OSPY 9 C 126/2021

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Stejskalovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovaným: 1. celé jméno žalované, datum narození ⟪LB:lb_004⟫ bytem adresa žalované a žalované ⟪LB:lb_005⟫ 2. celé jméno žalované, datum narození ⟪LB:lb_006⟫ bytem adresa žalované a žalované ⟪LB:lb_007⟫ zastoupená obecnou údaje o zástupci ⟪LB:lb_008⟫ pro výživné otci

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovaným platit mu společně a nerozdílně výživné ve výši 10 000 Kč měsíčně počínaje od října 2021, a to vždy k prvnímu dni kalendářního měsíce předem, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u nadepsaného soudu dne 6.10.2021 se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovaným platit mu společně a nerozdílně výživné ve výši 10 000 Kč měsíčně počínaje měsícem říjnem 2021. Tvrdil, že je otcem obou žalovaných, přičemž není schopen sám se živit. Dne datum dosáhl věku pro odchod do důchodu, avšak žádost o přiznání starobního důchodu mu byla rozhodnutím obec správy sociálního zabezpečení v obec ze dne 12.8.2021 č.j. R-12.8.2021-4210/570 628 1988 zamítnuta. Žalobce se rovněž žádostí ze dne 30.11.2020 domáhal poskytnutí dávky hmotné nouze – příspěvku na živobytí, přičemž i tato žádost byla zamítnuta (rozhodnutím Úřadu práce ze dne 4.3.2021 č.j. 75517/2021/BBA), neboť žalobce není veden v evidenci uchazečů o zaměstnání. Dle názoru žalobce je evidence uchazečů o zaměstnání spojena s celou řadou omezení ústavních práv a zaručených svobod, když se v rozporu s Listinou základních práv a svobod musí podrobit nuceným pracíma službám, musí se vzdát práva na zachování lidské důstojnosti (když musí ve stáří např. zametat ulice, ačkoliv jako vysokoškolsky vzdělaný do té doby vykonával vysoce kvalifikované práce), neplatí pro něj právo vlastnit majetek (když se musí např. vzdát vlastnictví automobilu), neplatí pro něj nedotknutelnost obydlí, neboť musí strpět kontroly své domácnosti úředními osobami úřadu práce, rovněž pro něj neplatí svoboda pohybu, neboť se musí soustavně dostavovat k pohovorům na úřad práce a s jeho doručenkami marně objíždět v širokém okolí určené zaměstnavatele, kteří mu otiskem razítka potvrdí, že o něj nemají zájem, a ani nemá právo na svobodnou volbu povolání, neboť je nucen nastoupit do práce určené mu úřadem práce, ačkoliv je pro něj z nejrůznějších důvodů nevhodná. Zdůraznil, že žalované nenutil přihlásit se na úřad práce a pobírat sociální dávky, neposílal je vykonávat nekvalifikované práce do továren anebo na ulici, aby byly totožným způsobem ponižovány, ale živil je, aby mohly studovat, měly vysoké výdělky a mohly jej poté v seniorském věku podporovat. K osobním poměrům žalované 1) žalobce tvrdil, že nemá žádnou vyživovací povinnost, je svobodná a bezdětná, je inženýrkou ekonomie a k trvalému pobytu je hlášena v domě své matky v obec, ulice a číslo. Je zaměstnána u společnosti právnická osoba, kde pobírá mzdu cca 50 000 Kč měsíčně, dále má nespecifikované příjmy od název sportovního klubu akciová společnost, kde vykonává funkci trenérky kopané dorostenek, od 20.7.2013 má přerušené živnostenské podnikání. Kupní smlouvou ze dne 16.6.2021 získala 1 800 000 Kč prodejem pozemku v k.ú. obec, který jí žalobce se svoji manželkou daroval (darovací smlouva z 7.7.2004), aniž by se s žalobcem spravedlivě rozdělila. Vlastní dva byty: jednak v obec – obec, který jí žalobce daroval (darovací smlouva z 30.3.2005), který pronajímá za tržní cenu kolem 10 000 Kč měsíčně, a dále byt v obec – část obce, který má rovněž od žalobce a který taktéž pronajímá za cca 15 000 Kč měsíčně. K osobním poměrům žalované 2) žalobce tvrdil, že i ona nemá žádnou vyživovací povinnost, je svobodná a bezdětná, má vysokoškolské vzdělání a od 1.4.2020 je zaměstnána u právnická osoba se sídlem v země na pozici specialisty automatizace robotických systémů s průměrným měsíčním výdělkem cca 3 000 EUR.

2. Žalovaná 1) navrhla žalobu zamítnout. Namítla, že se ze strany žalobce jedná o šikanózní žalobu, ve svých písemnost žalovanou 1) neustále kriminalizuje a očerňuje její dobré jméno, uvádí nepravdy a vymýšlí si situace, aby vyzněly v jeho prospěch. Na žalovanou 1) podal cca 40 žalob v průběhu 10 let; sám je účastníkem řízení v cca 350 spisových značkách vedených u Městského soudu v Praze. Na žalovanou 1) podal již dvě žaloby na výživné – u Obvodního soudu pro Prahu 10 (sp.zn. 26C 82/2019), kdy vzal v roce 2020 žalobu zpět, a u Obvodního soudu pro Prahu 3 (sp.zn. 10C 2/2020), kdy byla žaloba zamítnuta. Rovněž na žalovanou 2) podal žalobce 2 žaloby na výživné – u Obvodního soudu pro Prahu 10 (sp.zn. 10C 277/2020), kdy vzal žalobu zpět, a u Okresního soudu v Třebíči (sp.zn. 5C 180/2020). Sám žalobce neplnil řádně anonymizována dvě slova vůči žalované 2), za což byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců s podmíněným odkladem v trvání 18ti měsíců (rozhodnutí název soudu sp.zn. spisová značka). Žalobce neúspěšně uplatňoval nárok na výživné i po matce žalovaných, své bývalé manželce. Soudy v obou případech návrh zamítly, neboť žalobce neprokázal, že by nebyl schopen zajistit si odpovídající zaměstnání a tím i dostatečné příjmy nutné k pokrytí jeho potřeb. Žalobce je veden u úřadu práce s přerušeními od roku 2011, v roce 2015 získal práci ve svém oboru, kterou po 14ti dnech bez udání důvodu opustil. Namísto toho zakládá politickou stranu„ příjmení anonymizována dvě slova anonymizována dvě slova“, v roce rok kandiduje za anonymizována dvě slova a v posledních volbách do Poslanecké sněmovny se objevuje na kandidátní listině strany anonymizována dvě slova anonymizováno. Žalobce vykazuje zvláštní chování, o čemž svědčí např. je odsouzení za anonymizováno matky žalovaných (vedeno u název soudu, sp.zn. spisová značka), v letech 2008 2014 uplatnil žalobce celkem 9 žádostí u Ministerstva spravedlnosti na náhradu škody, přičemž všechny byly zamítnuty, 4 žaloby podal na Ministerstvo vnitra. Doposud na svou bývalou manželku, matku žalovaných, její rodiče, žalované a mnohé státní instituce podal přes 100 žalob. V roce 2019 podal žalobce na žalovanou 1) exekuci, ačkoliv vzájemné pohledávky byly již započteny; došlo k zablokování účtu, v důsledku čehož zůstala žalovaná 1) ze dne na den bez finančních prostředků; exekuce byla následně zamítnuta. Žalovaná 1) dále namítla, že se s žalobce od roku 2011 nestýká, kontakt s ním nevyhledává, a to z důvodu jeho chování vůči žalované 1) i její rodině. Poslední roky společného bydlení byly ve znamení psychického a fyzického domácího násilí z jeho strany, s rodinou museli bydlet rodiče matky žalovaných, aby je před útoky žalobce chránili, začasté zasahovala policie. Z domu před žalobcem utekly a následně se s ním matka žalovaných rozvedla. Chování a jednání žalobce zničilo vzájemné rodinné vztahy, žalobce nerespektuje rozhodnutí soudů, podává nové žaloby. Žalobce si neuvědomuje důsledky svého chování, kdy jeho dobrovolné neplacení nákladů řízení za prohrané soudní spory, zdravotní pojištění, výživného na žalovanou 2), závazků plynoucích z podnikání vede k exekucím. V důsledku toho byl vydražen spoluvlastnický podíl zahrady v anonymizována dvě slova anonymizováno, který žalobce vlastnil. Žalobce se tak svoji vinou ocitl v dluhové pasti. Zamítnutá žádost o starobní důchod i o příspěvek na živobytí je následkem rozhodnutí žalobce neodpracovat potřebný počet let a neplatit sociální pojištění. S ohledem na popsané chování žalobce má žalovaná 1) za to, že poskytování výživného se jeví v rozporu s dobrými mravy.

3. Rovněž žalovaná 2) navrhla žalobu zamítnout. Namítla shodně s žalovanou 1), že se jedná o šikanózní žalobu na výživné, a to již třetí v pořadí (první byla podána u Obvodního soudu pro Prahu 10 – sp.zn. 10C 277/2020 a Okresnímu soudu v Třebíči – sp.zn. 5C 180/2020). Namítla, že se žalobce snaží vzbudit soucit, nicméně pro způsob života, tedy neodpracovat potřebný počet let na důchod, se rozhodl sám. Žalobce věnuje veškerý volný čas psaní nových žalobních návrhů na žalovanou 2) a její rodinu. Sám požaduje po žalované 2) výživné, nicméně anonymizováno povinnost vůči žalované 2) neplnil, za což byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu 18 měsíců (rozhodnutí název soudu sp.zn. spisová značka).

4. V průběhu řízení žalobce doplnil svoje tvrzení, že žalovaná 1) jej spolu s její matkou zbavily materiální základny k výkonu samostatné výdělečné činnosti v oboru developerské výstavby bytových domů, kterou nadstandardně zajišťoval obživu rodině od roku 1993. Žalovaná 1) odmítá vrátit žalobci nemovitý majetek, který jí rodiče pouze naoko darovali prostřednictvím 6ti darovacích smluv, aby tak ochránili majetek před soudními exekucemi. Součástí těchto předstíraných převodů bylo ujednání, že bude na daných nemovitých věcech dále vykonávat svou samostatnou výdělečnou podnikatelskou činnost ve výstavbě na základě zplnomocnění a souhlasů, což však žalovaná 1) hrubě porušila, když všechny souhlasy s připravovanými stavbami zrušila. Žalobce měl zájem na developerské výstavbě rodinného dvojdomku v k.ú. obec, kde již vyřídil stavební povolení a v roce 2009 nechal strojně vyhloubit základy, ale žalovaná 1) je nechala zasypat, a jeho záměr tím zlikvidovala. Žalobce se neúspěšně soudní cestou domáhá od roku 2010 vrácení tohoto pozemku od žalované 1). Žalovaná 1) se dále dne 26.11.2009 neoprávněně zmocnila finančních prostředků ve výši 544 000 Kč na bankovním účtu č. bankovní účet ukrytými zde žalobcem před věřiteli, přičemž v součinnosti se svojí matkou tyto peníze převedla na účet otce své matky a prostředky i nadále neoprávněně zadržuje. Žalovaná 1) rovněž zmařila podnikatelský záměr žalobce na výstavbu bytového domu na obec a číslo – část obce, kde opět odvolala souhlas vlastníka pozemku, který jí žalobce daroval, čímž znemožnila žalobci zisk, který by mu zajistil živobytí po ukončení smlouvy u Ředitelství vodních cest ČR (dne 30.6.2011). Žalovaná 1) dále nechala v roce 2011 zbořit žalobcův dům a jeho trvalé bydliště v obec část obce na pozemku parc. číslo kde měl žalobce (v rodinném domě, prostorné garáži a 4 parkovacích stáních) veškeré zázemí pro výkon podnikatelské činnosti. Žalovaná 1) v roce 2014 zahájila proti žalobci několik exekucí, a to i pro zcela bagatelní částky řádově v tisících korun z titulu nákladů řízení. Žalovaná 1) od roku 2010 inkasuje výnosy z pronájmu bytu v obec obec, které jí žalobce pouze naoko daroval, aniž by tyto výnosy předala žalobci. Stejně tak žalovaná 1) nevydala žalobci výnos z prodeje zemědělských a lesních pozemků v obec (okres okres), které jí žalobce disimulovaně převedl v roce 2004. Žalovaná 1) dále paralyzovala podnikatelskou činnost žalobce, když se podvodem zmocnila jeho garáže o 4 stáních v obec – část obce, kde byla zaparkovaná osobní vozidla, uložena stavební technik, nářadí a potřeby. Žalovaná 1) podala dne 6.6.2014 ohlášení této stavby garáže k zápisu do katastru nemovitostí, přičemž přílohou bylo i neoprávněně získané kolaudační rozhodnutí, ačkoliv věděla, že stavebníkem nikdy nebyla, materiál ani stavební služby neplatila. Na zbídačení žalobce se nemalou měrou podílela též matka žalovaných, bývalá manželka žalobce, jméno příjmení, a to difamačními dopisy adresovanými Ředitelství vodních cest ČR, pro které žalobce pracoval jako osoba samostatně výdělečně činná, rovněž se i osobně dostavila do sídla této společnosti, před personálem poškozovala jeho dobrou pověst, rozdávala ryze soukromé písemnosti a úřední listiny, což se dozvěděl až následně, neboť byl v této době na služební cestě. To vedlo k tomu, že s žalobcem byla s účinností od 1.7.2011 ukončena ze strany Ředitelství vodních cest ČR spolupráce; pokud by k takovému jednání matky žalovaných nedošlo, mohl tam žalobce pracovat dodnes. Matka žalovaných rovněž ukradla stavební buňku, kterou měl žalobce postavenou na dalším pozemku parc. číslo obec část obce, když ji prodala včetně movitých věcí, které se uvnitř nacházely, a peníze si ponechala. V důsledku popsaných jednání žalované 1) a její matky, které znamenaly zmaření žalobcových podnikatelských záměrů a totální likvidace jeho samostatné výdělečné činnosti, žalobce od roku 2009 neměl sebemenší možnost opatřit si peníze na slušné živobytí a na starobní penzi a úhradě dluhů ve společném jmění manželů.

5. Soud ve věci provedl listinné důkazy, z nichž učinil tato skutková zjištění:

6. Z rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajská pobočka v obec ze dne 4.3.2021 č.j. 75517/2021/BBA bylo zjištěno, že tento správní orgán zamítl žádost žalobce ze dne 30.11.2020 na přiznání příspěvku na živobytí. Rozhodnutí bylo odůvodněno tím, že žalobce nedoložil doklad o výkonu pracovní či obdobné činnosti, nevykonával samostatně výdělečnou činnost, nebyl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání, nebyl v dočasné pracovní neschopnosti, nebyl invalidní ve třetím stupni, nebyl osobou pobírající peněžité dávky anonymizováno pojištění, nebyl poživatel příspěvku na péči ve II., II. anebo IV. stupni, a tudíž nebyl žalobce uznán osobou v hmotné nouze dle § 3 odst. 1 písm. a) zákona č. 111/2006 Sb., v platném znění, a nevznikl mu nárok na dávku hmotné nouze. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 27.3.2021.

7. Z rozhodnutí obec správy sociálního zabezpečení ze dne 12.8.2021 č.j. R-12 2021 – 4210/570 628 1988 včetně průvodního dopisu ze dne 10.2.2022 (čl. 61) bylo zjištěno, že žádost žalobce o přiznání starobního důchodu byla zamítnuta. Rozhodnutí bylo odůvodněno tím, že žalobce ke dni podání žádosti (28.2.2021) získal pouze 26 roků a 228 dnů doby pojištění a pouze 19 roků a 149 dnů doby pojištění dle § 11 a § 13 zákona č. 155/1995 Sb., v platném znění, nesplňuje zákonnou podmínku získání 35 let doby pojištění dle § 29 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., v platném znění, ani podmínku 30ti let doby pojištění dle § 11 a § 13 zákona č. 155/1995 Sb., v platném znění. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 14.9.2021.

8. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 6.1.2021 č.j. 10C 2/2020-291 spolu s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19.5.2021 č.j. 11Co 89/2021-343 bylo zjištěno, že žalobce podal žalobu na výživné proti žalované 1), která byla zamítnuta. Soud prvního i druhé stupně dospěl k závěru, že žalobce není ve stavu odkázanosti na žalovanou 1), a tudíž nesplňuje zákonné předpoklady pro přiznání výživného.

9. Z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 3.8.2020 č.j. 10C 277/2020-12 (které si soud vyžádal postupem podle § 120 odst. 2 o.s.ř., neboť se jednalo o řízení ve věci výživného na žalovanou 2), jak bylo žalovanou 2) v řízení tvrzeno) bylo zjištěno, že řízení na určení výživného ve výši 7 000 Kč měsíčně, které žalobce požadoval po žalované 2), bylo z důvodu zpětvzetí žaloby zastaveno. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 16.9.2020.

10. Z rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 27.5.2021 č.j. 5C 180/2020-95 bylo zjištěno, že soud zamítl žalobu na určení výživného, kterého se domáhal žalobce po žalované 2). Z odůvodnění rozhodnutí bylo zjištěno, že nárok na přiznání výživného je v rozporu s dobrými mravy, kdy nelze k tíží žalované 2) přičítat skutečnosti, že žalobce nesplňuje podmínky pro přiznání starobního důchodu ani přiznání dávek ve hmotné nouzi. Rovněž bylo třeba zohlednit, že žalobce sám vůči žalované 2) vyživovací povinnost řádně neplnil. Jak potvrzuje přípis Okresního soudu v Třebíči ze dne 25.1.2022 (čl.55), rozsudek dosud nenabyl právní moci, neboť bylo podáno odvolání.

11. Dle ustanovení § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ o.z.“) Předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

12. Dle ustanovení § 911 o.z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

13. Dle ustanovení § 915 odst. 2 o.z. dítě je povinno zajistit svým rodičům slušnou výživu.

14. Žalobce se domáhá výživného po svých dcerách jako zletilých dětech z důvodu, že není schopen sám se živit.

15. Základním a obecným předpokladem pro vznik a trvání vyživovací povinnosti je zásadně tzv. stav odkázanosti na výživu na straně oprávněného, tedy neschopnost samostatně uspokojovat všechny své potřeby, ať už vlastní prací či ze svého majetku a z dávek z pojistných systémů, např. starobního důchodu či peněžité pomoci v mateřství, či z i nepojistných systémů, např. dávek státní sociální podpory. K tomu viz komentář k § 912. Pro výši rozsahu výživného jsou pak na straně oprávněného relevantní odůvodněné potřeby a jeho majetkové poměry (viz § 913 odst. 1), resp. existence zisku (viz § 912). Nicméně zákon z tohoto pravidla stanoví výslovně výjimky, a klade tak důraz na rodinnou solidaritu, (viz Králíčková, Z., Hrušáková, M., Westphalová, L. a kol. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655−975). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, komentář k ustanovení § 911 o.z.). Jinými slovy základním hmotněprávním kritériem pro vznik práva na výživné oprávněného je jeho potřebnost (stav odkázanosti na výživu) a dále jeho neschopnost sám se o sebe – pokud jde o výživu – postarat. Samo kritérium neschopnosti sám se živit je třeba definovat tak, že oprávněný nedisponuje žádným vlastním příjmem, nebo disponuje příjmem tak nízkým, že nepostačuje krýt jeho potřeby, anebo výnosy z majetku, který mu patří (event. jej spravuje), nedostačují pro úhradu jeho osobních potřeb. (viz např. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 4. 2022, č. j. 20 Co 78/2022-124).

16. Žalobce odvozuje svoji neschopnost sám se živit z toho, že není zaměstnán (od roku 2011), nepobírá dávky v nezaměstnanosti, přičemž mu nebyl přiznán ani starobní důchod ani nárok na dávky hmotné nouze. Dále tvrdil, že tato neschopnost sám se živit pramení z toho, že mu žalovaná 1) a její matka (bývalá manželka žalobce) zhatila podnikatelský záměr – developerskou výstavbu –, neboť mu v rozporu s původním ujednáním nevrátila jím darované nemovité věci; nevydala žalobci ani výnosy z prodeje. V řízení sice bylo prokázáno, že žalobce není výdělečně činný (od roku 2011), nemá žádné doložitelné příjmy, nicméně tento stav tento stav pramení z toho, že žalobce sám neusiluje o získání práce, neboť být zařazen v evidenci uchazečů o zaměstnání považuje za ponižující, stejně tak i to, aby odpovídal na nabídky na práci úřadem práce zprostředkované. Lze pouze stěží uvěřit, že žalobce jako osoba vysokoškolsky vzdělaná by po dobu více jak 10ti let nebyl schopen najít zaměstnání odpovídající jeho vzdělání a zkušenostem, zvlášť za situace, kdy trh práce v předchozím 10tiletí (ale i dnes) pracovní příležitosti pro takové osoby nabízí, o čemž svědčí i dosavadní rekordně nízká nezaměstnanost. Skutečnost, že žalobce nepožívá ani starobní důchod (kdy mu žádost na jeho přiznání byla zamítnuta), tak vyplývá z toho, že nesplnil zákonné předpoklady, kterými je odpracování dostatečného počtu let, což nemůže jít k tíži žalovaných. Rovněž i skutečnost, že žalobci nebyly přiznány dávky hmotné nouze, vychází z postoje žalobce, který vědomě odmítá zapojit se do pracovního procesu s argumentací ponižujícího postavení uchazečů o zaměstnání. Pokud žalobce namítal, že byl o příjem připraven žalovanou 1), která mu odmítá vrátit darované nemovité věci, neplatí mu zisk z výnosů z jejich pronájmu či prodeje, ani v tomto směru soud neshledal soud stav neschopnosti sám se živit. Žalobce předmětné nemovité věci žalované 1) daroval, přičemž sám uváděl, že se tak dělo z důvodu ochrany před věřiteli. Pokud tímto způsobem postupoval, potom nemůže již dále zasahovat do způsobu, jakým žalovaná 1) s darovanými nemovitými věcmi nakládá. Ostatně soudu je z úřední činnosti známo (a ostatně to tvrdí i žalobce), že se žalobce opakovaně soudně domáhal vrácení těchto darů, přičemž tyto nároky byly shledány nedůvodné. Je tedy třeba konstatovat, že se žalobce do stavu nouze, kdy nepobírá žádný příjem, dostal výlučně z důvodu, že odmítá vyhledávat práci, neboť tento stav považuje za ponižující, když samotnému výkonu práce mu nebrání žádná objektivní překážka (např. anonymizováno stav, o kterém se sice vyjádřil, že není dobrý, ale odmítl k němu cokoliv doložit, neboť jde z jeho pohledu o citlivé údaje). Je tedy zřejmé, že zde není dán stav odkázanosti žalobce na výživu, když žalobce je schopen práce, která by mu zajistila příjem, pouze k tomu není ochoten a upřednostňuje podávání opakovaných žalob na své dcery k zajištění výživného. S ohledem na absenci stavu odkázanosti na výživu není splněn základní předpoklad pro přiznání výživného žalobci od žalovaných jako jeho dcer. Z tohoto důvodu soud již dále neprováděl dokazování týkající se prokazování způsobu nabytí nemovitých věcí žalovanou 1) od žalobce včetně dalšího nakládání s těmito nemovitými věcmi, stejně ani otázkou osobních a výdělkových poměrů žalovaných, neboť se vztahují k otázce stanovení výše výživného. Stejně tak se soud ani nezabýval námitkou (a tudíž ani neprováděl k tomu navržené důkazy), zda je uplatněný nárok na výživné v rozporu s dobrými mravy (jak shodně namítly obě žalované), neboť, jak je podrobně vysvětleno shora, nebyla splněna základní zákonná podmínky pro vznik takového nároku, tedy stav odkázanosti žalobce na výživu.

17. Z výše uvedených důvodů soud žalobu zamítl.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., když ve věci plně úspěšným žalovaným žádné náklady v řízení nevznikly, a tedy rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ.