OSPY 22 C 75/2022

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Gabrielou Antonií Bartovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 29 853,46 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 25 149 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 25 149 Kč od 2. 11. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 %, to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba s návrhem, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 1 941,25 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 27 090,25 Kč od 20. 7. 2021 do 1. 11. 2021 ve výši 8,25 %, zákonný úrok z prodlení z částky 1 941,25 Kč od 2. 11. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 %, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 624,56 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 24 108,31 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 472 Kč a částku 2 763,21 Kč, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 812,67 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení částky ve výši 29 853,46 Kč s příslušenstvím s následujícími tvrzeními. Dne 31. 12. 2019 uzavřel žalovaný se společností právnická osoba, IČO, sídlem adresa (dále též jako„ původní věřitel“) v písemné formě Smlouvu o úvěru číslo (dále též jen„ Smlouva“), jejíž přílohu číslo tvořil Předpis splátek pro žalovaným zvolenou variantu úvěru. Na základě uzavřené smlouvy žalovaný obdržel finanční hotovost ve výši 29 000 Kč, kterou převzal v místě svého bydliště, což stvrdil vlastnoručním podpisem smlouvy. Spolu s jistinou úvěru se žalovaný zavázal uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 24 914 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladech na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkově se tak žalovaný zavázal původnímu věřiteli uhradit částku ve výši 53 914 Kč. Žalovaný se zavázal částku splatit ve 14 měsíčních splátkách po 3 851 Kč, splatnost první splátky nastala do měsíce od podpisu smlouvy. Splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost závazku připadala na den 28. 2. 2021. Smlouva byla uzavřena na základě Žádosti o úvěr, do které žalovaný uvedl základní údaje o své osobě a okolnostech vypovídajících o jeho finanční situaci, tj. údaje o zaměstnání, ostatních finančních závazcích, výši měsíčních příjmů, výši měsíčních výdajů a požadované výši úvěru. Na dokumentu jsou vyznačeny listiny či doklady, které byly žalovaným předloženy k posouzení jeho bonity a úvěruschopnosti. Správnost poskytnutých a vyplněných údajů žalovaný stvrdil svým vlastnoručním podpisem. Původní žalobce na základě žádosti s odbornou způsobilostí posoudil schopnost žalovaného splácet úvěr a možnost dostát svému závazku a vyhodnotil žalovaného jako způsobilého ke splácení úvěru. Žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně a včas, do sjednané doby splatnosti úvěru svůj závazek nesplatil. Žalovaný uhradil částku ve výši 3 851 Kč, která odpovídá jedné řádně uhrazené splátce. Úhrada byla původním věřitelem alokována poměrně na jistinu (1 909,75 Kč) a smluvně sjednané příslušenství pohledávky (1 941,25 Kč), dle Předpisu splátek, příloha číslo Smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou částky 50 063 Kč, kterou představoval součet zůstatku jistiny ve výši 27 090,25 Kč a zůstatku smluvního příslušenství pohledávky ve výši 22 972,75 Kč. Splatnost závazku ze Smlouvy nastala nejpozději ke dni splatnosti poslední předepsané splátky, tj. ke dni 28. 2. 2021. Ode dne 1. 3. 2021 je žalovaný v prodlení s úhradou shora uvedené částky. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo původnímu věřiteli právo na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny i právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Z původního věřitele byla pohledávka za žalovaným následně postoupena na žalobkyni, a to na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021 s účinností k témuž dni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem původního věřitele ze dne 5. 8. 2021. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 71 291,62 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 27 090,25 Kč, nesplaceného smluvního úroku 2 429,25 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru 13 194,30 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru 2 502,30 Kč, nesplaceného inkasního poplatku 4 846,90 Kč, postoupeného sankčního poplatku 1 500 Kč, postoupených paušálních nákladů na vymáhání pohledávky 500 Kč, postoupeného smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků ve výši 3 108,68 Kč po celkové splatnosti závazku, postoupeného kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 2 119,94 Kč a postoupené smluvní pokuty ve výši 14 000 Kč. Žalobkyně v tomto řízení neuplatňuje postoupené sankční poplatky, paušální náklady na vymáhání pohledávky, část smluvní pokuty, postoupeného smluvního úroku po splatnosti úvěru jakož i kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení. Po žalovaném tak požaduje nesplacenou jistinu 27 090,25 Kč, nesplacený kapitalizovaný smluvní úrok 2 429,25 Kč, nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru 13 194,30 Kč, nesplacené náklady na vyhodnocení úvěru 2 502,30 Kč, nesplacený inkasní poplatek 4 846,90 Kč, postoupený smluvní úrok za poskytnutí finančních prostředků po revizním přepočtu ve výši 1 135,56 Kč, za období od 1. dne prodlení po celkové splatnosti závazku (splatnost poslední splátky), tj. od 1. 3. 2021 do 11. 6. 2021, kdy základem pro výpočet úroku byla postoupená jistina pohledávky ve výši 27 090,25 Kč, která byla v uvedeném období úročena smluvní úrokovou sazbou ve výši 15 % ročně, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 624,56 Kč, po revizním přepočtu za období od 1. dne prodlení po splatnosti poslední splátky úvěru, tj. od 1. 3. 2021 do 11. 6. 2021, kdy základem pro výpočet zákonného úroku z prodlení byla postoupená jistina pohledávky ve výši 27 090,25 Kč, účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky ve výši 472 Kč a smluvní pokutu ve výši 2 763,21 Kč. Výše požadovaného kapitalizovaného úroku 24 108,31 Kč je tvořena součtem nesplaceného úroku 2 429,25 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru 13 194,30 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru 2 502,30 Kč, nesplaceného inkasního poplatku 4 846,90 Kč a postoupeného smluvního úroku ve výši 1 135,56 Kč. Zákonný úrok z prodlení žalobkyně požaduje ve výši určené datem zesplatnění závazku, a to od následujícího dne po účinnosti postoupení pohledávky, tj. od 20. 7. 2021 z jistiny ve výši 27 090,25 Kč. Žalobkyně provedla mimosoudní vymáhání pohledávky po žalovaném, v řízení uplatňuje část takto vzniklých úkonů v celkové výši 472 Kč, a to za jeden odeslaný obyčejný dopis, za tři odchozí (spojené) telefonické hovory a za jednu cestu pověřeného terénního pracovníka věřitele na kontaktní adresu dlužníka z důvodu osobní návštěvy. Ode dne postoupení pohledávky neuhradil žalovaný na svůj dluh ničeho.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

3. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s takovým postupem soudu souhlasila a žalovaný se k výzvě soudu, zda s takovým postupem souhlasí, nevyjádřil, v důsledku čehož má soud za to, že s takovým postupem souhlasí. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání za podmínek ustanovení § 115a o. s. ř. na základě doposud předložených listinných důkazů.

4. Soud konstatuje, že rozhodnutí v této věci je zcela v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR vydaného ve věci sp. zn. 21 Cdo 1695/2005. Zde Nejvyšší soud ČR uzavírá, že v řízení vedeném dle ustanovení § 115a o. s. ř. nelze zamítnout návrh tehdy, jestliže na základě listin tvořících obsah spisu nelze učinit závěr, že žalobce svůj nárok prokazuje. Soudem nebylo v daném případě uzavřeno, že skutkový děj nelze postavit najisto. Z listin žalobkyní předložených soud učinil závěr o skutkovém ději. Pokud byl žalobní návrh zamítnut, tak pouze proto, že z listin žalobkyní předložených nelze z hlediska právního hodnocení učinit jiný závěr, nežli ten, že žalobní nárok není důvodným. Soud podotýká, že ač je nutno věc posoudit jinak nežli dle účastníkova právního názoru, případné poučení dle citovaného zákonného ustanovení by zde nemohlo vést k jinému rozhodnutí soudu. Ustanovení § 118a, odst. 2 o. s. ř. směřuje na případy, kdy v důsledku jiného právního posouzení věci soudem může účastník reagovat a doložit důkazy či tvrzení, která v souladu s právním hodnocením soudu mohou přivodit jeho úspěch ve věci. V souzené věci tomu tak není.

5. Soud dospěl na základě provedeného dokazování, vycházeje z listinných důkazů založených do spisu žalobkyní, k následujícím skutkovým zjištěním:

6. Zástupce původního věřitele a žalovaný v pozici dlužníka opatřili svými podpisy dne 31. 12. 2019 Smlouvu o úvěru číslo která má podobu předepsaného formuláře žalobkyně. Žalovaný je označen svými identifikačními údaji, včetně čísla občanského průkazu. Dle Smlouvy se věřitel zavazuje poskytnout žalovanému částku ve výši 29 000 Kč jako spotřebitelský neúčelový úvěr s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou sjednaný na dobu určitou. Nedílnou součástí Smlouvy je předpis splátek, který tvoří její přílohu. Dlužník se dle Smlouvy zavazuje zaplatit věřiteli úrok ve výši 2 792 Kč, úplatu za poskytnutí úvěru ve výši 14 210 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 692 Kč a poplatek za inkaso hotovostních plateb ve svém bydlišti ve výši 5 220 Kč. Celková dlužná částka splatná dlužníkem činí 53 914 Kč, celkové náklady spotřebitelského úvěru činí 34 914 Kč, doba trvání spotřebitelského úvěru je stanovena na 14 měsíců, výše jedné splátky na 3 851 Kč. První splátka je splatná do měsíce od podpisu Smlouvy a každá další splátka až do úplného splacení je splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Dlužník podpisem Smlouvy potvrdil, že od věřitele převzal v místě jeho bydliště celkovou výši spotřebitelského úvěru. Dále je dle Smlouvy dlužník povinen uhradit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž, je v prodlení, a to za každý den prodlení. Smlouva předpokládá, že v případě prodlení bude dlužníkovi zasíláno oznámení s výzvou k úhradě dluhu zpoplatněné částkou 1 500 Kč sestávající z účelně vynaložených nákladů spojených se zasláním oznámení ve výši 250 Kč, nákladů za činnost inkasního pracovníka ve výši 750 Kč a smluvní pokuty ve výši 500 Kč. Přílohou Smlouvy je předpis splátek. /smlouva o úvěru na čl. 38 spisu/

7. Žalovaný opatřil svým podpisem Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, který obsahuje popis základních vlastností spotřebitelského úvěru (výše 29 000 Kč, doba trvání 14 měsíců a celková částka k zaplacení 53 941 Kč). Pevná úroková sazba činí 15 % p. a. a RPSN 272,44 %. Dále jsou ve formuláři shrnuty související náklady, tj. úhrada za poskytnutí úvěru ve výši 14 210 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 2 692 Kč a inkasní poplatek ve výši 5 220 Kč. Formulář předvídá, že dlužníkovi budou za opožděné platby účtovány úrok z prodlení, smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně ze splatné a nezaplacené částky, smluvní pokuta 500 Kč za každou upomínku a oznámení zaslané v důsledku prodlení a účelně vynaložené náklady na zaslání upomínek ve výši 250 Kč a náklady za činnost inkasního pracovníka ve výši 750 Kč /formulář na čl. 39 spisu/

8. Žalovaný podepsal Žádost o úvěru ze dne 31. 12. 2019, která má podobu standardizovaného formuláře původního věřitele s kolonkami k vyplnění. V Žádosti je uvedeno, že žalovaný je zaměstnaný, v aktuálním zaměstnání působí od 22. 2. 2012. Prohlásil, že není ve výpovědní době ani nejedná o skončení pracovního poměru. Nemá sjednaný úvěr zajištěný nemovitostí určenou k bydlení. Ve formuláři je v sekci„ Doložení příjmu žadatele“ zaškrtnuto„ Výplatní pásky“ a„ Pracovní smlouva“. Dle Žádosti činí měsíční příjmy žadatele 35 016 Kč, z toho použitelný měsíční příjem činí 28 606 Kč Měsíční výdaje na bydlení činí 3 000 Kč, na dopravu, jídlo a osobní náklady 3 410 Kč, celkové měsíční výdaje žalovaného činí dle formuláře 6 410 Kč. Příjmy manžela nebo spolu žijící osoby nejsou uváděny. V sekci bankovní účet je zatrženo políčko„ NE“. Dle Žádosti bydlí žalovaný v nájmu, je svobodný, nemá žádné vyživované děti, jeho dokončené vzdělání je střední s maturitou. /žádost o úvěr na čl. 42 spisu/

9. Žalobkyně eviduje Výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky za žalovaným. Jedná se o tři odchozí telefonické hovory učiněné ve dnech 10. 11. 2021, 18. 8. 2021 a 19. 8. 2021, odeslání obyčejného dopisu dne 6. 9. 2021 a cestu pověřeného pracovníka věřitele na kontaktní adresu dlužníka dne 22. 9. 2021 /výpis úkonů mimosoudního vymáhání na čl. 41 spisu/

10. Zástupci původního věřitele a žalobkyně podepsali Smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021, jejímž předmětem je dohoda smluvních stran o postoupení pohledávek vzniklých ze smluv o úvěru, které uzavřel původní věřitel se svými klienty jako dlužníky. Seznam postupovaných pohledávek je dle čl. II. odst. 1 Smlouvy uveden v Příloze číslo této smlouvy. /smlouva a postoupení pohledávek na čl. 26 a násl. spisu/

11. Původní věřitel vystavil potvrzení ze dne 30. 7. 2021 o tom, že žalobkyně zaplatila dne 29. 7. 2021 celou kupní cenu za postoupení pohledávek dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021 /potvrzení na čl. 25 spisu/

12. Původní věřitel eviduje záznam označený jako KIE C/3 /1201, který obsahuje souhrn údajů o žalovaném a jeho dluhu. V informačním systému je dokument označen jako„ Příloha ke smlouvě o postoupení“. /záznam na čl. 37 spisu/

13. Původní věřitel adresoval žalovanému dopis ze dne 5. 8. 2021, jehož předmětem je oznámení o postoupení pohledávky za žalovaným z původního věřitele na žalobkyni, k němuž došlo na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 19. 7. 2021. Oznámení je označeno čárovým kódem, který se shoduje s čárovým kódem zásilky odeslané žalovanému dne 9. 8. 2021 /oznámení o postoupení pohledávky na čl. 23 spisu, podací arch na čl. 35 spisu/

14. Žalobkyně adresovala žalovanému Výzvu ze dne 17. 8. 2021, ve které jej informovala, že se stala věřitelem pohledávky ze smlouvy číslo vyzvala k zaplacení dlužné částky ve výši 71 288,61 Kč. Připojila též upozornění na možnost vzniku nákladů mimosoudního vymáhání pohledávky ve výši 39 Kč za odchozí dopis, 50 Kč za odchozí doporučený dopis, 72 Kč za odchozí telefonický hovor a 217 Kč za osobní návštěvu. /výzva na čl. 21 spisu/

15. Právní zástupce žalobkyně sepsal dopis s předmětem„ Předání do advokátní kanceláře“ ze dne 6. 9. 2021, který adresoval žalovanému. Dopis obsahuje výzvu k úhradě dlužné částky 71 411,07 Kč ze smlouvy číslo to do 22. 9. 2021, včetně upozornění na možnost vymáhání pohledávky smluvní cestou. /dopis na čl. 22 spisu/

16. Právní zástupce žalobkyně adresoval žalovanému doporučený dopis - Výzvu před podáním žaloby ze dne 18. 10. 2021, ve které žalovaného vyzval k úhradě dlužné částky ve výši 71 117,16 Kč s příslušenstvím nejpozději do 1. 11. 2021. Připojil upozornění, že nebude-li požadovaná úhrada provedena, bude řešit záležitost podáním žaloby. Výzva je v pravém horním rohu opatřena čárovým kódem, který se shoduje s čárovým kódem zásilky odeslané žalovanému dne 20. 10. 2021 prostřednictvím pošty. /výzva na čl. 24 spisu, podací arch na čl. 36 spisu/

17. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

18. Žalovaný podepsal dne 31. 12. 2019 Žádost o úvěr směřovanou vůči původnímu věřiteli na jeho standardizovaném formuláři. Ke svým poměrům v Žádosti uvedl, že je zaměstnán (v aktuálním zaměstnání od 22. 2. 2012), není ve výpovědní době ani nejedná o skončení pracovního poměru, nemá sjednaný žádný úvěr zajištěný nemovitostí, jeho měsíční příjmy činí 35 016 Kč, bydlí v nájmu, je svobodný a nemá žádné vyživované děti, nemá bankovní účet. Dále žalovaný stvrdil svým podpisem, že má měsíční výdaje na bydlení ve výši 3 000 Kč, výdaje na jídlo, dopravu a osobní náklady ve výši 3 410 Kč. Příjem byl doložen výplatními páskami a pracovní smlouvou. Na základě žádosti žalovaného s ním původní věřitel uzavřel Smlouvu o úvěru číslo ze dne 31. 12. 2019, v níž je žalovaný označen svými identifikačními údaji, včetně čísla občanského průkazu. Smlouvou se věřitel zavazuje poskytnout žalovanému částku ve výši 29 000 Kč jako spotřebitelský neúčelový úvěr s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou sjednaný na dobu určitou. Dlužník se dle Smlouvy zavazuje zaplatit věřiteli úrok ve výši 2 792 Kč, úplatu za poskytnutí úvěru ve výši 14 210 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 692 Kč a poplatek za inkaso hotovostních plateb ve svém bydlišti ve výši 5 220 Kč. Celková dlužná částka splatná dlužníkem činí 53 914 Kč, celkové náklady spotřebitelského úvěru činí 34 914 Kč, doba trvání spotřebitelského úvěru je stanovena na 14 měsíců a podléhá předpisu splátek, výše jedné splátky činí 3 851 Kč, první je splatná do měsíce od podpisu Smlouvy. Žalovaný převzal částku v hotovosti od původního věřitele v místě svého bydliště, což stvrdil prohlášením obsaženým ve Smlouvě. Dle Smlouvy se dlužník kromě výše uvedeného zavázal uhradit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž, je v prodlení, dále též účelně vynaložené náklady spojené se zasláním oznámení. Žalovaný podpisem stvrdil Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru s popisem základních parametrů úvěru, včetně údajů o pevné úrokové sazbě 15 % p. a., RPSN 272,44 % a poplatcích spojených s poskytnutím úvěru. V souvislosti s vymáháním pohledávky za žalovaným žalobkyně eviduje úkony, kterými byly tři telefonické hovory, odeslání obyčejného dopisu a cesta pověřeného pracovníka na kontaktní adresu dlužníka. Původní věřitel a žalobkyně spolu uzavřeli smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021, jejímž předmětem bylo úplatné postoupení pohledávek původního věřitele ze smluv o úvěru uzavřených s jeho dlužníky na žalobkyni. Původní věřitel k tomu vyhotovil záznam obsahující souhrn údajů o žalovaném a jeho dluhu, který označuje jako přílohu ke smlouvě o postoupení. Postoupení pohledávky oznámil původní věřitel žalovanému dopisem ze dne 5. 8. 2021, který byl dne 9. 8. 2021 podán k poštovní přepravě. Žalobkyně adresovala žalovanému výzvy k úhradě dlužné částky, přičemž žalovaného upozorňovala na vznik nákladů souvisejících s mimosoudním vymáháním pohledávky i na možnost vyvolání soudního sporu. Právní zástupce vyzval žalovaného k plnění před podáním žaloby výzvou podanou k poštovní přepravě dne 20. 10. 2021.

19. Soud řešenou věc po právní stránce posuzoval podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném a účinném znění (dále jen„ o. z.“), a dle ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon č. 257/2016 Sb.“).

20. Podle § 6 o. z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě.

21. Dle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

22. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1887 o. z. postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu.

23. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto nařízením je s ohledem na dobu, kdy se dostala žalovaná do prodlení s úhradou dlužné částky, nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle jehož § 2 platí, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

24. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

25. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

26. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užití cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

27. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

28. Soud konstatuje, že v případě smlouvy o úvěru platí, že úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, zavazuje se mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného; jeho závazek zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda o vyplacení celé částky bude požádáno; jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti, projevu vůle; žádost (požádání o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. To znamená, že úvěr je chápán jako pactum de contrahendo. Závazek k rezervaci peněžních prostředků trvá po celou dobu existence smlouvy. Úvěrovaný nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Předmětem přenechání u smlouvy o úvěru mohou být pouze peněžní prostředky, což ji, kromě úplatnosti, odlišuje od zápůjčky, podle níž je možné přenechat jakékoli věci určené podle druhu. Předmětem zápůjčky je věc„ zastupitelná“, tedy druhově určená, kdy povinností úvěrovaného je vrátit věc stejného druhu. Zápůjčka může být sjednána jako bezplatná i jako úplatná. Smlouva o zápůjčce je smlouvou reálnou, tedy vznikne přenecháním předmětu zápůjčky, a to buď přímo, nebo jinak (bezhotovostním převodem). Smlouva o zápůjčce se odlišuje od smlouvy o úvěru, která jako konsensuální kontrakt vznikne již souhlasným projevem vůle smluvních stran smlouvu uzavřít.

29. V projednávané věci bylo zjištěno, že právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva, jíž bylo sjednáno, že žalovanému bude poskytnuta finanční částka, tedy„ zastupitelná", druhově určená, věc, přičemž za poskytnutí finančních prostředků žalovaný poskytne úhradu, kdy plnit bude ve splátce, přičemž takto následně vrátí jak poskytnutou jistinu, tak sjednanou úhradu za poskytnutí peněžních prostředků. V dané věci lze uzavřít, že byla uzavřena smlouva o zápůjčce. Žalovanému byly finanční prostředky poskytnuty v hotovosti časové návaznosti na uzavření smlouvy, smlouva o zápůjčce může být sjednána jako úplatná, předmětem smluvního vztahu nebyl závazek rezervovat finanční prostředky po celou dobu trvání smlouvy.

30. V dané věci lze vzít za prokázané, že pohledávka za žalovaným specifikována v příloze smlouvy k postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021 byla na žalobkyni postoupena. Nelze však žalobě plně vyhovět, neboť právní předchůdce žalobkyně nedostál své povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., když neprovedl řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného, tj. neposoudil úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Odborná péče je v kontextu zákona č. 257/2016 Sb. korektiv jednání věřitele, který se zakládá jak na objektivním hledisku, tj. na odborných znalostech a schopnostech, tak na hledisku subjektivním, spočívající v pečlivosti konkrétního věřitele. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, který je dle názoru soudu použitelný i při výkladu § 86 zákona č. 257/2016 Sb.,„ věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidovaný v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L. a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. BECK, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zák. č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ Pro úplnost lze rovněž odkázat na nález Ústavního soudu ČR ve věci vedené pod sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž soud vyslovil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí i sama společnost jako taková.

31. Žalovaný v rámci kontraktačního procesu uvedl, že je zaměstnán a jeho celkové měsíční příjmy činí 35 016 Kč, bydlí v nájmu, je svobodný a nemá vyživovací povinnost. Tvrdil výdaje na bydlení ve výši 3 000 Kč a výdaje na jídlo, dopravu a osobní náklady ve výši 3 410 Kč, což je hodnoceno odpovídající životnímu minimu v daném období. Zprostředkovatel nahlédl do pracovní smlouvy a výplatních pásek žalovaného, nijak však neověřoval jeho výdaje. Přitom z rozložení tvrzených výdajů žalovaného je patrné, že tyto nemohly odpovídat skutečné situaci, zejména, uvedl-li žalovaný, že bydlí v nájmu a hradí nájemné ve výši 3 000 Kč. Tento údaj nepochybně nemůže odpovídat částkám hrazeným za bydlení v daném místě a čase. Potvrzení o nákladech na bydlení či bližší zdůvodnění takto nízké částky, prostřednictvím nichž by byla ověřena výše výdajů žalovaného, nebylo požadováno. Bytová potřeba je jednou ze základních potřeb člověka a výdaje s ní spojené by měly být hodnoceny jako základní výdaje žalovaného. Jak již však bylo uvedeno, tyto nebyly řádně ověřeny, údaj uvedený v žádosti o úvěr nelze považovat za odpovídající skutečnosti. Rovněž uvedené výdaje na jídlo, dopravu a osobní náklady se jeví nereálné, a to zvláště s přihlédnutím k vykázanému měsíčnímu příjmu žalovaného (tvoří jeho necelých 10 %). Žalovaným sdělené údaje se tak již na první pohled musely jevit původnímu věřiteli jako podhodnocené. V dané situaci bylo namístě, aby původní věřitel blíže zkoumal bonitu žalovaného na základě reálně opatřených dokladů o výdajích, což však neučinil. Pochyby věřitele nutně musel vzbuzovat i údaj o absenci bankovního účtu žalovaného, z čehož dále plyne, že věřitelem nebyly ověřovány ani reálné transakce žalovaného či jeho disponibilní zdroje. Takto omezené zkoumání úvěruschopnosti žalovaného neodpovídá shora uvedeným požadavkům na odbornou péči. Při zkoumání úvěruschopnosti je nutno se zaměřit a zjistit nejenom příjmy klienta, ale i výdaje a jím uváděné a prokazované údaje porovnat i s příslušnými veřejně přístupnými statistickými údaji tak, aby bylo zřejmé, že se jedná o příjmy a výdaje v místě obvyklé. Jak vyplývá ze shora uvedeného, na základě dostupných informací, které žalobkyně předložila, a které tedy měl původní věřitel v době uzavírání smlouvy k dispozici, nebylo možno učinit závěr o schopnosti žalovaného řádně splácet.

32. Soud pak dále odkazuje na právní názor Krajského soudu v Praze, který v rozsudku ze dne 18. 7. 2019, č. j. 27 Co 143/2019-113 dospěl k závěru, že„ výklad předmětného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (výklad teleologický), kontinuitu (výklad historický) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, tak nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost. Zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž soud musí přihlédnout z úřední povinnosti.“

33. S ohledem na právě citované tak soud Smlouvu dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb. shledal absolutně neplatnou, pročež je tak nutno peněžní prostředky, které byly dány žalovanému k dispozici, posoudit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z.

34. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byla v hotovosti poskytnuta částka 29 000 Kč, jak stvrdil svým prohlášením v podepsané Smlouvě. Dle tvrzení žalobkyně, která jsou žalovanému ku prospěchu, tento uhradil v souvislosti se Smlouvou částku odpovídající jedné splátce ve výši 3 851 Kč. Provedení dalších úhrad ze strany žalovaného nebylo ani tvrzeno ani prokázáno. Soud tak dospěl k závěru, že žalovaný se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil o částku 25 149 Kč (29 000 Kč – 3 851 Kč) a je povinen toto plnění dle § 2993 o. z. vrátit. Žalovaný tak byl zavázán k úhradě částky 25 149 Kč s příslušenstvím, kdy žalobkyni rovněž náleží dle § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. nárok na zaplacení úroku z prodlení ve výši dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný byl tudíž zavázán k úhradě úroku z prodlení z uvedené částky od 2. 11. 2021 (den následující po dni stanoveném k úhradě v odeslané předžalobní výzvě), kdy již měl mít vědomost o tom, že uvedenou částku musí vrátit, a nadále s ní nesmí disponovat. Ohledně dalších požadovaných plnění byl nárok žalobkyně shledán s ohledem na neplatnost Smlouvy nedůvodným, proto byl v této části žalobní návrh zamítnut.

35. O náhradě nákladů rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla dle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci převážně úspěšnou. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky celkem ve výši 29 853,46 Kč (100 %), přičemž úspěšnou byla pro částku ve výši 25 149 Kč (84,24 %), neúspěšnou byla pro částku 4 704,46 Kč (15,76 %). Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci tak činí 68,48 %. Při plném úspěchu ve věci by soud žalobkyni přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 647 Kč Tyto sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 1 195 Kč, odměny za právní zastoupení ve výši 900 Kč za tři úkony právní služby po 300 Kč a z náhrady hotových výdajů za tři úkony právní služby po 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní upomínky, podání žalobního návrhu) dle § 14b odst. 1 písm. c), bodu 2, odst. 5 písm. a), § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů. K takto určeným nákladům dále přistupuje dle § 137 odst. 3 o. s. ř. náhrada za daň z přidané hodnoty 21 % ve výši 252 Kč. Jelikož žalobkyně plný úspěch ve věci neměla, přiznal soud žalobkyni náhradu nákladů ve výši 68,48 % z částky 2 647 Kč, tedy částku ve výši 1 812,67 Kč. K aplikaci ust. § 14b advokátního tarifu soud uvádí, že žaloba v této věci, resp. návrh na vydání platebního rozkazu, naplňuje pojem "formulářová žaloba", tak jak jej vymezil Ústavní soud např. v bodu 28 nálezu ze dne 29. března 2012 sp. zn. I. ÚS 3923/11 (N 68/64 SbNU 767), podle kterého se zpravidla bude jednat o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj bude odlišovat jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření, však bude totožný či jen s drobnými odchylkami. V daném případě jsou splněny veškeré podmínky obsažené v § 14b odst. 1 vyhlášky, tj. řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech (např. též ve věci řešené zdejším soudem pod sp.zn. 7 C 72/202, 22 C 82/2022).

36. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.