OSPV 4 C 3/2024-147

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Švarcovou, Ph.D., ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Anonymizováno, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 28 238,55 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 5 500 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Soud žalobu zamítá pro částku 4 759,63 s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 10 259,63 Kč od 13. 11. 2020 do zaplacení, částku 10 279,92 Kč, 8,25% úrok ročně z částky 10 259,63 Kč od 12. 2. 2021 do zaplacení, částku 733,63 Kč, 699 Kč (náklady spojené s uplatněním pohledávky) a pro částku 7 000 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 7 000 Kč od 26. 8. 2023 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhá zaplacení částky 10 259,63 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 10 259,63 Kč od 13. 11. 2020 do zaplacení, částky 10 279,92 Kč (z toho 6 879,92 Kč na poplatku a 3 400 Kč na poplatcích za upomínání), kapitalizovaného úroku ve výši 733,63 Kč (z částky 10 259,63 Kč za dobu od 13. 11. 2020 do 11. 2. 2021 v sazbě 29 % ročně), 8,25% úroku ročně z částky 10 259,63 Kč od 12. 2. 2021 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky 699 Kč (z toho 48 Kč za odchozí dopis, třikrát 217 Kč za osobní návštěvu) a smluvní pokuty 7 000 Kč (0,1 % denně z částky 10 259,63 Kč za dobu od 13. 11. 2020 do 26. 9. 2022) s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 7 000 Kč od 26. 8. 2023 do zaplacení. Mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, IČO IČO, a žalovanou, byla dne datum uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. tel. číslo, na základě které právnická osoba, poskytla žalované v hotovosti částku 14 000 Kč se smluvní úrokovou sazbou 29 % ročně a žalovaná se zavázala, že poskytnutou částku vrátí společně se souhrnným poplatkem 14 083 Kč v 60 týdenních splátkách s poslední splátkou splatnou dne 12. 11. 2020. Žalovaná uhradila pouze 8 500 Kč a dnem 13. 11. 2020 se dostala do prodlení s úhradou částky představující součet zůstatku jistiny a zůstatku souhrnného poplatku. V důsledku prodlení žalované vznikl společnosti právnická osoba, nárok požadovat po žalované sjednanou smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky a dále úhradu účelně vynaložených nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 699 Kč. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdce s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost žalované, a to prostřednictvím dokumentu označeného jako zákaznická karta, kde jsou uvedeny údaje o zaměstnání, příjmech a výdajích žalované. Žalobkyně byla vyzvána k doplnění, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalované (v žalobě bylo toliko obecné tvrzení). Žalobkyně uvedla, že soudu byl předložen dokument nazvaný „zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr“, z něhož plyne, že žalovaná byla v době podání žádosti o úvěr na mateřské dovolené, jako měsíční příjmy domácnosti uvedla částku 29 710 Kč, měsíční výdaje uvedla ve výši 5 000 Kč, dle údajů poskytnutých od žalované by jí tak mělo měsíčně k volné dispozici zůstat 24 700 Kč, žalobkyně dále ke svému podání doložila nájemní smlouvu žalované a výpisy z běžného účtu. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Byť je žalovaná státní občankou Slovenské republiky, pravomoc soudů České republiky rozhodnout v této věci je dána, neboť žalovaná se zdržuje na území Evropské unie, když má na území Slovenské republiky hlášen trvalý pobyt, a její poslední známé bydliště v České republice bylo v obvodu Okresního soudu v Prostějově (v době sjednání daného závazku v roce 2019 bydlela v Anonymizováno, adresa v záhlaví tohoto rozhodnutí je adresou hlášenou v České republice v informačním systému základních registrů od 1. 7. 2020, činností soudu bylo zjištěno, že v roce 2022 se fakticky zdržovala na adrese ve adresa, v roce 2023 měla krátkodobý pobyt v Anonymizováno, její faktický pobyt se v současnosti nepodařilo zjistit). Pro posouzení pravomoci je rozhodný čl. 17 odst. 1 písm. b) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 1. 12. 2012, a byť není známa aktuální skutečná (faktická) adresa žalované, je třeba vycházet z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, ze které vyplývá, že pokud spotřebitel své poslední známé bydliště opustil dříve, než na něj byla podána žaloba a neinformoval svého smluvního partnera o adrese svého nového bydliště, pravomoc rozhodnout o žalobě směřující proti spotřebiteli mají soudy členského státu, na jehož území se nacházelo poslední známé bydliště spotřebitele (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2014, sp. zn. 30 Nd 317/2013).

4. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.

5. Ze zákaznické karty soud zjistil, že tuto žalovaná podepsala dne datum v Anonymizováno s tím, že žádá právnická osoba, IČO IČO, o zápůjčku 12 000 Kč, a uvedla, že je svobodná, má 4 vyživovací povinnosti, má učňovské vzdělání, žije v nájemním bytě, je v domácnosti (mateřská dovolená) s příjmem částka, další příjem domácnosti činí částka, celkem tak příjem činí částka, přičemž její odhadované měsíční výdaje činí částka, nemá zápůjčku u jiné společnosti, nemá kreditní kartu. V rámci položek ověřených dokumentů je zaškrtnuta položka – 2 výpisy z bank. účtu za období 7/2019 a 8/2019. Z nájemní smlouvy ze dne datum soud zjistil, že žalovaná převzala do svého užívání byt o dispozici 2 + 1 v Anonymizováno s nájemným ve výši částka (včetně úhrady za vodné, stočné, odběr tepla a elektřina společných prostor). Z předložených výtisků fotokopií výpisů z bankovního účtu č. č. účtu vedeného u společnosti právnická osoba., které byly pořízeny z internetového bankovnictví, a které jsou opatřeny větou „souhlasím s pořízením kopie“ a podpisem žalované, se podává, že za období od datum do datum byla na účet poukázána platba částka, která jediná je z výtisku obsahujícím 10 záznamů viditelná (ostatní záznamy jsou začerněny), za období od 1. 8. 2019 do 31. 8. 2019 bylo na účet připsáno celkem částka (částka + částka), přičemž viditelné z tohoto výpisu jsou pouze tyto dvě kreditní položky z celkového počtu 23 záznamů, zbytek výpisu je začerněn, v období od 2. 9. 2019 do 17. 9. 2019 bylo na účet poukázáno částka (datum), částka (datum) a částka (datum), na předložených výpisech jsou viditelné pouze kreditní obraty, další obraty a záznamy jsou začerněny, nelze tak přezkoumat pohybu na účtu ani zjistit zůstatek na účtu.

6. Ze smlouvy o zápůjčce č. tel. číslo soud zjistil, že dne datum bylo mezi žalovanou, jakožto spotřebitelem, a společností právnická osoba, IČO IČO (dle obchodního rejstříku bylo k uvedenému datu předmětem podnikání této společnosti poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru), uzavřeno písemné ujednání, na základě kterého tato společnost poskytla v hotovosti při podpisu smlouvy žalované 14 000 Kč. Žalovaná se zavázala, že poskytnutou částku vrátí společně se souhrnným poplatkem 12 283 Kč (úrok ve výši 2 504 Kč, poplatek za zpracování, administrativu a flexibilní splácení 5 652 Kč, poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 4 127 Kč) a poplatkem za doplňkové pojištění ve výši 1 800 Kč, tedy že vrátí celkem částku 28 083 Kč, a to v 60 týdenních splátkách, kdy první až předposlední splátka činí 469 Kč a poslední splátka činí 412 Kč. V čl. 6. 1 smlouvy byla pro případ prodlení žalované s řádnou a včasnou úhradou splátky sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, v čl. 6. 2 bylo sjednáno, že právnická osoba, může požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí v důsledku prodlení žalované vzniknou. Žalobkyně doložila listinu zvanou standardní informace o spotřebitelském úvěru, obsahující parametry úvěru, jak jsou uvedeny ve smlouvě.

7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, kterou uzavřela společnost právnická osoba, a žalobkyně, byla postoupena pohledávka za žalovanou na žalobkyni (příloha č. hodnota smlouvy o postoupení pohledávek je přiložena, pohledávka za žalovanou je na str. 7; žalobkyně doložila také potvrzení o zaplacení úplaty vč. dokladu o provedení této transakce), postoupení bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 20. 12. 2022, dále dopisem ze dne 15. 2. 2023, ke kterému žalobkyně doložila podací lístek prokazující jeho odeslání. Dopisem ze dne 3. 4. 2023 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky. Dopisem ze dne 29. 5. 2023 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky a upozorněna na možnost jejího soudního vymáhání (žalobkyně doložila podací lístek prokazující jeho odeslání).

8. Závazkový vztah, vzniklý dne 19. 9. 2019 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“), a smluvním ujednáním. Dále se řídí zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

9. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 a 2 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

10. Dle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2392 odst. 1 první věta o. z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

11. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Dle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Dle § 76 odst. 1 uvedeného zákona, poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Dle § 78 odst. 1, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Ve smyslu § 78 odst. 2 písm. b), se jedná zejména o dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dle § 78 odst. 4, poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta.

13. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění platném a účinném do datum), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat z úřední povinnosti, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost (nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, rozsudek Soudního dvora právnická osoba ve věci C- 679/18 ze dne datum). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).

16. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 věta první o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

17. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, odst. 15 odůvodnění, již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad). Dále (odst. 17 odůvodnění), obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb., lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

18. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Dle § 1879, § 1880 odst. 1, § 1881, § 1882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

20. Co do aktivní legitimace žalobkyně v této věci má soud za to, že právní předchůdce žalobkyně postoupil platně pohledávku za žalovanou na žalobkyni (§ 1879 an. o. z.), postoupení bylo žalované řádně oznámeno. Ve vztahu k žalované pohledávce dospěl soud k následujícímu. Soud má za to, že žalovaná zažádala právního předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba, dne datum o poskytnutí zápůjčky a téhož dne s ní byla zápůjčka sjednána, žalované byla poskytnuta částka 14 000 Kč (§ 2390 an. o. z.). Závazek, k jehož úhradě se žalovaná zavázala v 60 týdenních splátkách, činil 28 083 Kč (14 000 Kč poskytnutá jistina, 12 283 Kč poplatek, 1 800 Kč doplňkové pojištění). Informace, které žalovaná uvedla v zákaznické kartě, byly přitom nedostatečné pro dospění k závěru, zda se jedná v případě žalované o solventní osobu či nikoli. Pokud žalovaná uvedla, že má 4 vyživovací povinnosti, přitom jejím příjmem je pouze dávka poskytovaná státem, neboť je na mateřské dovolené, pak výdaje uvedené ve výši 5 000 Kč měsíčně jsou evidentně zcela nepravdivé, a uvedení jejích majetkových poměrů celkově nevěrohodné, když z doložené nájemní smlouvy vyplývá výdaj ve formě nájemného ve výši 9 000 Kč měsíčně. Společnost právnická osoba, zjevně vycházela pouze z toho, co jí vydlužitelka sdělila a hodnocení úvěruschopnosti žalované bylo provedeno zcela ledabylým způsobem. V této věci se nepochybně jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání bylo a je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, a na straně druhé žalovaná v postavení spotřebitele. Jedná se o spotřebitelskou zápůjčku, poskytovanou nebankovními subjekty osobám, které by obdobný finanční produkt (zápůjčku, úvěr) od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka. Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. bylo povinností právního předchůdce žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalované, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Právní předchůdce žalobkyně mohl dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přitom má vycházet nejen ze sdělených a doložených příjmů a výdajů spotřebitele, ale i způsobu plnění dosavadních dluhů. Ust. § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá z unijních předpisů (jak je uvedeno shora). Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření úvěrovaného dostatečně, nebo poskytnutí úvěru úvěrovanému i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Žalobkyně k výzvě soudu žalobu doplnila toliko o obecná tvrzení, jakým způsobem její právní předchůdce plnil svoji zákonnou povinnost a odkázala na údaje uvedené v zákaznické kartě, doložila nájemní smlouvu žalované, kterou zjevně do posouzení majetkových poměrů žalované nezahrnula, a doložila výpisy z bankovního účtu za období od datum do datum, které jsou nedostatečné, když není jisté, zda se jedná o účet žalované a údaje zde uvedené jsou značně anonymizované. Povinností žalobkyně je zcela konkrétně uvést a doložit, jaké informace poskytovatel zápůjčky po žalované vyžadoval a jakých se mu dostalo, čím a jak si je ověřil, jaké konkrétní informace byly žalovanou sděleny, a jak byly poskytovatelem zápůjčky vyhodnoceny, resp. na základě čeho dospěl k tomu, že žalovaná je dostatečně solventní. Právnímu předchůdci žalobkyně muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí krátkodobých finančních produktů (jsou to převážně klienti, kteří takový produkt od banky nedostanou právě kvůli jejich špatné finanční situaci). Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je neplatnost smlouvy o zápůjčce, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. V tomto případě právní předchůdce žalobkyně nedostál zákonné povinnosti, když poskytl zápůjčku, aniž by řádně ověřil úvěruschopnost žalované. S ohledem na způsob vyplnění údajů v zákaznické kartě soud pochybuje o tom, že bylo cílem zapůjčitele zjistit skutečnou úvěruschopnost žalované a objektivizovat finanční poměry žalované, když zapůjčitel nezohlednil v majetkových poměrech, resp. ve výdajích žalované, jí předloženou nájemní smlouvu. Žalobkyní předložené výpisy z bankovního účtu za období od 1. 7. 2019 do 17. 9. 2019 jsou nedostatečné, když není jisté, zda se jedná o účet žalované a údaje jsou kusé. Jiné podklady žalobkyně nedoložila. Pokud není žalobkyně schopna dostatečně doložit kopie dokladů (byť je toto její zákonnou povinností § 78 zákona č. 257/2016 Sb.), je pochybné, nakolik byly skutečně doloženy a co z nich mohlo být zjištěno. Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o zápůjčce. S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle smlouvy. Porušením § 86 zákona č. 257/2016 Sb., však není dotčena povinnost žalované vrátit poskytnuté peněžní prostředky, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalované. Platby realizované žalovanou, které žalobkyně započetla na plnění z neplatně sjednané smlouvy, tedy na neexitující dluh žalované, je nutné započíst na poskytnuté bezdůvodné obohacení žalované. Jiný výklad by naopak na straně žalobkyně zakládal bezdůvodné obohacení, které by vedlo k množení sporů, což je zcela neúčelné a absurdní, lze-li práva a povinnosti stran řešit smysluplně jinak, aniž by soud vyžadoval další aktivitu (úkon započtení) ze strany žalované. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení, přičemž žalované byla poskytnuta částka 14 000 Kč, žalovaná uhradila 8 500 Kč, tuto částku soud započetl oproti 14 000 Kč. Žalovaná je tak povinna vydat žalobkyni zbývající bezdůvodné obohacení ve výši 5 500 Kč. V souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, soud žalobkyni nepřiznal úroky z prodlení, když žalovaná se nemohla dostat do prodlení s úhradou této částky z neplatně sjednaného úvěru dříve, než je rozhodnuto tímto rozsudkem (soud určuje splatnost). Protože se však žalovaná v řízení nevyjádřila, soud nemohl posoudit, jaká doba je dobou přiměřenou jejím možnostem ke splacení, proto soud rozhodl v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. Pokud soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o zápůjčce, není platné ani ujednání o smluvní pokutě, sjednaných úrocích a dalších poplatcích, včetně pojištění. Ve zbytku je žaloba proto nedůvodná a soud ji zamítl. K částce 699 Kč, náklady spojené s mimosoudním uplatněním pohledávky (ve smyslu § 513 o. z.), se soud zabýval skutečností, zda byly vynaloženy a pokud ano, zda důvodně. V tomto ohledu se jedná o příslušenství pohledávky ve smyslu uvedené zákonné úpravy. Žalobkyně požaduje 3krát 217 Kč za osobní návštěvu žalované (tuto návštěvu prokazuje pouze výpisem o tom, že byla učiněna, a to ve dnech 9. 5. 2023, 31. 3. 2023, 24. 4. 2023 a 28. 4. 2023, nedokládá žádný konkrétní záznam, že by žalovaná byla na té které adrese osobně navštívena, přičemž k prokázání takového úkonu by svědčil podpis žalované na záznamu z té které osobní návštěvy za účelem mimosoudního vymáhání žalované částky), dále 48 Kč za odeslaný obyčejný dopis ze dne 3. 4. 2023. Žalobkyně byla zastoupena advokátem ve vztahu k vymáhání žalované částky na základě plné moci hromadně zplnomocňující k vymáhání pohledávek tohoto typu ze dne 11. 4. 2016. Úkony právního zástupce jsou v tomto smyslu úkony dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a v tomto ohledu jsou také odměňovány, resp. nahrazovány. Ve vztahu k výzvě na žalovaného se jedná zejména o předžalobní výzvu k plnění, přičemž jakékoli další výzvy (opakované, jejich četnost) jdou nad rámec a již je nelze považovat za účelně vynaložené, pokud byly vynaloženy v souvislosti s pohledávkou splatnou v roce 2020. Proto soud neshledal v tomto rozsahu žalobu důvodnou.

21. Dle § 151 odst. 1 první věta o. s. ř., o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V této věci byla převážně úspěšná žalovaná, které však žádné náklady řízení nevznikly, soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku III.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání, které se podává do patnácti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově.

Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí.