OSPY 8 C 78/2020

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Sochorovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovaným: 1. celé jméno žalovaného, datum narození ⟪LB:lb_004⟫ bytem adresa žalovaného a žalované ⟪LB:lb_005⟫ 2. právnická osoba, IČO ⟪LB:lb_006⟫ sídlem adresa žalované ⟪LB:lb_007⟫ zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení, LL.M., Ph.D. ⟪LB:lb_008⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_009⟫ 3. celé jméno žalované, datum narození ⟪LB:lb_010⟫ bytem adresa žalované ⟪LB:lb_011⟫ zastoupená obecným zmocněncem celé jméno žalovaného ⟪LB:lb_012⟫ bytem adresa žalovaného ⟪LB:lb_013⟫ 4. celé jméno žalovaného, datum narození ⟪LB:lb_014⟫ bytem adresa žalovaného ⟪LB:lb_015⟫ 5. celé jméno žalované, datum narození ⟪LB:lb_016⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_017⟫ 6. celé jméno žalovaného, datum narození ⟪LB:lb_018⟫ bytem adresa žalovaného ⟪LB:lb_019⟫ zastoupený obecným zmocněncem celé jméno žalovaného ⟪LB:lb_020⟫ bytem adresa žalovaného ⟪LB:lb_021⟫ 7. celé jméno žalované, datum narození ⟪LB:lb_022⟫ bytem adresa žalované ⟪LB:lb_023⟫ 8. celé jméno žalované, datum narození ⟪LB:lb_024⟫ bytem adresa žalované ⟪LB:lb_025⟫ 9. celé jméno žalované, datum narození ⟪LB:lb_026⟫ bytem adresa žalované a žalované ⟪LB:lb_027⟫ 10. celé jméno žalované, datum narození ⟪LB:lb_028⟫ bytem adresa žalované a žalované ⟪LB:lb_029⟫ 11. celé jméno žalovaného, datum narození ⟪LB:lb_030⟫ bytem adresa žalovaného ⟪LB:lb_031⟫ 12. celé jméno žalované, datum narození ⟪LB:lb_032⟫ bytem adresa žalované ⟪LB:lb_033⟫ 13. celé jméno žalované, datum narození ⟪LB:lb_034⟫ bytem adresa žalované ⟪LB:lb_035⟫ pro: vlastnictví stavby

I. Určuje se, že výlučným vlastníkem zemědělské stavby bez čísla popisného i evidenčního na pozemku stp. číslo v k. ú. část obce u obec, v obci obec, zapsané na list vlastnictví pro územní celek, k. ú. část obce u obec u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Praha-východ, je žalobkyně.

II. Žalovaná 2. je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 21 456 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 4. 3. 2020 domáhala určení, že je vlastníkem zemědělské stavby bez čísla popisného i evidenčního na pozemku p. č. st. číslo v k. ú. část obce u obec, v obci obec, zapsané na list vlastnictví pro územní celek, k. ú. část obce u obec u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Praha-východ (dále jen„ zemědělská stavba“). Žalobkyně dle svých tvrzení je jediným vlastníkem zemědělské stavby, k níž jsou v katastru nemovitostí dále jako duplicitní spoluvlastníci zapsáni žalovaní. Žalobkyně uvedla, že na místě zemědělské stavby se dříve nacházela stavba stodoly jako součásti pozemku číslo k. ú. část obce u obec (dále jen„ pozemek“ a„ stodola“). Stodola byla původně ve vlastnictví pana jméno příjmení, který ji nabyl jako součást Přídělu číslo. Stodola se následně dostala do vlastnictví jeho syna jméno příjmení, který stodolu vložil do JZD obec. Následně byla na místě stodoly zbudována zemědělská stavba a stodola přestala existovat. Žalobkyně pak v roce 1992 nabyla zemědělskou stavbu spolu s pozemkem od právního nástupce JZD obec - Zemědělského družstva anonymizováno obec. Duplicitní spoluvlastnictví k zemědělské stavbě pak bylo žalovaným, resp. jejich právním předchůdcům zapsáno na základě usnesení zdejšího soudu ze dne 26. 1. 2006 o doprojednání dědictví po jméno příjmení, otci jméno příjmení. Žalobkyně však uvedla, že jméno příjmení ještě za života (v roce 1953) převedl stodolu na syna jméno příjmení, který stodolu v roce 1966 vložil jako vklad do JZD, a z toho důvodu musí být rozhodnutí, kterým bylo žalovaným, resp. jejich právním předchůdců potvrzeno nabytí zemědělské stavby v rámci dědického řízení po jméno příjmení, mylné. Před vydáním zmíněného rozhodnutí ze dne 26. 1. 2006 o doprojednání dědictví po jméno příjmení nabyla dědictví po jméno příjmení v roce 1983 jeho sestra jméno celé jméno žalované. V okamžiku nabytí dědictví pozůstalost nezahrnovala stodolu, neboť ta byla ještě za života jméno příjmení vložena do JZD. Paní celé jméno žalované po nabytí dědictví vložila v roce 1987 do JZD zbývající část Přídělu číslo tento vklad však nezahrnoval stodolu, která byla do JZD vložena ještě jméno příjmení. Nadto v té době již samotná stodola neexistovala, neboť na jejím místě vznikla v roce 1987 nová stavba, která byla téhož roku zkolaudována jako ústřední opravárenské středisko. Tato nová stavba je přitom zemědělskou stavbou, která je předmětem tohoto soudního řízení. V roce 1993 uzavřela jméno celé jméno žalované dohodu o vypořádání náhrad za znehodnocené nemovitosti, na základě které jí namísto vydání zemědělské stavby byla ze strany zemědělského družstva poskytnuta finanční náhrada. Později vzala jméno celé jméno žalované výzvu k vydání zemědělské stavby zpět a restituční řízení bylo zastaveno. Vydání zemědělské stavby se následně domáhali dědicové paní celé jméno žalované v letech 1996 až 2013, návrhy dědiců však byly Ministerstvem zemědělství a soudy zamítnuty.

2. Žalobkyně dále uvedla, že před podáním nyní projednávané žaloby již podala u zdejšího soudu žalobu na určení vlastnictví k zemědělské stavbě, která byla vedena pod sp. zn. 19 C 62/2015 (dále jen„ předchozí řízení“). Vzhledem k tomu, že v průběhu předchozího řízení se ukázalo, že někteří z tehdejších žalovaných nejsou naživu, změnila žalobkyně předchozí žalobu tak, že se domáhala negativního určení, že ostatní osoby v té době zapsané jako duplicitní spoluvlastníci nejsou vlastníky zemědělské stavby. Soud žalobu v předchozím řízení zamítl s odůvodněním, že účastníky řízení nebyli všichni právní nástupci po původní zapsané vlastnici jméno příjmení. Předchozího řízení se z právních nástupců jméno příjmení účastnil toliko celé jméno žalovaného. příjmení bylo možné předchozí žalobě vyhovět, museli by se předchozího řízení účastnit také celé jméno žalované a celé jméno žalované. Uvedené osoby jsou účastníky tohoto řízení. Žalobkyně nad rámec této argumentace uvedla, že zemědělskou stavbu užívá přes 20 let v dobré víře v zápis v katastru nemovitostí a zemědělská stavba by tak náležela do jejího vlastnictví na základě vydržení i v případě, že předchozí převod stodoly, resp. zemědělské stavby na jméno příjmení by byl stižen nějakou právní vadou.

3. Ve věci se vyjádřila 5. žalovaná, která nárok žalobkyně uznala a uvedla, že s ní uzavřela dohodu o mimosoudním narovnání.

4. Nárok žalobkyně dále bez bližšího odůvodnění uznali také 3. žalovaná, 4. žalovaný, 6. žalovaný, 7. žalovaná, 9. žalovaná, 10. žalovaná a 12. žalovaná.

5. Následně bylo usnesením ze dne 14. 9. 2021, č. j. 8 C 78/2020-86, rozhodnuto, že na místo původní žalované 2. (celé jméno původní účastnice) vstupuje současná žalovaná 2. (společnost právnická osoba), neboť žalobkyně navrhla vstup nové žalované do řízení a prokázala, že současná žalovaná nabyla duplicitně zapsaný spoluvlastnický podíl k zemědělské stavbě, původně vlastněný žalovanou 2.

6. Nárok žalobkyně byl na ústním jednání konaném dne 1. 12. 2021 uznán rovněž 1. žalovaným a 8. žalovanou.

7. Současná žalovaná 2. (společnost právnická osoba) nárok žalobkyně neuznala. V prvé řadě uvedla, že pravomocný rozsudek vydaný v předchozím řízení (rozsudek zdejšího soudu ze dne 28. 1. 2019, č. j. 19 C 65/2015-332, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu ze dne 15. 10. 2019, č. j. 18 Co 86/2019-363) představuje překážku věci rozhodnuté k nyní projednávané věci. V předchozím řízení byla dle 2. žalované projednána totožná věc, která je nyní projednávána v tomto řízení. Dále 2. žalovaná uvedla, že i ze samotných žalobních tvrzení vyplývá, že žalobkyně si musela být vědoma určitých nesrovnalostí ohledně povahy jejího vlastnictví zemědělské stavby a existence sporů o vlastnictví zemědělské stavby. Z toho důvodu nejsou splněny předpoklady pro vydržení zemědělské stavby.

8. Ostatní žalovaní se ve věci nikterak nevyjádřili.

Z provedeného dokazování bylo zjištěno:

9. Žalobkyně je duplicitně zapsána jako vlastník zemědělské stavby spolu s 2., 3., 4., 5., 6. 7., žalovaným, jméno příjmení a celé jméno žalovaného (prokázáno výpisem z katastru nemovitostí a spisem zdejšího soudu sp. zn. 19 C 62/2015, dále jen„ spis 19 C 62/2015“)

10. Zemědělskou stavbu spolu s pozemkem nabyl na základě přídělové listiny č. j. 8 II/21 pan jméno příjmení starší (prokázáno touto listinou - přílohou spisu 19 C 62/2015), který tuto nemovitost převedl vkladem na jméno příjmení (prokázáno Usnesením Čd číslo ze dne 28. 1. 1958 a výpisem z pozemkové knihy část obce - příloha spisu 19 C 62/2015). jméno příjmení tuto stodolu vložil do JZD v obec v roce 1966 (prokázáno zápisem 12. 5. 1966 a dohodou mezi Zemědělským družstvem obec a jméno celé jméno žalované - spis 19 C 62/2015). Na základě protokolu z kolaudačního řízení akce: Opravna zemědělských strojů anonymizováno ze dne 20. 11. 1984 (viz spis 19 C 62/2015), a dohody o vypořádání náhrad podle zákona o půdě ze dne 4. 12. 1992 (viz spis 19 C 62/2015) bylo prokázáno, že zemědělská stavba byla ze Zemědělského družstva anonymizováno obec, které bylo vlastníkem v roce 1984, převedena na žalobkyni (budova je označena jako ocelokolna, když dle citovaného protokolu jde o zděnou stavbu s ocelovým vazníkem s podhledem z hliníkového plechu vytvořená ze stávající stodoly).

11. Z kolaudačního rozhodnutí ze dne 7. 1. 1987, č. j. 22/13/výst/87 bylo prokázáno, že JZD anonymizováno obec bylo povoleno užívání opravny zemědělských strojů pro opravářské účely, a to na místě kde původně stála stodola.

12. Pokud jde o zapsané spoluvlastníky, tak těm bylo zapsáno vlastnické právo ke stodole na základě následujících skutečností:

13. Dne 12. 7. 1981 zemřel jméno příjmení a v rámci původního dědického řízení vše po něm nabyla jméno celé jméno žalované (prokázáno rozhodnutím státního notářství číslo - spis 19 C 62/2015). Ta se v 90. letech přihlásila mimo jiné o zemědělskou stavbu v rámci restitucí, přičemž však svůj restituční nárok následně vypořádala se Zemědělským družstvem obec a svou žádost stáhla (viz jejich dohoda ze dne 29. 11. 1993, rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Ústředního pozemkového úřadu ze dne 31. 10. 1996, žádost o vydání ze dne 15. 1. 1993 - spis 19 C 62/2015).

14. V 90. letech však bylo opětovně otevřeno dědictví po jméno příjmení s tím, že rozhodnutím zdejšího soudu ze dne 21. 7. 1999 bylo rozhodnuto, že zemědělskou stavbu nabývají do spoluvlastnictví rovným dílem jméno celé jméno žalované, jméno příjmení a jméno celé jméno žalované. Je třeba poznamenat, že všechny tyto osoby v té době byly již po smrti (prokázáno rozhodnutím zdejšího soudu ze dne 21. 7. 1999 č. j. D 743/96 -116).

15. Právní nástupkyní jméno celé jméno žalované z titulu dědického práva ke dni rozhodnutí soudu byla toliko 7. žalovaná (jako dědička po jméno příjmení, který zemědělskou stavbu zdědil právě po jméno celé jméno žalované, což je soudu známo z jeho úřední činnosti – viz rozhodnutí zdejšího soudu 25D 1009/2010-198 a 25 D 649/2013-143).

16. Právními nástupci jméno celé jméno žalované se stali původní 2. žalovaná (celé jméno původní účastnice) a dále 3. - 6. žalovaní, všichni tito jako zapsaní spoluvlastníci spolu se zapsaným spoluvlastníkem celé jméno žalovaného (prokázáno rozhodnutím zdejšího soudu ze dne 13. 9. 2012 č. j. 25D 35/2012–110). Právními nástupci celé jméno žalovaného z titulu dědického práva jsou 1., 8., 9. a 10. žalovaní (prokázáno usnesením zdejšího soudu ze dne 5. 3. 2012, sp. zn. 25D 1009/2011-60).

17. Právním nástupcem jméno příjmení se na základě rozhodnutí zdejšího soudu 25D 282/2012 – 89 ze dne 22. 5. 2013 stala zapsaná spoluvlastnice jméno příjmení. Ta již v té době byla po smrti a dědictví po ní bylo projednáno ještě před rozhodnutím o nabytí zemědělské stavby v rámci dědictví po jméno příjmení, a to rozhodnutím ze dne 7. 10. 1998 č. j. 6 D 1395/92 – 18. Předmětem tohoto rozhodnutí není předmětná zemědělská stavba. Dle dohody dědiců, a to 11. žalovaného, jméno celé jméno žalovaného, 12. a 13. žalované, veškerý tehdejší majetek připadl 11. žalovanému (prokázáno naposledy citovaným rozhodnutím). Je třeba poznamenat, že obec celé jméno žalovaného k dnešnímu dni je také po smrti (prokázáno protokolem ze dne 27. 5. 1999 sp. zn. D 1516/98 – 22). Okruh jeho dědiců vyplývá z obsahu spisu příjmení okres 25D 282/2012, mj. usnesení na č.l. 42)

18. V řízení byl dále proveden důkaz spisy zdejšího soudu sp. zn. 1 D 1385/2003, 4 C 28/2009, 3 C 379/2005 a 3 C 178/2001. Z těchto spisů však soud nezjistil žádné nové skutečnosti než ty, které již byly spolehlivě prokázány na základě předtím provedených důkazů. K tomu soud jen dodává, že mezi účastníky v zásadě nebylo sporu o skutkovém stavu. Jedině 2. žalovaná aktivně popřela nárok žalobkyně, její obrana však stála především na právní argumentaci. S ohledem na to soud také neprovedl navržený důkaz výslechem bývalého ekonoma a likvidátora ZD anonymizováno obec. Soud tak uzavřel, že předmětnou stodolu nabyl nejprve jméno příjmení, který ji převedl na jméno příjmení, od kterého všichni duplicitně zapsaní spoluvlastníci a žalobkyně odvozují své vlastnické právo.

19. jméno příjmení dle provedeného dokazování v roce 1966 vložil stodolu do JZD obec.

20. Podle § 25 zákona č. 49/1959 Sb. o jednotných zemědělských družstvech, živý a mrtvý inventář, osivo a sadba, krmivo a hospodářské budovy, odevzdané družstevníkem do společného družstevního hospodaření, přecházejí odevzdáním do vlastnictví družstva. Rozsah náhrady za takto odevzdaný majetek a způsob jejího vyúčtování upravují vzorové stanovy.

21. Stodola je hospodářskou budovou a byla v roce 1966 vložena do JZD obec a stala se jeho vlastnictvím. Z protokolu z kolaudačního řízení Opravna zemědělských strojů anonymizováno je prokázáno, že již 20. 11. 1984 bylo vlastníkem stodoly (zemědělské stavby) ZD anonymizováno obec. Následně na základě vypořádání podle zákona o půdě č. 229/1991 Sb. mezi Zemědělským družstvem obec a žalobkyní došlo k zápisu vlastnictví žalobkyně. Aktivní legitimace žalobkyně k podání žaloby tak je dána, přičemž by byla dána již samotnou skutečností, že žalobkyně je zapsaným vlastníkem. Stejně tak je dle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), dán i naléhavý právní zájem na podání žaloby na určení vlastnictví žalobkyně, neboť rozhodnutí soudu o této určovací žalobě je způsobilým podkladem pro řádný zápis v katastru nemovitostí (viz nález Ústavního soudu ze dne 31. 8. 2011, sp. zn. III. ÚS 3207/10).

22. Podle § 460 zákona č. 40/1964 Sb. občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“ a viz § 3069 zákona č. 89/2012, občanský zákoník), dědictví se nabývá smrtí zůstavitele.

23. Zapsaní spoluvlastníci odvozují své vlastnické právo od dědického práva podle § 460 a násl. obč. zák. Soud však upozorňuje, že aby mohl někdo z nich nabýt dědictví, tak musel jejich předchůdce být ke dni svého úmrtí vlastníkem stodoly. Z provedeného dokazování však nevyplývá, že by jméno příjmení ke dni svého úmrtí byl vlastníkem stodoly a ani nevyplývá, že by některý ze zapsaných spoluvlastníků nebo jejich předchůdců své vlastnické právo v průběhu času nabyl i jinak.

24. Soud v tomto řízení zohlednil právní názor vyslovený Krajským soudem v předchozím řízení. V předchozím řízení Krajský soud uvedl, že prvostupňový soud je povinen zkoumat pasivní a věcnou legitimaci žalovaných s tím, že žaloba na určení neexistence duplicitně zapsaného vlastnického práva musí směřovat vůči všem zapsaným duplicitním spoluvlastníkům (viz usnesení ze dne 31. 8. 2016 č. j. 18 Co 314/2016-178 a usnesení ze dne 19. 4. 2018 č. j. 18 Co 20/2018- 267). Z uvedeného závěru v předchozím řízení plyne, že není-li žaloba podána byť jen proti jedinému zapsanému spoluvlastníkovi, tak je třeba žalobu zcela zamítnout. Tento závěr se pak uplatní i na pozitivně formulovanou žalobu, kterou se žalobkyně v tomto řízení domáhá určení, že ona sama je výlučným vlastníkem, na rozdíl od předchozího řízení, kde se domáhala určení, že duplicitně zapsaní spoluvlastníci nejsou vlastníky zemědělské stavby. V tomto řízení jsou účastníky řízení všichni žijící zapsaní spoluvlastníci (2. - 7. žalovaný). Kromě žijících spoluvlastníků pak jsou v katastru nemovitostí zapsáni jako spoluvlastníci ještě jméno příjmení a celé jméno žalovaného, oba již zesnulí. Krajský soud přitom v předchozím řízení zdůraznil, že místo zesnulých zapsaných spoluvlastníků je třeba až do vyřešení dědictví jednat se všemi dědici v postavení nerozlučných společníků a poté s osobami, které vstoupily do práv a povinností zůstavitele. Odkázal při tom na rozhodnutí Nejvyššího soudu se sp. zn. 21 Cdo 1820/99.

25. Pokud jde o osobu celé jméno žalovaného, tak z provedeného dokazování je zřejmé, že dědické řízení po něm skončilo tak, že dědici po tomto spoluvlastníkovi jsou 1., 8., 9. a 10. žalovaný. Všichni tito dědicové jsou účastni tohoto řízení, takže podmínka pasivní a věcné legitimace je ve vztahu k celé jméno žalovaného, resp. jeho dědicům splněna.

26. Dále se soud zabýval pasivní legitimací těch žalovaných, kteří se řízení účastní jako právní nástupci zesnulé jméno příjmení. jméno příjmení svůj podíl nabyla (pokud vůbec) ke dni úmrtí jméno příjmení dne 12. 4. 1992 (viz citovaný § 460 obč. zák.), avšak v té době se o existenci zemědělské stavby jako potenciálního majetku jméno příjmení a následně jméno příjmení nevědělo. Již dne 7. 10. 1998 bylo rozhodnuto o dědictví po jméno příjmení, přičemž toho dne se stále nejen nevědělo o tom, že dotčenou zemědělskou stavbu (podíl na ní) zdědila, ale ani se nevědělo, že ji zdědila její předchůdkyně jméno příjmení. V té době jejími dědici byli manžel zůstavitelky a tři děti s tím, že ti se dohodli, že veškerý majetek zdědí 11. žalovaný. Tato dohoda však nijak neukončila postavení ostatních dědiců v pozici dědiců po zůstavitelce, kteří tak jimi nepřestali být, jen nezískali majetek (viz rozsudek zdejšího soudu ze dne 28. 1. 2019, č. j. 19 C 62/2015 ve spojení ve spojení s rozsudkem Krajského soudu ze dne 15. 10. 2019, č. j. 18 Co 86/2019-363). Lze tak uzavřít, že ke dni dědického rozhodnutí o pozůstalosti po jméno příjmení existovali 4 dědicové, a to její dnes již zesnulý manžel, její dosud žijící dcery (12. a 13. žalovaná) a její dosud žijící syn (11. žalovaný), přičemž tito dědicové v době uzavírání dědické dohody nemohli vědět o tom, že zde existuje další majetek, který by mohl patřit do dědictví, a jaký to je majetek, když doposud nebyla uzavřena předcházející dědická řízení. Za této situace je třeba pohlížet na zemědělskou stavbu (podíl na ní) v rámci dědictví tak, že doposud nebyla projednána a tohoto řízení musí být účastni všichni dědicové jméno příjmení, tedy jak 11. - 13. žalovaný tak i dědicové po jejím již zemřelém manželovi (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 21 Cdo 1820/99, na které již odkazoval odvolací soud ve svém posledním usnesení). Vzhledem k tomu, že všichni žijící dědici po jméno příjmení jsou účastníky řízení, je podmínka pasivní a věcné legitimace splněna i ve vztahu k právním nástupcům zesnulé jméno příjmení. Zároveň je třeba uvést, je vyřešena i otázka dědiců a právních nástupců po zesnulém manželovi jméno celé jméno žalovaného (datum narození, zemř. dne 12. 10. 1998) neboť jako dědici po něm připadají celé jméno žalované, celé jméno žalovaného a celé jméno žalované (viz. usnesení příjmení okres D 1358/2003-94 ze dne 29.12.2004).

27. Soud tak k pasivní a věcné legitimaci účastníků řízení uzavírá, že na rozdíl od předchozího řízení je v tomto řízení dána pasivní věcná legitimace všech žalovaných. Z této skutečnosti pak vyplývá, že nedůvodná je námitka 2. žalované o existenci překážky věci rozhodnuté v podobě rozsudku vydaného v předchozím řízení. Překážku věci rozhodnuté ve smyslu § 159a odst. 4 o. s. ř. zakládá pravomocné rozhodnutí vydané v totožné věci. Judikatura standardně interpretuje pojem totožná věc tak, že totožnost věci je dána totožností personální a identitou předmětu řízení (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2663/2008). Jak již bylo řečeno, okruh účastníků v tomto řízení a v předchozím řízení není totožný a nemůže tak být dána ani totožnost věci. Pravomocné rozhodnutí v předchozím řízení tak nemůže představovat překážku věci rozhodnuté pro nynější řízení.

28. Soud ještě jednou rekapituluje, že jméno příjmení za života vložil stodolu do JZD obec, poté se se vlastníkem stodoly stalo ZD anonymizováno obec a v důsledku vypořádání s tímto zemědělský družstvem dle zákona o půdě svědčí vlastnické právo ke stodole žalobkyni. S ohledem na to se soud nezabýval eventuálním tvrzením o vydržení zemědělské stavby ani námitkou 2. žalované ohledně nesplnění podmínek pro vydržení, neboť má za prokázané, že vlastnické právo žalobkyni svědčilo již od uzavření dohody o vypořádání náhrad podle zákona o půdě ze dne 4. 12. 1992, uzavřené se ZD anonymizováno obec. Žalobkyně za řízení prokázala existenci účinného právního důvodu, který svědčí o jejím vlastnictví a zároveň bylo prokázáno, že titul žalovaných nemůže být právně účinný. Byly tak splněny podmínky pro vyhovění žalobě na určení vlastnictví vůči duplicitně zapsaným vlastníkům (spoluvlastníkům), (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2003, sp. zn. 22 Cdo 382/2002), což soud učinil výrokem I. tohoto rozsudku,

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná. Zároveň se žalobkyně výslovně vzdala práva na náhradu nákladů vůči všem žalovaným, vyjma současné žalované 2. Žalované 2. tak soud uložil povinnost uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 21 456 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. b), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, účast na jednání konaném dne 23. 6. 2021 a 1. 12. 2021) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 13 600 Kč ve výši 2 856 Kč. Jelikož předmětem řízení bylo určení vlastnictví ve smyslu § 80 o. s. ř. a nikoliv splnění povinnosti, nevyžaduje se pro přiznání nákladů řízení zaslání předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř.

Jako zjevně neopodstatněnou shledal soud námitku 2. žalované, že s ohledem na její pozdější vstup do řízení by měl soud žalobkyni přiznat náhradu nákladů pouze za jeden úkon, nastalý až po vstupu 2. žalované do řízení. Žalovaná 2. do řízení vstoupila jako procesní nástupkyně ve smyslu § 107a o. s. ř. Dle § 107a odst. 3 ve spojení s § 107 odst. 4 o. s. ř. tak musela přijmout stav řízení, jaký tu byl v době jejího vstupu do řízení, což se vztahuje i na povinnost k úhradě nákladů řízení za fázi, v níž byla účastnicí řízení její procesní předchůdkyně (celé jméno původní účastnice).

K nákladům řízení soud ještě dodává, že z obsahu soudního spisu nelze spolehlivě určit aktuální hodnotu předmětu sporu (zemědělské stavby). Je pravdou, že součástí spisu 19 C 62/2015 a dalších připojených spisů jsou listiny, v nichž byla zemědělská stavba oceňována. V usnesení ze dne 22. 5. 2013, č. j. 25 D 282/2012-89, byla vyčíslena hodnota id. 1/3 zemědělské stavby, avšak pouze na základě shodného prohlášení účastníků dědického řízení. Dále v dohodě o vypořádání náhrad podle zákona o půdě uzavřené mezi ZD anonymizováno obec a žalobkyní byla zemědělská stavba oceněna pouze souhrnně, jako součást skupiny staveb a pozemků, které žalobkyně nabyla v rámci vypořádání. Nadto uvedené listiny oceňovaly zemědělskou stavbu k datu již dávno minulému. Z těchto důvodů soud při určení výše nákladů řízení vyšel z ustanovení § 9 odst. 4 písm. b) a. t.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaní povinnosti uložené jim tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.