OSPV 5 C 202/2017-529

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Ivanem Šišmou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa, ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení, ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa, ⟪LB:lb_005⟫ a ⟪LB:lb_006⟫ žalovaného: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_008⟫ zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení ⟪LB:lb_009⟫ sídlem ulice a číslo, PSČ obec, ⟪LB:lb_010⟫ o vypořádání SJM,

I. Řízení se zastavuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. O odměně a náhradě hotových výdajů zástupce žalovaného bude rozhodnuto samostatným usnesením.

Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Prostějově dne datum domáhala po žalovaném vypořádání společného jmění manželů, které zaniklo právní mocí rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne datum rozhodnutí, č. j. spisová značka, kterým bylo manželství účastníků rozvedeno. Žalobkyně požadovala po žalovaném polovinu tržní ceny prodané nemovitosti ve vlastnictví žalovaného, po odečtení nákladů na splácení hypotéky, tj. částku 974.550 Kč, podíl na nájemném z prodané nemovitosti – bytového domu, za období, kdy tento byl ve výlučném vlastnictví žalovaného a částku 54.614 Kč z celkové hodnoty movitých věcí, které žalobkyně zanechala v místě bydliště žalovaného.

Na jednání soudu dne datum prostřednictvím svého advokáta žalobkyně ponížila své nároky ze žaloby a zůstala na požadavku na vyplacení částky cca 250.000 Kč, čímž by zaniklé společné jmění manželů účastníků řízení bylo zcela vypořádáno.

Žalovaný ve vyjádření podané k žalobě ze dne datum vyslovil s žalobním požadavkem zásadní nesouhlas a tvrdil, že za žalovanou průběžně za trvání manželství zaplatil ze svých výlučných prostředků částku 439.675 Kč. Na vyplacení této částky byla mezi účastníky řízení, za přítomnosti třetí osoby uzavřena písemná dohoda, a proto požadoval po žalobkyni dluh zaplatit. Pokud se týká movitých věcí, tvrdil, že byly které z veliké části pořízeny z příjmů z nájemného. Z těchto důvodů požadoval na úplné vypořádání společného jmění po žalobkyni, úhradu částky 514.004 Kč a plnou náhradu nákladů řízení.

Žalobkyně prostřednictvím svého zástupce podáním ze dne datum vzala žalobu v celém rozsahu zpět s tím, že každý z účastníků si ponese náhradu nákladů řízení sám, k čemuž se žalovaný prostřednictvím jeho zástupce písemně připojil.

Žalovaný prostřednictvím svého zástupce ustanoveného soudem podáním ze dne datum vyslovil s procesním jednáním žalobkyně výslovně souhlas a také nepožadoval náhradu nákladů řízení.

Soud přihlédl k procesnímu jednání žalobkyně, učiněnému po více než jednom soudním jednání a se souhlasem žalovaného řízení podle ust. § 96 odst. 1 a 2 věta první, 3 o.s.ř. řízení zastavil (odst. I. výroku).

Soud rozhodoval o náhradě nákladů řízení podle ust. § 146 odst. 1 a 2 o.s.ř. a zjistil, že řízení bylo zastaveno pro zpětvzetí žaloby se souhlasem žalovaného, aniž by si navzájem z tohoto právního titulu plnili. Soud také přihlédl ke stanovisku účastníků řízení, že náklady řízení nepožadují, a proto rozhodl o nich tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (odst. II. výroku).

Soud rozhodoval o náhradě nákladů řízení státu podle ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. Pro závěr, který z účastníků řízení je povinen nahradit státu jím placené náklady řízení, je rozhodující procesní výsledek řízení. Stát má právo na náhradu nákladů řízení proti procesně neúspěšnému účastníku řízení pouze v případě, že u tohoto účastníka nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Poměřovat úspěch či neúspěch ve věci nelze jen tím, jak bylo o konkrétním návrhu rozhodnuto, ale je třeba jej posuzovat v širších souvislostech a brát zřetel na konkrétní okolnosti případu. V tomto konkrétním případě státu vznikly náklady spojené s náhradou odměny a hotových výdajů zástupce žalovaného, který byl žalovanému ustanoven, kdy stát plnil povinnost zajistit žalovanému rovné postavení před soudem. Soud rozhodne o přiznané odměně a hotových výdajích zástupce žalovaného zvláštním usnesením (odst. IV. výroku). Pokud se týká práva státu požadovat náhradu nákladů řízení po žalobkyni, soud vycházel z procesních stanovisek účastníků řízení, jak byly shora uvedeny. Účastníci vstupovali do manželství zatížení dluhy a měli nereálné představy o vypořádání zaniklého společného jmění manželů s ohledem na délku trvání manželství (méně, než 5 let) a minimum majetku získaného ze společných prostředků (žalobkyně neúspěšně podnikala a žalovaný byl důchodce). Lze shrnout, že žalobkyně ani žalovaný se svými vzájemnými požadavky z titulu úplného vypořádání zaniklého společného jmění manželů byli procesně neúspěšní, když došlo k zastavení řízení, aniž by si vzájemně z tohoto titulu něco plnili. Soud z těchto důvodů rozhodl, že stát nemá právo na náhradu nákladů řízení (odst. III. výroku).

Proti tomuto usnesení je odvolání přípustné do 15 (patnácti) dnů ode dne jeho doručení, prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově, ke Krajskému soudu v Brně, ve dvojím vyhotovení.