OSPY 46 C 180/2023

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Martincovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 531 490,93 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 484 638 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 484 638 Kč od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení 46 852,93 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 44 467,86 Kč, s úrokem 13,64 % ročně z částky 526 546,93 Kč od datum do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 18 095,87 Kč od datum od datum, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 46 852,93 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 39 639,41 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 531 490,93 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 44 467,86 Kč, s úrokem ve výši 13,64 % ročně z částky 526 546,93 Kč od datum do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 18 095,87 Kč od datum do datum a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 531 490,93 Kč od datum do zaplacení. Žalobu odůvodnila zejména tím, že dne datum uzavřela s žalovanou úvěrovou smlouvu číslo jejíž nedílnou součástí byly úvěrové podmínky. Na základě uvedené smlouvy byla žalované poskytnuta částka 546 000 Kč, z toho částečně ve výši 475 912 Kč účelově k uhrazení dluhů žalované u jiných věřitelů a ve zbývající části 70 088 Kč neúčelově, kterou se žalovaná zavázala splatit pravidelnými 96 měsíčními splátkami ve výši 10 227 Kč včetně úroku ve výši 13,64 % ročně. Před uzavřením smlouvy byla ze strany žalobkyně prověřena schopnost žalované úvěr splácet (lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI, výpisem z účtu žalované) a dále důsledným zjišťováním kreditního skóre neboli credit scoringu na základě tzv. statického modelu (posuzováním spotřebitelovi příjmové a výdajové stránky, přezkoumáváním klientských informací o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení apod.). K čerpání úvěru došlo dne datum a žalovaná celkem na poskytnutý úvěr zaplatila 61 362 Kč. Žalobkyně tak požaduje na neuhrazené jistině 526 546,93 Kč, na poplatku za pojištění 3 344 Kč (za čtyři neuhrazené poplatku zahrnuté ve splátkách úvěru po 836 Kč), na nákladech za vymáhání 600 Kč a na smluvních pokutách 1 000 Kč (podle odst. 6.3 úvěrových podmínek za prodlení žalované s úhradou splátky po 500 Kč). Žalovaná ničeho neuhradila ani přes zaslání upomínky k úhradě dluhu a s upozorněním na možné soudní vymáhání dluhu.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, soud tedy vyzval účastníky podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v žalobním návrhu, žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o.s.ř.

4. Ze smlouvy o hotovostním úvěru a smlouvy o revolvingovém úvěru číslo ze dne datum a přílohy číslo byly zjištěny podmínky pro poskytnutí účelového úvěru ve výši 446 951 Kč na předčasné splacení úvěru ze dne datum u právnická osoba anonymizováno, IČO, a ve výši 23 961 Kč na předčasné splacení úvěru ze dne datum u společnosti právnická osoba, IČO, a ve zbývající části do 546 000 Kč neúčelového úvěru, s roční úrokovou sazbou 13,64 % a RPSN 14,8 %. Žalovaná se ve smlouvě zavázala poskytnuté peněžní prostředky splácet 96 měsíčními splátkami pod 10 227 Kč a celkově zavázala zaplatit 901 536 Kč. Ve smlouvě žalovaná uvedla, že je svobodná, má střední vzdělání, bydlí u rodičů a je zaměstnána u společnosti právnická osoba, IČO, sídlem adresa.

5. Z úvěrových podmínek a z dokumentu k pojištění byly zjištěny podmínky pro poskytnutí úvěru a podmínky pojištění splácení úvěru.

6. Z úvěrové zprávy bylo zjištěno, že žalovaná v době žádosti o úvěr splácela pět existujících úvěrů, na které splácela měsíčně splátky v celkové výši 39 427 Kč (6 793 Kč, 6 256 Kč, 7 440 Kč, 10 335 Kč a 8 603 Kč) a její celkový nesplacený dluh na všech úvěrech činil 6 466 665 Kč.

7. Z opisu výpisu proplacení smlouvy bylo zjištěno, že dne datum byla na bankovní účet č. bankovní účet zaslán částka 546 000 Kč pod variabilním symbolem číslo.

8. Ze sdělení společnosti právnická osoba, IČO, sídlem adresa, že bankovní účet č. bankovní účet byl veden na jméno žalované a dne datum na něj byla přijata platba ve výši 546 000 Kč pod variabilním symbolem číslo. K datu sdělení byl bankovní účet zrušen.

9. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta ze dne datum bylo zjištěno, že bylo žalobkyní potvrzeno, že před uzavřením smlouvy ověřovala dne datum bonitu klienta, u žalované nebyl k tomuto datu záznam v systému ISIR, NRKI, SOLUS ani CRIBIS s tím, že u žalované byly nalezeny další půjčky. Žalovanou pak bylo sděleno, že je svobodná, bydlí u rodičů, má jedno dítě, její příjem plyne ze zaměstnaneckého poměru ve výši 80 650 Kč, příjem jejího partnera činí 48 000 Kč a výdaje domácnosti 40 000 Kč (opraveno tvrzením žalobkyně na č.l. 24).

10. Z výpisu z běžného účtu č. bankovní účet vedeného společnosti právnická osoba, IČO, sídlem adresa, za období prosince 2021 bylo zjištěno, že se jedná o účet žalované a že na v příslušném měsíci byla na účet připsána částka ve výši 80 650 Kč od právnická osoba anonymizováno a dále pak odchozí platby v celkové výši 55 337 Kč včetně splátky úvěru ve výši 10335,35 Kč.

11. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovaná celkově uhradila částku 61 362 Kč s tím, že poslední splátka byla uhrazena dne datum.

12. Z výzvy ke splacení celého dluhu ze dne datum včetně podacího archu bylo zjištěno, že žalovaná byla upomínána k úhradě svého dluhu.

13. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne datum včetně podacího archu bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k uhrazení svého dluhu a upozornila ji na možnost jeho vymáhání před soudem.

14. Na základě zjištění učiněných z předložených listin vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci:

Žalovaná a žalobkyně uzavřeli dne datum smlouvu, na základě které byly žalované dne datum poskytnuty peněžní prostředky bankovním převodem ve výši 546 000 Kč, které se žalovaná zavázala žalobkyni splácet v 96 měsíčními splátkami pod 10 227 Kč a celkově zavázala zaplatit 901 536 Kč. Část peněžních prostředků byla žalované poskytnuta jako účelový úvěr na předčasné splacení úvěru ze dne datum u právnická osoba anonymizováno, IČO, a ve výši 23 961 Kč na předčasné splacení úvěru ze dne datum u společnosti právnická osoba, IČO, ve zbývající části byly peněžní prostředky poskytnuty bezúčelově. Žalobkyně přistoupila k prohlášení celého dluhu žalované za splatný ke dni datum a žalovanou vyzvala k zaplacení celého dluhu, avšak žalovaná mimo částky 61 362 Kč uhrazené před zesplatněním dluhu ani přes tuto výzvu, ani přes výzvu před podáním žaloby ničeho nezaplatila.

15. Po právní stránce byla věc posouzena podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), podle kterého přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

16. Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

17. Podle § 513 o.z. příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.

18. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

19. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. K povaze uzavřené smlouvy soud podotýká, že smlouva o zápůjčce má na rozdíl od smlouvy o úvěru reálnou (nikoli jen konsensuální) povahu a vznik zápůjčky předpokládá nejen dohodu stran, ale i skutečné odevzdání předmětu půjčky, přičemž při peněžité půjčce může dojít k předání půjčené částky i bezhotovostním převodem na účet dlužníka. Naproti tomu ze smlouvy o úvěru vzniká věřiteli povinnost rezervovat a na žádost dlužníka poskytnout v jeho prospěch peněžní prostředky do sjednané výše a dlužníkovi vzniká právo (nikoliv povinnost) úvěr čerpat a povinnost poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky. Reálné povaze smlouvy o zápůjčce přitom nebrání skutečnost, že o předmětu půjčky je mezi dlužníkem a věřitelem učiněna dohoda (a to i písemná), byť by tato dohoda případně bezprostředně časově předcházela reálnému poskytnutí smluvené částky peněz (srov. s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2008 sp. zn. 29 Odo 1386/2006).

21. S ohledem na skutečnost, že žalovaná vystupovala v předmětném vztahu jako spotřebitel, posoudil soud věc rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotř. úvěru“). Podle § 2 odst. 1 zákon o spotř. úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotř. úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotř. úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Soudní dvůr Evropské unie přitom ve svém rozhodnutí ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 účastníků OPR- Finance s.r.o. v. GK dovodil, že se jedná o neplatnost nikoliv relativní, ale absolutní, a soudy jsou tak povinny z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele.

23. V posuzovaném případě je zřejmé, že žalobkyně před uzavřením smlouvy s žalovanou řádně neposoudila její úvěruschopnost. Žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalované vycházela pouze z žalovanou deklarovaného měsíčního příjmu ve výši 80 650 Kč, jehož výše byla žalobkyní ověřena doloženým výpisem z účtu za jeden měsíc předcházející uzavření smlouvy, z tohoto výpisu však žalobkyně nemohla získat potřebnou informaci ohledně druhu a doby trvání pracovního poměru žalované, jeho případném časovém omezení ani o výši sjednané měsíční mzdy. Na měsíční výdaje žalované se žalobkyně nikterak nedotazovala (neplyne to ze smlouvy o hotovostním úvěru a smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne datum, nýbrž pouze z karty klienta vyhotovené žalobkyní až k datu podání žaloby), a vycházela pouze ze statistických údajů životního minima dospělého člena domácnosti a životního minima dítěte, žalobkyně tedy ani nezjišťovala, jak žalovaná žije a s jakými měsíčními náklady a spokojila se pouze s odpovědí, že žalovaná bydlí u rodičů a že příjem ostatních členů domácnosti (partnera) činí 48 000 Kč. Z doloženého výpisu z účtu přitom nebylo možné v dostatečném rozsahu zjistit další měsíční výdaje žalované, neboť se jednalo o výpis z účtu pouze za jeden měsíc, což nevypovídá ničeho o opakujících se měsíčních výdajích, potažmo příjmech žalované. Z tohoto výpisu bylo možno s jistotou zjistit pouze výdaj žalované ve výši 10 335 Kč, který představoval splátku úvěru, přičemž tento výdaj bylo možné dále ověřit z úvěrové zprávy. Žalobkyně nemusela mít doloženy veškeré příjmy a výdaje žalované, ale předpokladem řádného posouzení úvěruschopnosti je mít doloženy alespoň příjmy a výdaje podstatné, k čemuž v daném případě nedošlo pouze částečně. Na základě těchto informací dospěl soud k závěru, že žalobkyně nemohla disponovat dostatkem informací od žalované, aby mohla řádně vyhodnotit její majetkové poměry pro účely její schopnosti splácet úvěr, zvlášť za situace, pokud bylo zjištěno, že žalovaná v době žádosti o poskytnutí peněžních prostředků splácela celkem pět existujících úvěrů/zápůjček v celkové výši přesahující 6 000 000 Kč. Důsledkem nedodržení zákonné povinnosti vyplývající z § 86 zákona o spotř. úvěru věřitele proto byla absolutní neplatnost smlouvy.

24. Pokud jde o požadovanou částku ve výši 3 344 Kč představující dlužné poplatky za pojištění schopnosti splácet zápůjčku, bylo uzavření pojistné smlouvy vtělené do smlouvy o zápůjčce posouzeno v souvislosti s výše uvedeným právním názorem o absolutní neplatnosti smlouvy o zápůjčce, a to tak, že v případě obou zmíněných smluv se jednalo o tzv. smlouvy závislé, za které lze považovat smlouvy, kdy vznik jedné z nich, pokud by nevznikla i druhá smlouva, nemá hospodářský smysl a současně zánik jedné ze smluv bez splnění musí vyvolat zánik i další smlouvy nebo smluv, protože jejich izolované splnění by nemělo rovněž hospodářský význam (srov. s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2015 sp. zn. 31 Cdo 3581/2012). Dospěl-li tak soud k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o zápůjčce, musí stejně s ohledem na právě uvedené stejnou optikou nahlížet rovněž na pojistnou smlouvu. Žaloba byla proto zamítnuta rovněž ohledně částky představující dlužný poplatek za pojištění.

25. S ohledem na výše uvedené tak žalobkyni náleží ve smyslu § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotř. úvěru nesplacená jistina spotřebitelského úvěru ve výši 484 638 Kč (bez smluvních úroků, pokut a poplatků). Dále žalobkyni náleží úrok z prodlení podle § 1968 a 1970 o.z., který soud přiznal ve výši a od data požadovaného žalobkyní, jelikož tato je zcela v souladu s výší stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), a přiznal žalobkyni, jež byla částečně neúspěšná (byla zohledněna jistina, kapitalizované úroky a úroky požadované do vyhlášení rozsudku), poměrnou náhradu nákladů řízení po odečtení úspěchu žalobkyně od úspěchu žalované v rozsahu 54,05 % (žalobkyně byla úspěšná co do převážné části jistiny; co do části jistiny, smluvního úroku kapitalizovaného a požadovaného procentní sazbou do budoucna byla žaloba zamítnuta). Náklady řízení žalobkyni vznikly v celkové výši 73 338,40 Kč, která sestává ze soudního poplatku ve výši 21 260 Kč, z odměny za zastupování účastníka advokátem podle § 6 odst. 1, § 8 odst. 1 a § 7 bodu 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a.t.“), za čtyři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 a.t. dle tarifní hodnoty 531 490,93 Kč po 10 460 Kč za jeden úkon právní služby (příprava a převzetí věci, výzva k plnění, sepis žaloby, vyjádření ze dne datum k výzvě soudu), z částky 300 Kč představují náhradu hotových výdajů za čtyři shora uvedené úkony právní služby podle § 13 odst. 1, 4 a.t. a z náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 14a odst. 1 a.t., neboť zástupce žalobkyně doložil je jejím plátcem. Žalobkyni náleží jejich poměrná část v částce 39 639,41 Kč.

27. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.), náhrad nákladů řízení na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo za podmínek daných zvláštním zákonem (zákonem č. 120/2001 Sb.) u soudního exekutora.