OSPY 22 C 356/2022

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Gabrielou Antonií Bartovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 945 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 945 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 60,73 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 63 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalovaný se k žalobnímu návrhu nevyjádřil.

2. Soud věc projednal za postupu dle § 115a a 101, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, o. s. ř., za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, kdy vycházel z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření, o tom, zdali má být nařízeno jednání, soud doručil účastníkům zcela v souladu s § 45 až 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval).

3. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna následující skutková zjištění:

4. Dle„ Potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků“ televizní přijímač byl poplatníkem, jímž jest žalovaný, přihlášen tiskopisem„ Přihlášení televizního poplatníka“ v měsíci 4/1991. Potvrzení bylo vydáno dne 21. 6. 2022 (potvrzení na čl. 15 spisu)

5. Dopisem ze dne 4. 4. 2022 byla adresována žalovanému výzva k plnění s tím, že při kontrole plateb bylo zjištěno, že ke jménu žalovaného je evidována dlužná částka ve výši 1 008 Kč za období květen 2021, září 2021 – únor 2022, náklady na uplatnění činí 63 Kč. Přijímač evidován od 1. 4. 1991. Plněno nechť je do 15 dnů ode dne upomínky. (výzva na čl. 17 spisu, dodejka na čl. 16 spisu)

6. Soudem byl z hlediska skutkového stavu učiněn závěr, že skutek se udál tak, jak žalobkyně tvrdí. K důkazu byly provedeny listiny předložené žalobkyní, kdy z jejich obsahu se podávají skutečnosti shodné se skutkovými tvrzeními žalobkyně. Soud listiny předložené žalobkyní k důkazu hodnotí jako důvěryhodné. Bylo tak vzato za prokázané, že žalovaný neplnil úhrady televizního poplatku, k plnění byl vyzván.

7. Dle § 3, odst. 2, 4 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, v platném znění, poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží4) nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Jestliže je fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě5), považuje se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit, pokud anonymizována čtyři slova (dále jen "provozovatel vysílání ze zákona") po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě.

8. Dle § 6 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, v platném znění, měsíční výše rozhlasového poplatku činí 45 Kč, měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč.

9. Dle § 7, odst. 1, 2, 3 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, v platném znění, poplatník platí rozhlasový nebo televizní poplatek provozovateli vysílání ze zákona buď přímo, nebo prostřednictvím pověřené osoby. Je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. Je-li poplatníkem fyzická osoba, která je podnikatelem, nebo právnická osoba, rozhlasový nebo televizní poplatek se platí čtvrtletně nejpozději do patnáctého dne prvního měsíce každého kalendářního čtvrtletí. Poprvé se rozhlasový nebo televizní poplatek platí počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, v němž se taková osoba stala poplatníkem, až do konce příslušného kalendářního čtvrtletí v měsíční výši a je splatný nejpozději do patnáctého dne příslušného kalendářního měsíce.

10. Dle § 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, v platném znění, nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského.

11. V souzené věci bylo vzato za prokázané, že žalovaný byl přihlášen do evidence plátců televizního poplatku. Žalovaného tak stíhá povinnost k úhradě televizního poplatku žalobkyni ve výši 135 Kč měsíčně. Žalobkyně eviduje vůči žalovanému neuhrazený poplatek za období květen 2021, září 2021 – únor 2022, tedy za období 7 měsíců. Celková dlužná částka tak činí 7 x 135 Kč, tudíž 945 Kč. Žalobkyně doložila, že žalovanému byla adresována výzva k úhradě televizního poplatku za označené období. Na straně žalovaného leží důkazní břemeno k prokázání té skutečnosti, že žalobou uplatněný nárok plnil. Žalovaný však v řízení netvrdil, ani neprokázal, ničeho. Soud tak nárok uplatněný žalobkyní hodnotí jako důvodný a žalovaný byl tudíž zavázán k úhradě částky televizního poplatku ve výši 945 Kč. A dále nákladů na uplatnění pohledávky v režimu § 513 o. z. ve výši 63 Kč, k jejichž úhradě byl žalovaný taktéž vyzván. Zároveň byl žalovaný zavázán k úhradě úroku z prodlení v kapitalizované výši 60,73 Kč. A to v souladu s ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., nařízením vlády č. 351/2013 Sb., § 2. Lhůta k plnění byla určena dle § 160, odst. 1 o. s. ř. tři dny, když z obsahu spisu se nepodává žádná skutečnost, z níž by bylo namístě usuzovat, že jsou dány předpoklady pro delší lhůtu k plnění či plnění ve splátkách.

12. Co se týká nákladů řízení, tak soud odkazuje na nález Ústavního soudu ČR vydaný ve věci sp. zn. I. ÚS 3344/12, který uvádí, že anonymizováno je v převážné míře financována z televizních poplatků společně s rozhlasovým poplatkem stanovených zákonem č. 348/2005 Sb. včetně určení jejich základu i výše, vymezení předmětu poplatků, definování poplatníka, vymezení osvobození od placení poplatků, určení způsobu placení poplatků a případné přirážky k nim atp. Podstatou poplatku je majetkový transfer (podmínky jsou stanoveny formou zákona) upínající se k zařízení schopnému reprodukovat televizní vysílání. Poplatníkem televizního poplatku je vlastník, držitel nebo uživatel takového zařízení a poplatek hradí anonymizováno jako provozovateli televizního vysílání. Zvláště z ekonomického hlediska nutno také akcentovat, že bez existence státu by nemohly být realizovány mnohé činnosti člověka vyžadující značné úsilí, které jednotlivec může vynaložit jen s neúměrně velkými obtížemi nebo je není schopen vyvinout vůbec. V kontextu posuzované věci pak existence anonymizováno je konkrétním beneficiem (jedním z mnoha) společnosti uspořádané ve stát. Z důvodů své nezávislosti není součástí státní moci, ale stát pro její fungování vytváří podmínky – ve formě zákonných záruk – dokonce takovým způsobem, že i sama státní moc může být (a je) předmětem kritické reflexe v rámci činnosti anonymizováno. Postavení anonymizováno (příjmení rozhlasu) je z hledisek výše naznačených, ve srovnání s ostatními subjekty působícími v mediálním prostoru, značně odlišné. Při zvažování aplikace hledisek plynoucích z judikatury Ústavního soudu, jež se vztahuje k reflexi některých ústavněprávních aspektů právního zastoupení státu, není přiléhavé jako dominantní kritérium akcentovat skutečnost, že anonymizováno je nezávislá na státním rozpočtu, hospodaří s vlastním majetkem, stát neodpovídá za její závazky. Svědčí proto povaha samotného televizního poplatku, i postavení anonymizováno jako takové. První senát Ústavního soudu se ztotožňuje se závěrem obsaženým v usnesení sp. zn. II. ÚS 2104/12, že činnost anonymizováno není výkonem veřejné moci, nicméně, na poli svého působení se těší výsadnímu postavení (k čemuž má vytvořené specifické podmínky) a lze tak na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci. Ústavní soud nepřehlédl (proklamuje to i výroční zpráva o hospodaření anonymizováno v roce 2011, součást sněmovního tisku číslo, kapitola číslo Náklady, str. 33), že náhrada nákladů řízení je přiznávána úspěšnému účastníku řízení a tedy jde - alespoň z účetního hlediska - o výnos v rozpočtu anonymizováno. Nicméně ani tato skutečnost nemůže konvenovat podstatě a smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. hovořícím o nákladech potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva. I kdyby náhrada nákladů řízení přiznaná podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. byla skutečně výnosem rozpočtu anonymizováno (a zde zůstává otevřená otázka stimulů s anonymizována dvě slova spolupracující advokátní kanceláře), nelze takovýto postup anonymizováno považovat za konvenující principům spravedlnosti, jež by se právě televize měla snažit při všech svých činnostech (správu a vymáhání televizních poplatků nevyjímaje) naplňovat. Pokud totiž agendu televizních poplatků sama spravuje a tuto agendu následně předává příslušné advokátní kanceláři, pak se racionální smysl právního zastoupení advokátem do značné míry vytrácí. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze totiž paušálně (výjimka je samozřejmě možná) očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci zmíněného právního útvaru anonymizováno; nadto lze vést úvahu i v tom směru, že měl-li televizní poplatek podle shora citované výroční zprávy z roku 2011 pokrývat takřka 90 % nákladů rozpočtu na rok 2012, pak je jistě žádoucí a správné, aby si anonymizováno činnosti spojené se správou a výběrem televizních poplatků zabezpečovala sama. Dále soud prvého stupně odkazuje na nález Ústavního soudu ČR I. ÚS 3705/14, který, mimo jiné, cituje nález vydaný ve věci sp. zn. I. ÚS 3344/12, s tím, že v nálezu sp. zn. I. ÚS 3344/12 výslovně uvedl, že s právním názorem vysloveným ve dříve vydaných usneseních sp. zn. II. US číslo 2012 a sp. zn. II. ÚS 2104/12 se neztotožňuje. Pro úplnost připomíná, že vždy je nutné vycházet i z konkrétních okolností daného případu (složitost sporu, výše vymáhané částky apod.), které by jedině mohly v souladu s citovanými nálezy odůvodnit výjimku a zastoupení advokátem akceptovat. Poukazuje na dva poslední nálezy v obdobné věci, nález ze dne 26. srpna 2014 sp. zn. II. ÚS 405/14, ze dne 30. září 2014 sp. zn. II. ÚS 1727/14, týkající se rovněž nákladů řízení vznikajících České televizi při soudním vymáhání televizních poplatků, kdy vyslovené právní názory uplatňuje i v nyní posuzované věci. Judikaturu Ústavního soudu lze v obdobných věcech považovat za konstantní a ustálenou, viz usnesení ve věci sp. zn. III. ÚS 404/14, kde vystupovala anonymizováno jako stěžovatelka, ústavní stížnost byla odmítnuta jako zjevně neopodstatněná s odkazem na nález sp. zn. I. ÚS 3344/12.

13. Žalobkyni tedy byly přiznány náklady řízení dle 254/2015 Sb., § 1, odst. 1, 2, 3, písm. a), § 2, odst. 1, a to za podání žalobního návrhu, výzvu k plnění, celkem tak 200 Kč Náklady žalobkyně jsou dále tvořeny i částkou uhrazeného soudního poplatku ve výši 400 Kč Celkem tak náklady řízení v režimu § 142, odst. 1 o. s. ř. činí 600 Kč. Žalovanému bylo uloženo uhradit náklady řízení žalobkyni do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí, kdy jako platební místo byl určen zástupce žalobkyně.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.