OSPY 46 C 148/2022

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Martincovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 30 334 Kč s příslušenstvím ⟪LB:lb_005⟫ částečným rozsudkem pro uznání

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 19 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % z částky 19 000 Kč od datum do zaplacení, ve splátkách po 1 500 Kč splatných měsíčně vždy k 20. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém rozsudek nabude právní moci, a sice pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 11 334 Kč spolu s úrokem ve výši 21,55 % ročně z částky 25 016 Kč od datum do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 6 016 Kč od datum do zaplacení ve výši 8,5 %, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 774,68 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 30 334 Kč spolu s úrokem ve výši 21,55 % ročně z částky 25 016 Kč od datum do zaplacení a zákonný úrok ve výši 8,5 % ročně z částky 25 016 Kč od datum do zaplacení. Žalobu odůvodnila zejména tím, že s žalovaným dne datum uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo (dále jen„ smlouva“), na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč s tím, že částka 27 500 Kč byla dne datum převedena na bankovní účet žalovaného a částka 2 500 Kč na účet zprostředkovatele jako provizi (v souladu s čl. II písm. b) smlouvy). Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem sjednaným ve výši 21,55 % ročně v celkové částce 37 500 Kč žalobkyni splatit v pravidelných 25 měsíčních splátkách po 1 500 Kč splatných vždy do každého 20. dne daného měsíce na účet žalobkyně, počínaje dnem datum. Při posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr žalobkyně vycházela z žalovaným tvrzených a doložených příjmů u zaměstnavatele anonymizována tři slova právnická osoba, IČO a u zaměstnavatele jméno příjmení příjmení & právnická osoba, IČO, v průměrné výši 20 000 Kč měsíčně, jakož i z databáze centrální evidence exekucí, databáze insolvenčního rejstříku. Pokud jde o výdaje žalovaného, vycházela žalobkyně z normativních nákladů na bydlení pro nájemní bydlení v obci obec pro jednu osobu v roce 2021 ve výši 8 775 Kč a z výše existenčního a životního minima pro jednotlivce. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas ani přes jemu zaslané upomínky ze dne datum a ze dne datum, proto žalobkyně v souladu s čl. IV bodu 1 písm. d) smlouvy přistoupila k zesplatnění úvěru, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum. Za celkem tři upomínky tak dále žalobkyně požaduje náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 3 x 100 Kč v souladu s čl. IV bodu 4 písm. b) smlouvy. Žalobkyně tak požaduje částku 26 506 Kč představující zesplatněnou část jistiny ve výši 21 806 Kč a neuhrazené dlužné splátky ve výši 4 700 Kč, které tvoří dlužný úrok ve výši 1 400 Kč a dluh na jistině ve výši 3 210 Kč. Žalobkyně rovněž v souladu s čl. IV bodem 2 písm. c) smlouvy po žalovaném požaduje zaplacení smluvní pokuty jednak ve výši 499 Kč za prodlení se splátkami v počtu 5 neuhrazených splátek, tj. ve výši 2 495 Kč, jednak v souladu s čl. IV bodem 2 písm. b) smlouvy ve výši 0,1 % denně ode dne zesplatnění úvěru z neuhrazeného zůstatku, tj. z částky 26 506 Kč od datum do datum ve výši 1 033 Kč.

2. Žalovaný částečně uznal dluh vůči žalobkyni představující jistinu ve výši 19 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, ve zbytku navrhl žalobu zamítnout s odůvodněním, že žalobkyně před uzavřením smlouvy neprověřila jeho úvěruschopnost, sjednala nepřiměřenou výši úroků, a proto je smlouva z tohoto důvodu neplatná. Žalovaný uvedl, že ze strany žalobkyně mu bylo poskytnuto 27 500 Kč na jeho bankovní účet dne datum, žalovaný pak žalobkyně uradil šest splátek po 1 000 Kč či 1 500 Kč, a to ve dnech 12. 5 2021, datum, datum, datum, datum a datum. Současně žalovaný požádal o možnost splácení svého dluhu ve splátkách.

3. Soud tak s ohledem na částečné uznání nároku ze strany žalovaného a současný návrh žalobkyně rozhodl částečným rozsudkem pro uznání ohledně jistiny ve výši 19 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % z částky 19 000 Kč od datum do zaplacení, neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), nárok žalobce uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou (per analogiam srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2007 sp. zn. 33 Odo 493/2005).

4. Nadále se tak soud zabýval důvodností žaloby v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení 11 334 Kč spolu s úrokem ve výši 21,55 % ročně z částky 25 016 Kč od datum do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 6 016 Kč od datum do zaplacení ve výši 8,5 %.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum včetně čestných prohlášení, úvěrových podmínek a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru byly zjištěny podmínky pro poskytnutí neúčelového úvěru ve výši 30 000 Kč s roční úrokovou sazbou 21,55 % a výši RPSN 35,2 %. Celkové cena úvěru pak byla sjednána ve výši 37 500 Kč se splatností ve 25 měsíčních splátkách po 1 500 Kč počínaje datum.

6. Z potvrzení o provedených transakcích ČSOB bylo zjištěno, že dne datum byla na účet č. bankovní účet z účtu žalobkyně částka 27 500 Kč a na účet č. bankovní účet částka 2 500 Kč pod variabilním symbolem číslo.

7. Z posouzení úvěruschopnosti zákazníka ze dne datum, z výplatních pásek za měsíce listopad a prosinec 2020, leden 2021, z výpisu z účtu Equa bank a dále z tabulky výdaje na konečnou spotřebu domácností a z tabulky výše normativních nákladů, životního a existenčního minima bylo zjištěno, že při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházela žalobkyně z žalovaným deklarovaného příjmu 20 000 Kč, kterým byl současně doložen výplatními páskami za období tří měsíců předcházejících uzavření smlouvy a potvrzeními o příchozích platbách na účet č. bankovní účet. Pokud jde o výdaje žalovaného, vycházela žalobkyně z žalovaným deklarovaných výdajů ve výši 6 000 Kč na bydlení a ve výši 4 000 Kč na ostatní a dále z normativních nákladů na bydlení ve výši 8 775 Kč, životního minima ve výši 3 860 Kč. V rámci zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně rovněž žalovaného kontrolovala v centrální evidenci exekucí a v insolvenčním rejstříku s údaji platnými k datum.

8. Z klientské složky byla zjištěna historie jednotlivých úkonů učiněných ze strany žalobkyně týkajících se vztahu s žalovaným.

9. Z tabulky Smlouva a příjmení smlouvy bylo zjištěno rozložení úroku a jistiny na každou z předepsaných 25 splátek a dále historie splácení úvěru ze strany žalovaného.

10. Z výpisů z účtu č. bankovní účet vedeného u anonymizována dvě slova bylo zjištěno, že dne datum byla z účtu č. bankovní účet (žalobkyně) přijata částka 27 500 Kč a dále pak na uvedený účet odešly postupně platby dne datum ve výši 1 500 Kč a 1 500 Kč, dne datum ve výši 1 500 Kč, dne datum ve výši 1 500 Kč, dne datum ve výši 1 500 Kč a dne datum ve výši 1 000 Kč.

11. Z upomínek ze dne datum a ze dne datum včetně čestného prohlášení a seznamu odeslaných upomínek bylo zjištěno, že žalovaný byl opakovaně ze strany žalobkyně upomínán k úhradě svého dluhu.

12. Z předžalobní upomínky ze dne datum včetně podacího lístku bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění úvěru ke dni datum a vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě dluhu.

13. Na základě zjištění učiněných z předložených listin vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci:

Žalovaný uzavřel dne datum s žalobkyní smlouvu, na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytnula peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit i s úrokem ve výši 21,55 %, tj. v celkové výši 37 500 Kč v 25 měsíčních splátkách po 1 500 Kč. Žalovaný vyčerpal dne datum peněžní prostředky ve výši 27 500 Kč, avšak dohodnuté splátky nehradil řádně a včas, žalobkyně proto přistoupila v souladu s úvěrovými podmínkami k prohlášení celého dluhu žalovaného za splatný ke dni datum; žalovaný byl o zesplatnění vyrozuměn a vyzván k úhradě dlužné částky. Před podáním žaloby byl žalovaný k úhradě dluhu opětovně upomínán.

14. Po právní stránce byla věc posouzena podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), podle kterého smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. S ohledem na skutečnost, že žalovaný vystupoval v předmětném vztahu jako spotřebitel, posoudil soud věc rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotř. úvěru“). Podle § 2 odst. 1 zákon o spotř. úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotř. úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotř. úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Soudní dvůr Evropské unie přitom ve svém rozhodnutí ze dne datum ve věci C číslo účastníků příjmení právnická osoba GK dovodil, že se jedná o neplatnost nikoliv relativní, ale absolutní, a soudy jsou tak povinny z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele.

17. V posuzovaném případě je zřejmé, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně neposoudila jeho schopnost splácet úvěr, tzv. úvěruschopnost. Žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházela sice z žalovaným tvrzeného a doloženého měsíčního příjmu ve výši 20 000 Kč, avšak pokud jde o výdaje žalovaného, v tomto případě žalobkyně nevyžadovala po žalovaném žádné potvrzení a vycházela pouze z deklarovaných výdajů na bydlení a z normativních nákladů nájemního bydlení v obec v roce 2021, životního a existenčního minima stanovených v souladu s § 28 zákona č. 117/1995 Sb. o státní sociální podpoře, aniž by měla doloženo, kde žalovaný skutečně žije a s jakými měsíčními náklady a spokojila se s jeho odpovědí„ 6 000 Kč na bydlení“. Žalobkyně nemusela mít doloženy veškeré výdaje žalovaného, ale předpokladem řádného posouzení úvěruschopnosti je mít doloženy alespoň výdaje, jakož i příjmy podstatné, k čemuž v daném případě nedošlo. Na základě těchto informací dospěl soud k závěru, že žalobkyně nemohla disponovat dostatkem informací od žalovaného, aby mohla řádně vyhodnotit jeho majetkové poměry pro účely jeho schopnosti splácet úvěr, což se ukázalo záhy, když žalovaný na svůj závazek přestal splácet. Nelze rovněž přehlédnout, že smlouva byla uzavřena dne datum, avšak k posuzování úvěruschopnosti žalovaného došlo až následně dne datum, přitom proces posuzování úvěruschopnosti má logicky časově předcházet samotnému uzavření smlouvy. S ohledem na uvedené pak důsledkem nedodržení zákonné povinnosti žalobkyně vyplývající z § 86 zákona o spotř. úvěru byla absolutní neplatnost smlouvy.

18. Žalobkyni by tak náležela z titulu bezdůvodného obohacení (finanční prostředky byly žalované poskytnuty na základě neplatné smlouvy podle § 2991 o.z.) pouze nesplacená jistina úvěru ve výši 19 000 Kč (bez smluvních úroků, pokut a poplatků), jelikož bylo z doložených výpisů z účtu anonymizována dvě slova prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 27 500 Kč a žalovaný na účet žalobkyně postupně uhradil celkem 8 500 Kč. Žalobkyně přitom na nesplacené jistině úvěru požadovala celkem 25 016 Kč, avšak s ohledem na částečné uznání dluhu ze strany žalovaného právě v částce 19 000 Kč je proto žaloba ohledně zbývající jistiny ve výši 6 016 Kč a požadovaných úroků a smluvních pokut s ohledem na shora uvedené nedůvodná. Soud tak proto žalobu v rozsahu uvedeném ve výroku II. tohoto rozsudku zamítl.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a přiznal žalobkyni, jež byla částečně neúspěšná (byla zohledněna jistina a úroky požadované do vyhlášení rozsudku), poměrnou náhradu nákladů řízení v rozsahu 11,87 % (žalobkyně byla úspěšná co do převážné části jistiny a úroku z prodlení; co do části jistiny a úroku z prodlení, smluvního úroku požadovaného procentní sazbou do budoucna byla žaloba zamítnuta). Náklady řízení žalobkyni vznikly v celkové výši 6 526,40 Kč, která sestává ze soudního poplatku ve výši 1 154 Kč, z odměny za zastupování účastníka advokátem podle § 6, § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a.t.“), za tři úkony právní služby realizované do podání návrhu včetně dle § 11 odst. 1 a.t. dle tarifní hodnoty 30 334 Kč po 500 Kč za jeden úkon právní služby (příprava a převzetí věci, návrh ve věci samé, výzva k plnění) včetně tří náhrad hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 a.t. a podle § 6, § 7 a.t. za jeden úkon právní služby realizovaný po podání návrhu dle § 11 odst. 1 a.t. po 2 340 Kč (písemné podání spojené s návrhem na vydání částečného rozsudku pro uznání) včetně jedné náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 a.t. Dále sestává částka nákladů řízení v 21% dani z přidaného hodnoty podle § 14a odst. 1 ve spojení s § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 932,40 Kč, neboť zástupce žalobkyně doložil, že je jejím plátcem. Žalobkyni náleží jejich poměrná část v částce 774,68 Kč.

20. Povinnost k plnění byla stanovena s ohledem na žádost žalovaného a vyjádření žalobkyně podle § 160 odst. 1 věty za středníkem o.s.ř. ve splátkách odpovídajícím výši a pravidlům splácení, v jakých měl žalovaný poskytnuté peněžité prostředky splácet podle smlouvy, to vše pod ztrátou výhody splátek. Povinnost k plnění náhrady nákladů řízení pak byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.); náhrada nákladů řízení na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo za podmínek daných zvláštním zákonem (zákonem č. 120/2001 Sb.) u soudního exekutora.