OSPV 4 C 43/2024-87

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Švarcovou, Ph.D., ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátem Anonymizováno. ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 ⟪LB:lb_007⟫ bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení 12 316 Kč

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 9 999 Kč.

II. Soud žalobu zamítá pro 2 317 Kč.

III. Soud neschvaluje smír následujícího znění:

Žalovaná se zavazuje uhradit žalobkyni částku 12 316 Kč a na náhradě nákladů řízení částku 2 252 Kč, to vše v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 1 000 Kč splatných vždy k 12. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém nabude usnesení o schválení smíru právní moci, s tím, že v případě prodlení s úhradou jedné splátky, a to i částečně, se stává splatným celý zůstatek výše specifikované dlužné částky.

IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech řízení 1 396 Kč, k rukám zástupce žalobkyně.

V. Žalovaná je oprávněna splnit povinnost uvedenou ve výroku I. a povinnost uvedenou ve výroku IV. v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč počínaje měsíce následujícího po právní moci tohoto rozsudku vždy do 12. dne v měsíci, a to pod ztrátou výhody splátek.

1. Žalobkyně se domáhá zaplacení částky 12 316 Kč (z toho dlužná jistina 9 999 Kč, dlužné poplatky za bezpečnou splátku 198 Kč, dlužný poplatek za poskytnutí úvěru 330 Kč, dlužný poplatek za expres výplatu 199 Kč, dlužný poplatek za prodloužení splatnosti 990 Kč, účelně vynaložené náklady 300 Kč a smluvní pokuty 300 Kč, podrobně jsou tyto rozepsány v žalobě), jakožto dluhu žalované ze smlouvy o úvěru, kterou žalovaná uzavřela s žalobkyní dne 8. 8. 2023. Smlouva byla uzavřena přes webové rozhraní Anonymizováno. Po zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně žalované poskytla 10 000 Kč bezhotovostně převodem na bankovní účet č. č. účtu, a to za poplatek 330 Kč, dále byly sjednány i další zpoplatněné služby, a to expres výplata za poplatek 199 Kč a měsíční poplatek 99 Kč za bezpečnou splátku. Úvěr byl sjednán na 1 měsíc. Žalovaná si 1krát prodloužila splatnost aktuálně splatné splátky o jeden měsíc tzv. korunovým odkladem, kdy v tomto případě k prodloužení splatnosti dostačuje, pokud klient uhradí alespoň 1 Kč, případně více, ale ne více, než je výše měsíční splátky. Za prodloužení splatnosti je účtován poplatek ve výši 990 Kč, přičemž k odložení splatnosti došlo dne 6. 9. 2023, kdy byla uhrazena částka 1 Kč. Žalovaná na svůj závazek neuhradila ničeho, vyjma 1 Kč za korunový odklad. Žalovaná se dostala do prodlení, žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 4. 12. 2023. Přes výzvu žalobkyně žalovaná ničeho více neuhradila. Žalobkyně byla vyzvána k doplnění, jakým způsobem byla v případě sjednání úvěru ověřena úvěruschopnost žalované (v žalobě bylo toliko obecné tvrzení). Žalobkyně doplnila citaci právní úpravy a uvedla, jak by měla být vykládána (i s odkazem na soudní rozhodnutí), dále uvedla, že zjišťuje úvěruschopnost klientů důsledným zjišťováním jejich kreditního skóre, které zajišťuje oddělení úvěrových rizik, takto je posuzována příjmová a výdajová stránka, jsou zkoumány obecné informace, jako věk, vzdělání, zdroj příjmu, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení apod., je využíván statistický model, s pravděpodobností dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Žalobkyně lustruje klienty v externích registrech. K tomu doložila listinu zvanou metodika k posouzení úvěruschopnosti klienta. Žalobkyně v doplnění žaloby uvedla tabulku výpočtů MLS klienta (měsíční limit splátek) i MLS domácnosti, kdy tyto výpočty se porovnají a použije se nižší výpočet, tedy MLS klienta. Žalobkyně vycházela z toho, že žalovaná uvedla příjem 20 000 Kč, měsíční splátky ve výši 1 000 Kč, splátky jiným společnostem ve výši 1 550 Kč, výše splátky schváleného úvěru činí 10 628 Kč, tedy zbývající MLS klienta činí 302 Kč. Žalovaná byla lustrována v ISIR, SOLUS a CEE, a to bez záznamu. V registru NRKI byla žalovaná nalezena s výsledkem pozitivní vyhodnocení. Žalobkyně uvažovala životní minimum členů domácnosti 7 520 Kč, příjem žalované 20 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 17 000 Kč a minimální výdaje na bydlení 7 400 Kč. Dle uvedeného dospěla žalobkyně k tomu, že žalovaná je schopná uvedený závazek splácet.

2. Dne 21. 2. 2024 podala žalobkyně návrh na schválení soudního smíru, a to ve znění dle výroku III. tohoto rozsudku.

3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k jednání dne 22. 4. 2024 se nedostavila.

4. Soud ve věci provedl dokazování listinami.

5. Z obchodního rejstříku soud zjistil, že od datum je předmětem podnikání žalobkyně poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Ze smlouvy o úvěru (ID žádosti Anonymizováno) soud zjistil, že tato byla podepsána podpisovým kódem prostřednictvím SMS dne datum žalovanou, v záhlaví smlouvy jsou uvedeny osobní údaje žalované, a na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované bezúčelový úvěr 10 000 Kč bezhotovostně na účet č. č. účtu za poplatek 330 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit v 1 měsíční splátce (celkově bude zaplaceno 10 330 Kč), RPSN 48,30 %, s tím, že pokud nebude úvěr řádně vrácen, je žalobkyně oprávněna požadovat smluvní pokutu, účelně vynaložené náklady s upomínáním a úrok z prodlení. Součásti smlouvy jsou další smluvní ujednání, a to zpoplatněné služby, poplatek za korunový odklad splatnosti úvěru 990 Kč, expres výplata za poplatek 199 Kč a měsíční poplatek 99 Kč za bezpečnou splátku. Žalobkyně doložila formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, obsahující totožné parametry úvěru, jako smlouva samotná, stejně tak další předsmluvní dokumentaci (informační memorandum o zpracování osobních údajů). Žalobkyně doložila sazebník platný od datum, kde je uvedena mimo jiné smluvní pokuta ve výši 3 % z dlužné jistiny úvěru za prodlení s úhradou splátky. Žalobkyně doložila oboustrannou kopii občanského průkazu žalované. Částka 10 000 Kč byla dne 8. 8. 2023 odeslána na bankovní účet č. č. účtu (potvrzení o proplacení). Dle přehledu k platbám na tento úvěr soud zjistil, že žalovaná se dostala do prodlení, kdy si požádala o odklad splatnosti. Dle přehledu plateb žalovaná uhradila dne 6. 9. 2023 částku 1 Kč, dále nehradila ničeho. Dopisem ze dne 4. 12. 2023 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky, upozorněna na možnost jejího soudního vymáhání (žalobkyně doložila doklad o odeslání).

6. Z listiny zvané potvrzení o provedení ověření bonity klienta soud zjistil, že žalobkyně uvažovala při zkoumání solventnosti žalované, že má dvě děti, je zaměstnána s příjmem 20 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti je 17 000 Kč, její měsíční splátky jiným společnostem jsou 1 000 Kč. Žalobkyní doložená metodika postupu posuzování úvěruschopnosti klientů ničeho konkrétního v tomto řízení nedokládá. Dle žalobkyní doložené úvěrové zprávy, měla žalovaná podaných čtrnáct splátkových žádostí, přičemž čtyři byly odmítnuty, šest jich bylo odvoláno, tři byly ukončeny a jedna existuje. Dále dvě nesplátkové žádosti, které byly odmítnuty a devět žádostí o kreditní karty, přičemž čtyři jsou nevyřízené, čtyři odmítnuté a jedna existující. Splátkové žádosti představovaly žádosti o osobní úvěry, a to v období od 5. 5. 2023 do 17. 7. 2024 v celkové výši 295 000 Kč, přičemž tyto žádosti byly odmítnuty či odvolány, dále dvě ukončené žádosti ve výši 16 000 Kč a 16 000 Kč a jedna existující ve výši 25 000 Kč. Nesplátkové žádosti představovaly žádost o kontokorentní úvěr ze dne 6. 12. 2022 a 13. 6. 2023 s úvěrovým rámcem 10 000 Kč. Šest žádostí ohledně karet spočívaly v žádosti o kreditní kartu s úvěrovým rámcem nejvýše 50 000 Kč (2 ve fázi žádosti a 4 odmítnuté) a dvě žádosti o revolvingový úvěr ze dne 26. 6. 2023 a 31. 7. 2023 s úvěrovým rámcem 20 000 Kč.

7. Žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti žalované přes poučení soudu o neunesení břemene důkazního ničeho více nedoložila.

8. Ze sdělení právnická osoba, ze dne 29. 2. 2024 soud zjistil, že bankovní účet č. č. účtu je účtem žalované, byl zřízen datum. Z výpisu za dobu od datum do datum soud zjistil, že dne 8. 8. 2023 byla žalované od společnosti právnická osoba. skutečně proplacena částka 10 000 Kč. Z výpisů plyne, že příjem žalované je představován mzdou od společnosti právnická osoba ve výši cca 11 000 Kč, a to pouze do 16. 3. 2023, opakujícími se položkami jsou čerpání úvěrů např. dne 22. 5. 2023 ve výši 16 000 Kč, dne 21. 6. 2023 ve výši 5 000 Kč, dne 29. 6. 2023 ve výši 5 000 Kč, dne 10. 7. 2023 ve výši 16 000 Kč, dne 11. 7. 2023 ve výši 10 900 Kč, dne 17. 7. 2023 ve výši 9 000 Kč, dne 24. 7. 2023 ve výši 5 000 Kč, dne 8. 8. 2023 ve výši 23 800 Kč, dne 16. 8. 2023 ve výši 5 000 Kč, dne 7. 9. 2023 ve výši 4 000 Kč, dne 11. 9. 2023 ve výši 1 000 Kč, dne 6. 10. 2023 ve výši 1 000 Kč, dne 20. 10. 2023 ve výši 5 000 Kč, dne 13. 12. 2023 ve výši 1 000 Kč a dne 19. 12. 2023 ve výši 2 000 Kč. Dále příjmy z úřadu práce za měsíc leden 2023 ve výši 7 610 Kč, za únor 2023 ve výši 8 010 Kč, za březen 2023 ve výši 8 010 Kč, za duben 2023 ve výši 15 949 Kč, za květen 2023 ve výši 16 851 Kč, za měsíc červen 2023 ve výši 13 850 Kč, za červenec, srpen, září a říjen 2023 ve výši 8 028 Kč a za listopad a prosinec 2023 ve výši 7 946 Kč. Dále od 9. 6. 2023 příjmy od Anonymizováno adresa pohybující se v rozmezí mezi 4 500 Kč až 10 000 Kč měsíčně.

9. Závazkový vztah, vzniklý dne 8. 8. 2023 mezi žalobkyní a žalovanou se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“), a smluvním ujednáním. Dále se řídí zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

10. Ust. § 419 o. z., definuje spotřebitele, ust. § 420 odst. 1 a 2 o. z., definuje podnikatele.

11. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2397 o. z., úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Dle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne ji úvěrující bez zbytečného odkladu. Dle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

12. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Dle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Dle § 76 odst. 1 uvedeného zákona, poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Dle § 78 odst. 1, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Ve smyslu § 78 odst. 2 písm. b), se jedná zejména o dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dle § 78 odst. 4, poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta.

14. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

16. Soud je dle judikaturního vývoje povinen z úřední povinnosti zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalované splácet, tedy její solventnost, k tomu nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18).

17. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 věta první o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

18. Dle § 99 odst. 1 o. s. ř. připouští-li to povaha věci, mohou účastníci skončit řízení soudním smírem. Soud usiluje o smír mezi účastníky; při pokusu o smír předseda senátu zejména s účastníky probere věc, upozorní je na právní úpravu a na stanoviska Nejvyššího soudu a rozhodnutí uveřejněná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek týkající se věci a podle okolností případu jim doporučí možnosti smírného vyřešení sporu. Podle odst. 2, soud rozhodne o tom, zda smír schvaluje; neschválí jej, je-li v rozporu s právními předpisy. Dle odst. 3, schválený smír má účinky pravomocného rozsudku. Rozsudkem však může soud zrušit usnesení o schválení smíru, je-li smír podle hmotného práva neplatný. Návrh lze podat do tří let od právní moci usnesení o schválení smíru.

19. Smír je v rozporu s hmotným právem, je-li v rozporu s obecnými požadavky kladenými zákonem na náležitosti právního jednání, nebo pomíjí-li náležitosti právních jednání, stanovené pro vznik, změnu nebo zánik právního vztahu, případně je jinak v rozporu s kogentními ustanoveními hmotného práva nebo tato ustanovení obchází, resp. je v rozporu s dobrými mravy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2019, sp. zn. 26 Cdo 2319/2019).

20. Soud má s ohledem na shora uvedené za to, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 8. 8. 2023 uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 an. o. z.), na základě které žalobkyně žalované poskytla bezhotovostně převodem na bankovní účet 10 000 Kč, žalovaná se zavázala k jeho úhradě v 1 měsíční splátce. Dne 6. 9. 2023 uhradila žalovaná 1 Kč za účelem prodloužení splatnosti úvěru. Žalovaná se dostala do prodlení, jelikož ničeho více neuhradila. V této věci se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání bylo a je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, a na straně druhé žalovaná v postavení spotřebitele. Jedná se o spotřebitelský úvěr, o komerčně nazývaný „rychlý“ úvěr poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by obdobný finanční produkt (zápůjčku, úvěr) od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka. Žalobkyně mohla dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ust. § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost úvěrovaného poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření úvěrovaného dostatečně, nebo poskytnutí úvěru úvěrovanému i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Žalobkyně k výzvě soudu žalobu doplnila o obecná tvrzení a citaci právních předpisů, jakým způsobem plnila svoji zákonnou povinnost s odkazem na zjišťování kreditního skóre klientů a lustraci v externích rejstřících. Soud má za to, že žalobkyně nedostála své zákonné povinnosti dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., a úvěr poskytla přesto, že informace, které měla, byly kusé a samostatně nestačí k posouzení úvěruschopnosti, a navíc i z těchto kusých informací bylo pochybné, že se jedná o solventní osobu. Žalobkyně přes výzvu soudu nedoložila žádné listiny kromě úvěrové zprávy, metodiky k posouzení úvěruschopnosti klienta, listiny označené jako potvrzení o provedení ověření bonity klienta, neoznačila jiné důkazy, kterými by prokázala, že ověřovala tvrzení žalované o jejím příjmu, ani o jejích měsíčních výdajích (v tomto ohledu je spolehlivým ukazatelem výpis z bankovního účtu klientů, byť si je soud vědom skutečnosti, že ne všechny osoby mají zřízeny bankovní účty). Je povinností žalobkyně doložit kopie dokladů (§ 78 zákona č. 257/2016 Sb.), ze kterých byly skutečnosti tvrzené žalovanou dokládány, i jiných dokladů sloužících k ověřování úvěruschopnosti žalované. Ničeho takového žalobkyně nedoložila. Žalobkyně měla vyžadovat doložení jejích měsíčních příjmů, případně jiných tvrzených příjmů členů domácnosti, i doložení měsíčních výdajů. Žalobkyně nemohla vycházet z dalšího nepodloženého příjmu domácnosti, ve které žalovaná žije. Navíc bylo zjištěno, že v rozhodné době měsíční příjem žalované nepostačoval ke krytí jejích měsíčních výdajů, příjem žalované se skládal převážně z dalších úvěrů, které si brala v relativně krátkých intervalech za sebou. Důsledkem nesplnění povinnosti v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru. Proto se soud nezabýval ostatními ujednáními dle smlouvy (smluvní pokuta, poplatky). Porušením § 86 zákona č. 257/2016 Sb., však není dotčena povinnost žalované vrátit poskytnuté peněžní prostředky, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalované. Platby realizované žalovanou, které žalobkyně započetla na plnění z neplatně sjednané smlouvy, tedy na neexitující dluh žalované, je nutné započíst na poskytnuté bezdůvodné obohacení žalované. Jiný výklad by naopak na straně žalobkyně zakládal bezdůvodné obohacení, které by vedlo k množení sporů, což je zcela neúčelné a absurdní, lze-li práva a povinnosti stran řešit smysluplně jinak, aniž by soud vyžadoval další aktivitu (úkon započtení) ze strany žalované. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení, žalované byla poskytnuta částka 10 000 Kč, žalovaná uhradila 1 Kč. Žalovaná je tak povinna vydat žalobkyni zbývající bezdůvodné obohacení 9 999 Kč. Ve zbytku je žaloba nedůvodná a soud ji zamítl (výrok II.).

21. Pokud za této situace navrhla žalobkyně s žalovanou schválení soudního smíru, jak je uveden v podání doručeném soudu dne 21. 2. 2024 (kdy text smíru je nepochybně připraven žalobkyní a žalovaná, nevědoma si spotřebitelské právní úpravy, jej podepisuje, neboť je jí umožněno splácení ve splátkách), pak v souladu s § 99 o. s. ř., s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2019, sp. zn. 26 Cdo 2319/2019, soud navržený smír s ohledem na závěr soudu v odst. 19 tohoto odůvodnění neschvaluje. Byť předmětem smíru mohou být i nároky ze smlouvy, která je neplatná z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalované, při skutkových závěrech soudu učiněných shora a při jejich právním hodnocení, by pak takový smír aproboval jednoznačnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Žalobou požadované plnění, resp. plnění navržené ke schválení soudního smíru, svědčí o obcházení kogentních ustanovení hmotného práva, pokud je navržený smír v hrubém nepoměru s případným autoritativním rozhodnutím soudu, a to výrazně v neprospěch žalované.

22. Co do lhůty k plnění (ve smyslu § 87 zákona č. 257/2016 Sb.), soud umožnil žalované splácet ve splátkách, a to na základě návrhu účastníků na schválení smíru, kdy obě strany vyjádřily vůli dohodnout se na splátkách. Proto soud nevyžadoval po žalované, aby osvědčila skutečnosti jejích osobních, majetkových a příjmových poměrů. Je nejen v zájmu žalované ale i v zájmu žalobkyně dát žalované možnost dluh hradit ve splátkách. Soud považuje za přiměřené jak ve vztahu k žalobkyni, tak žalované, splácení po splátkách 1 000 Kč měsíčně, a to pod ztrátou výhody splátek. Při soudem stanovené výši bude pohledávka splacena v přiměřené době a žalovaná nebude nepřiměřeně zvýhodněna na úkor žalobkyně. Výhoda splátek je však žalované poskytnuta pouze pro případ, že bude celý svůj dluh včetně nákladů řízení stanoveným způsobem plnit. Pokud žalovaná nezaplatí některou - byť jen jednu - splátku včas, ztratí výhodu splátek, celý dluh se stane splatným a žalobkyně se bude moci domáhat výkonu tohoto rozsudku pro celou zbylou nezaplacenou částku. Pro úplnost soud dodává, že stanovená výše splátky rovněž nebrání žalované k úhradě splátek v částkách vyšších, než je stanovená soudem, příp. ve více měsíčních splátkách.

23. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla úspěšná částečně v rozsahu 81 %, v rozsahu 19 % úspěšná nebyla. Náhrada žalobkyni přiznaných nákladů řízení pak spočívá v 62 % (od úspěchu se odečítá neúspěch). Náklady žalobkyně účelně vynaložené k uplatňování práva spočívají v zaplaceném soudním poplatku v částce 800 Kč dle položky 2 bod 1., písm. b) sazebníku soudních poplatků, přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a nákladech právního zastoupení – odměna za zastoupení advokátem 3× 300 Kč dle § 14b odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za úkony příprava a převzetí zastoupení, návrh ve věci samé, výzva k plnění, paušální náhrada hotových výdajů 3× 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) této vyhlášky, 252 Kč náhrada daně z přidané hodnoty dle § 137 odst. 3 o. s. ř., celkem 2 252 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal odměnu za vyjádření ze dne 27. 2. 2024, neboť tato skutková tvrzení a důkazy měly být obsahem již žaloby samotné, ani za podání doručené soudu dne 21. 2. 2024, neboť se nejedná o podání, kterým by žalobkyně účelně uplatňovala své právo u soudu, ani za podání ze dne datum, kterým omluvila svoji účast z jednání a opakovaně navrhla, aby byl soudem schválen navrhovaný smír. Proto soud žalobkyni přiznal na nákladech řízení 1 396 Kč (62 % z 2 252 Kč). Lhůta k placení byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 87 zákona č. 257/2016 Sb.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání, které se podává do patnácti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově.

Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí.