OSPY 36 C 241/2020

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Dobešovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_004⟫ zastoupená hmotněprávním údaje o zástupci pro řízení Mgr. jméno příjmení ⟪LB:lb_005⟫ sídlem adresa, obec ⟪LB:lb_006⟫ o zaplacení částky 1 950 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 950 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1 950 Kč od 25. 4. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Toto rozhodnutí obsahuje vzhledem k výši předmětu řízení zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném ke dni podání žaloby (dále jen„ o. s. ř.“).

2. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala zaplacení žalované částky s tvrzením, že žalovaná byla dne 25. 3. 2019 ošetřena a pobývala v Protialkoholní záchytné stanici ulice provozované žalobkyní. Náklady na ošetření a pobyt činily celkem 1 950 Kč a byly žalované vyúčtovány daňovým dokladem číslo ze dne 25. 3. 2019 se splatností do dne 24. 4. 2019. Žalovaná svůj závazek vůči žalobkyni uznala co do důvodu i výše dne 25. 3. 2019. Žalovaná svůj dluh neuhradila ani po výzvě žalobkyně ze dne 18. 2. 2020.

3. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobnímu návrhu prostřednictvím svého opatrovníka uvedla, že nárok žalobkyně považuje za neoprávněný a zcela ho neuznává. Uznání dluhu považuje od počátku za neplatné z důvodu, že se příčí dobrým mravům, neboť žalovaná byla ve stavu, ve kterém nemohla a nebyla schopna posoudit následky takového právního jednání. Žalobkyně dle žalované věděla, v jakém stavu se žalovaná nachází, a umožněním podepsání výše uvedeného uznání dluhu žalobkyně nejednala poctivě. Žalovaná dále neuznává způsob výpočtu nákladů za ošetření žalované, připadají jí poměrně nahodilé. Samotné vystavení daňového dokladu dle žalované neprokazuje, že uvedené náklady byly skutečně vynaloženy.

4. Žalobkyně ve svém doplnění žaloby uvedla, že výše žalované částky je stanovena v jednotné výši za výkony, které jsou žalobkyní ošetřovaným osobám poskytovány, přičemž stanovením pevné částky dochází k posílení právní jistoty ošetřovaných osob. Opačný postup by pro žalobkyni představoval nepřiměřené administrativní povinnosti a v mnoha případech by mohlo docházet k tomu, že poskytnuté výkony by pro ošetřovanou osobu byly finančně neúnosné. Předložené uznání dluhu bylo žalovanou podepsáno v době jejího propouštění, tzn. v době po odeznění opilosti, a tudíž zde není možné přistoupit na to, že by uzavřené uznání dluhu bylo neplatné z důvodu nemožnosti žalované posoudit následky svého právního jednání.

5. Ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, soud tedy vyzval účastníky podle § 115a o. s. ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasila již v žalobním návrhu, žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, ačkoli jí předmětné usnesení bylo řádně doručeno. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o. s. ř.

6. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav. Žalovaná byla dne 25. 3. 2019 přijata k ošetření v Protialkoholní záchytné stanici ulice, obec a číslo (prokázáno lékařskou zprávou). K uhrazení nákladů za ošetření a za pobyt v této protialkoholní záchytné stanici ve výši 1 950 Kč vystavila žalobkyně dne 25. 3. 2019 žalované fakturu - daňový doklad číslo se splatností do dne 24. 4. 2019 (prokázáno fakturou – daňovým dokladem). Výše nákladů za ošetření a za pobyt žalované v protialkoholní záchytné stanici byla stanovena na základě kalkulačního listu následovně: částka 441 Kč za poskytovanou zdravotní péči, částka 250 Kč za biochemii, částka 160 Kč za dva kusy alkotestů, částka 19 Kč za zdravotnický materiál, částka 900 Kč za ubytování, částka 30 Kč za pití a částka 150 Kč za mycí a desinfekční prostředky (prokázáno kalkulačním listem). Žalovaná dne 25. 3. 2019 podepsala listinu, jejímž obsahem bylo uznání pohledávky žalobkyně, co do důvodu i výše (prokázáno listinou nazvanou uznání dluhu). Žalovaná byla žalobkyní vyzvána k zaplacení předmětného dluhu předžalobní upomínkou ze dne 18. 2. 2020 (prokázáno předžalobní upomínkou a podacím lístkem).

7. Rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne datum byla žalované omezena svéprávnost mimo jiné i k právnímu jednání ve vztahu k poskytování zdravotních služeb, rozhodování se ve věcech svého zdravotního stavu a léčby, udělení souhlasu s hospitalizací ve zdravotnickém zařízení, a to z důvodu středně těžké demence ethylické etiologie, způsobené závislosti na alkoholu. Rozsudek nebyl ke dni vyhlášení rozsudku v této věci v právní moci, právní moci nabyl 16. 6. 2021.

8. Soud založil hmotněprávní posouzení věci na právní úpravě zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), jelikož veškeré rozhodné skutečnosti nastaly za jeho účinnosti. příjmení nárok má základ v § 89e odst. 1 zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, ve znění pozdějších předpisů, podle nějž prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly. Jedná se tak o nárok, jenž vznikl žalobkyni splněním zákonných podmínek, jeho základ není závislý na dohodě účastníků (tedy na plné svéprávnosti žalované). Výše doložených a žalované účtovaných nákladů pak není nepřiměřená žalobkyní vynaloženým nákladům, soud tak jednání žalobkyně neshledal nepoctivým nebo odporujícím dobrým mravům. Uznání dluhu, které měla žalovaná žalobkyni podepsat, soud nepřipisoval účinky předvídané § 2053 o. z., vzhledem k tomu, že žalovaná trpěla duševní poruchou, jež ji činila k tomuto jednání nezpůsobilou (§ 581 o. z.), žalobkyně však důvodnost svého nároku v řízení prokázala. Soud tak žalobě zcela vyhověl, a to včetně nároku žalobkyně na zaplacení úroků z prodlení, jelikož žalovaná je ode dne následujícího po splatnosti faktury v prodlení (§ 1968 o. z.) a žalobkyní požadovaná výše odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (§ 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.).

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč Tyto náklady v souladu s § 137 o. s. ř. sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů nezastoupeného účastníka 2 x 100 Kč podle § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., neboť žalobkyně je příspěvkovou organizací hlavního města Prahy, s vlastním právním oddělením a jedná se o opakující se, právně jednoduchou pohledávku, žalovanou na ustálených vzorech žalob (srov. např. řízení vedené u Okresního soudu Praha – východ pod sp. zn. 36 C 284/2020, 34 C 107/2020, 6 C 161/2020, 21 C 144/2020), kde není účelné využívat služeb advokáta.

10. Lhůta ke splnění povinnosti byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.), když soud neshledal důvody pro její prodloužení; náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo za podmínek daných zvláštním zákonem (zákon č. 120/2001 Sb.) u soudního exekutora.