OSPV 13 C 44/2024-132

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Greplovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 Anonymizováno Anonymizováno/Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno 1 - Anonymizováno Anonymizováno advokátkou Anonymizováno. Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno/Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Anonymizováno. Anonymizováno. Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno ⟪LB:lb_004⟫ o 58.439,08 Kč s přísl.,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 32.442 Kč, a to nejpozději do 31.12.2024.

II. Žaloba se zamítá co do částky 25.998 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 58.440 Kč od 26.01.2024 do zaplacení a co do úroku ve výši 9,45 % ročně z částky 57.106,50 Kč od 26.1.2021 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Prostějově dne 13. 2. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 71.973 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení z částky 70.733 Kč ve výši 14,75 % ročně od 26. 1. 2024 do zaplacení a se smluvním úrokem ve výši 83,77 % ročně z částky 57.106,50 Kč od 26. 1. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 26. 1. 2024 dosáhne částky 198,417 Kč). Návrh odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o úvěru č. hodnota, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 60.000 Kč a žalovaný se zavázal tyto vrátit společně se smluvním úrokem ve výši 83,77 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4.593 Kč splatných vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem květen 2023. Peněžní prostředky byly žalovanému vyplaceny na jeho bankovní účet č. č. účtu dne datum. Žalovaný se s úhradou splátek dostal do prodlení, když ke dni 20. 11. 2023 zaplatil pouze 6 splátek po 4.593 Kč. V důsledku prodlení vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 449 Kč za dvě splátky, se kterými se žalovaný dostal do prodlení o více než 30 dnů a právo na zaplacení nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 200 Kč za 4 splátky, se kterými se žalovaný dostal do prodlení o více než 15 dnů. Žalobkyně následně z důvodu prodlení žalovaného celý úvěr ke dni 24. 1. 2024 zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 70.733 Kč. Žalovaný však na dluhu již ničeho dalšího neuhradil, a to ani po zaslání předžalobní upomínky ze dne 5. 2. 2024. Žalobkyně proto po žalovaném požaduje uhrazení jistiny ve výši 68.935,46 Kč (sestávající z dlužné jistiny ve výši 57.106,50 Kč a dlužného úroku přirostlého k jistině ve výši 11.828,96 Kč), smluvní pokuty ve výši 998 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 800 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 68.935,46 Kč od 26. 1. 2024 do 12. 2. 2024 ve výši 1.240,92 Kč a smluvní úrok ve výši 83,77 % ročně z částky 57.106,50 Kč od 26. 1. 2024 do zaplacení.

2. Žaloba byla žalovanému doručena do vlastních rukou dne 10. 4. 2024, přičemž ten se k ní dne 18. 4. 2024 vyjádřil a soudu uvedl, že nárok žalobkyně neuznává. Žalovaný uvedl, že smlouvu o úvěru považuje za neplatnou, a to z důvodu vysoké úrokové sazby a vysokého RPSN ve výši 124,72 % a z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Výše RPSN je dle žalovaného nemravná a v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2017, sp. zn. 33 Cdo 3520/2017, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2018, sp. zn. 32 Cdo 3777/2016 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005) smlouvu o úvěru považuje za neplatnou. Žalovaný také uvedl, že sankce v rámci smlouvy o úvěru jsou dle jeho názoru nezákonné a nemravné a pro spotřebitele v konečném důsledku likvidační. Důvodem pro neplatnost smlouvy o úvěru je také dle žalovaného způsob zkoumání jeho úvěruschopnosti před uzavřením smlouvy. Žalovaný uvedl, že při sjednávání úvěru nebyl schopen správně odhadnout své platební schopnosti, v době uzavírání smlouvy již měl jeden úvěr s vysokou splátkou a žalobkyně po něm při uzavírání smlouvy chtěla pouze ověření výše posledních dvou výplat, bez jakéhokoliv dotazování se a zkoumání výdajů žalovaného. Žalovaný má proto za to, že žalobkyně nezkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru, a tato je z tohoto důvodu absolutně neplatná. Dále žalovaný zpochybnil proces uzavírání smluv o úvěru s žalobkyní, když má za to, že smlouva o úvěru nebyla žalovaným řádně podepsána, a proto nebyla ani uzavřena. Žalovaný soudu navrhl, aby rozhodl o jeho povinnosti zaplatit žalobkyni částku 32.442 Kč, tj. částku, kterou od žalobkyně převzal, ale dosud nevrátil zpět, a to s ohledem na jeho finanční situaci v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1.000 Kč.

3. Vyjádření žalovaného bylo následně doručováno žalobkyni, která podáním ze dne 5. 5. 2024 vzala žalobu částečně zpět, a to do částky 12.293 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 12.293 Kč od 26. 1. 2024 do zaplacení, do částky 1.240,92 Kč a do úroku ve výši 74,32 % ročně z částky 57.106,50 Kč od 26. 1. 2024 do zaplacení. Řízení pak bylo v rozsahu zpětvzetí žaloby částečně zastaveno usnesením zdejšího soudu ze dne datum, č.j. spisová značka, které nabylo právní moci dne datum. Řízení je tak dále vedeno o zaplacení částky 58.439,08 Kč s příslušenstvím spočívajícím v zákonném úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 58.440 Kč od 26. 1. 2024 do zaplacení a v úroku ve výši 9,45 % ročně z částky 57.106,50 Kč od 26. 1. 2024 do zaplacení.

4. Ve věci se konalo dne 17. 7. 2024 jednání, ke kterému dostavila jak právní zástupkyně žalobkyně, tak žalovaný. Právní zástupkyně žalobkyně uvedla, že na podané žalobě trvá ve znění podané žaloby a ve znění částečného zastavení řízení. Žalovaný uvedl, že má za to, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně, a to ve výši rozdílu mezi poskytnutou částkou žalovanému a částkou, kterou již žalobkyni uhradil. Následně soud provedl dokazování listinnými důkazy a z tohoto dokazování soud zjistil následující skutečnosti: ⟪LB:lb_001⟫ - Z oznámení ze dne 24. 1. 2024, že žalovanému bylo oznámeno zesplatnění úvěru ke dni 24. 1. 2024 a žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 70.733 Kč. ⟪LB:lb_002⟫ - Z výzev k zaplacení ze dne 22. 1. 2024 a 21. 12. 2023, že žalovaný byl před zesplatněním úvěru vyzván žalobkyní k úhradě dlužné částky. ⟪LB:lb_003⟫ - Z předsmluvního formuláře, prohlášení klienta, dodatku č. 1 k Návrhu smlouvy o úvěru a Smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne datum, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, kterou se zavázala žalovanému poskytnout bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného částku 60.000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku žalobkyni vrátit společně se smluvním úrokem ve výši 83,76 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4.593 Kč. Dále si smluvní strany sjednaly pro případ prodlení smluvní pokutu ve výši 449 Kč za prodlení se splátkou o více než 30 dnů, úhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 200 Kč za prodlení se splátkou o více než 15 dnů a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. ⟪LB:lb_004⟫ - Z hodnocení klienta, výpisu záznamů z registru SOLUS a NRKI a fotografií občanského průkazu žalovaného, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru, a že žalovaný uvedl, že žije sám a mezi své výdaje uvedl částku životního minima ve výši 4.860 Kč, splátky Jméno zainteresované společnosti 0/0 ve výši 5.437 Kč a náklady na bydlení (vlastní) ve výši 5.092 Kč. Dále v rámci systému NRKI vyšel žalovaný se skórem 541 jako nejlepší segment klientů. Žalobkyně zkoumala před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalovaného jen na základě žalovaným poskytnutých údajů v hodnocení klienta a na základě potvrzení o výši příjmů žalovaného. ⟪LB:lb_005⟫ - Z potvrzení o provedení transakce a z výpisu z účtu u ČSOB a.s. o vybraných pohybech n a účtu, že žalovanému chodila na jeho bankovní účet pravidelná výplata od zaměstnavatele Krajské ředitelství Policie ČR pro Olomoucký kraj, a to v období od 9/2022 do 12/2022 ve výši 33.690 Kč až 47.086 Kč měsíčně, dále bylo vyplaceno žalovanému na platu v březnu 2023 ve výši 32.333 Kč a v dubnu 2023 ve výši 35.208 Kč. ⟪LB:lb_006⟫ - Z dokladu o vyplacení úvěru a z výpisu z účtu právnická osoba., že žalovanému byla dne datum poskytnuta na jeho bankovní účet č. č. účtu platba ve výši 60.000 Kč. ⟪LB:lb_007⟫ - Z předžalobní výzvy ze dne 5. 2. 2024, včetně poštovního podacího archu, že žalovaný byl vyzván žalobkyní k úhradě dlužné částky. ⟪LB:lb_008⟫ - Ze základních informací o klientovi a důkazu o odeslání 1,- Kč, že bankovní účet č. č. účtu patří žalovanému, zde uvedená e-mailová adresa a telefonní číslo pak patří manželce žalovaného. ⟪LB:lb_009⟫ - Z karty klienta, že žalovanému bylo poskytnuto celkem 60.000 Kč a na úvěru uhradil ke dni právnická osoba. 2024 celkem částku 27.558 Kč, poslední pravidelná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne datum. ⟪LB:lb_010⟫ - Z potvrzení žalobkyně pro finančního arbitra, výzvy k vyjádření se k návrhu smírného vyřešení sporu ze dne datum, návrhu smírného řešení ze dne datum, návrhu na zahájení řízení u finančního arbitra a e-mailové korespondence k řízení u finančního arbitra, že žalovaný žalobkyni navrhl smírné vyřešení sporu vyplývajícího ze smlouvy o úvěru, nicméně žalobkyně v průběhu řízení u finančního arbitra namítla překážku věci zahájené (zahájení tohoto civilního řízení). D8le bylo zjištěno, že žalovaný si u žalobkyně první úvěr vzal již dne 23.6.2022 (čerpal částku 86.000 Kč, na tento úvěr uhradil celkem 105.862 Kč), druhý úvěr pak čerpal dne 23.12.2022 ve výši 88.000 Kč (dosud uhradil 48.933 Kč), třetí úvěr u žalobkyně čerpal dne 24.4.2023 (ve výši 60.000 Kč, zaplatil dosud částku 27.558 Kč, uhradit má 165.348 Kč), čtvrtý úvěr pak byl čerpán dne 19.9.2023 ve výši 33.000 Kč, dosud uhrazeno 2.086 Kč, celkem požaduje žalobkyně uhradit 100.128 Kč).

5. Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že žalovaný dne datum uzavřel s žalobkyní smlouvu o úvěru, na základě které byly žalovanému dne 24. 4. 2024 poskytnuty peněžní prostředky na bankovní účet žalovaného č. č. účtu ve výši 60.000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky společně se smluveným úrokem 83,77 % ročně vrátit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4.593 Kč. Žalovaný však uhradil pouze 6 splátek, se zbývajícími splátkami se dostal do prodlení a žalobkyně tak úvěr ke dni 24. 1. 2024 zesplatnila, což žalovanému oznámila a zároveň ho vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 70.733 Kč. Na základě smlouvy o úvěru požadovala žalobkyně po žalovaném také úhradu smluvní pokuty ve výši 2x499 Kč za prodlení se dvěma splátkami více než 30 dnů, dále náklady vzniklé v souvislosti s prodlením ve výši 4x200 Kč za prodlení se čtyřmi splátkami více než 15 dnů. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru na základě systému SOLUS a NRKI, v nichž žalovaný vyšel se skórem 541 jako nejlepší segment klientů. Dále žalobkyně zkoumala pravidelné příjmy žalovaného výpisy z jeho účtu týkající se příjmů ze zaměstnání, jiným způsobem žalobkyně úvěruschopnost žalovaného nezkoumala, resp. nepřezkoumávala (tj. nevyžadovala jiné doklady od žalovaného např. ohledně jeho životních a osobních poměrů a nákladů). Žalobkyně poskytovala žalovanému již čtvrtý úvěr v pořadí, předchozí úvěry nebyly v době poskytnutí předmětného úvěru řádně hrazeny. Žalovaný na dluhu po zesplatnění ničeho dalšího neuhradil, a to ani po zaslání předžalobní výzvy ze dne 5. 2. 2024.

6. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 věta první zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

7. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

8. S ohledem na zjištěný skutkový stav věci a právní úpravu dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná jen částečně. Závazek žalovaného přicházelo do úvahy posoudit po právní stránce jako vzájemná práva a povinnosti ze smlouvy o úvěru (§ 2395 o. z.). V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku v celkové výši 60.000 Kč. Poté, co soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný jednali o uzavření smlouvy vykazující znaky spotřebitelského úvěru, měl na paměti nezbytné posouzení věci z hlediska splnění povinnosti věřitele postupovat před uzavřením spotřebitelské úvěrové smlouvy v souladu s právní úpravou zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Věřitel poskytl žalovanému finanční službu, jejich vztah naplňoval zákonná kritéria spotřebitelského úvěru. Věřitele v návaznosti na to proto stíhala zákonná povinnost prověřit schopnost žalovaného splatit úvěr. Žalobkyně tvrdila, že splnila tuto svou zákonnou povinnost, nicméně zjištěný skutkový stav neumožňuje, aby soud mohl takový závěr učinit. Žalobkyně totiž v řízení soudu nepředložila žádné důkazy, kterými by řádné ověření úvěruschopnosti před poskytnutím úvěru prokázala, když pouze údaje týkající se příjmů a výdajů poskytnuté dlužníkem (a již nijak neověřované) nelze považovat za dostatečný doklad svědčící o splnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr. Žalobkyně soudu předložila důkazy, kterými chtěla prokázat, že zkoumala příjmy žalovaného za poslední 3 měsíce před poskytnutím úvěru, nicméně předložila soudu pouze doklady o výši příjmů žalovaného od jeho zaměstnavatele pouze za období od 9/2022 do 12/2022 ve výši částka až částka měsíčně a dále za období 3-4/2023 Smlouva o úvěru byla uzavřena dne datum, žalobkyně tak měla k dispozici pouze doklad o příjmu žalovaného v tomtéž měsíci, kdy byla uzavřena smlouva a v měsíci předchozím. Ohledně zkoumání výdajů žalovaného se žalobkyně zcela spokojila s vyjádřením žalovaného v žádosti o úvěr a tyto již dále nezkoumala, a to i přesto, že tyto spočívaly mj. ve splátkách za další úvěr ve výši částka (u žalobkyně) či ve výdajích za bydlení ve výši částka. Žalobkyně si ani nijak neověřovala osobní poměry žalovaného (např. jeho vyživovací povinnosti, výdaje spojené s živobytím, zdravotním stavem, dalšími případnými závazky apod.). Žalobkyni přitom nic nebránilo v tom, aby tyto doklady po žalovaném vyžadovala před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru č. hodnota, když se jednalo o již čtvrtou smlouvu uzavřenou mezi týmiž účastníky a přitom předchozí úvěry dosud splaceny zcela nebyly, resp. se u těchto předchozích smluv žalovaný dostával do prodlení. Žalovaný přitom u ústního jednání mimo jiné uvedl, že v době uzavření smlouvy o úvěru měl další úvěr se splátkou 5.500 Kč a že většina údajů uvedených v žádosti o úvěr nejsou pravdivá (např. informace o osobách ve společné domácnosti, výše výdajů za bydlení či absence tvrzení o vyživovací povinnosti žalovaného ke dvěma dětem). Přitom kdyby si žalobkyně nechala od žalovaného předložit kompletní výpisy z jeho účtu, příp. i další listiny ohledně jeho pravidelných výdajů (např. nájemní smlouvu, doklady o výši nákladů na bydlení apod.) jistě by zjistila mnoho dalších skutečností týkajících se osobních a majetkových poměrů žalovaného a mohla by si tak udělat ucelenější představu o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet, když už jí tedy nestačila sama skutečnost, že žalovaný má problémy se splácením jiných úvěrů poskytnutých žalobkyní dříve… Jistě by tak totiž musela dospět k závěru, že žalovaný není schopen s ohledem na svoji osobní a finanční situaci poslední poskytovaný úvěr zcela bez problémů splácet. Vzhledem k těmto skutečnostem dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru č. hodnota ze dne datum je absolutně neplatná, když žalobkyně coby poskytovatel spotřebitelského úvěru řádně neposoudila zákonem předvídaným postupem úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného) (srov. rozsudek NS ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Proto se pak již soud (s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr) nevypořádával s námitkami žalovaného ohledně kontraktačního procesu či neplatnosti smlouvy z důvodů nezákonných sankcí a sjednání výše úroků a RPSN.

9. Protože žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 60.000 Kč na základě neplatné smlouvy, bylo na místě uvažovat o tom, zda žalovaného nestíhá povinnost vydat bezdůvodné obohacení. Žalovaný na dluhu žalobkyni uhradil celkem částku 27.558 Kč. Soud tak na podkladě zásad o vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. o. z.) zavázal žalovaného k zaplacení částky 32.442 Kč coby plnění, které žalovaný od žalobkyně převzal, ale dosud neposkytl zpět. V souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ČR, sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 soud žalobkyni nepřiznal úroky z prodlení, když žalovaný se nemohl dostat do prodlení s úhradou této částky, z neplatně sjednaného úvěru dříve, než je rozhodnuto tímto rozsudkem. (výrok I.)

10. S ohledem na argumentaci výše soud ve zbytku žalobkyní požadovaného předmětu řízení a příslušenství žalobu jako nedůvodnou zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. s ohledem na vzájemný poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně ve věci tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů tohoto řízení, když žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná a žalovaný se těchto nákladů na jednání výslovně vzdal. (výrok III.)

12. Uložené platební povinnosti je žalovaný s ohledem na svou finanční situaci a výši přiznaného plnění povinen zaplatit ve lhůtě nejpozději do datum. (§ 160 odst. 1 o. s. ř.)

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím dobrovolně splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.