OSPV 15 C 131/2021-83

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Doupovcovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně:; právnická osoba, IČO ⟪LB:lb_002⟫ sídlem adresa, PSČ obec a číslo ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, příjmení, ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa, ⟪LB:lb_005⟫ proti; ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému:; celé jméno žalovaného, datum narození, ⟪LB:lb_007⟫ bytem náměstí anonymizována dvě slova. příjmení číslo, PSČ obec ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení částky 6.640,50 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 219 Kč,

I. Návrh na vydání rozsudku pro zmeškání se zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5.742 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 5.742 Kč od 13. 7. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Ve zbývající části, tedy ohledně částky 898,50 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6.640,50 Kč od 27. 9. 2016 do 12. 7. 2021, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 898,50 Kč od 13. 7. 2021 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 219 Kč a úroku ve výši 11,99 % ročně z částky 6.640,50 Kč od 27. 9. 2016 do zaplacení, se žaloba zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši 0 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou Okresnímu soudu v Prostějově dne 12. 5. 2021 domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 6.640,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6.640,50 Kč od 27. 9. 2016 do zaplacení, úrok ve výši 11,99 % ročně z částky 6.640,50 Kč od 27. 9. 2016 do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 219 Kč, a dále aby jí žalovaný nahradil náklady řízení. Žalobkyně tvrdila, že mezi ní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla dne datum uzavřena Smlouva o revolvingovém úvěru číslo (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě mu žalobkyně dne 7. 10. 2015 vyplatila na účet, který žalovaný uvedl ve Smlouvě, částku (úvěr) ve výši 8.000 Kč. Oznámení o schválení úvěru bylo žalobkyní odesláno dne 8. 10. 2015. Žalovaný se ve Smlouvě zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve Smlouvě splatit ve 24 měsíčních splátkách po 758 Kč, počínaje měsícem listopadem 2015. Žalobkyně dále tvrdila, že žalovaný uhradil dne 31. 12. 2015 částku ve výši 258 Kč, dne 11. 4. 2016 částku ve výši 500 Kč, dne 14. 6. 2016 částku ve výši 500 Kč, dne 27. 7. 2016 částku ve výši 500 Kč a dne 26. 9. 2016 částku ve výši 500 Kč, celkem tedy 2.258 Kč. Následně však již žalovaný splátky nehradil a žalobkyně úvěr zesplatnila. Žalobkyně své nároky vyplývající ze Smlouvy přehodnotila a přepočítala uvedený úvěr tak, jako by byl úročen sazbou 11,99 % ročně, což je sazba dle časových řad ARAD vedených Českou národní bankou jako průměrná bankovní sazba v době vyplacení peněžních prostředků na účet žalovaného. Vycházela přitom z § 1802 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dle kterého platí:„ Mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované pro úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Shora uvedené platby žalovaného žalobkyně započetla nejprve na úhradu běžného úroku a následně na úhradu jistiny úvěru, a to dle § 1932 občanského zákoníku, který stanoví, že má-li dlužník plnit na jistinu, úroky a náklady spojené s uplatněním pohledávky, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na úroky z prodlení, poté na úroky a následně na jistinu, ledaže dlužník projeví při plnění jinou vůli. Výsledný dluh na jistině tudíž žalobkyně vyčíslila částkou 6.640,50 Kč, ze které pak požaduje od 27. 9.2016 až do zaplacení také zákonný úrok z prodlení a dále i obvyklý úrok ve výši 11,99 % p.a. (ročně). Pokud jde o požadovanou smluvní pokutu ve výši 219 Kč, žalobkyně svůj nárok odůvodnila tím, že v čl. 12 odst. 12.1 bod a) a b) smluvních ujednání shora specifikované Smlouvy o úvěru bylo sjednáno, že při prodlení splátky o více než 15 dní činí smluvní pokuta 8 % z výše splátky (tj. 8 % z 758 Kč = 60,64 Kč) a při prodlení splátky o více než 30 dní pak smluvní pokuta činí 13 % z výše splátky (tj. 13 % z 758 Kč = 98,54 Kč). Za prodlení s úhradou splátky č. 1 byla uplatněna smluvní pokuta ve výši 60,64 Kč, tak i smluvní pokuta ve výši 98,54 Kč. Z prodlení s úhradou splátky č. 2 byla uplatněna pouze smluvní pokuta ve výši 60,64 Kč Celkem tak žalobkyně požadovala po povinném zaplacení smluvní pokuty ve výši 219 Kč. V době od zesplatnění úvěru žalovaný na svůj dluh žalobkyni ničeho neuhradil, a to ani v návaznosti na předžalobní upomínku.

2. Podáním doručeným soudu dne 16. 6. 2021 pak žalobkyně k výzvě soudu doplnila tvrzení, že prověřila schopnost žalovaného řádně hradit úvěr, a to na základě dokladů o příjmech žalovaného, výpisu z databáze NRKI a hodnocení klienta. Z dokladů o příjmech vyplynulo, že celkový čistý měsíční příjem žalovaného činí 9.330 Kč a jeho celkové měsíční výdaje činí 8.300 Kč, takže bylo konstatováno, že volné zdroje žalovaného na splácení činí 1.030 Kč. Dále bylo prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti o úvěr evidován v insolvenčním rejstříku, neměl o žalobkyně žádnou předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný a obchodník jednající s žalovaným doporučil úvěr ke schválení. Podle žalobkyně bylo z těchto dokumentů: formulář hodnocení klienta, výpis z Nebankovního registru klientských informací (NRKI), výplatního dokladu ohledně důchodu za měsíc 8/ 2015 a z kopie elektronického povolení k inkasu s účinností od 12. 11. 2015 zjištěno, že žalovaný má volné zdroje ke splácení poskytnutých peněžních prostředků ve výši 1.030 Kč a po zhodnocení uvedených dokumentů, včetně provedení tzv. scoringu klienta (žalovaného), tj. interního matematického modelu založeného na bodovém hodnocení žalovaného jako žadatele o úvěr, a bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Žalobkyně též poukázala na skutečnost, že při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného vycházela zejména z údajů uvedených klientem (žalovaným), které žalovaný potvrdil svým podpisem v kartě hodnocení klienta. Navíc v rámci smluvních ujednání ke smlouvě o úvěru žalovaný prohlásil a svým podpisem potvrdil, že nemá žádné splatné dluhy, že proti němu nebyla podána jakákoliv žaloba, nebyl proti němu vydán exekuční titul na peněžité plnění, nebylo proti němu vedeno exekuční řízení či řízení o výkon rozhodnutí, nenacházel se v úpadku ani ve stavu hrozícího úpadku, nebyl proti němu podán insolvenční návrh.

3. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena spolu s výzvou k vyjádření (viz. č.l. 52) dne 12. 7. 2021 postupem dle ust. § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), nevyjádřil, v řízení zůstal po celou dobu zcela nečinný. Předvolání k ústnímu jednání nařízenému na den datum, které bylo žalovanému doručováno do vlastních rukou na adresu jeho trvalého pobytu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel jako místo jeho trvalého pobytu, si žalovaný nepřevzal a soud je v souladu s ust. § 49 odst. 4 o. s. ř. považuje za doručené dnem 21. 2. 2022. Za těchto okolností lze konstatovat, že žalovaný byl řádně předvolán k ústnímu jednání, avšak bez omluvy se k němu nedostavil. Za žalobkyni se k jednání dostavila právní zástupkyně na základě substituční plné moci. Soud tudíž v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v dané věci jednal a rozhodl bez přítomnosti žalovaného, přičemž provedl dokazování toliko listinami předloženými žalobkyní (když žalovaný žádný důkazní materiál soudu nepředložil), a to konkrétně: Předsmluvním formulářem ze dne datum, Hodnocením klienta ke smlouvě číslo ze dne datum, záznamem o hodnocení klienta (žalovaného) v Nebankovním registru klientských informací (NRKI) – CBS SKÓRE ze dne 30. 9. 2015, Návrhem na uzavření Smlouvy o revolvingovém úvěru/ Smlouva o revolvingovém úvěru číslo ze dne datum, Smluvními ujednáními smlouvy o revolvingovém úvěru právnická osoba - anonymizováno rok, Oznámením o schválení úvěru k č. SRÚ číslo ze dne datum, Splátkovým kalendářem ke Smlouvě o revolvingovém úvěru číslo vyhotoveným dne 8. 10. 2015, Kartou klienta ke smlouvě číslo výpisem z účtu žalobkyně č. bankovní účet, vedeného u právnická osoba, prokazujícím poukázání částky 8.000 Kč dne 7. 10. 2015 na účet žalovaného č. bankovní účet, ústřižkem pro příjemce ohledně výše invalidního důchodu třetího stupně vyplaceného žalovanému za měsíc srpen 2015, výzvami k zaplacení, předžalobní výzvou ze dne 1. 2. 2016 a podacím archem ze dne 1. 2. 2016, z nichž zjistil následující skutečnosti a skutkový stav projednávané věci.

4. Z Návrhu na uzavření Smlouvy o revolvingovém úvěru/ Smlouva o revolvingovém úvěru číslo soud zjistil, že tento byl podepsán žalovaným dne datum a žalobkyně tento návrh akceptovala dne datum. Žalobkyně se předmětnou Smlouvou zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 8.000 Kč na účet uvedený žalovaným, tj. na účet č. bankovní účet, a žalovaný se za to zavázal zaplatit žalobkyni částku v celkové výši 18.192 Kč, a to ve 24 měsíčních splátkách po 758 Kč, splatných vždy nejpozději do 17. dne každého kalendářního měsíce. Výpůjční úroková sazba byla dohodnuta jako pevná na celou dobu splácení úvěru ve výši 151,01 % p.a. (ročně). Žalovaný jako úvěrovaný podpisem Smlouvy stvrdil, že údaje v ní uvedené a ve všech přílohách jsou úplné a pravdivé a zplnomocnil žalobkyni jako úvěrující k jejich ověření a k provedení dalších zjištění, která bude úvěrující v souvislosti se schválením této Smlouvy považovat za nezbytná, a dále souhlasil s tím, aby úvěrující získal informace o bonitě, platební morálce a důvěryhodnosti úvěrovaného (žalovaného) z veřejně přístupných rejstříků (např. insolvenční rejstřík), jakož i z databáze sdružení SOLUS či z databáze Nebankovní registr klientských informací (NRKI). Z obsahu Předsmluvního formuláře vztahujícího se ke Smlouvě o revolvingovém úvěru číslo podepsaného žalovaným dne datum, soud zjistil, že žalovaný se seznámil s celkovou výší úvěru, podmínkami čerpání úvěru, dobou jeho trvání, splátkovým kalendářem a náklady spotřebitelského úvěru, včetně nákladů spojených s opožděnými platbami. Z listiny – Oznámení o schválení úvěru k č. SRÚ číslo – datované dnem datum, soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému, že akceptovala návrh žalovaného na uzavření Smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne datum a že doručením tohoto Oznámení o schválení došlo k uzavření Smlouvy o revolvingovém úvěru číslo že po posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr byl schválen úvěr v celkové výši 8.000 Kč. Přílohou tohoto Oznámení byl kromě vyhotovení Smlouvy též splátkový kalendáře vztahující se ke Smlouvě, který odpovídal dohodnutým parametrům Smlouvy a způsobu splácení poskytnutého úvěru. Vyplacení úvěru žalovanému bylo prokázáno výpisem z účtu žalobkyně č. bankovní účet, vedeného u právnická osoba, dle kterého byla z uvedeného účtu žalobkyně dne 7. 10. 2015 poukázána částka 8.000 Kč na účet č. bankovní účet, který odpovídá číslu účtu uvedenému žalovaným ve Smlouvě. K tvrzením žalobkyně o zkoumání schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet žalobkyně předložila listinu„ Hodnocení klienta ke smlouvě číslo“ ze které soud zjistil, že žalovaný v něm uvedl pravidelný měsíční příjem 9.330 Kč, ostatní příjmy 0 Kč, přičemž mezi výdaji bylo uvedeno: úvěrovaný + manželka 3.800 Kč, splátky (půjček či zápůjček, úvěrů, leasingu, výživného, hypotéky, apod.): 2.000 Kč, a dále nájemné, inkaso, doprava, ostatní: 2.500 Kč, tedy výdaje v celkové výši 8.300 Kč, kdy na základě toho byly deklarovány volné zdroje (příjmy – výdaje) žalovaného ve výši 1.030 Kč. Podle ústřižku pro příjemce – výplatního dokladu byl žalovanému dne 10. 8. 2015 za měsíc srpen 2015 vyplacen invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně ve výši 9.330 Kč. Ze záznamu o hodnocení klienta (žalovaného) z Nebankovního registru klientských informací (NRKI) – CBS SKÓRE ze dne 30. 9. 2015, soud zjistil, že žalovanému byl přidělen kód příznaku: 16, což znamená, že klientova smlouva je hodnocena jako špatná (negativní příznak). Z Karty klienta ke Smlouvě číslo soud zjistil, že žalovaný z titulu Smlouvy uhradil žalobkyni za období od 17. 11. 2015 do 17. 1. 2016 ve formě splátek celkem částku 2.258 Kč. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by žalobkyni na úhradu předmětného dluhu uhradil více než těchto žalobkyní tvrzených a v Kartě klienta uvedených 2.258 Kč. Následně se žalovaný úvěr přestal splácet, dostal se do prodlení a proto žalobkyně přistoupila k výzvám k zaplacení s upozorněním o možnosti zesplatnění celého úvěru. Předžalobní výzvou ze dne 1. 2. 2016 pak žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné částky 22.636 Kč s příslušenstvím, jakož i„ běžící smluvní pokuty“ ve výši 219 Kč.

5. Zástupkyně žalobkyně u ústního jednání dne datum navrhla, aby soud ve věci rozhodl rozsudkem pro zmeškání ve smyslu ust. § 153b odst. 1 o.s.ř. Soud však návrh žalobkyně na vydání rozsudku pro zmeškání zamítl, i když formálně pro tento postup byly splněny všechny předpoklady. Soud odkazuje v podrobnostech na nález Ústavního soudu, sp. zn. IV. ÚS 377/10, dle kterého rozsudek pro zmeškání soud vydat může, ale nemusí. Na úvaze soudu je ponecháno, zda i tam, kde jsou splněny všechny zákonem stanovené předpoklady, je vhodné o věci rozhodnout tímto rozsudkem. Soud s ohledem na předmět tohoto řízení, když se jedná o spor ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, považuje v zájmu ochrany práv spotřebitele za nevhodné vydat rozsudek pro zmeškání. Povinností soudu plynoucí ze zákona je totiž zkoumat, zda žalobkyně, jako podnikající úvěrující právnická osoba, učinila vše potřebné, co po ní zákon požaduje za účelem řádného ověření schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr uhradit (viz. výrok I. tohoto rozsudku).

6. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ustanovení § 2397 o.z. úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě, není-li lhůta ujednána, může uplatnit právo, dokud závazek ze smlouvy trvá.

8. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 43/2013 Sb., je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr neplatná.

9. Podle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

10. Podle ustanovení § 580 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Podle ust. § 1968 věta první o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný; výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Repo sazba stanovená Českou národní bankou, platná ke dni 1. 7. 2021, činila 0,50 % (čerpáno z dat dostupných na www.cnb.cz).

13. Soud na základě zjištěného skutkového stavu věc posoudil podle citované právní úpravy a učinil následující právní závěr.

14. Mezi žalobkyní (úvěrující) a žalovaným (spotřebitelem) byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, kterou žalovaný podepsal dne datum a žalobkyně tento návrh akceptovala dne datum, a na základě této smlouvy žalobkyně žalovanému vyplatila na jeho účet uvedený ve smlouvě, tj. na účet č. bankovní účet, částku ve výši 8.000 Kč. S ohledem na postavení žalovaného, jako slabší smluvní strany, a obsah uzavírané Smlouvy, je pak nutno obsah této smlouvy a chování smluvních stran posoudit kromě o. z., též podle ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření Smlouvy, tj. včetně novely zák. č. 43/2013 Sb., a zkoumat, zda úvěrující postupoval před a při jejím uzavřením v souladu s touto právní úpravou. Úvěrující věřitel poskytl spotřebiteli finanční službu, jejich vztah naplňoval zákonná kritéria spotřebitelského úvěru, úvěrující tak měl zákonnou povinnost prověřit schopnost žalovaného splatit poskytnutý úvěr. Žalobkyně tvrdila, že schopnost žalovaného řádně hradit úvěr prověřila, a to na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, z databází umožňující posouzení úvěruschopnost, jakož i z jiných zdrojů, kdy se zejména jednalo o doklad o příjmu (invalidním důchodu) a prohlášení žalovaného. Podle žalobkyně bylo z uvedených dokladů a zdrojů zjištěno, že žalovaný má dostatečné zdroje ke splácení předmětného úvěru. Dle názoru soudu však zjištěný skutkový stav neumožňuje, aby soud mohl takový závěr potvrdit. Z provedeného dokazování totiž vyplynulo, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z informací, které jí poskytl žalovaný, přičemž pokud jde o příjmy žalovaného, jako důkaz, že skutečnosti uvedené žalovaným dostatečně ověřila, žalobkyně soudu předložila ústřižek pro příjemce – výplatní doklad, dle kterého byl žalovanému dne 10. 8. 2015 za měsíc srpen 2015 vyplacen invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně ve výši 9.330 Kč. Z hlediska příjmů žalovaného lze tedy konstatovat, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru příjmy žalovaného dostatečným způsobem ověřila. Za naprosto nedostatečné však soud považuje zkoumání skutečných měsíčních výdajů žalovaného. Žalobkyně zejména ponechala zcela bez povšimnutí a vůbec neřešila, že žalovaný je poživatelem invalidního důchodu třetího stupně, a že tedy s ohledem na jeho nestabilní zdravotní stav lze důvodně předpokládat, že má zvýšené výdaje v souvislosti se svým zdravotním stavem. Tuto skutečnost žalobkyně žádným způsobem neověřovala a nezohlednila. Za daného stavu věci si žalobkyně nemohla být jista, že žalovaný i s ohledem na svůj zdravotní stav bude schopen zamýšlený úvěr řádně splácet. Navíc dle předloženého vyplněného formuláře Hodnocení klienta již žalovaný ze svého invalidního důchodu ve výši 9.330 Kč splácel jiné úvěry, půjčky či zápůjčky částkou 2.000 Kč měsíčně. Splátky dalšího nového úvěru ve výši 758 Kč měsíčně po dobu 24 měsíců, tedy po dobu 2 let, tedy za dané situace s ohledem na doloženou výši příjmu žalovaného nepochybně představovaly podstatný a značně nepřiměřený zásah do rozpočtu žalovaného. Navíc dle záznamu o hodnocení klienta (žalovaného) v registru NRKI – CBS SKÓRE ze dne 30. 9. 2015 bylo zjištěno, že žalovanému byl přidělen kód příznaku: 16, což znamená, že klientova smlouva je hodnocena jako špatná (negativní příznak). Za dané situace zde byl nepochybně důvod pochybovat o tom, zda žalovaný bude schopen plánovaný úvěr splácet. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného řádně nevyhodnotila, a že z pohledu osoby jednající za žalobkyni (z pohledu zprostředkovatele) šlo zřejmě pouze o to, uzavřít další smluvní vztah a získat z toho plynoucí odměnu, a žalobkyni o zisk ve formě sofistikovaného systému smluvních pokut a dohodnutého nemravného úroku, který vedl k tomu, že pokud by žalovaný splnil dohodnutý splátkový kalendář, za poskytnutí úvěru ve výši 8.000 Kč by během 24 měsíců (za dva roky) žalobkyni zaplatil částku v nemravné výši 18.192 Kč. Žalobkyně tedy poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu kogentním ustanovením § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 43/2013 Sb. Za řádné posouzení úvěruschopnosti pak nelze považovat„ spolehnutí se“ na žalovaným tvrzené skutečnosti, nýbrž bylo třeba na základě těchto skutečností a se souhlasem žalovaného získat další podklady pro řádné posouzení jeho úvěruschopnosti. Žalovaný sice opakovaně v různých dokumentech svým podpisem potvrzoval, že žalobkyni poskytuje pravdivé a úplné údaje, nicméně tímto dle názoru soudu není možné vyvážit nedostatečné zkoumání jeho skutečných poměrů ze strany žalobkyně. Žadatelé o úvěr obecně mají zájem úvěr, či zápůjčku získat a to někdy i za každou cenu a skutečnost, že se uvedením nepravdivých, či hrubě zkreslených údajů mohou vystavovat i trestněprávnímu postihu ještě neznamená, že by úvěrující společnosti neměli tuto možnost předvídat a ve vlastním zájmu vystupovat tak, aby se jí vyvarovali. Prohlášení žadatele o úvěr, že poskytl úvěrujícímu úplné, pravdivé a nezkreslené údaje rozhodně nezbavuje věřitele povinnost jednat s odbornou péčí, tedy vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat delší přiměřené objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně vyhodnotit (blíže např. rozh. Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Soud má zato, že v daném případě bylo zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně pouze zcela formální. Žalobkyně tedy poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 43/2013 Sb., a navíc pak v rozporu s ust. § 1 odst. 2 o. z., neboť zákon výslovně zakazuje ujednání porušující dobré mravy, a proto z obou právních důvodů je Smlouva absolutně neplatná. Nezbylo proto než uzavřít, že žalobkyně (úvěrující), coby poskytovatel spotřebitelského úvěru, nedostála svým zákonným povinnostem, řádně neposoudila zákonem předvídaným postupem úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, a že tudíž Smlouva, na jejímž základě žalobkyně dovozuje svůj nárok na zaplacení žalovaných částek, je s ohledem na ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 43/2013 Sb., jakož i s ohledem na ust. § 1 odst. 2 o. z. a ust. § 580 o.z. ve smyslu § 588 o. z. neplatná, přičemž k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, popř. rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. III ÚS 4129/18, apod.).

15. S ohledem na shora uvedený závěr soudu o absolutní neplatnosti Smlouvy pak bylo možné uplatněný nárok podřadit pod ustanovení občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. Bylo totiž prokázáno, že žalobkyně žalovanému předmět úvěru, tedy částku 8.000 Kč, poukázala na jeho účet, na který byla částka připsána a tudíž se dostala do sféry dispozice žalovaného. Žalovaný tudíž částku vyplacenou na základě neplatné Smlouvy„ převzal“, přičemž v rámci daného soudního řízení„ převzetí“ této částky žádným způsobem nezpochybnil, a je tudíž povinen tuto částku vrátit podle ust. § 2991 odst. 2 o. z., tedy jako bezdůvodné obohacení. Podle žalobních tvrzení, která nebyla žalovaným zpochybněna, z titulu Smlouvy uhradil žalobkyni pouze částku 2.258 Kč. Zbývá mu tudíž uhradit ještě zbytek získaného bezdůvodného obohacení ve výši 5.742 Kč. Žalobní požadavek žalobkyně byl proto soudem vyhodnocen jako částečně důvodný a soud na základě zásad o vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. o. z.), zavázal žalovaného k zaplacení částky 5.742 Kč (převzatých 8.000 Kč minus již vrácených 2.258 Kč), tedy plnění, které žalovaný od žalobkyně dne 7. 10. 2015 převzal, ale dosud nevrátil zpět. Vzhledem k tomu, že žalovaný tuto povinnost nesplnil ani dodatečně, je ode dne 13. 7. 2021, tedy ode dne následujícího po dni, kdy mu byla doručena žaloba (výzva) s vrácením tohoto bezdůvodného obohacení v prodlení (§ 1968 o.z.), a proto soud zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku 5.742 Kč i se zákonným úrokem z prodlení, jehož výše byla stanovena v souladu s ust. § 1970 a nař. vl. č. 351/2013 Sb. (viz. výrok II. tohoto rozsudku).

16. S ohledem na výše uvedené právní hodnocení soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl (viz. výrok III. tohoto rozsudku).

17. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, soud vycházel z ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Při vyhlášení rozsudku se soudu předběžně jevilo, že při posouzení poměru celkové žalované částky, tj. částky 6.640,50 Kč + smluvní pokuty ve výši 219 Kč, a přisouzené částky ve výši 5.742 Kč, bude mít žalobkyně vůči žalovanému právo na náhradu poměrné části nákladů řízení, a proto soud vyhlásil, že„ Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výš, která bude uvedena v písemném vyhotovení rozsudku, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právní zástupkyně žalobkyně“, avšak při písemném vyhotovení rozsudku při podrobném srovnání částky žalované a částky přiznané vyšlo najevo, že s ohledem na žalobkyní požadovaný úrok ve výši 11,99 % ročně z částky 6.640,50 Kč od 27. 9. 2016 do zaplacení (ke dni vyhlášení rozsudku činila kapitalizovaná výše tohoto úroku 4.343,08 Kč), který jí soudem nebyl přiznán, je poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků řízení naprosto srovnatelný, a že není důvod žalovanému ukládat, aby žalobkyni nahradil její náklady řízení. Soudu proto nezbylo, než danou situaci vyřešit tak, že při písemném vyhotovení rozsudku ve výroku IV. uvedl, že„ Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši 0 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně“, ač správně mělo být již při vyhlášení rozsudku uvedeno, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

18. Soud rozhodl o povinnosti žalovaného plnit žalobci ve lhůtě 3 dnů, když pro stanovení jiné, než zákonné lhůty nebyly shledány podmínky (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).

Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.