OSPY 6 C 40/2021

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Bartošem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ o zaplacení 110 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky ve výši 110 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 3. 11. 2020 do zaplacení se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 49 126 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

1. Žalobkyně se v řízení domáhala zaplacení částky 110 000 Kč se zákonným úrokem z této částky od 3. 11. 2020 do zaplacení. Svou žalobu odůvodnila tím, že dne 18. 8. 2020 uzavřela s jméno příjmení smlouvu o postoupení pohledávky. Jejím předmětem byla pohledávka jméno příjmení za žalovaným ve výši 110 000 Kč z titulu zápůjčky podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen„ o. z.“). Peněžní prostředky byly zaslány žalovanému na jeho bankovní účet. Platba byla označena„ jméno“, protože ji domlouval manžel žalobkyně jméno příjmení, přáteli zvaný jméno. Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn. V případě neprokázání smlouvy o zápůjčce je třeba její nárok posoudit jako nárok z bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z. Platba je jednoznačně identifikována potvrzením o provedené platbě a smlouva o postoupení pohledávky je tak nedotčena (zde žalobkyně odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 7. 2003, sp. zn. 20 Cdo 1319/2002, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2008, sp. zn. 32 Odo 1242/2005).

2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Uvedl, že v roce 2018 prováděl truhlářské práce pro manžela žalobkyně jméno příjmení a jeho tehdejší partnerku jméno příjmení, s nimiž navázal přátelský vztah. jméno příjmení žalovaného požádal, zda by si mohl na účet žalovaného nechat zaslat částku 110 000 Kč od jméno příjmení, kterého žalovaný nikdy neviděl. Žalovaný žalobci zaslal na mobilní telefon číslo svého účtu, na který pak přišla platba ve výši 110 000 Kč označená„ jméno“. Žalovaný ihned dne 13. 6. 2018, jak bylo domluveno, vybral z bankomatu částku 100 000 Kč, kterou předal jméno příjmení Částku 10 000 Kč si ponechal jako odměnu za truhlářské práce, jak bylo smluveno. K bankomatu ho zavezl jméno jméno. Dne 18. 8. 2020 žalovanému zaslal jméno příjmení dopis, v němž ho informoval, že pohledávku za žalovaným postoupil na žalobkyni; žalovaný však jméno příjmení nikdy neviděl a nekomunikoval s ním. Celá kauza je podle žalovaného jen pomstou žalovanému za to, že pomohl jméno příjmení, když se rozešla se svým partnerem jméno příjmení a žalovaný ji nechal u sebe bydlet. Pohledávka nebyla postoupena přímo na pana příjmení proto, že tento má exekuce.

3. Žalobkyně v návaznosti na tvrzení žalovaného uvedla, že jméno příjmení skutečně od žalovaného převzal peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč Tyto však nepřevzal na základě tvrzené smlouvy o zápůjčce, která by byla uzavřena mezi jím a jméno příjmení, ale na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi žalovaným jako zapůjčitelem a společností právnická osoba, jejímž byl jméno příjmení jednatelem, jako vydlužitelem. Uvedené peněžní prostředky společnost právnická osoba žalovanému vrátila dne 15. 6. 2018 v hotovosti v provozovně společnosti na adrese adresa. Předání byl přítomen administrativní pracovník právnická osoba příjmení a také jméno příjmení.

4. Žalovaný uvedl, že tato žalobkyní tvrzená krátkodobá zápůjčka nemá logické vysvětlení. příjmení jméno příjmení zprostředkoval zápůjčku pro žalovaného, nic mu nebránilo si peněžní prostředky zapůjčit přímo od jméno příjmení. To platí o to více, že údajná zápůjčka, kterou měl žalovaný jméno příjmení poskytnout, měla být kryta peněžními prostředky, které si sám žalovaný měl zapůjčit. Žalovaný navíc neví, jaký by měla pro společnost právnická osoba význam půjčka poskytnutá na pouhé dva dny. Dne 15. 6. 2018, kdy mělo k předání peněz dojít, byl navíc žalovaný celý den pracovně v obec v část obce.

5. Z výpisu z účtu č. bankovní účet za období červen 2018 vyplývá, že žalovaný dne 13. 6. 2018 obdržel peněžní prostředky od jméno příjmení (účet č. bankovní účet) ve výši 110 000 Kč; platba je označena„ jméno“. Následně téhož dne byly z účtu vybrány peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč. U výběru peněz je připsána poznámka„ - číslo řádně čerpaný KTK“.

6. Svědek jméno příjmení ve své výpovědi uvedl, že vyřizoval půjčku pro žalovaného od jméno příjmení. Původně chtěl žalovaný půjčku přímo od svědka, což svědek odmítl a navrhl mu, že mu zařídí půjčku od jméno příjmení. Od toho si v té době svědek půjčoval, s čímž jméno příjmení neměl problémy. Půjčku zařizoval asi den poté, co o to byl požádán. jméno příjmení sdělil, že je to půjčka pro žalovaného, a dal mu číslo účtu žalovaného. Toto mu žalovaný sdělil nebo poslal v SMS. jméno příjmení se na žalovaného přímo neptal, řekl jen svědkovi, že je to půjčka jakoby pro něj, že on to pak se žalovaným vyřídí. Svědek se za půjčku de facto zaručil, to jméno příjmení stačilo. Bylo smluvené, že půjčku vrátí do půl roku (zde svědek hovořil v množném čísle, protože se za půjčku zaručoval). Peníze žalovanému přišly asi o den později. Té půjčky svědek využil a peníze si od žalovaného na tři dny půjčil. Nic o tom nesepisovali. Svědkův řidič se žalovaným jel do bankomatu peníze vybrat, peněžní prostředky pak žalovaný předal svědkovi v provozovně právnická osoba Peněžní prostředky potřebovala jeho společnost na auto, které bylo zablokované. Společnost ho měla zakoupené na splátky, ale prodejce, pan příjmení, začal požadovat celý obnos ihned, jinak že má společnost auto vrátit. Jak byly splátky domluveny, si svědek nepamatuje, stejně jako si nepamatuje, jakou dostala společnost lhůtu k doplacení ceny. Tehdy již měli uhrazeno 100 000 Kč (později ve výpovědi uvedl 150 000 Kč), snažil se proto sehnat zbylých 100 000 Kč. Disponibilní prostředky tehdy společnost neměla. Nemohl to vybrat z kasy, kde byly prostředky pro řidiče na pohonné hmoty apod. Za tři dny se měly uzavírat faktury, měly přijít peníze, proto věděl, že peníze na vrácení bude mít. Objem peněžních prostředků se v kase lišil, každý den to bylo jinak podle faktur. Prodejce ale nebyl ochoten ty tři dny počkat, zřejmě chtěl, aby svědek částku neuhradil, aby měl auto i peníze. O tři dny později pak dal pokyn svědku příjmení, aby peníze proti podpisu žalovanému vydal. Peněžní prostředky tehdy již v kase byly, na to se nejdříve svědka příjmení zeptal. Na pokladní doklad měl svědek příjmení napsat účel platby, zřejmě vrácení peněz v hotovosti či něco podobného. Pokladní doklad již nemá k dispozici, společnost prodal. Vrácení peněz byl přítomen i jméno příjmení, který přišel se žalobcem. Svědkovi toto řešení přišlo logické, neví, proč by si měl půjčovat u jméno příjmení na sebe, když vyřizoval půjčku žalovanému a peníze potřeboval jen na tři dny. Svědek je pak žalovanému za tři dny vrátil. Neměl ani žádné úspory, které by na to použil, nemohl ani požádat rodinu, protože se se svými příbuznými nebavil. Když se pak rozešel se svou tehdejší přítelkyní, která pak bydlela u žalovaného, začal žalovaného o vrácení půjčky upomínat. Žalovaný mu řekl, ať se nestará, ať hlavně vrátí peníze, co dlužil své bývalé přítelkyni. Na svědka tlačil i jméno příjmení, který požadoval, aby žalovaného svědek donutil půjčku vrátit. Vzhledem k tomu, že žalovaný půjčku nevrátil, odkoupila pohledávku žalobkyně. Detaily smlouvy o postoupení pohledávek nezná. K věci vypovídal na policii. Svědek příjmení tehdy svědkovi pomáhal, dělal dispečera, tankoval naftu, vydával a přijímal peníze. Dělal tehdy na dohodu o provedení práce, chtěl se zaškolit, aby mohl dělat dispečera. Dohodu o hmotné odpovědnosti za schodek na svěřených hodnotách podepsanou neměl. Společnost měla tehdy milionový obrat. Pokud nejsou listiny založeny v obchodním rejstříku, pak jde o problém účetní, která to měla udělat. Je trestně stíhán, již nemá přehled, o co vše se jedná; je na něj dáváno ze strany jeho bývalé přítelkyně a pana příjmení mnoho trestních oznámení.

7. Dle úředního záznamu o vysvětlení podaném svědkem jméno příjmení podle § 158 odst. 6 trestního řádu dne 14. 1. 2020, č. j. KRPA-355353-22/TČ-2019-001210, vypověděl svědek příjmení v rámci trestního řízení následující: Svědek dne 17. 5. 2018 převzal od pana příjmení automobil Volkswagen Passat. Byli domluveni, že mu uhradí částku 50 000 Kč jako akontaci a dále bude hradit leasing. Po měsíci však chtěl pan příjmení po svědkovi uhradit celý doplatek 200 000 Kč, jinak si vezme vozidlo zpět bez jakýchkoliv náhrad. Domluvili se, že mu vozidlo doplatí, a 12. 6. 2018 přivezl panu příjmení částku 90 000 Kč. Zbylých 110 000 Kč chtěl hned druhý den. Svědek ho žádal, aby posečkal tři dny, což pan příjmení odmítl. Dne 13. 8. 2018 proto zajel za svým známým jméno příjmení, který mu přislíbil částku 110 000 Kč zaslat. Peníze však jméno příjmení nemohl vybrat z účtu. Svědek se proto snažil s panem příjmení domluvit na posečkání s platbou o den nebo na převodu peněz na účet. Obě varianty však pan příjmení odmítl. Potřeboval tedy někoho, kdo by měl účet u České spořitelny, aby došlo k převodu rychle. To byl žalovaný. Proto byly zaslány peníze na účet žalovaného. Bývalý přítel dcery svědka, pan jméno, pak jel se svědkem k bankomatu peníze vybrat, tyto pak předal svědkovi, který je předal panu příjmení.

8. Svědek jméno příjmení uvedl, že se se žalovaným setkal jednou, a to když mu předával částku 100 000 Kč, když dělal brigádníka ve společnosti právnická osoba Toto mu uvízlo v hlavě, protože tehdy jako brigádník obvykle vyplácel nižší částky. Dával mu tehdy podepsat příjmový doklad. Na předvolání ale byla napsaná jiná částka, než kterou vyplácel, z předvolání se také dozvěděl, mezi kým je spor vedený. Předání peněz proběhlo tak, že do kanceláře přišel svědek příjmení, bylo to někdy kolem oběda, a řekl svědkovi, ať vyplatí žalovanému 100 000 Kč v hotovosti. Žalovaného svědek viděl, když procházel do kanceláře, pracoval naproti. Do kanceláře ke svědkovi přišel společně se svědkem příjmení. Žalovaný svědkovi představen nebyl. Nikdo jiný u předání nebyl; po dotazu, zda u předání nebyl jméno příjmení, svědek uvedl, že úplně jistý si není, staral se o svou práci. Peníze byly v šuplíku vlevo, svědek je vyndal, dal je asi do obálky a vypsal příjmový doklad. Ten dal podepsat svědku příjmení, neví ale, jestli tam třeba svědek příjmení jen nedal razítko. Pak dal příjmový doklad do krabice. Šlo o příjmový doklad, který dával podepisovat i řidičům, když jim vyplácel prostředky. Peníze také předal svědkovi příjmení, ten je dal žalovanému. Jinak se věnoval své práci a nezajímal se, co se dělo okolo. Volali mu řidiči, takže nevnímal, co si žalovaný se svědkem příjmení říkali. Neví, v jakých to bylo bankovkách. Nikdo mu neřekl, proč to bylo vypláceno. Ví, že tehdy měla společnost kupovat auto, byla tam podobná částka, asi 90 000 nebo 100 000 Kč. Svědek si to takto sám spojil. O důvod předání se nezajímal a nikoho se neptal. Důvod platby asi na příjmový doklad neuváděl, byť normálně ho alespoň stručně uvedl, např. nafta, mýto. Je-li tázán, kdy se to stalo, bylo to v létě, je to tak dva až tři roky. Co se týče působení svědka ve společnosti právnická osoba, byl zaměstnán brigádně na dohodu o provedení práce, kdy měl na starosti kasu, vyplácel menší částky řidičům, když potřebovali dotankovat naftu apod. Dělal dispečera, obvolával řidiče, sháněl práci, hledal zpáteční cesty pro řidiče, zařizoval tankování aut apod. Byla to pro něj skvělá příležitost, sám se svědkovi příjmení nabídl. Odešel sám, protože si našel přítelkyni a chtěl se posunout dál. Se svědkem příjmení se pak občas vídali, je to jeho příbuzný; vídají se na rodinných akcích, občas se sejdou. Bylo to jeho rozhodnutí, neměl problémy. Peníze dostával od řidičů. Vše si zapisoval, vypisoval příjmové doklady a vše si schovával do krabice. V kase většinou bylo třeba 100 Kč nebo 10 000 Kč, částka 100 000 Kč byla skutečně výjimečná. Nikdy jindy takovou částku nevyplácel. V kase ale vždy alespoň cca 100 Kč bylo. Jestli ten den byl v kase mimořádně velký obnos, si svědek nepamatuje. 100 000 Kč bylo v kase tak jednou, dvakrát do měsíce, tak mimořádné to zase nebylo. V rámci toho týdne to podle svědka nijak mimořádné nebylo. Něco bylo od řidičů, ale svědek neměl přehled, co jsou peníze společnosti a co jsou jiné peníze. Svědek příjmení měl přehled o hotovosti asi jako on, nicméně se stalo, že si to nepamatoval, pak se svědka ptal, peníze přepočítával apod. O finančních problémech společnosti svědek neví, neví ani o tom, že by na společnost někdo tlačil kvůli dluhům. Žalovaného v jednací síni svědek poznal. Při předání peněz byl však silnější postavy a měl delší vlasy.

9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 8. 2020 vyplývá, že pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Z dopisu žalovaného ze dne 2. 9. 2020 je zřejmé, že žalovanému bylo postoupení pohledávky řádně sděleno a již od začátku existenci pohledávky popírá ze shora uvedených důvodů.

10. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

11. Na základě shora uvedených důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

12. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že jméno příjmení dne 13. 6. 2018 zaplatil žalovanému na účet částku 110 000 Kč. Tuto částku pak žalovaný téhož dne z bankomatu vybral. Na tomto skutkovém stavu se strany shodnou, totéž vyplývá z výpisu z účtu žalovaného. Z oznámení o postoupení pohledávky pak vyplývá, že tvrzená pohledávka jméno příjmení za žalovaným byla postoupena na žalobkyni.

13. Mezi stranami bylo sporné, z jakého důvodu byly peněžní prostředky žalovanému zaslány a jak s nimi bylo dále naloženo. Na základě tvrzení obou účastníků měl žalovaný peněžní prostředky předat svědku jméno příjmení, manželu žalobkyně. Žalovaný uvádí, že peníze byly určeny svědku příjmení, že půjčka byla určena jemu, pouze byly peněžní prostředky zaslány prostřednictvím účtu žalovaného. Žalobkyně naproti tomu uvádí, že svědek příjmení využil půjčky pro žalovaného, peníze si od něj vypůjčil a následně je o tři dny později vrátil. Peníze totiž potřeboval toliko na tři dny. K těmto tvrzením byl proveden důkaz výslechem svědků jméno příjmení a jméno příjmení a úřední záznam o vysvětlením podaném jméno příjmení v rámci trestního řízení. Svědek jméno příjmení byl přímým účastníkem celého skutkového děje, proto k němu mohl soudu poskytnout nejvíce informací. Je však nutné konstatovat, že skutkový děj tak, jak jej popisoval při jednání soudu a tak, jak jej popisoval policejnímu orgánu v trestním řízení, se diametrálně liší. V trestním řízení svědek příjmení vše uváděl tak, jak odpovídá obraně žalovaného v tomto řízení, tedy že půjčka byla určena pro svědka příjmení, pouze byla zaslána prostřednictvím účtu žalovaného z důvodu rychlého připsání na účet a možného výběru. Svědek totiž potřeboval peníze rychle a žalovaný měl účet u stejné banky jako jméno příjmení. V řízení před soudem naproti tomu svědek svědčil ve prospěch verze žalobkyně, tedy že půjčka byla určena žalovanému a svědek jí toliko zprostředkoval a následně využil pro účely krátkodobé půjčky. Peněžní prostředky, které byly žalovanému půjčeny, si proto od žalovaného půjčil a vrátil mu je za tři dny. Již sama skutečnost, že svědek příjmení vypovídal o skutkovém ději zcela odlišně v rámci trestního řízení, má za následek nevěrohodnost tohoto svědka a jeho výpovědi u soudu v projednávané věci. Nadto verze, kterou svědek příjmení přednesl policejnímu orgánu, působí logicky. Potřeboval-li svědek příjmení peněžní prostředky okamžitě v hotovosti, jeví se logickým, že byly zaslány na účet žalovaného u stejné banky, neboť takovéto převody bývají provedeny rychleji. To, že jak účet žalovaného, tak účet jméno příjmení, byly vedeny u stejné banky, svědčí čísla účtů, která mají totožný kód banky (číslo). Výpověď svědka před soudem se pak jeví nelogická. Pokud by svědek příjmení potřeboval na krátkou dobu půjčit peněžní prostředky, soud nevidí důvodu, proč by si u jméno příjmení nepůjčil sám. Ostatně sám svědek uváděl, že u jméno příjmení si půjčoval často. O jejich dobrých vztazích pak v této verzi vypovídá též to, že zatímco by jméno příjmení cizímu člověku nepůjčil, ke svědkovi samotnému měl důvěru, protože svědek měl jméno příjmení zaručit, že žalovaný peněžní prostředky vrátí. Nepravděpodobnou se pak tato verze jeví i ve spojení s ostatními provedenými důkazy. Z výpisu z účtu žalovaného je zřejmé, že po výběru peněz z bankomatu byl nucen čerpat kontokorent, tedy že stav jeho účtu dospěl do záporných hodnot. Je sice pravdou, že kladný zůstatek na účtu nebyl ani v okamžiku, než na účet byly peněžní prostředky připsány; soud však nevidí důvodu, proč v okamžiku, kdy by si peněžní prostředky od jméno příjmení půjčil žalovaný, který byl zřejmě sám ve finanční tísni, by tyto prostředky půjčoval svědku příjmení, když se touto transakcí dostane zpět k zápornému zůstatku a navíc nemá jistotu, že mu peníze budou již za tři dny vráceny. Tuto verzi pak měl podpořit i svědek příjmení. I mezi verzí svědka příjmení a verzí svědka příjmení jsou však vzájemné rozpory - zatímco svědek příjmení tvrdil, že u vrácení peněz žalovanému v provozovně společnosti právnická osoba byl též jméno příjmení, svědek příjmení opakovaně uvedl, že u předání peněz byl jen žalovaný a svědek příjmení. Až na dotaz, zda si je jistý, že žádná další osoba u předání nebyla, odpověděl, že si všímal své práce, takže to vyloučit nemůže. Zatímco svědek příjmení uváděl, že příjmový doklad podepisoval žalovaný a že na něm byl uveden důvod platby, svědek příjmení uvedl, že na příjmový doklad uvedl jméno svědka příjmení, kterému peníze předal, o důvodu, proč byly peníze žádány, nevěděl a ani se o něj nezajímal. Uváděl-li svědek příjmení, že musel čekat tři dny, aby byly peníze v kase, tak ani toto nemá oporu ve výpovědi svědka příjmení, který uvedl, že si sice nepamatuje, kolik bylo který den v kase peněz (což je vzhledem k časovému odstupu pochopitelné), nicméně obnos, který byl v kase ten den, nebyl v rámci onoho týdne nijak zvlášť výjimečný. Soud tedy nepovažuje za logické, proč by svědek příjmení musel čekat celé tři dny a kvůli tomu si půjčovat peníze od žalovaného, který si sám peníze půjčil. Výpověď svědka příjmení působí nevěrohodně i z důvodu, že sám v úvodu výpovědi začal vyprávět ihned po poučení, aniž by mu bylo soudem předestřeno, o čem má vypovídat, o tom, jak žalovanému předal částku 100 000 Kč. Soud sice chápe, že pro svědka mohla být transakce něčím výjimečná, z předvolání k jednání soudu však předmět své výpovědi zjistit nemohl - jak sám uvedl, žalovaného viděl jednou v životě právě při předání peněz, kdy mu ani nebyl představen. V řízení navíc nefiguruje ani druhá strana předání peněz, tedy svědek příjmení, a jak sám svědek uznal, v předvolání byla uvedena i jiná částka. Svědek sám tedy nemohl vědět, čeho se má výpověď týkat. Nevěrohodným se pak jeví i to, že svědek na jednu stranu uvedl, že se o důvod platby nezajímal, hleděl si své práce, na druhou stranu si však vzpomněl, že tehdy bylo kupováno auto, obě částky souhlasily a on si tyto dvě skutečnosti spojil. Pokud svědka důvod platby nezajímal (na čemž by soud neshledával nic zvláštního), není důvodu, aby si ji následně sám spojoval s koupí vozidla, která probíhala ve stejné době. Pro úplnost soud uvádí, že svědek příjmení ničeho nevěděl o tvrzené smlouvě o zápůjčce mezi svědkem příjmení a žalovaným.

14. K důkazu úředním záznamem o podaném vysvětlení soud dodává, že v trestním řízení by jeho použitelnost byla velice omezená (srov. § 211 odst. 6 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, v účinném znění), tato omezení se však uplatní toliko na řízení trestní. Soudy v občanském soudním řízení nejsou těmito limity nijak vázány. Naopak se v tomto řízení uplatní ustanovení § 125 o. s. ř., podle nějž mohou jako důkaz sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit skutkový stav věci (ke stejnému závěru dospěl Nejvyšší soud v usnesení ze dne 7. 10. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3258/2014).

15. Pokud žalobkyně namítá, že transakce mezi žalovaným a svědkem příjmení, potažmo společností právnická osoba, se netýká předmětu řízení a soud se jí neměl natolik obšírně věnovat, soud jí nemůže přisvědčit. Žalobkyně v řízení tvrdila, že jméno příjmení, její právní předchůdce, poskytl žalovanému peněžní prostředky. Žalovaný na svou obranu tvrdil, že peněžní prostředky sice obdržel, předal je však ihned svědku příjmení, neboť byly určeny pro něj. Žalobkyně pak sama uznala, že žalovaný peněžní prostředky svědku příjmení skutečně předal, avšak z důvodu, že šlo o další půjčku, tentokráte mezi žalovaným a společností právnická osoba Soud se tedy musel zabývat též touto půjčkou, neboť pokud by byla prokázána, byla by vyvrácena obrana žalovaného.

16. Jak vyplývá ze shora uvedeného, soud má za prokázané, že jméno příjmení a svědek příjmení se dne 12. 6. nebo 13. 6. 2018 domluvili, že jméno příjmení svědku příjmení poskytne peněžní prostředky ve výši 110 000 Kč, a to prostřednictvím žalovaného, na jehož účet měly být peněžní prostředky zaslány a tento je měl pak svědku příjmení předat. K předání peněz došlo dne 13. 6. 2018, kdy žalovaný peněžní prostředky vybral z bankomatu za přítomnosti další osoby.

17. Další navrhované důkazy pak soud zamítl. Žalobkyní navrhovaná její účastnická výpověď se měla týkat smlouvy o postoupení pohledávek, kterou má soud za prokázanou z oznámení o postoupení pohledávky. Žalovaný navrhoval svou výpověď, a to k okolnostem předání peněžních prostředků a dohodě mezi svědkem příjmení a žalovaným. Tyto skutečnosti pak soud dokazoval shora uvedenými důkazy, přičemž skutkový stav má soud za dostatečně prokázaný. Účastnický výslech lze podle § 131 odst. 1 o. s. ř. provést jen v případě, že skutečnosti, k jejichž prokázání byla účastnická výpověď navržena, nelze prokázat jinak. Obdobně pak soud nahlíží na žalobkyní navrhovaný důkaz úředním záznamem o vysvětlení podaném žalobkyní. Žalovaný dále navrhoval výslech jméno jméno, který měl být při výběru peněz z bankomatu a měl je předat svědku příjmení; o této skutečnosti však mezi účastníky nebylo sporu a vyplývá z obou verzí výpovědi svědka příjmení. Soud tedy tento důkaz považoval za nadbytečný. Navrhovaný výslech jméno příjmení pak soud neprovedl z toho důvodu, že tato se dle tvrzení obou stran předávání peněz a vzájemné dohody mezi svědkem příjmení a žalovaným, resp. svědkem příjmení a jméno příjmení neúčastnila a nemohla by tak soudu sdělit skutečnosti pro věc relevantní. Žalovaným navrhované trestní oznámení svědčí jen o tom, že žalovaný podal trestní oznámení, což není skutečnost pro toto řízení relevantní. Výpověď svědka jméno příjmení soud neprovedl, protože jeho výpověď by nemohla zvrátit závěr soudu o skutkovém stavu, tak jak byl zjištěn z provedených důkazů, když skutková verze prezentována svědkem příjmení je natolik nevěrohodná, že nemusí být podepřena dalším důkazem, který nadto byl navržen nikoli k prokázání smlouvy o zápůjčce mezi svědkem příjmení a žalovaným, ale pouze k prokázání předání peněz v sídle společnosti právnická osoba

18. Na základě shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že jméno příjmení a svědek příjmení uzavřeli smlouvu o zápůjčce podle § 2390 o. z. jméno příjmení tak byl povinen svědku příjmení poskytnout peněžní prostředky ve výši 110 000 Kč, a to prostřednictvím žalovaného, resp. jeho účtu. Tuto povinnost jméno příjmení splnil, když 13. 6. 2018 peněžní prostředky na účet žalovaného zaslal. I žalovaný pak splnil svou povinnost (která však vyplývala nikoliv z dohody mezi jméno příjmení a svědkem příjmení, ale mezi svědkem příjmení a žalovaným) a svědku příjmení peněžní prostředky předal. Svědek příjmení (a nikoliv žalovaný) pak byl povinen peněžní prostředky jméno příjmení vrátit. Pokud peněžní prostředky nebyly vráceny, je třeba se splnění této povinnosti domáhat nikoliv vůči žalovanému, ale vůči svědku příjmení. Z těchto důvodů soud žalobu zamítl.

19. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalovanému, který měl ve věci plný úspěch, přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Tyto se skládají z odměny právního zástupce žalovaného. Výše odměny za jeden úkon právní služby při tarifní hodnotě 110 000 Kč činí 5 500 Kč (§ 8 odst. 1, § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., dále jen„ AT“). Soud přiznal právnímu zástupci žalobkyně odměnu za následující úkony právní služby: a. převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a) AT), b. odpor a vyjádření ve věci samé z 5. 3. 2021 (§ 11 odst. 1 písm. d) AT),

c. vyjádření ve věci samé ze dne 26. 3. 2021 (§ 11 odst. 1 písm. d) AT),

d. účast na jednání soudu 23. 6. 2021 (§ 11 odst. 1 písm. g) AT), e. účast na jednání soudu 20. 8. 2021 (§ 11 odst. 1 písm. g) AT), f. vyjádření ve věci samé ze dne 19. 8. 2021 (§ 11 odst. 1 písm. d) AT), g. účast na jednání soudu 6. 10. 2021 (§ 11 odst. 1 písm. g) AT), celkem tedy 7 úkonů po 5 500 Kč, celková odměna činí 38 500 Kč. Ke každému ze shora uvedených úkonů náleží žalovanému též náhrada hotových výdajů právního zástupce po 300 Kč (§ 13 AT), celkem tedy 2 100 Kč. Vzhledem k tomu, že právní zástupce žalovaného je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží žalovanému též náhrada této daně ve výši 8 526 Kč Celkem tak náklady řízení žalovaného činí 49 126 Kč. Platební místo soud určil podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ.

Nesplní-li žalobkyně povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalovaný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.