaný od žalobkyně dne 14. 11. 2016 převzal, ale dosud nevrátil zpět. Vzhledem k tomu, že žalovaný tuto povinnost nesplnil ani dodatečně, je ode dne 17. 8. 2019, tedy ode dne následujícího po dni, kdy mu byla doručena žaloba (výzva) s vrácením tohoto bezdůvodného obohacení v prodlení (§ 1968 o.z.), a proto soud zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku 8.251 Kč i se zákonným úrokem z prodlení, jehož výše byla stanovena v souladu s ust. § 1970 a nař. vl. č. 351/2013 Sb. (viz. výrok I. tohoto rozsudku).

15. S ohledem na výše uvedené právní hodnocení soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl (viz. výrok II. tohoto rozsudku).

16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když přihlédl k tomu, že žalovaný byl v tomto řízení procesně zjevně úspěšnější než žalobkyně (při posouzení poměru celkové žalované částky ve vztahu k částce, kterou soud žalobkyni tímto rozsudkem vůči žalovanému přiznal) a měl by proto vůči žalobkyni právo na poměrnou část účelně vynaložených nákladů řízení, ale podle obsahu spisu mu žádné náklady tohoto řízení nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení (výrok III. tohoto rozsudku).

17. Soud rozhodl o povinnosti žalovaného plnit žalobci ve lhůtě 3 dnů, když pro stanovení jiné, než zákonné lhůty nebyly shledány podmínky (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může žalobkyně jako oprávněná podat návrh na soudní výkon tohoto rozhodnutí dle občanského soudního řádu anebo na exekuci dle exekučního řádu.