OSPV 4 C 20/2026-82

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Švarcovou, Ph.D., ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátem Jméno advokáta ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované ⟪LB:lb_007⟫ bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení 12 394,57 Kč s příslušenstvím

I. Návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni 12 394,57 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení 954,67 Kč, s kapitalizovaným úrokem 495,89 Kč, s 14,75% úrokem z prodlení ročně z 5 035,08 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, s 8% úrokem ročně z 4 897,74 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhá zaplacení částky dle výroku I. Právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba., IČO IČO, adresa, uzavřela se žalovanou dne 22. 12. 2022 smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě které žalované poskytla v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky 10 000 Kč společně s příslušenstvím úvěru ve výši 8 592 Kč vrátit v čtrnácti měsíčních splátkách ve výši 1 328 Kč, celkem tedy 18 592 Kč. První splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy, splatnost poslední splátky připadla na 22. 2. 2024. Nedílnou součástí smlouvy o úvěru je předpis splátek pro žalovanou. Příslušenství úvěru 8 592 Kč představuje smluvní úrok 507 Kč, úhrada za poskytnutí úvěru 4 900 Kč, úhrada za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 1 385 Kč, úhrada za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě bydliště 1 800 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení, když uhradila toliko částku 10 092 Kč (a to v době do 11. 9. 2023). Splatnost celé dlužné částky nastala až ke dni splatnosti poslední splátky 22. 2. 2024 (od té doby je žalovaná v prodlení s úhradou dlužné částky). Částka 495,89 Kč je úrok z dlužné jistiny za dobu od 23. 2. 2024 do 20. 2. 2025, částka 954,67 Kč je úrok z prodlení od prodlení, to je od 23. 2. 2024 do 20. 2. 2025. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 postoupila společnost právnická osoba., pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Postoupení bylo žalované oznámeno. Žalovaná ničeho neuhradila ani přes předžalobní výzvu žalobkyně ze dne 17. 7. 2025. Žalobkyně na výzvu soudu, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalované (v žalobě toto tvrzení zcela absentovalo), v podání ze dne 5. 2. 2026 doložila žádost o úvěr a uvedla, že žalovaná byla lustrována ve veřejných registrech NRKI, BRKI, SOLUS, v insolvenčním rejstříku, dále byla dotazována na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, a tyto byly zaznamenány v žádosti o úvěr a ověřeny oproti předloženým dokladům - výpisem z bankovního účtu žalované, přičemž jako výpis z účtu žalobkyně doložila fotografii z mobilního bankovnictví za část prosince 2022. Žalobkyně uvedla, že žalovaná sdělila, že je na rodičovské dovolené s měsíčním příjmem 11 800 Kč, její výdaje činí 8 460 Kč, že bydlí u rodičů, je vdaná a má vyživovací povinnost vůči jedné osobě, proto právní předchůdce žalobkyně dospěl k závěru, že se jedná o dostatečně solventní osobu.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.

4. Na základě listinných důkazů činí soud tento závěr o skutkovém stavu.

5. Dne 22. 12. 2022 požádala žalovaná o poskytnutí úvěru společnost právnická osoba., vyplněním formuláře pro produkt Anonymizováno, Anonymizováno půjčka. Uvedla své osobní a majetkové poměry, tedy že je na mateřské/rodičovské dovolené, pobírá rodičovský příspěvek ve výši 11 800 Kč, má měsíční výdaje 8 460 Kč (1 000 Kč bydlení a energie, 6 960 Kč doprava, jídlo, osobní náklady, 500 Kč srážky ze mzdy, výživné), zůstatek k dispozici 3 340 Kč, že bydlí u rodičů, je vdaná, má základní vzdělání, má vyživovací povinnost k jednomu dítěti do 26 let, nemá bankovní účet (toto soud zjistil z žádosti o úvěr). Ve fotografii z mobilního bankovnictví jsou zachyceny transakce na účtu, který není specifikován ani jeho číslem, ani majitelem, od 8. 12. 2022 do „včera“ (pozn. s ohledem na datum žádost má soud za to, že do 21. 12. 2022), mezi transakcemi jsou uvedeny příchozí úhrady ve výši 11 800 Kč ze dne 8. 12. 2022, ve výši 7 868 Kč ze dne 14. 12. 2022 a ve výši 2 432 Kč ze dne označeného jako „včera“, to vše od ÚP – kraj. pob. adresa, dále též výběry v hotovosti učiněné dne 8. 12. 2022 ve výši 21 100 Kč a dne 14. 12. 2022 ve výši 7 860 Kč. Dne 22. 12. 2022 uzavřela žalovaná (jakožto dlužník) se společností právnická osoba. (jakožto věřitelem) smlouvu o úvěru č. hodnota, jejímž předmětem bylo poskytnutí částky 10 000 Kč. Jedná se o neúčelový hotovostní úvěr s pevně stanovenou výpůjční úrokovou sazbou, sjednaný na dobu určitou. Dlužník (žalovaná) se zavázala zaplatit věřiteli úrok 507 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru 4 900 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 1 385 Kč, inkasní poplatek za inkaso plateb v hotovosti přímo ve svém bydlišti 1 800 Kč. Celkové náklady spotřebitelského úvěru činí 8 592 Kč. Doba trvání úvěru byla sjednána na 14 měsíců. Žalovaná se zavázala, že celkovou dlužnou částku 18 592 Kč uhradí ve 14 splátkách, kdy výše každé splátky činí 1 328 Kč, kdy první splátka je splatná do měsíce od podpisu této smlouvy a každá další splátka až do úplného splacení je splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Veškeré splátky se dlužník zavazuje činit v hotovosti věřiteli či jiné osobě jím zmocněné. V případě porušení povinnosti zaplatit jakoukoli splátku řádně a včas, je dlužník povinen zaplatit věřiteli smluvní pokutu 0,1 % denně z příslušné dlužné částky. Smluvní pokuta je splatná dne následujícího po dni takového prodlení. Dlužník se zavazuje celkovou dlužnou částku splatit ve lhůtách a splátkách uvedených ve smlouvě. V případě 14měsíčního trvání úvěru je RPSN 272,44 %, roční úrok 8 %. Žalovaná uhradila dne 23. 12. 2022 částku 1 592 Kč, dne 22. 1. 2023 částku 1 000 Kč, dne 23. 2. 2023 částku 1 500 Kč, dne 20. 4. 2023 částku 2 000 Kč, dne 15. 6. 2023 částku 2 000 Kč, dne 11. 9. 2023 částku 2 000 Kč, tj. celkem 10 092 Kč, ničeho více neuhradila (listina na č. l. 7). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 ve spojení s potvrzením o zaplacení kupní ceny ze dne 25. 3. 2025 byla postoupena pohledávka společnosti právnická osoba., za žalovanou na žalobkyni (žalobkyně doložila výňatek z přílohy ke smlouvě, kde je identifikována postupovaná pohledávka za žalovanou). Postoupení bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 2. 4. 2025. Výzvou ze dne 17. 7. 2025 žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, upozornila na možné soudní vymáhání (žalobkyně doložila podací lístek dokládající odeslání).

6. Závazkový vztah, vzniklý dne 22. 12. 2022 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“), a smluvním ujednáním. Dále se řídí zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

7. Ust. § 419 o. z., definuje spotřebitele, ust. § 420 odst. 1 a 2 o. z., definuje podnikatele.

8. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2397 o. z., úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Dle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne ji úvěrující bez zbytečného odkladu. Dle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

9. Smlouva o úvěru je konsenzuální smlouvou o půjčení, tj. dočasném poskytnutí, peněžních prostředků úvěrujícím úvěrovanému za úroky.

10. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Dle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Dle § 76 odst. 1 uvedeného zákona, poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Dle § 78 odst. 1, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Ve smyslu § 78 odst. 2 písm. b), se jedná zejména o dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dle § 78 odst. 4, poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta.

12. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění platném a účinném do 31. 12. 2023), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění platném a účinném od 29. 5. 2022), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 věta první o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

15. Dle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

16. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Právní úprava spotřebitelského úvěru je postavena na ochraně slabší smluvní strany, spotřebitele. Tato právní úprava navazuje na Směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES z 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, zejména čl. 8 a čl. 23. Přístupem věřitele při zkoumání úvěruschopnosti se zabýval Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, úvěruschopnost spotřebitele je třeba hodnotit v konkrétních souvislostech každého jednotlivého případu. Byť se tento rozsudek vztahuje k právní úpravě zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (platného a účinného do 30. 11. 2016), tyto závěry jsou použitelné i pro právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb. (obdobně je tomu také v dalších uvedených rozhodnutích, jinak by nebyla v tomto odůvodnění citována). Úvěrující nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané pouze od spotřebitele. Odborná péče předpokládá ověřit údaje, které dlužník věřiteli uvedl, respektive je objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Zásadní je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu, o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Dle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C 449/13, přiměřené a nezbytné informace představují zjištění běžných poměrů spotřebitele, jako jsou příjmy a výdaje a vyživovací povinnosti či jiné závazky, mohou se rozšiřovat dle toho, co bude zjištěno, přiměřenost a dostatečnost je dána individuálními okolnostmi. Nepodložená prohlášení spotřebitele nejsou dostatečná. Ověřování úvěruschopnosti spotřebitele by mělo být zpětně ověřitelné. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, soud je povinen z úřední povinnosti zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet. Reálné splacení dluhu by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu i bez ohledu na to, zda je v některém zákoně zakotven, anebo nikoliv. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, potvrdil, že unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem. Ačkoliv doslovné znění § 87 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění platném a účinném do 28. 2. 2022, shledávalo soukromoprávní sankci věřitele za porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, a to neplatnost sjednaného úvěru, neplatností relativní, unijně konformní výklad jednoznačně vedl k tomu, že se jedná o neplatnost absolutní. Neboť jenom tak se jedná o přiměřenou, účinnou a odrazující sankci. To zohlednil zákonodárce změnou právní úpravy v § 87 odst. 1, platnou a účinnou od 29. 5. 2022, dle které soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Dle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2021, sp. zn. 20 Cdo 974/2021, otázku náležité péče věřitele poskytujícího spotřebitelský úvěr je třeba při zkoumání úvěruschopnosti dlužníka hodnotit vždy v konkrétních souvislostech každého jednotlivého případu, a to se zřetelem k pravděpodobné udržitelnosti měsíčních příjmů dlužníka, k chování smluvních stran před uzavřením smlouvy či ke zkušenostem spotřebitele při sjednávání půjček a úvěrů s bankovními i nebankovními subjekty. Tento výklad povinnosti úvěrujícího zkoumat úvěruschopnost spotřebitele potvrzuje rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 11. 1. 2024 věci C 755/22, dle kterého účelem právní úpravy je zajistit odpovědné úvěrování ze strany věřitelů a předcházet nezodpovědným praktikám a chránit spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti. Dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2024, č. j. 6 As 8/2023 - 57, nelze zaměňovat dostatečnost informací a jejich spolehlivost. Zákon poskytovateli úvěru sice dává prostor pro určitou samostatnou úvahu, tato úvaha je však omezena jednak požadovanou kvalitou informací, jednak požadavkem odborné péče poskytovatele. Informace o příjmech a výdajích spotřebitele, které nejsou doloženy, mohou jen stěží být spolehlivé. Povinnost porovnání příjmů a výdajů žadatele o úvěr nelze mít za splněnou ani posouzením žadatelovy úvěrové historie, zjišťované obvykle nahlédnutím do evidence exekucí či nebankovního registru dlužníků. Ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. výslovně vyžaduje obojí. Bezproblémové splacení předchozích úvěrů je tak jen jedním ze zákonem výslovně uvedených kritérií, jež je poskytovatel povinen zvažovat v rámci posouzení úvěruschopnosti spotřebitele a jeho schopnosti splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru. Bezproblémové splacení předchozích úvěrů je v rámci posuzování úvěruschopnosti pro spotřebitele důležité, nemůže však nahradit zákonem vyžadované porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, ani nemá bez dalšího větší váhu než takové porovnání. Uvedené znamená, že pokud rozumnou úvahou nad takto zjištěnými poměry spotřebitele dojde úvěrující k přesvědčivému závěru, že spotřebitel nebude mít zjevný problém poskytnutý úvěr splatit, může úvěr poskytnout, v opačném případě nikoliv. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb., je zvláštní úpravou bezdůvodného obohacení k úpravě obecné, dle které je spotřebitel povinen vrátit pouze jistinu v době přiměřené jeho možnostem, to znamená, že soud nepřizná ani příslušenství, ani poplatky. Pokud bylo spotřebitelem něčeho plněno, původní započtení úhrad spotřebitele ztrácí na významu, neboť smlouva je od počátku neplatná. Proto je potřebné úhrady započíst pouze na jistinu. Pro tuto zvláštní úpravu nelze přiznat ani úroky z prodlení, nenastala totiž ještě splatnost bezdůvodného obohacení. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného plyne, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení (logický výklad). Ust. § 87 lze vnímat jako další soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů (vedle sankce absolutní neplatnosti) spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době dle § 87 odst. 1, které je speciálním ustanovením k obecnému pravidlu dle § 1958 odst. 2 o. z. Splatnost bezdůvodného obohacení z absolutně neplatné úvěrové smlouvy tak určuje až rozhodnutí soudu nebo nová dohoda stran. Na tomto místě soud poznamenává, že je mu známo, že rozhodovací praxe odvolacích soudů se liší v právním názoru na to, zda je možné přiznat zákonné úroky z prodlení z částky bezdůvodného obohacení v tomto soudním řízení či nikoli, a to s odkazem na výklad splatnosti částky bezdůvodného obohacení spotřebitele (příkladem rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 8. 10. 2025, č. j. 74 Co 147/2024 - 217, dále ze dne 14. 1. 2026, č. j. 74 Co 62/2025 -153, oproti tomu rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29. 1. 2026, č. j. 27 Co 55/2025 - 208, nebo ze dne 30. 10. 2025, č. j. 27 Co 138/2024 - 135). Zdejší soud se ztotožňuje s výkladem podaným shora, kdy spotřebitel se dostane do prodlení teprve poté, co neuhradí vzniklé bezdůvodné obohacení ve lhůtě uložené rozsudkem, byť si je vědom, že dokud nebude v tomto ohledu vydáno z důvodu předvídatelnosti a právní jistoty sjednocující rozhodnutí alespoň Nejvyšším soudem, či nedojde jinak k ustálení judikatury, bude se rozhodovací praxe jednotlivých nalézacích soudů v tomto ohledu odlišovat. Pokud soud zjistí poměry žalovaného, uloží zaplacení bezdůvodného obohacení v přiměřené době dle § 87 odst. 1 poslední věta. Jedná se o hmotněprávní lhůtu vycházející z poměrů spotřebitele. Pokud je spotřebitel v soudním řízení pasivní, nelze rozhodnout jinak, než lhůtu k plnění spojit s procesní pariční lhůtou dle § 160 o. s. ř. Tomu nasvědčuje také rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2025, sp. zn. 33 Cdo 1902/2025, dle kterého povinnost tvrdit a prokázat, jaká je doba přiměřená jeho možnostem k vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru, má spotřebitel.

18. Dle § 1879, § 1880 odst. 1, § 1881, § 1882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

19. Co do aktivní legitimace žalobkyně v této věci má soud s ohledem na shora uvedené za to, že právní předchůdce žalobkyně postoupil platně pohledávku za žalovanou na žalobkyni (§ 1879 an. o. z.), přičemž postoupení bylo žalované řádně oznámeno. Soud má dále s ohledem na shora uvedené za to, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, právnická osoba., a žalovanou byla dne 22. 12. 2022 uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 an. o. z.), na základě které se právnická osoba., zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky 10 000 Kč, a to v hotovosti. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit společně s celkovými náklady spotřebitelského úvěru 8 592 Kč ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 328 Kč. Žalovaná uhradila do 11. 9. 2023 částku 10 092 Kč. V této věci se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání bylo a je poskytování spotřebitelského úvěru, a na straně druhé žalovaná v postavení spotřebitele. Jedná se o spotřebitelský úvěr, o komerčně nazývaný „rychlý“ úvěr poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by obdobný finanční produkt (zápůjčku, úvěr) od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka. právnická osoba., mohla dle zákonné úpravy (§ 86 zákona č. 257/2016 Sb.) poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ust. § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost úvěrovaného poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření úvěrovaného dostatečně, nebo poskytnutí úvěru úvěrovanému i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Žalobkyně k výzvě soudu doplnila toliko obecná tvrzení a citaci právních předpisů, jakým způsobem plnil její právní předchůdce svoji zákonnou povinnost s odkazem na žalovanou vyplněnou žádost o úvěr a výpis z účtu s tím, že jako výpis z účtu žalobkyně doložila fotografii z mobilního bankovnictví, který není specifikován ani jeho číslem, ani majitelem. Právní předchůdce žalobkyně se nijak nezabýval vzájemným rozporem obou dokumentů, když žalovaná v žádosti uvedla, že nemá bankovní účet. Právní předchůdce žalobkyně proto nemohl zkoumat výdaje z výpisů z bankovního účtu žalované, jak žalobkyně uvedla. Obdobně příjmy žalované nemohl právní předchůdce žalobkyně zkoumat dle výplatních pásek/pracovní smlouvy, když žalovaná v žádosti uvedla, že je na mateřské/rodičovské dovolené. Ničeho dalšího žalobkyně, ač je to její zákonnou povinností, nedoložila. Pokud právní předchůdce žalobkyně lustroval žalovanou v rejstřících či databázích, musí být zcela konkrétně sděleno a doloženo, jak žalovaná databázemi prošla, tedy s jakým výsledkem, a jak toto ovlivnilo poskytovatele úvěru v rozhodnutí, že je žalovaná dostatečně solventní (ničeho takového žalobkyně nedoložila). Pokud žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že mezi její výdaje patří srážky ze mzdy/výživné ve výši 500 Kč, bylo o to více povinností právnická osoba., přistupovat obezřetně k osobě žalované, učinit lustraci v centrální evidenci exekucí a požadovat po ní dotvrzení a zejména doložení její celkové majetkové situace, zda bude schopna splácet sjednané měsíční splátky 1 328 Kč. právnická osoba., měla po žalované vyžadovat doklady, které by osvědčily její majetkovou situaci. Soud má za to, že právnická osoba., nedostála své zákonné povinnosti dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., a úvěr poskytla přesto, že informace, které měla, byly kusé a samostatně nestačí k posouzení úvěruschopnosti, navíc byly vnitřně rozporné a nebyly ani doloženy. Důsledkem nesplnění povinnosti v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je neplatnost smlouvy o úvěru, jedná se o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru. S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle smlouvy (poplatky, úrok z úvěru či smluvní pokuta). Porušením § 86 zákona č. 257/2016 Sb., však není dotčena povinnost žalované vrátit poskytnuté peněžní prostředky, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalované. Platby realizované žalovanou, které žalobkyně započetla na plnění z neplatně sjednané smlouvy, tedy na neexistující dluh žalované, je nutné započíst na poskytnuté bezdůvodné obohacení žalované. Jiný výklad by naopak na straně žalobkyně zakládal bezdůvodné obohacení, které by vedlo k množení sporů, což je zcela neúčelné a absurdní, lze-li práva a povinnosti stran řešit smysluplně jinak, aniž by soud vyžadoval další aktivitu (úkon započtení) ze strany žalované. Pokud byla žalované poskytnula částka 10 000 Kč, a ta již do 11. 9. 2023 uhradila 10 092 Kč, pak žalovaná zcela poskytnuté bezdůvodné obohacení žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni, vrátila (dokonce ji tzv. přeplatila). S ohledem na uvedené soud žalobu, jak je uvedeno ve výroku I., zcela zamítl (k požadovanému úroku z prodlení soud dodává, že pokud došlo k úhradě bezdůvodného obohacení do 11. 9. 2023 a žalobkyně požadovala úrok z prodlení od 23. 2. 2024 do zaplacení, přičemž v době od 23. 2. 2024 do 20. 2. 2025 jej kapitalizovala na 954,67 Kč, očividně není žaloba ani pro úrok z prodlení jakkoliv důvodná, neboť dlužná částka na poskytnutém bezdůvodném obohacení byla uhrazena do 11. 9. 2023).

20. Dle § 151 odst. 1 první věta o. s. ř., o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně zavinila částečné zastavení řízení, jak o něm bylo rozhodnuto usnesením Okresního soudu v Prostějově ze dne 20. 2. 2026, č. j. 4 C 20/2026 - 62, když po výzvě soudu ponížila původně uvedenou částku smluvní pokuty, tedy vzala pro částku 1 105,43 Kč žalobu částečně zpět (ostatně jinak by byla žaloba pro tuto částku zamítnuta). Ve zbylém předmětu řízení pak byla zcela procesně úspěšná žalovaná, které však žádné náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání, které se podává do patnácti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově.