OSPY 7 C 421/2021-17

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Jankem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 1 015 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 015 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1 015 Kč od 4. 5. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

Toto rozhodnutí obsahuje vzhledem k výši předmětu řízení zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“). Soud ve věci rozhodl, aniž nařizoval jednání za podmínek uvedených v ustanovení § 115a o.s.ř.

Předmětem řízení bylo zaplacení peněžité částky a příslušenství, specifikovaných výše ve výroku I., to vše z titulu nezaplaceného jízdného ze dne 3. 5. 2019 a přirážky k jízdnému.

Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

Na základě zjištění učiněných z předložených listin vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Dne 3. 5. 2019 cestovala žalovaná vlakem č. 9428, provozovanou právní předchůdkyní žalobkyně (právnická osoba), a při kontrole jízdenek se na výzvu dopravním podnikem pověřené osoby neprokázala platným jízdním dokladem. Výše základního jízdného činila 15 Kč. Podle vyhlášky č. 175/2000 Sb. a zákona č. 266/1994 Sb. je cestující za jízdu bez platného jízdního dokladu povinen dopravci zaplatit rovněž přirážku k jízdnému, a to v tomto případě ve výši 1 000 Kč. Dne 15. 12. 2015 pak právní předchůdkyně žalobkyně převedla oprávnění požadovat zaplacení těchto částek na právnická osoba anonymizována dvě slova, která pak dne 27. 2. 2020 toto oprávnění převedla na žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě celého dluhu předžalobní upomínkou ze dne 20. 3. 2020.

Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány.

Po právní stránce posoudil soud nárok dle ustanovení § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), dále dle § 37 zák. č. 266/1994 Sb. o drahách, a dle § 3 odst. 2 a 3, § 4, § 7 odst. 6 a § 49 odst. 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb. a dospěl k závěru, že žalovaná jako cestující z přepravní smlouvy byla povinna se při jízdě dopravním prostředkem žalobkyně prokázat platným dokladem a pokud tak neučinila, byla povinna zaplatit jízdné ve výši 15 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč.

Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila nárok žalobkyně dobrovolně, soud žalobkyni nárok přiznal, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a to včetně úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč Tyto náklady se v souladu s § 137 o.s.ř. sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ AT“), odměna ve výši 600 Kč za tři úkony právní služby po 200 Kč, dle § 14b odst. 5 AT náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) AT) a daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 189 Kč.

K výpočtu nákladů řízení soud přistoupil podle § 14b advokátního tarifu, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobcem ve skutkově a právně obdobných věcech (např. sp. zn. 8 C 203/2020 a 35 C 196/2020) a tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje 50 000 Kč.

Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.); náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.