OSPY 7 C 81/2021-17

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr Filipem Jankem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_004⟫ pro zaplacení 1 524 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 524 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 524 Kč od 26. 8. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Toto rozhodnutí obsahuje vzhledem k předmětu řízení zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 o.s.ř. Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a o.s.ř.

Předmětem řízení bylo zaplacení peněžité částky a příslušenství, specifikovaných výše ve výroku I., to vše z titulu nezaplaceného jízdného ze dne 25. 8. 2020 a přirážek k jízdnému.

Z předložených listin, byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaná cestovala dne 25. 8. 2020 anonymizováno – linkou anonymizováno. V uvedený den byla kontrolována revizorem, kterému se na vyzvání neprokázala platným jízdním dokladem. Žalovaná tak porušila Smluvní přepravní podmínky anonymizováno integrované dopravy a vznikla jí povinnost zaplatit jízdné ve výši 24 Kč spolu s přirážkou k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Splatnost pohledávky žalobkyně nastala ke dni, kdy proběhla kontrola jízdného (viz tarif anonymizováno integrované dopravy včetně Smluvních přepravních podmínek). K zaplacení celkové dlužné částky byla žalovaná vyzvána (viz předžalobní výzva včetně potvrzení o odeslání).

Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány.

Po právní stránce posoudil soud nárok dle ustanovení § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), dále dle § 37a zák. č. 26/1994 Sb. o drahách, a dle § 7 odst. 6 a § 49 odst. 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb. a dospěl k závěru, že žalovaná jako cestující z přepravní smlouvy byla povinna se při jízdě dopravním prostředkem žalobkyně prokázat platným dokladem a pokud tak neučinila, byla povinna zaplatit jízdné ve výši 24 Kč a přirážku k jízdnému, kterou určí dopravce v přepravním řádu, nejvýše však 1 500 Kč, což žalobkyně učinila.

Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila nárok žalobkyně dobrovolně, soud žalobkyni nárok přiznal, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a to včetně úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

O nákladech řízení soud rozhodl podle úspěšnosti účastníků v řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyni nevznikly účelně vynaložené náklady řízení, neboť žalobkyně v rozmezí 10 dnů podala na žalovanou dvě žaloby (projednávané ve sp. zn. 35 C 78/2021 a ve sp. zn. 7 C 81/2021), na základě kterých se po žalované domáhala zaplacení celkové částky 4 572 Kč (3 048 Kč + 1 524 Kč), přičemž žalobkyni nebránilo ničeho v podání žaloby jedné k domáhání se všech částek současně, když předmětem všech řízení byly obdobné nároky žalobkyně vůči žalované a pohledávky za žalovanou vznikly v krátkém časovém úseku. Soud je proto přesvědčen, že náklady za zastoupení advokátem uplatňované v tomto řízení nejsou náklady účelně vynaloženými ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. (srov. nález Ústavní soudu ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/11).

S ohledem na skutečnost, že žalobkyni byla již v řízení vedeném pod sp. zn. 35 C 78/2021 přiznána na nákladech řízení částka 1 489 Kč, která by byla žalobkyni přiznána i v případě podání žaloby jediné, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.