OSPY 22 C 63/2022-25

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Gabrielou Antonií Bartovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ pro zaplacení 2 295 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni částku 2 295 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 338,48 Kč, a to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Na náhradě nákladů řízení je žalovaný povinen uhradit žalobkyni částku 600 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně podala soudu dne 27. 10. 2021 návrh, jímž se domáhala uložení žalovanému povinnosti k úhradě částky 2 295 Kč s příslušenstvím s následujícími tvrzeními. Žalovaný se stal držitelem televizního přijímače, čímž mu ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Tuto povinnost splnil 24. 12. 2010. Popsaným jednáním žalovanému zároveň vznikla povinnost platit dle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, v platném znění, televizní poplatek ve stanovené výši. Žalovaný nedostál své zákonné poplatkové povinnosti v souladu s ustanoveními zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, nezaplatil televizní poplatky za období specifikované níže. Z případných mimořádných plateb byly uhrazeny nejstarší dlužné částky. Žalovaný dluží žalobkyni celkem 2 295 Kč s příslušenstvím, a to za období červenec – prosinec 2019, leden – listopad 2020 ve výši 135 Kč za každý měsíc uvedeného období. Součet nezaplacených předpisů poplatku tudíž činí 2 295 Kč. Dle § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., je-li poplatníkem fyzická osoba, je televizní poplatek splatný nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce. První platba televizního poplatku je splatná nejpozději do 15. dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. Dle 7 odst. 3 zákona č. 348/2005 Sb., je-li poplatníkem fyzická osoba, která je podnikatelem, nebo právnická osoba, televizní poplatek se platí čtvrtletně nejpozději do 15. dne prvního měsíce každého kalendářního čtvrtletí. Poprvé se televizní poplatek platí počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, v němž se taková osoba stala poplatníkem, až do konce příslušného kalendářního čtvrtletí v měsíční výši a je splatný nejpozději do 15. dne příslušného kalendářního měsíce. Dle § 10 zákona č. 348/2005 Sb., nezaplatí-li poplatník včas televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy anonymizováno jakožto provozovatele vysílání ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je anonymizováno oprávněna domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. Žalobkyně písemně vyzvala žalovaného k plnění, žalovaný neplnil, přestože se s výzvou seznámil, či se objektivně s výzvou seznámit mohl. Je tak v prodlení s placením splatné pohledávky, z jeho chování nevyplývá, že by měl úmysl dluh uhradit. Žalobkyně je oprávněna dle předpisů práva občanského požadovat úrok z prodlení. Žalobou nárokovaná výše úroků z prodlení odpovídá právním předpisům platným a účinným v rozhodném období. Žalobkyně současně zákonný úrok z prodlení kapitalizovala od prvého dne prodlení s každou jednotlivou platbou televizního poplatku do dne vyhotovení žaloby, 27. 10. 2021. Žalovaný tak žalobci dluží 2 633,48 Kč, sestávající z pohledávky 2 295 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 338,48 Kč. Dále se žalobkyně domáhá náhrady nákladů řízení.

2. Žalovaná se k žalobnímu návrhu nevyjádřila.

3. Soud věc projednal za postupu dle § 115a a 101, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, o. s. ř., za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, kdy vycházel z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření, o tom, zdali má být nařízeno jednání, soud doručil účastníkům zcela v souladu s § 45 až 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval).

4. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna následující skutková zjištění:

5. Dne 16. 9. 2021 bylo vydáno Potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků – Výpis z evidence anonymizováno, kdy ke jménu žalovaného byl přihlášen televizní přijímač k měsíci 12/ 2010, odhlášen byl 11/ 2020 (potvrzení na čl. 15 spisu)

6. Dopisem ze dne 8. 3. 2021 byla adresována žalovanému výzva k plnění s tím, že anonymizováno, s. p. je pověřena inkasem pohledávek věřitele anonymizováno od jeho dlužníků, mezi kterými je uvedena také pohledávka vůči žalované představující dluh vyčíslený ke dni odeslání upomínky případně včetně aktuálního příslušenství, nechť je tento peněžitý závazek uhrazen. Dále je uvedeno, že se jedná o dlužnou částku věřitele anonymizováno, právním důvodem vzniku je evidence TV poplatků (do 12/ 2020), dlužná částka na jistině činí včetně poplatku služby jméno dle aktuálního ceníku anonymizováno 2 485 Kč, úrok z prodlení 224,73 Kč, částka k úhradě 2 709,73 Kč. Dle přehledu nezaplacených předpisů nebylo uhrazeno vždy 135 Kč za měsíce červenec – prosinec 2019, leden – listopad 2020, celkem tak 17 x 135 = 2 295 Kč (výzva, dodejka na čl. 16 – 17, 18 spisu)

7. Dále byla žalovanému adresována výzva ze dne 18. 5. 2021 s tím, že byla pro věřitele anonymizováno prostřednictvím služby jméno informována o závazku tohoto věřitele z právního důvodu, jímž jest evidence TV poplatků (do 12/ 2020), kdy aktuální výše závazku na jistině včetně poplatku služby jméno dle platného Ceníku anonymizováno činí 2 709,73 Kč; nedojde-li k úhradě, bude přistoupeno k jeho vymáhání cestou uplatnění pohledávky v nalézacím a následně exekučním řízení. (výzva, dodejka na čl. 19, 20 spisu)

8. Soudem byl z hlediska skutkového stavu učiněn závěr, že skutek se udál tak, jak žalobkyně tvrdí. K důkazu byly provedeny listiny předložené žalobkyní, kdy z jejich obsahu se podávají skutečnosti shodné se skutkovými tvrzeními žalobkyně. Soud listiny předložené žalobkyní k důkazu hodnotí jako důvěryhodné. Bylo tak vzato za prokázané, že žalovaný je poplatníkem televizního poplatku, přičemž neplnil úhrady tohoto poplatku, celkem tak dlužná částka činí za období červenec 2019 – prosinec 2020 částku 2 295 Kč. Žalovaný byl k plnění vyzván.

9. Dle § 3, odst. 2, 4 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, v platném znění, poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Jestliže je fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit, pokud anonymizováno rozhlasu nebo anonymizováno (dále jen "provozovatel vysílání ze zákona") po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě.

10. Dle § 6 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, v platném znění, měsíční výše rozhlasového poplatku činí 45 Kč, měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč.

11. Dle § 7, odst. 1, 2, 3 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, v platném znění, poplatník platí rozhlasový nebo televizní poplatek provozovateli vysílání ze zákona buď přímo, nebo prostřednictvím pověřené osoby. Je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. Je-li poplatníkem fyzická osoba, která je podnikatelem, nebo právnická osoba, rozhlasový nebo televizní poplatek se platí čtvrtletně nejpozději do patnáctého dne prvního měsíce každého kalendářního čtvrtletí. Poprvé se rozhlasový nebo televizní poplatek platí počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, v němž se taková osoba stala poplatníkem, až do konce příslušného kalendářního čtvrtletí v měsíční výši a je splatný nejpozději do patnáctého dne příslušného kalendářního měsíce.

12. Dle § 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, v platném znění, nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského.

13. V souzené věci bylo vzato za prokázané, že žalovaný byl zařazen do evidence poplatníků televizního poplatku, přihlásil televizní přijímač, kdy dle tiskopisu„ Potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků – Výpis evidence anonymizováno“, je takto veden od měsíce prosinec 2010. Žalovaného tak stíhá povinnost k úhradě televizního poplatku žalobkyni ve výši 135 Kč měsíčně. Žalobkyně eviduje vůči žalovanému neuhrazený poplatek za období červenec 2019 – listopad 2020, tedy za období 17 měsíců. Celková dlužná částka tak činí 17 x 135 Kč, tudíž 2 295 Kč. Žalobkyně taktéž doložila, že žalovanému byla opakovaně adresována výzva k úhradě televizního poplatku za označené období. Na straně žalovaného leží důkazní břemeno k prokázání té skutečnosti, že žalobou uplatněný nárok plnil. Žalovaný však v řízení netvrdil, ani neprokázal, ničeho. Soud tak nárok uplatněný žalobkyní hodnotí jako důvodný a žalovaný byla tudíž zavázán k úhradě částky televizního poplatku ve výši 2 295 Kč. Zároveň byl žalovaný zavázán k úhradě úroku z prodlení v kapitalizované výši 338,48 Kč od prvého dne prodlení každé jednotlivé platby do dne sepisu žalobního návrhu. A to v souladu s ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., nařízením vlády č. 351/2013 Sb., § 2. Lhůta k plnění byla určena dle § 160, odst. 1 o. s. ř. tři dny, když z obsahu spisu se nepodává žádná skutečnost, z níž by bylo namístě usuzovat, že jsou dány předpoklady pro delší lhůtu k plnění či plnění ve splátkách.

14. Co se týká nákladů řízení, tak soud odkazuje na nález Ústavního soudu ČR vydaný ve věci sp. zn. I. ÚS 3344/12, který uvádí, že anonymizováno je v převážné míře financována z televizních poplatků společně s rozhlasovým poplatkem stanovených zákonem č. 348/2005 Sb. včetně určení jejich základu i výše, vymezení předmětu poplatků, definování poplatníka, vymezení osvobození od placení poplatků, určení způsobu placení poplatků a případné přirážky k nim atp. Podstatou poplatku je majetkový transfer (podmínky jsou stanoveny formou zákona) upínající se k zařízení schopnému reprodukovat televizní vysílání. Poplatníkem televizního poplatku je vlastník, držitel nebo uživatel takového zařízení a poplatek hradí anonymizováno jako provozovateli televizního vysílání. Zvláště z ekonomického hlediska nutno také akcentovat, že bez existence státu by nemohly být realizovány mnohé činnosti člověka vyžadující značné úsilí, které jednotlivec může vynaložit jen s neúměrně velkými obtížemi nebo je není schopen vyvinout vůbec. V kontextu posuzované věci pak existence anonymizováno je konkrétním beneficiem (jedním z mnoha) společnosti uspořádané ve stát. Z důvodů své nezávislosti není součástí státní moci, ale stát pro její fungování vytváří podmínky – ve formě zákonných záruk – dokonce takovým způsobem, že i sama státní moc může být (a je) předmětem kritické reflexe v rámci činnosti anonymizováno. Postavení anonymizováno (příjmení rozhlasu) je z hledisek výše naznačených, ve srovnání s ostatními subjekty působícími v mediálním prostoru, značně odlišné. Při zvažování aplikace hledisek plynoucích z judikatury Ústavního soudu, jež se vztahuje k reflexi některých ústavněprávních aspektů právního zastoupení státu, není přiléhavé jako dominantní kritérium akcentovat skutečnost, že anonymizováno je nezávislá na státním rozpočtu, hospodaří s vlastním majetkem, stát neodpovídá za její závazky. Svědčí proto povaha samotného televizního poplatku, i postavení anonymizováno jako takové. První senát Ústavního soudu se ztotožňuje se závěrem obsaženým v usnesení sp. zn. II. ÚS 2104/12, že činnost anonymizováno není výkonem veřejné moci, nicméně, na poli svého působení se těší výsadnímu postavení (k čemuž má vytvořené specifické podmínky) a lze tak na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci. Ústavní soud nepřehlédl (proklamuje to i výroční zpráva o hospodaření anonymizováno v roce 2011, součást sněmovního tisku 792/0, kapitola 5.3.2 Náklady, str. 33), že náhrada nákladů řízení je přiznávána úspěšnému účastníku řízení a tedy jde - alespoň z účetního hlediska - o výnos v rozpočtu anonymizováno. Nicméně ani tato skutečnost nemůže konvenovat podstatě a smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. hovořícím o nákladech potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva. I kdyby náhrada nákladů řízení přiznaná podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. byla skutečně výnosem rozpočtu anonymizováno (a zde zůstává otevřená otázka stimulů s anonymizováno televizí spolupracující advokátní kanceláře), nelze takovýto postup anonymizováno považovat za konvenující principům spravedlnosti, jež by se právě televize měla snažit při všech svých činnostech (správu a vymáhání televizních poplatků nevyjímaje) naplňovat. Pokud totiž agendu televizních poplatků sama spravuje a tuto agendu následně předává příslušné advokátní kanceláři, pak se racionální smysl právního zastoupení advokátem do značné míry vytrácí. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze totiž paušálně (výjimka je samozřejmě možná) očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci zmíněného právního útvaru anonymizováno; nadto lze vést úvahu i v tom směru, že měl-li televizní poplatek podle shora citované výroční zprávy z roku 2011 pokrývat takřka 90 % nákladů rozpočtu na rok 2012, pak je jistě žádoucí a správné, aby si anonymizováno činnosti spojené se správou a výběrem televizních poplatků zabezpečovala sama. Dále soud prvého stupně odkazuje na nález Ústavního soudu ČR I. ÚS 3705/14, který, mimo jiné, cituje nález vydaný ve věci sp. zn. I. ÚS 3344/12, s tím, že v nálezu sp. zn. I. ÚS 3344/12 výslovně uvedl, že s právním názorem vysloveným ve dříve vydaných usneseních sp. zn. II. US číslo 2012 a sp. zn. II. ÚS 2104/12 se neztotožňuje. Pro úplnost připomíná, že vždy je nutné vycházet i z konkrétních okolností daného případu (složitost sporu, výše vymáhané částky apod.), které by jedině mohly v souladu s citovanými nálezy odůvodnit výjimku a zastoupení advokátem akceptovat. Poukazuje na dva poslední nálezy v obdobné věci, nález ze dne 26. srpna 2014 sp. zn. II. ÚS 405/14, ze dne 30. září 2014 sp. zn. II. ÚS 1727/14, týkající se rovněž nákladů řízení vznikajících anonymizováno při soudním vymáhání televizních poplatků, kdy vyslovené právní názory uplatňuje i v nyní posuzované věci. Judikaturu Ústavního soudu lze v obdobných věcech považovat za konstantní a ustálenou, viz usnesení ve věci sp. zn. III. ÚS 404/14, kde vystupovala anonymizováno jako stěžovatelka, ústavní stížnost byla odmítnuta jako zjevně neopodstatněná s odkazem na nález sp. zn. I. ÚS 3344/12.

15. Žalobkyni tedy byly přiznány náklady řízení dle číslo Sb., § 1, odst. 1, 2, 3, písm. a), § 2, odst. 1, a to za podání žalobního návrhu, výzvu k plnění, celkem tak 200 Kč Náklady žalobkyně jsou dále tvořeny i částkou uhrazeného soudního poplatku ve výši 400 Kč Celkem tak náklady řízení v režimu § 142, odst. 1 o. s. ř. činí 600 Kč. Žalované bylo uloženo uhradit náklady řízení žalobkyni do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí, kdy jako platební místo byl určen zástupce žalobkyně.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu, exekuce.