OSPY 8 C 42/2021-20

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní titul Jitkou Sochorovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_004⟫ pro zaplacení 9 800 Kč s přísl.

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 9 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 800 Kč od 26. 12. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 1 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”)

2. Předmětem řízení je nárok žalobce na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu bezdůvodného obohacení.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalobce a žalovaný byly účastníky sporu před Krajským soudem v Ostravě - pobočka v Olomouci, ve věci vedené pod sp. zn. spisová značka. Jednalo se o řízení o žalobě proti rozhodnutí žalobkyně ze dne datum rozhodnutí, číslo jednací, ve věci přestupku. Soud v daném řízení vydal rozsudek ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, kterým jednak zrušil napadené rozhodnutí a dále uložil žalobkyni zaplatit žalované náklady řízení ve výši 9.800 Kč, tyto byly žalobkyní zaplaceny dne 3. 6. 2020. Výše označený rozsudek Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci byl napaden ze strany žalobkyně kasační stížností, jež vedla k vydání rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, kterým bylo rozhodnutí Krajského soudu ze dne 30. 4. 2020 zrušeno a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Na základě takto vrácené věci následně vydal Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci dne datum rozhodnutí rozsudek s č. j. číslo jednací, kterým žalobu zamítl a o nákladech rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. Posledně jmenovaný rozsudek byl ještě napaden ze strany žalované kasační stížnosti, nicméně tato byla usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací odmítnuta. Žalovaná byla k úhradě dlužné částky vyzvána předžalobní upomínkou žalobkyně ze dne 8. 12. 2020, žalovaná však do dnešního dne neuhradila na dlužné částce ničeho.

5. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány.

6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

7. Podle § 54 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.) rozsudek, který byl doručen účastníkům, je v právní moci.

8. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

9. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Žalobkyně v projednávané věci uhradila částku ve výši 9 800 Kč, přičemž právním důvodem pro tuto úhradu byl pravomocný rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, který uložil žalobkyni zaplatit žalované částku uvedenou ve výroku I. tohoto rozsudku. Rozsudek Krajského soudu byl následně Nejvyšším správním soudem zrušen, přičemž Krajský soud poté, co mu byla věc vrácena, rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Plnění na základě pravomocného rozhodnutí soudu které bylo později zrušeno, je typickým příkladem plnění ze spravedlivého právního důvodu, který odpadl. Z toho vyplývá, že u žalobkyně došlo k bezdůvodnému obohacení co do částky 9 800 Kč.

11. Žalovaná porušila svoji povinnost stanovenou v § 2991 odst. 1 o. z., když nevydala žalobkyni, oč se sama bezdůvodně obohatila. Jelikož je žalovaná v prodlení s plněním peněžitého dluhu, náleží žalobkyni též úrok z prodlení z dlužné částky v rozsahu uplatněném žalobou (podle § 1970 o. z., a to ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

12. Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů řízení dle § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za jeden úkon dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky, neboť nejsou dány podmínky pro aplikaci odst. 1 nebo 2. téhož ustanovení, z obsahu spisu pak vyplývá, že ve věci byly učiněny úkony dva.

14. Soud žalobci přiznal náhradu nákladů nezastoupeného účastníka s ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu. V usnesení ze dne 5. 11. 2015, sp. zn. 25 Cdo 3220/2015, Nejvyšší soud dovodil, že náklady na zastoupení města advokátem v soudním řízení nejsou účelně vynaloženými, pokud dané město disponuje právním oddělením a v řízení se nejedná o velmi specializovanou problematiku (podobně též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2868/2017). Tyto závěry přitom Nejvyšší soud učinil vůči účastníkovi řízení, jímž bylo město, které má okolo 20 000 obyvatel, zdejší soud je proto přesvědčen, že závěry Nejvyššího soudu se zcela uplatní i na projednávanou věc, když žalobcem je anonymizována dvě slova, který disponuje dostatečnými prostředky pro účast na soudním řízení bez právního zastoupení. Předmětem řízení bylo bezdůvodné obohacení žalované, ke kterému došlo na základě zrušení rozhodnutí soudu. Nejednalo se tedy o věc, která by svou skutkovou či právní složitostí přesahovala možnosti žalobce, ostatně nic takového žalobce v řízení ani netvrdil.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.