OSPY 24 C 333/2020-102

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Zdeňkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovaným: 1. [celé jméno žalovaného], [datum narození] bytem [adresa žalovaného] ⟪LB:lb_004⟫ 2. [celé jméno žalované], [datum narození] bytem [adresa žalované] zastoupená advokátem Mgr. Bc. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] ⟪LB:lb_005⟫ o zaplacení částky 4 500 000 Kč

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal, aby byla žalovaným uložena povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku ve výši 4 500 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 1. 11. 2019 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit 2. žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 193 116 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce 2. žalované.

III. Povinnost zaplatit 1. žalovanému náklady řízení, se žalobci neukládá.

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 21. 12. 2020 domáhal po žalovaných společně a nerozdílně zaplacení shora uvedené žalované částky s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobce uzavřel žalobce s žalovanými dne 29. 3. 2010 a 10 7. 2012 kupní smlouvu, jejímž předmětem byl převod vlastnického práva k nemovitostem, a to pozemku [anonymizována dvě slova], jehož součástí je dům [adresa], a pozemku par. [číslo] nacházející se v katastrálním území a obci [obec], zapsané na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [stát. instituce] (dále jen společně jako„ Nemovitosti“). Kupní cenu 4 500 000 Kč žalobce žalovaným uhradil. Pod uzavření první kupní smlouvy došlo k zamítnutí návrhu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí, a to z důvodu vedeného exekučního řízení na žalované. Z tohoto důvodu tak žalobce s žalovanými uzavřeli dne 10. 7. 2012 k předmětným Nemovitostem novou kupní smlouvu. S žalovanými bylo vedeno exekuční řízení Exekutorským úřadem Praha [anonymizováno] prodejem nemovitostí. Nemovitosti byly pak v rámci exekučního řízení dne 19. 12. 2017 vydraženy a vlastníkem nemovitostí se stal pan [jméno] [příjmení]. Na základě této skutečnosti tak došlo definitivně ke zmaření účelu kupní smlouvy a tento právní titul tak zanikl, pročež žalobce na základě tohoto po žalovaných požaduje vrácení kupní ceny ve výši 4 500 000 Kč. Žalobce zaslal žalovaným výzvu k vrácení kupní ceny, na tu však nebylo reagováno.

2. Žalovaný č. 1 s uplatněným nárokem žalobce nesouhlasil a navrhoval žalobu zamítnout. 1. žalovaný uváděl, že rodinný dům prodali žalobci v roce 2010, a proto 1. žalovaný uplatnil námitku promlčení. Žalovaný č. 1 v průběhu řízení argumentoval, že při podpisu kupní smlouvy žádné exekuce nebyly, měli pouze dluhy, o kterých ale pan [celé jméno žalobce] věděl, s tím, že exekuce začaly být vymáhány až později, přičemž však chybou žalobce bylo, že podal návrh na vklad převodu vlastnického práva k Nemovitostem až 3 měsíce po podpisu kupní smlouvy, kdy však mezitím byla exekuce zapsána do katastru. Žalovaný č. 1 nesouhlasil s tvrzením žalobce, že jej po celou dobu ujišťovali, že to vrátí zpět, ale že během těch 10 let proběhlo několik setkání, kdy žalovaný žalobci říkal, že nemá nastalou situaci jak řešit, nemá to jak zaplatit, že nemá jinou nemovitost a že si nevezme jinou půjčku, protože mu nikdo nepůjčí. Žalovaný č. 1 současně uvedl, že kupní cena byla zaplacena, ale nebyla vrácena žalobci. Žalovaný č. 1 odhadl, že 95 % částky, kterou získali žalovaní z prodeje domu dražbou, jim byla okamžitě zabavena dalšími exekutory.

3. Žalovaná č. 2 s uplatněným nárokem žalobce rovněž nesouhlasila a navrhovala žalobu zamítnout. 2. žalovaná učinila nesporným, že dne 29. 3. 2010 uzavřeli kupní smlouvu k Nemovitostem s tím, že katastrálním úřadem došlo k zamítnutí návrhu na vklad vlastnického práva na základě této kupní smlouvy. Na základě této skutečnosti tak byla dle 2. žalované naplněna rozvazovací podmínka dle kupní smlouvy a strany si pak měly bez zbytečného odkladu vrátit již poskytnutá plnění. Žalobce však nevyužil jeho právo v promlčení době dle § 107 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen jako „obč. zák.“) a žalované v dané době nevyzval k vrácení poskytnutého plnění. Žalovaná č. 2 tak uplatnila námitku promlčení. Žalovaná č. 2 namítala, že otec žalobce věděl o dluzích žalovaných, a to již před podpisem 1. kupní smlouvy a musel vědět, že proti žalovaným je vedena exekuce, kterou vedl sám žalobcův otec. Žalobce s jeho otcem provozoval realitní kancelář, tzn. že vyhotovovali znění kupní smlouvy a protože se zabývali převody nemovitostí, muselo jim být známo, jakým způsobem se nabývá vlastnické právo k nemovitostem, že k tomu dochází až vkladem vlastnického práva do katastru nemovitostí, nikoliv podpisem kupní smlouvy, a tak žalobce musel vědět, že není vlastníkem Nemovitostí. Na základě této skutečnosti tak nemůže dle 2. žalované žalobce namítat, že jednání žalovaných je v rozporu s dobrými mravy a že z toho důvodu nemůžou uplatnit námitku promlčení. Dle 2. žalované subjektivní lhůta žalobci počala běžet již od okamžiku dražby, neboť v tomto okamžiku se žalobce dozvěděl, že vlastníkem Nemovitostí je pan [příjmení], nikoliv žalovaní. Žalobce tedy dle 2. žalované od tohoto okamžiku již věděl, že se nemůže stát vlastníkem nemovitosti, kdy tuto skutečnost již věděl i v okamžiku, kdy byla projednána žaloba o vyklizení nemovitosti vedená pod sp. zn. 34 C 76/2018, která byla po dražbě podána jako první, kde již bylo soudem předestřeno, že žaloba na určení vlastnického práva nemůže být úspěšná, neboť žalobce se nikdy nestal vlastníkem nemovitosti. Subjektivní lhůta dle 2. žalované nemohla začít běžet až rozhodnutím o určení vlastnického práva, když před tímto rozhodnutím žalobce žádal v tomto řízení o záměnu účastníků na pana [příjmení]. K námitce, že je proti dobrým mravům, že Nemovitosti vydražil pan [příjmení], tj. přítel 2. žalované, 2. žalovaná uvedla, že nemovitost mohl vydražit kdokoliv, kdokoliv se té dražby mohl zúčastnit, nejenom pan [příjmení].

4. Žalobce k námitce promlčení uvedl, že by k ní soud neměl přihlížet. Žalobce doplnil, že ještě před uskutečněním dražby podal ke zdejšímu soudu žalobu na určení vlastnického práva, která byla vedena pod sp. zn. 36 C 313/2017, přičemž tato žaloba byla poté pravomocně zamítnuta. Žalobce po pravomocném skončení této věci již tedy definitivně zjistil, že kupní smlouva je právní titul, který odpadl. Žalobce má tak za to, že objektivní i subjektivní promlčecí doba počala běžet až od data právní moci rozsudku ve věci samé v řízení vedené po sp. zn. 36 C 313/2017, neboť tímto vznikne autoritativní rozhodnutí. Dále uváděl, že nejméně od června 2017 nebydlel v dané Nemovitosti, bydlel tam pouze jeho otec, pan [jméno] [celé jméno žalobce]. Žalobci jeho otec sdělil údaje o provedené dražbě až na začátku roku 2019. K argumentu žalovaných, že otec žalobce věděl o tom, že je proti žalovaným vedena exekuce, kterou vedl on sám, žalobce uvedl, že otec žalobce právě pro účely možného převodu souhlasil s tím, aby exekuční příkaz, který tu nemovitost zatěžoval na základě jeho exekuce, aby byl stažen, aby tu nemovitost nezatěžoval, avšak žalovaní již v roce 2008 uzavřeli 2 exekutorské zápisy, o nichž ale žalobce nikterak neinformovali, a právě na základě těchto exekutorských zápisů byla nařízena exekuce, která pak zmařila ten prvotní převod. Následně přibývali další dluhy a tím více zatěžovali Nemovitosti a činili převod stále komplikovanějším. Žalobce argumentoval, že k námitce žalovaných ohledně promlčení nelze přihlédnout zejména ze dvou důvodů, a to 1) že dle § 107 odst. 3 obč. zák. žalobce nemohl vzájemné promlčení nikdy namítat, jelikož žalovaní byli v době dražby stále vlastníky nemovitostí a o toto vlastnictví přišli nikoliv na základě žalobce a navíc inkasovali i plnění z výtěžku dražby. Žalobce měl v daném případě nabýt vlastnické právo, žalovaní na druhé straně měli nabýt kupní cenu, žalobce obdržel Nemovitosti fyzicky, nikoliv právně a následně, když došlo ke zmaření té smlouvy a vydražení Nemovitostí, tak potom byl žalobce povinen vydat Nemovitosti jejich právnímu nástupci, žalobce tak nemohl v tomto právním vztahu namítat vůči žalovaným ani jejich právním nástupcům jakékoliv promlčení, přičemž pro tyto případy je zde právě § 107 odst. 3 obč. zák. Důvodem 2) je, že námitka byla vznesena v rozporu s dobrými mravy, jelikož mezi účastníky řízení byly uzavřeny dokonce 2 kupní smlouvy, žalovaným byla zaplacena kupní cena, po celou dobu, co proti nim bylo vedeno exekuční řízení, prohlašovali, že vymáhané pohledávky vyrovnají, aby bylo možno učinit vklad vlastnického práva žalobce do katastru nemovitostí nebo vrátí žalobci uhrazenou kupní cenu, několikrát spolu komunikovali, uváděli tak úmyslně žalobce dlouhou dobu v omyl. I po úhradě všech přihlášených pohledávek do exekučního řízení měli žalovaní dostatek finančních prostředků k úhradě pohledávky žalobce, což však neučinili ani zčásti a dle prohlášení 1. žalovaného měli zbylé prostředky použít k uspokojení dluhů jiných věřitelů, čímž se dle žalobce dopustili zvýhodnění jiných věřitelů na úkor žalobce, což je v rozporu se zákonem. Žalobce se po celou dobu choval jako vlastník Nemovitostí, Nemovitosti rekonstruoval, bydlel tam s jeho otcem, který tam poté bydlel až do okamžiku, kdy byl nucen nemovitost opustit. Žalobce se domníval, že vlastnické právo k Nemovitostem nebylo převedeno zejména z důvodů na straně žalovaných, kteří nesplnili své smluvní povinnosti ohledně úhrady závazků, které Nemovitosti zatěžovaly, vytvářeli rovněž další závazky a žalobce poté udržovali v dobré víře, že kupní cenu vrátí. Následně Nemovitosti vydražil partner 2. žalované, což je rovněž v rozporu s dobrými mravy.

5. Soud provedl k prokázání tvrzených skutečností následující listinné důkazy:

6. Z kupní smlouvy ze dne 29. 3. 2010 soud zjistil, že oba žalovaní coby prodávající a žalobce jakožto kupující uzavřeli kupní smlouvu, na základě které žalobci prodali Nemovitosti žalobci. Žalovaní se zavázali, že kupní cenu použijí na zaplacení závazků spojených s Nemovitostmi, a to za účelem, aby při vložení do katastru nemovitostí na Nemovitostech nevázly žádné její závazky, které by bránily převodu Nemovitostí s tím, že pakliže kupní cena nebude stačit na zaplacení závazků, které by bránily převodu Nemovitostí na žalobce, žalovaní se zavázali tyto závazky okamžitě uhradit, aby byl umožněn okamžitý převod Nemovitostí. Kupní cena byla dohodnuta ve výši 4 500 000 Kč Smluvní strany si dohodly, že v případě odmítnutí povolení vkladu vlastnického práva katastrálním úřadem, tak právní mocí tohoto rozhodnutí zaniká platnost této kupní smlouvy a smluvní strany si bez zbytečného odkladu vrátí již poskytnutá plnění.

7. Z kupní smlouvy ze dne 10. 7. 2012 soud zjistil, že oba žalovaní jako prodávající a žalobce coby kupující uzavřeli kupní smlouvu, na základě které žalovaní prodali Nemovitosti žalobci. Žalovaní se zavázali, že kupní cenu použijí na zaplacení závazků spojených s Nemovitostmi, a to za účelem, aby při vložení do katastru nemovitostí na Nemovitostech nevázly žádné její závazky, které by bránily převodu těchto Nemovitostí s tím, že pakliže kupní cena nebude stačit na zaplacení závazků, které by bránily převodu na žalobce, žalovaní se zavázali tyto závazky okamžitě uhradit, aby byl umožněn okamžitý převod Nemovitostí. Kupní cena byla smluvními stranami dohodnuta ve výši 4 500 000 Kč, přičemž tato kupní cena byla zaplacena žalobcem straně žalovaných již před podpisem této smlouvy, což žalovaní podpisem na této smlouvě potvrdili. Smluvní strany si ujednaly, že pro případ odmítnutí povolení vkladu vlastnického práva katastrálním úřadem, tak právní mocí tohoto rozhodnutí zaniká platnost této kupní smlouvy a poté si tedy smluvní strany bez zbytečného odkladu vrátí již poskytnutá plnění. Smluvní strany si dále dohodly, že smlouva nabývá účinnosti okamžikem skončení veškerých exekučních řízení vedených proti žalovaným, což si strany sjednaly jako podmínku odkládací. Smluvní strany současně prohlásily, že je jim známo, že žalobce nabude vlastnické právo k převáděným Nemovitostem vkladem do katastru nemovitostí s tím, že se dohodly, že návrh na vklad vlastnického práva bude podán bez zbytečného odkladu po uhrazení celé kupní ceny.

8. Z čestného prohlášení obou žalovaných ze dne 16. 5. 2013 soud zjistil, že žalovaní prohlásili, že počínaje dnem 29. 3. 2010 se nezdržují v Nemovitostech.

9. Z dopisu žalobce ze dne 18. 6. 2013 adresovaný žalovaným soud zjistil, že žalobce vyzval žalované ke sdělení, jak budou řešit situaci ohledně Nemovitostí, které žalobce od žalovaných koupil, ale převod vlastnického práva se stále neuskutečnil. Žalobce upozornil na smluvní ujednání v rámci kupní smlouvy, že uhrazenou kupní cenu mají žalovaní použít na uhrazení jejich závazků, což se však nestalo a žalobcem zakoupené Nemovitosti jsou stále blokovány exekucemi. V případě prodeje Nemovitostí dražbou žalobci vznikne velká škoda.

10. Z reakce 2. žalované z [datum] adresované žalobci soud zjistil, že 2. žalovaná uvedla, že v době vyhotovení této zprávy nejsou schopni uhradit exekuce uvalené na dané nemovitosti, zřejmě tedy proběhne dražba s tím, že z prodeje nemovitosti pak žalovaní uhradí žalobci zaplacenou částku.

11. Z usnesení soudní exekutorky [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], soud zjistil, že soudní exekutor rozhodl o udělení příklepu dražiteli panu [jméno] [příjmení], na vydražené nemovité věci, které byly v nevypořádaném SJM žalovaných, a to pozemku st. 41, jehož součástí je stavba s [adresa], pozemku st. 447, kdy na pozemku stojí stavba bez č. p., garáž, zapsaná na LV [číslo] dále pozemku par. [číslo] par. [číslo] kat. území a [územní celek], zapsané na LV [číslo] sice za nejvyšší podání 5 286 667 Kč. Toto usnesení nabylo právní moci dne 12. 1. 2018.

12. Z usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2018 č.j. [spisová značka], jež se týkalo odvolání pana [jméno] [celé jméno žalobce] proti usnesení č. j. [číslo jednací] o udělení příklepu, soud zjistil, že odvolání odvolatele proti usnesení soudní exekutorky bylo odmítnuto.

13. Z usnesení soudní exekutorky [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] soud zjistil, že tímto usnesením byla rozvržena rozdělovaná podstata ve výši 5 286 667 Kč k uspokojení přihlášených pohledávek s tím, že žalobce zde neměl přihlášenou pohledávku, nebyl tedy tímto uspokojen. Zbytek rozdělované podstaty činil 4 333 826 Kč.

14. Z úředního záznamu Obecní policie [obec] z [datum] soud zjistil, že tohoto dne byla přivolána hlídka obecní policie panem [jméno] [příjmení], aby byla přítomna při převzetí Nemovitostí, kterou zakoupil v exekuční dražbě dle Potvrzení o zaplacení nejvyššího podání ze dne [datum]. Na místě byl přítomen 1. žalovaný, který uvedl, že dům prodal asi před 10 lety panu [celé jméno žalobce] a dále pan [jméno] [celé jméno žalobce], který uvedl, že dům koupil od 1. žalovaného, aniž by byl před koupí informován, že je proti němu vedeno exekuční řízení a dům nehodlal opustit.

15. Z žaloby o určení vlastnického práva k nemovitostem ze dne [datum] soud zjistil, že jako účastníci řízení na straně žalující zde figuroval týž žalobce jako v rámci tohoto řízení a stejně tak na straně žalovaných shodní žalovaní jako v tomto řízení. Žalobce se touto žalobou domáhal určení, že je vlastníkem Nemovitostí. Žalobce zde tvrdil stejné skutečnosti ohledně kupních smluv jako v tomto řízení a dále uvedl, že se dozvěděl, že dosud jsou nesprávně v katastru nemovitostí zapsáni oba žalovaní jako vlastníci a že s žalovanými je vedeno exekuční řízení prodejem nemovitostí.

16. Z vyjádření 2. žalované ze dne [datum] k žalobě o určení vlastnického práva k nemovitostem vedené pod sp. zn. 36 C 313/2017 soud zjistil, že 2. žalovaná zde uvedla, že vlastníkem Nemovitostí je pan [jméno] [příjmení], který nabyl vlastnictví na základě dražby. Dále uvedla, že se žalobce nikdy nestal vlastníkem Nemovitostí, neboť mezi účastníky byla uzavřena pouze kupní smlouva ze dne [datum], ale na základě této smlouvy nebyl nikdy podán návrh na vklad vlastnického práva na katastr nemovitostí.

17. Z návrhu žalobce v řízení vedeném pod sp. zn. 36 C 313/2017 soud zjistil, že dne [datum] podal žalobce procesní návrh na záměnu účastníka řízení na straně žalovaných, a to se sdělením, že v průběhu řízení zjistil, že vlastníkem Nemovitostí je pan [jméno] [příjmení], a proto navrhl, aby místo dosavadních žalovaných [příjmení] nastoupil pan [jméno] [příjmení].

18. Z rozsudku zdejšího soudu ze dne 6. 2. 2019, č.j. 36 C 313/2017-86, soud zjistil, že tímto rozsudkem byla zamítnuta žaloba na určení, že žalobce je vlastníkem Nemovitostí. Jako žalovaný zde vystupoval pan [jméno] [příjmení]. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 27. 3. 2019.

19. Z výzvy pana [jméno] [příjmení] k vyklizení nemovitosti adresované žalobci dne [datum] soud zjistil, že pan [příjmení] zde oznámil žalobci, že se stal na základě dražby ke dni [datum] vlastníkem Nemovitostí, přičemž jelikož žalobce užívá Nemovitosti neoprávněně, tak ho vyzval k okamžitému vyklizení těchto Nemovitostí.

20. Z podacího lístku soud zjistil, že dne [datum] byla žalovanému odeslána tato výzva.

21. Z odporu ze dne [datum] pana [jméno] [celé jméno žalobce] proti platebnímu rozkazu vydaného zdejším soudem dne 7. 10. 2019 č.j. 8 C 260/2019-28 soud zjistil, že dané řízení bylo vedeno mezi panem [jméno] [příjmení] a [jméno] [celé jméno žalobce] (tj. otcem žalobce v daném řízení). V rámci odůvodnění odporu pan [jméno] [celé jméno žalobce] uvedl, že se syn žalovaného v listopadu 2017 dozvěděl, že Nemovitosti jdou do dražby, a proto podal dne [datum] žalobu na určení vlastnického práva.

22. Z výzvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce vyznal žalované k vrácení kupní ceny 4 500 000 Kč, a to s ohledem na neuskutečněný prodej Nemovitostí s tím, že v případě neuhrazení této částky, bude žalobce vymáhat tuto částku právní cestou.

23. Svědek [jméno] [celé jméno žalobce] v rámci svědecké výpovědi uvedl, že je bratrem žalobce. Svědek věděl, že žalobce koupil od žalovaných dům, byl v kanceláři, když tam byli žalovaní, protože měl s otcem a žalobcem společnou kancelář. Svědek přesně nevěděl, kdy se žalobce dozvěděl o tom, že dům má jiného vlastníka, jen si pamatuje, že se pak žalobce naštval a vystěhoval se, mohlo to být někdy v roce 2017 /2018, roční období však nevěděl. Svědek uvedl, že žalobce koupil dům v roce 2010 na jaře. K dotazu jestli ví, co se stalo s domem, svědek uvedl, že ví, že tam byly problémy, byly tam pak nějaké pohledávky, vyskákaly nějaké exekuce, které vázly na tom domu, ale jeho otec se za ně zaručil, byli to jeho kamarádi. Ohledně těch problémů svědek sdělil, že to žalobce zaplatil a potom tam vyskákaly nějaké exekuce na tom domě. Svědek uvedl, že byl OSVČ, dělal jednak realitní činnost, jednak výstavbu, něco ve společné kanceláři dělali dohromady. Ve společné kanceláři svědek nebýval od roku 2017.

24. Svědek [jméno] [celé jméno žalobce] v rámci svědecké výpovědi uvedl, že je mu znám předmět tohoto řízení, neboť je účastníkem různých exekučních řízení vedeným proti žalovaným. Svědek je otcem žalobce. Svědek uvedl ohledně toho, kdy se dozvěděl o tom, že vlastníkem nemovitosti je pan [příjmení], že si přesně nevybavuje, jestli to bylo v roce 2019 nebo v roce 2017, ale bylo to v době, kdy dostali výzvu k vyklizení nemovitosti, stejně tak žalobce se to muset dozvědět zhruba ve stejné době, jak z výzvy k vyklizení, tak od svědka. V té době žalobce v domě nebydlel. K okolnostem kupních smluv uzavřených v roce 2010 a 2012 svědek uvedl, že v roce 2010 byli žalovaní se svědkem kamarádi, dům nabízeli tehdy i k prodeji prostřednictvím jejich realitní kanceláře, tzn. realitní kanceláře, kterou provozoval svědek s tím, že protože měli v té době exekuce, chtěli je vyřešit, dům se neprodal, nakonec se domluvili, že dům koupí žalobce. Zápis do katastru nemovitostí byl ale zmařen, protože tam naběhla nějaká další exekuce. Svědek uvedl, že věděli, že tam nějaké exekuce jsou, ale žalovaní před nimi skutečný rozsah exekucí zatajili, resp. nevěděli o tom, že tam byly další exekuce. Protože původní kupní smlouva z roku 2010 byla katastrálním úřadem odmítnuta, proto v roce 2012 uzavřeli novou kupní smlouvu. Žalovaní tehdy slibovali, že tu stěžejní exekuci, kvůli které neproběhl zápis do KN, uhradí, ale exekuci nespláceli. Poté svědek s rodinou zjistili, že tam byly zapsány další exekuce a svědek se tak domníval, že žalovaní nemovitost účelově zatěžovali exekucemi, tak, aby nemohlo dojít k převodu vlastnického práva. Někdy v roce 2012 až 2013, kdy už věděli, že asi k tomu převodu nikdy nedojde, tak pak je kontaktovala 2. žalovaná s tím, že má nějakého kupce, který zaplatí jak jejich exekuci, takto, co do nemovitosti vložil svědek, protože tu nemovitost zrekonstruovali, vložili do toho asi 1 500 000 Kč. Tento údajný kupec se jmenoval [příjmení] a ten svědkovi na schůzce řekl, že jestli za žalované nezaplatí dluhy, tak on odkoupí pohledávku a nakonec nemovitost koupí v dražbě a oni si pak můžou s žalovanými soudit, aby jim to spláceli po 500 Kč. Svědek v nemovitosti bydlel někdy od roku 2010 [číslo] až do roku 2019. Svědek uvedl, že s žalovanými několikrát jednal o tom, jak situaci řešit, a to i potom, co nedošlo k převodu nemovitosti, že z něj dokonce ještě žalovaní vytáhli nějaké další peníze, protože mu slíbili, že něco poplatí a vezmou si půjčku, z které splatí zbytek dluhů, aby dům mohl být převeden, k čemuž ale vůbec nakonec nedošlo. Svědek sdělil, že do poslední chvíle věřil, že se vše vyřeší a peníze jim vrátí, pokud nedojde k převodu. Poté zjistil, že si žalovaní brali půjčky od banky, ale nic nepoužili na splacení dluhu. Svědek uvedl, že věděl o dražbě. K dotazu, zda o tom věděl žalobce, svědek uvedl, že neví, přesně si to už nevybavuje, je možné, že o tom žalobce nevěděl, že mu to ani neřekl, neboť mu bylo za žalované trapně a styděl se, že naletěl a došlo to až takto daleko. Svědek dostal informaci o dražbě asi přímo od 1. žalovaného, nicméně i po tomto mu až do poslední chvíle žalovaní slibovali, že až dostanou z dražby nějaké peníze, tak jim peníze vrátí, ale nevrátili nic, přestože jim z dražby zbyly finanční prostředky. Svědek si nevybavil přesně, kdy informoval žalobce o proběhnutí dražby, ale asi v den, kdy dražba proběhla, ale nevěděl přesně, protože mu to bylo trapné. Svědek dále uvedl, že vede exekuci proti žalovaným a též je žaloval, jelikož mu dlužili dost peněz. K dotazu, kdy ho kontaktoval pan [příjmení] poprvé po provedené dražbě, svědek uvedl, že neví přesně, ale že na něj zvonil pan [příjmení], že nemovitost koupil, byla u toho i PČR. Žalovaným byla dle svědka zaplacena celá kupní cena. Co se týče realitní kanceláře, tak dle svědka jí provozovali nejspíš od roku 2008. Klientům poskytovali právní služby spojené s realitní kanceláří, pokud to bylo v jednodušší formě, pokud to bylo složitější, tak využívali právní služby.

25. Za takto zjištěného skutkového stavu soud již další dokazování neprováděl, neboť dokazování bylo provedeno v rozsahu potřebném pro rozhodnutí ve věci samé s tím, že 1. žalovanou navržené důkazy (tj. exekuční příkaz č.j. [číslo jednací] ve věci oprávněného [jméno] [celé jméno žalobce] proti povinným, tj. žalovaným a email zaslaný 1. žalovaným na [email] ze dne [datum]) na jednání dne [datum] nebyly navrženy v rámci koncentrační lhůty a tedy nebylo možné již tyto provést s tím, že by však neměli vliv na výsledek řízení.

26. Po právní stránce soud posoudil věc tak, že se uplatněný nárok týká bezdůvodného obohacení vzniklého z důvodu odpadnutí právního důvodu, tj. kupní smlouvy, která byla uzavřena za účinnosti zákona [číslo] účinného do 31. 12. 2013, kdy dle přechodného ustanovení § 3028 odst. 3 o.z. se tímto dosavadním právním předpisem (tj. obč. zák.) i nadále řídí právní poměry, které vznikly přede dnem nabytí účinnosti tohoto o.z., a tak se i uplatněný nárok na vydání bezdůvodné obohacení a promlčecí doba řídí obč. zák. č. 40/1964 Sb.

27. Podle § 451 odst. 1 a 2 obč. zák. platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

28. Podle § 107 odst. 1 obč. zák. platí, že právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení, se nejpozději právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo. Podle odst. 3 tohoto ustanovení platí, že jsou-li účastníci neplatné nebo zrušené smlouvy povinni vzájemně si vrátit vše, co podle ní dostali, přihlédne soud k námitce promlčení jen tehdy, jestliže by i druhý účastník mohl promlčení namítat.

29. Na základě shora uvedeného provedeného dokazování vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci. Žalobce coby kupující s žalovanými coby prodávající uzavřel dne [datum] kupní smlouvu, jejímž předmětem byl prodej Nemovitostí žalobci. Jelikož byl katastrálním úřadem odmítnut návrh na vklad vlastnického práva žalobce k Nemovitostem dle této smlouvy, uzavřeli spolu účastnící řízení novou kupní smlouvu dne [datum]. Žalovaní se v rámci smlouvy zavázali, že kupní cenu použijí na zaplacení závazků váznoucích na Nemovitostech, aby při vložení do katastru nemovitostí nevázly na Nemovitostech žádné závazky, které by bránily převodu těchto Nemovitostí s tím, že jestliže kupní cena nebude stačit na zaplacení závazků, tak se žalovaní zavázali tyto závazky okamžitě uhradit, aby byl umožněn okamžitý převod Nemovitostí. Celou dohodnutou kupní cenu ve výši 4 500 000 Kč žalobce uhradil žalovaným, což potvrdili žalovaní podpisem na této 2. smlouvě a rovněž i 1. žalovaný v průběhu jednání potvrdil, že celá kupní cena byla uhrazena. Ve smlouvě bylo sjednáno, že pro případ odmítnutí povolení vkladu vlastnického práva katastrálním úřadem, tak právní mocí tohoto rozhodnutí zaniká platnost této kupní smlouvy a poté si mají smluvní strany bez zbytečného odkladu vrátit již poskytnutá plnění. Na základě této 2. smlouvy však nebyl žalobcem nikdy podán návrh na vklad vlastnického práva na katastr nemovitostí, a to z důvodů exekucí žalovaných váznoucích na Nemovitostech. V daných Nemovitostech bydlel od roku 2010 žalobce a poté pouze jeho otec, který tam bydlel až do vystěhování v roce 2019. V průběhu doby žalobce vyzýval žalované, aby mu sdělili, jak situaci ohledně stále nezapsaného vlastnického práva žalobce do katastru nemovitostí z důvodů závazků váznoucích na Nemovitostech, budou řešit. Usnesením soudní exekutorky ze dne 19. 12. 2017, č.j. 180 EX 18481/10-152, který nabyl právní moci dne [datum], soudní exekutor rozhodl o udělení příklepu dražiteli panu [jméno] [příjmení], na vydražené Nemovitosti. Žalobce podal dne [datum] žalobu na učení vlastnického práva k Nemovitostem, kdy toto řízení bylo vedeno u zdejšího soudu pod sp. zn. 36 C 313/2017 a to se shodnými účastníky jako dané řízení s tím, že dne [datum] podal žalobce procesní návrh, aby místo dosavadních žalovaných nastoupil na jejich stranu pan [jméno] [příjmení] jako evidovaný vlastník Nemovitostí v katastru nemovitostí, čemuž bylo soudem vyhověno. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 6. 2. 2019, č.j. 36 C 313/2017-86, který nabyl právní moci dne [datum], byla zamítnuta žaloba na určení, že žalobce je vlastníkem Nemovitostí. Dne [datum] se pan [jméno] [příjmení] snažil převzít Nemovitosti, nicméně otec žalobce nehodlal Nemovitosti opustit. Následně pak dne [datum] pan [příjmení] vyzval žalobce k okamžitému vyklizení Nemovitostí.

30. Soud přihlédl k tomu, že žalovaní uplatnili námitku promlčení předmětného nároku žalobce, jelikož žalobce uplatnil svůj nárok na vrácení poskytnutého plnění z právního důvodu, který odpadl, po promlčecí době.

31. Prve soud uvádí, že dle § 133 odst. 2 obč. zák. platí, že se vlastnictví k nemovité věci nabývá až vkladem do katastru nemovitostí. V daném případě však byla uzavřena mezi účastníky řízení pouze kupní smlouva na koupi Nemovitostí žalobcem, avšak nedošlo k vkladu vlastnického práva k Nemovitostem do katastru nemovitostí, tedy ani k pravomocnému rozhodnutí příslušného katastrálního úřadu o vkladu vlastnického práva. Z tohoto důvodu tak nedošlo k převodu vlastnického práva k Nemovitostem z žalovaných na žalobce předvídaný v § 133 odst. 2 obč. zák. a žalobce se nikdy nestal vlastníkem Nemovitostí (viz více odůvodnění v rámci rozsudku zdejšího soudu č. j. 36 C 313/2017-86). Tato skutečnost ostatně musela být žalobci známa po celou dobu, a to i z jeho činnosti, kterou v té době vykonávat (tj. realitní činnost) a současně i soud přihlédl k tomu, že smluvní strany v rámci smlouvy prohlásily, že žalobce nabude vlastnické právo k převáděným Nemovitostem vkladem právě do katastru nemovitostí. Žalobce tak musel být obeznámen s tím, jak se nabývá vlastnické právo k nemovitým věcem.

32. Jelikož žalobce zaplatil žalovaným kupní cenu dle kupní smlouvy, která však nenabyla účinnosti, vznikl tedy žalobci nárok na vrácení bezdůvodného obohacení ze strany žalovaných ve smyslu § 451 obč. zák., jelikož tedy došlo k plnění z právního důvodu, který odpadl.

33. Podle § 107 odst. 1 obč. zák. se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí v subjektivní lhůtě 2 let, od kdy se žalobce dozvěděl, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. V daném řízení bylo prokázáno, že rozhodným dnem, kdy se žalobce prokazatelně dozvěděl o tom, že došlo na jeho úkor k získání bezdůvodného obohacení žalovanými, je nejpozději den 14. 8. 2018, jelikož v daném případě nepostačilo, že žalobce měl možnost se skutečnosti dozvědět již dříve. Počátek běhu subjektivní promlčení doby počal nejpozději ke dni 14. 8. 2018 (nejspíše však dle výpovědi svědka a z provedené dokazování k tomu došlo již dříve), kdy žalobce podal ke zdejšímu soudu v řízením vedeném pod sp. zn. 36 C 313/2017 návrh na záměnu účastníka řízení na straně žalovaných, kdy navrhoval, aby namísto žalovaných vstoupil do řízení pan [jméno] [příjmení], jelikož se žalobce dozvěděl, že pan [příjmení] se stal vlastníkem Nemovitostí. Od tohoto dne má soud za prokázané, že žalovaný zjistil takové skutkové okolnosti, které mu umožnili uplatnit poprvé jeho právo na vydání bezdůvodného obohacení vzniklé na straně žalovaných u soudu. Soud má tak za to, že tímto okamžikem počíná běžet subjektivní promlčení doba, od kdy žalobce musel již vědět, že plnil na základě kupní smlouvy, která pozbyla tímto účinnosti, jelikož vlastníkem Nemovitostí se stala 3. osoba. Jelikož byla žaloba podána až dne [datum], tedy po marném uplynutí dvouleté promlčení doby, která marně uplynula dnem [datum], uplatněný nárok žalobce je tak již dle § 107 odst. 1 obč. zák. promlčen.

34. Podle § 107 odst. 2 obč. zák. se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí nejpozději za 3 roky. V daném případě započal počátek objektivní promlčení doby, kdy k bezdůvodnému obohacení skutečně došlo, právní mocí usnesení soudního exekutora ze dne 19. 12. 2017, č.j. 180 EX 18481/10-152, v právní moci dne 12. 1. 2018, kterým bylo rozhodnuto o udělení příklepu dražiteli na vydražené Nemovitosti. Právní mocí tohoto usnesení se stalo plnění z kupní smlouvy nemožné, jelikož se tímto usnesením změnil vlastník Nemovitostí z žalovaných na pana [příjmení]. Soud k tomuto dodává, že pan [příjmení] nabyl vlastnické právo k Nemovitostem právě na základě tohoto usnesení soudního exekutora, které má konstitutivní charakter, tedy vyvolává procesní i hmotně-právní důsledky spočívající ve vzniku, změně, nebo zániku subjektivních práv a působí ex nunc,. Od tohoto okamžiku tak měl žalobce možnost uplatnit svoje právo na vydání bezdůvodného obohacení, čímž tedy počala běžet objektivní promlčení doba. Současně platí, že pokud marně uplynula alespoň jedna z promlčecích dob (v daném případě však marně uplynula jak subjektivní tak i objektivní promlčecí doba) a druhou stranou je vznesena námitka promlčení, nelze oprávněnému právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení přiznat.

35. Soud tak námitku promlčení vznesenou žalovanými považoval za důvodnou, neboť žaloba byla podána až dne 21. 12. 2020, tedy po marném uběhnutí subjektivní dvouleté promlčení doby. Soud proto shledal důvodnou námitku promlčení uplatněnou žalovanými a žalobu v plném rozsahu zamítl.

36. Co se týká argumentace žalobce, že subjektivní i objektivní promlčení doba počala běžet až právní mocí rozhodnutí ve věci určení vlastnického práva k nemovitostem v řízení vedeného pod sp. zn. 36 C 313/2017, soud k tomuto konstatuje, že tomu tak v daném případě není, jelikož rozsudek ve věci určení vlastnického práva má deklaratorní účinek (působí tedy ex tunc), nikoliv konstitutivní, viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 766/2002 ze dne 27. 3. 2003, který konstatuje, že rozhodnutí soudu o určení vlastnictví k nemovitosti na základě odstoupení od smlouvy má deklaratorní charakter, neboť platným odstoupením od kupní smlouvy došlo na straně účastníků k obnovení jejich vlastnického práva.

37. Co se týká námitky žalobce, že námitka žalovaných ohledně promlčení byla učiněna v rozporu s dobrými mravy, soud uvádí, že žalobce spolu s otcem sice bydleli v předmětné Nemovitosti na základě kupní smlouvy od roku 2010 do roku 2019, kdy došlo k vyklizení, nicméně věděli, že vlastnické právo k dané Nemovitosti nenabyli, jelikož nebyl učiněn vklad vlastnického práva do příslušného katastru nemovitostí na základě 2. kupní smlouvy již z roku 2012. V průběhu řízení bylo prokázáno, zejména z výslechu svědka pana [jméno] [celé jméno žalobce], že žalobce věděl o dluzích žalovaných (případně alespoň o některých), kdy i z tohoto důvodu byli dané Nemovitosti prodávány prostřednictvím realitní kanceláře žalobce a jeho otce. Navíc jedna z exekucí byla vedena též i otcem žalobce proti žalovaným. Žalobce si tak před uzavřením 2. kupní smlouvy, jelikož vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí dle 1. kupní smlouvy byl odmítnut právě z důvodu exekuce žalovaných váznoucí na Nemovitosti, měl zjistit skutečný stav, zda na Nemovitostech nejsou uvaleny exekuce. Tuto námitku tak soud shledal jako nedůvodnou, jelikož žalobce měl čas uplatnit jeho nárok na vydání bezdůvodného obohacení již dříve, jelikož mu muselo být již dříve známo, že vlastnické právo dle smlouvy nenabyl a nejspíše ani nenabude s ohledem na uplynutí doby, kdy byla uzavřena 2. kupní smlouva v roce 2012.

38. Co se týká argumentace žalobce ohledně toho, že dle § 107 odst. 3 obč zák. se k námitce žalovaných nemůže přihlédnout soud uvádí, že toto ustanovení lze aplikovat jen na ty případy, kdy podle smlouvy každý z účastníků (nikoliv jen jeden) něco dostal, a je proto povinen druhému účastníkovi řízení při neplatnosti smlouvy vrátit to, co dostal (viz komentář ASPI k § 107 obč. zák.) Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 29. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 2148/2000 konstatoval, že„ V případě neplatné kupní smlouvy, jíž měla být převedena nemovitost, jsou plněními, která jsou si její účastníci ve smyslu § 457 obč. zák. povinni vydat, ze strany prodávajícího převod vlastnictví a ze strany kupujícího zaplacení kupní ceny. Jde o případ vzájemného plnění, kdy jedna strana nemůže požadovat plnění bez současného poskytnutí protiplnění. Jen k takto vymezenému plnění se vztahuje ustanovení § 107 odst. 3 obč. zák., jehož smyslem je zamezit nerovnoměrnosti spočívající v tom, že prodávající je ve svém nároku na vydání nemovitosti zvýhodněn nepromlčitelností vlastnického práva oproti kupujícímu, jehož nárok na vrácení peněžitého plnění se promlčuje. Ustanovení § 107 odst. 3 obč.zák. tedy nelze aplikovat na námitky promlčení směřující proti nárokům jiným, byť s nároky podle § 457 obč. zák. souvisejí.“ Obdobně pak Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 26. 4. 2005, sp.zn. 32 Odo 1142/2004 uvedl, že“ o synallagmatický závazek ve smyslu § 107 odst. 3 a § 457 obč.zák. nešlo mezi žalobcem a žalovaným již z toho důvodu, že žalobci nebylo poskytnuto žádné protiplnění – žalobce sice zaplatil kupní cenu předmětných nemovitostí žalovanému, ale jejich vlastnictví na něj nebylo převedeno. Žalobci proto nevznikla povinnost žalovanému cokoli vydat a žalobce se tak nemůže aplikace ustanovení § 107 odst. 3 obč. zák. úspěšně dovolávat”. Soud se s těmito rozhodnutími zcela ztotožnil, jelikož v daném případě se nejednalo o synallagmatický závazek, kdy vlastnické právo na žalobce nebylo nikdy převedeno, a tak žalobce neměl co vydávat žalovaným, pročež se tedy na daný vztah § 107 odst. 3 obč.zák. dle výše uvedeného neaplikuje.

39. O náhradě nákladů řízení ve vztahu k 2. žalované rozhodl soud ve výroku II. tohoto rozsudku podle ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř. tak, že přiznal 2. žalované, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 193 116 Kč Tyto náklady se sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, z tarifní hodnoty ve výši 4 500 000 Kč sestávající z částky 26 300 Kč za každý z šesti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (tj. příprava a převzetí zastoupení, vyjádření ze dne [datum], účast na jednání dne [datum], dne [datum] a dne [datum], doplnění důkazního návrhu na výzvu soudu ze dne [datum]) včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. za každý z uvedených úkonů právní služby a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 159 600 Kč ve výši 33 516 Kč.

40. O náhradě nákladů řízení ve vztahu k I. žalovanému soud rozhodl ve výroku III. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když sice 1. žalovaný měl ve věci plný úspěch, nicméně 1. žalovaný, který v řízení nebyl zastoupen, žádnou náhradu hotových výdajů neuplatnil.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaní povinnosti uložené jim tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.