OSPY 46 C 368/2022

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Martincovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_004⟫ o nahrazení projevu vůle ⟪LB:lb_005⟫ rozsudkem pro uznání

I. Nahrazuje se projev vůle žalované přijmout návrh žalobkyně na uzavření Smlouvy o zřízení věcného břemene, služebnosti č. IV číslo, jejíž nedílnou součástí je geometrický plán číslo následujícího znění: celé jméno žalované, RČ: číslo ulice a číslo, část obce, číslo obec

(dále jen„ Povinná“) a právnická osoba

IČO, DIČ: anonymizováno se sídlem adresa žalobkyně

(dále jen„ Oprávněná“)

(společně dále též„ Smluvní strany“), uzavřeli níže uvedeného dne, měsíce a roku tuto

Smlouvu o zřízení věcného břemene - služebnosti č. IV číslo podle ustanovení § 1257 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku a ustanovení § 25 odst. 4 zákona č. 458/2000 Sb. energetického zákona.

Článek I.

Úvodní ustanovení

Oprávněná je provozovatelem distribuční soustavy (dále také„ PDS“) na území vymezeném licencí na distribuci elektřiny udělenou PDS Energetickým regulačním úřadem. Distribuční soustava je provozována ve veřejném zájmu. PDS má povinnost zajišťovat spolehlivé provozování, obnovu a rozvoj distribuční soustavy, přičemž pokud dochází k umístění zařízení distribuční soustavy na cizí nemovitost, je PDS povinen podle § 25 odst. 4 energetického zákona k této nemovitosti zřídit věcné břemeno (služebnost).

Článek II.

Prohlášení o právním a faktickém stavu

1. Tato smlouva nabývá platnosti a účinnosti dnem připojení podpisu poslední smluvní stranou.

(slovy: jeden tisíc korun českých).

2. Přijetí návrhu této smlouvy s dodatkem nebo odchylkou, byť nepodstatnou, se vylučuje.

Článek V.

Vklad věcného břemene do katastru nemovitostí

3. Tato smlouva je vyhotovena ve dvou stejnopisech, z nichž jeden stejnopis/ů obdrží Povinná a jeden stejnopis obdrží místně příslušný katastrální úřad.

Článek VI.

Závěrečná ujednání

4. Osobní údaje subjektu údajů jsou zpracovávány v souladu s příslušnými aktuálně platnými a účinnými právními předpisy České republiky a Evropské unie. Bližší informace týkající se zpracování osobních údajů a právních předpisů, na jejichž základě je zpracování prováděno, jsou dostupné na stránkách webová adresa nebo je společnost právnická osoba, subjektu údajů na požádání poskytne.

Článek IV.

Cena a platební podmínky

5. Smluvní strany berou na vědomí, že na tuto smlouvu nedopadá povinnost uveřejnění v registru smluv ve smyslu zákona č. 340/2015 Sb., o zvláštních podmínkách účinnosti některých smluv, uveřejňování těchto smluv a o registru smluv (zákon o registru smluv), ve znění pozdějších předpisů.

6. Součástí této smlouvy je její:

Příloha - geometrický plán pro vyznačení věcného břemene číslo

V ……………………. dne ………………… V obec dne ……………………….

Povinná příjmení právnická osoba

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.”).

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na nahrazení projevu vůle žalované s uzavřením smlouvy o zřízení věcného břemene (služebnosti) specifikované ve výroku I. rozsudku, kterou se žalovaná zavázala uzavřít na základě smlouvy o uzavření budoucí smlouvy o zřízení věcného břemene (služebnosti) a dohody o umístění stavby č. IV číslo; název stavby obec, ulice, anonymizováno p. číslo uzavřené mezi účastníky řízení dne 9. 4. 2020.

Žalovaná je státním občanem Ruské federace s pobytem na území České republiky, proto se soud zprvu zabýval otázkou pravomoci a příslušnosti českého soudu a otázkou rozhodného práva. Soud na daný vztah aplikoval - v souladu s § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém - per analogiam úpravu obsaženou ve Smlouvě mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních, vyhlášené pod č. 95/1983 Sb. (dále jen„ mezinárodní smlouva“), a dospěl k závěru, že podle čl. 18 mezinárodní smlouvy ve spojení s čl. 24 nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 1512/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech je dána jeho pravomoc i příslušnost k rozhodnutí věci a podle čl. 4 odst. 1 písm. c) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy je právem rozhodným právní řád České republiky.

V daném případě se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o.s.ř., nárok žalobkyně uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. Podle ustanovení § 153a odst. 2 o.s.ř. rozsudek pro uznání totiž nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Meze možnosti rozhodnout rozsudkem pro uznání jsou tedy zákonem dány týmiž okolnostmi, jimiž je omezena možnost uzavřít a schválit soudní smír. Znamená to, že rozsudkem pro uznání nelze rozhodnout ve věcech, u nichž jejich povaha nepřipouští uzavření smíru, a tehdy, kdyby rozsudek pro uznání byl v rozporu s právními předpisy. Právní teorie i soudní praxe zastává názor, že povaha věci připouští uzavření smíru zpravidla ve věcech, v nichž jsou účastníci v typickém dvoustranném poměru, jestliže hmotně právní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. Z uvedeného vyplývá, že povahou věci je vyloučeno uzavřít smír zejména a) ve věcech, v nichž lze zahájit řízení i bez návrhu (srov. § 13 zákona č. 232/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen„ z.ř.s.“); b) ve věcech, v nichž se rozhoduje o osobním stavu (srov. 13 z.ř.s. ve spojení s § 367, § 371 z.ř.s.); c) ve věcech, v nichž hmotné právo nepřipouští vyřízení věci dohodou účastníků právního vztahu. Zda smír není v rozporu s právními předpisy je soud povinen zkoumat při rozhodování o schválení smíru. Protože smír je dvoustranným dispozitivním úkonem účastníků řízení, který má základ v hmotném právu, je smír v rozporu s právními předpisy zejména tehdy, jestliže a) dohoda účastníků je z hlediska obecných požadavků kladených na právní úkony neplatná; z tohoto pohledu je v rozporu s právními předpisy i takový smír, který nebyl učiněn určitě a srozumitelně (uvedený požadavek je důležitý také proto, že schválený smír je titulem pro exekuci); b) se příčí kogentním ustanovením zákona nebo je obchází (srov. Bureš, Drápal, Krčmář, Mazanec, Občanský soudní řád, Komentář, I. díl, 6. vydání, 2003, C.H.Beck, str. 332, bod 5 a 6).

V daném případě se žalobkyně domáhala splnění povinnosti, k jejímuž splnění se žalovaná zavázala ve smlouvě o smlouvě budoucí uzavřené s žalobkyní ve smyslu § 1785 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), jejímž obsahem byl závazek žalované na výzvu žalobkyně uzavřít smlouvu o zřízení služebnosti v souladu s § 25 odst. 4 energetického zákona a § 1257 o.z.

Z toho, co bylo řečeno o přípustnosti uzavření soudního smíru, je nepochybné, že předmětem tohoto řízení jsou subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci (jejich nositelé) podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů volně nakládat, o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, a ve kterém tedy účastníci mohou uzavřít smír (srov. s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 4. 1. 2006 sp. zn. 30 Cdo 641/2005).

Soud tak postupem podle § 153a odst. 1, 3 o.s.ř. rozhodl rozsudkem pro uznání, jelikož se žalovaná nevyjádřila na výzvu soudu podle § 114b o.s.ř. doručenou jí do vlastníc rukou, čímž nastala fikce nároku uplatněného žalobou.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 2 600 Kč Tyto náklady představují zaplacení soudní poplatek ve výši 2 000 Kč a náklady nezastoupeného účastníka podle § 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., za 2 úkony po 300 Kč (předžalobní výzva a návrh ve věci samé), tj. ve výši 600 Kč.

Povinnost k zaplacení náhrady nákladů řízení byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ. Odvolání lze podat jen z důvodu, že nebyly splněny podmínky řízení, rozhodoval věcně nepříslušný soud prvního stupně, rozhodnutí vydal ve věci vyloučený soudce, soud byl nesprávně obsazen. Odvolacím důvodem jsou též skutečnosti a důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo za podmínek daných zvláštním zákonem (zákonem č. 120/2001 Sb.) u soudního exekutora.