OSPY 7 C 310/2018-98

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Jankem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_005⟫ zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení ⟪LB:lb_006⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_007⟫ o zaplacení 251 990 Kč s příslušenstvím

I. Řízení o žalobě se co do částky 30 780 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 3. 10. 2017 do zaplacení, zastavuje.

II. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 221 210 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 3. 10. 2017 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení 41 022 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalované.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení 251 990 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně. Tvrdila, že v období březen – srpen 2017 poukázala na účet žalované č. bankovní účet v různých platbách žalovanou částku, aniž k těmto platbám existoval právní titul. K výzvě soudu doplnila, že byla ohledně zasílání peněz v kontaktu i s otcem žalované. Hospodářský důvod, jak jí byl prezentován, byl ten, že žalovaná je ve špatné finanční situaci a otec jí nemůže pomoci. Jak žalovaná s penězi zaslanými na její účet naložila, jí není známo. Pokud ke svému účtu poskytla žalovaná přístup svému otci, má to dopad jen do vztahu mezi žalovanou a jejím otcem. Později v průběhu řízení žalovaná pozměnila svá tvrzení o tom, že částka byla zasílána bez právního titulu a uvedla, že šlo o půjčku. Tedy tvrdila, že se dohodla s otcem žalované jméno jméno, že žalobkyně poskytne žalované finanční prostředky, jelikož se žalovaná nacházela ve finanční tísni. Žalobkyně měla za to, že půjčka je sjednávána mezi ní a žalovanou, otec žalované působil tak, že žalovaná o všem ví a že jedná za ní. Takto to chápala. O půjčce žalované svědčí i SMS zprávy mezi žalobkyní a otcem žalované, že peníze bude vracet žalovaná. Otci žalované by žalobkyně peníze nikdy neposkytla, jelikož věděla, že je na něj vedeno několik exekucí a peníze by jí nevrátil. Otec žalované tak poskytl žalobkyni číslo účtu žalované, na který měly být finanční prostředky zaslány. Předem nebyla dohodnuta pevná výše půjčky, otec žalované vždy žádal o každou jednotlivou částku zvlášť s tím, že potřebují peníze, například alespoň něco na benzín. S otcem žalované bylo dohodnuto, že finanční prostředky žalobkyni vrátí vždy žalovaná, říkal nejprve, že do 14 dnů a později, když k platbě nedošlo, že celá půjčka bude vrácena najednou. V červenci 2017 žalobkyně zjistila, že jí poskytnuté peníze nebudou zřejmě vráceny a další žádost otce žalované o půjčení peněz odmítla. Pokud by soud nedospěl k závěru, že mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva o zápůjčce, požadovala žalobkyně přiznání jejího nároku z titulu bezdůvodného obohacení, k němuž došlo na straně žalované. Následná vysvětlení otce žalované v řízení považovala žalobkyně za nevěrohodná a za protichůdná.

2. Při jednání soudu dne 21. 2. 2020 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 30 780 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku s odůvodněním, že ve vztahu k této částce nebude dle jejího názoru možné uplatňovaný nárok dostatečně prokázat. Soud proto řízení v této části zastavil (výrok I.) a nadále jednal pouze ohledně částky 221 210 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku II. tohoto rozsudku. Již při jednání dne 21.2.2020 rozhodl dle § 95 odst. 1 a 2 o.s.ř. o změně žalobních tvrzení žalobkyně a změnu žaloby připustil.

3. Žalovaná nárok uplatněný žalobou neuznala. Popřela, že by žalobkyni vůbec znala, nikdy se s ní nepotkala, nebyly v žádném kontaktu a to ani písemném či telefonickém. Bankovní účet č. bankovní účet, na který měly být finanční prostředky zasílány, byl sice zřízen žalovanou a veden na její jméno, avšak žalovaná jej zřídila pro svého otce v souvislosti s vyřizováním pozůstalosti. Její otec byl v exekuci a jakékoliv účty vedené na jeho jméno by byly ihned ze strany exekutora zablokovány. K účtu byla vydána platební karta, kterou dala otci a on ji využíval. Byl to otec žalované, pro kterého byly finanční prostředky žalobkyně určeny, a jedině on s nimi nakládal. Toto rovněž sám otec žalované potvrzuje. Žalobkyně přitom ani netvrdí a nijak nedokládá, že by žalovaná svého otce zmocnila k sjednání půjčky s žalobkyní. Žalovaná proto namítla nedostatek pasivní legitimace a setrvala na tvrzení, že uvedený bankovní účet vedený na její jméno byl pouze platebním místem, kam žalobkyně zasílala peníze jejímu otci. Ona o tom nevěděla, s penězi nijak nedisponovala a nikterak se nemohla obohatit. Částka zaslaná na její účet byla částka určená jejímu otci, nikoli jí. Tvrzení žalobkyně, zejména ve vztahu k celému procesu sjednávání půjčky a splatnosti, jsou podle žalované nejasná, nelogická a působí nedůvěryhodně. Pokud měla být sjednána nějaká smlouva o půjčce, takto byla smlouva sjednaná mezi žalobkyní a jejím otcem. Žalobu proto navrhla v plném rozsahu zamítnout.

4. Z provedeného dokazování byly zjištěny následující skutečnosti:

5. Výše finančních prostředků, které byly připsány na účet č. bankovní účet patřící žalované, byla zjištěna z potvrzení o převodu Unicredit Bank ze dne 22. 4. 2017 na částku 6 000 Kč s tím, že na tomto potvrzení bylo ručně dopsáno„ + 30 000 Kč březen“, z potvrzení o převodu Unicredit Bank ze dne 16. 5. 2017 na částku 1 230 Kč a ze dne 17. 5. 2017 na částku 1 000 Kč, z potvrzení o převodu Unicredit Bank ze dne 23. 5. 2017 na částku 8 700 Kč s tím, že na tomto potvrzení bylo ručně dopsáno„ + 4 000 Kč cesta, z potvrzení o převodu Unicredit Bank ze dne 24. 5. 2017 na částku 1 550 Kč. Na všech potvrzeních je přitom uvedena jako příjemce žalovaná vyjma transakce ze dne 17. 5. 2017, kde je jako číslo účtu, na který je částka připisována, uvedeno účet č. bankovní účet.

6. Dále bylo z listiny týkající se vkladu na účet č. bankovní účet zjištěno, že dne 22. 6. 2017 vložila žalobkyně částku 2 000 Kč, 70 Kč z toho byl poplatek za převod, na účtu je tak částka zúčtována jako 1 930 Kč.

7. Výše hotovosti, která byla vložena na účet č. bankovní účet, byla dále zjištěna z potvrzení o vkladu hotovosti s datem 14. 6. 2017 na částku 1 500 Kč, z potvrzení o vkladu hotovosti s datem 3. 7. 2017 na částku 40 000 Kč, z potvrzení o vkladu hotovosti ze dne 27. 7. 2017 na částku 45 000 Kč. Dalších 40 000 Kč pak bylo v hotovosti vloženo dne 3. 7. 2017 na účet č. bankovní účet, potvrzení o vkladu doložila žalobkyně spolu s ostatními doklady, v jejích tvrzeních tato platba žádný odraz nemá.

8. Transakční historie na účtu žalobkyně číslo vedeném u UniCredit Bank za období od 23. 5. 2017 do 11. 9. 2017 byla zjištěna z informace o transakcích na účtu ze dne 11. 9. 2017. Za toto období bylo na účet č. bankovní účet odesláno celkem 11 300 Kč. Konkrétně dne 5.6.2017 odeslána částka 400 Kč, dne 7.6.2017 odeslána částka 4 000 Kč, dne 9.6.2017 odeslána částka 1 300 Kč a téhož dne ještě 1 000 Kč a 800 Kč, dále dne 12.6.2017 odeslána částka 400 Kč, dne 14.6.2017 odeslána částka 400 Kč, dne 20.6.2017 odeslána částka 400 Kč a téhož dne ještě 100 Kč. Dále bylo zjištěno, že výběry hotovosti z uvedeného účtu probíhaly skrze kartu číslo číslo. Z kopie přední strany této debetní karty s platností do číslo bylo zjištěno, že jako držitel je na kartě uvedena žalobkyně.

9. Výši žalované částky (po zpětvzetí žaloby) ve výši 221 210 Kč žalobkyně dokládala soupisem plateb za období od 15. 3. 2017 do 27. 7. 2017 včetně způsobu poskytnutí finančních prostředků (hotovostně, kartou, převodem). Jednalo se celkem o 27 plateb v rozmezí hodnot od 100 Kč po 50 000 Kč. Co se týče plateb ze dne 15.3.2017 ve výši 16 000 Kč, ze dne 26.4.2017 ve výši 1 000 Kč, ze dne 27.4.2017 ve výši 9 500 Kč a ze dne 19.5.2017 ve výši 9 600 Kč v hotovosti bez označení, vzala žalobkyně žalobu zpět. U jedné z plateb (ve výši 30 000 Kč) bylo uváděno – hotovost příjmení jméno.

10. Transakční historie na účtu žalované číslo vedeném u UnitCredit Bank pro žalovanou za období od 1. 3. 2017 do 31. 8. 2017 byla zjištěna z informace o transakcích na účtu ze dne 2. 5. 2019. Za toto období, především v měsíci červnu bylo z účtu č. bankovní účet (tedy účtu žalobkyně) posláno celkem 18 800 Kč. Dále byla na tento účet vložena hotovost v celkové výši 86 500 Kč tak, jak bylo doloženo z potvrzení o vkladu hotovosti. Navíc oproti platbám doloženým výše (body 5 až 8), se z výpisu podává vklad ze dne 15.3.2017 ve výši 16 000 Kč bez bližších údajů, dále dne 3. 4. 2017 byla na účet vložena hotovost ve výši 7 000 Kč s poznámkou„ jméno“, ostatní vklady hotovosti nejsou nijak označeny. Současně bylo zjištěno, že téhož dne 3. 4. 2017 byla na účet vložena hotovost ve výši 30 000 Kč od plátce jméno příjmení. A byl doložen také v soupisu žalobkyně uváděný vklad ze dne 14.6.2017 ve výši 8 500 Kč a 4.7.2017 ve výši 50 000 Kč, rovněž bez bližších údajů.

11. Skutečnost, že mezi jméno příjmení a žalobkyni probíhala komunikace ohledně placení peněz ze strany žalované, byla dokládána SMS zprávami ze dne 1. 7. 2017 a 2. 7. 2017. Předmětem zpráv byla domluva ohledně zaslání peněz poté, co bude předána instrukce holce„ dám holce instrukce a v úterý Ti to hned pošle„ (myšleno jméno příjmení otce žalované) a je sdělováno„ těch 93 800 je za mě + těch 60 z minulého týdne za toho taťku. Můj účet v uni je bankovní účet (což dle obsahu zprávy sděluje žalobkyně jméno příjmení otce).

12. Žalovaná byla prostřednictvím zástupce žalobkyně vyzvána k úhradě 251 990 Kč představující bezdůvodné obohacení a byla upozorněna, že v opačném případě bude situace řešena soudně (zjištěno z předžalobní upomínky ze dne 22. 9. 2017 včetně dodejky a podacího lístku).

13. Skutečnost, že účastnice řízení a otec žalobkyně spolu navzájem jednali ohledně předmětu sporu a měli učinit nespornou výši dlužné částky, byla dokládána sdělením ze dne 15. 8. 2019, kde původní zástupce žalobkyně odkazoval na zprávu od jméno příjmení, otce žalované.

14. Tvrzení ohledně exekucí vedených na otce žalované jméno příjmení bylo potvrzeno z výpisu z centrální evidence exekucí ze dne 10. 12. 2018.

15. Skutečnost, že předmětný účet vedený na jméno žalobkyně byl zřízen pro potřebu otce žalované a žalobkyně o transakcích na účtu nic nevěděla, byla dokládána čestným prohlášením otce žalované ze dne 15. 1. 2019.

16. Svědek jméno příjmení, otce žalované, vypověděl, že shora uvedený účet, na který byly zasílány peníze od žalobkyně, s níž měl dříve přátelský vztah, používal on. Peníze, které na něj chodily, byly pro jeho potřebu, byly určeny pro něj. K účtu byla vydána jedna platební karta, kterou měl u sebe on. Žalovaná, jeho dcera, s tím neměla nic společného, žalobkyni nikdy neviděla a nezná ji. Že by se mělo jednat o peníze pro jeho, to nezaznělo. A on o tom také dceři nic neříkal. Žalobkyně do toho jeho dceru zatahuje nepravdivě. Z jeho strany šlo asi o půjčku peněz od žalobkyně, on sám ji nějaké peníze také půjčoval, když ještě měla pronájem na obec, někdy v roce 2016 či 2017. Číslo účtu znala žalobkyně od něj. Na účet chodily rovněž peníze od otce žalobkyně, jelikož s ním měl domluvený nějaký obchod. Blíže se k tomu nechtěl vyjadřovat, uvedl však, že 30 000 Kč od otce žalobkyně nebyla půjčka. Otec žalobkyně nevěděl, že současně mu posílá peníze rovněž žalobkyně. Svědek se nedokázal vyjádřit k případné SMS konverzaci, ve které měl o žalované s žalobkyní hovořit, respektive toto vysvětloval tím, že mu žalobkyně několikrát vlezla do telefonu. Svědek rovněž nedokázal říct, o jakou celkovou sumu se mělo jednat. Žalobkyně měla nějaké peníze od něj, nejdříve mu to skládala na účet, pak si domluvili účet ve stejné bance. Pánovány ty sumy nebyly, šlo vždycky o momentální jednání, předešlé sumy se odvodily asi od toho, co íj dával a potom dále od toho, co potřeboval. Vycházeli si vstříc. Svědek dával žalobkyni peníze v hotovosti, jelikož nemohl disponovat s žádnými účty. Některé příchozí platby tak byly od žalobkyně za poskytnutou hotovost, některé byly jako půjčka podle toho, co zrovna svědek potřeboval. Splatnost půjček byla sjednávána různě – 14 dní, měsíc. Na účet žalobkyně posílala peníze proto, jelikož nebydlela v obec. Pokud byly v jeden den na účet připsány třeba tři platby, jednalo se o situaci, že žalobkyně byla v obec na služební cestě a svědek za ni platil útraty, poté mu je žalobkyně zaslala zpět na účet. Svědek potvrdil, že měl exekuce, že byl ve výkonu trestu a že i v současné době je ve výkonu trestu pro podvody. K vysvětlení finančních transakcí s žalobkyní uváděl, že tam proběhlo více věcí, je to složité a teď už také neví, je ve výkonu trestu odnětí svobody a již to nedává. Nechce také prát špinavé prádlo, on už více spadnout nemůže, ale jde i o žalobkyni. Hodně peněz vydělal, hodě utratil, to, že má někdo exekuce, neznamená, že nemá peníze.

17. Svědek jméno příjmení, otce žalobkyně, vypověděl, že žalovanou nezná. K dané věci uvedl nejprve sám, že dcera mu volala, že potřebuje přeposlat peníze. Šlo o nějakou půjčku. Ptal se jí, zda ví, o co jde a zda není v nějakých potížích. Ona říkala, že nemusí mít strach a poslal mu číslo účtu, bylo tam jméno od té slečny. Volal, jestli je to v pořádku a dcera říkala, že ano, že o tom vědí. Tím to pro něj skončilo. V rámci dotazů pak doplnil, že peníze nebyly jeho, ale byly žalobkyně, co měla u nich doma. Vyjádřil se k jednání s panem jméno, s nímž měl asi 4 krát telefonicky hovořit, když byl problém, když se něco zdrželo. Řešili, co je s těmi penězi. Nejprve svědek uváděl, že volal pan jméno jemu a to až v době, kdy už byly ty peníze poskytnuty. Což později v rámci dalších dotazů zpochybnil, když na dotaz, kdo komu volal, uvedl, že už si nepamatuje, řekl by, že dokonce on.

„ Já jsem měl skládat ty peníze na účet, chtěl jsem vědět, o koho se jedná. Myslím, že dokonce on.„ Číslo na pana jméno měl od dcery. Jsou s žalobkyní rodina a rodina je u něj na prvním místě, navzájem si pomáhají. Jestli potřebuje pomoct, udělá první poslední.

18. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

19. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 citovaného ustanovení o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Pro posouzení věci bylo podstatné, zda jako reálnou a pravdivou přijme soud verzi žalobkyně o plnění adresovaném žalované, či verzi žalované o plnění adresovaném jejímu otci, zasílaném na její účet, který otci poskytla. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že platby, které byly ze strany žalobkyně poukazovány na účet č. bankovní účet vedený u UniCredit Bank na jméno žalované v období od března do července 2017, nebyly zápůjčkou zasílanou žalobkyní žalované, či plněním bez právního důvodu adresované žalované. Jednalo se o plnění adresované žalobkyní (a v jednom případě též otcem žalobkyně) otci žalované, svědkovi jméno příjmení, a to na základě blíže nespecifikovaných dohod. Účet žalované byl pouhým platebním místem, když na jméno příjmení byly vedeny exekuce a vlastním účtem disponovat nemohl, neboť plnění na takový účet zasílaná, by byla postižena exekutorem. Žalovaná tak svému otci pro jeho potřeby poskytla bankovní účet vedený na její jméno včetně platební karty, která byla k účtu zřízena. Žalobkyně s žalovanou se nikdy neviděly, neznaly se a nedomlouvaly se na poskytnutí finančních prostředků. A to ani prostřednictvím otce žalované jméno příjmení. Nešlo o zápůjčku, ani jiné plnění, poskytovanou žalované.

21. Tvrzení žalované byla podpořena výslechem svědka jméno příjmení, který potvrdil, že peníze byly vždy určeny pro něj a žalovaná je do celé situace nepravdivě ze strany žalobkyně zatahována. Byť věrohodnost svědka jméno, je obecně vzhledem k jeho kriminální minulosti snížena, a úplné vysvětlení neposkytl, jeho výslech však nelze posoudit jako v základu nepravdivý. S ohledem na další ve věci provedené důkazy a jejich posouzení v jejich celkovém souhrnu, jak se mu soud věnuje níže, se soud přiklání k tomu tvrzení svědka, že prostředky, které byly žalobkyní zasílány na účet žalované, byly prostředky určené po dohodě žalobkyně a svědka, pro potřebu svědkovu. Oproti verzi žalobkyně je toto vysvětlení věrohodnější a uvěřitelné.

22. Je pravda, že zápůjčka je reálným kontraktem, který vznikne„ až„ poskytnutím prostředků. Musí však mít základ v uzavřené smlouvě. Zde žádná smlouva o zápůjčce mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena nebyla. Soud neuvěřil verzi žalobkyně, podle které jí měl svědek jméno požádat o finanční pomoc pro žalovanou, svoji dceru, která se nacházela ve finančních problémech a které on sám nebyl schopen pomoci s ohledem na své exekuce. A ona sama, jako právní laik, měla takto smlouvu o zápůjčce za uzavřenou a prostředky jako zápůjčku adresovala žalované na její účet. Soud proto dospěl k závěru, že v daném případě nebyla a nemohla být mezi účastnicemi řízení uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. o.z. V daném případě sice skutečně došlo k předání finančních prostředků, a to v okamžiku jejich připsání na účet vedený na jméno žalované, nicméně zde zcela absentovala dohoda mezi žalobkyní a žalovanou o obsahu smlouvy.

23. Nakonec ani sama žalobkyně si před podáním žaloby nebyla vzájemného vztahu s žalovanou vědoma, natož pak vzájemné dohody o zápůjčce, o čemž svědčí obsah předžalobní výzvy ze dne 22. 9. 2017. Právní zástupce žalobkyně v ní existenci jakéhokoliv vztahu mezi účastnicemi řízení vyloučil a uplatněný nárok vůči žalované právně posoudil jako bezdůvodné obohacení. Shodně pak byla i podána žaloba, kde je uváděno, že pro platby zaslané na účet žalované neexistuje právní titul. Verze zápůjčky se počíná objevovat až ve chvíli, kdy se žalovaná počíná bránit tvrzením, že šlo o platby adresované jejímu otci, o nichž nevěděla, a její účet byl pouze platebním místem.

24. Provedené důkazy a zjištěný skutkový stav verzi žalobkyně nesvědčí. Předně je nutno poukázat na skutečnost, že bylo v období od 15.3.2017 do 27.7.2017 na účet poskytnuto 24 plateb (některé posléze nebyly žalobkyní činěny předmětem žaloby), přičemž u některých se jednalo o stokorunové až tisícikorunové položky poskytované v rámci jednoho dne. Skladba plateb, které byly na účet znějící na jméno žalované poukazovány, a jejich frekvence, když se jednalo o platby drobné a opakující se mnohdy s odstupem pouhých dvou dnů (v jednom případě dokonce došlo v jeden den současně ke třem platbám), neodpovídá tvrzenému důvodu. Muselo se jednat o jiná plnění, která probíhala mezi svědkem příjmení a žalobkyní, potažmo svědkem příjmení. Těžko si představit, že pokud by žalobkyně skutečně poskytovala půjčku žalované, tak by jí v jeden den vložila na účet nejprve 1 300 Kč, pak ještě 1 000 Kč a nakonec dalších 800 Kč, jako se tomu stalo dne 9.6.2017. Či následně dne 19.6.2017 částku 400 Kč a o den později 20.6.2017 nejdříve 400 Kč a později týž den ještě 100 Kč. Důvod těchto plateb tedy dle soudu musel být jiný. Rovněž soud zaráží skutečnost, že by většinu plateb poskytla žalobkyně poté, co uplynula tvrzená původně sjednaná splatnost zápůjčky, aniž by ze zapůjčené částky bylo cokoli vráceno. Nejvyšší částky byly na účet žalované připsány v měsíci červenci. Dne 3.7.2017 částka ve výši 40 000 Kč, dne 4.7.2017 částka ve výši 50 000 Kč a ještě dne 27.7.2017 částka ve výši 45 000 Kč. Přitom, jak se podává z SMS ze dne 1.7.2017, měla být poskytnutá částka dle svědka jméno dne 4.7.2017 vrácena„ dám holce instrukce a v úterý Ti to hned pošle.„

25. Role svědka příjmení je dalším„ slabým„ místem verze žalobkyně. Dne 3.4.2017 byla na účet žalované vložena hotovost ve výši 30 000 Kč s poznámkou příjmení jméno. U svého výslechu svědek sám nejprve vypověděl, že dcera po něm jednou žádala, zda by mohl přeposlat peníze na nějaký účet. příjmení to po nějakém dotazu u dcery učinil a tím to pro něj skončilo. Až v rámci dotazů pak uvedl, že hovořil asi čtyřikrát telefonicky se svědkem jméno, přičemž nejprve uváděl, že se mu nejprve ozval sám jméno ve chvíli, když byl problém, když se něco zdrželo. Později, že si není jist, kdo komu volal první a že spolu hovořili ve chvíli, kdy on skládal peníze na účet a chtěl vědět, o koho se jedná. Věrohodně nepůsobilo ani tvrzení, že uváděná částka 30 000 Kč, kterou na účet zaslal, byly peníze žalobkyně, které má u nich. K vysvětlení, proč má dcera, u rodičů kde již několik let nežije, peníze, svědek toto jasně nevysvětlil, hovořil o tom, že rodina je na prvním místě, on má firmu a když dcera potřebuje pomoci, udělá první poslední. Jestliže svědek nejprve poměrně větší počet hovorů se svědkem jméno vůbec nezmíní a poté nejprve uvede, že s ním hovořil až v okamžiku, kdy nastal problém (tedy po poskytnutí peněz), aby následně v jiné souvislosti uvedl, že se svědkem hovořil, když skládal peníze a chtěl vědět, o koho jde (tedy jakási kontrola před poskytnutím peněz), nepůsobí jeho výpověď věrohodně, nepotvrzuje verzi žalobkyně a nasvědčuje (opět ve spojení s dalšími důkazy) spíše výpovědi svědka jméno, že měli se svědkem příjmení nějaké obchody.

26. Především však byla předložena k důkazu soudu SMS komunikace ze dne 1.7.2017, zmiňující účet žalobkyně, kde je uváděno„ těch 93 800 je za mě + těch 60 z minulého týdne za toho taťku. Můj účet v uni je bankovní účet“ Tedy je zřejmé, že u jméno příjmení se nejednalo pouze o to, že by jej dcera měla jednou požádat o zaslání 30 000 Kč O dalších prostředcích však ani žalobkyně ani svědek nehovořili. Další takové platby nebyly ani ztotožnitelné v předkládaném výpisu z účtu. Žádná platba navíc není identifikována jako platba od jméno příjmení, otce žalobkyně, mimo částku 30 000 Kč, která však byla prokazatelně poskytnuta v jiném časovém období, konkrétně dne 3. 4. 2017. Svědek jméno u výslechu popřel, že by si u svědka příjmení půjčil peníze. Uvedl, že s otcem žalobkyně vedl nějaké obchody a poukazoval na praktiky nikoliv v souladu s právem, blíže se však odmítl vyjadřovat. Co se týče shora uvedené SMS zprávy, nesouhlasí s tvrzeními žalobkyně a doloženými listinami ani uváděná částka 93 800 Kč. Pouhým nahlédnutím do přehledu plateb za období od 15. 3. 2017 do 27. 7. 2017 je totiž v součtu zřejmé, že do 1. 7. 2017 měla žalobkyně poukázat na účet vedený na jméno žalované celkem 90 810 Kč, nepočítaje v to 30 000 Kč od jméno příjmení. Soud má proto za to, že mezi svědkem jméno a žalobkyní, potažmo svědkem příjmení existoval jiný vztah, než byl před soudem prezentován.

27. Podstatné pro posouzení věci proto bylo především zjištění, že existoval jistý vztah mezi žalobkyní a svědkem jméno, nikoliv mezi žalobkyní a žalovanou a účet vedený na její jméno byl mezi žalobkyní a svědkem jméno sjednán pouze jako platební místo (srov. s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2017 sp. zn. 28 Cdo 5477/2017). Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu přitom vyplývá, že plnění poskytnuté na základě určitého (byť třeba později odpadnuvšího) právního důvodu mezi dvěma subjekty na účet třetí osoby, vymezený coby platební místo, nelze bez dalšího pokládat za bezdůvodné obohacení majitele tohoto účtu na úkor osoby peníze zasílající – zaplacení určité částky na účet třetí osoby u peněžního ústavu představující sjednané platební místo s úmyslem dostát smluvenému závazku je totiž třeba pokládat za plnění druhé smluvní straně, a nikoliv majiteli účtu. Takováto platba směřuje ke splnění závazku jedné smluvní strany vůči druhé, nezakládá právní vztah mezi osobou zasílající peníze a majitelem účtu a v důsledku její realizace v podstatě nabývá plnění osoba odlišná od subjektu, pro nějž byl zřízení bankovní účet. K tomu viz například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 9. 2019, sp. zn. 28 Cdo 2505/2019, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4279/2016.

28. Soud proto s ohledem na nedostatek pasivní legitimace na straně žalované žalobu v plném rozsahu zamítl.

29. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. (a § 146 odst. 2, věta prvá o. s. ř. ve vztahu k té části řízení, kde bylo zastaveno) tak, že plně úspěšné žalované byla přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 41 022 Kč Náklady řízení tvoří odměna za zastupování advokátem podle § 1 odst. 2, § 2, § 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 8 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) za tři úkony právní služby po 9 340 Kč, vypočtené z tarifní hodnoty 251 990 Kč (příprava a převzetí zastoupení, účast při jednání soudu dne 21. 2. 2020 a dne 18. 6. 2021 podle § 11 odst. 1 písm. a), g) advokátního tarifu včetně náhrady hotových výdajů za tři úkonů právní služby po 300 Kč/úkon podle § 13 odst. 1 a 4 advokátní tarifu. Dále bylo dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu při použití § 157 a § 158 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, přiznáno cestovné za 2x cestu z obec do obec a zpět (4x 149 km) osobním motorovým vozidlem tov. zn. Volkswagen Polo (pohonné hmoty Natural a průměrná spotřeba 4,6 l číslo km) ve výši 3 382,50 Kč (1 690,25 Kč při ceně pohonných hmot 32 Kč v roce 2020 a 1 692,28 Kč při ceně pohonných hmot 27,8 Kč v roce 2021) a podle § 14 odst. 1, písm. a) a 3 advokátního tarifu náhrada za promeškaný čas ve výši 1 600 Kč odpovídající 16 půlhodinám stráveným cestou k jednání soudu a zpět. Odměna a náhrada hotových výdajů byla dále zvýšena o 21% daň z přidané hodnoty, tj. o 7 119,50 Kč, podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s 14a odst. 1 advokátního tarifu, jelikož zástupkyně žalobkyně je jejím plátcem.

30. Povinnost k splnění uložených povinností byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a dále na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ.

Nesplní-li žalobkyně povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalovaná domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.