OSPY 6 C 127/2019

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Bartošem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví ⟪LB:lb_006⟫ o zaplacení částek 500 000 Kč, 32 341 Kč, 2 280 Kč, 1 663 Kč, 1 396 Kč, 402 Kč

I. Řízení o zaplacení částky 1 140 Kč se zastavuje.

II. Řízení o zaplacení částky 1 663 Kč se zastavuje.

III. Řízení o zaplacení částky 201 Kč se zastavuje.

IV. Podílové spoluvlastnictví žalobce a žalované k nemovitostem, a to pozemku parc.č. St. anonymizováno o výměře 77 m2, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. číslo, stavba pro rodinou rekreaci, a k pozemku parc. číslo o výměře 446 m2, zahrada, vše zapsané u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Praha – východ, na listu vlastnictví číslo pro územní celek a katastrální uzemí, se zrušuje.

V. Nemovitosti, a to pozemek parc.č. St. anonymizováno o výměře 77 m2, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. číslo, stavba pro rodinou rekreaci, a pozemek parc. číslo o výměře 446 m2, zahrada, vše zapsané u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Praha – východ, na listu vlastnictví číslo pro územní celek a katastrální uzemí, se přikazují do výlučného vlastnictví žalobce.

VI. Žalobce je povinen zaplatit žalované na vypořádací podíl částku 1 040 000 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku.

VII. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 250 000 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku.

VIII. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 32 341 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

IX. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 1 140 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

X. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci ve výši 1 396 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

XI. Žaloba o zaplacení částky 250 000 Kč se zamítá.

XII. Žaloba o zaplacení částky 201 Kč se zamítá.

XIII. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 169 390 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobce.

XIV. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu Praha - východ doplatek soudního poplatku ve výši 1 905 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

XV. Žalovaná je povinna nahradit České republice na účet Okresního soudu Praha - východ náklady státu ve výši 5 634,17 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

XVI. Žalobce je povinen nahradit České republice na účet Okresního soudu Praha - východ náklady státu ve výši 1 126,83 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Z výpovědi svědka jméno příjmení soud zjistil, že se jedná o souseda účastníků, občas se baví přes plot, nenavštěvují se. To platí pro oba účastníky. Ohledně jejich soužití uvedl, že dříve měli pronajatu chatičku trochu níže, pak koncem 90. let tam zemřel soused, tu chatu koupili celé jméno žalobce, pak si přistavovali dodatečně koupelnu a jednu místnost. To ví, protože se vyjadřoval ke stavebnímu povolení. Svědek šel do důchodu v r. 2016, to tam žalobce bydlel, potom postupně pozoroval, že tam občas nebyl, v poslední době ho vídá velice zřídka. Žalovaná tam je. Na chatě není pořád, většinou tam jezdí od pátku do pondělka, takže nemůže říci, že je vidí denně. Ví, že tam žalovaná sekala trávu, vyřezávala uschlé stromy, starala se o živý plot, občas jí vidí něco dělat. To bylo asi poslední dva roky, žalobce tam nepřespává a v těch dvou posledních letech skoro není. Ohledně prací na nemovitosti uvedl, že na chatě neviděl dělat nikdy nic, co se týče udržovacích prací, občas žalobce posekal trávu, žalovaná myla nádrže na vodu. Poslední dva roky seká trávu paní celé jméno žalované, dříve sekal trávu pan celé jméno žalobce. Před těmi dvěma roky ty práce dělali spolu, starali se o to každý stejnou měrou, občas někam vyjeli na motorce, paní celé jméno žalované vařila a tak. Dělali tu rekonstrukci, ale na to měli firmu. Ještě před asi 10 lety tam kopali vodovod, žalobce si půjčoval sbíječku. Co se týká víkendů, tak může potvrdit, jak to zhruba bylo, ale co se týče všedních dnů, tak ne. O víkendu tam byli vždy oba. Podle něj odtud normálně jezdili do práce.

2. Z výpovědi svědka jméno příjmení soud zjistil, že se jedná o vzdálené sousedy, Ohledně soužití mezi účastníky mu nic bližšího známo není, akorát chodí kolem nich se psem. Myslí, že v současnosti tam bydlí pouze žalovaná, proč tam nebydlí žalobce, neví. Co se týká prací kolem chaty, tak přesně neví, mají tam malý trávník, teď tam seká žalovaná, dřív měly zarostlé stromy a nebylo tam vidět. V poslední době tam ubyly keře a stromy, které byly uschlé, takže to asi čistila žalovaná. Jak to bylo dříve, neví, něco se tam dělalo na střeše, dřív tam pravděpodobně sekal trávu žalobce. Ohledně okolností, za kterých se tam nastěhovali, uvedl, že z doslechu ví, že tam měli bydlet společně. Svědek na své chatě bydlí celoročně od r. 2009. Vídával denně jejich auta. To platí pro oba účastníky. Před r. 2009 na chatu dojížděl pouze o víkendech.

3. Ze znaleckého posudku číslo 2021 ze dne 23. 1. 2021 zpracovaného soudním znalcem Ing. Ladislavem Kubíkem soud zjistil, že obvyklá cena předmětné nemovitosti činí 2 080 000 Kč.

4. Podle ust. § 3028 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

5. Podle ust. § 1140 odst. 1 o. z. nemůže být nikdo nucen ve spoluvlastnictví setrvat.

6. Podle ust. § 1140 odst. 2 o. z. může každý ze spoluvlastníků kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.

7. Podle ust. § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

8. Podle ust. § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

9. Podle ust. § 1148 o. z. platí, že při zrušení spoluvlastnictví si spoluvlastníci vzájemně vypořádají pohledávky a dluhy, které souvisejí se spoluvlastnictvím nebo se společnou věcí.

10. V projednávané věci dospěl soud po provedeném dokazování k závěru, že žaloba (ve spojení s její změnou a uplatněním dalších nároků souvisejících se spoluvlastnictvím) byla podána z převážené části důvodně.

11. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že je nezbytné podílové spoluvlastnictví zrušit, když žalobce v tomto směru podal žalobu a žalovaná se zrušením podílového spoluvlastnictví vyjádřila souhlas. Účastníci se však neshodli na způsobu vypořádání zrušovaného podílového spoluvlastnictví k předmětné nemovitosti, když žalobce navrhoval přikázání předmětné nemovitosti do svého výlučného vlastnictví a žalovaná navrhovala přikázání nemovitosti do svého výlučného vlastnictví.

12. Žalobce stavěl návrh na přikázání věci do svého výlučného vlastnictví zejména na skutečnosti, že má k nemovitosti oproti žalované citový vztah, neboť předmětnou lokalitu navštěvoval v dětství, dále že to byl on, kdo inicioval koupi předmětné nemovitosti, přispěl na kupní cenu předmětné nemovitosti více peněžních prostředků nežli žalovaná, zhodnotil předmětnou nemovitost investicí ve výši 500 000 Kč tvořenou jeho výlučnými prostředky, nemovitost byl nucen opustit z důvodu na straně žalované, která se dopouštěla protiprávního chování a užívání nemovitosti mu znemožňovala, žalovaná má zajištěno bydlení v jiné nemovitosti na základě platné nájemní smlouvy, a konečně skutečnosti, že žalovaná oproti žalobci nedisponuje finančními prostředky na úhradu vypořádacího podílu včetně všech pohledávek žalobce za žalovanou tak, jak tyto pohledávky uplatnil žalobce v průběhu řízení.

13. Žalovaná opřela svůj návrh o argumenty, že i ona má citovaný vztah k dané nemovitosti, kterou obývá mnoho let, že přispěla na kupní cenu předmětné nemovitosti stejnou částkou jako žalobce, že oproti žalobci nemá zajištěno náhradní bydlení, když byt, k němuž jí svědčí nájemní právo, je užíván její dcerou s rodinou, že žalobce vlastní v předmětné lokalitě srovnatelnou nemovitost a konečně, že se o předmětnou nemovitost starala a užívala ji ve větším rozsahu nežli žalobce.

14. Soud provedl účastníky navržené důkazy na podporu jím uplatňovaných tvrzení, které vyhodnotil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, aby dospěl k závěru, že pro účely rozhodnutí o způsobu vypořádání (tj. zda připadne předmětná nemovitost do výlučného vlastnictví žalobce či žalované) bylo prokázáno ve prospěch žalobce více okolností, než ve prospěch žalované.

15. Konkrétně má soud za prokázané, že žalobce má intenzivnější citový vztah k chatě, než žalovaná, neboť žalobce si tento vztah vybudoval na základě návštěv dané lokality ve svém dětství, kdy jezdil za babičkou, jak vyplynulo z obou účastnických výpovědí. V tomto směru nemůže jako okolnost na roveň postavená obstát délka užívání předmětné chaty žalovanou, neboť i žalobce po téměř stejně dlouhou dobu předmětnou nemovitost (společně s žalovanou) užíval. Za relevantní tak považuje soud vztah k lokalitě daný jinými důvody, nežli právě časový aspekt užívání předmětné nemovitosti (pobytu v dané lokalitě).

16. Soud má dále za prokázané, že žalobce se více zasloužil o zhodnocení chaty prostřednictvím investice do rekonstrukce ve výši 500 000 Kč ze svých výlučných prostředků, jak opět vyplynulo z účastnických výpovědí, přičemž z této investice logicky profituje i žalovaná, neboť v důsledku investice žalobce došlo nepochybně k navýšení obvyklé ceny nemovitosti a tím i navýšení vypořádacího podílu ve prospěch žalované.

17. V řízení bylo prokázáno, že žalobce projevil větší starost o údržbu předmětné nemovitosti, když zařizoval její částečnou rekonstrukci a přístavbu, stejně tak se staral o úhradu nákladů souvisejících s užíváním chaty, když přinejmenším v posledním období, a to i v období, kdy chatu neužíval, platil sám většinu těchto nákladů, které chtěl následně proplatit od žalované.

18. Za podstatnou okolnost svědčící žalobci považuje soud vyšší míru průkaznosti solventnosti k vyplacení vypořádacího podílu, když žalobce transparentním způsobem prokázal svou solventnost předložením výpisu z účtu a vysvětlením, z jakých zdrojů získal úspory, které hodlá použít na vypořádací podíl, na rozdíl od žalované, která svou solventnost transparentním způsobem soudu neozřejmila, když ani nebyla ochotna sdělit veškeré okolnosti, za kterých si měla předmětné prostředky opatřit. V této souvislosti soud dodává, že žalovaná v rámci své výpovědi potvrdila, že nemalou část těchto prostředků (cca 700 000 Kč) tvoří půjčka, kterou je nucena si vzít od dcery a třetí osoby, jejíž identifikaci odmítla sdělit, stejně jako podrobnosti předmětné půjčky. Nadto vyvstává důvodná pochybnost, že přinejmenším část zbylých úspor, které mají být užity na vypořádací podíl, mají svůj původ ve společném jmění manželů, které zaniklo v roce 2018 v souvislosti s rozvodem manželství účastníků, neboť jak sama žalovaná ve své výpovědi uvedla, od podzimu 2018 byla přihlášena na úřad práce, od března 2019 je v důchodu, přičemž je zjevné, že těchto příjmů nemohla našetřit více než 500 000 Kč.

19. Za prokázanou skutečnost považuje soud vyšší míru příspěvku na kupní cenu ze strany žalobce, kdy tvrzení žalované, že část kupní ceny ve výši 150 000 Kč financovala výběrem peněžních prostředků z penzijního připojištění, bylo vyvráceno účastnickou výpovědí žalované a listinou o výběru penzijního připojištění, z nichž bylo prokázáno, že tento výběr byl uskutečněn až v roce 2007, přičemž ke koupi předmětné nemovitosti došlo v roce 2001.

20. Konečně soud v souladu s ust. § 132 o.s.ř. přihlédl k chování účastníků v průběhu řízení, kdy zohlednil vyšší míru hodnověrnosti žalobcem uváděných skutečností oproti nekonzistentnímu postoji žalované, která nejprve nesouhlasila se svou účastnickou výpovědí, následně své stanovisko přehodnotila, taktéž ohledně předmětné investice ve výši 500 000 Kč měnila svá procesní stanoviska ohledně spornosti či nespornosti této položky.

21. V neprospěch žalované je třeba zohlednit existenci závazků souvisejících s užíváním chaty, kdy žalovaná prokazatelně neuhradila žalobci část nákladů souvisejících s užíváním chaty.

22. Byť žalovaná tvrdila, že chatu užívala a starala se o ní ve větším rozsahu, v rámci své účastnické výpovědi tyto skutečnosti de facto dementovala.

23. Taktéž bylo vyvráceno, že by snad žalovaná použila částku 141 906 Kč z titulu výplaty z penzijního připojištění na rekonstrukci předmětné nemovitosti, která proběhla v roce 2016 s kolaudací k 23. 4. 2007, neboť předmětnou částku obdržela žalovaná až dva měsíce poté (dne 14. 6. 2007).

24. Pokud jde o otázku bytové potřeby, tak v zásadě platí, že oba účastníci dle přesvědčení soudu mohou své bytové potřeby i nadále realizovat mimo předmětnou nemovitost, když oběma účastníkům, jak vyplynulo z jejich výpovědí, svědčí užívací práva spojená s nájmem bytu. V této souvislosti soud konstatuje, že nebylo dle názoru soudu možné zohlednit fakt, že v bytě, který má žalovaná v obec pronajat, bydlí rodina dcery žalované, neboť přenechání užívání bytu dcerou žalovanou je dobrovolné rozhodnutí žalované a je třeba jej vnímat jako dobrovolné vzdání se bytové potřeby ve prospěch třetí osoby. Žalovaná nesnesla soudu žádné argumenty, proč by dcera žalované s manželem a vnučkou žalované nemohly bydlet v jiném bytě, který by si případně pronajali sami, a přenechali tak byt k užívání žalované coby skutečnému nájemci. Pokud by snad mělo jít o finanční důvody, soud poukazuje na výpověď žalované, která ohledně půjčky získané k výplatě vypořádacího podílu uvedla, že určitou částku jí půjčila právě dcera.

25. Na závěr soudu nemá zásadní vliv skutečnost, že žalobce ve stejné lokalitě vlastní jinou chatu, neboť ze znaleckého posudku vyplynulo, že se jedná o chatu nevhodnou k trvalému bydlení, jejíž stavebnětechnický stav je výrazně horší, než stav vypořádávané nemovitosti. Namítala-li žalovaná nepřesvědčivost znaleckého posudku, který se srovnáním stavebnětechnického stavu obou chat zabýval, tak této námitce přisvědčit nelze, neboť soud naznal, že znalec se pečlivě věnoval znaleckému úkolu, detailně popsal stav obou srovnávaných nemovitosti včetně odkazu na fotodokumentaci a přesvědčivě zdůvodnil, proč srovnávanou chatu znalec nepovažuje za celoročně obyvatelnou (viz popis vad srovnávaného objektu, odkaz na stáří objektu atd.). Jde-li o jiné srovnávací parametry (např. obvyklá cena, užitná plocha), tak jednak drobné odchylky ve prospěch předmětné nemovitost shledat lze (užitná plocha předmětné nemovitosti činí cca 80 m²; užitná plocha srovnávaného objektu činí 62 m²), ale zejména soud považuje za důležitější srovnávací faktor právě úroveň obyvatelnosti obou chat, která se dle předmětného posudku značně liší. Pro úplnost soud dodává, že i v případě přijetí závěru, že obě chaty v dané lokalitě srovnatelné jsou, jednalo by se dle přesvědčení soudu o podpůrnou okolnost svědčící pro přikázání předmětné nemovitosti do vlastnictví žalované. Soud má zároveň za to, že žalovaná tvrzení o možnosti žalobce užívat jinou obdobnou nemovitost ve stejné lokalitě mohla uplatnit před koncentrací řízení, která nastala při jednání dne datum. Nemůže se totiž prosadit výjimka z koncentrace řízení upravená v ust. § 118a odst. 1 věta poslední o.s.ř., že žalovaná tuto rozhodnou skutečnost bez své viny nemohla uvést dříve, neboť na koupi tohoto objektu (v k. ú. obec) upozornil sám žalobce již v podání ze dne datum. Z těchto důvodů soud pro nadbytečnost neprovedl důkaz výslechem znalce příjmení příjmení ani místním šetřením.

26. Okolnost spočívající v újmě, kterou by žalovaná utrpěla v důsledku rozhodnutí o přikázání nemovitosti do výlučného vlastnictví žalobce s ohledem na osobní poměry obou účastníků, vnímá soud jako potencionálně důležitou, nicméně blíže se soud tomuto možnému důsledku nevěnoval, neboť ve prospěch žalobce je třeba vzít v potaz další shora popsané okolnosti, které by ve svém souhrnu převážily okolnost tkvící v osobní újmě žalované pro případ, že by tato byla prokázána. Zároveň však nutno podotknout, že žalovaná v rámci své výpovědi neuvedla žádné zásadní skutečnosti, které by mohly vést k závěru, že žalobce svým závažným protiprávním či nemorálním jednáním zapříčinil rozvrat manželství a v konečném důsledku i psychickou újmu žalované. V průběhu řízení žalovaná uvedla, že napadání bylo vzájemné. K důvodům rozvodu vypověděla, že„ ani ona nebyla svatá“, neboť„ vzala žalobce vysavačem“ a potvrdila tak, že zranění, které si žalobce tímto způsobem přivodil, způsobila ona. Na druhé straně uvedla, že i žalobce jí napadal.

27. Pokud žalovaná uváděla, že má v budoucnu záměr osobně pečovat o svou sestru, je třeba zdůraznit, že žalovaná dle přesvědčení soudu takový záměr může realizovat i v jiné nemovitosti, kterou bude nadále užívat (byt v obec, k němuž žalované svědčí nájemní právo).

28. Jde-li o aspekt v podobě srovnání příjmů obou účastníků po dobu jejich soužití ve vazbě na výpověď žalobce, tak nezbývá než zdůraznit, že na tomto argumentu žalobní tvrzení postaveny nejsou, soud proto ani tuto okolnost při svém rozhodování nemohl reflektovat.

29. Z celkového vyznění výpovědi žalobce lze učinit závěr o tom, že existenci některých okolností svědčících pro přikázání předmětné nemovitosti potvrdil, oproti výpovědi žalované, která v zásadě poukazovala na celou řadu rovnocenných důvodů, pro které by mohla být předmětná nemovitost přikázána do vlastnictví žalované, ale i žalobce (viz společný záměr pořídit si předmětnou nemovitost, stejná míra úhrady kupní ceny, stejná míra užívání, stejná míra péče o údržbu, důvody rozpadu společného soužití a vzájemné chování atd.).

30. S přihlédnutím k uvedenému soud rozhodl o zrušení podílového spoluvlastnictví k předmětné nemovitosti (výrok IV.), dále o přikázání předmětné nemovitosti do výlučného vlastnictví žalobce (výrok V.), kdy pro tento způsob vypořádání podílového spoluvlastnictví svědčí většina zjištěných okolností, a současně jej zavázal k úhradě vypořádacího podílu ve prospěch žalované ve výši odpovídající ½ obvyklé ceny předmětné chaty zjištěné ze znaleckého posudku znalce Ing. Kubíka, tj. ve výši 1 040 000 Kč (výrok VI.).

31. Dalšími výroky (VII. - X.) soud v rámci tzv. širšího vypořádání spoluvlastnického vztahu rozhodl o povinnosti žalované uhradit žalobci polovinu investice do nemovitosti z jeho výlučných prostředků (250 000 Kč), když soud vyházel z nesporných tvrzení účastníků, dále dlužnou elektřinu (32 341 Kč), vodné a stočné za období prvního pololetí r. 2021 (1 140 Kč) a polovinu daně z nemovitosti (1 396 Kč), kdy soud vycházel z nesporných tvrzení účastníků a listinných důkazů. Jde-li o námitku splnění, kterou se žalovaná bránila vůči pohledávce žalobce na úhradu vodného a stočného za období první poloviny roku 2021 s poukazem na ručně psaný doklad o zaplacení ze dne 7. 3. 2021, tak nutno uzavřít, že tato listina úhradu dluhu za období 1. 1. 2021 - 30. 6. 2021 prokazovat nemůže, neboť předmětná faktura vodohospodářské společnosti byla vystavena až dne 30. 6. 2021.

32. Jelikož žalobce k vypořádání uplatnil celou částku své investice ve výši 500 000 Kč, musel soud žalobu co do ½ této částky zamítnout, neboť žalobce má nárok na úhradu poměrné části své investice dle velikosti spoluvlastnického podílu, v daném případě tedy ½.

33. Stejně tak soud zamítl žalobu co do úhrady pojištění odpovědnosti za období od února 2021 do srpna 2021, neboť má soud za prokázané, že tuto částku žalovaná žalobci uhradila, jak plyne z ručně psaného dokladu o zaplacení, v němž je tato částku zakomponována.

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. a přiznal převážně úspěšnému žalobci náhradu nákladů řízení v rozsahu 2/3, kdy v rozsahu 1/3 představující spor o vypořádání byl úspěšný, v rozsahu 1/3 představující spor o investici byl úspěšný z poloviny a v rozsahu 1/3 představující v komplexu spor o úhradu služeb byl až na nepatrně malou část také úspěšný. Z této úvahy plyne závěr o celkovém úspěchu žalobce ve věci co do 5/6 a neúspěchu co do 1/6, rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem pak ční 4/6, tedy 2/3.

35. Náklady řízení sestávají ze soudního poplatku za žalobu ve výši 7 000 Kč, soudního poplatku za rozšíření předmětu řízení ve výši 12 500 Kč a 1 905 Kč (položka 1 Sazebníku poplatků - přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů), zálohy na znalecký posudek ve výši 3 000 Kč, z odměny za zastupování účastníka advokátem podle § 7 (tarifní hodnota 1 040 000 Kč) ve spojení s § 8 odst. 5 (určení způsobu výpočtu tarifní hodnoty v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví) a § 8 odst. 3 (určení tarifní hodnoty při spojení věcí) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 18 úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 citované vyhlášky po 12 460 Kč (příprava a převzetí věci, sepis žaloby, sepis podání ve věci samé ze dne 9. 12. 2019, 5. 5. 2020, 1. 5. 2021, 31. 8. 2021, 9. 9. 2021, 19. 2. 2022, účast při jednání dne 20. 11. 2019, 18. 12. 2019, 29. 1. 2020, 11. 9. 2020 - přesahující 2 hodiny, 14. 5. 2021, 28. 7. 2021, 7. 1. 2022, 16. 2. 2022, 16. 3. 2022) a z částky 5 400 Kč představující paušální náhradu hotových výdajů za 18 úkonů právní služby podle § 13 odst. 3 citované vyhlášky.

36. Celkové náklady řízení činí 254 085 Kč, z toho 2/3 (míra úspěchu žalobce ve věci) představuje částku 169 390 Kč.

37. O splatnosti náhrady nákladů řízení k rukám advokáta úspěšného účastníka soud rozhodl podle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.

38. K aplikaci ust. § 150 o.s.ř. soud neshledal důvody, neboť povaha řízení o zrušení podílového spoluvlastnictví sama o sobě neodůvodňuje obecné potlačení základního pravidla stanoveného o.s.ř. pro náhradu nákladů řízení (úspěch ve věci, § 142 odst. 1 o.s.ř.) ve prospěch výjimečného řešení podle § 150 o.s.ř. (viz např. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 186/20). Žalovaná v tomto směru neuvedla žádné konkrétní důvody, proč by se soud měl od pravidla vyjádřeného v ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., resp. ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. odchýlit a žalobci náhradu nákladů řízení nepřiznat.

39. O povinnosti žalobce k doplacení soudního poplatku soud rozhodl ve vazbě na uplatnění nových nároků v rámci tzv. širšího vypořádání podílového spoluvlastnictví podáním ze dne datum, kdy se splatnost poplatkové povinnosti váže ke konečnému rozhodnutí ve věci samé.

40. O náhradě nákladů státu bylo rozhodnuto dle ust. § 148 o.s.ř. s přihlédnutím k míře úspěchu účastníků ve věci, přičemž soudem vyplacené znalečné z rozpočtových prostředků státu činí 6 761 Kč (6 061 Kč - znalečné pro Ing. Kubíka, 700 Kč - znalečné pro Ing. Raucha). Žalovaná je tak povinna zaplatit na náhradě nákladů státu částku 5 634,17 Kč, žalobce je povinen zaplatit na náhradě nákladů státu částku 1 126,83 Kč.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.