OSPV 6 C 104/2025-67

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem Mgr. Františkem Jurtíkem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované. Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_004⟫ o 19.957 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyně 12.000 Kč s úrokem z prodlení 12 % p. a. z částky 12.000 Kč od 24. 1. 2025 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba na zaplacení částky 7.957 Kč s úrokem z prodlení 14,75 % p. a. z částky 12.000 Kč od 1. 5. 2024 do 23. 1. 2025 a 2,75 % p. a. z částky 12.000 Kč od 24. 1. 2025 do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 372 Kč, k rukám zástupkyně žalobkyně do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 24. 7. 2025 se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení částky 19.957 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 12.000 Kč od 1. 5. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 %. Návrh byl odůvodněn tím, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne datum se společností právnická osoba, IČ IČO. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovanou dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru č. hodnota, na základě které poskytl žalované úvěr v celkové výši 12.000 Kč bezhotovostním převodem na bankovní účet žalované. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, a proto byla předchůdcem žalobkyně opakovaně vyzývána k úhradě dluhu. V upomínce ze dne 30. 4. 2024 byla žalovaná informována o zesplatnění celého úvěru ke dni upomínky a vyzvána k okamžité úhradě. Žalovaná se tak prokazatelně dostala do prodlení s úhradou celého úvěru dne 1. 5. 2024. Předmětem návrhu je pohledávka v celkové výši 19.957 Kč, skládající se z celkové nesplacené jistiny úvěru ve výši 12.000 Kč a smluvního úroku 7.957 Kč, to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od dne následujícího po datu splatnosti úvěru z nesplacené jistiny. Úvěruschopnost byla vyhodnocena na základě tvrzení dlužníka o příjmech a výdajích, lustrací CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie. Žalobkyně nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrace v uvedených databázích a tvrzených příjmech a výdajích. Žalovaná byla upomínána k úhradě dluhu právním předchůdcem žalobkyně a následně i žalobkyní prostřednictvím výzvy k plnění před podáním návrhu odeslané dne 15. 1. 2025. V případě, že by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru za prokázaný, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované, na jejíž bankovní účet byla dlužná částka převedena.

2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, proti němuž podala žalovaná odpor. V něm namítala nedostatek aktivní věcné legitimace žalobkyně, kdy uzavřenou smlouvu o revolvingovém úvěru považuje za neplatnou a nemohlo proto tak dojít k postoupení neexistující pohledávky na žalobkyni. Žalované bylo navíc postoupení pohledávky oznámeno žalobkyní, avšak postoupení nebylo prokázáno např. předložením smlouvy o postoupení a nemůže být účinné. Uzavřenou smlouvu považuje žalovaná za absolutně neplatnou z důvodu výše sjednaného úroku, které jsou v nemravné výši. Ze strany předchůdce žalobkyně rovněž nebyla řádně zkoumána úvěruschopnost žalované.

3. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. hodnota soud zjistil, že byla uzavřena mezi předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba a žalovanou dne datum. Předchůdce žalobkyně se ve smlouvě zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 12.000 Kč a žalovaná se pak zavázala úvěr vrátit v minimálních měsíčních splátkách 2.573 Kč. Zápůjční úroková sazba byla dohodnuta na 200 % ročně.

4. Z výpisu z účtu u právnická osoba. soud zjistil, že žalované byla částka úvěru 12.000 Kč odeslána na účet uvedený ve smlouvě dne datum. Podle obsahu spisu žalovaná dosud tuto částku nevrátila (netvrdila ani neprokázala nic jiného).

5. Te smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi společností Anonymizováno jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem a předmětem smlouvy bylo postoupení pohledávek z postupitele na postupníka formou dílčích smluv. Za uzavření dílčí smlouvy se přitom považuje mj. doručení datové pásky postupníkovi (čímž se rozumí datový soubor jehož obsahem je soubor jednotlivých pohledávek, které mají být předmětem postoupení dle dílčí smlouvy). K tomu byla doložena příloha se seznamem postupovaných pohledávek včetně pohledávky za žalovanou s uvedením č. smlouvy Anonymizováno a výší pohledávky vyčíslené na 19.957 Kč.

6. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum soud zjistil, že předchůdce žalobkyně žalované oznámil, že dne datum došlo k uzavření smlouvy o postoupení pohledávek s žalobkyní a vyrozumívají proto žalovanou byla předmětná pohledávka (vyčíslená na 22.815 Kč včetně jistiny, poplatku, penále a úroku) postoupena. Výzvou ze dne 15. 1. 2025 pak byla žalovaná vyzvána před podáním žaloby k úhradě částky 22.815 Kč a nákladů právního zastoupení, vše z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne datum uzavřené se společností právnická osoba, a to do tří dnů. Odeslání písemností na adresu bydliště žalované bylo prokázáno podacím lístkem ze dne 15. 1. 2025.

7. Žalobkyně ještě předložila výzvu ze dne 30. 4. 2024, podle níž předchůdce žalobkyně oznámil žalované zesplatnění úvěru ke dne 30. 4. 2024 a vyzval žalovanou k okamžité úhradě dlužné částky. Doklad do odeslání výzvy předložen nebyl.

8. Žalovaná k důkazu doložila korespondenci s předchůdcem žalobkyně či žalobkyní ze dne datum a datum, v níž mj. dovozovala z důvodů namítaných v tomto řízení neplatnost smlouvy a žádala o sdělení č. účtu k zaslání jistiny dlužné částky 12.000 Kč, resp. žádala o prokázání postoupení pohledávky žalobkyni.

9. Na základě takto zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

10. S ohledem na dobu uzavření předmětné smlouvy soud věc po právní stránce posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a dále podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 28. 5. 2022. V posuzované věci se totiž jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., podle něhož se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Již na tomto místě je pak potřeba poukázat i na ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. (dále také jen „zákon“) o posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, kdy podle § 86 odst. 1 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 pak poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. V posuzované věci žalobkyně k procesu posouzení úvěruschopnosti žalované nepředložila žádné důkazy, a to ani na výzvu soudu (žalobkyně sama uvedla, že dokumentací ohledně posuzování úvěruschopnosti žalované včetně lustrace v příslušných databázích či ověřování jejích příjmů a výdajů nedisponuje). Soud pak nutně uzavřel, že posouzení úvěruschopnosti žalované ze strany předchůdce žalobkyně nebylo prokázáno.

14. K tomu lze dodat, že v soudním řízení je břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, zda a jak byla zkoumána úvěruschopnost spotřebitele, na věřiteli. Z toho pak pramení i důraz na vedení a uchovávání záznamů týkajících se jak učiněných zjištění, tak postupů, jimiž k těmto zjištěním věřitel dospěl, a na to, aby věřitel vedl svou dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala předcházet a odhalovat zkreslení informací a také umožňovala u soudu prokázat, že své povinnosti splnil.

15. Následkem nesplnění uvedené povinnosti je potom podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona neplatnost uzavřené smlouvy, přičemž soud k této neplatnosti přihlíží i bez návrhu. Soud se pak nemusel zabývat dalšími důvody neplatnosti smlouvy, namítanými žalovanou.

16. Důsledkem závěru o neplatnosti smlouvy je pak podle § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru omezenost nároku žalobkyně vůči žalované na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru (v době přiměřené jejím možnostem). Toto ustanovení představuje soukromoprávní sankci v podobě speciální úpravy vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy (viz též § 2993 o. z.). Poskytovatel naopak nemůže požadovat jiná plnění ve formě např. smluvního úroku či jiných poplatků za půjčení peněz, smluvní pokuty, pojištění apod.

17. V posuzované věci byla žalované poskytnuta částka úvěru 12.000 Kč, z této částky pak podle obsahu spisu dosud neuhradil ničeho a soud proto z uvedených důvodů žalobkyni přiznal částku 12.000 Kč, která představuje právě rozdíl poskytnutého úvěru a zaplacených částek. Ve zbytku předmětu řízení potom byla žaloba zamítnuta.

18. Pokud jde však o příslušenství ve formě zákonného úroku z prodlení, je třeba poukázat na ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, podle něhož se mění doba plnění, kdy spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru „v době přiměřené jeho možnostem“. Podle § 87 odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

19. Podle § 1958 o. z., je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele (odst. 1). Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu (odst. 2).

20. K tomu soud s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262, dodává, že již z textu (tj. gramatického výkladu) ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (§ 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad). Spotřebitel je tak povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Pokud pak spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Pokud je o vrácení jistiny spor, rozhodne o jejím splácení soud. Často dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. Nejvyšší soud uzavřel, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru.

21. S přihlédnutím k rozhodovací praxi odvolacího soudu (viz např. rozsudky Krajského soudu v Brně č. j. 27 Co 35/2024-163 a 28 Co 121/2024-145) lze však dovodit, že pro případ vydání bezdůvodného obohacení, je právo věřitele domáhat se plnění, při absenci platné dohody o splatnosti, obecně vázáno na výzvu k plnění a dlužník musí plnit bez zbytečného odkladu. Aplikace ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy a použije se pouze v případě, že věřitel vyzval spotřebitele k plnění a současně spotřebitel prokázal, že není v jeho možnostech, aby dluh na jistině uhradil v požadované lhůtě. Pokud spotřebitel uvedené netvrdí a neprokáže, zároveň není stranami ujednáno, kdy má dlužník dluh splnit, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu dle obecné úpravy ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z.

22. Poslední větu § 87 odst. 1 a odst. 2 téhož ustanovení je nutné interpretovat komplexně a ve vzájemné souvislosti. Na pojem „spor“ uvedený v § 87 odst. 2 je přitom potřeba nahlížet jen jako na aktivní (existující) a nevyřešený střet rozdílných představ stran o přiměřené době plnění. Pouhá pasivita „spor“ o přiměřenou dobu plnění založit nemůže. V projednávané věci nebyl mezi účastníky řízení spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem žalované jako spotřebitele k navrácení jistiny, nastolen. Je třeba mít na zřeteli, že § 87 směřuje k ochraně spotřebitele a nikdo jiný než on sám, potřebnými informacemi v tomto směru nedisponuje. Povinnost tvrdit a prokázat skutečnosti vedoucí k závěru, že doba plnění není přiměřená jeho možnostem, proto má v případném sporu právě spotřebitel (dlužník). Lze si jen stěží představit, že by soud měl, například v případě zcela pasivního dlužníka, řízení bez dalšího (bez existence „sporu“ o této otázce) rozhodovat o tom, jaká je pro takového dlužníka přiměřená doba pro vrácení jistiny.

23. V posuzované věci při absenci platné dohody o přiměřené době k plnění soud analogicky ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyšel z časově první výzvy k plnění, kterou v tomto případě byla výzva ke splacení úvěru v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 1. 2025, odeslané na adresu žalované téhož dne, v níž byla určena lhůta k zaplacení dlužné částky do 3 dnů, která uplynula dne 23. 1. 2025 (při aplikaci § 573 o. z.). K tomu soud dodává, že pokud předchůdce žalobkyně žalované oznámil přípisem ze dne datum zesplatnění úvěru a vyzval ji k okamžitému zaplacení dlužné částky, k této výzvě nebyl doložen doklad o odeslání žalované a soud k ní nemohl přihlížet. Na výzvu ze dne 15. 1. 2025 žalovaná nereagovala zaplacením dlužné částky (nebo alespoň její části) a ani netvrdila, jaká doba k plnění je ne/přiměřená jejím možnostem a žádnou námitku v tomto směru nevznesla. Spor (aktivní a nevyřešený střet rozdílných představ věřitele a dlužníka) o to, zda doba k plnění uvedená žalobkyní v její výzvě k plnění byla či nebyla dobou přiměřenou, tak nastolen nebyl a na takovou situaci dopadá obecná úprava splatnosti dluhu, tj. § 1958 odst. 2 o. z.

24. Soud proto v této části dospěl k závěru, že po marném uplynutí uvedené lhůty se žalovaná dostala do prodlení a je tedy povinna zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení v zákonné výši (§ 1968 a § 1970 o. z.), přičemž sazba zákonného úroku z prodlení je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Na prodlení žalované přitom nemohly mít podle přesvědčení soudu vliv ani tvrzené pochybnosti žalované o osobě věřitele, které se snažila odstranit korespondencí s žalobkyní či právním předchůdcem žalobkyně, neboť v případě, že jí bylo postoupení pohledávky předchůdcem žalobkyně oznámeno, měla žalovaná plnit žalobkyni a v opačném případě se svého závazku mohla zprostit plněním původnímu věřiteli (§ 1882 o. z.). Požadavek žalované na prokázání postoupení pohledávky proto není z tohoto pohledu relevantní. Na počátek prodlení nemohl mít vliv ani následný zájem na mimosoudním vyřízení věci. Ve zbytku příslušenství pak byla žaloba opět zamítnuta.

25. K zaplacení přiznané částky soud žalované stanovil obecnou třídenní lhůtu podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť z obsahu spisu se nepodávají žádné skutečnosti (zejm. o poměrech žalované) k rozhodnutí o delší lhůtě nebo pro rozhodnutí o splátkách.

26. K aktivní věcné legitimaci žalobkyně v řízení je třeba i s ohledem na námitky žalované doplnit, že byla doložena uzavřenou smlouvou o postoupení pohledávek a rovněž oznámením původního věřitele o postoupení pohledávky ze dne datum. Podle ustanovení § 1879 o. z. může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému a byla-li žalovaná o postoupení postupitelem vyrozuměna (§ 1882 o. z.), došlo k účinné změně v osobě věřitele a žalovaná byla povinna plnit žalobkyni. Nemohou tedy obstát námitky žalované k aktivní věcné legitimaci žalobkyně, která byla v řízení prokázána.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyně byla v řízení úspěšná v rozsahu 58,09 % předmětu řízení a žalovaná v rozsahu 41,91 % předmětu řízení (požadované a přiznané příslušenství bylo přitom kapitalizováno do vyhlášení tohoto rozsudku; vyhověno bylo takto žalobě v částce 13.211,18 Kč a zamítnuta byla žaloba v částce 9.530,93 Kč). Žalovaná je proto povinna zaplatit úspěšnější žalobkyni 16,18 % nákladů řízení. Náklady žalobkyně v částce 2.300 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 19.957 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. Z toho bylo přiznáno 16,18 %, tedy částka 372 Kč.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.