OSPY 35 C 423/2019-153

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Viktorem Smolíkem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ o zaplacení částky 7 433 796,10 Kč s přísl.

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 322 149,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 322 149,80 Kč od 18. 1. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení částky 7 111 646,30 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 536 146 Kč od 18. 1. 2018 do 6. 12. 2019, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 561 146,30 Kč od 6. 12. 2019 do 23. 12. 2019, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 111 646,30 Kč od 24. 12. 2019 do zaplacení a s úrokem 1,5 % ročně z částky 322 149,80 Kč od 6. 12. 2019 do 23. 12. 2019, zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované plnou náhradu nákladů řízení v částce 164 923 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobou ze dne 23. 12. 2019 se žalobce po žalované domáhá zaplacení částky ve výši 7 433 796,10 Kč s příslušenstvím, jakožto bezdůvodného obohacení. Tvrdil, že od roku 2001 do ledna 2017 žil se žalovanou v partnerském vztahu. V roce 2014 se společně rozhodli pořídit nemovitost, kde chtěli vytvořit rodinnou domácnost. Za tímto účelem byla vyjednána koupě rozestavěné stavby rodinného domu adresa (parc. č. st. 358) nacházející se na pozemku parc. číslo v katastrální uzemí, územní celek, zapsané v katastru nemovitostí vedeném stát. instituce, stát. instituce na č. list vlastnictví (dále jen jako„ Stavba“ a„ Nemovitost“). Žalobce tvrdil, že se spolu se žalovanou domluvil, že tato nabude Nemovitost formálně do svého vlastnictví a za tímto účelem uzavře na svou osobu hypoteční úvěr, přitom však fakticky bude hradit veškeré náklady spojené s koupí, splácením hypotéky a dostavbou, právě žalobce. Žalovaná v této době čerpala rodičovskou dovolenou a neměla žádné příjmy. Obsahem dohody partnerů byl proto příslib žalované převést Nemovitost v budoucnu na žalobce. Žalovaná pak nabyla smlouvou ze dne 1. 7. 2014 Nemovitost do svého výlučného vlastnictví za kupní cenu ve výši 6 500 000 Kč. Uzavřela také hypoteční úvěr na částku ve výši 5 189 500 Kč. Žalobce tvrdí, že v souvislosti s koupí Nemovitosti poskytl žalované, resp. uhradil jednorázově z vlastních zdrojů, částku ve výši 1 550 000 Kč. Od prosince 2015 do ledna 2017 hradil splátky hypotečního úvěru v měsíční výši 23 010,70 Kč, celkově pak 322 149,80 Kč. Za účelem dalšího čerpání úvěru na rekonstrukci Nemovitostí také poskytl žalobkyni částku 689 500 Kč. Žalobce konečně do nemovitosti vložil dalších několik milionů korun v podobě osobní práce a financování dostavby (zajištění zemních prací, výměny střešní krytiny, elektroinstalace, dostavba vody, topení, nákup podlah, zednické práce apod.), přičemž zhodnocení Nemovitosti v době, kdy skončilo soužití účastníků, činilo 4 871 646,30 Kč, což představuje rozdíl mezi znalecky zjištěnou hodnotou Nemovitosti v roce 2014 a 2019, ponížený o nárůst cen k roku 2017. Dle žalobce, tyto uvedené úhrady a investice (v textu uvedeno tučně) tvoří bezdůvodné obohacení, jehož vydání se nyní domáhá v důsledku ukončení partnerského soužití a nesplnění příslibu žalobkyně převést Nemovitost na žalobce.

2. Žalovaná navrhla, aby byla žaloba zamítnuta. Vyjádřila se tak, že Nemovitost kupovala již v téměř dokončeném stavu. Popřela, že by ji pořizovala na své jméno pouze formálně. Finanční prostředky na koupi použila ze svých vlastních zdrojů (zejména z prodeje jejího bytu v část obce), a dále z hypotečního úvěru. Zdůraznila, že žalobce nepředložil jakékoli důkazy svědčící o tom, že by tvrzené investice a práce skutečně uhradil či provedl. Naopak, byla to žalovaná, která dostavbu domu financovala, a to opět z vlastních prostředků (ze stavebního spoření, z prodeje nuselského bytu a prostředků od své matky). Žalovaná potvrdila, že žalobce některé činnosti související s dokončením stavby skutečně zajišťoval. Pokud však takto činil, žalovaná mu za to platila, a to z vlastních zdrojů v hotovosti. Zajišťovala také materiál. Dále žalobce poskytoval žalované po dobu společného soužití část financí, avšak tyto měly charakter úhrady nákladů na chod domácnosti a potřeby jejich nezletilých dětí. Na žalovanou podal žalobce několik žalob šikanózního charakteru, a to buď sám, nebo prostřednictvím jím ovládaných společností.

3. Mezi účastníky je nesporné, že byli od roku 2001 do ledna 2017 v poměru druha a družky. Z tohoto svazku se narodily 2 nezletilé děti. Dále je nesporné, že žalovaná vlastní Nemovitost, což bylo stvrzeno rozhodnutím zdejšího soudu č. j. číslo jednací. Oba účastníci se shodli, že výše splátek hypotečního úvěru, jímž byl financován nákup Nemovitosti, činila 23 010,70 Kč.

4. Soud se předně zabýval otázkou hrazení hypotečního úvěru a po provedeném dokazování má za prokázané následující skutečnosti. Žalovaná nabyla do svého vlastnictví Nemovitosti za kupní cenu ve výši 6 740 000 Kč, která měla být dle dohody smluvních stran hrazena bezhotovostním převodem, a to co do částky 1 550 500 Kč z vlastních zdrojů a dále částečně prostřednictvím hypotečního úvěru v částce 5 189 500 Kč (prokázáno kupní smlouvou ze dne 1. 7. 2014). Žalobce za dobu soužití se žalovanou této hradil měsíčně částku ve výši cca 40 – 45 000 Kč na provoz domácnosti a úhradu splátek hypotéky. Platby na hypotéku, energie, mobilní služby a další běžné výdaje na děti a domácnost pak žalovaná hradila ze svého bankovního účtu a následně veškeré platby včetně platby hypotéky žalobci vyúčtovávala. Poslední příspěvek dal žalované v lednu 2017 a od února přispívat přestal (prokázáno protokolem o jednání před soudem prvního stupně ve věci sp. zn. spisová značka ze dne 2. 7. 2017, návrhem žalované na vydání předběžného opatření ve věci péče o nezletilé, návrhem žalované na úpravu poměrů k nezletilým dětem ze dne 23. 2. 2017 a vyúčtováními žalované za jednotlivé měsíce).

5. Z předžalobní výzvy ze dne 10. 1. 2018 bylo zjištěno, že právní zástupce žalobce vyzval žalovanou k uhrazení částky 5 858 295,80 Kč, složené mimo jiné z nároku na úhradu zaplacených hypotečních splátek, splátky kupní ceny ve výši 689 500 Kč a investic ve výši 4 846 646 Kč, a to vše do 17. 1. 2018.

6. Mimo uvedeného nebyly z provedených důkazů zjištěny žádné další relevantní skutečnosti nad rámec shora uvedených.

7. Dle ustanovení § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle ustanovení § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Soud se nejprve zabýval otázkou úhrad na splátky hypotečního úvěru a dospěl v závěru, že se žalovaná v jejich rozsahu na úkor žalobce bezdůvodně obohatila.

9. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žalobce splátky hypotéky skutečně pokrýval svými příspěvky (viz její jednotlivá vyúčtování, ve kterých žalovaná jednotlivé splátky uváděla, ve spojení s její výpovědí v protokolu o jednání před soudem prvního stupně ve věci sp. zn. spisová značka ze dne 2. 7. 2017). Soud tak má za prokázané, že žalobce předmětné splátky žalované hradil i dobu, po kterou tak činil. Dle nesporných tvrzení účastníků pak tyto splátky činily 23 010,70 Kč.

10. Účastníci řízení byli v rozhodné době partnery, avšak hypoteční úvěr uzavřela na své jméno pouze sama žalovaná. Toliko žalovaná tak byla povinna hradit splátky hypotečního úvěru. Žalobce jí prostředky poskytoval dobrovolně pro účely zajištění společného soužití a s vidinou příslibu budoucího nabytí vlastnického práva k Nemovitosti. Tento důvod však v důsledku rozpadu vztahu účastníků odpadl, a tak žalobce splácel úvěr žalované, aniž by na Nemovitosti nabyl jakýkoli podíl či ve výsledku získal jinou protihodnotu. Žalovaná se tímto na úrok žalobce obohatila, tedy v rozsahu měsíčních splátek ve výši 23 010,70 Kč poskytovaných po dobu od prosince 2015 do ledna 2017, tj. v celkové částce 322 149,80 Kč. V tomto rozsahu proto soud žalobě vyhověl.

11. Dle ustanovení § 1970 o.z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Soud tedy dále uložil žalované uhradit úrok z prodlení z částky přiznaného bezdůvodného obohacení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne 18. 1. 2018.

13. S ohledem na shora uvedené přiznal soud žalobci částku 322 149,80 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. Lhůtu k plnění pak soud stanovil dle § 160 o. s. ř.

14. Soud se dále zabýval nárokem na úhradu částky 1 550 500 Kč na kupní cenu Nemovitosti a částky 689 500 Kč na další čerpání úvěru.

15. Soud konstatuje, že žalobce netvrdil, kdy a jakým způsobem tyto prostředky žalované poskytl a z předložených listinných důkazů se toto nepodávalo. Z provedeného dokazování bylo toliko prokázáno, že žalovaná měla povinnost zaplatit na kupní cenu částku 1 550 500 Kč, přičemž nebylo ani prokázáno, zda a jak byly prostředky uhrazeny. Žalobce toliko tvrdil, že je uhradil on.

16. Žalobce sice navrhl svůj účastnický výslech a výslech blíže specifikovaných svědků, avšak soudu nebylo zřejmé, co konkrétně má který ze svědků (a žalobce) prokázat, když u těchto částek, které měl žalobce nějakým způsobem žalované poskytnout, nebylo zřejmé, kdy, kam a komu je měl poskytnout, jakou formou, kdo u toho byl přítomen, apod. Je při tom povinností účastníka označit důkaz takovým způsobem, aby bylo zřejmé, jaké konkrétní tvrzení chce kterým důkazem prokázat.

17. Žalobce v tomto směru měl být poučen dle § 118a o. s. ř., avšak k jednání se nedostavil, takže se zbavil dobrodiní poučení a v tomto rozsahu neunesl břemeno tvrzení. Absenci tvrzení pak není možné saturovat důkazními prostředky (například účastnickou výpovědí). Jinými slovy soud musí z prováděného dokazování prokazovat jednotlivá konkrétní tvrzení účastníků a nikoliv je zjišťovat. Soud za této situace zamítl provádění dokazování k těmto nárokům jako nadbytečné a v tomto rozsahu žalobu zamítl pro neunesení břemene tvrzení.

18. Soud se nakonec zabýval zhodnocením Nemovitosti v částce 4 871 646,30 Kč.

19. Soud konstatuje, že žalobce u této položky v obecné míře tvrdil, že v letech 2014 – 2017 prováděl na Nemovitosti jednotlivé práce specifikované v žalobě. Soud se nejprve zabýval určitostí tvrzení a konstatuje, že některé žalobcem vymezené práce byly tvrzeny v dostatečném rozsahu (stavba bazénu včetně nákupu materiálu na něj, nákup a instalace vrat), když bylo možné alespoň určit, co konkrétně žalobce učinil. Jiné práce však nebyly specifikovány dostatečně určitě, když nebylo specifikováno, co přesně bylo žalobcem provedeno, v jakém rozsahu (např. betonování a jiné zednické práce, zajištění financování zemních prací, zajištění a financování truhlářských prací apod.). Žalobní tvrzení se tak nesou v pouhé obecné rovině, když absentují údaje o konkrétních okolnostech provedení zmíněných úhrad.

20. Soud se dále zabýval důkazními návrhy k těmto činnostem. Žalobce navrhl velké množství svědků, které povětšinou označil toliko jménem a příjmením, aniž by doplnil jejich data narození, bydliště nebo funkci, když nebylo tyto svědky možno dostatečně určitě identifikovat. Soud tak ani tyto svědky nemohl předvolat a vyslechnout (nehledě na to, že soudu nebylo zřejmé, u čeho měly být tyto osoby přítomny a o koho se jedná). Žalobce dostatečně určitě specifikoval toliko svoji osobu, své rodiče a svědkyni příjmení (aniž by bylo zřejmé, o koho se jedná). Bez ohledu na řádné označení svědků však u žádného z nich (ani u sebe) nespecifikoval, o čem konkrétně mají tyto osoby vypovídat, čeho se konkrétně účastnili. Soud tak konstatuje, že se nejedná o řádně navržené důkazy a soud neměl možnost tuto skutečnost na jednání napravit. Žalobce dále soudu navrhl k důkazu daňové doklady k jednotlivým investicím, které však také blíže nespecifikoval a soudu tak nebylo zřejmé, co by tyto doklady měly konkrétně prokazovat.

21. Soud k tomuto zhodnocení toliko provedl žalobcovy fotografie ze stavby, které však prokazují pouze to, že se stavby účastnil a v nějakém rozsahu též sám pracoval. Je však notorietou, že fotografie jsou jen zachycením jednoho okamžiku, a proto nejsou schopny prokázat míru žalobcových činností na Nemovitosti.

22. Soud tak konstatuje, že žalobce nedostatečně vymezil provedené zhodnocení a důkazní návrhy k němu.

23. Žalobce pak výši bezdůvodného obohacení dovozoval z odhadu ceny Nemovitosti z 3. 3. 2014 a z ceny ke dni 24. 9. 2019, přičemž hodnotu nemovitosti přepočítával obecnou indexací cen dle českého statistického úřadu na částku odpovídající datu ukončení jejich vztahu.

24. Soud se zaobíral bezdůvodným obohacením žalované a potenciální výší tohoto obohacení. U bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. o. z. je vždy podstatné stanovit, oč se žalovaná skutečně na žalobcův úkor obohatila, tedy to, oč se její majetek skutečně na žalobcův úkor zvýšil, nikoliv hodnotu žalobcova plnění. Při stanovení výše bezdůvodného obohacení je tak nutné vyjít z rozdílu hodnoty nemovitosti v době po skončení rekonstrukčních prací a v době při jejich zahájení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 22 Cdo 2068/2019, ze dne 22. 9. 2020). Je však při tom třeba brát v úvahu konkrétní okolnosti případu.

25. V daném případě žalobce ke stanovení výše tohoto obohacení vycházel z ceny obvyklé ke dni 7. 4. 2019, kterou stanovil odhad č. anonymizováno 2014 na částku 7 770 000 Kč (prokázáno tímto odhadem), a ceny obvyklé ke dni 24. 9. 2019 stanovené znaleckým posudkem Ing. jméno jméno ze dne 29. 9. 2019 číslo 2019 na částku 13 900 000 Kč (prokázáno tímto znaleckým posudkem). Tuto cenu pak přepočetl na základě indexace cen dle Českého statistického úřadu ke dni zániku společného soužití účastníků.

26. Soud konstatuje, že hodnotu zhodnocení poskytnutá žalobcem k začátku roku 2017, kdy došlo k ukončení soužití účastníků (nesporné tvrzení účastníků), však na základě těchto předložených důkazů není možné zjistit. Pokud by soud vycházel z předpokladu, že veškeré zhodnocení Nemovitosti v daném období vznikalo toliko na základě žalobcovy činnosti, tak soud nemá prokázané, jaká byla hodnota Nemovitosti ke dni zániku společného soužití, ale toliko jaká byla hodnota přibližně 2,5 roku poté. Soud při tom konstatuje, že převod hodnoty na základě indexace cen nepovažuje za metodu bez dalšího za dostatečně průkaznou. V obecné rovině je totiž třeba konstatovat, že index vývoje cen je dán pro celou republiku společně jako průměr, nikoliv jen pro určitou lokalitu, natož pro konkrétní Nemovitost. Nelze proto vyloučit, že obvyklá cena Nemovitosti v době ukončení soužití účastníků mohla být ovlivněna dalšími faktory jako je vývoj lokálního trhu. Soud proto nemohl přistoupit k takovémuto postupu přepočtu ceny. Při stanovení výše ceny ke dni zániku společného soužití pak nemohl vyjít ani z žalobcem předloženého znaleckého posudku, když jeho datum, je již velmi vzdáleno od data ukončení společného soužití účastníků.

27. Soud při tom konstatuje, že žalobci by vznikl nárok na zaplacení rozdílu těchto hodnot toliko za situace, kdy by celé zhodnocení nemovitosti bylo dáno pouze jeho prokázanou činností, nikoliv však jinými okolnostmi (například vývojem cen nemovitostí v čase, když tvrzená rekonstrukce trvala nejméně od března 2014, kdy byl vyhotoven odhad obvyklé ceny, do února 2017). Za situace, kdy žalobce ohledně své činnosti na nemovitosti nedostatečně splnil povinnost tvrzení a povinnost důkazní a nemohl v tomto směru být poučen dle § 118a o. s. ř., nemohl soud na základě předložených a navržených důkazů uzavřít jak a v jaké výši se žalovaná bezdůvodně obohatila.

28. Soud tak uzavřel, že z žalobcových tvrzení, provedeného dokazování a navržených důkazů není možné zjistit, jak se předmětná nemovitost v inkriminovaném období zhodnotila a v jaké míře má na tomto zhodnocení podíl právě žalobce. Soud za této situace zamítl další navržené důkazy k otázce bezdůvodného obohacení zhodnocením nemovitosti, když je nebylo možné spojit s konkrétními tvrzeními a když z navržených důkazů nemohl soud zjistit výši bezdůvodného obohacení žalované. S ohledem na neunesení břemene tvrzení a důkazní žalobcem a nemožnost jeho poučení dle § 118a o. s. ř. pak soud žalobu i v tomto rozsahu zamítl.

29. Vzhledem k tomu, že soud zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal částky 7 111 646,30 Kč, zamítl též žalovaný úrok z prodlení z této částky, když žalovaná nebyla s jejím zaplacením v prodlení.

30. Jen pro úplnost soud uvádí, že se nezabýval dalšími důkazními návrhy, které se týkaly samotné okolnosti uzavření kupní a hypotéční smlouvy, neboť měly prokazovat již listinami prokázané skutečnosti, případně skutečnosti nesporné.

31. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř., tak, že ji přiznal žalované, která měla v řízení neúspěch pouze v nepoměrné části, tj. co do 322 149,80 Kč (4,3 %) oproti 7 111 646,30 Kč úspěchu (95,7 %). Tyto náklady se skládají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) určená z tarifní hodnoty ve výši 7 433 796,10 Kč, tj. v částce 38 600 Kč za jeden úkon právní služby. Soud tak přiznal odměnu ve výši 38 600 Kč za převzetí právního zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., odměnu ve výši 19 300 Kč za odvolání proti rozhodnutí o nařízení předběžného opatření dle § 11 odst. 2 písm. c) a.t., odměnu ve výši 38 600 Kč za vyjádření k žalobě ze dne 7.10.2020 a odměnu ve výši 38 600 Kč za účast na jednání soudu dne 10.12.2020. Naopak, soud odměnu nepřiznával za obě vyjádření k návrhům žalobce na osvobození od soudních poplatků, neboť tyto nejsou úkony právní služby ve smyslu a.t. (nejedná se o vyjádření ve věci samé). Návrh na zastavení řízení o žalobě pak nelze dle soudu považovat za úkon učiněný účelně, neboť o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku soud rozhoduje ex lege i bez návrhu, když k takovému postupu shledá dostatek podmínek. Shodný závěr o neúčelnosti platí i pro návrh na zrušení předběžného opatření, který žalovaná činila v době, kdy následovalo první jednání ve věci, jehož předpokládaným výsledkem muselo být buď rozhodnutí ve věci, s nímž se pojí i zánik předběžného opatření, nebo odročení jednání, ve světle čehož by se zrušení předběžného opatření jevilo naopak předčasné. Za provedené úkony proto právnímu zástupci žalované náleží odměna v celkové výši 135 100 Kč spolu s paušální náhradou nákladů ve výši 1 200 Kč za učinění čtyř úkonů právní služby (á 300 Kč) dle § 13 a.t. Odměna byla dále zvýšena o DPH ve výši 21%, jíž je právní zástupce žalované plátcem, a to na konečnou částku 164 923 Kč, která je přiznávána žalované jakožto náhrada nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.