OSPV 14 C 44/2024-135

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Ivanem Šišmou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 ⟪LB:lb_004⟫ o 100.780 Kč s příslušenstvím,

I. Řízení se v části žaloby o zaplacení částky 12.261Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75% ročně z částky 12.261 Kč od 26. 1. 2024 do zaplacení a úroku ve výši 59,43% ročně z částky 83.176,40 Kč od 26. 1. 2024 do zaplacení, zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 33.630Kč ve splátkách ve výši 5.000Kč měsíčně, splatných vždy do každého 16. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

III. Ve zbývající části se žaloba o zaplacení částky 53.766 Kč se zákonným úrokem z prodlení 14,75% ročně z částky 86.766Kč od 26. 1. 2024 do zaplacení, smluvní pokuty 1.753,74Kč a úrokem 9,66% ročně z částky 83.176,40Kč od 26. 1. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 26. 1. 2024 dosáhne částky 313.171Kč zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení

.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Prostějově dne 13. 2. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 100.780 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení z částky 99.027 Kč ve výši 14,75 % ročně od 26. 1. 2024 do zaplacení a se smluvním úrokem ve výši 69,09 % ročně z částky 83-176.40 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od datum dosáhne částky 313.171 Kč) s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o úvěru č. hodnota, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 88.000 Kč a žalovaný se zavázal tyto vrátit společně se smluvním úrokem ve výši 69,09 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5.437 Kč splatných vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem leden 2023. Peněžní prostředky byly žalovanému vyplaceny na jeho bankovní účet č. č. účtu dne 23. 12. 2022. Žalovaný se s úhradou splátek dostal do prodlení, když ke dni datum zaplatil pouze 10 splátek ve výši 5.437 Kč. V důsledku prodlení vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 449 Kč za dvě splátky, se kterými se žalovaný dostal do prodlení o více než 30 dnů a právo na zaplacení nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 200 Kč za 3 splátky, se kterými se žalovaný dostal do prodlení o více než 15 dnů. Žalobkyně následně z důvodu prodlení žalovaného celý úvěr ke dni 24. 1. 2024 zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 97.429,74 Kč. Žalovaný na tento dluh ničeho dalšího neuhradil, a to ani po zaslání předžalobní upomínky ze dne 5. 2. 2024. Žalobkyně proto po žalovaném požaduje uhrazení jistiny ve výši 97.429,74 Kč (sestávající z dlužné jistiny ve výši 83.176,40 Kč a dlužného úroku přirostlého k jistině ve výši 14.253,34 Kč), smluvní pokuty ve výši 998 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 600 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 97.429,74 Kč od 26. 1. 2024 do právnická osoba. 2024 ve výši 1.753,74 Kč a smluvní úrok ve výši 69,09 % ročně z částky 83.176,40 Kč od datum do zaplacení.

2. Žaloba byla žalovanému doručena do vlastních rukou dne 13. 5. 2024, přičemž ten se k ní dne 24. 5. 2024 vyjádřil a soudu uvedl, že nárok žalobkyně neuznává. Žalovaný uvedl, že smlouvu o úvěru považuje za neplatnou, a to z důvodu vysoké úrokové sazby a vysokého RPSN ve výši 95,77 % a z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Výše RPSN je dle žalovaného nemravná a v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2017, sp. zn. 33 Cdo 3520/2017, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2018, sp. zn. 32 Cdo 3777/2016 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005) smlouvu o úvěru považuje za neplatnou. Žalovaný také uvedl, že sankce v rámci smlouvy o úvěru jsou dle jeho názoru nezákonné a nemravné a pro spotřebitele v konečném důsledku likvidační. Důvodem pro neplatnost smlouvy o úvěru je také dle žalovaného způsob zkoumání jeho úvěruschopnosti před uzavřením smlouvy. Žalovaný uvedl, že při sjednávání úvěru nebyl schopen správně odhadnout své platební schopnosti, v době uzavírání smlouvy již měl jeden úvěr s vysokou splátkou a žalobkyně po něm při uzavírání smlouvy chtěla pouze ověření výše posledních dvou výplat, bez jakéhokoliv dotazování se a zkoumání výdajů žalovaného. Žalovaný má proto za to, že žalobkyně nezkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru, a tato je z tohoto důvodu absolutně neplatná. Dále žalovaný zpochybnil proces uzavírání smluv o úvěru s žalobkyní, když má za to, že smlouva o úvěru nebyla žalovaným řádně podepsána, a proto nebyla ani uzavřena. Žalovaný v rámci smírného vyřešení sporu s žalobkyní i ohledně jiných smluv kontaktoval finančního arbitra. Žalobkyně však ve vztahu ke sporu řešeného v tomto řízení uplatnila námitku překážky řízení. Žalovaný soudu navrhl, aby rozhodl o jeho povinnosti zaplatit žalobkyni částku 33.630 Kč, tj. částku, kterou od žalobkyně převzal, ale dosud nevrátil zpět, a to s ohledem na jeho finanční situaci v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1.000 Kč.

3. Vyjádření žalovaného bylo následně doručováno žalobkyni, která podáním ze dne 16. 6. 2024 vzala žalobu částečně zpět, a to do částky 12.261 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 12.261 Kč od 26. 1. 2024 do zaplacení a do úroku ve výši 59,43 % ročně z částky 83.176,40 Kč od 26. 1. 2024 do zaplacení.

4. Před prvním jednání ve věci žalobkyně podáním ze dne 15. 6. 2024 vzala žalobu částečně a o ohledně 12.261Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75% ročně z částky 12.261 Kč od datum do zaplacení a úroku ve výši 59,43% ročně z částky 83.176,40 Kč od datum do zaplacení zpět, a proto soud postupoval podle § 96 odst. 1 a 2 o.s.ř. a v tomto rozsahu řízení zastavil, aniž k tomuto procesnímu postupu vyžadoval souhlas žalovaného. (odst. I. výroku)

5. Ve věci se konalo dne 23. 7. 2024 a 29. 8. 2024 jednání, ke kterému dostavila jak právní zástupkyně žalobkyně i žalovaný. Právní zástupkyně žalobkyně setrvala na podané žalobě trvá ve znění podané žaloby po částečném zpětvzetí žaloby. Žalovaný uvedl, že nesouhlasí s úhradou té částky, která byla citována i poté, co řízení bylo částečně zastaveno. Žalovaný nepopřel, že se mu dostala do dispozice částka 88.000 Kč, nicméně ekonomická situace jeho rodiny není dobrá a není schopen tuto částku vrátit jednorázově zpět žalobkyni.

6. Soud provedl dokazování listinnými důkazy a zjistil z nich následující skutečnosti: ⟪LB:lb_001⟫ - z oznámení ze dne 24. 1. 2024, že žalovanému bylo oznámeno zesplatnění úvěru ke dni 24. 1. 2024 a žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 99.027 Kč. ⟪LB:lb_002⟫ - z výzev k zaplacení ze dne 22. 1. 2024 a 21. 12. 2023, že žalovaný byl před zesplatněním úvěru vyzván žalobkyní k úhradě dlužné částky. ⟪LB:lb_003⟫ - z předsmluvního formuláře, prohlášení klienta, dodatku č. hodnota k Návrhu smlouvy o úvěru, oznámení o schválení úvěru ze dne 27. 12. 2022, splátkového kalendáře, podpisu na dálku a Smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne datum, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, kterou se zavázala žalovanému poskytnout bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného částku 88.000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku žalobkyni vrátit společně se smluvním úrokem ve výši 69,09 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5.437 Kč. Dále si smluvní strany sjednaly pro případ prodlení smluvní pokutu ve výši 449 Kč za prodlení se splátkou o více než 30 dnů, úhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 200 Kč za prodlení se splátkou o více než 15 dnů a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. ⟪LB:lb_004⟫ - Z karty klienta, že žalovanému bylo poskytnuto celkem 88.000 Kč a na úvěru uhradil ke dni právnická osoba. 2024 celkem částku 54.370 Kč, poslední pravidelná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 20.10.2023. ⟪LB:lb_005⟫ - z hodnocení klienta, výpisu záznamů z registru SOLUS a NRKI a fotografií občanského průkazu žalovaného, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru, a že žalovaný uvedl, že žije sám a mezi své výdaje uvedl částku životního minima ve výši 4.620 Kč a náklady na bydlení (vlastní) ve výši 5.616 Kč. Dále v rámci systému NRKI vyšel žalovaný se skórem 541 jako nejlepší segment klientů. Žalobkyně zkoumala před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalovaného jen na základě žalovaným poskytnutých údajů v hodnocení klienta a na základě potvrzení o výši příjmů žalovaného. ⟪LB:lb_006⟫ - z vybraných pohybů na účtu u ČSOB a.s., že žalovanému chodila na jeho bankovní účet pravidelná výplata od zaměstnavatele Krajské ředitelství Policie ČR pro Olomoucký kraj, a to v období od 9/2022 do 12/2022 ve výši 33.690 Kč až 47.086 Kč měsíčně. ⟪LB:lb_007⟫ - z dokladu o vyplacení úvěru, že žalovanému byla dne 23. 12. 2022 poskytnuta na jeho bankovní účet č. č. účtu platba ve výši 88.000 Kč. ⟪LB:lb_008⟫ - z předžalobní výzvy ze dne 5. 2. 2024, včetně poštovního podacího archu, že žalovaný byl vyzván žalobkyní k úhradě dlužné částky. ⟪LB:lb_009⟫ - ze základních informací o klientovi a důkazu o odeslání 1,- Kč včetně průvodní SMS zprávy, že bankovní účet č. č. účtu patří žalovanému, zde uvedená e-mailová adresa a telefonní číslo pak patří manželce žalovaného. ⟪LB:lb_010⟫ - z potvrzení žalobkyně pro finančního arbitra, výzvy k vyjádření se k návrhu smírného vyřešení sporu ze dne 23. 2. 2024, návrhu smírného řešení ze dne 19. 12. 2023, návrhu na zahájení řízení u finančního arbitra a e-mailové korespondence k řízení u finančního arbitra, že žalovaný žalobkyni navrhl smírné vyřešení sporu vyplývajícího ze smlouvy o úvěru, nicméně žalobkyně v průběhu řízení u finančního arbitra namítla překážku věci zahájené (zahájení tohoto civilního řízení). Dále bylo zjištěno, že žalovaný si u žalobkyně první úvěr vzal již dne 23.6.2022 (čerpal částku 86.000 Kč, na tento úvěr uhradil celkem 105.862 Kč), druhý úvěr pak čerpal dne 23.12.2022 ve výši 88.000 Kč (dosud uhradil 48.933 Kč), třetí úvěr u žalobkyně čerpal dne 24.4.2023 (ve výši 60.000 Kč, zaplatil dosud částku 27.558 Kč, uhradit má 165.348 Kč), čtvrtý úvěr pak byl čerpán dne 19.9.2023 ve výši 33.000 Kč, dosud uhrazeno 2.086 Kč, celkem požaduje žalobkyně uhradit 100.128 Kč).

7. Soud na základě zjištěných skutečností učinil tento skutkový závěr.

8. Žalovaný dne datum uzavřel s žalobkyní smlouvu o úvěru, na základě které byly žalovanému dne datum poskytnuty peněžní prostředky na bankovní účet žalovaného č. č. účtu ve výši 88.000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky společně se smluveným úrokem 69,09 % ročně vrátit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5.437 Kč. Žalovaný uhradil pouze 10 splátek, se zbývajícími splátkami se dostal do prodlení, proto žalobkyně úvěr ke dni 24. 1. 2024 zesplatnila, žalovanému tuto skutečnost oznámila a současně ho vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 97.429,74 Kč. Na základě smlouvy o úvěru požadovala žalobkyně po žalovaném také úhradu smluvní pokuty ve výši 2x499 Kč za prodlení se dvěma splátkami více než 30 dnů, dále náklady vzniklé v souvislosti s prodlením ve výši 3x200 Kč za prodlení se třemi splátkami více než 15 dnů. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru na základě systému SOLUS a NRKI, v nichž žalovaný vyšel se skórem 541 jako nejlepší segment klientů. Dále žalobkyně zkoumala pravidelné příjmy žalovaného výpisy z jeho účtu týkající se příjmů ze zaměstnání, jiným způsobem žalobkyně úvěruschopnost žalovaného nezkoumala, resp. nepřezkoumávala (tj. nevyžadovala jiné doklady od žalovaného např. ohledně jeho životních a osobních poměrů a nákladů). Žalovaný na dluhu po zesplatnění ničeho dalšího neuhradil, a to ani po zaslání předžalobní výzvy ze dne 5. 2. 2024.

9. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 věta první zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

11. Soud zjištěný skutkový stav věci posoudil podle citované právní úpravy a dospěl k tomuto právnímu závěru.

12. Závazek žalovaného bylo třeba nejdříve posoudit po právní stránce jako vzájemná práva a povinnosti ze smlouvy o úvěru (§ 2395 o. z.). V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému jako fyzické osobě částku v celkové výši 88.000 Kč. Poté, co soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný jednali o uzavření smlouvy vykazující znaky spotřebitelského úvěru, měl na paměti nezbytné posouzení věci z hlediska splnění povinnosti věřitele postupovat před uzavřením spotřebitelské úvěrové smlouvy v souladu s právní úpravou zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Věřitel poskytl žalovanému finanční službu, jejich vztah naplňoval zákonná kritéria spotřebitelského úvěru. Věřitele v návaznosti na to proto stíhala zákonná povinnost prověřit schopnost žalovaného splatit úvěr. Žalobkyně tvrdila, že splnila tuto svou zákonnou povinnost, nicméně zjištěný skutkový stav neumožňuje, aby soud mohl takový závěr učinit. Žalobkyně totiž v řízení soudu nepředložila žádné důkazy, kterými by řádné ověření úvěruschopnosti před poskytnutím úvěru prokázala, když pouze údaje týkající se příjmů a výdajů poskytnuté dlužníkem (a již nijak neověřované) nelze považovat za dostatečný doklad svědčící o splnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr. Žalobkyně soudu předložila důkazy, kterými chtěla prokázat, že zkoumala příjmy žalovaného za poslední 3 měsíce před poskytnutím úvěru, nicméně předložila soudu pouze doklady o výši příjmů žalovaného od jeho zaměstnavatele pouze za období od 9/2022 do 12/2022 ve výši 33.690 Kč až 47.086 Kč měsíčně. Ohledně zkoumání výdajů žalovaného se žalobkyně spokojila pouze s vyjádřením žalovaného v žádosti o úvěr a ty dále nezkoumala, a to i přesto, že tyto spočívaly mj. ve výdajích za bydlení ve výši 5.616 Kč. Žalobkyně si ani nijak neověřovala osobní poměry žalovaného (např. jeho vyživovací povinnosti, výdaje spojené s živobytím, zdravotním stavem, dalšími případnými závazky apod.). Žalobkyni přitom nic nebránilo v tom, aby tyto doklady po žalovaném vyžadovala před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru, když se jednalo o několikátou smlouvu uzavřenou mezi týmiž účastníky, a přitom předchozí úvěry dosud splaceny zcela nebyly, resp. se u těchto předchozích smluv žalovaný dostával do prodlení. Žalovaný přitom u ústního jednání mimo jiné uvedl, že většina údajů uvedených v žádosti o úvěr nejsou pravdivá (např. informace o osobách ve společné domácnosti, výše výdajů za bydlení nebo údaje o jiných úvěrech žalovaného) a z jejich obsahem se seznámil teprve na jednání. Přitom kdyby si žalobkyně nechala od žalovaného předložit kompletní výpisy z jeho účtu, příp. i další listiny ohledně jeho pravidelných výdajů (např. nájemní smlouvu, doklady o výši nákladů na bydlení apod.) mohla a měla zjistila mnoho dalších skutečností týkajících se osobních a majetkových poměrů žalovaného a mohla by získat ucelenější představu o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet, když jí pro negativní posouzení žádosti nestačila sama skutečnost, že žalovaný má problémy se splácením jiných úvěrů poskytnutých žalobkyní dříve. Pokud by postupovala při zkoumání schopností žalovaného splatit požadovaný úvěr s odbornou péčí a s peněžními prostředky nakládala s péčí řádného hospodáře dospěla k jedinému v tomto případě správnému závěru, že žalovaný není schopen s ohledem svoji osobní a finanční situaci poslední poskytovaný úvěr splácet, aniž by se dostala do neřešitelných ekonomických problémů. Vzhledem k těmto skutečnostem dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, když žalobkyně coby poskytovatel spotřebitelského úvěru řádně neposoudila zákonem předvídaným postupem úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného) (srov. rozsudek NS ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Proto se pak již soud (s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr) nevypořádával s námitkami žalovaného ohledně kontraktačního procesu či neplatnosti smlouvy z důvodů nezákonných sankcí a sjednání výše úroků a RPSN.

13. Protože žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 88.000 Kč na základě neplatné smlouvy, bylo na místě uvažovat o tom, zda žalovaného nestíhá povinnost vydat bezdůvodné obohacení. Žalovaný na dluhu žalobkyni uhradil celkem částku 54.370 Kč. Soud tak na podkladě zásad o vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. o. z.) zavázal žalovaného k zaplacení částky 33.630 Kč coby plnění, které žalovaný od žalobkyně převzal, ale dosud neposkytl zpět. V souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ČR, sp.zn. spisová značka soud žalobkyni nepřiznal úroky z prodlení, když žalovaný se nemohl dostat do prodlení s úhradou této částky, z neplatně sjednaného úvěru dříve, než je rozhodnuto tímto rozsudkem. (odst. II. výroku)

14. S ohledem na argumentaci výše soud ve zbytku žalobkyní požadovaného předmětu řízení a příslušenství žalobu jako nedůvodnou zamítl. (odst. III. výroku)

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a § 146 odst. 2 o.s.ř. (částečné zpětvzetí žaloby, které z procesního hlediska zavinila žalobkyně) s ohledem na vzájemný poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně ve věci tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů tohoto řízení, když žalobkyně byla ve věci převážné míře procesně neúspěšná a žalovaný se těchto nákladů na jednání výslovně vzdal. (odst. III. výroku)

16. Soud uložil žalovanému s ohledem na jeho současnou finanční situaci uhradit platební povinnosti ve splátkách ve výši 5.000 Kč měsíčně, a to vždy do každého 16. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek, když výši splátek žalovaný navrhl, stanovená výše splátek odpovídá jeho současné ekonomické situaci a s ohledem na ekonomické postavení žalobkyně ji nemůže tento způsob zaplacení dluhu ekonomicky ohrozit. (§ 160 odst. 1 o. s. ř.)

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím dobrovolně splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.