OSPV 14 C 235/2022-294

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Ivanem Šišmou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované zastupování státu ve věcech majetkových ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ o 3.466.862,33 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni

a) na náhradě nemajetkové újmy částku 60.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 100.000 Kč od datum do datum a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 60.000 Kč od datum do zaplacení,

b) na náhradě majetkové újmy částku 42.209,19 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 91.471,29 Kč od datum do datum a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 42.209,19 Kč od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobkyni

a) na náhradě nemajetkové újmy částku 3.140.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3.140.000 Kč od datum do zaplacení,

b) úrok z prodlení ve výši 3,25 % ročně z částky 100.000 Kč od datum do datum a ve výši 3,25 % ročně z částky 60.000 Kč od datum do zaplacení,

c) na náhradě majetkové újmy částku 261,81 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 261,81 Kč od datum do zaplacení,

d) úrok z prodlení ve výši 3,25 % ročně z částky 91.471,29 Kč od datum do datum a ve výši 3,25 % ročně z částky 42.209,19 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 38.299,88 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne datum se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení celkové částky 3.466.862,33 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od datum do zaplacení, jakož i náhrady nákladů řízení. Žalovaná jistina sestávala z nároku na náhradu nemajetkové újmy vzniklé žalobkyni nezákonným trestním stíháním ve výši 3.240.000 Kč a nároku na náhradu majetkové újmy ve výši 226.862,33 Kč odpovídající nákladům vynaloženým žalobkyní na obhajobu v trestním řízení. Žalobkyně tvrdila, že Policie České republiky, stát. instituce, Územní odbor obec (dále jen„ policejní orgán“), zahájila usnesením ze dne 11. 9. 2020, číslo jednací, trestní stíhání žalobkyně pro podezření ze spáchání zločinu týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku. Dle usnesení o zahájení trestního stíhání (dále jen„ UZTS“) měla žalobkyně psychicky a fyzicky týrat svou nezl. dceru jméno celé jméno žalobkyně, datum narození (dále jen„ nezletilá“ nebo„ jméno“). Trestní stíhání bylo zahájeno jen na podkladě výpovědi pana příjmení příjmení, bývalého manžela žalobkyně a otce nezletilé (dále též jen jako„ otec nezletilé“ nebo„ otec“), a zejména na podkladě trestního oznámení a výpovědi paní jméno celé jméno žalobkyně, jeho nové manželky. Policejní orgán nevzal v potaz, že třídní učitelka nezletilé, pedagogové z jejích kroužků, ošetřující lékařka a další lidé toto podezření naprosto vylučovali. Před vydáním UZTS nebylo opatřeno vysvětlení druhé z dcer žalobkyně, dalších osob z domu, v němž žalobkyně bydlí, a dokonce ani vysvětlení samotné žalobkyně. Policejní orgán měl k dispozici dostatek podkladů, z nichž mohl dovodit, že zahájení trestního stíhání je předčasné. Zahájení trestního stíhání bylo výsledkem nesprávného úředního postupu policejního orgánu. Předčasně byly zahájeny i úkony trestního řízení. Jednostranné vyhledávání důkazů svědčících pouze v neprospěch obviněné je v rozporu s § 2 odst. 5 tr. řádu. Dne datum byla podána obžaloba. Okresní soud v Prostějově rozhodl rozsudkem ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, tak, že žalobkyni obžaloby zprostil podle § 226 písm. a) tr. řádu, jelikož nebylo prokázáno, že by se skutek vůbec stal. Tento rozsudek nabyl právní moci dne datum UZTS tedy bylo nezákonným rozhodnutím a žalobkyně má nárok na náhradu nemajetkové i majetkové újmy, která jí v této souvislosti vznikla.

2. V době podání trestního oznámení paní jméno celé jméno žalobkyně podal jméno příjmení návrh na vydání předběžného opatření o svěření nezletilé do jeho péče. Tento postup byl velmi taktický, protože se soud rozhodující o předběžném opatření dozvěděl o prověřování žalobkyně pro podezření z týrání nezletilé. I trestní soud ve zprošťujícím rozsudku uvedl, že si jméno a jméno příjmení situaci dopředu připravili. Opatrovnický soud na základě tohoto podezření raději svěřil nezletilou předběžným opatřením do péče otce nezletilé, přestože byla celý život v péči žalobkyně. Opatrovnický soud vycházel též z reprodukovaného vysvětlení nezletilé učiněného mimo trestní řízení a ze zprávy nepříslušného orgánu sociálně-právní ochrany dětí (dále jen„ OSPOD“) - stát. instituce. Příslušný OSPOD v obec (nezletilá má trvalý pobyt v obci obec) navrhl vyhovět návrhu na vydání předběžného opatření„ do vyšetření podaného trestního oznámení“. Tento návrh sepsala otci nezletilé jeho známá jméno příjmení, která pracuje na odboru sociálních věcí Městského úřadu v Konici. příjmení příjmení následně zpracovala i zprávu o šetření v novém bydlišti nezletilé, do níž napsala informace, které byly v trestním řízení vyvráceny (že nezletilá dostala facku, až upadla na zem a bouchla se hlavou o zem). Byla za OSPOD přítomna (opět mimo své oprávnění) i výslechu nezletilé před policií. Žalobkyně dále zjistila, že ve stejné budově Policie ČR, v níž pracují policisté SKPV, kteří vyslýchali nezletilou, pracuje policista jméno příjmení, syn jméno celé jméno žalobkyně. Ten byl opakovaně v kanceláři těchto příslušníků SKPV. S vysokou mírou pravděpodobnosti docházelo k narušování nestrannosti policejního orgánu. Jedna z příslušnic SKPV, jež přímo vyslýchala nezletilou před zahájením trestního stíhání, je dlouholetou kamarádkou již zmíněné jméno příjmení z OSPOD obec. Z tvrzení nezletilé, která uvedla při prověřování postupem dle § 158 tr. řádu, zbyl při řádném výslechu za přítomnosti obhájce žalobkyně a opatrovníka nezletilé jen nepatrný zlomek. Zbylá tvrzení nezletilé byla nevěrohodná, jak plyne ze znaleckého posudku zpracovaného v trestním řízení.

3. Před zahájením trestního řízení projevovala nezletilá k žalobkyni velmi blízký vztah a city. To konstatoval i trestní soud ve zprošťujícím rozsudku. Po jejím krátkém pobytu u jméno a jméno příjmení začala žalobkyni zavrhovat, jak se podává ze zpráv OSPOD obec, znaleckých posudků, vyjádření psychologů či zprávy veřejného ochránce práv, na nějž se žalobkyně obrátila. Žalobkyně se domáhala svěření nezletilé zpět do své péče. Ze znaleckého posudku vypracovaného v opatrovnickém řízení plyne, že v důsledku trestního řízení nastala vyhrocená situace mezi otcem nezletilé a žalobkyní. Z vyjádření znalkyně lze dovodit, že nezletilá by měla zůstat v péči otce, protože není vhodná opětovná změna poměrů (nezletilá by dle znalkyně neměla být opět„ vyňata“ z aktuálního prostředí a vrácena matce; dle znalkyně není namístě se vracet k tomu, proč se to stalo). Žalobkyně přišla o jednu ze svých dcer, a to pouze z důvodu proti ní vedeného trestního řízení, na které reagoval opatrovnický soud, a z důvodu účelového (nikoliv nestranného) postupu státních orgánů, včetně orgánů územní samosprávy v přenesené působnosti. Žalobkyně si nedokáže představit, že by byla nezletilá překotně svěřena do péče otce, aniž by na toto rozhodnutí mělo zásadní vliv prověřování žalobkyně v trestním řízení pro podezření z týrání nezletilé. Dle žalobkyně platí, že pokud by proti ní nebylo vedeno trestní řízení, nezletilá by byla i nadále v její péči. Bez trestního řízení by otec nezletilé nebyl schopen ovlivnit nezletilou tak, že už žalobkyni jako matku vůbec nepřijímá. Tento následek považuje žalobkyně za to nejhorší, co ji mohlo v životě potkat.

4. Žalobkyně žije v malé obci obec, která má asi 300 obyvatel. Jde o místní část územní celek nacházející se nedaleko územní celek územní celek je pro žalobkyni a její rodinu hlavním spádovým místem. V obec žije její bývalý manžel jméno příjmení s novou manželkou jméno celé jméno žalobkyně. Obě dcery žalobkyně tam navštěvují základní školu. Žalobkyně pracuje jako administrativní pracovnice v soukromé společnosti v obci obec, vzdálené asi 26 km od místa bydliště. Občanský a společenský život žalobkyně se odehrával ve obec, obec, obec a blízkém okolí. Krátce poté, co bylo započato s úkony trestního řízení, vešla ve známost informace, že žalobkyně měla týrat nezletilou. Žalobkyně vyslovuje domněnku, že prvotně byla tato informace zveřejněna policistou jméno příjmení, synem jméno celé jméno žalobkyně, který pravděpodobně zajistil její trestní stíhání u svých kolegů. Informaci dále šířili jméno a jméno příjmení, ale i samotná policie, která prováděla šetření u občanů a organizací; velká část těchto úkonů není patrná z trestního spisu, protože jimi nebyly získány důkazy proti žalobkyni. Zveřejnění informace o týrání nezletilé bylo pro žalobkyni likvidační. V místě jejího bydliště a okolí jsou lidé zcela jiní než ve městech. Žije zde mnoho starších lidí podléhajících těmto informacím a neschopných si je ověřit. Rozhodnutí soudu pak již nehraje roli, protože nálepku tyrana už se nikdy nepodaří sejmout. Žalobkyně zažila i hrubé urážky od lidí, které zná jen od vidění. Chování lidí v jejím okolí se změnilo, pohlíží na ni s určitým odstupem. Uvažovala o tom, že se ze obec odstěhuje, ale celý život žije bezplatně v domě rodičů společně s nimi (dům má dva byty) a na zajištění nového bydlení nemá prostředky. Do společnosti již raději skoro nechodí, i když se dříve ráda účastnila obecních slavností a různých společenských akcí. Představa, že by šla např. na školní besídku jedné z dcer mezi ostatní rodiče, je pro ni traumatizující. Přišla o řadu známých. Jedna ze svědkyň v trestním řízení (jméno anonymizováno) ze strachu ze spojení s žalobkyní popřela, že by se s žalobkyní navštěvovala, ačkoli se pravidelně scházely a povídaly si u kávy. Nyní už žalobkyni vůbec nenavštěvuje. Známí žalobkyni přímo neřeknou, z jakého důvodu se s ní nechtějí stýkat, ale už na ni nemají čas. Dříve žalobkyně jezdila s dětmi a přáteli na dovolené, avšak pokud dnes stejným přátelům společnou dovolenou navrhne, odpověď je většinou taková, že se jim to nehodí. Žalobkyně má 41 let, je samoživitelkou a vychovává druhou z dcer. Po rozvodu s jméno příjmení se znovu neprovdala. Několik měsíců před trestním stíháním navázala (prozatím neveřejně) vztah s mužem z blízké vesnice. Tento vztah skončil v době, kdy vyšel v příjmení příjmení článek o jejím trestním stíhání. Rodina přítele si další pokračování vztahu nepřála. Po rozchodu se žalobkyně zhroutila. Navázat v současné době nový vztah s takovou pověstí je vyloučeno. Po uplynutí delší doby od trestního stíhání již žalobkyně bude ve věku, kdy je hledání nového vztahu velmi složité. Žalobkyně zmiňuje i dva články v příjmení příjmení: první byl zveřejněn dne datum, druhý dne datum. První článek poskytuje nepravdivé informace, např. citace tvrzení nezletilé, která však neuvedla nezletilá, ale jméno celé jméno žalobkyně, jíž se měla nezletilá údajně svěřit. První článek neměl tak zásadní dopad, jelikož v té době již byla žalobkyně poškozena; článek jen připomněl, že je tyranem. Druhý článek ji poškodil daleko více, protože namísto toho, aby v reakci na zprošťující rozsudek napravil pověst žalobkyně, byl pojat tak, že to žalobkyni u soudu„ prošlo“. Do doby zahájení trestního stíhání žila žalobkyně normálním životem. Nikdy se nedopustila ani přestupku. Na zaměstnání její trestní stíhání dopad nemělo. Je řadovou administrativní pracovnicí, nikdy neusilovala o nějakou kariéru. S ohledem na jedinečné okolnosti případu, které žalobkyně spatřuje v tom, že kvůli trestnímu stíhání fakticky přišla o nezletilou dceru a byla zničena její dobrá pověst v regionu, požaduje na náhradě nemajetkové újmy částku 3.240.000 Kč. Úrok z prodlení žádá od datum, jelikož svůj nárok uplatnila u Ministerstva spravedlnosti dne datum a zákonná šestiměsíční lhůta pro náhradu újmy uplynula dne datum. Žalovaná dosud neplnila ani částečně.

5. Žalobkyně si v trestním řízení zvolila obhájkyní anonymizováno jméno příjmení. S ohledem na horní hranici trestní sazby u zločinu týrání svěřené osoby dle § 198 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku se jednalo o případ nutné obhajoby (§ 36 odst. 3 tr. řádu). Obhájkyni zaplatila celkovou částku 226.862,33 Kč, a to na základě daňového dokladu č. 2020 ze dne datum na částku 45.076,15 Kč, č. 2020 ze dne datum na částku 49.423,06 Kč, č. 2021 ze dne datum na částku 34.199,04 Kč, č. 2021 ze dne datum na částku 36.323,39 Kč a č. 2021 ze dne datum na částku 61.840,69 Kč. Mimoto bylo provedeno velké spektrum dalších činností, které účtovány nebyly, protože žalobkyně je samoživitelkou takřka bez finančních prostředků. Náklady vynaložené na obhajobu v trestním řízení žádá žalobkyně nahradit jako majetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním. O uplatnění nároku u Ministerstva spravedlnosti a o počátku prodlení platí totéž, co bylo uvedeno u nároku na náhradu újmy nemajetkové. Ani na tuto újmu žalovaná dosud neplnila.

6. Žalovaná ve vyjádření ze dne datum (č. l. 132-134) žalobou uplatněné nároky neuznala. Učinila nesporným, že u ní žalobkyně uplatnila dne datum nároky v celkové výši 3.466.862,33 Kč. Žalovaná uplatněné nároky posoudila dne datum. Souhlasila s tím, že UZTS představuje nezákonné rozhodnutí a žalobkyni náleží náhrada vzniklé újmy, nikoli však v požadované výši. Jde-li o nemajetkovou újmu, žalovaná žalobkyni přiznala částku 40.000 Kč, kterou pokládá za dostatečnou i s ohledem na obdobné případy (žalovaná odkazuje na věci vedené u název soudu pod sp. zn. 20 Co 437/2014 a anonymizována čtyři slova rok). Na náhradě škody spočívající v nákladech na obhajobu žalovaná uhradila žalobkyni částku 49.262,10 Kč sestávající z odměny advokáta za 12 úkonů po 2.300 Kč a 5 úkonů po 1.150 Kč, 17x režijního paušálu po 300 Kč, cestovného a DPH. Postupovala v souladu s vyhláškou č. 177/1996 Sb., advokátním tarifem (dále jen„ a. t.“). Dále se žalovaná vyjádřila ke všem úkonům obhajoby, které zcela nebo částečně neuznala.

7. Z důvodu částečného plnění na žalobou uplatněné nároky po podání žaloby vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 40.000 Kč ve vztahu k náhradě nemajetkové újmy a co do částky 49.262,10 Kč ve vztahu k náhradě majetkové újmy. Soud následně usnesením ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, řízení co do částky 89.262,10 Kč zastavil. Na jistině tak bylo dále požadováno 3.200.000 Kč na náhradě nemajetkové újmy a 177.600,23 Kč na náhradě majetkové újmy.

8. Týmž podáním se žalobkyně domáhala přerušení řízení podle § 109 odst. 1 písm. c) o. s. ř., poněvadž považovala za protiústavní ustanovení § 31 odst. 3 věta třetí zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ zákon“), dle nějž se odměna za zastupování určí podle zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Náhrada škody by dle žalobkyně měla odpovídat nákladům, které byly na obhajobu skutečně vynaloženy. Soud návrh na přerušení řízení zamítl na jednání konaném dne datum a poukázal na to, že argumentace žalobkyně již byla v judikatuře Ústavního soudu vypořádána (nález ze dne datum, sp. zn. Pl. ÚS 38/06, usnesení ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 879/2022).

9. K posouzení nároků žalovanou žalobkyně uvedla, že poskytnutá částka 40.000 Kč na náhradu nemajetkové újmy nemůže naplnit kompenzační funkci. Případy, s nimiž žalovaná případ žalobkyně srovnávala, nejsou přiléhavé, jelikož poškození v těchto věcech nepřišli o milované dítě jako žalobkyně. Žalobkyně se dále obsáhle vyjádřila k jednotlivým úkonům právní služby, které žalovaná zcela nebo zčásti neuznala.

10. V reakci na jednání konané dne datum přistoupila žalobkyně k dalšímu částečnému zpětvzetí žaloby (č. l. 207), tentokrát co do částky 135.129,23 Kč s příslušenstvím ohledně nároku na náhradu majetkové újmy. Žalobkyně neuvedla, jak k této částce dospěla. Zpětvzetí nebylo učiněno v reakci na žádné další plnění ze strany žalované, ale zjevně v reakci na zamítnutí návrhu na přerušení řízení dle § 109 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

11. Soud řízení co do částky 135.129,23 Kč zastavil usnesením vyhlášeným na jednání ze dne datum (č. l. 226 verte). Na tomto jednání bylo opomenuto, že se zpětvzetí týkalo i příslušenství, což soud napravil na následujícím jednání konaném dne datum, na němž usnesením zastavil řízení též ohledně úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 135.129,23 Kč od datum do zaplacení (č. l. 238 verte).

12. Předmětem řízení zůstala částka 3.200.000 Kč s příslušenstvím požadovaná na náhradě nemajetkové újmy, příslušenství z částky 40.000 Kč, která byla na náhradu nemajetkové újmy uhrazena po podání žaloby (první zpětvzetí žaloby ze dne datum se týkalo jen jistiny), částka 42.471 Kč požadovaná na náhradě majetkové újmy s příslušenstvím a příslušenství z částky 49.262,10 Kč, která byla na náhradu majetkové újmy uhrazena po podání žaloby (i zde se první zpětvzetí žaloby ze dne datum týkalo jen jistiny). Po druhém částečném zpětvzetí žaloby odpovídala žalovaná jistina částce 3.242.471 Kč.

13. Majetkovou újmu představovanou náklady na obhajobu v trestním řízení žalobkyně postupně specifikovala v písemných podáních a na ústních jednáních. V rámci přehlednosti soud na jednom místě tato tvrzení shrnuje ve vztahu ke každému uplatněnému úkonu zvlášť. Předně je však třeba uvést, že po dvou částečných zpětvzetích žaloby požadovala žalobkyně na jistině majetkové újmy částku 42.471 Kč, aniž by blíže osvětlila, jak k této částce dospěla. Žalobkyně sice tvrdila, které úkony jí žalovaná neuhradila vůbec nebo jen částečně (o tom nebylo mezi účastníky sporu), avšak pokud by byly všechny takto tvrzené úkony prokázány a shledány účelnými, součet odměn, režijních paušálů, hotových výdajů a DPH za všechny tyto úkony by převyšoval částku 42.471 Kč. Na jednání konaném dne datum právní zástupce žalobkyně vyjasnil, že jde o procesní taktiku žalobkyně a že je na uvážení soudu, které z úkonů obhajoby, jež žalobkyně označila, přizná a v jaké výši, včetně hodnocení složitosti úkonu či doby jeho trvání. Soud má za to, že mu nic nebránilo o náhradě majetkové újmy rozhodnout, protože znal částku, jejíž úhrady se žalobkyně domáhala, okruh úkonů, které žalovanou zcela nebo zčásti zaplaceny nebyly, a tvrzení k těmto úkonům (včetně tvrzení o jejich časové náročnosti či složitosti). Soud tedy přezkoumal všechny tvrzené úkony obhajoby s vědomím, že maximální výše přiznané náhrady majetkové újmy je omezena částkou 42.471 Kč.

14. Tvrzení k jednotlivým úkonům obhajoby: a. stížnost proti UZTS (č. l. 11-25 připojeného trestního spisu zdejšího soudu se sp. zn. spisová značka; dále jen„ tr. spis“) – Žalovaná přiznala odměnu ve výši 1/2, jelikož nejde o úkon ve věci samé, nýbrž o úkon dle § 11 odst. 2 písm. d) ve spojení s § 11 odst. 3 a. t. (přitom odkázala na usnesení VS v obec ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka). Žalobkyně s tím nesouhlasila a žádala posouzení dle § 11 odst. 1 písm. k) a. t. Dle ní byla stížnost neobvykle rozsáhlá (12 stran textu s řádkováním 1) a odborně propracovaná. Úkon měl být posouzen jako mimořádně obtížný a zejména časově náročný a z tohoto důvodu měla být odměna za něj navýšena na trojnásobek podle § 12 odst. 1 a. t. V daňovém dokladu č. 2020 doloženém k žalobě bylo odůvodnění stížnosti rozepsáno ve dnech datum (4 hod.), datum (4 hod.), datum (2 hod.) a datum (2 hod.), celkem 12 hodin. Na jednání konaném dne datum žalobkyně vyjasnila, že blanketní stížnost včetně jejího pozdějšího odůvodnění posuzuje společně a nežádá jejich posouzení zvlášť jako samostatných úkonů. b. 7x porada advokáta s žalobkyní (datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum) – Žalovaná neuznala jako úkon právní služby s odůvodněním, že jí nebylo doloženo žádné potvrzení o poradách, a to ani na výzvu. Žalobkyně ve vyjádření z datum uvedla, že nerozumí tomu, proč by měla potvrzení dokládat, když samotnou žádostí o náhradu škody potvrzuje, že porady proběhly. Každá porada je doložena daňovým dokladem o její úhradě. příjmení vypočtených a dalších níže uvedených porad proběhlo okolo třiceti dalších telefonických konzultací, jež účtovány nebyly. Na jednání konaném dne datum žalobkyně doplnila, že těchto 7 porad nekončilo sepisem nějakého konkrétního podání. příjmení, které v sepis podání vyústily, byly účtovány zvlášť. Bylo třeba, aby advokát s žalobkyní probíral celkovou situaci v její rodině, podmínky, v nichž nezletilá žila, a mohl tak adekvátně reagovat a vznášet připomínky a návrhy v trestním řízení. V daňových dokladech doložených k žalobě byly tyto porady specifikovány s následující dobou trvání: datum – 30 min., datum – 1 hod., datum – 1 hod. 10 min., datum – 1 hod. 30 min., datum – 1 hod. 30 min., datum – 45 min., datum – 45 min.

c. příprava účasti na jednání konané datum – shodně jako předchozí bod, náhrada činí 45,32 Kč.

d. účast na jednání dne datum trvající přes 2 hodiny – shodně jako předchozí bod, jde však o dva úkony, náhrada tedy činí 2 x 45,32 = 90,64 Kč. e. příprava účasti na jednání konané datum - Z celkové tarifní hodnoty číslo představovala majetková újma 42.471 Kč, tj. 45,93 %. Paušální náhrada dle § 2 odst. 3 vyhl. činí 300 Kč, po krácení na 45,93 % jde o 139,79 Kč, avšak rozdíl úspěchu a neúspěchu je jen 19,36 %, proto činí náhrad 26,67 Kč. f. účast na jednání dne datum trvající přes 2 hodiny – shodně jako předchozí bod, jde však o dva úkony, náhrada tedy činí 2 x 26,67 = 53,34 Kč. g. příprava účasti na jednání konané datum - Z celkové tarifní hodnoty číslo představovala majetková újma 42.471 Kč, tj. 45,93 %. Paušální náhrada dle § 2 odst. 3 vyhl. činí 300 Kč, po krácení na 45,93 % jde o 139,79 Kč, avšak rozdíl úspěchu a neúspěchu je jen 19,36 %, proto činí náhrada 26,67 Kč. h. účast na jednání dne datum – shodně jako předchozí bod, náhrada tedy činí 26,67 Kč.

i. příprava účasti na jednání konané datum - shodně jako předchozí bod, náhrada tedy činí 26,67 Kč. j. závěrečný návrh ze dne datum - shodně jako předchozí bod, náhrada tedy činí 26,67 Kč. k. účast na jednání dne datum – shodně jako předchozí bod, náhrada tedy činí 26,67Kč.

l. návrh na skončení vyšetřování ze dne datum (č. l. 238-239 tr. spisu) – Soud odkazuje na usnesení VS v obec ze dne 26. 8. 2022, sp. zn. 1 Tmo 12/2022, body 26 a 29, které připouští přiznání odměny za návrh do doplnění dokazování po seznámení se se spisem po skončení vyšetřování, pokud by takové podání nebylo přirozenou součástí odměny za jiný, na toto podání navazující úkon (např. účast na navržených výsleších). Ve věci žalobkyně proběhlo dne datum prostudování spisu při skončení vyšetřování dle § 166 tr. řádu. Prostudování spisu je spojeno s možností učinit (přímo při tomto úkonu) návrhy na doplnění vyšetřování. Prostudování spisu je samostatným úkonem dle § 11 odst. 1 písm. f) a. t. Soud má s odkazem na zmíněné usnesení za to, že v daném případě lze (z hlediska přiznání odměny) akceptovat postup, kdy se obhájkyně po prostudování spisu sešla s žalobkyní (porada ze dne datum – č. l. 42) a návrh na skončení vyšetřování včetně důkazních návrhů učinila až následně posuzovaným úkonem. Účelnost úkonu je i zde dána především samotným výsledkem trestního řízení. Jde o úkon dle § 11 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 11 odst. 3 a. t. Naopak je nutno odmítnout požadavek na navýšení odměny dle § 12 odst. 1 a. t. na dvojnásobek pro časovou náročnost. Podání má 4 strany s řádkováním 1. Dle vyúčtování trvalo jeho zpracování 4 hod. (č. l. 44). příjmení náročností dle § 12 odst. 1 a. t. se nerozumí běžná, ale nadlimitní časová náročnost (rozsudek NS ze dne 30. 1. 2019, sp. zn. 30 Cdo 4016/2016, bod 33). Podání rozsahem ani časovou náročností nijak nevybočuje ze standardu. Navýšení odměny je mimořádným institutem, který nemá být nadužíván. Kdyby soud akceptoval argumentaci žalobkyně, bylo by možno označit za časově náročné téměř každé podání. Odměna tedy činí 2.300 Kč. Žalovaná posoudila jako úkon poloviční dle § 11 odst. 2 písm. d) a. t. (odměna 1.150 Kč). Soud tedy přiznal 1.150 Kč navýšených o DPH, celkem 1.391,50 Kč. Režijní paušál dle § 13 odst. 4 a.t. přiznáván není, protože byl zohledněn již v náhradě za poloviční úkon (režijní paušál se nekrátí).

m. zajištění svědků, konzultace ze dne datum – Šlo o poradu trvající 3 hod. (č. l. 44) k vymezení svědků, která (společně s dalšími dále uvedenými poradami) vyústila v písemný návrh na provedení důkazů soudem. Jde o úkon dle § 11 odst. 1 písm. c) a. t. Odměna činí 2.300 Kč, k tomu náleží režijní paušál 300 Kč, vše je navýšeno o DPH. Žalovaná úkon neuznala. Soud přiznal částku 3.146 Kč. n. zajištění důkazů, komunikace ze dne datum – Šlo o poradu trvající 1 hod. a 20 min. (č. l. 44) týkající se veškeré dostupné komunikace, fotografií či videozáznamů s nezl. jméno, která (společně s dalšími poradami) vyústila v písemný návrh na provedení důkazů soudem. Jde o úkon dle § 11 odst. 1 písm. c) a. t. Odměna činí 2.300 Kč, k tomu náleží režijní paušál 300 Kč, vše je navýšeno o DPH. Žalovaná úkon neuznala. Soud přiznal částku 3.146 Kč. o. návrhy soudu na provedení důkazů ze dne datum – I zde se (navzdory pojmenování úkonu) jednalo o poradu, tentokrát v trvání 1 hod. a 30 min. (č. l. 44). V návaznosti na předchozí porady byl připraven soupis všech možných důkazních návrhů, který byl s žalobkyní konzultován, případně došlo k doplnění či vyřazení některých návrhů. Přestože šlo již o třetí poradu k důkazním návrhům, nelze ji vnímat jako neúčelnou. Jde o úkon dle § 11 odst. 1 písm. c) a. t. Odměna činí 2.300 Kč, k tomu náleží režijní paušál 300 Kč, vše je navýšeno o DPH. Žalovaná úkon neuznala. Soud přiznal částku 3.146 Kč. p. návrh na provedení důkazů ze dne datum (č. l. 252-253 tr. spisu) – Toto písemné podání bylo učiněno až po doručení obžaloby žalobkyni (v samotném podání žalobkyně uvádí, že její obhájkyně obdržela obžalobu dne datum) a lze jej posoudit jako vyjádření k obžalobě. Jako vyjádření k obžalobě je výslovně označeno až další písemné podání žalobkyně ze dne datum. Soud je posoudil společně v dalším bodě. q. vyjádření k obžalobě ze dne datum (na č. l. 257-262 tr. spisu) – Vyjádření k obžalobě je úkonem ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. (viz např. usnesení název soudu ze dne 20. 5. 2021, sp. zn. spisová značka, nebo J. příjmení: Vyjádření k obžalobě a odměna obhájce, Advokátní deník, datum). Žalobkyně i zde tvrdila časovou náročnost úkonu dle § 12 odst. 1 a. t. V tomto případě jí soud dává za pravdu. Podání ze dne datum má 10 stran textu s řádkováním 1. Dle vyúčtování trvalo jeho vypracování ve dnech 11. – datum 9 hod. 30 min. (č. l. 46). Výše soud navíc uvedl, že podání posuzuje společně s podáním ze dne datum, a to jako jedno vyjádření k obžalobě. příjmení náročnost podání ze dne datum činila 1 hod. 30 min. (č. l. 44). Soud proto odměnu, resp. náhradu za ni, navýšil na dvojnásobek a odměna činí 4.600 Kč. Žalovaná uhradila podání ze dne datum jako poloviční úkon a totéž učinila ve vztahu k podání ze dne datum. Zatímco soud shledává jako opodstatněné přiznání odměny ve výši dvojnásobku, žalovaná v součtu za obě podání uhradila odměnu za jeden úkon. Soud tedy přiznal částku 2.300 Kč navýšenou o DPH, celkem 2.783 Kč. Režijní paušál dle § 13 odst. 4 a.t. přiznáván není, protože byl zohledněn již v náhradě za poloviční úkony. r. sdělení soudu ze dne datum (č. l. 294-295 tr. spisu) – Dle soudu se nejedná o účtovatelný úkon právní služby. Obsahem podání jsou tvrzení žalobkyně o nezákonnosti přípravného řízení. Tato tvrzení však mohla být zahrnuta již do vyjádření k obžalobě, neboť byla žalobkyni již v té době známa. Podání obsahuje také vyjádření k přítomnosti osob u hlavního líčení konaného dne datum. Zde se sice již neuplatní argumentace o možnosti zahrnout tato tvrzení do vyjádření k obžalobě, je však nutno vycházet z toho, že nikoli každý úkon advokáta je úkonem účtovatelným (viz opět usnesení VS v obec ze dne 26. 8. 2022, sp. zn. 1 Tmo 12/2022, bod 26). Obhajobě nic nebránilo v tom, aby tato tvrzení sdělila přímo u hlavního líčení. Soud za tento úkon žádnou náhradu nepřiznal. s. prostudování znaleckého posudku dne datum – V rámci skutkových zjištění bylo vysvětleno, že se jednalo o obsáhlý znalecký posudek z opatrovnického řízení, který se stal součástí trestního spisu, a bylo nezbytné se s ním seznámit před dalším hlavním líčením. Obhájkyně jej měla k dispozici přímo od žalobkyně, které byl zaslán právní zástupkyní (odlišnou od obhájkyně) zastupující žalobkyni v opatrovnickém řízení. Přestože nedošlo k formálnímu nahlížení do spisu, soud se ztotožňuje s argumentací žalobkyně a posoudil úkon dle § 11 odst. 1 písm. f) ve spojení s § 11 odst. 3 a. t. Na rozdíl od nahlížení do spisu dne datum, které bylo součástí úkonu převzetí obhajoby, lze tento úkon akceptovat jako samostatný s ohledem na rozsáhlé doplnění spisového materiálu před dalším hlavním líčením. Toto doplnění vyžadovalo nahlédnutí do spisu (srov. nález ÚS ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 2289/21, bod 18). Pokud obhájkyně získala znalecký posudek jinak než pořízením jeho kopie z tr. spisu, nemění to nic na tom, že jej musela pro výkon řádné obhajoby nastudovat. Odměna činí 2.300 Kč, k tomu náleží režijní paušál 300 Kč, vše je navýšeno o DPH. Žalovaná úkon neuznala. Soud přiznal částku 3.146 Kč. t. příprava na hlavní líčení ze dne datum – Jednalo se o poradu trvající 1 hod. a 30 min. (č. l. 46). Hlavní líčení proběhlo následující den. Jde o úkon dle § 11 odst. 1 písm. c) a. t. Odměna činí 2.300 Kč, k tomu náleží režijní paušál 300 Kč, vše je navýšeno o DPH. Žalovaná úkon neuznala. Soud přiznal částku 3.146 Kč.

15. Soud doplňuje, že žalobkyně mezi úkony, jejichž úhradu žádala, původně řadila též konzultaci s Vrchním státním zastupitelstvím v obec a Generální inspekcí bezpečnostních sborů ze dne datum, jakož i žádost zaslanou Okresnímu státnímu zastupitelství v obec ze dne datum, na jednání konaném dne datum však uvedla, že náhradu za tyto úkony již nenárokuje (č. l. 227 verte).

Závěrečný návrh žalobkyně ze dne datum (č. l. 245-250)

16. Žalobkyně dle závěrečného obsahu návrhu (č. l. 245 číslo) tvrdila, že nemajetkovou újmu, resp. vnímání dopadů trestního stíhání do její osobnostní sféry, nelze prokazovat jinak než tvrzením jí samotné nebo svědectvím osob, které jsou jí nejbližší. Nelze nalézt judikaturu vyšších soudů, která by byla zcela přiléhavá a z níž by bylo možné dospět k závěru, jaká by měla být výše přiměřeného zadostiučinění v této věci. Podle žalobkyně je soud postaven před otázku, který dotčený zájem má být více chráněn – zda má být náhrada vyšší v případě poškození dobrého jména a cti mediálně známé osobnosti, nebo v případě matky, která v důsledku trestního stíhání přichází o dceru, kterou dosud vychovávala. Zatímco poškození dobré pověsti a cti časem oslabuje, znemožnění styku s nezletilou, její výchovy a rozvíjení citového vztahu již nelze napravit, protože jde o krátké období v životě dítěte, které nelze opakovat. Žalobkyně opět poukazuje na excesivní jednání policejního orgánu, jenž zahájil trestní stíhání účelově, bez vyžádání předchozího vysvětlení žalobkyně a navzdory dostatečným podkladům, které podezření vylučovaly. K nutnosti zohlednění konkrétních okolností, za nichž došlo k vydání UZTS, odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. IV. ÚS 3183/15. Zásah do práv žalobkyně je o to intenzivnější, byla-li zproštěna obžaloby z důvodu, že se skutek vůbec nestal. Žalobkyně již z těchto skutečností dovozuje, že utrpěla přinejmenším stejný (ne-li vyšší) zásah do práv než poškození v medializovaných případech anonymizováno a příjmení.

17. Právě srovnání s případem anonymizováno jméno příjmení se žalobkyně věnuje v podstatné části závěrečného návrhu. příjmení byl v jedné věci stíhán pro přečin zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku a jeho trestní stíhání bylo zastaveno, protože nebylo prokázáno, že čin spáchal. V druhé věci byl stíhán pro zvlášť závažný zločin zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a trestní stíhání skončilo zastavením z důvodu promlčení. příjmení se dle žalobkyně stal po skončení trestního stíhání zcela očištěnou osobou kvůli rozsáhlé medializaci věci; medializace navíc přispívá k jeho následné profesní kariéře a fakticky z ní těží. příjmení bydlí v prostředí s velmi vysokou vzdělaností a vysokou anonymitou, žalobkyně v malé obci s nízkou vzdělaností. příjmení byl zasažen na profesní cti a dobrém jménu, u žalobkyně byla zasažena ta nejcitlivější oblast – mateřství a výchova dětí. Zásahy do citlivých rodinných vztahů by měly být hodnoceny jako závažnější než dotčení vztahů profesních. Trestní stíhání pro trestnou činnost související s profesí není způsobilé ovlivnit tak negativně vztahy s dalšími lidmi. Naopak žalobkyně nemůže navázat nový kontakt, protože si lze jen stěží představit muže, který by o ni měl zájem při vědomí toho, pro co byla stíhána. Žalobkyni byly zničeny vztahy s lidmi z okolí, zejména s kamarádkami-matkami. Trpěla a trpí i zdravotně, ale z obavy, aby její případná léčba nebyla zneužita bývalým manželem a žalobkyně nepřišla i o druhou dceru, odbornou pomoc nevyhledala. příjmení obdržel přiměřené zadostiučinění v celkové výši 1 mil. Kč (nejprve 480.000 Kč mimosoudně, poté 520.000 Kč přiznaným rozhodnutím soudu). V komparaci s tím je celková částka 3.200.000 Kč požadovaná žalobkyní (po zaplacení částky 40.000 Kč) přiměřená. Dosud vyplacené plnění považuje žalobkyně za přímo urážející; je jen pokračováním škodlivého jednání státu.

18. Její případ je zcela jedinečný. Předběžným opatřením jí byla odebrána nezletilá. Po skončení trestního stíhání soudy naznaly, že další změna výchovného prostředí je v rozporu se zájmy nezletilé, svěřily ji otci a žalobkyně o ni přišla nadobro. Došlo i k rozdělení jejích dvou dcer; zatímco nezletilou jméno, pro jejíž týrání byla žalobkyně nezákonně stíhána, vychovává otec, druhou dceru jméno vychovává i nadále žalobkyně. S odkazem na nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 1029/21, žalobkyně uvádí, že nahraditelná je nejen nemajetková újma vzniklá v souvislosti s nezákonným UZTS, nýbrž všechny negativní následky vzniklé v důsledku vedení celého trestního stíhání.

19. K náhradě majetkové újmy žalobkyně sdělila, že všechny úkony obhajoby směřovaly k její maximální ochraně v trestním řízení. Šlo o výjimečně vysoce odbornou právní službu, pro kterou její obhájkyně využila zaměstnance s dvacetiletou praxí policisty. Žalobkyně se v průběhu řízení vyjádřila ke každému úkonu obhajoby a konkretizovala jeho předpokládaný dopad do trestního řízení. V závěrečném návrhu se blíže vyjadřuje k úkonu ze dne datum – přípis znalkyním v trestním řízení. Má za to, že přinejmenším účelně vynaložené (a dosud neuhrazené) náklady v částce 42.471 Kč prokázala. I kdyby byla v případě nároku na náhradu majetkové újmy úspěšná jen částečně, měla by mít právo na plnou náhradu nákladů tohoto řízení, jelikož vyhodnocení účelnosti jednotlivých úkonů, případně jejich mimořádné obtížnosti či časové náročnosti, je závislé na úvaze soudu (§ 142 odst. 3 o. s. ř.).

20. Žalovaná dle obsahu závěrečného návrhu (č.l. 268-272) pokládá vyplacenou náhradu nemajetkové újmy ve výši 40.000 Kč za zcela odpovídající. Nesouhlasí s tvrzením žalobkyně, že pokud by nebylo trestního stíhání, byla by nezletilá nadále v její péči. Poukazuje na chování žalobkyně vůči nezletilé, jak jej nezletilá popsala při rozhovoru se znalkyněmi přibranými policejním orgánem. Z něj lze dovodit, že vztah žalobkyně a nezletilé nebyl ideální již před zahájením trestního stíhání. V závěrech znaleckého posudku zpracovaného v opatrovnickém řízení bylo na základě vyšetření nezletilé konstatováno, že si všímá rozdílného chování žalobkyně k oběma dcerám, které srovnává, nevytváří u nezletilé dobrý obraz druhého rodiče, naopak v ní vytváří pocity viny za to, že má otce ráda. Znalkyně nevyloučila, že se u nezletilé jedná o obranný mechanismus v reakci na dlouhodobou traumatizaci verbálně i brachiálně vedenými útoky žalobkyně a její rodiny na nezletilou v souvislosti s porozvodovým uspořádáním rodiny. Vyslovila, že předpokladem pro rozvoj vztahu je změna postoje obou rodin od nenávisti a obviňování ke spolupráci; vyhrocené vzájemné postoje rodičů obě dívky poškozují. Žalovaná dále odkázala na úřední záznam o vysvětlení podaném paní jméno příjmení, jež na rozdíl od žalobkyně uvedla, že se s ní sice stýká, ale nejsou kamarádky a netráví spolu čas, a také na úřední záznam o vysvětlení podaném jméno příjmení ml., která mj. uvedla, že si jí nezletilá stěžovala, že po ní žalobkyně často řve a dává jí facky. Zmiňuje rovněž výslech nezletilé v opatrovnickém řízení, kde nezletilá vypověděla, že ji žalobkyně bila, že na sestru byla hodná a že s ní nechce bydlet. Krajský soud v Brně dospěl v opatrovnickém řízení k závěru, že narušené vztahy mezi rodiči chování obou nezletilých dcer významným způsobem ovlivňují a vše nasvědčuje tomu, že i nezletilá jméno (druhá dcera žalobkyně) je ve svém negativním postoji k otci ovlivněna prostředím, v němž žije. Dle žalované nebylo prokázáno, že by trestní stíhání žalobkyně bylo příčinou toho, že žalobkyně fakticky přišla o nezletilou příjmení opakovaně v rámci několika výpovědí projevila přání žít s otcem. To, že každá z dcer žije u jednoho z rodičů, není ovlivněno trestním řízením, ale dlouhodobě velmi narušenými vztahy v rodině. Soudy v opatrovnickém řízení považovaly za nadbytečné, aby se znalkyně seznamovala se závěry zprošťujícího rozsudku a hodnotila je.

21. Pokud žalobkyně tvrdila, že přišla o řadu známých, uvedla jen jméno příjmení, která při již zmíněném vysvětlení u policejního orgánu vypověděla něco jiného. K tvrzení, že se kvůli trestnímu stíhání žalobkyně setkávala s hrubými urážkami a že se změnilo chování lidí v jejím okolí, žalobkyně také neuvedla osobu, která ji urazila nebo která informace o ní šíří. Matka žalobkyně při výslechu v tomto řízení vypověděla, že se lidé žalobkyni dosud smějí, ale označila jen jméno celé jméno žalobkyně. V řízení dále nebylo prokázáno, že by se s žalobkyní rozešel přítel kvůli jejímu trestnímu stíhání. Žalobkyně nebyla léčena a nevyhledala žádnou psychologickou či psychiatrickou pomoc. Její zdravotní stav nebyl nijak diagnostikován, nebyly prokázány žádné psychosomatické problémy či jiné zdravotní následky. Věrohodnost výpovědi matky žalobkyně je oslabena příbuzenským vztahem. Navíc dle znaleckého posudku vypracovaného v opatrovnickém řízení mají prarodiče nezletilé tendenci jevit se v lepším světle, malou schopnost sebereflexe a silně negativní postoj k otci a jeho manželce. Žalobkyně dle žalované neprokázala tvrzenou nemajetkovou újmu ani příčinnou souvislost mezi jejím stavem a nezákonným rozhodnutím.

22. Ohledně majetkové újmy setrvala žalovaná na dosavadním postoji; úkony obhajoby nad rámec úkonů, které proplatila, nepokládá za nahraditelnou škodu.

23. Soud poukazuje na to, že v předmětném řízení měl připojený a důkaz jím provedl trestní spis vedený u zdejšího soudu pod sp. zn. spisová značka a opatrovnický spis nezl. jméno celé jméno žalobkyně, datum narození, vedený u zdejšího soudu pod sp. zn. spisová značka. Listiny z opatrovnického spisu byly po skutkové stránce významné pro posouzení otázky, zda žalobkyně přišla o nezl. jméno v důsledku nezákonného trestního stíhání (jak tvrdí), resp. pro posouzení otázky, do jaké míry bylo trestním stíháním ovlivněno rozhodování soudů v opatrovnickém řízení. Soud u jednotlivých důkazů zmiňuje pro přehlednost čísla listu, na nichž je konkrétní důkaz v tomto spise, trestním spise (dále jen„ tr. spis“) nebo opatrovnickém spise (dále jen„ opatr. spis“) založen. Žalobkyně je označována též jako„ matka“, pan jméno příjmení též jako„ otec“, paní jméno celé jméno žalobkyně též jako„ manželka otce“ či„ oznamovatelka“ (podala trestní oznámení na žalobkyni). Je-li užíváno označení„ nezletilá“ bez bližší specifikace, má soud vždy na mysli nezl. jméno; hovoří-li o její sestře nezl. jméno, je to výslovně uvedeno. Obě nezletilé jsou pak mnohdy označovány jen jmény (bez„ nezl.“).

24. Z trestního oznámení jméno celé jméno žalobkyně ze dne datum (č. l. 64 spisu, 2-3 tr. spisu) soud zjistil, že bylo podáno dne datum u OSZ v obec. Oznamovatelka v něm uvádí, že její současný manžel jméno příjmení má z předchozího manželství dvě děti – jméno a jméno příjmení. jméno je pravidelně navštěvuje, má s ní kamarádský vztah. jméno se jí svěřila, že ji matka bezdůvodně zakazuje telefon, aby nemohla volat s otcem; hlídá ji, i když jde na záchod, aby otci tajně nezavolala; když řekla, že by chtěla být u táty delší dobu, matka jí sdělila, že ji vyhodí nahou ven; matka před jméno křičí na otce a jeho manželku a uráží je; matka jméno vyčítá, že jezdí do obec za otcem; matka i prarodiče ji nutí lhát a snaží se ji poštvat proti otci; když jméno od otce a jeho manželky přijede, tak ji vyslýchají; matka jí zakazuje chodit s otcem a jeho manželkou na nákupy a výlety; jméno se bojí nosit oblečení od otce a jeho manželky, protože jí ho matka vyhodí; nesmí po škole za otcem a otec ji nesmí ze školy vyzvedávat; matka jí dává limity na jídlo, a když to nestihne, jídlo jí vezme; když neposlechne a brání svého otce, matka ji vždy doliská. jméno se měla svěřit oznamovatelce, že chce být svěřena do péče otce. Bojí se, aby se jméno něco nestalo. S matkou se nedá vůbec komunikovat. jméno o podání trestního oznámení ví a bojí se reakce matky.

25. Z návrhu na vydání předběžného opatření ze dne datum (xanon číslo spisu, číslo opatr. spisu) soud zjistil, že jej podal dne datum u Okresního soudu v Prostějově pan jméno příjmení, který žádal, aby byla nezletilá svěřena do jeho péče. Uvedl, že poté, co uzavřel nové manželství, se zhoršila situace ohledně jeho kontaktu s nezletilými dcerami, který se matka snažila omezovat. Matka uráží jeho manželku a nechce dcery do domácnosti otce pouštět. jméno se svěřila otci, že si matka nepřeje, aby s nimi manželka otce chodila na nákup či na procházku, a pokud to matka zjistí, bude mít nezletilá doma zle. Nezletilá se dále svěřuje manželce otce, která to již nevydržela a na matku podala trestní oznámení pro podezření, že matka jméno citově a fyzicky týrá. Otec toto trestní oznámení k návrhu připojil (označil jej jako oznámení OSZ obec ze dne datum) společně s protokolem o jednání sepsaným OSPOD obec Nezletilá se nesmí doma o otci bavit. Otec ji nesmí vyzvedávat ze školky. Nezletilá se bojí reakce matky na trestní oznámení. Přeje si být v péči otce a bojí se říct pravdu, dokud nebude vědět, že domů nemusí. příjmení jméno k otci jezdit nechce, jezdí tam jednou za měsíc. příjmení jméno dostává jméno odměnu, pokud poslechne matku a nechce k otci jet. Otec nehodlá bránit styku matky s jméno, ale dle něj by měl styk zpočátku probíhat za účasti třetí osoby. O vydání předběžného opatření žádá z toho důvodu, že má podezření na psychické a fyzické týrání jméno matkou a sama nezletilá si přeje být v jeho péči.

26. Z usnesení Okresního soudu v Prostějově ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací (též na č. l. 56-62 spisu), které nabylo právní moci ve výrocích I a III dne datum a ve výroku II dne datum, soud zjistil, že jím bylo nařízeno předběžné opatření dle § 76 odst. 1 písm. a), e) o. s. ř., dle nějž se nezl. jméno zatímně odevzdává do péče otce a matka je povinna přispívat na její výživu částkou 1.000 Kč měsíčně splatnou vždy nejpozději do každého 20. dne v měsíci k rukám otce (výrok I). Podle § 13 z. ř. s. bylo zahájeno řízení o změnu péče a výživného k nezl. jméno (výrok II). K zastupování nezletilé v řízení o změnu péče a výživného bylo jmenováno opatrovníkem statutární město Prostějov (výrok III). Z odůvodnění usnesení se podává, že návrh na vydání předběžného opatření podal dne datum otec nezletilé (návrh byl rozebrán shora). Opatrovnický soud měl před vydáním předběžného opatření dále k dispozici vyjádření žalobkyně doručené soudu dne datum (č. l. 101-102 opatr. spisu) a doplnění k němu doručené soudu dne datum (č. l. 103 opatr. spisu). V něm žalobkyně uvedla, že nařčení popsaná v trestním oznámení se nezakládají na pravdě a že pokud se jméno o žalobkyni takto vyjadřuje, jde o výsledek předchozí dlouhodobější manipulace ze strany manželky otce. Žalobkyně se rozhodla vyhledat pro nezletilou psychologickou pomoc, aby současnou situaci zvládla. Po rozvodu se rodiče dohodli, že otec si bude dcery brávat jednou za 14 dní na víkend. Tento styk pravidelně probíhal, přestože dcery za otcem nechtěly jezdit. Na prázdniny si otec dcery brávat nechtěl. Situace se změnila, když se znovu oženil. příjmení jméno začala projevovat zvýšený zájem manželka otce. Dcery o pobytu u otce mluví tak, že když jsou u otce obě, nikam nejdou, když je u něj jen jméno, podnikají aktivity. příjmení jméno mrzí. Dle matky se takto otec snaží narušit sourozenecký vztah dcer. Zákaz nákupů a procházek ze strany žalobkyně se týkal situace spojené s onemocněním covid-19. Od května 2020 si žalobkyně začala všímat změny v chování jméno. Měla změny nálad, žalobkyni nerespektovala, tvrdila, že si může dělat, co chce, že jí žalobkyně nemá co poroučet. Žalobkyně pochopila, že nezletilá u otce nemá pevná pravidla, může být dlouho vzhůru, nemusí řešit hygienu. Před 14 dny měla žalobkyně s nezletilou rozhovor a ptala se jí, zda ji něco trápí, zda jí někdo neubližuje. Nezletilá se s žalobkyní vůbec nechtěla bavit. K dotazu, zda chce bydlet ve obec či v obec, odpověděla, že doma ve obec. Žalobkyně jí nabízela objednání k psychologovi, s nímž by si mohla o všem promluvit, nezletilá to odmítla. S manželkou otce se žalobkyně osobně nezná. Chování otce dle žalobkyně nasvědčuje tomu, že má zájem nezletilou fakticky převzít do péče. V uplynulých týdnech žalobkyni ani jednou nekontaktoval ohledně nějakého podezření na špatné zacházení s nezletilou. V doplnění vyjádření žalobkyně uvedla, že nezletilá poslední dobou po návratu od otce padala na zem a předstírala, že ji žalobkyně uhodila, a to kdykoli kolem žalobkyně prošla. Jednou po příchodu od otce naznačovala, že vyskočí z okna. Dalším podkladem pro rozhodnutí opatrovnického soudu byla zpráva opatrovníka statutárního města Prostějov doručená soudu dne datum (č. l. 104-105 opatr. spisu). Opatrovník navrhl, aby byla nezletilá do vyšetření podaného trestního oznámení předběžným opatřením svěřena do péče otce. Styk nezletilé s žalobkyní by do té doby probíhal za asistence prarodičů bydlících ve stejném domě jako žalobkyně. Dále opatrovník navrhoval, aby rodiče zahájili rodinnou terapii v Poradně pro rodinu v obec za účelem narovnání vztahů jak mezi rodiči, tak zejména mezi žalobkyní a nezletilou, a aby otec neprodleně objednal nezletilou k dětskému psychologovi. Opatrovník provedl šetření v místě bydliště žalobkyně a provedl pohovor s žalobkyní a nezl. jméno, která mj. uvedla, že k otci nejezdí častěji, protože se jí tam více věcí nelíbí. Např. že otec kouří v chodbičce a je tím cítit celý byt, že pije alkohol nebo že si poslední dobou bere otec s manželkou bokem jméno a něco s ní projednávají. Sestra jí nikdy neřekla, o čem se bavili. U táty se nekoupou, nedělají úkoly, večer se mohou dívat na televizi až do půlnoci. jméno dále uvedla, že je žalobkyně fyzicky netrestá; pokud něco provedou, na jeden den jim zabaví mobil. Žalobkyně nezl. jméno nezakazuje, aby kontaktovala otce. Opatrovnický soud rovněž vycházel ze zprávy OSPOD obec ze dne datum (č. l. 106-107 opatr. spisu) vypracované na základě ohlášeného šetření ze dne datum v místě bydliště jméno a jméno příjmení, kde se nacházela i jméno. Byl proveden pohovor s manželkou otce jméno celé jméno žalobkyně, nezl. jméno a telefonický rozhovor s otcem nezletilé, který byl v práci. Manželka otce uvedla, že se občas stane, že jméno má špatné sny a křičí ze spaní„ mami ne“. Na podzim minulého roku se občas počůrala. Dne datum napsal otec žalobkyni příjmení zprávu, že nezletilá chce zůstat u něj. Matka odepsala, že si to nepřeje, a přijela s policií. Otec nezletilé sdělil, že podnět na policii podala jeho manželka, on o tom věděl, sám to neumí, nemá na to nervy. příjmení jméno při pohovoru uvedla, že asi před 14 dny dostala od mámy facku po puse tak velkou, že upadla na zem a bouchla se do hlavy. Byla v pokojíčku, žalobkyně chtěla, aby šla hrát na kytaru, ona však potřebovala na záchod; za to, že nešla hned, dostala. Má zakázané z domu volat otci. Na sestru jméno je žalobkyně hodná. Nemá vysvětlení, proč je na jméno hodná a na ni zlá. příjmení jméno je na ni také občas zlá. Moc si spolu nerozumí. Když jezdila jméno k tátovi, vše u něj fotila pro žalobkyni. příjmení jméno je to u táty lepší než doma, má zde zvířátka a nebijí ji tady. Když doma řekne, že chce k tátovi, žalobkyně jí vyhrožuje, že ji vyhodí z domu nahou. Prarodiče mluví o tátovi a tetě hnusně, a když se jich nezletilá zastává, seřvou ji. U táty by chtěla zůstat natrvalo. OSPOD obec ve zprávě dále uvedl, že na nezletilé nebyly patrné žádné modřiny. Vyslovil, že otec má vhodné podmínky pro to, aby byla nezletilá svěřena do jeho péče, což je také přáním nezletilé. V záhlaví zprávy OSPOD je jako osoba, která věc vyřizuje, uvedena Mgr. jméno příjmení. Opatrovnický soud měl za osvědčené skutečnosti, které jsou důvodem pro vyhovění návrhu otce na nařízení předběžného opatření, a to zejména z výpovědi nezl. jméno. V odůvodnění uvedl, čeho se měla žalobkyně dle tvrzení nezletilé dopouštět, a že si nezletilá přeje zůstat u otce. Zmínil, že s poukazem na vyjádření nezletilé podala manželka otce na žalobkyni trestní oznámení pro podezření ze spáchání trestného činu týrání svěřené osoby. Byl si vědom toho, že zatímním svěřením nezl. jméno do péče otce dochází k rozdělení sester, což samo o sobě rozhodně není v zájmu nezletilých, ale jedná se jen o zatímní opatření, jehož příčinou jsou problémy ve vztahu matky a nezletilé, resp. ve vztahu otce a jeho manželky a žalobkyně. Dle opatr. soudu je třeba, aby rodiče nezletilé, obě nezletilé i manželka otce podstoupili psychologickou terapii. Je v zájmu nezletilé, aby podstoupila vyšetření u dětského psychologa. Skutečnost, že nezletilá bude vystupovat jako poškozená v trestním řízení, v němž je žalobkyně podezřelá ze spáchání trestného činu vůči ní, je pro nezletilou značně zátěžová a stresová situace.

27. Ze zprávy anonymizováno jméno příjmení, praktické lékařky pro děti a dorost, ze dne datum (č. l. 98 spisu, 130 opatr. spisu) soud zjistil, že dle lékařky dochází nezletilá do ordinace v doprovodu matky a nejeví známky týraného nebo podvyživeného dítěte. Ze zprávy Základní umělecké školy obec ze dne datum (č. l. 99 spisu a č. l. 128 opatr. spisu), vypracované jméno příjmení, učitelkou tanečního oboru, se podává, že učitelka na nezletilé nikdy neviděla modřiny, nezaznamenala, že by ji něco bolelo, nepamatuje si, že by nezletilá někdy brečela nebo byla nepřiměřeně smutná. Matka se školou komunikuje, zajímá se, zajišťuje pomůcky, pravidelně chodí na vystoupení. Ze zprávy MUDr. jméno příjmení ze dne datum (č. l. 100 spisu a č. l. 129 opatr. spisu) soud zjistil, že anonymizována dvě slova učí nezletilou dva roky na Základní umělecké škole v obec v předmětu hra na kytaru. Nejevila známky psychického či fyzického týrání. Nezaznamenal ani známky nesouladu ve vztahu matky a nezletilé. Chování matky naopak hodnotí jako příkladné; nezletilé poskytuje výborné zázemí, pravidelně s ní cvičila, konzultovala s učitelem metodiky domácí přípravy. Po celou dobu docházky se nezletilá svědomitě připravovala, měla vynikající výsledky a patří k nejlepším žačkám ve svém ročníku. Pravidelně se účastní akcí pořádaných školou včetně veřejných vystoupení a soutěží s výborným umístěním. Matka byla pravidelně přítomna veřejných vystoupení nezletilé, otec se těchto aktivit neúčastnil. Ze zprávy Základní školy a mateřské školy obec, pracoviště MŠ obec, ze dne datum (č. l. 101 spisu a č. l. 127 opatr. spisu), kterou vypracovala jméno příjmení, učitelka pověřená organizací MŠ, soud zjistil, že nezletilá docházela do MŠ obec od datum do datum, poté nastoupila povinnou školní docházku do ZŠ obec. Bez potíží se na prostředí MŠ adaptovala, při různých činnostech se aktivně zapojovala, zúčastňovala se všech akcí. Ve svých hrách i rozhodnutích byla snadno ovlivnitelná svým okolím. Po rozchodu rodičů byla v péči matky a po stránce zdravotní i psychické se vyvíjela dobře. Do ZŠ odcházela jako šikovné rozvíjející se dítě. Ze zprávy Základní školy a anonymizováno územní celek, příspěvkové organizace, ze dne datum (č. l. 102 spisu a č. l. 123-124 opatr. spisu), vypracované třídní učitelkou anonymizováno jméno příjmení, soud zjistil, že nezletilá patří k nejlepším žákům ve třídě, je oblíbená v kolektivu a bezkonfliktní, spíše tišší, ale zvídavá, všestranná, velice pečlivá, vždy poctivě připravená, zvládá spoustu úkolů navíc. Má kvalitní domácí přípravu. Matka pravidelně dochází na třídní schůzky a je s třídní učitelkou v neustálém kontaktu. Otce nezletilé třídní učitelka nezná. Nezletilá vše poctivě plnila i v době covidu. Má velké předpoklady ke studiu na gymnáziu. Třídní učitelka u ní nikdy nezaznamenala jakékoli známky násilí nebo jiného ubližování. Z písemného prohlášení jméno příjmení ze dne datum (č. l. 103 spisu a č. l. 141 opatr. spisu) soud zjistil, že jde o strýce nezletilé (bratr otce nezletilé). Otec nezletilé se s jméno příjmení i jeho manželkou přestal stýkat poté, co se znovu oženil. Několikrát bylo jméno příjmení vyčteno, že je i nadále v kontaktu s matkou nezletilé. Matka nezletilé se dětem plně věnuje. Důvody pro odebrání nezletilé z péče matky pokládá jméno příjmení za vymyšlené. Z písemného prohlášení jméno příjmení ze dne datum (č. l. 104 spisu a č. l. 142 opatr. spisu) soud zjistil, že jde o matku bývalého manžela jméno celé jméno žalobkyně, tedy osoby, která na žalobkyni podala trestní oznámení. Tvrdí, že po rozvodu manželství jméno celé jméno žalobkyně a jejího syna šířila jméno celé jméno žalobkyně lži o tom, že byla bývalým manželem psychicky i fyzicky týrána. Z písemného prohlášení jméno příjmení ze dne datum (č. l. 105), která byla do školního roku 2018 2019 třídní učitelkou nezletilé a učila ji v 1. a 2. třídě (jak plyne i z prohlášení ze zprávy ZŠ obec rozebrané výše), se podává, že se matka o nezletilou vzorně starala, zajímala se o dění ve třídě, chodila na třídní schůzky, řádně nezletilou omlouvala. jméno navštěvovala na chodbě nebo ve třídě její sestra jméno. Bývalá třídní učitelka během dvou školních let nezaregistrovala, že by nezletilá po psychické či fyzické stránce trpěla (všimla by si v hodinách tělesné výchovy nebo při plaveckém výcviku). Otec nezletilé s ní nekomunikoval. Koncem května 2019 paní příjmení navštívil s tím, že nezletilé jméno a jméno mají špatné vztahy a že se do výchovy plete babička. Od této návštěvy otce jméno třídní učitelce párkrát řekla, že jí jméno něco udělala. Zřejmě šlo o chvilkovou sesterskou rivalitu. Nezletilá byla velmi pozorná, pečlivá, šikovná a chytrá. Z úředního záznamu o vysvětlení podaném paní jméno příjmení ze dne datum (č. l. 108-109 spisu, číslo tr. spisu) soud zjistil, že tato osoba sdělila, že zná žalobkyni spíše od vidění, protože její dcera nezl. jméno chodila s nezl. jméno celé jméno žalobkyně nejprve do školy, poté do školy. S žalobkyní žádný čas netráví. Na základě požadavku žalobkyně sepsala paní příjmení čestné prohlášení o tom, že nezl. jméno je vždy spokojená a nikdy si na nic nestěžovala. Vůbec netušila, že by byl v rodině žalobkyně nějaký problém, s ničím se jí nesvěřovala ani nezl. jméno. Z e-mailové komunikace mezi školním psychologem anonymizováno et anonymizováno jméno příjmení a pracovnicí OSPOD anonymizováno jméno příjmení ze září a listopadu 2020 (č. l. 97) soud zjistil, že žalobkyně kontaktovala školního psychologa začátkem září s prosbou o psychologickou pomoc pro jméno, domluvili se na společném setkání s oběma rodiči, otec dorazil i se současnou manželkou jméno celé jméno žalobkyně, která vedla jméno za ruku, a když uviděla žalobkyni, odvedla jméno pryč, čímž znemožnila práci psychologa s dítětem a rodiči. Dle školního psychologa byla jméno na sezení v listopadu 2020 ve špatném psychickém stavu z důvodu dlouhodobé absence kontaktu se sestrou jméno.

28. Usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Olomouckého kraje, Územního odboru obec ze dne datum rozhodnutí, číslo jednací (č. l. 10-11 spisu, 5-8 tr. spisu), bylo zahájeno trestní stíhání žalobkyně pro podezření ze spáchání zločinu týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, kterého se měla dopustit tím, že nejméně v období od ledna 2017 do datum v obci obec, část adresa, v místě svého bydliště psychicky i fyzicky týrala svoji nezletilou dceru jméno, která jí byla po rozvodu manželství soudem svěřena do péče, když jí bezdůvodně zakazovala telefonický styk s otcem; vyhrožovala jí, že ji vyhodí nahou z domu, když chtěla být delší dobu u svého otce; vyčítala jí samotný styk s otcem a snažila se ji slovně štvát proti němu; zakazovala jí chodit s ním nakupovat a nosit oblečení, které jí koupil; bezdůvodně na ni křičela, nadávala a nechávala ji dlouho klečet; stanovovala jí časový limit na snědení jídla; fackovala ji nebo bila po zadku téměř každodenně a v přesně nezjištěném dni měsíce února 2020 jí dala facku velkou silou, po které upadla a udeřila se do hlavy, přičemž toto její chování navozovalo u nezletilé psychický stres a bylo vnímáno jako těžké příkoří. Z odůvodnění usnesení se podává, že úkony trestního řízení byly policejním orgánem zahájeny dne datum (záznam o zahájení úkonů trestního řízení je na č. l. 4 tr. spisu). Pokud jde o dosavadní šetření, které dle policejního orgánu odůvodňovalo zahájení trestního stíhání, poukázal na usnesení zdejšího soudu ze dne 22. 7. 2020, č. j. 0 P 311/2015-111, jímž bylo nařízeno předběžné opatření (viz dále), podaná vysvětlení jméno příjmení, jméno příjmení, jméno příjmení st., jméno příjmení ml., podrobněji pak rozebírá vysvětlení otce jméno příjmení ze dne datum, jeho manželky a oznamovatelky jméno celé jméno žalobkyně ze dne datum a nezl. jméno ze dne datum. Dle dodejky na č. l. 8 tr. spisu převzala žalobkyně příjmení dne datum.

29. Z protokolu Okresního soudu v Prostějově ze dne datum (č. l. 212-213 opatr. spisu), který byl pořízen o zjištění stanoviska nezletilé k návrhu žalobkyně na vydání předběžného opatření ze dne datum (č. l. 174-175 opatr. spisu), jímž se žalobkyně domáhala zatímní úpravy styku s nezletilou každé úterý od číslo do 19.00 hod. a každou sobotu od 9.00 do 19.00 hod. za přítomnosti svých rodičů jméno a jméno příjmení, soud zjistil následující: Nezletilá uvedla, že teď bydlí v obec, s mámou bydlela ve obec. Když byla doma u mámy, máma ji bila. Od července 2020 mámu neviděla, nechtěla by se s ní teď vidět. Sestru viděla ve škole první den. Sestra se jí ptala, proč za nimi nechce přijet. Byla na ni hodná. jméno sestře řekla, že za nimi nechce. Nevěděla, kde by se se sestrou chtěla setkat. Chtěla, aby u toho byl táta. S mámou by se setkala, kdyby u toho byl táta. S tátou a tetou o mámě nemluví. Ptají se jí, zda by chtěla za mámou. Na dotaz, co by chtěla do budoucna a co by vzkázala matce, sestře a prarodičům z máminy strany, uvedla, že jim nechce nic říct ani se s nimi vidět. Až za čas by se s nimi chtěla vidět. příjmení by u toho být táta. Má strach, že jí to máma bude vyčítat, že by ji plácla. S mámou se naposledy cítila dobře na minigolfu na začátku prázdnin. Byly tam i s babičkou. Táta je na ni hodný, tetu jméno má ráda. S mámou a sestrou nechce bydlet. U mámy bylo nejhorší, když měla hrát na kytaru, chtěla jít ještě na záchod a máma ji bouchla, že nešla hrát na kytaru hned. To se stalo loni. Dále se jí máma opakovaně ptala, jestli ji táta nebije, a když odpověděla, že ne, stále se ptala, že jí to nezletilá může říct, že zařídí, aby k tátovi nemusela. U mámy nemohla usnout, když na ni byla zlá. Plakala třeba, když ji máma hodně bouchla nebo jí něco vyčítala. Poslední měsíc před odchodem k tátovi to bylo skoro každý den. K sestře se tak nechovala, byla na ni hodná. Když nezletilá mámě řekla, že chce být u táty, máma jí sdělila, že když bude chtít být u táty, vyhodí ji z domu nahou. Chtěla změnit školu, protože se bála, že se tam potká s mámou, která se kamarádí s její třídní učitelkou. O prázdninách u táty byla máma s policií, což nezletilé vadilo. Tehdy máma chtěla, aby nezletilá odjela k ní domů.

30. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 30. 9. 2020, č. j. 17 Co 186/2020-230, bylo usnesení Okresního soudu v Prostějově ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, ve výrocích I (zatímní odevzdání nezletilé do péče otce) a III (jmenování opatrovníka) potvrzeno a odvolání žalobkyně proti výroku II (zahájení řízení ve věci samé ex offo) odmítnuto. Odvolací soud měl ve shodě se soudem prvního stupně za to, že podmínky pro vydání předběžného opatření byly v dané věci splněny. Potřeba zatímní úpravy byla dle odvolacího soudu prokázána zejména výpovědí samotné nezletilé u OSPOD obec Nezletilá popsala chování matky vůči ní, obavy z toho, aby jí matka něco neudělala, popsala nepřiměřené trestání matkou, jakož i její výhružky. Zejména výpověď nezletilé a jí uváděné skutečnosti dostatečným způsobem prokazují nezbytnost zatímní úpravy poměrů k nezletilé, přičemž nebylo možno přehlédnout ani skutečnost, že vůči matce je pro toto jednání vedeno trestní stíhání. Za této situace je krajně nevhodné, aby byla nezletilá ponechána v dosavadní péči matky do konečného vyřešení věci jak orgány činnými v trestním řízení, tak do skončení zahájeného řízení o změně péče a výživného k nezletilé Odvolací soud dodal, že nemohl přihlédnout k listinám, jimiž matka dokladovala vzornou péči o nezletilou (tyto listiny jsou na č. l. 123-142 opatr. spisu a některé z nich byly provedeny k důkazu v aktuálním řízení – viz výše), jelikož dle § 75c odst. 4 o. s. ř. je pro předběžné opatření rozhodující stav v době vyhlášení (vydání) usnesení soudu prvního stupně. Odvolací soud proto musel vycházet z těch listin, z nichž vycházel soud prvního stupně při nařízení předběžného opatření.

31. Z usnesení státní zástupkyně OSZ v obec ze dne datum rozhodnutí, číslo jednací (číslo listu spisu, číslo tr. spisu) soud zjistil, že jím byla zamítnuta stížnost žalobkyně proti UZTS. Státní zástupkyně se vyjádřila i k čestným prohlášením osob či zprávám, jimiž žalobkyně dokládala, že je její trestní stíhání nedůvodné. Zdůraznila, že zatímco v řízení před soudem může vést existence rozporných tvrzení k aplikaci zásady v pochybnostech ve prospěch obviněného, policejní orgán je při existenci dvou protichůdných skupin důkazů povinen zahájit trestní stíhání. Podklady pro zahájení trestního stíhání byly dostatečné.

32. Ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, psychologie dětí, ze dne datum, zpracovaného anonymizováno jméno příjmení a anonymizováno jméno příjmení (č. l. 66-78 spisu, číslo tr. spisu), který byl zadán policejním orgánem v přípravném řízení trestním, soud zjistil, že znalkyně dospěly k následujícím závěrům: Nezletilá aktuálně vyjadřuje ke své matce negativní až zavrhující postoj. Není schopna si vybavit žádné pozitivní zážitky, její výchovu vnímá jako zaměřenou na splnění požadavků a nedostatek volnosti. V současné době se s matkou nechce stýkat, připouští krátkodobé kontakty, ale není ochotná k pravidelným návštěvám v rodině matky. Rozumové schopnosti nezletilé jsou zcela průměrné, vyrovnané v rámci verbální i názorové složky. Má rychlé pracovní tempo, nebyly zjištěny poruchy paměti, pozornosti či učení. Také úroveň sociálně emočních kompetencí je rozvinuta adekvátně věku. Je schopna správně popsat základní emoční stavy, rozumí správně příčinám a následkům v jednotlivých sociálních situacích, umí se vcítit. Má osvojeny základní strategie emoční regulace. Co se týká kognitivních schopností (rozumové schopnosti, paměť, pozornost), je schopna řádně vnímat prožité události. Byla však zjištěna vysoká tendence k disimulaci, podávání sociálně žádoucích odpovědí, sklon k černobílému myšlení, zveličování a tyto tendence významným způsobem snižují její specifickou věrohodnost. Nezletilá nemá sklon k patologické lhavosti, zkreslování prožitých událostí je způsobeno výše uvedenými faktory. Nezletilá není ve vyjadřování svých emočních projevů nezávislá, není schopna aktuální situaci v rodině hodnotit nezaujatě. V situaci konfliktu rodičů se aktuálně přimkla k otci a jeho manželce a jedná v souladu s jejich postoji, je jimi ovlivněna. Jedná se o obranný mechanismus, kdy dítě v situaci konfliktu rodičů nemůže vyjadřovat pozitivní vazby k oběma rodičům, dochází ke štěpení citových vazeb, idealizaci jednoho rodiče a zavržení druhého. U nezletilé byla zjištěna porucha přizpůsobení na rozpad rodiny a nové výchovné uspořádání. Zároveň se osobnost dívky začíná rozvíjet disharmonicky s postižením vyšších citů a empatie. V současné době matku a další členy rodiny s ní spojené odmítá, černobíle hodnotí, vidí na nich jen to špatné, nechce k matce chodit, potlačuje pozitivní city k ní. Další rozvoj citového a výchovného vztahu mezi matkou a dcerou nyní neprobíhá. Otce a jeho prostředí si idealizuje. Jedná se zatím o přechodný stav, následek porozvodového konfliktního uspořádání vztahů mezi rodiči a jejich současnými rodinami. Při dobře zvládnuté psychoterapii, kterou znalkyně doporučují, by se nemělo jednat o trvalý stav a trvalé následky, ale mělo by jít o postižení přechodné, reparabilní. Nebyly zjištěny symptomy v chování a emocích, které by měly posttraumatický charakter. Nebyly zjištěny známky úzkosti, deprese, emoční lability. Znalkyně nedoporučují další účast poškozené nezletilé v trestním řízení. Další výslechy by mohly mít negativní dopad na prohlubování negativní vazby k matce a sestře a měly by nepříznivý dopad na probíhající reparaci vztahů v rodině. Mezi podklady pro zpracování znaleckého posudku byly i lékařské zprávy, zprávy předškolních či školních zařízení a čestná prohlášení vyznívající ve prospěch žalobkyně.

33. Z obžaloby státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v obec ze dne datum rozhodnutí, číslo jednací (č. l. 25-26 spisu, číslo tr. spisu), soud zjistil, že obžaloba byla u Okresního soudu v Prostějově podána dne datum. Skutek je v ní vymezen i právně kvalifikován shodně jako v UZTS. Dle obžaloby je obviněná z trestné činnosti usvědčována výpovědí nezl. jméno, která byla v přípravném řízení vyslechnuta v procesním postavení svědka, a obsah její výpovědi byl přenesen do skutkové věty obžaloby. Výpověď nezletilé je dle obžaloby podporována výpovědí otce příjmení příjmení a jeho manželky jméno celé jméno žalobkyně. Státní zástupkyně dále zmiňuje usnesení o vydání předběžného opatření v opatrovnickém řízení a závěry znaleckého posudku zpracovaného v trestním řízení. Navrhuje uložit obviněné trest odnětí svobody ve výměře 24 měsíců podmíněně odložený na krátkou zkušební dobu.

34. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, který nabyl právní moci dne datum (č. l. 27-35 spisu, číslo tr. spisu), byla žalobkyně podle § 226 písm. a) tr. řádu zproštěna obžaloby pro skutek specifikovaný výše, v němž bylo spatřováno spáchání zločinu týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že se skutek stal. Dle trestního soudu ani samotná poškozená nezletilá jednání, která jsou popsaná v obžalobě, v celém rozsahu nepopsala a nehovořila o nich ve své výpovědi, přestože byla vyslechnuta asi 4 měsíce po změně výchovného prostředí, tedy nedlouho poté, co mělo k těmto jednáním dojít. Pokud by skutečně úkorně vnímala např. to, že ji matka opakovaně nutila jíst v nějakém časovém úseku nebo dlouho klečet, musela by si to pamatovat. To platí i pro výhružku, že ji matka vyhodí ven nahou. O tom, že by ji matka každodenně bila, nehovořila vůbec; mluvila o cca třech fackách týdně. Nehovořila ani o výčitkách ve vztahu k otci; říkala, že vnímala, že matka upřednostňuje a odměňuje její sestru, pokud k octi nejede. Vylíčení situace v domácnosti ve vytýkaném období není v souladu s popisem skutku v obžalobě. Neexistovaly ani žádné další přímé důkazy svědčící pro závěr, že se skutek stal. Svědci jméno příjmení a jméno celé jméno žalobkyně popsali jednání matky vůči nezletilé rozdílně od samotné nezletilé, navíc ve vzájemném nesouladu. Výpovědi těchto svědků, které jsou zprostředkované, jsou v rozporu s jejich jednáním. Svědek jméno příjmení tvrdil, že matka nezletilou po dobu tří let týrala, což řešil jen jedním hovorem s matkou a dvěma návštěvami orgánu sociálně-právní ochrany dětí. K jednání přistoupil až v červenci 2020. Pokud svědkyně jméno celé jméno žalobkyně uvedla, že trestní oznámení podala v situaci, kdy měli v neděli datum vrátit nezletilou matce, a ona se se slzami bránila, není to pravda, protože trestní oznámení sama datovala datum. Tedy pokud u nich měla být nezletilá 14 dní, již dopředu si tuto situaci připravili. Také návrh soudu na vydání předběžného opatření o svěření nezletilé do péče otce podali (jak připustil i otec) v době, kdy u nich nezletilá nebyla, nemohla to tak být reakce na její aktuální špatný zdravotní stav. Trestní soud dále poukázal na závěry znaleckého posudku zpracovaného v trestním řízení, jak byl shrnut shora. Také nepřehlédl, že žádná z osob žijících ve společné domácnosti s nezletilou (či se zde alespoň nějakou dobu zdržujících) si žádného zlého nakládání ze strany matky vůči nezletilé nevšimla. Z komunikace, kterou předložila matka (šlo o komunikaci z mobilního telefonu mezi matkou a nezletilou, otcem a nezletilou a babičkou jméno příjmení a nezletilou), dle trestního soudu plyne, že v podstatě až do konce pobytu nezletilé v domácnosti matky měla nezletilá s matkou i prarodiči ze strany matky dobré vztahy. jméno nezletilá s nimi komunikovala, psala jim, sdílela s nimi své radosti, chtěla s nimi trávit čas. Kdyby v jejich přítomnosti měla obavu, nevyhledávala by jejich přítomnost. O blízkém vztahu a neexistenci jakýchkoli signálů nasvědčujících fyzickému či psychickému zlému nakládání ze strany matky dle trestního soudu svědčí i zprávy základní školy, lékařky, učitele hry na kytaru a dalších osob, nezměněné školní výsledky nezletilé či aktivita matky, která pro nezletilou vyhledávala odbornou pomoc.

35. Soud k důkazu provedl i protokol o hlavním líčení ze dne datum (č. l. 79-95), při němž byli vyslechnuti svědci jméno příjmení, jméno celé jméno žalobkyně, jméno příjmení (bratr jméno příjmení a bývalý švagr žalobkyně), anonymizováno jméno příjmení (sestra žalobkyně), jméno příjmení (matka žalobkyně) a jméno příjmení (otec žalobkyně). jméno příjmení, matka žalobkyně, vypověděla ke vztahům mezi žalobkyní a nezletilou, že pozorovala změnu. K návratům nezletilé od otce v roce 2020 uvedla, že nejhorší byly poslední 2 měsíce, kdy se jméno úplně změnila a nedalo se s ní 2 dny vůbec komunikovat. Byla rozhozená, matku pořád obviňovala. Např. když kolem ní matka prošla, dala ruce před sebe a začala řvát:„ Nech mě být, nemlať mě, to je protiprávní, já tě udám.“ Dále např. vyletěla z domu, měla zavázanou ruku a řvala, že jí matka zlomila ruku. Chování nezletilé označila paní příjmení opakovaně za„ extrémní“ (č. l. 90). Obdobně v hlavním líčení vypovídal i jméno příjmení, otec žalobkyně. Uvedl, že v poslední době (před odchodem nezletilé k otci) byla nezletilá po návratu od něj roztěkaná, vůči matce nenávistná, nechtěla poslouchat, nechtěla se podřídit běžnému režimu (vyčistit si zuby, umýt se, jít spát), tvrdila, že jí matka zlomila nohu atd. (č. l. 93 verte). K údajnému odlišnému chování žalobkyně ke každé z dcer vypověděl, že jméno zdědila po otci dyslexii, proto bylo třeba se jí více věnovat. příjmení jméno byla hbitá, rychlá a takové problémy neměla. Pokud se jméno zdálo, že se jí matka věnuje méně, mohlo to být právě tím, že bylo třeba se více učit s jméno (č. l. 93). Rovněž anonymizováno jméno příjmení, sestra žalobkyně, u hlavního líčení vypověděla, že nezletilá byla poslední dobou po návratu od otce„ taková zvláštní“, neposlouchala, hádala se a na matku byla sprostá (č. l. 89). Z protokolu o hlavním líčení se rovněž podává, že trestní soud zatím neměl k dispozici znalecký posudek z opatrovnického řízení. To soud uvádí v souvislosti s jedním z úkonů obhajoby, které žalobkyně žádá nahradit (konkrétně úkon prostudování znaleckého posudku dne datum).

36. Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, bylo ve výroku I rozhodnuto o změně rozsudku téhož soudu ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, ve výroku II ohledně nezl. jméno tak, že se nezl. jméno svěřuje do péče otce a matka je povinna počínaje dnem datum platit na výživu nezletilé částku 3.200 Kč měsíčně splatnou vždy nejpozději do každého 20. dne v měsíci k rukám otce. Výrokem IV bylo rozhodnuto o styku žalobkyně s nezl. jméno tak, že po skončení asistovaných styků matky s nezletilou, které jsou nařízeny předběžným opatřením vydaným usnesením téhož soudu ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, nejpozději však po uplynutí pěti měsíců od data vykonatelnosti tohoto předběžného opatření dne datum, je matka oprávněna stýkat se s nezletilou každý sudý týden v kalendářním roce v sobotu od 9.00 do 18.00 hodin s tím, že první čtyři styky se uskuteční v čase od 9.00 hodin do 13.00 hodin; tento styk se neuskuteční každoročně v době vánočních svátků od 24. 12. do 26. 12., kdy je matka oprávněna stýkat se s nezletilou každý rok dne 25. 12. od 9.00 do 18.00 hodin. K přebírání nezletilé matkou a k předávání nezletilé zpět otci má docházet před domem bydliště otce. Výrokem V bylo rozhodnuto o styku otce s nezl. jméno tak, že po skončení asistovaných styků otce s nezletilou, které jsou nařízeny předběžným opatřením vydaným usnesením téhož soudu ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, nejpozději však po uplynutí pěti měsíců od data vykonatelnosti tohoto předběžného opatření dne datum, je otec oprávněna stýkat se s nezletilou každý lichý týden v kalendářním roce v sobotu od 9.00 do 18.00 hodin s tím, že první čtyři styky se uskuteční v čase od 9.00 hodin do 13.00 hodin; tento styk se neuskuteční každoročně v době vánočních svátků od 24. 12. do 26. 12., kdy je otec oprávněn stýkat se s nezletilou každý rok dne 25. 12. od 9.00 do 18.00 hodin. K přebírání nezletilé otcem a k předávání nezletilé zpět matce má docházet před domem bydliště matky. Rozsudkem bylo dále rozhodováno o výživném matky na nezl. jméno, výživném otce na nezl. jméno a o návrhu prarodičů jméno a jméno příjmení na úpravu jejich styku s nezl. jméno. V odůvodnění opatrovnický soud nejprve uvedl, že všem soudním řízením, o nichž bylo tímto rozsudkem rozhodováno, předcházel návrh otce na vydání předběžného opatření, a specifikoval i podklady, z nichž při vydání předběžného opatření vycházel. Pod bodem 5 odůvodnění soud uvedl, že předběžné opatření bylo nařízeno mimo jiné s odůvodněním, že v neděli dne datum otec odmítl vrátit matce jméno ze styku a matka se jejího návratu domáhala za asistence policie. jméno si přála zůstat u otce, mluvila o špatném zacházení matky s ní, a dále soud poukázal na trestní oznámení podané manželkou otce na matku pro podezření ze spáchání trestného činu týrání svěřené osoby. Statutární město Prostějov, opatrovník nezletilých v řízení ve věci samé, v závěrečném návrhu navrhovalo svěření jméno do péče otce s odůvodněním, že ze znaleckého posudku i výslechu znalkyně vyplývá, že si jméno přeje zůstat v péči otce, a pokud v ní zůstane, je dán předpoklad, že se situace v rodině zklidní. Otec je schopen se o nezletilou postarat. jméno není připravena na návrat do péče matky a dle zprávy Poradny pro rodinu vnímá, že na ni matka tlačí a vyčítá jí, že ji nezletilá nechce kontaktovat. Špatné vztahy mezi dospělými se odrážejí v chování a postojích jméno i jméno, které kategoricky odmítají styk s druhým rodičem. Je to důsledkem konfliktního vztahu mezi matkou, otcem, manželkou otce a prarodiči. K nastartování narušených vztahů by měly vést nařízené asistované styky. Z trestního spisu opatr. soud provedl k důkazu UZTS ze dne datum a zprošťující rozsudek ze dne datum. Opatrovnický soud v průběhu řízení ustanovil znalkyni příjmení jméno příjmení z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace klinická psychologie, která podala písemný znalecký posudek dne datum. Ze znaleckého posudku Mgr. jméno příjmení a výslechu znalkyně při soudním jednání dne datum (část protokolu z tohoto jednání, na němž byla znalkyně vyslechnuta, předložila žalobkyně k důkazu spolu s žalobou jako přílohu číslo na č. l. 63 a soud ji provedl k důkazu dne datum) opatrovnický soud zjistil, že jméno si přeje zůstat v péči otce, zatímco jméno chce zůstat v péči matky. Ani jedna se nechce stýkat s druhým rodičem. Obě vyjadřují k druhému rodiči výrazně negativní citovou vazbu, která má charakter zavržení. jméno viní z celé situace matku, jméno otce a jeho manželku. Jsou schopny zvládnout asistované kontakty, které probíhají v Poradně pro rodinu. Jejich názory jsou v souladu s prostředím, v němž se nacházejí. Tato prostředí je formují a ovlivňují. Obě rodiny jsou proti sobě výrazně negativně nastaveny a v podstatě nezletilým neumožňují jiný názor. Také postoj rodiny matky, která jednoznačně obviňuje otce a jeho rodinu z celé situace, nepřipouští žádné důvody pro to, aby jméno mohla chtít sama zůstat u otce. Hodnotu otce v očích jméno snižují, a to na ni má devastující vliv. Není pak schopna vyjádřit svůj názor, protože by byla v konfliktu loajality vůči matce. jméno je ve svém postoji podporována otcem a jeho rodinou. V pozadí celé situace je ještě neukončené trestní řízení vůči matce. jméno je ve svých vyjádřeních vedena snahou zůstat u otce, obviňuje matku z toho, že ji neměla tolik ráda. V případě, že jméno zůstane v péči otce, je předpoklad, že se situace v rodině zklidní. Negativem může být pasivní přístup otce k podpoře a rozvoji vztahu mezi sestrami a mezi jméno a matkou. Pokud by jméno zůstala v péči matky, lze předpokládat zpočátku výrazné poruchy v chování, obtíže v přizpůsobení, případně vzdor, negativismus. Není aktuálně připravena na návrat do péče matky. Pozitivem by bylo rozvíjení sourozeneckých vztahů. Střídavá péče není kvůli konfliktům rodičů a jejich neschopnosti zvládat i běžné kontakty možná. Rodiče by měli pokračovat v nařízené terapii, která by pomohla nastartovat nejdříve styk mezi sestrami, postupně by mohla rozvíjet vztah mezi nezletilými a druhým rodičem. Zásadním předpokladem je však nucená změna postoje obou rodin od nenávisti a obviňování ke spolupráci. Vyhrocené postoje rodičů obě nezletilé poškozují ve vývoji a neumožňují jim svobodné vyjádření pocitů. Dále znalkyně uvedla, že prarodiče společně s matkou vytváří proti otci a jeho manželce silnou koalici, která negativně ovlivňuje tvorbu vztahu jméno k otci. Otec v minulosti spíše doplňoval výchovu matky a neměl ambici k převzetí dětí do péče. V současné době jedná v souladu se svou manželkou. Matka vyjadřuje k dětem silně pozitivní citovou vazbu, její výchovné zásady jsou adekvátní, avšak výchovné kompetence jsou sníženy neschopností a neochotou respektovat otce jako druhého zásadního člověka v životě dětí. K otci vyjadřuje negativní postoj, vnímá jej jako nekompetentního. Není ochotna k sebereflexi a její vnímání viny je extrapunitivní, což znamená, že člověk hledá spíše příčiny problémů u jiných a snaží se je obviňovat. Manželka otce vyjadřuje k nezletilým silně pozitivní citové vazby. V době, kdy jméno již nechtěla k otci jezdit, vytvořila si s jméno užší citovou vazbu, dokázala se naladit na její přání a potřeby a vycházela jí vstříc. Otce aktivně podporovala, aby jednal v zájmu jméno. Vnímala její nepohodu a časté stížnosti na chování matky, které vyhodnotila jako ohrožující a dostatečné pro podání trestního oznámení. jméno vyjadřuje silně pozitivní idealizovanou citovou vazbu k otci a zároveň až zavrhující postoj k matce. Popisuje významnou rivalitu ve vztahu k jméno, všímá si rozdílného chování matky k oběma dcerám. Matka není ochotna s ní sdílet její zážitky s otcem, snižuje jejich hodnotu a chování otce kritizuje. Matka vytváří u jméno pocit viny za to, že má ráda otce, což jméno dlouhodobě poškozuje a vede k aktivaci obranných mechanismů – idealizace otce a zavržení matky. V rodině otce je středem pozornosti, zažívá naplnění svých potřeb, což je v rozporu se zážitky u matky, které nezletilá popisuje tak, že matka preferovala jméno a ona se cítila v rodině nepřijatá. Dle znalkyně nelze vyloučit, že se u jméno jedná o obranný mechanismus v reakci na dlouhodobou traumatizaci verbálně i brachiálně vedenými útoky matky a její rodiny na nezletilou v souvislosti s porozvodovým uspořádáním rodiny. Stejně tak nelze vyloučit ani vědomé či nevědomé ovlivňování jméno proti matce a její rodině ze strany rodiny otce. Tyto dva důvody stojí vedle sebe a nelze je vyloučit. Zlepšením vztahu rodičů by došlo i ke zlepšení vztahů nezletilých k druhému z rodičů. Znalkyně vyšetřovala jméno půl roku poté, co byla u otce, a za tuto dobu disharmonický vývoj osobnosti nevznikne, vyvíjí se delší dobu. Jednalo se o negativní vliv spočívající v tom, že matka zpochybňuje hodnotu otce v životě dětí. Matka jméno nedostatečně umožnila prožívat dobrý vztah otce s jeho novou manželkou, otec zase nebyl schopen jméno žádoucím způsobem vysvětlit, že se holky mezi sebou občas nepohodnou nebo že matka na ni není vždy milá. příjmení jméno rozhodnout o tom, jak se bude situace vyvíjet dál. příjmení jméno být v péči otce je třeba brát jako vážné přání. I když se nechce stýkat s matkou, měli by jí otec a manželka otce dávat najevo, že není v pořádku se s matkou nestýkat. Přestože terapie v poradně nevedla k nějakému výsledku, je třeba nerezignovat a vztah rozvíjet. Matka se snažila vést děti po celou dobu zdárně, ale nebyla možná dostatečně citlivá k potřebám jméno a nedokázala úplně odlišit, že je povahově jiná než jméno a že potřebuje více podpory v tom, že je v pořádku mít ráda otce a jeho manželku a jezdit k nim. Matka nebere přání jméno vážně. Žádá, aby jí jméno byla vrácena zpět bez ohledu na to, co to nezletilé přinese. Nedokáže se do jméno adekvátně vcítit. Rozhodnutí o navrácení jméno do péče matky by mohlo vést k vážnému poškození důvěry nezletilé v dospělé osoby. Když bylo rozhodnuto o předání jméno do péče otce předběžným opatřením, nebylo to ve stejné situaci, protože tehdy otec, OSPOD i soud jednali v souladu s přáním nezletilé. příjmení jméno se začal měnit v situaci, kdy jméno vnímala stejně jako jméno u matky, že se u otce má jméno lépe. Situace je řešitelná, ale záleží na rodičích. Matka by neměla mít jen osobní zájem na tom, aby se zlepšil vztah jméno k ní, ale měla by mít i zájem na udržení vztahu s rodinou otce. Otec by měl chápat důležitost matky v životě obou dětí. Je třeba upravit styk obou nezletilých s druhým rodičem, jinak by to vedlo k ještě větší rivalitě mezi sestrami. Opatr. soud provedl dokazování též zprávou o psychologickém vyšetření jméno provedeném dne datum dětským klinickým psychologem anonymizováno jméno příjmení. Ten uvedl, že nezletilá je dosti usazená v postoji se s matkou nekontaktovat. V rámci psychoterapie nevnímá prostor pro řešení, protože tento vztah je velmi výrazně ovlivňován a limitován přetrvávajícím konfliktem rodičů. Je převážně na rodičích, aby upravili vztah k sobě navzájem, aby se mohly odehrát i změny v postojích nezletilé. Aktuální stav jméno nevyžaduje klinicko-psychologickou péči. Rodina a rodiče by měli pracovat na zlepšení svých vztahů. Opatr. soud vycházel též z dalších provedených důkazů – např. z výpovědi jméno ze dne datum (viz protokol z tohoto dne rozebraný výše), výpovědi jméno ze dne datum, výpovědí rodičů, výpovědí jméno a jméno příjmení (prarodičů ze strany matky) či výpovědi jméno příjmení (prarodiče ze strany otce). Po provedeném dokazování opatrovnický soud dospěl zejména k těmto závěrům: a. Rozsudkem ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, který nabyl právní moci dne datum, soud schválil dohodu rodičů, dle níž byly jméno i jméno svěřeny do péče matky a otec se zavázal přispívat na jejich výživu částkou tam uvedenou. Tehdy se otec s nezletilými stýkal jednou za 14 dní přes víkend a s matkou se byli schopni dohodnout. b. Rozsudkem ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, který nabyl právní moci dne datum, bylo manželství rodičů rozvedeno.

37. Ze zprávy veřejného ochránce práv ze dne datum, sp. zn. číslo rok spisová značka, ve věci výkonu sociálně-právní ochrany a kolizního opatrovnictví jméno celé jméno žalobkyně (č. l. 47-55 spisu, číslo opatr. spisu), soud zjistil, že žalobkyně se na veřejného ochránce práv obrátila se stížností na stát. instituce (OSPOD) a namítala jeho dlouhodobou nečinnost při zajištění dostatečného kontaktu s nezletilou a při zajištění terapie pro nezletilou. Konkrétně si stěžovala na chování Mgr. příjmení, která byla dle žalobkyně ovlivněna tím, že proti žalobkyni bylo vedeno trestní stíhání, přestože byla obžaloby zproštěna. Nejprve si žalobkyně stěžovala dne datum u Mgr. jméno příjmení, tajemníka Magistrátu města Prostějov. Žádala i o změnu sociálního pracovníka. Stížnost vyřídila dne datum vedoucí Odboru sociálních věcí Magistrátu města Prostějov Mgr. Bc. jméno příjmení, která ji neshledala důvodnou. Nevyhověla ani žádosti o změnu sociálního pracovníka. Veřejný ochránce práv dospěl k těmto závěrům: OSPOD pochybil, když byl v dané věci nečinný a nevyužil veškerých nástrojů, které mu zákon poskytuje. Nesnažil se zprostředkovat dohodu mezi rodiči o zajištění kontaktů mezi jméno a matkou (a to alespoň asistovaných, případně nepřímých), neapeloval na otce, aby matce kontakty s nezletilou zajistil, aby matce předával informace o nezletilé. Matka s nezletilou úplně ztratily kontakt, čímž došlo k porušení práva na rodinný život jak v případě matky, tak nezletilé. OSPOD měl být obezřetný z důvodu podezření na týrání, měl nicméně zvážit, zda je v zájmu nezletilé, aby se stýkala s matkou, či zda jsou zde natolik závažné okolnosti, které by tento styk vylučovaly, jako závažné domácí násilí. V souladu s nejlepším zájmem nezletilé nelze považovat situaci, kdy byla zcela odříznuta od kontaktu s matkou, s níž do té doby žila ve společné domácnosti. Nezletilá nikdy svůj postoj, že se nechce setkat s matkou, věrohodně nevysvětlila. Ve výpovědích sice zmiňovala některé incidenty, je však těžké si představit, že by byly důvodem pro úplné přerušení kontaktů. OSPOD si sám mohl udělat obrázek o rodinné situaci nezletilé. Zohlednit měl i situaci před otcovým svévolným odebráním nezletilé z rodiny matky; nezletilá do té doby dobře prospívala, a to jak ve škole, tak mimo ni. Situace popisované nezletilou svědčily spíše o uplatňovaném autoritativním stylu výchovy ze strany matky než o závažném domácím násilí. U otce naopak nezletilá zažívala, že je středem pozornosti, nemusí rivalizovat se sestrou a výchova otce se jevila jako hyperprotektivní a liberální. O tom svědčí i to, že se otec bezmezně řídil přáními nezletilé vůbec se nevidět s matkou a její rodinou. Tento postoj převzal i OSPOD, takže malé dítě v důsledku toho rozhodovalo o nastavení vztahů v celé rodině. Bylo-li v průběhu doby zřejmé, že navržená rodinná terapie neplní svůj účel a rodiče nejsou schopni se dohodnout, mohl OSPOD přistoupit k využití dalších nástrojů, které mu zákon svěřuje, např. k nařízení mediace mezi rodiči nebo k uspořádání případové konference. To neučinil a sklouzl do role, kdy pouze jednomu z rodičů tlumočil sdělení druhého rodiče, případně setrvale poučoval matku o možnosti obrátit se na soud a přenášel na ni veškerou aktivitu. Když bylo zjevné, že otec dlouhodobě nespolupracuje, OSPOD pochybil, když včas otci neuložil povinnost využít odbornou poradenskou pomoc (psychologická terapie pro nezletilou, setkání se zapsaným mediátorem, včasná návštěva rodinné poradny) správním rozhodnutím. OSPOD pochybil při výkonu kolizního opatrovnictví, když sám nepodal návrh soudu na úpravu styku matky s nezletilou (sám neinicioval takové řízení), přestože mohl, neboť pozice kolizního opatrovníka mu to umožňovala a bylo zjevné, že matka s nezletilou dlouhodobě nemá žádný kontakt a otec nejeví žádnou ochotu matce kontakt s nezletilou umožnit. OSPOD také pochybil, když soudu neprezentoval vlastní názor na situaci v obou rodinách. Pouze pasivně vyčkával na vyšetření celé věci policií a celé rodinné situaci jen přihlížel. Pochybil rovněž při vyřizování stížnosti matky, kterou nevyřídil řádně, neboť nedospěl k závěru o pochybení OSPOD v dané věci. Pominul nařizovací pravomoci OSPOD podle § 12 odst. 1, případně též § 13 odst. 1 písm. d) zákona o sociálně právní ochraně dětí.

38. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací (ve znění opravného usnesení ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací), bylo rozhodováno o odvolání matky proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil v části výroku I ohledně svěření nezl. jméno do péče otce. Výrok IV prvostupňového rozhodnutí, který se týkal úpravy styku matky s jméno, změnil tak, že matka je oprávněna se stýkat s nezletilou formou asistovaných styků na pracovišti spolku Náruč rodičů, z.s. v obec každý kalendářní týden v pondělí od 14.00 do 16.00 hodin za přítomnosti pracovníka tohoto spolku, a to po dobu tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku. Po skončení asistovaných styků je matka oprávněna stýkat se s jméno každý sudý týden v kalendářním roce v sobotu od 9.00 do 18.00 hodin s tím, že první čtyři styky se uskuteční v čase od 9.00 do 13.00 hodin. Speciální úprava styku byla stanovena pro období vánočních svátků. Obdobně byl prvostupňový rozsudek změněn ve výroku V, který se týkal úpravy styku otce s nezl. Monikou. Odvolací soud doplnil dokazování a zjišťoval, jak se situace změnila od rozhodnutí prvostupňového soudu. Zejména vyslechl rodiče, provedl k důkazu zprávu spolku Náruč rodičům, z.s. ze dne datum (k asistovaným stykům), zprávu anonymizováno jméno příjmení (k sezením a telefonátům s otcem), zprávu anonymizováno jméno příjmení (ke konzultacím s matkou), zprávu opatrovníka statutárního města Prostějov ze dne datum, záznam o jednání s nezl. jméno ze dne datum, záznam o jednání s nezl. jméno ze dne datum či zprávu veřejného ochránce práv ze dne datum (k pochybení Magistrátu města Prostějova při výkonu sociálně-právní ochrany dětí a kolizního opatrovnictví). Také odvolací soud se výslovně vyjádřil ke zprošťujícímu rozsudku v trestním řízení, jako i k tomu, proč nepovažoval za potřebné doplňovat dokazování k otázce, jaké byly vztahy mezi matkou a jméno před svěřením nezletilé do péče otce předběžným opatřením. Pod body 31 a 32 odůvodnění uvedl:„ Pokud matka poukazovala na skutečnost, že celou situaci, tedy i její trestní stíhání, si fakticky dopředu připravil otec, a zejména jeho manželka, pak k tomuto odvolací soud uvádí, že při rozhodování o návrhu otce, zda svěřit nezletilou jméno do jeho péče či nikoliv, je především rozhodující současný stav a zájmy nezletilé, nikoliv motivy, které vedly manželku otce k podání trestního oznámení na matku. Zjišťování těchto pohnutek je dle názoru odvolacího soudu pro posouzení, zda nezletilou jméno svěřit do péče otce či nikoliv, nepodstatné. Z tohoto důvodu odvolací soud rovněž jako soud prvního stupně považuje za nadbytečné, aby se znalkyně seznamovala se závěry zprošťujícího trestního rozsudku matky a tyto závěry hodnotila. (…) Matka ve svém odvolání zdůrazňuje, že nebylo soudem zohledněno, že do té doby, než nezletilá jméno přešla do péče otce, řádně o nezletilou pečovala a měla s ní dobré vztahy. O tom, že by tyto vztahy mezi matkou a nezletilou jméno byly naprosto bezproblémové, má však odvolací soud pochybnosti, neboť prvotním podnětem pro podání trestního oznámení na matku manželkou otce byly nepochybně skutečnosti, které se manželka otce dozvídala od nezletilé příjmení Tomu, že vztahy mezi matkou a nezletilou jméno nebyly zcela bezproblémové, nasvědčuje i poznámka nezletilé jméno při její výpovědi u opatrovníka dne datum, kdy uvedla, že ví, že matka byla zproštěna viny, ale ona ví, jaká byla pravda.“ Dále odvolací soud poukázal na to, že za rozhodující pro rozhodnutí pokládá, že se nezletilá nachází v péči otce od srpna 2020, přeje si u něj setrvat, s matkou se stýkat nechce, vztah matky a nezletilé je vážně narušen a k péči otce nebyly zjištěny žádné negativní poznatky. K tvrzení matky, že pokud nezletilá zůstane v péči otce, otec nebude podporovat kontakty nezletilé s matkou, odvolací soud uvedl, že totéž se dá vytknout matce, která dostatečným způsobem nevede jméno, o niž pečuje, k tomu, aby se s otcem řádně stýkala. Chování obou nezletilých významným způsobem ovlivňují narušené vztahy mezi rodiči. Ke zjištěním veřejného ochránce práv odvolací soud pod bodem 34 odůvodnění konstatoval, že tato zjištění nemohla rozhodnutí odvolacího soudu nijak ovlivnit, jelikož shledané nedostatky na straně opatrovníka nemají žádný vliv na skutková zjištění, která byla učiněna soudem prvního stupně i soudem odvolacím v průběhu dokazování.

39. Z článku nazvaného„ Chtěla jsem jen přespat u táty. příjmení jsem pak maminku odprosit na kolenou“, s podtitulkem„ Před senátem zazněla výpověď dívky, která se ocitla mezi mlýnskými kameny svých rodičů“, publikovaného dne datum v tištěném periodiku příjmení příjmení v rubrice„ Navštívili jsme soudní síň“ (č. l. 110), soud zjistil, že žalobkyně je v článku označena jako„ paní jméno žijící s rodiči v jedné z obcí na Konicku“. Článek obsahuje zejména pasáže z výpovědi nezletilé o tom, co jí měla žalobkyně činit, pasáž z výpovědi jméno příjmení, reakci žalobkyně na tyto výpovědi a informaci o odročení hlavního líčení na konec srpna.

40. Z článku nazvaného„ Měla týrat dceru, soud ji zprostil viny“, s podtitulkem„ Rozhodnutí padlo na základě výpovědi znalce. Dítě mělo být pod vlivem otce“, publikovaného dne datum v tištěném periodiku příjmení příjmení v rubrice„ Navštívili jsme soudní síň“ (č. l. 111), soud zjistil, že článek informuje o zatím nepravomocném rozsudku, jímž byla žalobkyně zproštěna obžaloby. Rozebírá videonahrávku s výpovědí nezletilé, včetně citace pasáže z této výpovědi. Dále obsahuje vyjádření státní zástupkyně, která mimo jiné uvedla, že obžaloba byla podána hlavně na základě výpovědi nezletilé. Dle článku dal soud obžalované nakonec za pravdu, a to zejména na základě výpovědi soudního znalce, podle nějž byla výpověď nezletilé výrazně ovlivněna otcem a jeho novou manželkou.

41. Z podání nazvaného„ Uplatnění nároku na náhradu škody způsobené při výkonu státní moci“ ze dne datum (č. l. 112-116) soud zjistil, že se žalobkyně obrátila na Ministerstvo spravedlnosti a žádala náhradu škody ve výši 226.862,33 Kč představující vynaložené náklady na obhajobu v trestním řízení a náhradu nemajetkové újmy ve výši 3.240.000 Kč za nezákonné trestní stíhání. K vyčíslení požadované výše náhrady nemajetkové újmy žalobkyně v uplatnění nároku uvedla, že„ uvedená částka není nějakým odhadem (...), nýbrž byla vypočítána z výše obvyklého nájmu bytu v obec, obdobné kvality a velikosti, jako je byt rodičů (ve kterém zdarma bydlí) a násobkem počtu měsíců po dobu 15 let (…)“.

42. Z přípisu Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne datum (č. l. 117) soud zjistil, že žalovaná potvrdila, že dne datum obdržela žádost žalobkyně o odškodnění dle zákona č. 82/1998 Sb. Omlouvala se za zpoždění s vyřízením žádosti a požádala žalobkyni o doložení některých podkladů – potvrzení o poradách, doklad o zaplacení právních služeb, výpočet cestovného, technický průkaz vozidla a osvědčení o registraci k DPH.

43. Svědkyně jméno příjmení, matka žalobkyně, vypověděla a soud z výpovědi zjisdtil, že situace ohledně jméno je u nich probírána téměř denně. Od roku 2020 viděla svědkyně vnučku na okamžik jen několikrát před školou, když jí chtěla vzkázat, že ji má maminka stále ráda. jméno celé jméno žalobkyně, které říká macecha, však na svědkyni zavolala policii. Tato osoba tvrdí o žalobkyni i o svědkyni, že mají zakázaný styk s nezletilou, což není pravda. Za celou dobu, co je vnučka pryč, ji svědkyně viděla delší dobu jen jednou; bylo to asi před rokem a půl v obec v organizaci Náruč rodičům. Byla tam žalobkyně, svědkyně s manželem a nezletilá. Hráli s nezletilou karty. Nedošlo však k navázání nějaké komunikace. Nezletilá žila od narození ve stejném domě jako svědkyně s manželem (její prarodiče). Denně u nich byla. Dnes je nezletilá úplně jiný člověk, je zakřiknutá, nekomunikuje, většinou ani neodpovídá, jako by se pořád něčeho bála. Svědkyně si nedokázala vysvětlit, proč nezletilá odešla. Snad jen tím, že byla natolik zmanipulována. Otec nezletilé se o dcery nikdy nezajímal, nevšímal si jich. Zajímali ho jen kamarádi, z práce chodil opilý. Jednou se před ním musela žalobkyně s dětmi schovat v zamknutém pokoji. Než se otec nezl. seznámil s jméno celé jméno žalobkyně, jezdili si pro obě nezletilé na styk jeho rodiče. Po tomto seznámení začalo peklo. Svědkyně se dozvěděla, že jméno celé jméno žalobkyně se v obec chlubila tím, jaké má její budoucí (nyní současný) manžel krásné dcery. Z předchozího manželství měla jen syna, svědkyně se proto domnívá, že toužila po dcerách a zamilovala se do dcer žalobkyně. Tím začal i zájem otce o nezletilé. Žalobkyně za svědkyní tehdy chodila, že je jí vyhrožováno sociálkou a kriminálem. Výhružky se nakonec naplnily a o vnučku přišli. Mezi lidmi se rychle rozkřiklo, že je žalobkyně trestně stíhána. Vesnice má maximálně 300 obyvatel. Lidé se s nimi přestali bavit, byli pro ně kriminálníci. Situace se příliš nezměnila ani po zproštění obžaloby. Se sousedy se nyní baví, ale na vesnici je nadále dusno a napjatá atmosféra. Svědkyně nejezdí nakupovat do obec, ale raději do obec, protože lidé si vytvořili nějaký názor bez ohledu na výsledek trestního stíhání. Žalobkyně bydlí s rodiči v domě, mají samostatné vchody. Těsně po vznesení obvinění byla žalobkyně úplně na dně, přišla z práce a brečela. Našli ji schoulenou, brečící, roztřepanou. V této kritické situaci vážila 45- 46 kg, snažili se do ní dostat nějaké jídlo a pomáhali jí, aby se dostala z toho nejhoršího. příjmení jméno o celé situaci věděla, přišla o svoji sestru. Snažila se žalobkyni také pomáhat. Situace je u ní opačná než u jméno. Nechce vědět nic o rodině otce, nezajímá se o ně, jako by nebyli. jméno celé jméno žalobkyně dělá vše pro to, aby vymazala žalobkyni jako skutečnou matku z života jméno. Otec nezletilé je dysgrafik a dyslektik, proto za něj jméno celé jméno žalobkyně vše píše. Ve školce neuvedla ani žalobkyni jako zákonnou zástupkyni, vždy uvedla jen otce. Žalobkyně má doma dva pokojíky pro dcery a oba jsou prázdné. Pokoj po jméno zůstal, protože žalobkyně věří, že se někdy vrátí. jméno studuje prvním rokem střední školu v obec a přes týden bydlí na internátě. Žalobkyně nemá žádnou radost ze života. Následky ji provází dosud. Spí 2-3 hodiny denně, pak má jet do práce autem. Také málo jí a je vynervovaná. Mají o ni strach. Asi před třemi lety měla žalobkyně přítele, který za ní jezdil domů. Po trestním oznámení jezdit přestal. Svědkyně se domnívá, že to spolu souvisí. Možná to bylo také proto, že se žalobkyně nervově zhroutila, nebyla schopna se o ničem jiném bavit a vztah ustal. Svědkyně nedokázala přítele žalobkyně blíže identifikovat, bližší údaje o něm nemá. Jde-li o přátele žalobkyně, tak dříve jezdila se skupinou lidí na dovolené. Svědkyně zmínila paní jméno příjmení s přítelem a jednu další rodinu, k níž nic bližšího neuvedla. Po trestním oznámení se s nimi žalobkyně snažila kontaktovat, a nakonec se dozvěděla, že dovolenou realizovali bez ní. Žalobkyně měla jednu kamarádku z obec, která docházela na kávu, na oslavy při různých příležitostech. Poté však chodit přestala. Žalobkyně za poslední tři roky snad žádnou návštěvu ani neměla, protože si o ní lidé myslí, že je tyran. Přišla o přítele i přátele, zůstala jí jen dcera jméno. jméno celé jméno žalobkyně se jim dodnes směje za to, co se jim stalo. Když jede kolem jejich domu, prudce přibrzdí, jede pomaličku a hledí do oken. Žalobkyně je v nejlepších letech, která jí jeden člověk (jméno celé jméno žalobkyně) úplně zničil. Nejlepší by bylo se odstěhovat ze obec, protože žalobkyně by potřebovala začít někde od začátku. Žalobkyně však nemá peníze na pořízení bytu, a kdyby platila nájem, nebude mít na ostatní výdaje. Odbornou pomoc psychologa či psychiatra žalobkyně nevyhledala, vyjma toho, co jí uložil soud. Měli obavy, že kdyby žalobkyně k odborníkovi šla, druhá strana to zneužije, udělá z žalobkyně psychicky nevyrovnaného člověka a připraví ji ještě o jméno. Svědkyně ve výpovědi srovnala obě dcery žalobkyně. jméno je tichá, hodná a citlivá, vždy měla velmi blízký a ochranitelský vztah ke své sestře. jméno byla na jméno závislá, vždy na ni dala, na druhou stranu byla lehce manipulovatelná – když se jí něco slíbilo, dokázala otočit a změnit názor. příjmení jméno něco říkala, svědkyně věděla, že mluví pravdu. příjmení jméno to tak vždy nebylo; klidně se dívala do očí a svědkyně věděla, že lže. Zájmy měly nezletilé obdobné, chodily do stejných kroužků. Lišily se v přístupu k plnění úkolů – jméno byla pomalejší a preciznější, jméno rychlá a vše měla hned hotové. Obě se učily na samé jedničky. jméno zdědila po otci dyslexii, proto se jí žalobkyně musela více věnovat (i tři hodiny denně), aby takových výsledků dosahovala. příjmení jméno dosahovala stejných výsledků, aniž by se musela učit. jméno má, co se týče genů, blíže k rodině žalobkyně, protože v rodině otce trpí dyslexií či dysgrafií.

44. Žalobkyně ve své účastnické výpovědi ze dne datum uvedla a soud z výpovědi zjistil, že se s jméno příjmení rozvedla v roce 2015. V témže roce se bývalý manžel odstěhoval. Žalobkyně zůstala bydlet ve obec v rodinném domě se dvěma bytovými jednotkami; v jedné bydlela žalobkyně s dcerami, v druhé rodiče žalobkyně. Obě dcery byly svěřeny do její péče. Tehdy měla jméno 4 roky a jméno 7 let. Na styku, který soudně upraven nebyl, se dohodli s otcem tak, že si bude dcery brávat jednou za 14 dní, což se také dělo. Vše probíhalo víceméně v pohodě. Zejména starší jméno se za tátou moc jezdit nechtělo, ale žalobkyně dcery na styk připravovala a styk probíhal. Problémy se stykem začaly v době, kdy se k otci přistěhovala jméno celé jméno žalobkyně, s níž se znovu oženil. příjmení jméno postupně nechtěla za otcem tak často jezdit, jezdila tam na krátkou dobu a dle svého uvážení. jméno tam bývala pořád jednou za 14 dní. O letních prázdninách 2020 jely dcery k otci na týdenní pobyt. jméno tam nechtěla být celou dobu a vrátila se dříve. jméno tam měla dle dohody zůstat celý týden. Žalobkyně s ní přes týden ještě telefonicky hovořila, ale k návratu jméno už nedošlo. Na datum datum žalobkyně nikdy nezapomene. Od té doby jméno neviděla o samotě, ale jen při asistovaném styku. Nejdříve v obec a pak v obec. Kontakty byly sporadické; za ty tři roky se jednalo o dva dny kontaktu, a to vždy za účasti někoho dalšího. Když byly nařízeny asistované kontakty, otec na ně s jméno přišel. V období, kdy nařízeny nebyly, styku bránil a žalobkyně jméno po určitou dobu neviděla. Obnovily se zase až v organizaci anonymizováno role v řízení v obec. Na rozdíl od asistovaných kontaktů v obec tam nejezdil otec a žalobkyně byla jen s jméno a s paní z poradny. Původně tam měli být také všichni společně, ale otec ani starší dcera jméno nechtěli. Stalo se, že žalobkyně jméno viděla jednou za 3 až 6 měsíců. V podstatě nic o ní neví, nemá žádné její fotografie, nemá na ni telefon. Dne datum se žalobkyně dozvěděla o podání návrhu na předběžné opatření, jímž byla jméno svěřena do péče otce, a o podání trestního oznámení. Trestní oznámení vyústilo v obvinění, kterého byla žalobkyně zproštěna. Ani pak se však na vztahu mezi ní a jméno nic nezměnilo. jméno je stále v péči otce. Styk žalobkyně s jméno byl naposledy upraven rozsudkem opatrovnického soudu tak, že měly nejprve probíhat asistované styky ve spolku anonymizováno rodičům. Po jejich realizaci měl styk probíhat jednou za 14 dní v sobotu od 9.00 do 13.00 hodin, pak se měl prodloužit na dobu od 9.00 do 18.00 hodin. Krátké styky od 9.00 do 13.00 hodin proběhly, ale jakmile se měl již realizovat delší styk od 9.00 do 18.00 hodin, začaly problémy. Otec začal delšímu styku bránit. Žalobkyně to musela řešit přes OSPOD. Nakonec k tomuto styku dochází, ale žalobkyně musela – chtěla-li dceru vídat – přistoupit na podmínky otce, které v rozsudku nejsou. příjmení jméno se tak stýká mimo obec, mimo obec, jen sama, tedy bez přítomnosti starší dcery jméno. Naposledy se s dcerou takto setkala před 14 dny (výslech probíhal ve čtvrtek datum) od 9.00 do 18.00 hod., další styk by měl být následující sobotu od 9.00 do 18.00 hodin. Když se s dcerou vidí, jsou spolu samy, povídají si, žalobkyně se s ní snaží navázat kontakt. Dříve ji žalobkyně objímala, dnes takové projevy chybí, protože dcera je odtažitá a je mezi nimi odstup. Znovu se poznávají. obec tráví třeba na koupališti, povídají si, ale je to těžké. jméno je jako vyměněný člověk, jiná dcera než před 3 lety. Zaměstnavatele žalobkyně nezměnila, stále pracuje jako administrativní pracovnice ve právnická osoba, a.s. v obci obec. Zaměstnání považuje za to jediné, co jí po celou dobu zůstalo. Když se v obci obec, která má 300 obyvatel a v níž dosud bydlí, rozneslo, že měla po léta týrat dceru, lidé v obci, včetně přátel, se od žalobkyně odtáhli, přestali s ní komunikovat, neměli na ni čas. Dosud jsou pod vlivem bývalého manžela žalobkyně a jeho manželky a mají obavy se s žalobkyní stýkat. Dříve měla jméno kamarádku, která u nich i přespávala, a žalobkyně se stýkala s její maminkou jméno příjmení. Ta se však v trestním řízení postavila proti žalobkyni. Jejich vztah úplně skončil, přestala brát žalobkyni telefon a dělá, jako by se neznaly. Žalobkyně přišla o všechny přátele. Připustila však, že se situace trošku mění. Domnívá se, že informace o jejím trestním stíhání se v obci šířily přes policii, protože syn jméno celé jméno žalobkyně je policista v obec. Žalobkyně si odvykla chodit na společenské akce, s nikým z obce se nestýká, ačkoli dříve tomu tak nebylo. V souvislosti s trestním oznámením a nenavrácením dcery od otce měla psychosomatické problémy. Nemohla spát, zhubla několik kilogramů, i když normálně jedla. V době po vynesení osvobozujícího rozsudku prodělala psychologickou terapii v obec. Bylo jí to uloženo opatrovnickým soudem (stejně jako jméno příjmení). jméno odbornou pomoc nevyhledala, obracela se jen na OSPOD a anonymizováno pro rodinu v souvislosti se vztahem k dceři jméno. Uvažovala a dosud uvažuje o změně bydliště, ale neudělala to kvůli dceři jméno, která nyní ukončila povinnou školní docházku a bude chodit do školy mimo obec. Ke změně bydliště nemá dostatek finančních prostředků. Vše se obnovilo po medializaci případu v příjmení příjmení. Lidé si odsedali, přehlíželi ji. Pociťovala to např. na třídních schůzkách či školních akcích. Partnera v současné době nemá. Přišla o něj v době, kdy se rozkřikla informace o jejím trestním stíhání. Nikdy s ním nežila ve společné domácnosti. Podlehl stanovisku svých rodičů a vztah s žalobkyní ukončil. Od té doby partnera nemá. Kdyby měla porovnat obě dcery, dříve to bylo tak, že mladší jméno vzhlížela k jméno. jméno je v současné době uzavřenější, více fixovaná na žalobkyni. jméno byla spíše otevřenější, měla více kamarádů. Byla 3 roky hlídaná, aby se s žalobkyní nekontaktovala, takže je také uzavřenější a méně komunikativní než dřív. Na jednání konaném dne datum žalobkyně k dotazu soudu na aktuální situaci uvedla, že se s jméno naposledy viděla v srpnu 2023. Tehdy si ji vyzvedla u otce. Měla v plánu s ní jet na výlet. Autem zastavila před domem ve obec s tím, že si jen vezme batůžek s jídlem a pitím na výlet. Žalobkyně chtěla zkusit, zda jméno neprojeví zájem se podívat do místa, kde bydlela před odchodem k otci. Dcera však reagovala tak, že po zastavení auta před domem ve obec z auta vyběhla a utíkala pryč. Žalobkyně běžela za ní. Viděla, že jméno drží mobil. Za chvíli přijela autem jméno celé jméno žalobkyně s jméno příjmení, který vyběhl pro jméno, která s nimi odjela. Tím styk skončil a další plánovaný není. Žalobkyně se ještě téhož dne obrátila na OSPOD. Řekli jí, že pokud jí otec vyhrožuje, má se obrátit na policii, případně podat nový návrh na soud. Žalobkyně má z jméno příjmení strach. Z jeho strany dochází k vyhrožování. Od zmíněného incidentu s ním v kontaktu nebyla. příjmení jméno byla v kontaktu jen přes e-mail, který získala prostřednictvím OSPOD. Telefonní číslo na ni dosud nemá. Dceři přála e-mailem k narozeninám a svátku, odpověď neobdržela. Aktuálně s ní není v žádném kontaktu. Na OSPOD jí řekli, že jméno je už velká a žalobkyně má být trpělivá a čekat. Jde-li o kontakt otce s jméno, ten také neprobíhá. Otec na ni má telefon a může jí kdykoli zavolat. Kdyby jí volal, určitě by to od jméno věděla. příjmení o to nemá zájem.

45. Další důkazy se týkaly úkonů obhajoby v rámci trestního řízení a mělo jimi být prokazováno, že úkony, které žalovaná žalobkyni zcela či zčásti neuhradila, provedeny byly, případně v jakém rozsahu, jakož i jejich účelnost. Takto byly k důkazu provedeny následující listiny ke konkrétním úkonům: stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne datum vč. jejího odůvodnění ze dne datum (č. l. 11-25 tr. spisu), námitky proti opatření o přibrání znalce ze dne datum (č. l. 146-147 tr. spisu), návrh na provedení fyziodetekčního vyšetření ze dne datum (č. l. 150 tr. spisu), vyjádření obviněné k dosud provedenému trestnímu řízení ze dne datum (č. l. 153-157 tr. spisu), zaslání listin znalkyním ze dne datum (č. l. 190-193 tohoto spisu), podnět k NSZ a KSZ v obec ze dne datum (č. l. 212-215 a číslo tohoto spisu), podnět k OSZ v obec ze dne datum (č. l. 209-211 tohoto spisu), návrh na doplnění vyšetřování ze dne datum (č. l. 238-239 tr. spisu), návrhy na provedení důkazů ze dne datum (č. l. 252-253 tr. spisu), vyjádření k obžalobě ze dne datum (č. l. 257-262 tr. spisu), sdělení soudu ze dne datum (č. l. 294-295 tr. spisu). K nákladům obhajoby byly k důkazu provedeny též daňové doklady vystavené právnická osoba kancelář právnická osoba, IČO (č. l. 36-46), z nichž bylo zjištěno, že dle daňového dokladu o přijaté platbě ze dne datum uhradila žalobkyně zálohu 10.000 Kč, fakturou č. 2020 ze dne datum byla žalobkyni vyúčtována částka 35.076,15 Kč (již po započtení zmíněné zálohy 10.000 Kč) za úkony provedené od 18. 9. do datum, fakturou č. 2020 ze dne datum částka 49.423,06 Kč za úkony provedené od 2. 11. do datum, fakturou č. 2021 ze dne datum částka 34.199,04 Kč za úkony provedené od 10. 2. do datum, fakturou č. 2021 ze dne datum částka 36.323,39 Kč za úkony provedené od 6. 4. do datum a fakturou č. 2021 ze dne datum částka 61.840,69 Kč za úkony provedené od 11. 6. do datum. Žalobkyně u jednání soudu potvrdila, že úkony byly provedeny tak, jak byly fakturovány, a to včetně časového rozsahu specifikovaného v přílohách faktur. Svědkyně jméno příjmení, matka žalobkyně, vypověděla, že společně s manželem jméno příjmení, otcem žalobkyně, za žalobkyni náklady obhajoby hradili.

46. Soud na jednání konaném dne datum zamítl důkazní návrhy žalované na výslech policistů jméno příjmení, jméno příjmení a jméno příjmení (č. l. 240 verte), které žalovaná uplatnila na jednání konaném dne datum (č. l. 229) a reagovala jimi na tvrzení žalobkyně o nikoli nestranném postupu orgánů činných v trestním řízení. Soud pokládá tyto důkazní návrhy za nadbytečné, když nejsou způsobilé jakkoli přispět k objasnění věci. V části věnované právnímu posouzení bude vysvětleno, že žalobkyni vznikl nárok na náhradu újmy za nezákonné rozhodnutí, nikoli za nesprávný úřední postup orgánů činných v trestním řízení. Je-li trestní stíhání s ohledem na jeho výsledek pokládáno za nezákonné, bylo by zbytečné zkoumat postup či úvahy jednotlivých policistů v přípravném řízení trestním.

47. Taktéž na jednání konaném dne datum soud zamítl důkazní návrh žalované na výslech jméno celé jméno žalobkyně (č. l. 241). Žalovaná jej uplatnila po svědecké výpovědi matky žalobkyně, která hovořila o nevhodném chování jméno celé jméno žalobkyně vůči rodině žalobkyně. I v tomto případě má soud důkazní návrh za nadbytečný. jméno celé jméno žalobkyně je osobou, která na žalobkyni podala trestní oznámení. Pro rozhodnutí soudu v této věci není významné chování jméno celé jméno žalobkyně vůči žalobkyni (o jejich špatném vztahu nelze s ohledem na zjištění z opatr. i tr. spisu pochybovat), ale dopad nezákonného trestního stíhání do života žalobkyně, včetně případného dopadu na její vztah s dcerou jméno, jež nyní žije s otcem a jméno celé jméno žalobkyně Ani k tomuto vztahu není třeba vyslýchat jméno celé jméno žalobkyně (ostatně žalobkyně ani žalovaná ji za tímto účelem nenavrhly), jelikož postačují zjištění z připojeného opatrovnického spisu.

48. Soud nevyslechl ani jméno příjmení, již žalovaná navrhovala (č. l. 240 verte) poté, co ji matka žalobkyně zmínila ve výpovědi jako jednu z osob, s nimiž žalobkyně před trestním stíháním jezdila na dovolené. Žalobkyně výslovně prohlásila, že si výslech této svědkyně nepřeje, aby se jejich vztahy nerozvrátily ještě více.

49. Soud na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl k tomuto skutkovému závěru

50. Chronologický vývoj v opatrovnickém i trestním řízení: anonymizováno název soudu ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, který nabyl právní moci dne datum, byla schválena dohoda rodičů jméno a jméno příjmení, dle níž byly nezl. jméno a nezl. jméno příjmení svěřeny do péče matky. Styk nezletilých s otcem upraven nebyl, probíhal na základě mimosoudní dohody jednou za 14 dní. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 14. 10. 2015, č. j. 6 C 131/2015-21, který nabyl právní moci dne datum, bylo manželství jméno a jméno příjmení rozvedeno. jméno celé jméno žalobkyně podala na žalobkyni dne datum u Okresního státního zastupitelství v obec trestní oznámení pro podezření z týrání nezl. jméno. Datum sepisu trestního oznámení se shoduje s datem jeho podání. Dne datum podal jméno příjmení u zdejšího soudu návrh na vydání předběžného opatření, jímž navrhoval svěření nezl. jméno do své péče. Návrh je datován dnem datum. K návrhu připojil trestní oznámení a protokol o jednání, který za OSPOD obec vyhotovila anonymizováno jméno příjmení. Dne datum jméno příjmení odmítl vrátit nezl. jméno žalobkyni, která se jejího předání domáhala za asistence policie. Usnesením zdejšího soudu ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, bylo nařízeno předběžné opatření, dle nějž se nezl. jméno zatímně odevzdává do péče otce. Opatr. soud měl při rozhodování (kromě návrhu, jeho příloh a celého do té doby vedeného opatrovnického spisu) k dispozici též vyjádření žalobkyně a vyjádření OSPOD obec. V odůvodnění poukázal zejména na výpověď nezletilé vtělenou do protokolu OSPOD obec (nezletilá měla ve výpovědi popsat chování matky a vyjádřit přání být u otce). Shodně s OSPOD obec doporučil jednak psychologickou terapii oběma rodičům, oběma nezletilým i jméno celé jméno žalobkyně, jednak vyšetření nezl. jméno u dětského psychologa. Poukázal dále na to, že nezletilá bude vystupovat jako poškozená v trestním řízení, což je pro ni značně zátěžová a stresová situace. Na základě trestního oznámení Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Olomouckého kraje, Územní odbor obec, dne datum zahájila úkony trestního řízení. Usnesením policejního orgánu ze dne 11. 9. 2020, číslo jednací, bylo zahájeno trestní stíhání žalobkyně pro podezření ze spáchání zločinu týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, odst. 2 písm. d) trestního zákoníku. Toto usnesení žalobkyně převzala dne datum. Usnesením název soudu ze anonymizováno 30. 9. 2020, č. j. číslo jednací, bylo potvrzeno usnesení zdejšího soudu o zatímním odevzdání nezletilé do péče otce. Potřeba zatímní úpravy byla dle odvolacího soudu prokázána zejména výpovědí samotné nezletilé u OSPOD obec. Dále uvedl, že nebylo možno přehlédnout ani skutečnost, že vůči matce je pro toto jednání vedeno trestní stíhání. Důkazními návrhy žalobkyně se nezabýval s tím, že pro předběžné opatření je rozhodující stav v době vyhlášení (vydání) usnesení soudu prvního stupně. Usnesením zdejšího soudu ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, bylo rozhodnuto o návrhu žalobkyně na vydání předběžného opatření tak, že byla jméno a jméno příjmení nařízena povinnost podrobit se rodinné terapii v Poradně pro rodinu v obec za účelem podpory jejich komunikace s nezletilými dcerami a za účelem asistovaných kontaktů žalobkyně s nezl. jméno. Do poradny se měli dostavovat v soudem stanovených termínech. Soud dále týmž usnesením uložil otci povinnost dostavit se s nezl. jméno k psychologickému vyšetření. V odůvodnění soud poukázal na to, že od druhé poloviny července 2020 není nezl. jméno v žádném kontaktu s matkou, byť o něj matka usiluje, ani se sestrou jméno. Otec kontaktům brání, a i přes tvrzení, že se nezl. jméno matky bojí, nezletilé dosud nezajistil psychologickou pomoc. Soud dal za pravdu žalobkyni a tímto rozhodnutím chtěl podpořit nápravu vztahu žalobkyně a nezletilé. Již v této době měl opatrovnický soud (zejména s ohledem na těžko pochopitelné chování otce) značné pochybnosti o tom, jak to vlastně s údajným týráním nezletilé ze strany žalobkyně je, proto nařídil rodinnou terapii, ačkoli se tento postup v případě týrání dítěte nedoporučuje. Rodinná terapie byla opatr. soudem opakovaně prodlužována a probíhala v období od listopadu 2020 do listopadu 2021. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, který nabyl právní moci dne datum, byla žalobkyně zproštěna obžaloby podle § 226 písm. a) trestního řádu, protože nebylo prokázáno, že by se skutek, v němž obžaloba spatřovala zločin týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, odst. 2 písm. d) trestního zákoníku, stal. Trestní stíhání žalobkyně tedy trvalo od datum do datum. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 20. 5. 2022, č. j. 0 P 311/2015-975, byl změněn v úvodu tohoto odstavce specifikovaný rozsudek o úpravě poměrů tak, že se nezl. jméno svěřuje do péče otce. Dále byl upraven styk žalobkyně s nezl. jméno tak, že po skončení asistovaných styků bude žalobkyně oprávněna se s dcerou stýkat každý sudý kalendářní týden v sobotu, a to první čtyři styku v čase od 9.00 do 13.00 hodin, další styky pak od 9.00 do 18.00 hodin. Týmž rozhodnutím byl (shodně s tím rozdílem, že se jedná o lichý týden) upraven též styk otce s nezl. jméno. Pro rozhodnutí opatrovnického soudu o svěření nezl. jméno do péče otce nebylo podstatné, že žalobkyně byla zproštěna obžaloby. Opatrovnický soud vyšel z toho, že si nezl. jméno přeje zůstat v péči otce, v jehož péči prospívá, a že narušené vztahy s matkou se navzdory snaze soudu i OSPOD nepodařilo v průběhu soudního řízení zlepšit. Apeloval na oba rodiče nezletilých, aby se začali vzájemně respektovat, což může přispět i k narovnání vztahů mezi rodiči a nezletilými. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, bylo rozhodnutí o svěření nezl. jméno do péče otce potvrzeno. Dále odvolací soud změnil výroky o styky žalobkyně s nezl. jméno a otce s nezl. jméno, a to tak, že po dobu 3 měsíců od právní moci rozsudku mají probíhat asistované styky, na které bude navazovat styk jednou za dva týdny od 9.00 do 13.00 hodin (první čtyři styky) a později od 9.00 do 18.00 hodin (následující styky). Ani odvolací soud nepřikládal význam zprošťujícímu rozsudku, nýbrž stavu v době svého rozhodování a zájmům nezletilé.

51. K vývoji vztahů mezi žalobkyní a nezl. jméno, ale i vztahů mezi otcem a nezl. jméno, jejichž zohlednění je pro komplexní posouzení situace v rodině naprosto nezbytné, soud učinil skutkový závěr.

52. Již od května 2020, tj. asi 2 měsíce před podáním trestního oznámení a 4 měsíce před zahájením trestního stíhání, si žalobkyně všímala změn v chování nezl. jméno, která žalobkyni nerespektovala, tvrdila, že si může dělat, co chce, že jí žalobkyně nemá co poroučet. Jednou po příchodu od otce dokonce naznačovala, že vyskočí z okna (k těmto závěrům viz usnesení ze dne datum o nařízení předběžného opatření a vyjádření samotné žalobkyně před jeho vydáním, dále také výpověď obou rodičů žalobkyně a sestry žalobkyně v hlavním líčení dne datum viz č. l. 79-95). příjmení jméno při pohovoru s OSPOD obec dne datum, tj. před podáním trestního oznámení, uvedla, že by chtěla zůstat trvale u otce, a také se jí nelíbilo, že se k ní žalobkyně chová jinak než k nezl. jméno – na nezl. jméno je zlá, na nezl. jméno hodná (usnesení ze dne datum o nařízení předběžného opatření a v něm rekapitulovaná zpráva OSPOD obec). Na negativním postoji k matce jméno setrvala i ve svých dalších vyjádřeních v trestním i opatrovnickém řízení (viz např. výpověď na policii ze dne datum, která byla provedena k důkazu trestním soudem, nebo stanovisko ze dne datum sdělené soudkyni v opatrovnickém řízení). Naopak v rodině otce byla středem pozornosti a zažívala naplnění svých potřeb. Otec dříve neprojevoval zájem o svěření nezletilých do své péče. Změna nastala poté, co začal žít s nynější manželkou jméno celé jméno žalobkyně. Žalobkyně a její rodinní příslušníci (rodiče) na straně jedné a otec a jeho rodinní příslušníci (zejména manželka jméno celé jméno žalobkyně) se navzájem nerespektují, což má negativní dopad na obě nezletilé. Zatímco nezl. jméno je na straně matky, nezl. jméno preferuje otce a jeho manželku. Žalobkyně nepodporovala styk otce a jeho rodinných příslušníků s nezl. jméno, který přestal probíhat po vydání předběžného opatření ze dne datum. Otec zcela nepochopitelně zamezil, vůbec nepodporoval či neřešil jakýkoli kontakt nezl. jméno s žalobkyní, její sestrou jméno a prarodiči ze strany matky (vše rozsudek opatrovnického soudu ze dne datum a zejména závěry znaleckého posudku anonymizováno příjmení, z nichž opatrovnický soud vycházel). Byť se opatrovnický soud snažil podporovat nápravu vztahu žalobkyně a nezl. jméno a nařizoval rodinné terapie (viz usnesení ze dne datum a další usnesení ze dnů datum a datum), úspěch to nepřineslo. Ke dni vydání tohoto rozhodnutí styk žalobkyně s nezl. jméno neprobíhá; naposledy se viděly v srpnu 2023, kdy jméno utekla z auta poté, co žalobkyně zastavila před domem ve obec, aby si vyzvedla připravený batůžek s jídlem a pitím na výlet (což učinila s nadějí, že by jméno mohla projevit zájem podívat se do domu, kde s žalobkyní dříve bydlela).

53. K dopadům trestního stíhání do života žalobkyně: Žalobkyně bydlela v době zahájení trestního stíhání v malé obci obec v okrese obec. Tato obec má asi 300 obyvatel. Bydlela společně s rodiči v rodinném domě o dvou bytech se samostatnými vchody. Pracovala jako administrativní pracovnice ve právnická osoba, a.s. v obci obec, kam dojížděla z místa bydliště. Tyto skutečnosti platí dosud. Na zaměstnání žalobkyně trestní stíhání žádný vliv nemělo. Informace o trestním stíhání se v malé obci rychle rozšířila. Trestní stíhání mělo negativní vliv na přístup lidí k žalobkyni. Žalobkyně přestala vést společenský život, přestože dříve akce v obci navštěvovala. Uvažovala a dosud uvažuje o změně bydliště, aby mohla začít jinde nový život. Zejména v době po zahájení trestního stíhání byla ve špatném psychickém stavu, brečela, špatně spala, zhubla. Rodiče jí pomáhali se s nastalou situací vypořádat. Odbornou psychologickou či jinou pomoc v souvislosti se zahájením či vedením trestního stíhání nevyhledala (podstoupila jen individuální psychologickou pomoc a poradenství zaměřené na realizaci jejího styku s jméno, jak jí uložil opatr. soud v usnesení ze dne 25. 1. 2022, č. j. číslo jednací, tj. až po skončení trestního stíhání). Pokud jde o výpověď matky žalobkyně, soud nemá důvod nevěřit tvrzením o negativním vnímání žalobkyně ze strany obyvatel vesnice či o špatném psychickém stavu žalobkyně (zejména v období po vydání UZTS). Tato svědkyně vypovídala přesvědčivě, při výpovědi se i rozbrečela. příjmení příbuzenský vztah k žalobkyni z ní nečiní nevěrohodnou svědkyni. Zjištění, která soud učinil, navíc zcela odpovídají obvyklému chodu věcí (očekávatelnému vývoji po zahájení trestního stíhání pro trestný čin, který byl žalobkyni kladen za vinu). Co se týče výpovědi žalobkyně, byť jde o účastnickou výpověď, v případě zjišťování nemajetkové újmy se tento důkazní prostředek jeví jako nezbytný. Nikdo jiný než osoba, která újmu utrpěla, není schopen ji lépe popsat. Soud však nepřijal skutkové zjištění, že žalobkyně v důsledku trestního stíhání přišla o přítele nebo o konkrétní přátele. Přítele žalobkyně ani svědkyně neoznačily, navíc svědkyně vyjádřila jen domněnku, že rozchod může souviset s trestním stíháním žalobkyně. Z přátel svědkyně zmínila jméno příjmení, kterou soud v reakci na výslovný požadavek žalobkyně (která se obávala ještě většího zhoršení vztahů) nevyslechl. Absence zjištění konkrétních osob, které se od žalobkyně odvrátily, nebránila přijetí výše uvedeného závěru o negativním dopadu trestního stíhání na vztahy žalobkyně s lidmi v obci. Soud zde uvěřil výpovědi svědkyně o tom, že se od žalobkyně (ale i od jejích rodičů) lidé odvraceli, jedená se obvyklou reakci většiny populace na zjištění o trestním stíhání z tohoto důvodu (za jistou notorietu; k tomu viz níže srovnatelný případ 6).

54. K otázce příčinné souvislosti mezi trestním stíháním žalobkyně a narušením jejího vztahu s nezl. jméno se soud podrobně vyjádří v části věnované právnímu posouzení, v němž posoudí rozhodnutí vydaná v opatrovnickém řízení samostatně i v jejich souhrnu.

55. K náhradě majetkové újmy (náklady obhajoby v trestním řízení) soud zjistil, že všechny tvrzené úkony, jak byly uvedeny výše v části věnované tvrzením účastníků, byly skutečně provedeny. U písemných podání je to zřejmé z trestního spisu. V případě, že se písemná podání z jakýchkoli důvodů součástí trestního spisu nestala, bylo jejich provedení prokázáno předložením těchto podání (včetně dokladů o doručení) během tohoto řízení. Soud výše u každého písemného úkonu uvedl, na jakém čísle listu je v tomto nebo připojeném tr. spisu založen. Jde-li o úkon účast u výslechu obviněné dne datum, který se nekonal, je pravda, že v tr. spisu žádný důkaz o tomto úkonu není, jak tvrdí žalovaná. Soud má však i tento úkon za prokázaný. Předně z podnětu žalobkyně k NSZ ze dne datum a obsahově shodného podnětu ke KSZ v obec z téhož dne, v nichž se žalobkyně o neuskutečněném výslechu ze dne datum, k němuž se dostavila se svým obhájcem, zmiňuje a uvádí i důvody, pro které výslech nakonec neproběhl a realizoval se až datum. Soud nemá jediný důvod se domnívat, že by si žalobkyně tvrzení k úkonu ze dne datum vymyslela, hovoří-li o něm v následných písemných podáních k NSZ a KSZ. Dalším důkazem je daňový doklad vystavený právnická osoba kancelář právnická osoba na č. l. 39-40, v němž je tento úkon uveden s poznámkou:„ nekonalo se z důvodu prověření procesních záležitostí na straně policejního orgánu.“ Žalobkyně na jednání potvrdila, že úkony uvedené v daňových dokladech skutečně provedeny byly, a to v rozsahu specifikovaném v příloze faktur. Úkon prostudování znaleckého posudku ze dne datum, který má být dle žalobkyně posouzen analogicky jako prostudování spisu při skončení vyšetřování dle § 11 odst. 1 písm. f) a. t., rovněž nemá podklad v tr. spisu. Žalobkyně vysvětlila, že tento znalecký posudek byl zpracován v opatrovnickém řízení, trestní soud si jej vyžádal a posudek se stal součástí tr. spisu, nicméně obhájkyně žalobkyně posudek obdržela přímo od žalobkyně, proto do tr. spisu formálně nenahlížela. I zde má soud za prokázané, že k prostudování znaleckého posudku obhájkyní žalobkyně došlo. V daňovém dokladu vystaveném právnická osoba kancelář právnická osoba a založeném na č. l. 45-46 je tento úkon uveden s poznámkou:„ prostudování znaleckého posudku na jméno celé jméno žalobkyně z civilního řízení – nový důkaz v trestním řízení.“ To, že se jednalo o nový důkaz v trestním řízení, plyne i z protokolu o hlavním líčení ze dne datum (č. l. 94 verte). V neposlední řadě je třeba se vyjádřit k poradám žalobkyně s obhájkyní v rámci trestního řízení. Jejich uskutečnění i časový rozsah má soud za prokázaný z daňových dokladů vystavených právnická osoba kancelář právnická osoba (č. l. 36-46), které byly doloženy včetně příloh s rozpisem jednotlivých úkonů obhajoby. Žalobkyně na jednání potvrdila správnost vyúčtování právních služeb. Je pravda, že v některých případech nebylo z pojmenování úkonů v daňových dokladech (ale i v podáních žalobkyně v tomto řízení) na první pohled zřejmé, že se jednalo o porady (a ne o písemná podání či o jiné úkony neupravené a. t.), např. návrhy soudu na provedení důkazů ze dne datum nebo příprava na hlavní líčení ze dne datum, nicméně skutečná povaha každého jednotlivého úkonu byla vysvětlena u ústních jednání. Přestože by bylo vhodnější doložit každou jednotlivou poradu stručným záznamem o jejím uskutečnění a době trvání s podpisem klienta (žalobkyně), není nutno na tom bezvýhradně trvat, byly-li prokázány jinak.

56. K částečnému plnění ze strany žalované po podání žaloby bylo zjištěno, že k tomuto plnění v celkové částce 89.262,10 Kč (40.000 Kč na náhradě nemajetkové újmy a 49.262,10 Kč na náhradě majetkové újmy) došlo nejpozději dne datum. Žalovaná v podání ze dne datum tvrdila, že žalobkyní uplatněné nároky projednala dne datum a poskytla jí uvedenou částku (č. l. 132 verte). Datum plnění nesdělila. Žalobkyně na toto podání žalované reagovala sdělením ze dne datum, doručeným soudu téhož dne (č. l. 151). V něm avizovala částečné zpětvzetí žaloby, k němuž došlo podáním doručeným soudu dne datum (č. l. 155). Ani žalobkyně neuvedla, kdy částečné plnění na žalované nároky obdržela. Soud vyšel z toho, že se tak stalo nejpozději datum, tedy ke dni, kdy žalobkyně avizovala částečné zpětvzetí žaloby.

57. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

58. Podle § 5 zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

59. Podle § 7 odst. 1 zákona právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

60. Podle § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

61. Podle § 13 odst. 1 věta první zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Podle § 13 odst. 2 zákona právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

62. Podle § 14 odst. 1 až 3 zákona nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6 (odst. 1). Byl-li nárok uplatněn u úřadu, který není příslušný, postoupí tento úřad žádost poškozeného příslušnému úřadu. Účinky předběžného uplatnění jsou v tomto případě zachovány (odst. 2). Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu (odst. 3).

63. Podle § 15 odst. 1 zákona přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku.

64. Podle § 31 odst. 1 zákona náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu.

65. Podle § 31a odst. 1 a 2 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (odst. 1). Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo (odst. 2).

66. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

67. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

68. Je ustálenou soudní praxí, že podle zákona č. 82/1998 Sb. odpovídá stát i za škodu způsobenou zahájením (vedením) trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím trestního soudu. Protože zákon tento nárok výslovně neupravuje, vychází se z analogického výkladu úpravy nejbližší, a to z úpravy odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, za něž je považováno rozhodnutí, jímž se trestní stíhání zahajuje. Neposuzuje se tedy správnost postupu orgánů činných v trestním řízení při zahájení trestního stíhání (nejde o nesprávný úřední postup), rozhodující je výsledek trestního stíhání (k tomu viz zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslo; dále jen„ R 122/2012“). Usnesení policejního orgánu, jímž bylo dne datum zahájeno trestní stíhání žalobkyně, je s ohledem na výsledek trestního stíhání – zproštění obžaloby rozsudkem ze dne datum – nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 7 zákona.

69. Vedle nezákonného rozhodnutí (UZTS) žalobkyně poukazovala též na nesprávný úřední postup policejního orgánu, který měl k zahájení trestního stíhání (ale i k zahájení úkonů trestního řízení) přistoupit předčasně, aniž by se zabýval množstvím důkazů svědčících ve prospěch žalobkyně, a aniž by vůbec zjistil stanovisko žalobkyně. V předchozím odstavci bylo odkazováno na rozsudek NS R 122/2012, dle nějž je v případě nezákonného trestního stíhání rozhodující výsledek trestního řízení a neposuzuje se správnost postupu orgánů činných v trestním řízení při zahájení trestního stíhání (nejde o nesprávný úřední postup). Tato judikatura NS je citována i v judikatuře ÚS (viz např. nález ÚS ze dne datum, sp. zn. IV. ÚS 2287/18, bod 24). Pokud orgány státu (včetně orgánů činných v trestním řízení) shromažďují podklady (důkazy) pro rozhodnutí, jde o činnost přímo směřující k vydání rozhodnutí a případné nesprávnosti či vady tohoto postupu se projeví právě v obsahu rozhodnutí. Odpovědnost státu za nesprávný úřední postup připadá v úvahu jen tehdy, pokud úkony úředního postupu nevedou k vydání rozhodnutí, a je-li rozhodnutí vydáno, pokud se v jeho obsahu neodrazí (viz usnesení ÚS ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 1656/20, bod 11). Z toho dle soudu jednoznačně plyne, že v případě žalobkyně lze uvažovat„ pouze“ o újmě způsobené nezákonným rozhodnutím (UZTS), v němž se projevil i postup policie při zajišťování či vyhodnocování důkazů. Odkazuje-li žalobkyně na nález ÚS ze dne datum, sp. zn. IV. ÚS 3183/15, který soudům vytýkal absenci zhodnocení konkrétních okolností, za nichž došlo k vydání UZTS, jakož i důvodů zproštění obžaloby, nejde o argument pro posouzení jednání policie jako nesprávného úředního postupu, protože ÚS se zde řešenou otázkou v tomto nálezu nezabýval. Soud všechny relevantní argumenty zohlední ve stanovení výše náhrady za nezákonné rozhodnutí, nikoli za nesprávný úřední postup. Nad rámec toho lze uvést, že míra přesvědčení orgánů činných v trestním řízení o spáchání trestného činu určitou osobou postačující pro vydání UZTS je významně nižší než míra přesvědčení o tomtéž potřebná pro podání obžaloby a nesrovnatelně nižší než míra přesvědčení o vině obžalovaného, jenž je potřebná pro vydání odsuzujícího rozsudku. To ostatně zdůraznila i státní zástupkyně, která v usnesení o zamítnutí stížnosti proti UZTS uvedla, že policejní orgán je při existenci dvou protichůdných skupin důkazů povinen zahájit trestní stíhání.

70. Žalobkyně v žalobě tvrdí, že o nezletilou přišla pouze z důvodu vedeného trestního stíhání, na které reagoval opatr. soud, a účelového (nikoliv nestranného) postupu státních orgánů, včetně orgánů územní samosprávy v přenesené působnosti. Společně s žalobou předložila též zprávu veřejného ochránce práv o šetření ze dne datum ve věci výkonu sociálně-právní ochrany a kolizního opatrovnictví, jež byla provedena k důkazu. Ve zprávě byla konstatována závažná pochybení statutárního města Prostějov při výkonu opatrovnictví. Soud však v tomto řízení nerozhoduje o náhradě újmy za případný nesprávný úřední postup při výkonu opatrovnictví. Ostatně z uplatnění nároku dle § 14 zákona ze dne datum plyne, že se žalobkyně domáhala náhrady majetkové a nemajetkové újmy v souvislosti s nezákonným trestním stíháním, nikoli s výkonem opatrovnictví. V době prvotnímu uplatnění nároku u žalované ještě žalobkyně neměla k dispozici zprávu veřejného ochránce práv. Dle § 14 odst. 3 zákona je uplatnění nároku podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku u soudu. S ohledem na obsah uplatnění nároku u Ministerstva spravedlnosti ani nepřidal v úvahu postup, aby toto ministerstvo, jemuž byl nárok související s nezákonným trestním stíháním správně adresován, postoupil žádost v souladu s § 14 odst. 2 zákona Ministerstvu práce a sociálních věcí, které je podle § 6 odst. 2 písm. b) zákona úřadem příslušným k předběžnému projednání nároku plynoucího z nesprávného úředního postupu při výkonu opatrovnictví orgánem obce v přenesené působnosti. Soud pokládal za nutné toto zdůraznit, byť je ze samotné žaloby i z dalších podání zřejmé, že směřují k náhradě za nezákonné trestní stíhání, případně též za nesprávný úřední postup orgánů činných v trestním řízení (s tím se soud vypořádal v předchozím odstavci), a výtka vůči postupu opatrovníka je činěna jen pro kontext.

71. V případě žalobkyně nelze vzniklou nemajetkovou újmu kompenzovat jinak než v penězích (§ 31a odst. 2 zákona), což se podává ze srovnatelných případů i z přístupu žalované, která poskytla částku 40.000 Kč. Při rozhodování o výši náhrady nemajetkové újmy vzal soud v potaz kritéria vymezená ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (R 122/2012 a na něj navazující rozhodnutí) – povahu trestní věci (závažnost trestného činu kladeného žalobkyni za vinu a s tím spojenou intenzitu negativního prožívání trestního stíhání), délku trestního stíhání a dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobkyně. V rámci posledního (nejširšího) kritéria věnoval soud zvýšenou pozornost stěžejnímu tvrzení žalobkyně o ztrátě dcery v důsledku nezákonného trestního stíhání. Zkoumání této otázky (přestože se mnohé podává již z rozboru jednotlivých důkazních prostředků) soud vyčlenil následující pasáž odůvodnění.

72. Pro určení výše přiměřeného zadostiučinění bylo nezbytné také zjistit, zda a případně do jaké míry mělo nezákonné trestní stíhání vliv na to, že žalobkyně přišla o nezl. jméno, která je od července 2020 v péči otce, a to nejprve na základě předběžného opatření, později na základě meritorního rozhodnutí. Soud proto podrobně zkoumal vliv nezákonného trestního stíhání na opatrovnické řízení. Zohlednil i závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 12. 5. 2021, sp. zn. 30 Cdo 681/2021 (rozhodnutí se týká srovnatelného případu 1, který bude rozebrán níže), dle nichž případná skutková zjištění mapující dopady trestního stíhání do výsledku opatrovnického řízení (a tím i do rodinného života) mohou výši přiznaného zadostiučinění významně ovlivnit.

73. Usnesení, jímž bylo dne datum nařízeno předběžné opatření, dle nějž má žalobkyně zatímně odevzdat jméno do péče otce, nebylo a ani nemohlo být trestním stíháním ovlivněno. Trestní stíhání bylo zahájeno až datum UZTS se stalo součástí opatr. spisu dne datum (č. l. 203 opatr. spisu). V době nařízení předběžného opatření dokonce ještě ani nebyly zahájeny úkony trestního řízení; záznam o jejich zahájení byl vyhotoven dne datum. Tento závěr musí obstát i ve světle nálezu ÚS ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 1029/21, v němž ÚS připustil jako výjimku z pravidla náhradu za škodu či přiměřené zadostiučinění za újmu vzniklou před zahájením trestního stíhání (jednalo se o sebevraždu manželky poškozeného 4 dny před formálním zahájením trestního stíhání). Opatrovnický soud měl ke dni datum k dispozici (jde-li o následné trestní stíhání) jen tvrzení obsažená v trestním oznámení podaném dne datum paní jméno celé jméno žalobkyně. Samotné podání trestního oznámení nemůže být přičítáno k tíži státu, jelikož orgány činné v trestním řízení ke dni rozhodování opatr. soudu ještě žádné úkony, které by mohly jakkoli ovlivnit úvahu opatr. soudu rozhodujícího o návrhu na vydání předběžného opatření, neučinily. Z odůvodnění usnesení o nařízení předběžného opatření se nadto podává, že opatr. soud vycházel zejména z výpovědi jméno a jejího přání. Příčinnou souvislost lze tedy spatřovat především mezi tvrzeními nezletilé a vydáním předběžného opatření. Už tehdy navíc opatrovnický soud poukázal na problematické vztahy mezi dotčenými osobami a doporučil psychologickou terapii. Tyto problematické vztahy byly později prokázány i znaleckými posudky zpracovanými v trestním i opatrovnickém řízení.

74. V době, kdy o odvolání proti usnesení o nařízení předběžného opatření rozhodoval Krajský soud v Brně (datum), již trestní stíhání vedeno bylo. Odvolací soud se se závěry zdejšího soudu ztotožnil. I odvolací soud dovodil potřebu zatímní úpravy poměrů zejména z výpovědi nezletilé. K tomu dodal (bod 17 odůvodnění), že„ nebylo možné přehlédnout ani skutečnost, že vůči matce je pro toto jednání vedeno trestní stíhání. Za této situace je tedy krajně nevhodné, a zejména to není v zájmu nezletilé, aby byla ponechána v dosavadní péči matky do konečného vyřešení věci, a to jak orgány trestního řízení, tak i do vyřešení zahájeného řízení o změně péče a výživného k nezletilé.“ Z této citace je zřejmé, že odvolací soud vzal probíhající trestní stíhání v potaz. Význam této skutečnosti pro jeho rozhodnutí je však umenšován tím, že dle § 75c odst. 4 o. s. ř. je pro předběžné opatření rozhodující stav v době vyhlášení (vydání) usnesení soudu prvního stupně, jak ostatně odvolací soud zmiňuje pod bodem 18 odůvodnění, kde vysvětluje, proč nemůže přihlédnout k listinám předloženým žalobkyní spolu s odvoláním. Dle soudu je tedy zásadní hledat odpověď na otázku, jak byl trestním stíháním ovlivněn další postup opatr. soudu až do pravomocného rozhodnutí ve věci samé. V této souvislosti se soud bude zabývat rozhodováním opatr. soudu o návrzích na vydání předběžného opatření v období od zatímního odevzdání jméno do péče otce do budoucna (do rozhodnutí ve věci samé).

75. První řízení o návrhu matky na vydání předběžného opatření, jímž by byl upraven styk žalobkyně s jméno, doručeném soudu dne datum (č. l. 174-175 opatr. spisu), bylo usnesením ze dne datum zastaveno (č. l. 221 opatr. spisu) pro zpětvzetí návrhu žalobkyní. Žalobkyně ke zpětvzetí přistoupila poté, co se s otcem dohodli, že zajistí vyšetření jméno u klinického psychologa, které bude podkladem pro realizaci budoucích kontaktů žalobkyně s jméno. Před uzavřením této dohody opatrovnický soud rodiče poučil o nezbytnosti posouzení psychického stavu jméno; teprve po jeho zjištění by mohl rozhodovat o styku žalobkyně s nezletilou. V té době již soud věděl o trestním stíhání, měl však především k dispozici stanovisko samotné nezletilé ze dne datum (č. l. 212-213), která chtěla zůstat u otce a popisovala bití ze strany žalobkyně či její odlišný přístup k jméno na straně jedné a jméno na straně druhé. Ze stanoviska nezletilé vyplynulo, že se bojí s matkou setkat, z čehož opatrovnický soud usoudil, že nezletilá není po psychické stránce v pořádku (k tomu srov. též odůvodnění pozdějšího usnesení opatr. soudu ze dne datum, č. l. 326 opatr. spisu, řádek 15 a násl. shora).

76. Následně se žalobkyně domáhala zatímní úpravy styku s jméno podáním doručeným soudu dne datum (č. l. 265-267 opatr. spisu). Usnesením ze dne datum (č. l. 322-326 opatr. spisu) soud návrhu vyhověl, nařídil oběma rodičům povinnost podrobit se rodinné terapii za účelem podpory komunikace rodičů ohledně nezletilých a za účelem asistovaných kontaktů žalobkyně s nezletilou. K tomuto kroku opatr. soud přistoupil ve snaze podpořit nápravu vztahů mezi jméno a matkou, a to i při absenci odborného psychologického vyšetření nezletilé, které otec navzdory všem slibům nezajistil. Soud tedy vnímal jako nezbytné styk žalobkyně s jméno, jemuž otec s poukazem na strach nezletilé brání, umožnit, a to navzdory probíhajícímu trestnímu stíhání. Jinými slovy – trestní stíhání nebylo na překážku vyhovění návrhu matky, proto nelze dovodit, že by jím byl opatrovnický soud při svém rozhodování negativně ovlivněn. Naopak v odůvodnění silně kritizoval nepochopitelné počínání otce nezletilé. K odůvodnění rozebíraného usnesení ze dne datum, resp. k popisu situace v tomto období, se opatr. soud vrátil v odůvodnění rozsudku ve věci samé ze dne datum, v němž na str. 24 (č. l. 986 verte opatr. spisu) uvedl:„ S ohledem na dosavadní chování otce tak vznikly značné pochybnosti o tom, jak to vlastně s týráním nezl. jméno ze strany matky je. Proto soud přistoupil k nařízení rodinné terapie, v rámci, kterých probíhaly na půdě psychologické poradny styky rodičů s nezl. dětmi, byť v případě týrání dítěte se rodinná terapie nedoporučuje.“ Soud tak v rozporu s obvyklým doporučením nařídil rodinnou terapii za probíhajícího trestního stíhání žalobkyně.

77. Povinnost podrobit se rodinné terapii mj. za účelem asistovaných kontaktů žalobkyně s jméno byla k návrhu žalobkyně doručenému soudu dne datum (č. l. 446-447 opatr. spisu) nařízena i pro navazující období, a to usnesením ze dne datum (č. l. 472-475 opatr. spisu). Z odůvodnění se podává, že na základě předchozího usnesení ze dne datum rodinné terapie ve stanovených termínech (v období od datum do datum) řádně probíhaly, ovšem po ukončení nařízené rodinné terapie se opět objevil odmítavý postoj otce, který upřednostnil své potřeby před zájmy nezl. dětí. Soud kritizoval postoj obou rodičů, v jejichž schopnostech není spolupráce bez odborné pomoci (tuto neschopnost opatr. soud zmiňuje i v pozdějším usnesení ze dne datum na č. l. 505 opatr. spisu, jímž zamítl návrh prarodičů nezletilé na vydání předběžného opatření). Další nařízení rodinné terapie vnímal jako jedinou možnost pro realizaci kontaktů mezi rodiči a nezletilými, ale i mezi nezl. sestrami navzájem. V odůvodnění tohoto usnesení (bod 12 na č. l. 474 verte číslo opatr. spisu) soud nijak neargumentuje trestním stíháním, které bylo stále vedeno.

78. Povinnost podrobit se rodinné terapii mj. za účelem asistovaných kontaktů žalobkyně s jméno byla k návrhu žalobkyně doručenému soudu dne datum (č. l. 713-714 opatr. spisu) nařízena i pro navazující období, a to usnesením ze dne datum (č. l. 738-741 opatr. spisu). Z odůvodnění plyne, že na základě předchozího usnesení ze dne datum rodinné terapie ve stanovených termínech (v období od konce března 2021 do konce června 2021) řádně probíhaly, poté se rodiče dohodli na dobrovolných asistovaných kontaktech v poradně jednou za 14 dní, z nichž se uskutečnily dva, třetí byl bez vážného důvodu zrušen otcem. Soud uvedl, že ani nyní není ve schopnostech rodičů bez asistence odborníka uskutečnit styk nezletilých s druhým z rodičů ani styk sester. Další nařízení rodinné terapie vnímal jako jedinou možnost pro realizaci kontaktů mezi rodiči a nezletilými, ale i mezi nezl. sestrami navzájem. V odůvodnění tohoto usnesení (bod 16 na č. l. 740 verte opatr. spisu) soud zmiňuje vedené trestní stíhání, tehdy již ve stadiu řízení před soudem, jen v souvislosti s nezahrnutím manželky otce do rodinné terapie a asistovaných styků, protože je to právě manželka otce, která na žalobkyni podala trestní oznámení, a žalobkyně se s manželkou otce odmítá stýkat.

79. Soudem nařizovaná rodinná terapie tedy probíhala od listopadu 2020 do listopadu 2021; všechna tři usnesení, jimiž byla nařízena vždy na dobu tří měsíců od zahájení terapie, byla vydána za trvajícího trestního řízení. Opatr. soud vnímal potřebu styk jméno s žalobkyní zajistit, opakovaně zdůrazňoval vysoce narušené vztahy v rodině a neschopnost rodičů realizovat styk s nezletilými mimo prostory poradny.

80. Po skončení trestního stíhání vydáním zprošťujícího rozsudku podala žalobkyně dne datum návrh na zrušení předběžného opatření, jímž bylo dne datum rozhodnuto o její povinnosti odevzdat jméno zatímně do péče otce (č. l. 835-836 opatr. spisu). Soud tento návrh usnesením ze dne datum (č. l. 839-840) zamítl, protože důvody, pro které bylo dne datum nařízeno předběžné opatření, dosud nepominuly. Soud uvedl, že nezletilá byla předána do péče otce v situaci, kdy měla narušené vztahy s matkou a mluvila o tom, že s ní matka špatně zachází. Zproštění obžaloby není pro rozhodnutí opatr. soudu podstatné. Dále soud popsal, že se společně s OSPOD snažily, aby kontakty mezi žalobkyní a jméno probíhaly a byly narovnány rodinné vztahy. Situace se však stále nezměnila. jméno nadále odmítá kontakty s žalobkyní, jméno zase kontakty s otcem. Pro změnu stavu je nezbytné, aby se začali vzájemně respektovat rodiče. I z odůvodnění tohoto usnesení na č. l. 840 opatr. spisu je zřejmé, že příčinná souvislost mezi trestním stíháním žalobkyně (či dokonce trestním řízením jako celkem) a rozhodováním opatr. soudu absentuje. Důvody pro nařízení předběžného opatření ze dne datum totiž byly přítomny i po pravomocném skončení trestního řízení.

81. Usnesením ze dne datum (č. l. 900-903 opatr. spisu) opatr. soud nařídil předběžným opatřením šest asistovaných styků žalobkyně s jméno, šest asistovaných styků otce s jméno, tři asistované styky prarodičů ze strany žalobkyně s jméno a rodičům dále povinnost podstoupit individuální psychologickou pomoc a poradenství. V odůvodnění uvedl, že od skončení rodinné terapie nařízené naposledy usnesením ze dne datum styky jméno s žalobkyní a jméno s otcem opět neprobíhají. Obě nezletilé nadále odmítají samostatný styk s rodičem, s nímž nežijí. Soud vycházel též z doporučení znalkyně příjmení příjmení. Usnesením ze dne datum (č. l. 965-967) musel opatr. soud reagovat na spory, které při realizaci asistovaných styků vznikaly, tak, že upravil výrok IV usnesení ze dne datum týkající se povinnosti rodičů i prarodičů ze strany matky řídit se pokyny pracovníků spolku anonymizováno rodičům.

82. Následně již opatr. soud rozhodl ve věci samé rozsudkem ze dne datum (č. l. 975-990 opatr. spisu), jímž bylo dosavadní meritorní rozhodnutí ze dne datum změněno tak, že se nezl. jméno svěřuje do péče otce. Na tomto závěru nic nezměnil ani odvolací soud. Tento rozsudek byl již podrobně rozebrán v pasáži věnované jednotlivým důkazním prostředkům. V této části je třeba zopakovat, že výsledek trestního řízení vedeného proti matce neměl na meritorní rozhodnutí opatr. soudu žádný vliv.

83. Uvedené lze shrnout tak, že v době vydání předběžného opatření ze dne datum ještě nebylo trestní stíhání vedeno, tudíž jeho vydání nebylo nezákonným rozhodnutím (UZTS) ovlivněno, a na meritorní rozhodnutí v opatr. řízení neměl vliv zprošťující rozsudek, jak je výslovně uvedeno v odůvodnění těchto rozhodnutí. V mezidobí (tedy mezi vydáním prvního předběžného opatření a meritorním rozhodnutím o svěření jméno do péče otce) opatrovnický soud opakovaně nařizoval asistované styky žalobkyně s jméno, a to navzdory vedenému trestnímu stíhání, o jehož důvodnosti měl již v listopadu 2020 závažné pochybnosti (zejména s ohledem na nepochopitelné chování otce jméno příjmení). V rozhodnutích je neustále poukazováno na špatné vztahy mezi rodiči i mezi žalobkyní a manželkou otce, což má negativní dopad na obě nezletilé (jméno i jméno). Asistované kontakty byly jedinou možností, jak styk žalobkyně s jméno umožnit, protože rodiče nebyli schopni styk nezletilých s druhým z rodičů (s rodičem, s nímž nežijí) bez odborné pomoci zajistit. Problémy ovšem nebyly jen ve vztahu žalobkyně – jméno, ale taktéž ve vztahu otec – jméno, což se podává již z toho, že obdobně jako opatr. soud rozhodoval o asistovaných stycích žalobkyně s jméno, rozhodoval i o asistovaných stycích otce s jméno.

84. Soud nepřehlédl, že trestní soud ve zprošťujícím rozsudku učinil závěr o dobrých vztazích mezi jméno a žalobkyní (ale i jméno a jejími prarodiči ze strany žalobkyně) v podstatě až do konce pobytu jméno u žalobkyně. Pro soud však byla zásadní především zjištění z obsáhlého opatr. spisu, jenž se vztahům v rodině věnuje obšírněji. V rámci skutkových zjištění pak bylo s odkazem na vyjádření žalobkyně k návrhu na vydání předběžného opatření a výpovědi jejích prarodičů i její sestry konstatováno, že problematické chování jméno k žalobkyni po návratu ze styků s otcem začalo již v květnu 2020. Dále lze zopakovat závěr znalkyně příjmení příjmení ze znaleckého posudku zpracovaného v trestním řízení, že za období půl roku u otce, po jehož uplynutí znalkyně nezletilou vyšetřovala, disharmonický vztah nevznikne; musel se vyvíjet delší dobu.

85. Tvrzení žalobkyně, že v důsledku nezákonného trestního stíhání přišla o nezletilou, má soud na základě podrobného rozboru odůvodnění rozhodnutí vydaných v opatr. řízení za vyvrácené. jméno žalobkyně (ale i její matka ve svědecké výpovědi) označila za hlavního viníka aktuálního stavu jméno celé jméno žalobkyně, novou manželku otce.

86. Přestože bylo zjištěno, že neexistuje přímá příčinná souvislost mezi nezákonným trestním stíháním žalobkyně a odebráním jméno z její péče (případně zhoršením jejich vztahu), soud má za to, že je třeba ve výši náhrady nemajetkové újmy zohlednit, v jakém nekomfortním postavení se žalobkyně kvůli nezákonnému trestnímu stíhání v opatr. řízení ocitla. Dokud bylo trestní stíhání vedeno, otec jím ve svých podáních argumentoval. Nezákonné trestní stíhání mu v opatr. řízení poskytovalo„ argumentační munici“, jíž musela žalobkyně čelit.

87. Ve srovnatelných případech, a to v již zmíněném R 122/2012 Nejvyšší soud uvedl, že výše soudem přiznaného zadostiučinění musí odpovídat výši přiznaného zadostiučinění v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují. Výše přiznaného zadostiučinění by se neměla bez zjevných a podstatných skutkových odlišností konkrétního případu podstatně odlišovat od zadostiučinění přiznaného v případě skutkově obdobném. Významnější odchylka je v tomto směru možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna.

88. Na tyto závěry Nejvyšší soud navázal např. v rozsudku ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslo 2016, v němž uvedl, že je primárně na žalobci, aby zvolil přesvědčivé srovnání, podle kterého jeho újma z hlediska spravedlnosti není menší než újma jiná, za kterou se přiznává minimálně žalovaná částka.

89. Žalobkyně v průběhu řízení žádný srovnatelný případ neoznačila a poukazovala na jedinečnost jejího případu. Komparaci se srovnatelnými případy neprovedla ani poté, co ji soud na jednání konaném dne datum seznámil s některými rozhodnutími, s nimiž je připraven případ žalobkyně srovnávat (č. l. 229). Teprve v závěrečném návrhu žalobkyně přistoupila ke komparaci, ovšem jí zvolený případ bývalého státního zástupce JUDr. jméno příjmení není k tomuto účelu vhodný, protože se s případem žalobkyně neshoduje takřka v ničem. Odlišná je povaha trestných činů, délka trestního stíhání, postavení a známost poškozeného, medializace případu, dopady trestního stíhání do života poškozeného. Ostatně žalobkyně toto porovnání staví především na kontrastech a lze jej shrnout větou, že obdržel-li JUDr. příjmení tak vysoké peněžité zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání pro trestnou činnost související s jeho profesí, musí žalobkyně, které bylo zasaženo do soukromého a rodinného života, obdržet částku vyšší. Z důvodu absence shodných podstatných znaků s případem anonymizováno jméno příjmení se jím soud nebude dále zabývat. Stejně tak není možno případ žalobkyně komparovat s případem jméno příjmení, jejž žalobkyně v závěrečném návrhu také zmiňuje.

90. Nepředložení srovnatelného případu žalobkyní nezbavuje soud povinnosti takové srovnání provést. Soud při vyhledávání srovnatelných případů postupoval tak, že z databáze na webových stránkách Ministerstva spravedlnosti (webová adresa clanek=penezni-zadostiucineni-za-ujmu-zpusobenou – trestnim-stihanim) vybral rozhodnutí o náhradách za nezákonná trestní stíhání pro trestné činy týrání svěřené osoby a týrání osoby žijící ve společném obydlí. Jednalo se celkem o 20 případů (v tabulce dostupné na zmíněných webových stránkách – dále jen„ tabulka“ - byly označeny pod body 59, 60, 147, 156, 168, 199, 202, 227, 240, 255, 282, 315, 360, 378, 397, 398, 420, 430, 458 a 475). Na jednání konaném dne datum soud žalobkyni zpravil o tom, v jakých částkách se náhrady pohybují (č. l. 226 verte), a uvedl, že nejvyšší částka v přehledu uvedená činí 320.000 Kč (jednalo se o případ pod bodem 147 tabulky vedený u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 28 Co 146/2018; trestní stíhání však bylo vedeno nejen pro trestný čin týrání osoby žijící ve společném obydlí, ale též pro trestné činy vydírání a znásilnění). Z takto vybraných případů následně soud vybral především ty, v nichž byl řešen vliv nezákonného trestního stíhání na opatrovnické řízení.

91. Srovnatelný případ 1: Tento případ (v tabulce pod bodem 282) byl veden název soudu pod sp. zn. spisová značka, název soudu pod sp. zn. 30 Co 314/2020 a 30 Co 24/2022 a Nejvyšším soudem pod sp. zn. 30 Cdo 681/2021. Zásadní je rozsudek OS pro část Prahy dne 4. 11. 2021, č. j. 15 C 104/2019-382, jímž byla poškozené pravomocně přiznána částka 85.000 Kč, přičemž při zohlednění již dříve vyplacené částky 15.00 Kč činilo přiměřené zadostiučinění 100.000 Kč. Poškozená byla stíhána pro podezření ze spáchání zločinu týrání svěřené osoby dle § 198 odst. 1, odst. 2 písm. b) a d) t. z. a zločinu podvodu dle § 209 odst. 1, odst. 4 t. z. Bylo jí kladeno za vinu, že si vymýšlí různé nemoci a postižení nezletilého vnuka a nutí jej absolvovat vyšetření a prohlídky, aby měla nárok na pobírání různých sociálních dávek. Jako spolupachatel byl stíhán i otec nezletilého, který byl manželem poškozené (dcera poškozené se o nezletilého nestarala a poškozená to vyřešila uzavřením manželství s otcem nezletilého). Trestní stíhání bylo zahájeno dne datum a trvalo 2 roky a 1 měsíc. Přestože šlo o vztah babička – vnuk, poškozená o vnuka pečovala od narození. Před zahájením trestního stíhání bylo poškozené usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne datum uloženo, aby nezletilého odevzdala do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Toto předběžné opatření bylo nesčetněkrát prodlužováno, přičemž v odůvodnění tohoto prodloužení bylo opakovaně zmiňováno probíhající trestní stíhání. Dne datum nařídil opatrovnický soud ústavní výchovu nezletilého na dobu 3 let. Dne datum byla poškozená zproštěna obžaloby. Rozhodnutím ze dne datum opatrovnický soud zrušil ústavní výchovu v reakci na výsledek trestního řízení a svěřil nezletilého do péče otce, čímž se fakticky vrátil i do péče poškozené, která s otcem nezletilého žila. Soud prvního stupně, vázaný závěry kasačního rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2021, sp. zn. 30 Cdo 681/2021, dle nějž vlastní odebrání nezletilého z péče poškozené nezákonným UZTS jistě způsobeno nebylo, neboť mu předcházelo, zkoumal vliv trestního stíhání na rozhodnutí o prodlužování doby trvání předběžného opatření a rozhodnutí o nařízení ústavní výchovy. Dospěl k závěru, že předběžné opatření bylo prodlužováno s ohledem na probíhající trestní stíhání. Stejně tak bylo trestním stíháním podmíněno rozhodnutí o nařízení ústavní výchovy. Tím došlo k masivnímu zásahu do rodinné sféry poškozené, zejména v podobě odloučení od nezletilého. Nebýt trestního stíhání, i nadále by v její péči byl. Soud při určení výše zadostiučinění přihlédl i k tomu, že poškozená nebyla matkou nezletilého a po dobu jeho pobytu v ústavní výchově s ním měla možnost komunikovat. Jiné oblasti života poškozené nebyly zásadně ovlivněny.

92. Srovnatelný případ 2: Tento případ (v tabulce pod body 59 a 60) byl veden název soudu pod sp. zn. spisová značka a název soudu pod sp. zn. spisová značka. Zásadní je rozsudek OS pro část Prahy dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, jímž bylo poškozeným přiznáno přiměřené zadostiučinění v částkách 40.000 Kč a 50.000 Kč Odvolací soud prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Poškození byli stíháni pro podezření ze spáchání zločinu týrání svěřené osoby dle § 198 odst. 1, odst. 2 písm. b) a d) t. z. Trestní stíhání bylo zahájeno dne datum a trvalo 2 roky a 1 měsíc. Poškození byli soudem prvního stupně odsouzeni, obžaloby je zprostil až soud odvolací. Týrání se měli dopouštět vůči své dceři. Trestní stíhání bylo zahájeno právě z podnětu dcery, která si celý skutkový děj vymyslela. Soudy nepřisvědčily poškozeným v tom, že by se jejich vztahy s dcerou narušily v důsledku nezákonného trestního stíhání. Jejich dcera byla totiž velmi problémovým dítětem s poruchou osobnosti, obtížnou zvladatelností a duševní nevyrovnaností, již před zahájením trestního stíhání rodičů měla problémy ve škole, špatný prospěch a dopouštěla se různých prohřešků. Totální destrukce v jejím chování (užívání drog, vyhrožování bombovými útoky) nebyla způsobena trestním stíháním rodičů, ale poruchami chování a osobností dcery. Dcera byla poškozeným před zahájením trestního stíhání odebrána z péče a umístěna do péče tety, což bylo dle soudu zaviněno jednáním dcery. Poškození byli po dobu trestního stíhání podrobeni frustraci v podobě obav o svou budoucnost, o ztrátu zaměstnání, byli vystaveni negativnímu nahlížení okolí, někteří jejich známí a další lidé s nimi nekomunikovali a vyhýbali se jim. Poškozenému (otec) byla přiznána částka vyšší, jelikož došlo k narušení rodinných vazeb s jeho rodinou (s jeho sestrou, bratrem a otcem). Poškození byli v minulosti pro trestný čin týrání svěřené osoby pravomocně odsouzeni, jejich odsouzení však bylo zahlazeno a soudy k němu nepřihlížely.

93. Srovnatelný případ 3: Tento případ (v tabulce pod bodem 168) byl veden Okresním soudem v České Lípě pod sp. zn. spisová značka a název soudu – pobočka pod sp. zn. 83 Co 328/2017. Poškozenému bylo přiznáno přiměřené zadostiučinění ve výši 70.000 Kč, po zohlednění již zaplacených 30.000 Kč činilo celkem 100.000 Kč. Byl stíhán pro podezření ze spáchání zločinu týrání svěřené osoby dle § 198 odst. 1, odst. 2 písm. d) t. z., kterého se měl dopustit tím, že bezdůvodně, opakovaně a nepřiměřeně fyzicky napadal svoji nezl. dceru a také ji psychicky týral. Trestní stíhání bylo zahájeno dne datum a trvalo 34 měsíců. Byl zproštěn obžaloby, jelikož nebylo prokázáno, že by se skutek stal. Poškozený byl dosud netrestaný, pracoval jako středoškolský učitel, proto byly důvodné jeho obavy z vážného ohrožení dobré pověsti v zaměstnání. Zhoršily se mu psychické potíže, kterými sice trpěl již dříve, ale teprve v souvislosti s trestním stíháním musel podstoupit intenzivní terapii (léčba v denním stacionáři v rozsahu 6 hodin 3x až 4x týdně) a v období od datum do datum byl v pracovní neschopnosti.

94. Srovnatelný případ 4: Tento případ (v tabulce pod bodem 255) byl veden název soudu pod sp. zn. spisová značka, název soudu pod sp. zn. spisová značka a Nejvyšším soudem pod sp. zn. 30 Cdo 2398/2020. Zásadní je rozsudek MS v obec ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací. Poškozené bylo přiznáno přiměřené zadostiučinění ve výši 12.000 Kč. Byla stíhána pro podezření ze spáchání zločinu týrání svěřené osoby dle § 198 odst. 1, odst. 2 písm. b) a d) t. z., kterého se měla dopustit vůči dceři. Trestní stíhání bylo zahájeno datum a trvalo necelé 2 měsíce (UZTS bylo ke stížnosti zrušeno a věc následně odložena). Soud řešil vliv trestního stíhání na rozvrácení vztahů v rodině a dospěl k závěru, že k tomuto rozvrácení došlo již mnohem dříve, jelikož již v únoru 2016 volala dcera poškozené na linku bezpečí, byla v péči poškozené nešťastná, předběžným opatřením z února 2016 byla předána do péče babičky a rozsudkem z května 2016 byla schválena dohoda rodičů o svěření nezletilé do péče babičky, v září 2017 byla rozsudkem svěřena do péče otce. Vztahy byly hluboce rozvrácené již před zahájením trestního stíhání. V osobnostní sféře poškozené se trestní stíhání projevilo zvýšeným stresem, pocity strachu a nejistoty.

95. Srovnatelný případ 5: Tento případ (v tabulce pod bodem 199) byl veden název soudu pod sp. zn. spisová značka, název soudu pod sp. zn. spisová značka a Nejvyšším soudem pod sp. zn. 30 Cdo 523/2021. Poškozenému bylo přiznáno přiměřené zadostiučinění ve výši 100.000 Kč (se zahrnutím do té doby vyplaceného plnění). Byl stíhán pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu pohlavního zneužití a zločinu týrání svěřené osoby (rozhodnutí, které má soud k dispozici, neobsahuje přesnou specifikaci ustanovení tr. zákoníku, je z něj však zřejmé, že poškozený byl ohrožen trestní sazbou od dvou do osmi let), jichž se měl dopustit vůči svým nezletilým dcerám. Trestní stíhání bylo zahájeno datum a trvalo přes 13 měsíců. Po dobu 2 měsíců byl poškozený stíhán vazebně (za to mu bylo přiznána samostatně další náhrada). Poškozený tvrdil, že se kvůli trestnímu stíhání zhoršil jeho vztah s dcerami, a po jeho skončení je zcela zničen, neboť ani ve spolupráci s odborníky a OSPOD se nepodařilo najít řešení směřující k obnovení vzájemného kontaktu. V řízení však bylo znaleckými posudky prokázáno, že k ukončení vztahu došlo již před zahájením trestního stíhání. Nezletilé dcery se totiž při konfliktech rodičů předcházejících trestnímu stíhání přiklonily na stranu matky, převzaly její postoje a na tomto základě si k poškozenému vytvořily záporný vztah, který znalci označili jako zavržení. To také vyústilo v jejich sdělení, že je otec sexuálně zneužíval. Poškozený řešil psychické problémy vyvolané trestním stíháním psychoterapií.

96. Srovnatelný případ 6: Tento případ (v tabulce pod bodem 240) byl veden název soudu pod sp. zn. spisová značka, Městským soudem v Praze pod sp. zn. spisová značka a Nejvyšším soudem pod sp. zn. spisová značka. Poškozené bylo přiznáno přiměřené zadostiučinění ve výši 80.000 Kč. Byla stíhána pro podezření ze spáchání zločinu týrání svěřené osoby dle § 198 odst. 1, odst. 2 písm. a), d) tr. zákoníku, kterého se měla dopustit vůči svému manželovi, který byl upoután na lůžko. Později bylo zahájeno trestní stíhání též pro podezření ze spáchání přečinu útisku dle § 177 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, jejž se měla dopustit taktéž při péči o manžela. Trestní stíhání trvalo 43 měsíců, zcela zproštěna byla až rozsudkem odvolacího soudu. Byla stíhána i vazebně. Soud zohlednil, že poškozená byla do té doby bezúhonná, trestná činnost, pro niž byla stíhána, je spojena s vysokým morálním odsudkem, žila v malé obci, kde se lidé běžně znají, a trestní stíhání muselo mít vliv na její vztahy se sousedy a přáteli (soud vyšel z účastnické výpovědi poškozené a uvedl, že tato výpověď jen prokazuje to, co je jinak obecně známo). Dále trestní stíhání zasáhlo do jejího podnikání (podnikala v místě bydliště). Neměla vlastní rodinu, ale po dobu pobytu ve vazbě nemohla pečovat o svou maminku vyššího věku. Naopak k tíži poškozené bylo přihlédnuto k tomu, že byla zproštěna z důvodu, že skutek, pro který byla stíhána, není trestným činem (§ 226 písm. b) tr. řádu), nikoli proto, že by se vůbec nestal. Jednání, která jí bylo kladeno za vinu, se alespoň částečně dopustila, nedosáhlo však intenzity trestného činu.

97. Srovnatelný případ 7: Tento případ (v tabulce pod bodem 378) byl veden název soudu pod sp. zn. spisová značka a název soudu pod sp. zn. spisová značka). Poškozenému bylo přiznáno přiměřené zadostiučinění ve výši 50.000 Kč. Byl stíhán pro podezření ze spáchání zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí dle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku a zvlášť závažného zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku, kterých se měl dopustit vůči své manželce. Byl tedy ohrožen trestní sazbou od 3 do 10 let. Trestní stíhání trvalo 31 měsíců, zproštěn byl až rozsudkem odvolacího soudu. Byl stíhán i vazebně. Soud ve výši přiznaného zadostiučinění zohlednil, že došlo k negativnímu ovlivnění opatrovnického řízení probíhajícím trestním stíháním, které už s ohledem na jeho předmět (údajné brachiální násilí na matce dětí) nemohlo žalobce v opatrovnickém řízení než prakticky diskvalifikovat.

98. Jde-li o srovnání případu žalobkyně s případy shora uvedenými (soud bude pro označení poškozených žádajících odškodnění ve srovnatelných případech – dále též jen„ SP“ - užívat označení„ poškozená 1“,„ poškozený 2“ atd., a to dle označení čísla srovnávaného případu), se všemi (s výjimkou SP 7) má společné stíhání pro zločin týrání svěřené osoby (v některých srovnávaných případech k tomu přistoupilo i stíhání pro jiný trestný čin). Zdánlivě nejblíže má případ žalobkyně k případu poškozené 1, která obdržela přiměřené zadostiučinění ve výši 100.000 Kč. Taktéž poškozené 1 bylo před zahájením trestního stíhání předběžným opatřením uloženo, aby nezletilého odevzdala ze své péče. Na rozdíl od poškozené 1, v jejímž případě bylo prokázáno, že její trestní stíhání ovlivnilo rozhodování opatrovnického soudu, který jím odůvodňoval rozhodnutí o prodloužení doby trvání předběžného opatření i o nařízení ústavní výchovy, v případě žalobkyně bylo prokázáno, že soud v opatrovnickém řízení vycházel ze stanoviska nezletilé a konfliktní situace mezi rodiči, přičemž ani trestní stíhání žalobkyně (o jehož důvodnosti měl značné pochybnosti) mu nebránilo ve snaze svými rozhodnutími zajistit styk žalobkyně s nezletilou. Z tohoto pohledu se nabízí srovnání s poškozenými ve SP 2, jimž byla dcera odebrána před zahájením trestního stíhání, na čemž nesla vinu právě dcera, která si také jednání rodičů vůči ní vymyslela. V porovnání s těmito poškozenými, kteří byli za obdobné jednání již odsouzeni (byť toto odsouzení bylo zahlazeno), je žalobkyně zcela bezúhonnou osobou. Případ žalobkyně snese srovnání též s poškozeným 5, jehož dcery se při konfliktech rodičů předcházejících trestnímu stíhání přiklonily na stranu matky, převzaly její postoje a na tomto základě si k poškozenému vytvořily záporný vztah, a kontakty se ve spolupráci s odborníky nepodařilo obnovit ani po skončení trestního stíhání. Vztah poškozené 4 s dcerou byl hluboce rozvrácen již před zahájením trestního stíhání. Případ žalobkyně se liší v tom, že vztahy žalobkyně s nezletilou nebyly rozvráceny, ale již v období před zahájením trestního stíhání se měnily, nezletilá se po návratu od otce chovala zvláštně, nechtěla dodržovat pravidelný režim, žalobkyni nadávala, předstírala, že jí žalobkyně ubližuje. S poškozenou 6 má žalobkyně společné, že žila a stále žije na malé obci, kde se lidé dobře znají, což nevyhnutelně vede k rozšíření informace o trestním stíhání v celé obci (anonymita je zde vyloučena).

99. Žalobkyně byla stíhána pro podezření ze spáchání závažného trestného činu (zločin týrání svěřené osoby dle § 198 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku) spáchaného vůči své vlastní nezletilé dceři, kterou od narození vychovávala. Spáchání zločinu, který byl žalobkyni kladen za vinu, je spojeno s vysokým morálním odsudkem, protože společnost takové jednání vnímá jako vysoce škodlivé a zavrženíhodné. Již samotným zahájením trestního stíhání bylo zásadně zasaženo do soukromého a rodinného života žalobkyně. Trestnímu stíhání musela čelit v době souběžně probíhajícího opatrovnického řízení týkajícího se nezl. jméno (tedy poškozené v trestním řízení), které inicioval její bývalý manžel jméno příjmení. V trestním řízení byla ohrožena trestní sazbou trestu odnětí svobody od 2 do 8 let. Trestní stíhání trvalo 13 měsíců (od datum do datum), tedy relativně krátce, nicméně největší újma (šok) bývá spojena se samotným zahájením trestního stíhání. Žalobkyně byla dosud zcela bezúhonná, nedopustila se ani přestupku. Její pověst v malé obci o několika stovkách obyvatel byla trestním stíháním významně poškozena. Trestní stíhání nemohlo nemít vliv na její vztahy s obyvateli obce. Uvažovala a stále uvažuje o změně bydliště. Žalobkyně měla psychické problémy, které zvládala vyřešit za pomoci rodičů bez odborné pomoci, kterou nevyhledala. Byla zproštěna obžaloby, jelikož nebylo prokázáno, že by se skutek vůbec stal.

100. Soud je při stanovení výše náhrady částečně limitován výše uvedenými srovnatelnými případy. Bez závažných důvodů se nemůže výrazně odchýlit od částek, jež jsou v obdobných případech běžně přiznávány, byť by je nepovažoval za dostatečné. Po vyhodnocení všech okolností případu dospěl soud k závěru, že adekvátní výše přiměřeného zadostiučinění odpovídá částce 100.000 Kč, což je částka, která byla přiznána poškozeným ve srovnatelných případech 1, 3 a 5. U poškozené 1 byl prokázán vliv trestního stíhání na rozhodování soudu v opatrovnickém řízení. Nezletilý (její vnuk) se do její péče po skončení trestního stíhání fakticky vrátil tím, že byl svěřen do péče otce, s nímž žila. Právě tímto zásahem do rodinného života (v podobě dočasného odloučení od vnuka) byla primárně odůvodněna výše náhrady. U žalobkyně nebyla zjištěna příčinná souvislost mezi trestním stíháním a rozhodováním opatrovnického soudu (kdyby zjištěna byla, přistoupil by soud k přiznání částky výrazně vyšší, jelikož oproti srovnatelnému případu 1 jde v případě žalobkyně o vztah matka – dcera a nezletilá se do péče žalobkyně po skončení trestního stíhání nevrátila). Soud však již výše uvedl, že hodlá zohlednit i nekomfortní postavení, v němž se žalobkyně v opatrovnickém řízení kvůli souběžně probíhajícímu trestnímu řízení ocitla. Nemůže být sporu o tom, že tento souběh a s ním spojená obava o ztrátu dcery její újmu zvyšovaly a postavení žalobkyně v opatrovnickém řízení ztěžovaly. Soud od této skutečnosti nemůže odhlédnout, protože jde o součást komplexního posouzení situace a poměrů, v nichž se žalobkyně nacházela. I když u žalobkyně nebyly zjištěny psychické následky jako u poškozeného 3 (který podstoupil intenzivní terapii) ani nebyla stíhána pro trestný čin proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti jako poškozený 5 (jemuž bylo vedle týrání svěřené osoby kladeno za vinu i pohlavní zneužití), má soud za to, že i v jejím případě je adekvátní, aby celková výše peněžitého zadostiučinění odpovídala částce 100.000 Kč. Zásadní roli při určení výše náhrady hraje (kromě zmíněného ztížení postavení žalobkyně v probíhajícím opatr. řízení) dosavadní bezúhonnost žalobkyně, důvod, pro který byla obžaloby zproštěna (vůbec nebylo prokázáno, že by se skutek stal, a o to je zásah do práv žalobkyně intenzivnější), a poškození její pověsti v malé obci, v níž žije. Naopak medializace případu (dva články v příjmení příjmení) zohledňována nebyla, jelikož NS v rozsudku ze dne 21. 10. 2021, sp. zn. 30 Cdo 1055/2021, zaujal názor, že pokud je medializace prostým výsledkem veřejnosti trestního řízení, nelze státu přičítat k tíži případné narušení principu presumpce neviny sdělovacími prostředky. V případě žalobkyně byly články evidentně výsledkem (výstupem) návštěvy redaktora příjmení příjmení u dvou hlavních líčení (byly publikovány v rubrice„ Ze soudní síně“) a v řízení nebylo zjištěno, že by k medializaci věci přispěly svým excesivním jednáním orgány činné v trestním řízení. Soud je přesvědčen o tom, že celková částka 100.000 Kč není nepřípustným odchýlením se od částek přiznávaných v obdobných případech.

101. Žalobkyní požadovaná částka (původně 3.240.000 Kč, po částečném zpětvzetí 3.200.000 Kč) je zcela nepřiměřená. Žalobkyně její výpočet vysvětlila v uplatnění nároku u Ministerstva spravedlnosti tak, že jde o obvyklé nájemné za byt v obec za dobu 15 let. Takto náhradu nemajetkové újmy vyčíslit nelze (ostatně v samotném řízení již žalobkyně takto neargumentovala). Jak již bylo výše uvedeno, žalobkyně nepředložila žádné srovnatelné případy, v nichž by byla obdobná částka přiznána. příjmení mnohonásobně převyšuje částky přiznávané ve srovnatelných případech, které si opatřil soud.

102. Žalovaná již žalobkyni uhradila na náhradě nemajetkové újmy částku 40.000 Kč, soud jí tedy ve výroku I písm. a) uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 60.000 Kč, a to společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 100.000 Kč od datum do datum a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 60.000 Kč od datum do zaplacení. Počátek prodlení žalované se pojí s prvním dnem následujícím po uplynutí lhůty šesti měsíců od uplatnění nároku (§ 15 odst. 1 zákona). K uplatnění došlo dne datum, žalovaná tedy byla povinna plnit nejpozději dne datum. K tomuto datu neplnila ani částečně. Od datum se tak ocitla v prodlení se zaplacením částky 100.000 Kč, od datum (po částečné úhradě 40.000 Kč dne datum – ke stanovení tohoto data viz shora skutková zjištění) se zaplacením částky 60.000 Kč. Není pochyb o tom, že právo na zaplacení zákonných úroků z prodlení dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. vzniká i při prodlení se zaplacením náhrady nemajetkové újmy (viz nález ÚS ze dne datum, sp. zn. II. ÚS 2149/17, bod 59). Roční sazba zákonného úroku z prodlení ke dni datum činila 11,75 % (repo sazba ve výši 3,75 % stanovená ČNB pro datum, tj. první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšená o 8 % dle § 2 zmíněného nařízení), nikoli žalobkyní požadovaných 15 % Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že po částečném zpětvzetí žaloby zůstala předmětem řízení (co se týče nemajetkové újmy) částka 3.200.000 Kč, soud žalobu ve výroku II písm. a) co do částky 3.140.000 Kč s příslušenstvím zamítl. Poněvadž se žalobkyně domáhala úroku z prodlení v sazbě vyšší než zákonné (15 % místo 11,75 % ročně), musel soud žalobu ve výroku II písm. b) zamítnout ohledně úroku z prodlení ve výši 3,25 % ročně z částky 100.000 Kč od datum do datum a ve výši 3,25 % ročně z částky 60.000 Kč od datum do zaplacení.

103. Stran stanovení výše majetkové újmy soud poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2533/2013, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslo kde uvedl:„ Dosavadní judikatura vychází z výkladu, že v případě nákladů na obhajobu jedním obhájcem jde vždy o náklady účelně vynaložené, není-li prokázán opak. Tím je jednak respektováno výše zmíněné právo obviněného na obhajobu a zároveň tento výklad umožňuje vyhnout se zjevným obtížím při posuzování účelnosti nákladů vynaložených na obhajobu jako takových, tj. hledání odpovědi na otázku, zda skutečně zastoupení obviněného konkrétním obhájcem přispělo k zastavení trestního stíhání nebo zproštění obžaloby. Ostatně takový přístup by byl absurdní, neboť by vyžadoval po poškozeném tvrzení a prokázání skutečností objektivně nezjistitelných, nebo zjistitelných jen s nemalými obtížemi (například výslechem státních zástupců či soudců, kteří se podíleli na rozhodování v trestním řízení a zjišťování, do jaké míry k jejich rozhodnutí činnost obhájce přispěla).“ Dále konstatoval:„ Z uvedeného budou dány výjimky jen tehdy, bude-li zjevné, že – stejně jako v případě jediného obhájce – určité úkony nemohly k výsledku trestního stíhání poškozeného přispět, nebo že jsou úkony dvou obhájců duplicitní (obsahově totožné), což lze z povahy věci s určitostí dovodit výlučně u úkonů písemných. Je samozřejmě na tom, kdo uplatňuje nárok na náhradu škody spočívající v nákladech vynaložených na obhajobu v trestním řízení, aby účelnost takto vynaložených nákladů (ve smyslu právě uvedených kritérií) tvrdil a prokázal, obvykle se tak stane poukazem na rozhodnutí, jímž bylo trestní řízení skončeno.“ Nejvyšší soud se v citovaném rozsudku zabýval účelností nákladů vynaložených na druhého obhájce, nicméně citované závěry platí i pro případ, kdy obhajobu vykonával (jako v případě žalobkyně) obhájce jeden.

104. Z novějších rozhodnutí Nejvyššího soudu lze zmínit rozsudek ze dne 22. 2. 2022, sp. zn. 30 Cdo 2466/2021, v němž se Nejvyšší soud přihlásil k výše citovanému rozsudku a pod bodem 29 odůvodnění dále uvedl:„ Právě řečené však neznamená, že by soudu v kompenzačním řízení nepříslušelo posouzení, zda konkrétní úkon právní služby byl skutečně osobě poškozené poskytnut (zda byl učiněn), případně v jakém rozsahu se tak stalo. Dále soudy při stanovení výše škody musí ve smyslu § 31 odst. 3 věty druhé OdpŠk vycházet z toho, že náhrada nákladů řízení ani náhrada nákladů zastoupení podle tohoto zákona nebyla a není založena na zásadě náhrady skutečné škody, ale na tom, že stát za stanovených podmínek hradí účelně či důvodně vynaložené náklady. Za takové lze z pohledu právní jistoty považovat ty, jež jsou stanoveny procesními předpisy nebo zvláštním právním předpisem o mimosmluvní odměně. Náklady zastoupení se proto nahrazují v rozsahu podle advokátního tarifu, a nikoliv podle smluvní odměny za zastupování.“

105. Soud při posouzení nároku na náhradu nákladů vynaložených na obhajobu vycházel z výše citované judikatury. Účelnost úkonů plynula zejména z výsledku trestního řízení. Pouze v případech, kdy bylo dle soudu zřejmé, že se vůbec nejedná o úkon právní služby dle a. t., nebo že daný úkon nemohl k výsledku trestního řízení jakkoli přispět, požadavek na náhradu za něj neakceptoval.

106. Odměna za 1 úkon obhajoby v trestním řízení vedeném pro podezření ze spáchání zločinu týrání svěřené osoby dle § 198 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku s trestní sazbou od 2 do 8 let se vypočítá z tarifní hodnoty 30.000 Kč (§ 10 odst. 3 písm. c) a. t.) postupem podle § 7 a. t. a činí 2.300 Kč. Není rozhodné, jaká odměna byla sjednána mezi žalobkyní a její obhájkyní (viz např. výše citovaný rozsudek NS ze dne 22. 2. 2022, sp. zn. 30 Cdo 2466/2021). Paušální náhrada hotových výdajů (režijní paušál) odpovídá částce 300 Kč za úkon. Obhájkyně žalobkyně byla v době provedení úkonů obhajoby plátkyní DPH (rozhodnutí o registraci k DPH je na č. l. 265), jak plyne i z daňových dokladů na č. l. 36-46.

107. K jednotlivým úkonům obhajoby (jejich výčet i pořadí odpovídá tomu, jak byly uvedeny v části A věnované tvrzením účastníků): a. stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání (č. l. 11-25 trestního spisu) – Jde o úkon dle § 11 odst. 2 písm. d) a. t. (viz usnesení VS v obec ze dne 25. 1. 2007, sp. zn. 3 To 161/2006, uveřejněné ve Sbírce pod číslo usnesení VS v obec ze dne 26. 8. 2022, sp. zn. 1 Tmo 12/2022, bod 37, nebo usnesení NS ze dne 22. 2. 2022, sp. zn. 30 Cdo 2466/2021, bod 31). S ohledem na časovou náročnost tohoto úkonu (cca 12 hodin dle přílohy faktury na č. l. 38) a jeho rozsah (12 stran textu, řádkování 1) lze mít za oprávněný požadavek žalobkyně na navýšení odměny dle § 12 odst. 1 a. t., nikoli však na trojnásobek, ale na dvojnásobek. Takový postup akceptoval např. Krajský soud v Ostravě v rozsudku ze dne 26. 1. 2022, sp. zn. 57 Co 203/2021, bod 12, a to ve srovnatelné situaci, kdy měla stížnost 11 stran textu. Toto posouzení dle soudu vyhovuje i výkladu NS, dle nějž se možnost dle § 12 odst. 1 a. t. otevírá jen v případech mimořádné obtížnosti, nebo nadlimitní (nikoli běžné) časové náročnosti (rozsudek ze dne 30. 1. 2019, sp. zn. 30 Cdo 4016/2016, bod 33). Navýšení na dvojnásobek pro nadlimitní časovou náročnost znamená posouzení stížnosti jako celého úkonu. Odměna za něj činí 2.300 Kč. Žalovaná posoudila jako úkon poloviční. Soud tedy přiznal 1.150 Kč navýšených o DPH, celkem 1.391,50 Kč. Režijní paušál dle § 13 odst. 4 a.t. přiznáván není, protože byl zohledněn již v náhradě za poloviční úkon (režijní paušál se nekrátí). b. 7x porada advokáta s žalobkyní (datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum) – příjmení ze dnů datum, datum, datum a datum nejsou úkonem právní služby dle a. t., protože nepřesáhly hodinu (§ 11 odst. 1 písm. c) a. t.), jak plyne z daňových dokladů (č. l. 36-46). Ust. § 11 a. t. nezahrnuje všechny možné úkony, které může advokát pro klienta vykonat; jedním z typických příkladů je právě porada nepřesahující hodinu (viz usnesení VS v obec ze dne 26. 8. 2022, sp. zn. 1 Tmo 12/2022, bod 27). obec jednotlivých porad sčítat nelze; musí jít vždy o souvislou poradu přesahující 60 minut. Analogická aplikace § 11 odst. 1 písm. c) a. t. za použití § 11 odst. 3 a. t. je vzhledem k výslovnému časovému požadavku vyloučena. příjmení ze dne datum trvala 1 hod. a 10 min. (č. l. 42). Předcházela účasti obhájce u výslechu p. příjmení, otce žalobkyně (č. l. 42). příjmení ze dne datum trvala 1 hod. 30 min. (č. l. 42). Mezi úkony sice stojí relativně izolovaně (před ní je v příloze faktury na č. l. 42 uvedeno doplnění podání k OSZ ze dne datum, po ní prostudování spisu ze dne datum), ve světle shora citovaných závěrů Nejvyššího soudu ji však za neúčelnou (tedy za nezpůsobilou přispět ke zproštění obžaloby) označit nelze. příjmení ze dne datum trvala 1 hod. a 30 min. (č. l. 42). Uskutečnila se den po prostudování spisu při skončení vyšetřování (č. l. 42). Tyto 3 porady jsou úkonem dle § 11 odst. 1 písm. c) a. t. Odměna za ně činí 3 x 2.300 Kč, k tomu náleží 3 x režijní paušál 300 Kč a vše je navýšeno o DPH. Žalovaná na tyto úkony nic neuhradila. Soud tedy přiznal částku 9.438 Kč. Soud doplňuje, že tyto porady nebyly jediné, které žalobkyně uplatňovala. Žalobkyně je vyčlenila samostatně jen proto, že na rozdíl od jiných porad (uvedených níže) nevyústily v sepis konkrétního podání.

108. Součet přiznané náhrady nákladů na obhajobu za všechny shora vypočtené úkony odpovídá částce 42.209,19 Kč. Soud žalované uložil povinnost k její úhradě ve výroku I písm. b), a to společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 91.471,29 Kč od datum do datum a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 42.209,19 Kč od datum do zaplacení. příjmení 91.471,29 Kč je dána součtem nyní přiznané částky 42.209,19 Kč a částky 49.262,10 Kč, již žalovaná uhradila na náklady obhajoby až v průběhu tohoto řízení. K počátku prodlení soud odkazuje na závěry týkající se újmy nemajetkové. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že po dvojím částečném zpětvzetí žaloby zůstala předmětem řízení (co se týče majetkové újmy) částka 42.471 Kč, soud žalobu ve výroku II písm. c) co do částky 261,81 Kč s příslušenstvím zamítl. Poněvadž se žalobkyně domáhala úroku z prodlení v sazbě vyšší než zákonné (15 % místo 11,75 % ročně), musel soud žalobu ve výroku II písm. d) zamítnout ohledně úroku z prodlení ve výši 3,25 % ročně z částky 91.471,29 Kč od datum do datum a ve výši 3,25 % ročně z částky 42.209,19 Kč od datum do zaplacení.

109. O nákladech řízení soud rozhodoval podle zásady procesního úspěchu ve věci dle § 142 o. s. ř. Předmětem řízení byly dva nároky. Co se týče nároku na náhradu nemajetkové újmy, žalobkyni sice nebyla ani zdaleka přiznána částka požadovaná, přesto lze její úspěch hodnotit obdobně jako úspěch úplný. Žalobkyně v řízení prokázala základ svého nároku a dosáhla toho, že žalované byla uložena povinnost k náhradě nemajetkové újmy. Za nesprávný odhad nelze žalobkyni sankcionovat nepřiznáním náhrady nákladů řízení (viz usnesení NS ze dne 20. 4. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1790/2010). Rozhodování o výši přiměřeného zadostiučinění, na rozdíl od posuzování existence újmy, obecně splňuje podmínky aplikace ustanovení § 136 o. s. ř., a tedy představuje úvahu soudu ve smyslu tohoto ustanovení. Neexistuje totiž žádná exaktní metoda, jak stanovit přiměřenost zadostiučinění, respektive jeho výši. Proto přizná-li soud žalobci nižší přiměřené zadostiučinění, než jakého se domáhal, uplatní se při rozhodování o náhradě nákladů řízení § 142 odst. 3 o. s. ř. (viz nález ÚS ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 453/22, bod 12, nebo nález ÚS ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 2482/23, bod 18).

110. Naopak pokud jde o nárok na náhradu škody (majetkové újmy), byla žalobkyně převážně neúspěšná. Původně se domáhala náhrady škody ve výši 226, 862,33 Kč. Po částečném plnění žalované částkou 49.262,10 Kč vzala žalobu v tomto rozsahu zpět. Toto zpětvzetí bylo zaviněno žalovanou, která plnila až po podání žaloby. Následně žalobkyně přistoupila k dalšímu částečnému zpětvzetí co do částky 135.129,23 Kč poté, co soud zamítl její návrh na přerušení řízení podle § 109 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy poté, co seznala, že soud bude v souladu s ustálenou judikaturou vycházet nikoli z odměny sjednané mezi žalobkyní a její obhájkyní, ale z mimosmluvní odměny dle a. t. Zastavení řízení, co částky 135.129,23 Kč tak zavinila výlučně žalobkyně. Z původně žalované částky 226.862,33 Kč měla úspěch v částce 91.471,29 Kč (přiznaných 42.209,19 Kč + po podání žaloby zaplacených 49.262,10 Kč) a neúspěch v částce 135.129,23 Kč. Procesní zavinění na částečném zastavení řízení se musí zohlednit při rozhodování o náhradě nákladů celého řízení podle jeho výsledku (srov. usnesení NS ze dne 21. 8. 2014, sp. zn. 33 Cdo 47/2014). Na rozdíl od náhrady újmy nemajetkové není u náhrady nákladů na obhajobu aplikovatelné ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., jehož se žalobkyně dovolávala. Rozhodnutí o výši plnění (účelně vynaložených nákladech na obhajobu) zde nezávisí na úvaze soudu, ale určí se podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (§ 31 odst. 3 zákona). Výklad ustanovení a. t. není úvahou soudu ve smyslu § 136 a § 142 odst. 3 o. s. ř.

111. V případě objektivní kumulace nároků se o nákladech řízení rozhoduje jediným výrokem. Žalobkyně byla v řízení zastoupena advokátkou, proto má v případě úspěchu nárok na náhradu nákladů řízení spojených s tímto zastoupením, a to ve výši dle a. t. Pro určení tarifní hodnoty, z níž se počítá sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby, je rozhodný součet tarifních hodnot jednotlivých nároků projednávaných společně, obdobně jako při spojení dvou a více věcí dle § 12 odst. 3 a. t. U nároku na zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu je tarifní hodnotou částka 50.000 Kč dle § 9 odst. 4 a. t., protože jde o kompenzaci zásahu do osobnostních práv v širším smyslu (usnesení NS ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013). Pro určení tarifní hodnoty není rozhodné, jakou výši zadostiučinění žalobkyně požadovala. Naopak u náhrady nákladů na obhajobu se tarifní hodnota určí dle § 8 odst. 1 a. t. a odpovídá částce žalobkyní požadované, která se v průběhu řízení měnila z původní částky 226.862,33 Kč na částku 177.600,23 Kč po prvním částečném zpětvzetí žaloby a částku 42.471 Kč po druhém částečném zpětvzetí žaloby. Takto se měnila i celková tarifní hodnoty daná součtem tarifních hodnot obou nároků, a to z částky 276.862,33 Kč (50.000 Kč + 226.862,33 Kč), na částku 227.600,23 Kč (50.000 Kč + 177.600,23 Kč) až po částku 92.471 Kč (50.000 Kč + 42.471 Kč).

112. Soud postupoval tak, že zjistil, jaký byl podíl jednotlivých nároků na celkové tarifní hodnotě. V průběhu řízení se (stejně jako tarifní hodnota) měnil. Následně vypočítal odměnu advokáta za jeden úkon právní služby z celkové tarifní hodnoty, z níž spočítal, jaká část této odměny odpovídá procentuálnímu podílu posuzovaného nároku na celkové tarifní hodnotě. Obdobně postupoval i u režijního paušálu, cestovních výdajů a náhrady za promeškaný čas. Zabýval se samostatně náklady řízení ve vztahu k jednotlivým nárokům, a to u toho účastníka, který byl ohledně daného nároku zcela nebo převážně úspěšný. Zvolený postup výpočtu dle soudu nejspravedlivěji odráží výsledek řízení. Byl použit např. Krajským soudem v Ústí nad Labem – pobočkou v Liberci v rozsudku ze dne 15. 5. 2018, sp.zn. 83 Co 328/2017.

113. Nejprve se soud bude zabývat výpočtem náhrady nákladů řízení ve vztahu k nároku na náhradu nemajetkové újmy, tedy nároku, s nímž byla žalobkyně zcela úspěšná.

114. Do prvního částečného zpětvzetí žaloby činila tarifní hodnota 276.862,33 Kč. Z toho připadá 18,06 % (50.000 Kč) na náhradu nemajetkové újmy a 81,94 % (226.862,33 Kč) na náhradu škody. Odměna advokáta za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty 276.862,33 Kč činí 9.420 Kč (§ 7 bod 6 a. t.). Z toho je 18,06 % (podíl odpovídající nemajetkové újmě) 1.701,25 Kč. příjmení procentuální podíl z režijního paušálu dle § 13 odst. 4 a. t. ve výši 300 Kč za úkon odpovídá částce 54,18 Kč. Žalobkyni vznikly do prvního částečného zpětvzetí náklady na zastoupení advokátem za tyto úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a) a.t.), další porada s klientem ze dne datum přesahující jednu hodinu před podáním žaloby (§ 11 odst. 1 písm. c) a. t.), sepis žaloby (§ 11 odst. 1 písm. d) a. t.), další porada s klientem ze dne datum přesahující jednu hodinu před podáním návrhu na přerušení řízení, vyjádřením a částečným zpětvzetím žaloby (§ 11 odst. 1 písm. c) a. t.), písemné podání ve věci samé ze dne datum (§ 11 odst. 1 písm. d) a. t.). Odměna advokáta za těchto 5 úkonů činí 5 x 1.701,25 Kč = 8.506,25 Kč, k čemuž náleží režijní paušál 5 x 54,18 Kč = 270,90 Kč. Celkové náklady na odměnu a režijní paušál žalobkyně ohledně nároku na náhradu nemajetkové újmy jsou do prvního částečného zpětvzetí žaloby představovány částkou 8.777,15 Kč.

115. Po prvním částečném zpětvzetí a před druhým částečným zpětvzetím žaloby činila tarifní hodnota 227.600,23 Kč. Z toho připadá 21,97 % (50.000 Kč) na náhradu nemajetkové újmy a 78,03 % (177.600,23 Kč) na náhradu škody. Odměna advokáta za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty 227.600,23 Kč činí 9.220 Kč (§ 7 bod 6 a. t.). Z toho je 21,97 % (podíl odpovídající nemajetkové újmě) 2.025,63 Kč. příjmení procentuální podíl z režijního paušálu dle § 13 odst. 4 a. t. ve výši 300 Kč za úkon odpovídá částce 65,91 Kč. Žalobkyni vznikly od prvního do druhého částečného zpětvzetí náklady na zastoupení advokátem za tyto úkony právní služby: účast na jednání před soudem dne datum přesahující 2 hod. (§ 11 odst. 1 písm. g) a. t.). Odměna advokáta za tyto 2 úkony činí 2 x 2.025,63 Kč = 4.051,26 Kč, k čemuž náleží režijní paušál 2 x 65,91 Kč = 131,82 Kč. V souvislosti s cestou k jednání soudu a zpět (obec – obec – obec) vznikly hotové výdaje dle § 13 odst. 1 a. t. Vzdálenost ze sídla advokátní kanceláře do místa jednání a zpět je 2 x 18 km. Cesta byla vykonána osobním automobilem Mercedes Benz, registrační značka, palivo: NM, průměrná spotřeba: 7,2 l číslo km. Průměrná cena pohonných hmot a náhrada za amortizaci je upravena (pro cestu vykonanou dne datum) vyhláškou č. 467/2022 Sb. ve znění vyhlášky č. 85/2023 Sb.). Při uvedené vzdálenosti 36 km, průměrné spotřebě 7,2 l číslo km, ceně 44,10 Kč za litr nafty a náhradě za amortizaci ve výši 5,20 Kč činí cestovní výdaje 301,51 Kč (36 km x 5,20 Kč + 2,592 l x 44,10 Kč). I cestovní výdaje je třeba krátit na 21,97 %, čímž dostaneme 66,24 Kč. Další náklady jsou představovány náhradou za čas strávený cestou k jednání a zpět dle § 14 odst. 3 a. t. Tento čas odpovídá dvěma půlhodinám (200 Kč), po krácení na 21,97 % se jedná o 43,94 Kč. Součet odměny, režijního paušálu, cestovného a náhrady za promeškaný čas ohledně nároku na náhradu nemajetkové újmy je v období mezi prvním a druhým částečným zpětvzetím žaloby představován částkou 4.293,26 Kč. Žalobkyně ve vyčíslení nákladů řízení uvedla mezi požadovanými úkony též poradu ze dne datum před druhým částečným zpětvzetím žaloby a samotné druhé částečné zpětvzetí ze dne datum Tyto úkony soud neakceptoval, jelikož se zjevně týkaly nároku na náhradu škody, v níž měla žalobkyně převážný neúspěch.

116. Po druhém částečným zpětvzetím žaloby činila tarifní hodnota 92.471 Kč. Z toho připadá

54,07 % (50.000 Kč) na náhradu nemajetkové újmy a 45,93 % (42.471 Kč) na náhradu škody. Odměna advokáta za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty 92.471 Kč činí 4.820 Kč (§ 7 bod 5 a. t.). Z toho je 54,07 % (podíl odpovídající nemajetkové újmě) 2.606,17 Kč. příjmení procentuální podíl z režijního paušálu dle § 13 odst. 4 a. t. ve výši 300 Kč za úkon odpovídá částce 162,21 Kč. Žalobkyni od druhého částečného zpětvzetí náklady na zastoupení advokátem za tyto úkony právní služby: další porada s klientem ze dne datum přesahující jednu hodinu před účastnickým výslechem žalobkyně (§ 11 odst. 1 písm. c) a. t.), účast na jednání před soudem dne datum přesahující 2 hod. (§ 11 odst. 1 písm. g) a. t.), účast na jednání před soudem dne datum (§ 11 odst. 1 písm. g) a. t.), závěrečný návrh ze dne datum, účast na jednání před soudem dne datum (§ 11 odst. 1 písm. g) a. t.) a účast při jednání dne datum, při němž došlo jen k vyhlášení rozhodnutí (§ 11 odst. 2 písm. f) a. t.). Odměna advokáta za těchto 6,5 úkonu činí 6,5 x 2.606,17Kč = 16.940,10 Kč, k čemuž náleží režijní paušál 7 x 162,21 Kč = 1.135,47 Kč. V souvislosti s cestou k jednání soudu a zpět (obec – obec – obec) ve dnech datum, datum, datum a datum vznikly hotové výdaje dle § 13 odst. 1 a. t. Vzdálenost ze sídla advokátní kanceláře do místa jednání a zpět je 2 x 18 km. Cesta byla vykonána osobním automobilem Mercedes Benz, registrační značka, palivo: NM, průměrná spotřeba: 7,2 l číslo km. Průměrná cena pohonných hmot a náhrada za amortizaci je upravena (pro cestu vykonanou v uvedených dnech) vyhláškou č. 467/2022 Sb. ve znění vyhlášky č. 191/2023 Sb.). Při uvedené vzdálenosti 36 km, průměrné spotřebě 7,2 l číslo km, ceně 34,40 Kč za litr nafty a náhradě za amortizaci ve výši 5,20 Kč činí cestovní výdaje za jednu cestu tam a zpět 276,36 Kč (36 km x 5,20 Kč + 2,592 l x 34,40 Kč), za čtyři cesty 1.105,44 Kč. I cestovní výdaje je třeba krátit na 54,07 %, čímž dostaneme 597,71 Kč. Další náklady jsou představovány náhradou za čas strávený cestou k jednání a zpět dle § 14 odst. 3 a. t. Tento čas za jednu cestu tam a zpět odpovídá dvěma půlhodinám (200 Kč), za čtyři cesty jde o 800 Kč, po krácení na 54,07 % se jedná o 432,56 Kč. Součet odměny, režijního paušálu, cestovného a náhrady za promeškaný čas ohledně nároku na náhradu nemajetkové újmy je v období po druhém částečném zpětvzetím žaloby představován částkou 19.105,84 Kč. Žalobkyně ve vyčíslení nákladů řízení žádala posouzení závěrečného návrhu ze dne datum jako časově náročného dle § 12 odst. 1 a. t. s odůvodněním, že čítá 12 stran textu. Tomu soud nevyhověl. příjmení část závěrečného návrhu se věnuje srovnání případu žalobkyně s případem JUDr. příjmení, který srovnatelným případem není (viz výše). Poslední 2 strany jsou vyúčtováním nákladů tohoto řízení. Nelze opomenout ani to, že samotné přiznání odměny za závěrečný návrh není automatické. Vdaném případě přiznána byla, protože byl vypracován v písemné formě na žádost soudu.

117. Součet odměny, režijního paušálu, cestovného a náhrady za promeškaný čas ohledně nároku na náhradu nemajetkové újmy za celé řízení činí 32.176,25 Kč (číslo + číslo + číslo), po navýšení o DPH jde o částku 38.933,26 Kč.

118. Dále se soud zabýval výpočtem náhrady nákladů řízení ve vztahu k nároku na náhradu škody, tedy nároku, s nímž byla žalobkyně převážně neúspěšná. Úspěch žalobkyně z celkové původně žalované částky 226.862,33 Kč je dán co do částky 91.471,29 Kč (40,32 %), úspěch žalované co do částky 135.391,04 Kč (59,68 %). Rozdíl činí 19,36 % ve prospěch žalované.

119. Nárok žalované na náhradu nákladů řízení je třeba posoudit dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. (dále jen„ vyhl.“). K jednotlivým úkonům: a. vyjádření k žalobě ze dne datum – Z celkové tarifní hodnoty číslo představovala majetková újma 226.862,33 Kč, tj. 81,94 %. Paušální náhrada dle § 2 odst. 3 vyhl. činí 300 Kč, po krácení na 81,94 % jde o 245,82 Kč, avšak rozdíl úspěchu a neúspěchu je jen 19,36 %, proto činí náhrada 47,59 Kč. b. vyjádření k výzvě soudu ze dne datum - Z celkové tarifní hodnoty číslo představovala majetková újma 177.600,23 Kč, tj. 78,03 %. Paušální náhrada dle § 2 odst. 3 vyhl. činí 300 Kč, po krácení na 78,03 % jde o 234,09 Kč, avšak rozdíl úspěchu a neúspěchu je jen 19,36 %, proto činí náhrada 45,32 Kč.

120. Náhrada za výše vypočtené úkony činí celkem 442,23 Kč. Žalovaná dále uplatnila nárok na náhradu cestovních výdajů ve dnech datum, datum, datum a datum na jednání soudu (obec – obec – obec) značka automobilu anonymizována dvě slova, registrační značka, při vzdálenosti jedné cesty tam i zpět 80 km, a to dle vyčíslení založeného na č. l. 280-283. Ve všech čtyřech případech má cestovné činit 457,50 Kč, celkem 1.830 Kč. Jde-li o cestu vykonanou dne datum, tehdy činila celková tarifní hodnota 227.600,23 Kč, z čehož představovala majetková újma částku 177.600,23 Kč, tj. 78,03 %. Cestovní výdaje ve výši 457,50 Kč činí po snížení na 78,03 % částku 356,98 Kč, avšak rozdíl úspěchu a neúspěchu je jen 19,36 %, proto činí náhrada 69,11 Kč. Jde-li o cesty vykonané ve dnech datum, datum a datum, shodně platí, že celková tarifní hodnota činila 92.471 Kč, z čehož představovala majetková újma částku 42.471 Kč, tj. 45,93 %. Cestovní výdaje ve výši 457,50 Kč činí po snížení na 45,93 % částku 210,13 Kč, avšak rozdíl úspěchu a neúspěchu je jen 19,36 %, proto činí náhrada 40,68 Kč, pro 3 cesty 122,04 Kč. Náhrada za cestovní výdaje tedy odpovídá částce 191,15 Kč. Součet náhrady za jednotlivé úkony a cestovní výdaje je dán částkou 633,38 Kč.

121. příjmení 38.299,88 Kč, již má dle III. výroku uhradit žalovaná žalobkyni, odpovídá rozdílu částek 38.933,26 Kč (náhrada náležející žalobkyni, která měla plný úspěch ohledně nároku na zaplacení nemajetkové újmy) a 633,38 Kč (náhrada náležející žalované, která měla převážný úspěch ohledně nároku žalobkyně na zaplacení škody).

122. Dle názoru soudu použitý způsob výpočtu nákladů řízení spravedlivě odráží výsledek řízení – plný úspěch žalobkyně ohledně jednoho nároku a převážný neúspěch ohledně druhého nároku. Soudu naopak nepřišlo spravedlivé ani správné postupovat tak, že by sečetl úspěch žalobkyně v řízení o obou nárocích (nemajetková újma 50.000 Kč + přiznaná náhrada škody 42.209,19 Kč + náhrada škody zaplacená po podání žaloby 49.262.10 Kč = 141.471,29 Kč), což by odpovídalo úspěchu žalobkyně v rozsahu 51,10 % z celkové tarifní hodnoty 276.862,33 Kč (50.000 Kč + původně žalovaná náhrada škody 226.862,33 Kč); v takovém případě by rozdíl úspěchu a neúspěchu činil 2,2 % (51,10 % – 48,90 %) a šlo by uvažovat o tom, že vzhledem k téměř shodnému úspěchu obou účastníků (141.471,29 Kč na straně žalobkyně vs. 135.391,04 Kč na straně žalované) nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Tento závěr by se dle soudu míjel s výsledkem řízení – žalovaná na oba nároky plnila teprve po podání žaloby, s jedním byla žalobkyně 100% úspěšná, protože prokázala jeho základ (což k plnému úspěchu ohledně prvního nároku postačuje), s druhým převážně neúspěšná, jelikož se původně domáhala náhrady nákladů na obhajobu skutečně vynaložených, nikoli nákladů vypočtených dle a. t. Tento výpočet by navíc nedůvodně upřednostnil výsledek řízení ve vztahu k majetkové újmě před výsledkem týkajícím se újmy nemajetkové, a to zvláště za situace, kdy náhradu nemajetkové újmy ve výpočtu zohledníme„ jen“ tarifní hodnotou 50.000 Kč, přestože součet žalovanou vyplacené (40.000 Kč) a soudem přiznané náhrady (60.000 Kč) činí 100.000 Kč.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.