OSPY 8 C 118/2021-32

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Sochorovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_004⟫ pro zrušení práva společného nájmu družstevního bytu

I. Žaloba o rozhodnutí tak, že

1) právo společného nájmu účastníků k družstevnímu bytu číslo nacházejícímu se ve třetím nadzemním podlaží domu adresa v obci anonymizováno nad příjmení – příjmení jméno, část územní celek, se zrušuje,

2) určuje se, že družstevní byt číslo nacházející se ve třetím nadzemním podlaží domu adresa v obci anonymizováno nad příjmení - příjmení jméno, část územní celek, bude od právní moci tohoto rozsudku užívat žalovaná jako výlučný nájemce, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení práva společného nájmu družstevního bytu číslo v domě s adresa v obci anonymizováno nad příjmení - příjmení jméno, část územní celek (dále jen„ byt číslo“) a dále určení, že po právní moci rozsudku bude byt číslo nadále užívat pouze žalovaná jako výlučný nájemce. Žalobce uvedl, že účastníci byli manželi v období od 25. 2. 1984 do 8. 5. 2013. Za trvání manželství účastníků vzniklo společné členství v bytovém družstvu BYTOVÉ DRUŽSTVO anonymizováno. příjmení číslo, IČ: číslo (dále jen„ Družstvo anonymizováno. příjmení“) a na základě smlouvy ze dne 16. 8. 2001 pak vznikl společný nájem účastníků k bytu číslo v Družstvu anonymizováno. příjmení. Krátce po rozvodu manželství žalovaná vyměnila zámky v bytu číslo zamezila žalobci v užívání bytu. Nájemné a poplatky za byt číslo od té doby hradí žalovaná. Účastníci nepodali ve lhůtě 3 let od právní moci rozhodnutí o rozvodu manželství návrh na vypořádání společného jmění manželů soudem. S ohledem na to, že žalobce nemohl byt číslo užívat, byl nucen najít si jiné bydlení. Poté co bude rozhodnuto o tom, že výlučným nájemce bytu bude určena žalovaná, je žalobce připraven podat návrh na vypořádání podílového spoluvlastnictví k hodnotě členského podílu v Družstvu anonymizováno. příjmení, resp., případně se o vypořádání mimosoudně dohodnout se žalovanou.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. K jednání dne 2. 2. 2022 se nedostavila, přestože byla k jednání řádně obeslána. Neomluvila se, nežádala důvodně o odročení, bylo proto jednáno v její nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

Z provedeného dokazování bylo zjištěno:

3. Z rozsudku zdejšího soudu ze dne 27. 3. 2013, č. j. 20 C 15/2013-9, bylo zjištěno, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne 25. 2. 1984 a bylo tímto rozhodnutím rozvedeno ke dni 8. 5. 2013, kdy rozsudek nabyl právní moci.

4. Ze smlouvy o přenechání družstevního bytu do užívání ze dne 16. 8. 2001 bylo zjištěno, že touto smlouvou byl za trvání manželství účastníků přenechán byt číslo k užívání žalovanému.

5. Soud dále zjistil, že ke dni 1. 3. 2017 byla vyhotovena listina, jejímž obsahem je návrh nové smlouvy o přenechání družstevního bytu do užívání, kdy na tomto návrhu je jako výlučný nájemce uveden žalobce. Tento návrh nebyl podepsán ani jednou z označených smluvních stran.

6. Z předžalobní výzvy ze dne 13. 1. 2021 včetně dokladu o odeslání bylo zjištěno, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k jednání ohledně toho, kdo z účastníků bude nadále výlučným nájemcem bytu číslo.

7. V rámci účastnického výslechu žalovaného bylo ze strany žalobce soudu sděleno: Žalobce pro neshody s žalovanou v bytě číslo již 9 let nebydlí. Byt je užíván žalovanou, příležitostně byt užívají také děti účastníků. Byt byl před 12 lety zrekonstruovaný a žalobce jej opouštěl v dobrém stavu. Žalobce se na řešení dispozice s bytem snažil s žalovanou opakovaně mimosoudně dohodnout. Byť se účastníci předběžně dohodli na prodeji bytu, přestala žalovaná později s žalobcem komunikovat. Žalovaná v současné době trpí zdravotními potížemi, způsobenými nadměrnou konzumací alkoholu. Poplatky a nájemné za byt by měly být řádně hrazeny. Žalobce v současné době bydlí v jiném nájemním bydlení, nicméně pokud by žalovaná o byt číslo neměla zájem, žalobce by rád v bytě číslo bydlel. Pronajímatel by neměl být problém s tím, aby byla žalovaná určena výlučnou nájemkyní bytu číslo.

8. Po právní stránce soud posoudil věc podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“) a to s ohledem na přechodné ustanovení § 3028 a § 3074 nyní účinného zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Tato úvaha o aplikovatelné právní úpravě je blíže zdůvodněna v bodě 13. odůvodnění tohoto rozsudku.

9. Podle § 3028 odst. 1 o. z., tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle odst. 3 tohoto ustanovení, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy

10. Podle § 3074 odst. 1 o. z., nájem se řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti, i když ke vzniku nájmu došlo před tímto dnem; vznik nájmu, jakož i práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. To neplatí pro nájem movité věci ani pro pacht.

11. Podle § 703 odst. 1 obč. zák., jestliže se za trvání manželství manželé nebo jeden z nich stanou nájemci bytu, vznikne společný nájem bytu manžely. Podle odst. 3 téhož ustanovení, vznikne-li jen jednomu z manželů za trvání manželství právo na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu, vznikne se společným nájmem bytu manžely i společné členství manželů v družstvu; z tohoto členství jsou oba manželé oprávněni a povinni společně a nerozdílně.

12. Podle § 705 odst. 1 obč. zák., nedohodnou-li se rozvedení manželé o nájmu bytu, soud na návrh jednoho z nich rozhodne, že se zrušuje právo společného nájmu bytu. Současně určí, který z manželů bude byt dále užívat jako nájemce. Podle odst. 2 téhož ustanovení, nabyl-li práva na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu jeden z rozvedených manželů před uzavřením manželství, zanikne právo společného nájmu bytu rozvodem; právo byt užívat zůstane tomu z manželů, který nabyl práva na nájem bytu před uzavřením manželství. V ostatních případech společného nájmu družstevního bytu rozhodne soud, nedohodnou-li se rozvedení manželé, na návrh jednoho z nich o zrušení tohoto práva, jakož i o tom, kdo z nich bude jako člen družstva dále nájemcem bytu; tím zanikne i společné členství rozvedených manželů v družstvu.

13. Jak vyplývá např. z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2015, sp. zn. 26 Cdo 2245/2015, právo na zrušení společného nájmu bytu vzniká až okamžikem rozvodu, a proto bylo-li manželství rozvedeno před účinností o. z., posoudí se návrh na zrušení společného nájmu podle ustanovení obč. zák. V tomto bodu dal tedy soud zcela zapravdu žalobci a věc posoudil podle právní úpravy účinné v době rozvodu manželů, tedy podle obč. zák.

14. V řízení bylo prokázáno, že za trvání manželství vzniklo účastníkům společné členství v bytovém družstvu a společný nájem bytu. Dále bylo prokázáno, že účastníci ani po rozvodu manželství nepodali do 3 let od právní moci rozhodnutí o rozvodu návrh na vypořádání společného jmění manželů. Vyvstává tak otázka, v režimu jakého zákonného ustanovení může být po marném uplynutí tříleté lhůty vypořádán společný členský podíl v bytovém družstvu a společný nájem. Tato otázka již byla judikaturou vyřešena, když Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 31. 3. 2004, sp. zn. 22 Cdo 2565/2003 uvedl, že:„ Pokud v daném případě do tří let od zániku bezpodílového spoluvlastnictví ke zrušení práva společného užívání družstevního bytu účastníky ve smyslu § 177 ObčZ (nyní společného nájmu družstevního bytu podle § 705 odst. 2 ObčZ v platném znění) a k vypořádání členského podílu v rámci vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví účastníků nedošlo, pak jeho vypořádání spadá pod režim § 149 odst. 4 ObčZ jako tzv. ostatní majetkové právo manželům společné. Toto právo se již vypořádává podle zásad pro vypořádání podílového spoluvlastnictví (§ 142 ObčZ), nikoli za použití § 150 ObčZ.“

15. Z citovaného rozsudku Nejvyššího soudu tedy vyplývá, že pokud není ve tříleté lhůtě od rozvodu manželství podán návrh na vypořádání společného jmění manželů, dostává se právo společného nájmu dle § 150 odst. 4 obč. zák. do podílového spoluvlastnictví rozvedených manželů, konkrétně pak společný nájem představuje majetkové právo manželům společné. To znamená, že za dané situace již právo není vypořádáno v režimu zrušení práva společného nájmu soudem dle § 705 obč. zák., ale musí být vypořádáno jako„ běžné“ podílové spoluvlastnictví dle § 142 obč. zák. S ohledem na to, že žalobce svůj žalobní nárok formuloval dle § 705 obč. zák. soud s ohledem na výše uvedenou judikaturu shledal, že podané žalobě nelze vyhovět. V projednávané věci se jedná o případ, kdy se právo společného nájmu v důsledku nepodání návrhu na vypořádání SJM stalo společným majetkovým právem účastníků, náležejícím do jejich podílového spoluvlastnictví a již toto zjištění vede nutně k závěru, že žaloba je v celém jejím rozsahu nedůvodná. Soud tak podanou žalobu v celém rozsahu zamítl (výroky I. a II.).

16. Jestliže mezi účastníky nebyl do tří let od zániku manželství podán návrh na vypořádání jejich majetkového společenství vzniklého za manželství, na majetková práva manželům společná se přiměřeně použije ustanovení o podílovém spoluvlastnictví, přičemž se vychází z toho, že jejich podíly na takovém majetku jsou stejné (§ 150 odst. 4 Obč. Z). Platí nevyvratitelná domněnka, že účastníci jsou z majetkových práv oprávněni a zavázáni rovným dílem. Pokud jde o druhou část žalobního nároku, v řízení bylo prokázáno, že žalovaná byt užívá, přičemž pro neshody účastníků je fakticky nemožné, aby byt byl užíván oběma účastníky společně. Nebyly shledány okolnosti, které by svědčily pro závěr, že žalovaná se nadále nemůže stát výlučnou nájemkyní bytu. Návrhu žalobce na určení, že výlučnou nájemkyní předmětného bytu bude po právní moci tohoto rozsudku žalovaná však nemohlo být vyhověno vzhledem k tomu, že žalobce se návrhem zároveň nedomáhá určení, že žalovaná se stane jediným členem družstva. Bylo-li by vyhověno takto podanému návrhu, aniž by bylo zároveň stanoveno, že žalovaná bude nadále jako nájemce a člen družstva byt užívat, nedošlo by k domněnce zániku společného členství v družstvu. Pokud by se žalobce zároveň domáhal určení, že žalovaná bude nadále jako člen družstva a nájemce bytu byt užívat zaniklo by společné členství manželů. Členský podíl v družstvu by se tak stal majetkovým právem jednoho z manželů, které by dále bylo vypořádáno dle zásad pro vypořádání podílového spoluvlastnictví (§ 142 ObčZ).

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalovaná byla v řízení zcela úspěšná, neboť žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta. Zároveň však byla žalovaná po celou dobu soudního sporu nekontaktní a z obsahu spisu vyplývá, že jí žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto ve výroku III. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.