OSPV 4 C 98/2024-78

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Švarcovou, Ph.D., ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátem Anonymizováno. ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0, IČO Anonymizováno ⟪LB:lb_007⟫ sídlem Adresa zainteresované osoby 0/0 ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení 32 388 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 11 000 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Soud žalobu zamítá pro 21 388 Kč, 1 587,17 Kč, 896,88 Kč, 8% úrok ročně z částky 12 941,62 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení a 15% úrok z prodlení ročně z částky 13 509,25 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhá zaplacení částky 32 388 Kč s kapitalizovaným úrokem 896,88 Kč (tj. za dobu od 21. 2. 2023 do 11. 7. 2023 z dlužné jistiny), s kapitalizovaným úrokem z prodlení 1 587,17 Kč (za dobu do 11. 7. 2023), s 8% úrokem ročně z částky 12 941,62 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, s 15% úrokem z prodlení ročně z částky 13 509,25 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení. Částka 32 388 Kč se skládá z dlužné jistiny úvěru 12 941,62 Kč, dlužného úroku z úvěru 567,63 Kč, dlužného poplatku za poskytnutí úvěru 6 284 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 1 780,46 Kč, dlužného poplatku za umožnění splácet v hotovosti v místě svého bydliště 2 314,29 Kč, smluvní pokuty 8 500 Kč (žalobkyně ji blíže nevymezuje). Právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba., IČO IČO, sídlem adresa, uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o podnikatelském úvěru č. hodnota, na základě které žalovanému poskytla v hotovosti peněžní prostředky 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky 15 000 Kč společně s příslušenstvím úvěru ve výši 12 888 Kč vrátit ve čtrnácti měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč, celkem tedy 27 888 Kč. První splátka je splatná do měsíce od podpisu smlouvy, tj. 20. 1. 2022, splatnost poslední splátky připadla na 20. 2. 2023. Nedílnou součástí smlouvy o podnikatelském úvěru je předpis splátek pro žalovaného. Příslušenství úvěru 12 888 Kč představuje kapitalizovaný smluvní úrok 761 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 2 077 Kč, inkasní poplatek 2 700 Kč. Právní předchůdce žalobkyně nezesplatnil dlužný závazek po splatnosti dílčích neuhrazených splátek, jeho splatnost tak nastala až ke dni splatnosti poslední splátky 20. 2. 2023 (od 21. 2. 2023 je žalovaný v prodlení s úhradou dlužné částky). Do dne 30. 6. 2022 žalovaný uhradil 4 000 Kč. právnická osoba., postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Postoupení bylo žalovanému oznámeno. Jednalo se o podnikatelský úvěr, neboť žalovaný, coby dlužník, byl označen jako podnikatel, listinná smlouva byla označena jako podnikatelský úvěr, žalovaný byl označen IČem, sídlem podnikání a uvedl místo podnikání a v době sjednání smlouvy měl žalovaný oprávnění podnikat dle živnostenského rejstříku. Žalobkyně upozornila, že pro posouzení, zda vystupoval žalovaný v postavení podnikatele je rozhodné, jak se označil a jak byla nazvána samotná smlouva. Přestože to nebylo povinností právního předchůdce žalobkyně, tento zkoumal úvěruschopnost žalovaného dle údajů, které žalovaný vyplnil v žádosti o poskytnutí úvěru, kdy byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, jak je to zaznamenáno v žádosti o poskytnutí podnikatelského úvěru. Žalovaný měl příjem 48 000 Kč měsíčně, výdaje 24 000 Kč, proto dospěla právnická osoba., při zohlednění výše měsíční splátky úvěru 1 992 Kč k tomu, že se jedná o dostatečně solventní osobu. Přes předžalobní výzvu žalobkyně žalovaný dále ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.

4. Z obchodního rejstříku k právnická osoba., soud zjistil, že od 1. 2. 2018 je předmětem podnikání právního předchůdce žalobkyně poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení, zprostředkování spotřebitelského úvěru na bydlení.

5. Dne 20. 12. 2021 požádal žalovaný o poskytnutí podnikatelského úvěru společnost právnická osoba., vyplněním formuláře pro produkt Anonymizováno, nejrychlejší půjčka. Žádost je označena jako žádost o úvěr pro podnikatele, „Podnikatel“, současně je v zápatí uvedeno, že obchodní jméno (firma), IČO a místo podnikání se vyplňují pouze v případě, že ačkoliv vystupuje žadatel při žádosti o úvěr jako spotřebitel, je současně podnikatelem. Žalovaný požádal o úvěr ve výši 30 000 Kč. Ve formuláři je uvedeno, že je držitelem živnostenského oprávnění, že předmětem podnikání žadatele je „stavební činnost“. Žadatel ve formuláři uvedl vedle jména a příjmení, totožně obchodní jméno, své rodné číslo, datum narození a současně IČO IČO, dále vedle bydliště uvedl místo podnikání adresa. Dále uvedl své osobní a majetkové poměry, tedy že bydlí v nájmu, je ženatý, má vyživovací povinnost ke 3 dětem, má základní vzdělání, nemá osobní bankovní účet, doložil občanský průkaz, řidičský průkaz a živnostenský list. Uvedl příjmy 48 000 Kč, výdaje vč. výdajů domácnosti 24 000 Kč, proto má volné finanční prostředky 24 000 Kč měsíčně. Dál uvedl, že souhrnná výše exekučně vymáhaných nebo žalovaných dluhů vůči jeho osobě je 140 000 Kč (toto soud zjistil z žádosti o úvěr). Téhož dne žalovaný podepsal listinu označenou jako informace o zpracování osobních údajů a souhlasy klienta se zpracováním osobních údajů, označené slovem „Podnikatel“, kdy žalovaný je opět označen jménem, příjmením, bydlištěm, rodným číslem a IČem. Dle výpisu z živnostenského rejstříku má žalovaný od datum na dobu neurčitou živnostenské oprávnění mj. pro přípravné a dokončovací stavební práce, specializovanou stavební činnost. Dne datum uzavřel žalovaný (jakožto dlužník) se společností právnická osoba., (jakožto věřitelem) smlouvu o podnikatelském úvěru č. hodnota, jejímž předmětem bylo poskytnutí částky 15 000 Kč. Žalovaný je ve smlouvě označen mj. IČem. Jedná se o neúčelový hotovostní úvěr s pevně stanovenou výpůjční úrokovou sazbou, sjednaný na dobu určitou. Nedílnou součástí smlouvy je předpis splátek. Dlužník (žalovaný) se zavázal zaplatit věřiteli úrok 761 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 2 077 Kč, inkasní poplatek za inkaso plateb v hotovosti přímo ve svém bydlišti 2 700 Kč. Celkové náklady úvěru činí 12 888 Kč. Doba trvání úvěru byla sjednána na 14 měsíců. Žalovaný se zavázal, že celkovou dlužnou částku 27 888 Kč uhradí ve 14 splátkách, kdy výše každé splátky činí 1 992 Kč, kdy první splátka je splatná do měsíce od podpisu této smlouvy a každá další splátka až do úplného splacení je splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Veškeré splátky se dlužník zavazuje činit v hotovosti věřiteli či jiné osobě jím zmocněné. V případě porušení povinnosti zaplatit jakoukoli splátku řádně a včas, je dlužník povinen zaplatit věřiteli smluvní pokutu 0,1 % denně z příslušné dlužné částky. Smluvní pokuta je splatná dne následujícího po dni takového prodlení. Dlužník se zavazuje celkovou dlužnou částku splatit ve lhůtách a splátkách uvedených ve smlouvě. V případě 14měsíčního trvání úvěru je roční úrok 8 %. Z přílohy č. hodnota soud zjistil předpis splátek, kdy pro každou splátku je uvedeno procentuální umoření jistiny, úroku, úhrady za poskytnutí úvěru, nákladů za vyhodnocení úvěru a inkasního poplatku (toto soud zjistil ze smlouvy o podnikatelském úvěru ze dne 20. 12. 2021). Žalovaný uhradil ke dni 30. 6. 2022 částku 4 000 Kč (dne 21. 12. 2021 částku 2 000 Kč, dne 31. 1. 2022 částku 500 Kč, dne 4. 2. 2022 částku 500 Kč, a dne 30. 6. 2022 částku 1 000 Kč), ničeho více neuhradil (listina na č. l. 6).

6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla postoupena pohledávka společnosti právnická osoba. za žalovaným na žalobkyni (žalobkyně doložila výňatek z přílohy ke smlouvě, kde je identifikována postupovaná pohledávka za žalovaným). Postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 15. 8. 2023. Výzvou ze dne 1. 11. 2023 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek, upozornila na možné soudní vymáhání (žalobkyně doložila podací lístek dokládající odeslání).

7. Závazkový vztah vzniklý dne datum mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“), a smluvním ujednáním. Dále se řídí zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

8. Ust. § 419 o. z., definuje spotřebitele, ust. § 420 odst. 1 a 2 o. z., definuje podnikatele. Dle § 420 odst. 1 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. Dle § 420 odst. 2 o. z., pro účely ochrany spotřebitele a pro účely § 1963 o. z. se za podnikatele považuje také každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele.

9. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 23 Cdo 1861/2010, má-li se jednat o závazkový vztah obchodní, musí jít o vztah mezi podnikateli, resp. účastníci jimi byli při vzniku závazkového vztahu, a dále musí být při vzniku tohoto závazkového vztahu zřejmé, že se s přihlédnutím ke všem okolnostem týká jejich podnikatelské činnosti.

10. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2017, sp. zn. 23 Cdo 705/2017, pro odpověď na otázku, zda fyzická osoba uzavírající smlouvu je v postavení spotřebitele, je rozhodující především účel jednání takové osoby v konkrétním smluvním vztahu.

11. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2397 o. z., úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Dle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne ji úvěrující bez zbytečného odkladu. Dle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

12. Smlouva o úvěru je konsenzuální smlouvou o půjčení, tj. dočasném poskytnutí, peněžních prostředků úvěrujícím úvěrovanému za úroky.

13. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Dle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Dle § 76 odst. 1 uvedeného zákona, poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Dle § 78 odst. 1, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Ve smyslu § 78 odst. 2 písm. b), se jedná zejména o dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dle § 78 odst. 4, poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta.

15. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

17. Soud je dle judikaturního vývoje povinen z úřední povinnosti zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, k tomu nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18).

18. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 věta první o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

19. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, odst. 15 odůvodnění, již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad). Dále (odst. 17 odůvodnění), obecně shrnuto, § 87 zákona č. 257/2016 Sb., lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

20. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. Dle § 1879, § 1880 odst. 1, § 1881, § 1882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

22. Co do aktivní legitimace žalobkyně v této věci má soud s ohledem na shora uvedené za to, že právní předchůdce žalobkyně postoupil platně pohledávku za žalovaným na žalobkyni (§ 1879 an. o. z.), přičemž postoupení bylo žalovanému řádně oznámeno.

23. Soud se zabýval otázkou, zda se v tomto případě jednalo skutečně o podnikatelský úvěr nebo zda se nejedná o obcházení spotřebitelské právní úpravy, při němž se fakticky poskytuje úvěr spotřebiteli, přestože formálně se dlužníkem stává živnostník (tj. fyzická podnikající osoba). Žalobkyně k výzvě soudu, na základě čeho vycházel její právní předchůdce z toho, že sjednaný úvěr byl žalovanému poskytnut pro jeho podnikatelské účely, uvedla, že v listinách, které se vztahují k danému úvěru, je uvedeno, že se jedná o podnikatelský úvěr, žalovaný je označený jako podnikatel, ve všech listinách uvedl své IČO a sídlo, a ke dni sjednání daného závazku měl oprávnění podnikat dle živnostenského rejstříku, proto je dle žalobkyně nepochybné, že se jednalo o vzájemný závazek mezi podnikateli. Soud má s ohledem na shora uvedená skutková zjištění a právní úpravu včetně citované judikatury za to, že v případě sjednání úvěru byl žalovaný v postavení spotřebitele, neboť souvislost právního jednání s podnikáním žalovaného nelze dovodit pouze ze samotného označení žalovaného ve smluvní dokumentaci, zejména uvedení IČO či místa podnikání žalovaného, při vzniku tohoto závazku nebylo zřejmé, že se s přihlédnutím ke všem okolnostem týká podnikatelské činnosti žalovaného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 23 Cdo 1861/2010), resp. právní předchůdce žalobkyně nevyvinul dostatečnou aktivitu, aby ověřil, že předmětný úvěr je poskytován k podnikatelskému účelu (pozn. otázkou je, zda to bylo jeho úmyslem, k tomu dále text zápatí žádosti o úvěr), kdy jenom prohlášení žalovaného v žádosti o úvěr, uvedení IČO, či obecné vymezení předmětu podnikání („stavební činnost“) nestačí, a pokud je jedním z rozhodujících kritérií pro posouzení „účel jednání žalovaného“ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2017, sp. zn. 23 Cdo 705/2017), pak se zohledněním všech okolností sjednání úvěru, kdy soud zvažuje i to, že z činnosti soudu je známo, jak jsou formulovány a textově předpřipraveny úvěrové smlouvy sjednané mezi právnická osoba., a spotřebiteli, je nepochybné, že si předmětný úvěr žalovaný sjednával pro svoji osobní potřebu a nijak nesouvisel s jeho podnikáním. Skutečným úmyslem právnická osoba., nebylo poskytovat úvěry podnikatelům pro podnikatelské účely. Formulace uvedené ve smluvní dokumentaci mají pouze navodit dojem, že se jedná o vztah mezi podnikateli. Soud navíc uvádí, že žalobkyně se v tomto řízení domáhá pohledávky, která na ni byla postoupena, a to s tvrzením, že se jedná o úvěr, který byl žalovanému poskytnut coby podnikateli, avšak vůbec nezohledňuje, že v samotné žádosti o úvěr, která byla podepsána dne datum, je uvedeno, že obchodní jméno (firma), IČO a místo podnikání se vyplňují pouze v případě, že ačkoliv vystupuje žadatel při žádosti o úvěr jako spotřebitel, je současně podnikatelem. Tedy je deklarováno postavení, v jakém žalovaný v daném smluvních vztahu vystupuje - že vystupuje jako spotřebitel, nikoli podnikatel. Je zřejmé, že žalovaný vystupoval v tomto závazkovém vztahu jako spotřebitel, kdy IČO uváděl právě a pouze proto, že má zřízeno živnostenské oprávnění a živil se jako osoba samostatně výdělečně činná (tedy typicky nikoli v zaměstnaneckém poměru). Právní předchůdce žalobkyně evidentně nezkoumal fakticitu živnostenské činnosti žalovaného, tj. zda se skutečně živí jako osoba samostatně výdělečně činná, či nikoli (žalobkyně ničeho rozhodného kromě žádosti o úvěr a samotné smlouvy nedoložila, například doklady o příjmech žalovaného z podnikání, daňová přiznání, doklady o podnikatelských záměrech, pro které potřebuje sjednání úvěru, např. nasmlouvaná plnění pro třetí osoby). Při posouzení této věci je podstatné také to, že právnická osoba., má vymezen předmět podnikání jako poskytování nebo zprostředkování toliko „spotřebitelských“ úvěrů. Pokud se žalobkyně při vědomí těchto skutečností domáhá v tomto řízení uvedené částky po žalovaném s tvrzením, že se jednalo o podnikatelský úvěr, snaží se pouze obejít spotřebitelskou právní úpravu smluv o úvěru a ochranu spotřebitele s ní související.

24. Mezi právním předchůdcem žalobkyně, právnická osoba., a žalovaným tak byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 an. o. z.), na základě které se právnická osoba., zavázala poskytnout žalovanému v hotovosti 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit společně s celkovými náklady úvěru 12 888 Kč ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč. Žalovaný uhradil 4 000 Kč. V této věci se jednalo o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání bylo a je poskytování spotřebitelského úvěru, a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel. Jedná se o spotřebitelský úvěr, o komerčně nazývaný „rychlý“ úvěr poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by obdobný finanční produkt (zápůjčku, úvěr) od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka. právnická osoba., mohl dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ust. § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost úvěrovaného poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření úvěrovaného dostatečně, nebo poskytnutí úvěru úvěrovanému i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Žalobkyně k výzvě soudu sdělila, že s ohledem na to, že se jedná o podnikatelský úvěr, nebyla povinna zkoumat úvěruschopnost žalovaného, i přesto schopnost žalovaného splácet úvěr byla řádně prověřována v souladu s platnými schvalovacími strategiemi a principy obezřetného úvěrování. Pokud poskytovatel úvěru lustroval žalovaného v rejstřících či databázích, musí být zcela konkrétně sděleno a doloženo, jak žalovaný kterou konkrétní databází prošel, tedy s jakým výsledkem, a jak toto ovlivnilo poskytovatele úvěru v rozhodnutí, že je žalovaný dostatečně solventní (ničeho takového žalobkyně nedoložila). Kromě žádosti o úvěr, kde byly zaškrtnuty informace uvedené žalovaným, a výpisu z živnostenského rejstříku, nebylo doloženo ničeho. Soud má za to, že právnická osoba., nedostála své zákonné povinnosti dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., a úvěr poskytla přesto, že informace, které měla, byly kusé a samostatně nestačí k posouzení úvěruschopnosti. právnická osoba., vycházela pouze z informací uvedených v žádosti o úvěr, které nebyly nikterak ověřeny (doloženy). Vycházela z nijak nedoložených celkových příjmů a výdajů, ačkoliv žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu, je ženatý a má 3 vyživovací povinnosti. právnická osoba., zcela odhlédla od toho zabývat se solventností úvěrovaného (to, co bylo činěno, bylo učiněno toliko pro formu). Důsledkem nesplnění povinnosti v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru. Proto se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle smlouvy (úroky z úvěru, dílčí poplatky a smluvní pokuta). Porušením § 86 zákona č. 257/2016 Sb., však není dotčena povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného. Platby realizované žalovaným, které žalobkyně započetla na plnění z neplatně sjednané smlouvy, tedy na neexitující dluh žalovaného, je nutné započíst na poskytnuté bezdůvodné obohacení žalovaného. Jiný výklad by naopak na straně žalobkyně zakládal bezdůvodné obohacení, které by vedlo k množení sporů, což je zcela neúčelné a absurdní, lze-li práva a povinnosti stran řešit smysluplně jinak, aniž by soud vyžadoval další aktivitu (úkon započtení) ze strany žalovaného. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení, žalovanému byla poskytnuta částka 15 000 Kč, žalovaný uhradil 4 000 Kč. Žalovaný je tak povinen vydat žalobkyni zbývající bezdůvodné obohacení 11 000 Kč. V souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, soud žalobkyni nepřiznal ani úroky z prodlení, když žalovaný se nemohl dostat do prodlení s úhradou částky bezdůvodného obohacení z neplatně sjednané smlouvy o úvěru dříve, než je rozhodnuto tímto rozsudkem (kdy soud posuzuje dobu přiměřenou možnostem žalovaného ke vrácení bezdůvodného obohacení). Soud má současně za to, že přiznání úroků z prodlení by bylo v rozporu s principem poctivosti (§ 6 až 8 o. z.) a ochrany slabší strany, která je v těchto typech sporů nebankovními poskytovateli spotřebitelských úvěrů, již při samotném sjednání závazku, zcela (a záměrně) pomíjena. Protože se však žalovaný v řízení nevyjádřil, soud nemohl posoudit, jaká doba je dobou přiměřenou jeho možnostem ke splacení bezdůvodného obohacení. Proto soud rozhodl v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. Pokud žalobkyně požadovala částku 1 200 Kč, jakožto minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., předpokladem je, že se jedná o vzájemný závazek podnikatelů. Proto je ve zbytku žaloba nedůvodná a soud ji zamítl.

25. Dle § 151 odst. 1 první věta o. s. ř., o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08). V této věci byl převážně úspěšný žalovaný, kterému však žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku III.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání, které se podává do patnácti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí.