OSPY 7 C 76/2017-505

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Jankem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: jméno FO jméno FO, narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného adresa ⟪LB:lb_005⟫ zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky, 106 00 Praha 10 ⟪LB:lb_006⟫ o zaplacení 1 550 000 Kč s příslušenstvím

I. Řízení o žalobě se co do částky 500 000 Kč zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 235 640 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 735 640 Kč jdoucím od 3. 2. 2017 do 15. 9. 2021 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 235 640 Kč jdoucím od 16. 9. 2021 do zaplacení, to vše do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. pokračování - 2 - 7 C 76/2017

III. Co do částky ve výši 814 360 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 3. 2. 2017 do zaplacení, se žaloba zamítá.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku ve výši 28 604 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupkyně žalovaného.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému v rámci separace nákladů částku ve výši 16 998,30 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupkyně žalovaného.

VI. Žalobkyně je povinna zaplatit státu na náhradu nákladů řízení částku, jejíž výše a splatnost bude určena v samostatném usnesení.

VII. Žalovaný je povinen zaplatit státu na náhradu nákladů řízení částku, jejíž výše a splatnost bude určena v samostatném usnesení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 1 550 000 Kč s příslušenstvím. Žalobní tvrzení, zejména co se týče způsobu, jakým žalobkyně dospěla k vyčíslení žalované částky, byla žalobkyní různě upravována a opravována, předmětem řízení však nesporně byla investice do nemovitosti, jak je uvedeno již v žalobě došlé soudu dne 16.3.2017, v podání ze dne 4.7.2018, a bylo to i opakováno po poučení soudem v podání ze dne 3.9.2018. Rovněž v podání ze dne 30.4.2019 ( č.l. 139 ) žalobkyně uvádí, že důvodem k podání její žaloby bylo navrácení investic a vnosů do nemovitosti žalovaného v době jejich soužití. Shrnutí a závěr k předmětu řízení učinil soud v bodech 21 až 23 tohoto rozsudku.

2. Žalobkyně tvrdila, že se v době nesezdaného partnerského soužití s žalovaným, ze kterého se narodil dne 11.6.2004 nezletilý jméno FO a dne 29.3.2010 nezletilý jméno FO, nastěhovali do rodinného domu žalovaného v adresa. Stalo se tak 27.11.2009, když předtím bydleli účastníci v bytě žalobkyně a žalovaný platil žalobkyni „ platbu obdobnou nájmu „ ve výši 5 000 Kč měsíčně, náklady na domácnost platili každý jednou polovinou. A to i tehdy, když byla žalobkyně na mateřské dovolené a tyto náklady za ni hradili její rodiče. Dům stavěl žalovaný na svém pozemku pořízeném v roce 2004 a v roce 2009 byl pouze částečně dokončen, kdy z převážné míry bylo dokončeno přízemí, jež bylo také kolaudováno. Obdobně jako tomu bylo za trvání bydlení v bytě žalobkyně, přispívala nyní žalobkyně žalovanému v podobě obdoby nájmu částkou 5 000 Kč měsíčně a náklady domácnosti platili každý polovinou. V roce 2012 prodala žalobkyně svůj byt na adresa, za nějž inkasovala částku 2 035 000 Kč. Přáním a návrhem žalovaného bylo dle žalobkyně, převést zástavu z bytu na jeho nemovitost a po prodeji bytu z výtěžku z prodeje dokončit podkrovní část domu v adresa. Byla dojednána hypotéka ve výši 1 550 000 Kč a proběhla dostavba podkroví domu žalovaného. Následně se účastníci nepohodli a žalovaný žalobkyni z domu vykázal. Pokud jde o majetková ujednání, poukazovala žalobkyně na dohodu o případném vypořádání společného majetku, která byla účastníky podepsána a je datována dne 26.7.2012. Podle ní bylo dohodnuto, že žalobkyně investuje do dostavby domu žalovaného cca 2 miliony Kč, případné přesné vyčíslení investic mělo být provedeno až po dokončení domu. Vše se mělo dokládat fakturami a přesné vyčíslení mělo být procentuálně rozděleno dle vložených prostředků a přiřazeno k aktuálnímu odhadu ceny nemovitosti. Podle toho se mělo provést vypořádání. K bližšímu vypořádání však nedošlo, pokračování - 3 - 7 C 76/2017 existuje toliko koncept dohody ze dne 29.9.2015, tato dohoda však již uzavřena a podepsána nebyla. Podle žalobkyně tato do nemovitosti žalovaného nainvestovala částku 1 550 000 Kč, žalovaný však uznává pouze částku 700 000 Kč a podmínkou vypořádání činí vyřešení hypotéční zástavy na jeho nemovitosti. Smírně se účastníci nedohodli a žalobkyně byla nucena podat žalobu, když předtím žalovaný nereagoval na její výzvu k zaplacení žalované částky, kteroužto, jak je zjevné z jeho přípisu ze dne 2.2.2017, obdržel. Ode dne 3.2.2017 požadovala proto žalobkyně také zákonný úrok z prodlení z žalované částky.

3. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil a uplatněný nárok ani zčásti neuznával. Namítal především, že právo, kterého se žalobkyně žalobou domáhá, je promlčeno. Poukázal na skutečnost, že žalobkyně opírá vznik a výši žalovaného nároku o zástavní smlouvu ze dne 3.8.2012 a vzhledem k tomu, že žaloba byla podána až dne 16.3.2017, uplynula již, jak subjektivní dvouletá, tak i objektivní tříletá zákonná promlčecí lhůta ( § 107 obč.zák. spolu s § 3036 o.z. ). Dle žalovaného počátek běhu promlčecí doby vychází zásadně z toho, že možnost uplatnit nárok u soudu nastává splatností dluhu, avšak v případě, že splatnost nebyla dohodnuta, ani jinak určena, začíná promlčecí doba plynout dnem následujícím poté, kdy vznikl dluh. Přes vznesenou námitku promlčení uváděl žalovaný, že má zájem na tom s žalobkyní dále jednat, důrazně však odmítal, že by do nemovitosti v jeho vlastnictví investovala během jejich partnerského soužití částku ve výši 1 550 000 Kč. Připouštěl, že žalobkyně určité finanční prostředky do nemovitosti vložila, současně však také do srpna 2015, kdy z důvodu navázání nového partnerského vztahu společnou domácnost opustila, tuto nemovitost užívala. Popřel, že by žalobkyně, jak tvrdí, přispívala na bydlení částkou obdobnou nájemnému ve výši 5 000 Kč měsíčně s tím, že aby došlo ke spravedlivému vypořádání ve smyslu § 10 o.z., je třeba také tuto skutečnost vzít v úvahu. Z opatrnosti, pokud by měl být uznán povinným k úhradě jakékoli částky žalobkyni, započetl vůči nároku žalobkyně své pohledávky ve výši 240 500 Kč, spočívající v částce 5 000 Kč měsíčně za nájemné a 1 500 Kč měsíčně za služby související s bydlením za dobu od srpna 2012 do srpna 2015, tj. 37 měsíců x 6 500 Kč. Žalovaný uvedl, že měl zájem se s žalobkyní dohodnout, nabízel jí i finanční vyrovnání ( 700 000 Kč, eventuálně další varianty ), které podmiňoval uzavřením dohody, jež by mu současně zaručila zrušení zástavního práva zřízeného ve prospěch právnická osoba. váznoucího na nemovitosti v jeho vlastnictví. Souhlasem se zřízením tohoto zástavního práva umožnil žalobkyni prodej jejího bytu na adresa, zatíženého nesplacenou hypotékou a zástavním právem a současně umožnil, aby byl žalobkyni poskytnut úvěr ve výši 1 550 000 Kč, kteroužto částku měla žalobkyně na svém účtu, k němuž on neměl přístup. V té době žalovaný předpokládal trvalé soužití s žalobkyní a byli spolu domluveni, že takto získané finanční prostředky budou použity na dostavbu jeho rodinného domu, kde společně s žalobkyní a jejich společnými dětmi žili. Jak vyplývá z Dohody o případném vypořádání společného majetku ze dne 26.7.2012, žalobkyně předpokládala investovat na dokončení nemovitosti prostředky ve výši cca 2 miliony Kč, K takovéto investici však nikdy nedošlo a žalobkyně dle žalovaného použila značnou část z úvěrem získaných prostředků na jiné účely. Dohoda předpokládala přesné vyčíslení investic ( a po procentuálním rozdělení dle vložených prostředků, přiřazení takového vyčíslení k aktuální hodnotě nemovitosti a následné vypořádání ) až po dokončení domu, nemovitost však dosud nebyla stavebně dokončena.

4. Žalobkyně v průběhu řízení doplňovala a opravovala svá tvrzení. V podání ze dne 26.4.2018 ( č.l. 62 – 63 ) připustila, že od roku 2012, kdy prodala byt, nájemné v částce 5 000 Kč žalovanému neplatila, protože investovala do domu žalovaného a dohodli se, že tuto částku již není potřeba hradit. Spotřeby – energie, hradila stále poloviční částkou, a k tomu veškerý chod domácnosti ( resp. 90 % nákladů na domácnost ). K námitce započtení částky 240 500 Kč, kterou učinil žalovaný ve vyjádření k žalobě, se žalovaná v podání ze dne 4.7.2018 ( č.l. 68 – 69 ) vyjádřila tak, že tvrzení žalovaného jsou neodpovídající, zejména pokud jde o částku 1 500 Kč měsíčně za pokračování - 4 - 7 C 76/2017 služby spojené s bydlením, zvláště o spotřebu vody a energií. Podle žalobkyně, žalovaný vždy trval na tom, aby se žalovaná na těchto platbách podílela a aby mu je měsíčně platila, což také až do srpna 2015 činila. Po dobu, kterou uvádí pro účely započtení žalovaný, tak zaplatila na služby 55 500 Kč, oproti zbývající částce 185 000 Kč započítávala své platby na běžné výdaje domácnosti v rozhodném období, čímž považovala záležitost provedení zápočtu žalovaného za vyřízenou. Ve svém vyjádření žalobkyně dále zmiňovala přísliby žalovaného, které spočívaly v tom, že v závislosti na rozsahu majetkového vnosu žalobkyně do nemovitosti na ní měl převést zhruba ¼ podíl na nemovitosti. K tomu pro podstatné zhoršení vztahů mezi účastníky nedošlo. Podle žalobkyně tedy do nemovitosti investovala pod příslibem jejího spoluvlastnictví, teprve v létě 2015 bylo zřejmé, že k přislíbenému majetkovému převodu nedojde a teprve od tohoto okamžiku by také bylo možno uvažovat o počátku plynutí promlčecí doby. Úvaha žalovaného o promlčení žalobkyní uplatněného nároku je tak nesprávná. V doplnění ze dne 3.9.2018 ( č.l. 84 – 85 ) žalovaná uvedla že částku 1 550 000 Kč považuje za částku s ohledem na rozsah investic minimální, z jejích pohledu by měla být částka ještě vyšší ( poukazovala přitom na vyčíslení orientační částky 1 750 633 Kč ve výpočtu ze dne 3.9.2018 ). Zopakovala, že pokud jde o jí investované prostředky do majetku žalovaného, jedná se o investice v rozhodné míře do předmětného domu. Ve vyčíslení ovšem kromě investic do dostavby rodinného domu ( 1 211 174 Kč ) vyčíslovala rovněž movité věci ( které považovala také za investici do domu žalovaného ) a které jí žalovaný odmítl vrátit ( 139 000 Kč ). Vyčíslovala také úrok z hypotéčního úvěru ( 189 365 Kč ), vyrovnání za dobu soužití ( cca 93 440 Kč ) a dlužnou částku ze soužití ( 117 654 Kč ). právnická osoba podání ze dne 3.12.2018 ( č.l. 99 – 105 ) připojila žalobkyně souhrnný přehled jednotlivých výdajů ( faktur ), představující částky vynaložené jako investice do nemovitosti, tento učinila součástí svých tvrzení. Podle žalobkyně dokládá fakturami vynaložení částky 933 689 Kč. Pokud byly některé položky hrazeny žalovaným, tvrdila žalobkyně, že mu tyto částky následně refundovala. Zmínila, že nedisponuje doklady na práce spočívající v zabudování materiálu, zbudování koupelny, pokládku koberců, výmalby, tapetování, zahradí úpravy, nátěry a dobudování plotu, tyto práce odhadla na částku 170 000 Kč. K doloženému přehledu uváděla také částku 199 882 Kč za vybavení pořízené do domu a další zařizovací předměty v částce 70 700 Kč. Zmiňovala též úrok z úvěru vyčíslený na částku 189 365 Kč a dluh žalovaného dle jejích evidenčních záznamů ve výši 117 654 Kč. Při jednání 4.12.2018 ( č.l. 106 – 109 ) doložila žalobkyně přehled vybavení s vyčíslenou částkou 197 976 Kč ( č.l. 104 ), jež učinila součástí tvrzení a uvedla, že přes nesoulad částek má se vztahovat k vynaložení částky 199 882 Kč. Obdobně doložila soudu soupis předmětů, které považovala za investice do domu s různými mezisoučty k vynaložení částky 70 700 Kč. Po zjištění, že také zde částka nesouhlasí, opravila k výzvě soudu svá tvrzení a uvedla, že jako investici žádá vypořádat také prostředky vynaložené na další zařizovací předměty, k čemuž předložila přehled ( č.l. 105 ) s tím, že opravuje uváděnou částku 70 700 Kč, která je chybná, a žádá částku 163 069 Kč, jak vyplývá ze součtu hodnot v předloženém přehledu. K výzvě soudu doplnila žalobní tvrzení, týkající se uplatněné částky 170 000 Kč z titulu prací na zabudování materiálu a uvedla, že se jedná o práce dělané svépomocí, zčásti za pomoci žalobkyně a jejího otce, také za pomoci širší rodiny, a dále dělaných jinými osobami i firmou. Konkrétně se jednalo o zbudování koupelny panem adresa za částku 50 000 Kč, včetně dopravy a jídla. Jednalo se též o pokládku koberců za částku 20 000 Kč. Dále se jednalo o výmalbu domu a úpravy plotu, jeho lakování a dopracování, kdy částka 20 000 Kč 30 000 Kč nebyly placeny, jde o ocenění prací konaných žalobkyní a jejím otcem. Obdobně ocenila žalobkyně tapetování částkou 10 000 Kč, a zahradní a terénní úpravy za částkou 20 000 Kč, které rovněž nebyly placeny, když práce dělala žalobkyně s žalovaným. A nakonec uplatnila v rámci této položky prací v hodnotě 170 000 Kč, také částku 20 000 Kč za použití vozidla, kdy pokračování - 5 - 7 C 76/2017 částka nebyla placená, žalobkyně však takto ocenila použití svého vozidla k výše uváděným pracím a nákupům materiálu.

6. V podáních ze dne 31.1.2019 ( č.l. 117 ) a ze dne 11.4.2019 ( č.l. 119 ) žalobkyně vyčíslila ocenění práce provedené v nemovitosti na částku 177 630 Kč, tedy jiným způsobem a v jiné výši, když se opírala o krycí list rozpočtu zpracovaný stavebním rozpočtářem jméno FO. jméno FO a doplnila opětovně své vyčíslení o částku 93 438 Kč jako investiční platby žalovanému ( původně již ve vyjádření ze dne 3.9.2018 na č.l. 85 jako částka 93 440 Kč zasílaná žalobkyní žalovanému na účet bez bližšího vysvětlení ). Součástí byl i nově zpracovaný soupis ( č.l. 131 – 134 ). Protože se ( u podání ze dne 31.1.2019 ) jednalo o opětovně jinak uváděné částky pro určité výdaje, aniž by bylo zřejmé, co těmito nově uvedenými součty žalobkyně sleduje, když žalobní tvrzení k takto uváděným součtům chybělo, považoval soud toto podání za vadné ( nesrozumitelné ) neboť nebylo z něj zřejmé, zda se jím žalobkyně něčeho domáhá, pokud ano, čeho a zda tím nějak dochází ke změně dosavadních tvrzení žalobkyně. Soud proto vyzval žalobkyni k opravě vad tohoto podání s tím, že dokud nebude podání opraveno, nebude k němu soud ve smyslu ustanovení § 43 odst. 2 o.s.ř. přihlížet ( jednání dne 16.4.2019 na č.l. 140 - 145 ).

7. K výzvě soudu při jednání dne 16.4.2019 ( č.l. 142 - 143 ) doplnila žalobkyně konkrétní tvrzení k investicím provedeným na dokončení domu. Uvedla, že bylo dokončeno druhé nadzemní podlaží, když před investicemi, to byla pouze hrubá stavba včetně oken a bylo tam podlahové topení, které bylo zalité natvrdo. V rámci investic tam byla kompletně dokončena podlaha, musel se zbrousit anhydrid, byly tam položeny ve třech pokojích koberce, v koupelně byla položena dlažba, udělány obklady a bylo osazeno sanitární zařízení ( zapuštěná vana, dvojumyvadlo, topný žebřík, závěsné WC ). V chodbičce se pokládala dřevěná podlaha. Z přízemí se dělalo schodiště, kdy na hrubý beton bylo položeno dřevo a bylo uděláno zábradlí. Byly osazeny čtvery dveře SAPELLI obložené dřevem, zdi, které dosud byly pouze nahrubo a strop, ty se všude zbrousily, vymalovaly se a někde se tapetovalo. Maloval se i prostor toho schodiště do prvního nadzemního podlaží. Pokud se týče malování a tapetování, tam již další práce prováděny po tvrzených investicích nebyly a ten stav je tedy od té doby neměnný. Dále se u šesti stropních oken, které tam již byly, dělalo ostění, dával se tam sádrokarton a zateplovalo se to. Opracovaly se také dva dřevěné sloupy, které se musely opracovat, namalovat a nalakovat, zateplila se rovněž půda skelnou vatou. V dolní části nemovitosti se okolo lišty dávaly desky, zprovoznily se vypínače k elektrickým roletám, a co se týče venkovního prostoru, udělala se terasa, u které se zbudovaly základy, udělala se základová deska a na to se lepila venkovní dlažba. Na předních schodech se rovněž položila dlažba, pozemek byl zryt a oset travou, vysázely se habry okolo pozemku. Co se týče oplocení, to bylo zpevněno kari sítěmi podél celého pozemku, vyjma přední části, kdy ty kari sítě se natřely dvěma nebo třemi nátěry barvy. Rovněž se dávala střecha na kotec pro psa a uvnitř kotce bouda. Dále se ještě upravovala kanálová šachta, koupil se kanál a rovněž se dal anticalc proti vodnímu kameni. Po vyjádření žalovaného při tomto jednání ( č.l. 143 – 145 ) trvala žalobkyně na tom, že musela rukama a brusnou mřížkou vše obrousit, všechny zdi, stropy ne, tam byl ten sádrokarton. Že by tam nic nedělala, jak říká žalovaný, to není pravda, byl to pravý opak. Sádrokartony zhruba 60 x 2 metry, všechny desky byly popraskané, všude je musela zatmelit a popraskané byly proto, že to nebylo zatepleno. Nakoupila tedy skelnou vatu a žalovaný jí tam dával. Když žalovaný uvádí, že vše dělal sám, tak je pravdou, že dělal věci, ale bez ní by to neudělal, ona vždy musela začít to prvotní, musela to připravit, bez ní by nehnul ničím, vše připravovala. Ostění jedno dělal její otec, zbylých pět dělali společně. Uvádí tedy, že byť to dělal on, ty práce, je to chlap, ale bez ní by nezačal. Uvádí také, že ona byla na mateřské dovolené a on byl doma čtyři dny v měsíci, jak by to všechno stihnul. Bez ní by neudělal nic, vše mu nachystala pod nos. pokračování - 6 - 7 C 76/2017

Vyčíslení vynaložených částek předložila žalobkyně soudu opětovně v podání ze dne 30.4.2019 ( č.l. 136 – 139 ), čímž reagovala na výzvu k opravě vad podání ze dne 31.1.2019 ( č.l. 117 ). Žalobkyně potvrdila, že důvodem k podání její žaloby bylo navrácení investic a vnosů do nemovitosti žalovaného v době jejich soužití. Když sečte jí vynaložené částky a započítá zhodnocení její investice, dostala by se na částku minimálně 2 miliony Kč, požaduje však pouze 1 550 000 Kč. K tomuto podání připojila svazky faktur s průvodními soupisy a při jednání soudu dne 28.5.2019 ( č.l. 140 – 145 ) se dále k podání vyjadřovala. Uvedla k bodu 1 – faktury investic v celkové částce 721 395 Kč ( svazek v černé kroužkové vazbě ), že jde o materiál a věci, které jsou součástí ( pevně zabudovanou ) domu. K bodu 2 - oznámení o provedení příkazu k úhradě za materiál v celkové částce 180 910 Kč zopakovala, že některé položky za materiál byly při nákupu hrazeny žalovaným a ona posléze mu částku za tyto položky zasílala na účet, přičemž takto zaslala na účet žalovaného 180 910 Kč. Konkrétně o co se jednalo, je uvedeno v tabulce na čísle listu 103 ve spise, na kterou odkázala. Skutečnost, že v této tabulce uváděný součet činil pouze 148 934 Kč za materiál, není problematická, jak vyplynulo z pozdějších tvrzení žalobkyně a jejích vyjasnění k jednotlivým položkám žalované částky, částka 180 910 Kč byla zahrnuta v Knize faktur investic rámci částky 721 395 Kč. Žalobkyně k tomu uvedla, že ta částka není požadována dvakrát, byla pouze takto „ dvakrát „ sepsána. Této částce se tedy soud věnoval v rámci posuzování, co bylo a kým hrazeno dle soupisu faktur ( viz. též tento bod rozsudku níže). V bodě 3 – faktury a listiny v celkové částce 517 098 Kč se jednalo o součet položek nábytek, zařízení, věci součástí domu, různé nevrácené věci hrazené z poloviny, či výlučně žalobkyní a nevrácené věci bez dokladu. Také k této položce byl připojen svazek v černé kroužkové vazbě ( Faktury a listiny ), v němž žalobkyně uváděla cca 200 položek movitých věcí, včetně hraček dětí. Také tyto položky žádala žalobkyně zohlednit jako investici do nemovitosti žalovaného, neboť byly z větší části kupovány na popud žalovaného a byly pořizovány výhradně pro dům žalovaného. K bodu 4 – krycí list rozpočtu v částce 177 630,24 Kč sdělila, že byl vypracován k ohodnocení práce, jež vynaložila na domě a popsala, jak probíhala společná práce s žalovaným, kdy žalobkyně musela vše připravit, a co se týče malování, vše malovala sama ( nebo s jejím otcem ), kromě malé části nad schodištěm, kam nedosáhla. Bod 5 – oznámení o provedení příkazů k úhradě na účet žalovaného v celkové částce 93 438 Kč, jednalo se o platby žalovaného, kterými platil svůj hypotéční úvěr, životní pojištění a jiné platby související s rodinným domem. Žalobkyně tvrdila, že posílala žalovanému peníze na tyto platby, neboť neměl finanční prostředky, alespoň jí to tvrdil. Rovněž tyto platby žalovanému ve výši 93 438 Kč bere jako investici svých prostředků do nemovitosti žalovaného, stejně tak i 50 000 Kč za použití vozidla - položka 7, neboť její vozidlo bylo v letech 2010 – 2015, užíváno k přepravě veškerého materiálu a zařízení do rodinného domu. K položce 6 – domácí kniha v dlužné částce 117 654 Kč připojila žalobkyně malý svazek v černé kroužkové vazbě k období od února 2005 do ledna 2012, dokládající, jak si účastníci rozúčtovávali, jaké kdo platil náklady ( včetně např. horké čokolády za 29 Kč ). Dle žalobkyně byla kniha vedena až do srpna 2015, také tato byla později doložena. K tvrzení žalobkyně o platbách v souhrnné výši 93 438 Kč žalovanému bylo jí při jednání dne 28.5.2019 ( č.l. 148 ) dáno poučení ve smyslu ustanovení § 118 a) odst. 1 a 3 o. s. ř., aby doplnila konkrétní tvrzení o tom, kdy, v jaké výši a na co byly jednotlivé platby z její strany hrazeny. Ke svým doplněným tvrzením měla doložit ( navrhnout ) důkazy k prokázání těchto tvrzení s tím, že pokud by takto neučinila, mohla by být stižena neúspěchem ve sporu. K výzvě, aby vysvětlila, z jakého důvodu se některé částky, co se týče jejích tvrzení a vyčíslení, objevují dvakrát, jednou v soupisu faktur investic v celkové částce 721 395 Kč a dále v částce 180 910 Kč - dluh za materiál, žalobkyně uvedla, že tyto částky nepožaduje dvakrát, sepsala je takto a listiny dokládala z toho důvodu, aby bylo zřejmé, že tyto částky z její strany byly žalovanému hrazeny. Žalobkyni bylo rovněž dáno poučení ve smyslu ustanovení § 118 a) odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. ( jednání 16.7.2019 na pokračování - 7 - 7 C 76/2017 č.l. 162 ), že je třeba doplnila rozhodná tvrzení a uvedla, co konkrétně bylo pořizováno pod položkami Anticalc za 7 490 Kč, dlaždice schody za 347 Kč, Baumax slunečník za 1 862 Kč, tapety za 512 Kč, židle za 2 980 Kč, položka IKEA za 699 Kč, položka lišty 3 kusy 477 Kč,- MÖBELIX 6 597 Kč, IKEA 1 417 Kč, Baumax 2 634 Kč, ložnice 6 813 Kč a ložnice 30 000 Kč a konečně položka štěrk 1 000 Kč, k nimž nebyly doloženy faktury.

8. V podání ze dne 24.7.2019 ( č.l. 170 – 172 ) po výše uvedeném poučení žalobkyně upřesnila, o jaké položky se jedná a doplnila čísla listů, na kterých jsou od těchto položek faktury v Knize faktur ( pokud byly k dispozici ). Doplnila přitom k platbám záloh na dveře od firmy adresa, že zálohy uhradila ona, nikoli žalovaný, jak tvrdí. Dne 29.1.2013, kdy byla placena první záloha ve výši 50 000 Kč, vybrala tuto částku z bankomatu v adresa. Další záloha ve výši 20 000 Kč byla placena dne 25.5.2013 a peníze na ni vybrala z bankomatu v OC adresa dne 17.5.2013. K platbě zálohy na schodiště od firmy adresa ve výši 55 000 Kč dne 24.5.2013 uvedla, že téhož dne vybrala z bankomatu ve Vysočanech částku 45 000 Kč, zbylých 10 000 Kč jí půjčil žalovaný a ona mu je zaslala na jeho účet dne 27.5.2013, kdy posílala částku 13 000 Kč s poznámkou „ vráceno za Jelínka „. Zálohu zaplatila v obchodě firmy adresa. Dle žalobkyně příjmy žalovaného nebyly dostačující k jeho nutným splátkám, nákupu materiálu a zařízení do domu. Žalovaný ji také žádal o úhradu jeho závazků spjatých s rodinným domem a jeho zařízením. V tomto směru navrhovala doplnění dokazování doklady o příjmech a nákladech žalovaného ( č.l. 284 ). Podrobněji se k příjmům a výdajům žalovaného vyjádřila žalobkyně v podání ze dne 28.1.2022 ( č.l. 306 – 308 ), kde uváděla, že příjmy žalovaného činily i s výsluhovým příplatkem cca 44 000 Kč měsíčně, splátky hypotéky a úvěrů však cca 36 000 Kč měsíčně a zálohy energií na dům cca 3 500 Kč. Zbývalo mu tak 4 500 Kč měsíčně, z čehož údajně platil své vlastní náklady, náklady na dvě děti a ještě ušetřil na dostavění domu včetně jeho vybavení.

9. V podání ze dne 4.6.2019 ( č.l. 152 ) uvedla žalobkyně ke svému nároku na úhradu částky 93 438 Kč, že již nedovede přesně stanovit, jaká částka konkrétně na jaký zmiňovaný druh platby žalovaného byla použita. Opětovně zmínila, již v žalobě uváděnou platbu za stavební povolení a projekt rodinného domu a setrvala na pohledu, že má být jako její investice do nemovitosti brán i nábytek a věci spjaté s domem. V tomto podání žalobkyně shrnula vynaloženou částku na 1 448 838,- Kč, k dotazu soudu k tomu sdělila ( č.l. 154 ), že nejde o částečné zpětvzetí žaloby, neboť částka, která je žalobou požadována zůstává stále od počátku ve výši 1 550 000 Kč.

10. Požadavek žalobkyně na zaplacení úroků z hypotéčního úvěru ve výši 189 365 Kč a vyrovnání hospodaření domácnosti, kde po žalovaném požadovala úhradu částky 117 654 Kč, považoval soud za rozšíření žaloby, neboť skutkově vybočoval z původně uplatněného nároku na úhradu investic vynaložených žalobkyní do nemovitosti. Tuto změnu žaloby při jednání dne 4.12.2018 ( č.l. 107 ) zamítl, neboť by byla v rozporu s hospodárností řízení. Za předmět řízení nadále považoval pouze investice do nemovitosti.

11. Rovněž žalovaný svá tvrzení a své námitky v průběhu řízení dále doplňoval. V podání ze dne 5.9.2018 ( č.l. 78 – 83 ) k námitce promlčení uvedl odkaz na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 4.3.2008, sp.zn. 30 Cdo 1213/2007, a poukázal na skutečnost, že ustanovení § 646 o.z. je platné až od 1.1.2014 a nelze jej užít zpětně, nelze tedy dovozovat, že by mezi účastníky, kteří žili v družském vztahu, došlo ke stavění promlčecí lhůty. Setrval tedy na uplatněné námitce promlčení žalovaného nároku s tím, že promlčecí lhůta počala běžet v okamžiku faktického plnění, přičemž všechny investice, které žalobkyně uskutečnila, proběhly pouze v průběhu roku 2013. V podání dále podrobně vyčíslil režijní náklady účastníků na společné bydlení, sestávající se z nákladů na vodné, elektřinu, plyn a internet. Podle žalovaného se žalobkyně na úhradě těchto nákladů nikterak nepodílela, platby byly hrazeny z jeho účtu v právnická osoba., což dokládal pokračování - 8 - 7 C 76/2017 výpisy z tohoto účtu. Odmítl také tvrzení žalobkyně, že by měl vůli založit s ní spoluvlastnický vztah k jeho nemovitosti. Žádná dohoda o tom, že by na žalobkyni převedl spoluvlastnický podíl k nemovitosti, nebyla uzavřena, a to ani ústně, nebylo o tom ani relevantně jednáno. Naopak z textu dohody ze dne 26.7.2012 vyplývá, že dům a pozemek zůstane ve jeho vlastnictví a žalobkyně si na něj nebude činit nárok. Podle žalovaného se žalobkyně rozhodla sama o své vůli žít s ním v nemovitosti v jeho vlastnictví a do tohoto soužití určité prostředky investovat, když v případě nesoužití s ním, by musela vynakládat prostředky na své bydlení jinde. Žalovaný žalobkyni do ničeho nenutil, a pokud by sám nebyl v dobré víře, že jejich soužití bude pokračovat, nikdy by nesouhlasil se zřízením zástavního práva na své nemovitosti, kterým poskytl žalobkyni zajištění jejího úvěru ve výši 1 550 000 Kč. Srovnatelné náklady na bydlení ( včetně služeb ) v daném místě a čase se blížily částce 20 000 Kč měsíčně. Žalobkyní nárokované vložené investice byly minimálně zčásti kompenzovány bezplatným užíváním jeho nemovitosti.

12. Po jednání dne 4.12.2018, kde došlo k přednesu žaloby, doplnění tvrzení týkajících se provedených prací v nemovitosti a doplnění spisového materiálu o souhrny položek, v nichž žalobkyně spatřovala investice, jež vynaložila do nemovitosti žalovaného, reagoval žalovaný podáním ze dne 4.1.2019 ( č.l. 111 – 113 ). Namítl, že v soupisu, o který žalobkyně opírá svůj nárok, jsou položky ničím nedoložené, případně doložené fakturami, o kterých není najisto postaveno, který z účastníků je platil ( neboť některé zálohy a faktury platil žalovaný sám ), či položky, které nepředstavují v žádném případě investice do nemovitosti v jeho vlastnictví a jsou běžným spotřebním zbožím ( od různých druhů skleniček, přes sušák na prádlo či louskáček, až po hračky právnická osoba ). Zařizovací předměty v průběhu soužití od roku 2002 do roku 2015 pořizoval žalovaný i žalobkyně a společně je užívali. Část věcí, včetně položek, které platil prokazatelně žalovaný, žalobkyně po rozchodu z nemovitosti odvezla. Upozornil na nesrovnalosti v samotných požadavcích žalobkyně, která např. k pokládce koberců ve svém vyjádření zmiňuje částku 20 000 Kč, v soupisu u této položky, ale uvádí částku 13 500 Kč. Spolu s vyjádřením připojil soupis, kde vyznačil, které položky uznává, které uznává částečně a které považuje za sporné ( č.l. 114 ). Nesouhlasil s tím, že by mu žalobkyně poslala na účet částku 180 910 Kč za nákup materiálu, který platil, jak uvádí v soupise žalobkyně. Z uvedené částky obdržel od žalobkyně pouze 62 910 Kč za účelem uvedeným žalobkyní. V ostatním bylo důvodem plateb žalobkyně na jeho účet splacení dluhu žalobkyně, který vůči němu měla, když žalovaný za ni občasně platil, např. leasing na automobil, pojištění, spoření, poplatky za telefon atd. Ve výpisu z účtu ze dne 24.9.2013 je také výslovně uvedeno, že účelem platby je vrácení dluhu. K movitým věcem v soupisu zmínil, že opakovaně vyzýval žalobkyni, aby si nábytek, který není zabudován v nemovitosti, z jeho nemovitosti odvezla. Pokud jde o práce konané adresa, jeho náklady nečinily 50 000 Kč, žalobkyní byl v dané době informován tak, že jde o jejího známého, který práce provedl za stravu, ubytování ( bydlel v domě žalovaného ) a dopravu. S vědomím časové a ekonomické náročnosti nabídl žalovaný jako smírné řešení vyplacení částky 500 000 Kč s tím, že by neuplatňoval zápočet své pohledávky ve výši 240 500 Kč.

13. V reakci na doplněná tvrzení žalobkyně uvedl žalovaný při jednání dne 16.4.2019 ( č.l. 143 – 145), že žalobkyně platila podlahové krytiny, koberce, dřevěné parkety, na schodišti nášlapy a zábradlí. Šest kusů ostění na střešní okna. To ale montoval on. Čtyři kusy dveří montovala firma, koupelna byla v hrubém stavu, jinak podkroví nebyla hrubá stavba, dům byl kolaudován. V patře kromě těch krytin, výmalby a koupelny, to bylo hotové. Na podlaze byl anhydrid, to už se dále nemusí upravovat. Na stěnách byly omítky, nic nebylo třeba brousit, vše bylo připraveno k výmalbě, nebo byl na zdech sádrokarton, tam také nebylo třeba nic brousit. Pokud jde o sádrokartony, tam možná se něco drobného muselo zatmelit, ale nikoliv v rozsahu, který uvádí žalobkyně. Co se týče zateplení půdy, to je nesmysl. Jsou tam sádrokartonové stropy a ty se zateplují při montáži. Nesouhlasil s tím, jak popsala žalobkyně práce, které dělala, podle žalovaného dělal všechno on pokračování - 9 - 7 C 76/2017 sám. Žalobkyně třeba umyla štětky a vymalovala dva metry, když se malovalo. Zbytek dělal on. I ty sloupy, když uvádí, že je brousila, třeba si to zkusila, ale pak zase odešla. Je pravdou, že ty práce plánovali spolu. Co se týče kanálové šachty, není si jist, kdo platil zařízení Anonymizováno. Pokud jde o venkovní úpravy, snažili se vysadit trávu, ale bylo to zase tak, že on ten pozemek zryl, navezl hlínu a zasadil trávu. Žalobkyně možná nakoupila za pár korun to osení. Zpevnění plotu dělal také on, nařezat kari sítě, vyměřit, zakopat je, to všechno byla jeho práce. Tam žádná práce ze strany žalobkyně nebyla. Ostění do kuchyně, desky platil také on a i ta práce byla jeho. Pokud jde o terasu, práce byla také jeho, vykopání základů, betonování desky, obklad. Materiál, ten žalobkyni uznal. Živý plot také vysázel on. Co se týče nájmu v době, kdy on bydlel v bytě žalobkyně, tak platil nájem, když se poté přestěhovali do jeho domu, tak to samé, tedy aby platila nájem, žalobkyně odmítla. Není pravdou, že by od roku 2009 do roku 2012 nájem platila. Vždy byl nějaký důvod, aby nezaplatila.

14. V podání ze dne 21.6.2019 ( č.l. 157 – 159 ) žalovaný shrnul, u jakých položek uvedených pod č. hodnota až 85 v soupisu faktur investic předloženém žalobkyní, uznává, že byly placeny žalobkyní, a které položky neuznává a proč. Šlo o položky pořízené před rokem 2012, zálohy firmě adresa, které měl platit žalovaný, platby hrazené žalovaným a žalobkyní nerefundované, nečitelné doklady, položky bez dokladu, věci zakoupené proti výslovnému nesouhlasu žalovaného. Podle žalovaného je částka požadovaná žalobkyní několikanásobně nadnesená. Co se týče nábytku jako součásti nemovitosti, lze v tomto směru uvažovat pouze o vestavěné skříni, která však byla pořízena již v roce 2010. Další věci ze seznamu žalobkyně, které mají být zadržovány, nejsou investicí do nemovitosti, jde o věci běžné spotřeby, které pořizovali, jak žalobkyně, tak žalovaný. Část z nich si žalobkyně odvezla. K důkazu označenému Domácí kniha žalovaný potvrdil, že byli s žalobkyní dohodnuti, že budou odkládat doklady za uskutečněné platby do krabice, což víceméně činil, zápisy do knihy činila pouze žalobkyně o své vůli bez jeho kontroly a nemohou být relevantním důkazem pro podporu jejích tvrzení. V notebooku, který mu zůstal, nalezl další verze Domácí knihy, které se od verze předložené soudu liší.

15. V dalším z podání ( ze dne 22.8.2019 na č.l. 175 – 177 ) žalovaný popsal rozsah investic žalobkyně v jeho nemovitosti. Uvedl, že žalobkyně v jeho nemovitosti uhradila vybudování koupelny ve druhém nadzemním podlaží, včetně dlažby na podlaze, obkladů a zařizovacích předmětů ( vana, dvojumyvadlo, závěsné WC, topný žebřík, koupelnové skříňky ), do místnosti stavebně připravené ( včetně podlahového topení, bez omítky), když materiál a zařizovací předměty platila žalobkyně, dále hradila pořízení a položení podlahové krytiny ve třech pokojích druhého nadzemního podlaží a v chodbě, tj. položení koberců ve třech pokojích, položení dřevěné podlahy v chodbě a položení dřevěných nášlapů na schodišti a montáž zábradlí ( názor na to, kdo platil zálohu 55 000 Kč zůstal sporný, žalobkyně rovněž uhradila pořízení ostění na šest kusů již zabudovaných střešních oken ( práci provedl žalovaný ), pořízení a osazení čtyř kusů interiérových dveří ( sporná zůstala platba zálohy 70 000 Kč ), pořídila barvy a tapety k výmalbě a vytapetování tří pokojů ve druhém nadzemním podlaží, k výmalbě chodba a stropu druhého nadzemního podlaží ( práce provedl žalovaný ) a pořídila také cca 10 m2 dlažby na venkovní terase ( práce opět provedl žalovaný ). K placeným zálohám u firmy adresa poukázal žalovaný na skutečnost, že žalobkyní vytvořený soupis – Výběry z bankomatů – obsahuje desítky položek a podle něho žalobkyní označené vybrané částky neprokazují, že by byly použity na platbu záloh. I v jiné dny žalobkyně vybírala desetitisícové částky, aniž by tyto výběry korespondovaly s tvrzenými platbami žalobkyně coby jejími investicemi do nemovitosti. Zmínil opětovně, že v průběhu soužití platil za žalobkyní různé její platby ( leasing, pojištění, spoření apod. ), které mu později vracela ze svého účtu jako platby dluhu. Není pravdou, že by žalovaný neměl dost prostředků na své výdaje a splátky, jak tvrdí žalobkyně, ve skutečnosti se oba podíleli na nákladech společné domácnosti, na pořizování různých spotřebních předmětů a vybavení. pokračování - 10 - 7 C 76/2017

Žalovaný od roku 2009 zajišťoval bydlení a hradil veškeré provozní náklady na bydlení a žalobkyně v roce 2013 hradila náklady na provedení stavebních úprav v druhém nadzemní podlaží nemovitosti, v rozsahu, který uvedl výše. Podle žalovaného si žalobkyně pravděpodobně část prostředků, o nichž tvrdí, že je investovala do jeho nemovitosti, posílala nebo vkládala v hotovosti na svůj další účet vedený u právnická osoba.

16. Pokud jde o práce prováděné v nemovitosti, mezi účastníky zůstalo sporné, kdo a jaké práce vykonával. Podrobněji se k této věci účastníci vyjadřovali ( neboť pro účely zpracování znaleckého posudku bylo k žádosti znalce třeba popis prací učinit podrobnější ), při jednání soudu dne 2.10.2020 ( č.l. 223 – 228 ). Žalobkyně setrvala na svém tvrzení, že pokud jde o ostění, jedno montovala se svým otcem, zbývající ostění připevňovala společně s žalovaným, kdy on ostění montoval a ona je přidržovala. Dle žalovaného veškerá ostění montoval on, žalovaná se na této práci nepodílela. Pokud jde o výmalbu a tapetování byla mezi účastníky shoda v tom, že tapetovány byly dva pokoje a ložnice ve druhém nadzemním podlaží, pokud jde o výmalbu. Sporné zůstalo, kdo a jakým způsobem maloval a tapetoval. Podle žalobkyně tapetovali společně a to u veškerých tapet, pouze pár proužků, asi metrového rozměru v ložnici u čela postele, dělala s žalovaným jeho sestra. Jinak tapetovali společně s žalovaným a to tak, že ona tapety natírala, vyměřovali je společně, řezali je někdy ona a někdy žalovaný a při vlastním tapetování ona tu tapetu přidržovala, když žalovaný ji lepil. Pokud jde o výmalbu, tvrdila žalobkyně, že tam žalovaný neudělal nic, jenom ten kousek, kde ona nedosáhla, jednalo se asi o plochu 2x 1 metr, která byla ve výšce nad schodištěm. Jinak vše dělala ona, předtím to brousila, tmelila a penetrovala, neví, kdy by to dělal žalovaný, neboť byl stále v práci. Podle žalovaného ložnici, ten největší pokoj, tapetoval celý on se sestrou, tam žalobkyně nedělala nic. U dalších pokojů se žalobkyně podílela na dvou velkých fototapetách, kdy pracovali společně. Zbylé tapety dělal sám, žalobkyně rozmíchávala ( v malém množství ) lepidlo a myla štětky. K malování žalovaný uvedl, že si žalobkyně občas něco zkusila malovat, ale pak mu většinou říkala, že se jí to nelíbí a ať to předělá. On dělal všechny finální povrchy a také rohy a podobně. Žalobkyně si zkusila si kousek a pak šla zase dolů, pokud by to měl odhadnout na metry, tak to mohlo to být třeba 8m². Když se skončilo s malováním, tak umývala štětky, ale také to nebylo pokaždé. K bodu týkajícímu se zbudování terasy a položení dlažby, uváděla žalobkyně, že těžké práce dělal žalovaný, ale pokud jde třeba o odvážení sutě, vození štěrku, tak to dělala ona a také koupila míchačku, která se speciálně pro to kupovala, ten štěrk a tu suť, ty vozily i děti. Na míchání betonu v míchačce se podíleli oba společně, i ona tam dávala cement, vodu, písek. Pokud jde o samotné nalití betonu, do té terasy, to udělal žalovaný, to by ona nezvládla, ale kari sítě tam také dávali oba, pokud se jedná o pokládku dlažby, tak dlažbu pokládal žalovaný, ale ona mu na to připravila to lepidlo a ona tam dávala ty křížky k těm dlaždicím. Žalovaný k tomuto bodu vyjádřil tak, že celá terasa jde na jeho vrub, žalobkyně tam nedělala nic. Pokud se jedná o bod nátěr a zpevnění plotu kari sítěmi, ani zde nebylo možno dospět ke shodě. Žalobkyně tvrdila, že kari sítě natírala ona, většinou se dávaly tři nátěry, přibližný počet těch kari sítí byl asi 50, nenatřela jich asi pět. Natírala je z obou stran, trvalo to asi půl roku, špatně se to dělalo, dělala to štětcem a zelenou barvou na ploty. Zkoušela to také válečkem, ale to rovněž nešlo, pak si půjčila od taťky rozstřik, ale tím se velmi plýtvalo a většina barvy pak zůstávala na zemi, nikoliv na sítích, takže to nakonec dělala tím štětcem. Žalovaný kopal díry pro ty kary sítě a ona mu je pak pomáhala osazovat, na to používali ty hadicové spony, ona je pomáhala přichytit a přidržovala ty kari sítě. Podle žalovaného bylo úkolem žalobkyně sítě natírat a zpočátku se snažila, natřela asi tři, ale ta kvalita i produktivita byla špatná. Pak si půjčili fixírku od jejího otce a stříkali to fixírkou. Stříkal to on a jednalo se pouze o jeden nátěr, v žádném případě tam nebyly tři nátěry.

17. Ke zbývajícím pracím, jež nebyly probrány při jednání soudu dne 2.10.2020 se žalobkyně vyjádřila v podání ze dne 19.10.2020 ( č.l. 229 – 230 ). Blíže popsala práce, které v nemovitosti vykonávala, pokračování - 11 - 7 C 76/2017 a to broušení omítek před výmalbou a tmelení sádrokartonu před výmalbou. U zrytí a osetí pozemku uvedla, že to provedl žalovaný, společně uhlazovali půdu a na žalobkyni byla následná péče ( zalévání, sekání ). Obdobně to bylo u vysázení habrů. Obroušení, natření barvou a lakování sloupů v podkroví provedla ona za asistence otce. Olištování kuchyňské linky provedli společně s žalovaným, stejně tak jako zprovoznění vypínače k el. roletám a osazení kanálu. Montáž Anonymizováno provedla firma, která jej dodala.

18. Žalovaný se ke zbývajícím pracím vyjádřil v podání ze dne 20.10.2020 ( č.l. 234 – 238 ). Podrobně popsal, co a jakým způsobem v nemovitosti prováděl on. Popřel, že by došlo k broušení omítek, ty byly hotovy již v roce 2009, nebyly ani tmeleny sádrokartony, ty byly hotové rovněž v roce 2009. Na osázení habrů neměla podle něho žalobkyně žádný podíl. Opracování a lakování sloupů v podkroví si žalobkyně vyzkoušela v řádu jednotek minut. Nepodílela se ani na olištování kuchyňské linky a také na zprovoznění vypínačů k roletám, to navíc proběhlo dávno před její investicí. Zařízení Anticalc montoval otec žalobkyně, jeho uzemnění provedl on. Na montáži ostění se žalobkyně ani její otec nepodíleli, to že někdo něco podal, či přidržel, nepovažuje za montáž. Popsal, že u žalobkyně fungoval model jako u ostatních prací, kdy se chodila dívat, jak práce pokračují, občas něco podala, či přidržela, její návštěvy byly v řádu minut. Také její podíl na zbudování venkovní terasy byl nulový. U výmalby zmínil, že si ji žalobkyně vyzkoušela, opět v řádu minut, obdobně tomu bylo u tapetování, kde namíchala také jednu dávku lepidla. Po každém pracovním dni prováděla žalobkyně úklid ( zametení, vytření, vysání ), mytí a čistění nářadí někdy prováděl on a někdy žalobkyně. Připustil pomoc žalobkyně při tapetování fototapety a tapetování v dětském pokoji. U instalace karisítí se žalobkyně podílela natřením cca 5 kusů karisítí.

19. Žalovaný také nesouhlasil s tvrzením žalobkyně, že jeho příjmy nebyly postačující jeho výdajům a proto za něj žalobkyně platila jeho závazky ( č.l. 289 – 292 ). Přiložil k vyjádření tabulku příjmů a výdajů a zmínil, že od roku 2014 pracoval u soukromých společností, které část odměny vyplácely v hotovosti a tyto prostředky nejsou v tabulce zahrnuty. Jeho žádosti o finanční prostředky u žalobkyně je nutno vidět v kontextu toho, že mezi účastníky docházelo k určitému „ dělání účtů„, kdy si vzájemně platili určité položky. Pokud by vše platila žalobkyně, jak tvrdí, neměl by žalovaný důvod ji žádat, aby na jeho účet provedla požadované platby. Upozornil na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 22 Cdo 3428/2020 ze dne 28.1.2021 týkající se vypořádání vnosu do nemovitosti ve výlučném vlastnictví užívané manželi k bydlení. Podle žalovaného by při naplnění § 10 o.z. a hlediska spravedlnosti mělo být zohledněno, že žalobkyně nemusela platit a neplatila žádné náklady na bydlení, které by jinak, pokud by nebydlela v nemovitosti žalovaného, musela jinak vynakládat.

20. října 1988, sp. zn. Cpj 39/88, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 12/1989 (a dále například v rozsudku ze dne 23. srpna 2000, sp. zn. 29 Cdo 697/99, nebo v rozsudku ze dne 10. června 2008, sp. zn. 32 Odo 1754/2006), od jehož právních závěrů nemá důvodu se odchýlit ani v posuzované věci, vysvětlil, že majetkovým vyjádřením bezdůvodného obohacení není částka, která odpovídá částce vynaložené na zhotovení díla, ale peněžitá náhrada odpovídající skutečnému majetkovému prospěchu zákazníka - objednatele díla. Z uvedeného zcela nepochybně vyplývá, že rozsah bezdůvodného obohacení není v případě úpravy věci vymezen náklady, které vynaložil ten, kdo opravu věci provedl (v posuzovaném případě žalobce), jak nesprávně dovodil odvolací soud, nýbrž částkou, o kterou se věc (nemovitost) zhodnotila a kterou nabyl bezdůvodně obohacený (v předmětné věci žalovaný), protože podle § 458 odst. 1, věty první, obč. zák. musí být vydáno vše, co bylo neoprávněně získáno.

21. V řízení bylo vzhledem k často se měnícím a opravovaným tvrzením žalobkyně obtížněji identifikovatelné, co má být jeho předmětem. Negativně se v něm ve formě mnohosti podání a různorodosti uváděných částek projevovala též skutečnost, že vyjádření současně činili, jak zástupce žalobkyně, tak i sama žalobkyně. Jasná a od počátku neměnná byla požadovaná částka 1 550 000 Kč s příslušenstvím. Důvod, pro který byla tato částka žádána, rovněž nebyl dle soudu problematický, neboť od počátku byl nárok žalobkyně stavěn tak, že jde o vypořádání investice žalobkyně do nemovitosti žalovaného. Jak je výše uvedeno, takto byl nárok žalobkyně pojat již v žalobě, později opakován v podáních ze dne 4.7.2018 a ze dne 30.4.2019 a výslovně potvrzen po poučení soudem v podání ze dne 3.9.2018. Problematické bylo, že žalobkyně investicí do nemovitosti měla na mysli i investici do některých movitých předmětů do domu, které zůstaly v držení žalovaného, užití jejího vozidla k nákupům souvisejícím s dostavbou domu, vynaloženou pokračování - 12 - 7 C 76/2017 práci účastníků i třetích osob. A v rámci svých podání uplatňovala rovněž vypořádání splátek úroků z hypotéčního úvěru žalovaného a různých forem vyrovnání plateb z doby společného soužití účastníků. Přičemž jednotlivé dílčí požadované částky byly opakovaně měněny.

22. Nakonec vycházel soud z toho tvrzení žalobkyně, že požadovaná částka 1 550 000 Kč má odrážet materiál a věci pevně zabudované v nemovitosti, tak jak byl vyčíslen částkou 721 395 Kč a shrnut a dokládán v listině A4 s černou kroužkovou vazbou označenou – Faktury investic ( též Kniha faktur ). Členění této listiny použil soud při provedení dokazování a podle něho zadával také znalecký úkol pro znalce zpracovávající otázku zhodnocení nemovitosti investicemi. Dále vycházel soud z tvrzení žalobkyně o v nemovitosti provedených pracích a dokazování vedl k tomu, zda svá tvrzení žalobkyně prokáže. Práce činěné třetími osobami nebylo dle soudu možno zohledňovat, když za ně nebylo placeno, těmto se tedy samostatně nevěnoval. Pokud se v ocenění žalobkyní položka prací na nemovitosti udávala ve výši 177 630 Kč, když vycházela z krycího listu rozpočtu zpracovaného jméno FO. jméno FO, nebylo možno tuto listinu nijak zohlednit. Jednak nebylo prokázáno, že by všechny touto listinou uvažované práce konala žalobkyně a jednak pro účely zjištění výše zhodnocení nemovitosti provedenými pracemi je nutno užít jinou metodu, jak potvrdil též později ve věci ustanovený znalec. V různých výších žalobkyní uváděné vybavení do domu ( případně bytový textil, oblečení, nádobí, elektronika… ) naposledy oceněných žalobkyní na 345 134 Kč + 37 041 Kč a použití jejího vozidla oceněné na 50 000 Kč, kteréžto žalobkyně rovněž požadovala jako investice vypořádat, soud za investice do nemovitosti nepovažoval a také tyto dílčí nároky se nestaly předmětem jeho zkoumání a dokazování ( srov. bod 82 rozsudku ). Za předmět řízení, co se týče skutečností naplňujících žalobkyní požadovanou částku, považoval soud rovněž stavební povolení a projekt oceněná na 24 200 Kč. A konečně také požadavek týkající se plateb zaslaných žalovanému na účet ve výši 93 438 Kč. Zde však žalobkyně přes poučení soudem dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. nedoplnila rozhodná tvrzení ani návrhy na dokazování a tato položka nebyla tak soudem při výpočtu konečné částky zohledněna. Pokud v některých podáních byla žalobkyní uváděna částka 180 910 Kč jako dluh za materiál ( dluh za stavebniny ), bylo při jednání dne 28.5.2019 a znovu dne 16.7.2019 vyjasněno, že tato částka ( všechny v ní obsažené položky ) je již zahrnuta v soupisu faktur investic v celkové částce 721 395 Kč, žalobkyně k tomu uvedla, že částka není požadována dvakrát, byla pouze takto „ dvakrát „ sepsána. Této částce se tedy soud věnoval v rámci posuzování, co bylo a kým hrazeno dle soupisu faktur.

23. Požadavek žalobkyně na zaplacení úroků z hypotéčního úvěru ve výši 189 365 Kč a vyrovnání hospodaření domácnosti, kde po žalovaném požadovala úhradu částky 117 654 Kč, považoval soud za rozšíření žaloby, neboť skutkově vybočoval z původně uplatněného nároku na úhradu investic vynaložených žalobkyní do nemovitosti. Tuto změnu žaloby při jednání dne 4.12.2018 ( č.l. 107 ) zamítl, neboť byla v rozporu s hospodárností řízení. Nakonec v konečném shrnutí k žalobě ( podání žalobkyně ze dne 4.6.2019 ( č.l. 154 ) se tyto položky již neobjevují. Ani tyto položky tak nebyly předmětem řízení před soudem.

24. Při jednání dne 28.11.2023 vzala žalobkyně se souhlasem žalovaného žalobu co do částky 500 000 Kč zpět, neboť žalovaný jí částku v této výši dne 15.9.2021 uhradil. Tato skutečnost našla odraz ve výroku I. rozsudku, kde soud v daném rozsahu řízení o podané žalobě zastavil.

25. Soud z provedeného dokazování učinil následující skutková zjištění, která považuje za podstatná a pro posouzení věci za postačující:

26. Ve věci bylo nesporné, že účastníci vedli společnou domácnost a že již v srpnu 2015 bylo jasné, že plány dalšího společného soužití již nebudou naplněny. Při jednání dne 5.10.2018 učinili účastníci nesporným, že do tohoto jednání nebyl dům dokončen. Z vyjádření účastníků lze mít pokračování - 13 - 7 C 76/2017 rovněž za nesporné, že žalobkyně prodala v roce 2012 byt v jejím vlastnictví s tím, že prostředky, které budou takto získány ( žalobkyně si vzala úvěr ve výši 1 550 000 Kč ) budou vloženy do nemovitosti žalovaného.

27. Mezi účastníky bylo domluveno, že prostředky, které by měla žalobkyně investovat do dokončení domu, budou v případě rozchodu účastníků vypořádány. Ještě před počátkem investic ( oba účastníci to v ní výslovně zmiňují ) byla dne 26.7.2012 účastníky podepsána Dohoda o případném vypořádání společného majetku. Z ní se podává, že žalovaný je vlastník stavebního pozemku č. Anonymizováno v adresa a rodinného domu č.p. Anonymizováno na něm postaveném. Po dohodě s žalovaným se žalobkyně rozhodla na dokončení domu ve vlastnictví žalovaného investovat své prostředky ve výši cca 2 miliony Kč. S tím, že přesné vyčíslení investic bude provedeno až po dokončení domu a bude přílohou č. hodnota této dohody. V případě neshod a nevytvoření této přílohy se vše bude dokládat fakturami. Toto přesné vyčíslení se procentuálně rozdělí dle vložených prostředků, tyto díly se přiřadí k aktuálnímu odhadu ceny nemovitosti a podle toho se bude řídit výše vzájemného vypořádání. K tomu byla uvedena pravidla, že dům i pozemek zůstane ve vlastnictví žalovaného a žalobkyně si na něj nebude činit nárok. Žalovaný se zavázal umožnit na nezbytně nutnou dobu žalobkyni, než si nalezne jiné bydlení, i nadále nemovitost obývat za nájemné ve výši 5 000 Kč měsíčně a polovinu záloh na služby. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni poskytnutou investici tak, aby dostala své prostředky co nejdříve zpět. Bude-li mít hotovost tak okamžitě, nebude-li mít prostředky k vyplacení žalobkyně, tak ve splátkách ve výši rozdílu mezi jeho měsíčním příjmem a doloženými měsíčními náklady ( splátky, zálohy ) s připočtením částky životního minima. Nejméně však ve výši platby žalobkyně za KŽP + úroky z hypotéčního úvěru. Podle této dohody nebylo později po rozchodu účastníků postupováno a účastníci o vypořádání spolu dále jednali. Návrh dohody ze dne 29.9.2015, v níž byla na vypořádání uváděna částka 1 200 000 Kč, nebyl podepsán ( dohoda o případném vypořádání společného majetku ze dne 26.7.2012, dohoda o vypořádání společného majetku).

28. Po rozchodu účastníků zrekapitulovala žalobkyně průběh jejich soužití od roku 2002 a zmínila, že z jejích výlučných prostředků byla realizovaná dostavba domu žalovaného. S odkazem na dohodu ze dne 26.7.2012 žádala o vypořádání s žalovaným, když požadovala, aby jí žalovaný zaplatil minimálně částku 1 550 000 Kč, odpovídající výší jejímu hypotéčnímu úvěru, jako její podíl na vybudování dotčeného domu. Žalovaný v reakci na výzvu žalobkyně zmínil svůj návrh na vypořádání částkou ve výši 1 200 000 Kč, který měla žalobkyně odmítnout. Tvrzení žalobkyně v její žádosti označil v části za nepravdivá a poukázal na to, že některé jednotlivé částky při vypořádání požaduje žalobkyně dvakrát, či třikrát, proto její návrh na zaplacení požadované částky neuznal. Navrhl, že na vyrovnání zaplatí 700 000 Kč a vydá movité věci, případně variantu, že zaplatí žalované 700 000 Kč a 300 000 Kč za movité věci, obě podmíněné tím, že žalovaná z jeho domu odstraní zástavu pro její úvěr. K dohodě sepsané v roce 2012 uvedl, že ji měla žalobkyně označit za „ slint „ a jednostranně vypovědět. Podle žalovaného měla žalobkyně dle dohody do domu investovat cca 2 miliony Kč, což rozhodně neučinila, dům není dostavěn a prostředky žalobkyně se poděly někam jinam. Mezi účastníky se nepodařilo dospět k dohodě, a po dlouhou dobu ani k nějakému částečnému plnění ( dopis ze dne 22.12.2016, dopis ze dne 2.2.2017, předžalobní výzva ze dne 21.2.2017, výzva ze dne 5.9.2018 ).

29. Z listiny označené Faktury investic ke spis.zn. 7 C 76/2017, doložené žalobkyní v černé kroužkové vazbě formátu A4 ( dále jen „ Kniha faktur „ ) bylo zjištěno, že obsahuje jednak soupis jednotlivých faktur za období od 4.3.2010 do 18.12.2014 ( celkem hodnota položek s celkovou výši 721 395 Kč ), spolu s jednotlivými fakturami, a dále vypočet označený dluh za stavebniny s výběrem určitých položek, již dříve zčásti fakturami doložený, a to i těmi spadajícími do celkové částky 721 395 Kč. K výzvě, aby žalobkyně vysvětlila, z jakého důvodu se některé částky, co se pokračování - 14 - 7 C 76/2017 týče jejích tvrzení a vyčíslení, objevují dvakrát, jednou v soupisu faktur investic v celkové částce 721 395 Kč a dále v částce 180 910 Kč - dluh za materiál, žalobkyně uvedla, že tyto částky nepožaduje dvakrát, sepsala je takto a listiny dokládala z toho důvodu, aby bylo zřejmé, že tyto částky z její strany byly žalovanému hrazeny. Soud provedl dokazování jednotlivými fakturami, v rámci tohoto dokazování učinili účastníci nesporným, že položka 4 – skříň byla zakoupena žalobkyní a je vestavěna v nemovitosti. Některé z listin byly hůře čitelné, u jiných ( např. položka 6 ) bylo zjištěno, že ve faktuře se objevují částky, které nepochybně nejsou investicemi, jako Eskymo a Korneto, tedy zmrzliny. Další dokládaly nákup zboží, které rovněž nelze považovat za investice, jež by měly zhodnotit nemovitost ( např. položka 7 ). Položku 34 – koupelnu a WC od právnická osoba žalovaný uznal, pouze uváděl, že správná výše vynaložené částky je 105 136 Kč, nikoli žalovanou uváděných 106 636 Kč ( Kniha faktur - černá kroužková vazba formátu A4 - Faktury investic ke spis.zn. 7 C 76/2017 ).

30. Z listiny označené Faktury a listiny ke spis.zn. 7 C 76/2017, doložené žalobkyní v černé kroužkové vazbě formátu A4, týkající se nábytku, zařízení, nevrácených věcí ( dále jen „ Kniha listin „ ) bylo zjištěno, že některé z položek, které žalobkyně uváděla jako součást částky 180 910 Kč – dluh za stavebniny, jsou zahrnuty právě v této složce, konkrétně se jednalo doložení nákupu slunečníku za 1 862 Kč, křesla za 2 980 Kč, objednávka vybavení ložnice za 114 636 Kč a 6 813 Kč, nákupy v IKEA za 699 Kč a adresa listin ).

31. Od konce roku 2012 do začátku roku 2014 probíhaly práce na dokončení nemovitosti žalovaného ( zejména dostavbě podkroví ), přičemž většina prací, jak se podává z doložených faktur byla uskutečněna v roce 2013. Při nákupech materiálu platil některé položky žalovaný ze své kreditní karty Citibank, jiné z kreditní karty u právnická osoba. ( Kniha faktur, měsíční výpis kreditní karty jméno FO za období 22.2.2013 až 9.1.2014, výpis z účtu žalovaného u právnická osoba. za období od 20.9.2010 do 8.1.2014 ).

32. U dalších položek ( např. položka 16 – dveře od firmy adresa za částku 115 276 Kč ) bylo zjištěno, že byly placeny v hotovosti, přičemž dne 29.1.2013 byla uhrazena záloha ve výši 50 000 Kč a dne 25.5.2013 další záloha ve výši 20 000 Kč. Obdobně, co se týče dodávky schodiště od téže firmy, nabídková cena činila 126 501 Kč, dne 24.5.2013 byla zaplacena záloha ve výši 55 000 Kč ( nabídka IBAN firmy adresa, nabídka IBAN firmy adresa ).

33. Ze svazku listin nazvaného žalobkyní Důkazní materiál - výpisy z účtu žalobkyně, doložené žalobkyní v červené kroužkové vazbě formátu A4 ( dále jen „ Kniha účtů „ ) byly zjištěny výběry žalobkyně z bankomatů, jejich data a výše, a rovněž převody prostředků z účtu žalobkyně na účet žalovaného v období od 19.11.2012 do 7.8.2015. Konkrétně bylo zjištěno, že dne 29.1.2013, kdy byla placena první záloha na dveře firmě adresa ve výši 50 000 Kč, vybrala žalobkyně tuto částku z bankomatu v adresa. Před úhradou další zálohy ve výši 20 000 Kč dne 25.5.2013 vybrala žalobkyně z bankomatu dne 17.5.2013 částku ve výši 20 000 Kč. A dne 24.5.2013, tedy v den, kdy byla složena záloha na schodiště od firmy adresa ve výši 55 000 Kč, vybrala žalobkyně z bankomatu částku 45 000 Kč. Následně dne 27.5.2013 byla žalobkyní zaslána žalovanému na účet částka 13 000 Kč s poznámkou „ vráceno za Jelínka „. Z tohoto svazku bylo dále zjištěno, že žalobkyně zaslala ze svého účtu na účet žalovaného, mimo výše uvedenou platbu, další platby, a to dne 27.12.2012 částku ve výši 12 000 Kč, dne 22.1.2013 částku ve výši 20 000 Kč, dne 15.4.2013 částku ve výši 10 500 Kč s poznámkou topení, dne 12.6.2013 částku ve výši 19 500 Kč s poznámkou vráceno za materiál, dne 1.7.2013 částku ve výši 6 000 Kč, dne 22.8.2013 částku ve výši 32 000 Kč, dne 24.9.2013 částku ve výši 78 000 Kč s poznámkou vrácení dluhu, dne 13.11.2013 částku ve výši 43 410 Kč s poznámkou ložnice + Mobelix, dne 11.2.2014 částku ve výši 23 938 Kč a dne 3.7.2014 částku ve výši 6 500 Kč. Z bankovního účtu žalobkyně se dokládají také platby za internet, energie, vodné. Platby žalobkyně, tj. zasílání prostředků žalobkyně pokračování - 15 - 7 C 76/2017 žalovanému, byly potvrzovány i ve výpisech z účtu žalovaného ( Kniha účtů, výpis z účtu žalovaného s datem 24. 9. 2013 ).

34. Jak se podává z příjmového pokladního dokladu na str. 79, žalovaný zaplatil dne 20.2.2014 za anténu částku ve výši 8 904 Kč ( Kniha faktur ). Žalobkyně tvrdila, že tak učinil z jejích peněz, které byly v obálce pod kuchyňskou linkou, své tvrzení však přes poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř. neprokázala.

35. Z fotografie na č.l. 247 bylo dle její datace zjištěno, že vypínač k roletám umístěný v kuchyni byl zapojen již v roce 2010 ( fotografie č.l. 247 ).

36. Z fotografií výmalby v nemovitosti žalovaného bylo zjištěno, že tyto nesvědčí nějakému zvláštnímu stylu horních linek u výmalby, jak o něm vypovídala svědkyně jméno FO ( fotografie výmalby v nemovitosti předkládané žalovaným k podání č.l. 281 ).

37. Z tabulky předložené žalovaným vycházející z jeho výpisů z účtu bylo zjištěno, že jeho příjmy v období prosince 2012 až prosince 2013 činily cca 33 000 Kč až 84 700 Kč, u nového zaměstnavatele od roku 2014 spolu s výsluhou byl příjem žalovaného v rozmezí od cca 24 000 Kč do 54 000 Kč. V lednu 2014 obdržel žalovaný odstupné 195 000 Kč, mezi většími částkami lze zmínit ještě 141 500 Kč od ČSOB v červnu 2013 a částku 138 000 Kč od ČSOB v srpnu 2014, i nich není zřejmé, zda se jednalo o příjem ze zaměstnání. Bez částek zaslaných žalobkyní by se v některých měsících zůstatek na účtu žalovaného dostal do záporných hodnot ( tabulka příjmů a výdajů za období 1. 12. 2012 až 28. 2. 2015 ).

38. Z výpisu z účtu ke kreditní kartě a prodejky bylo zjištěno, že v roce 2010 bylo žalovaným placeno elektro vybavení do domu, částečně bylo doloženo, že se jednalo o vypínače ( výpis z účtu žalovaného u právnická osoba. k datu 5. 10. 2010, ze dne 5. 11. 2010, ze dne 3. 12. 2010, prodejka daňový doklad právnická osoba ELEKTRO s datem 16. 9. 2010 ).

39. Mezi účastníky bylo nesporné, že některé částky, které hradil žalovaný, mu byly později ze strany žalobkyně z jejích prostředků zaplaceny. Neshoda spočívala ve výši takto vrácené částky, když žalobkyně ji vyčíslovala ve výši 180 910 Kč, žalovaný připouštěl, že platby, které hradil, mu zčásti byly zaplaceny žalobkyní, ale pouze ve výši částky 62 910 Kč. Mělo se jednat o platbu ve výši 19500 Kč ze dne 12.6.2012 a dále platbu ve výši 43 410 Kč ze dne 13.11.2012, jak byly tyto platby uvedeny na č.l. 86 adresa faktur ( Kniha faktur, Kniha účtů ).

40. V řízení bylo zjištěno, že po dobu společného soužití si účastníci navzájem podrobně vyúčtovávali prostředky, které každý z nich do domácnosti vkládal a další platby, které platili. A to včetně takových položek jako nákup lžíce za 10 Kč, či kečupu za 28 Kč v dubnu 2012. Vyúčtovávány byly také energie, služby a internet. Žalovaný vícekrát žádal žalobkyni, aby mu zaslala na účet platby, které „ platil za ni „, přičemž se jednalo např. o platby v Centru zdravého spaní, Bauhausu, Mobelixu apod. Tedy šlo i o zařízení nakupované v rámci zobytnění podkroví. Rozpočet žalovaného byl napjatý a při platbách, které měly být investicí žalobkyně či platby za vybavení do domu, by mu v některých měsících ( bez „ refundace „ žalobkyní ) nezbývaly prostředky na platby jeho vlastních závazků. Žádal pak opakovaně žalobkyni o zaslání finančních prostředků na jeho účet. Na vyúčtovávání žalovaný trval. „jméno FO, teď jsem si dělal účty, a je to v prdeli.. nejde to takto dělat, že nebudeme účtovat mezi sebou, visí mi v tom spoustu peněz, chybí mi do další výplaty přes 20 tis! Když nepošlu Amcico do ČSOB ( které mi tam samozřejmě potom bude chybět ), tak mi chybí ještě tři tisíce.. broučku, potřeboval bych to nutně poslat.. aspoň ty tři, protože s dvaceti těžko budeš souhlasit ( pokud ne, tak musím bohužel najet na úsporný režim, a nebudou žádné nákupy, nic.. promysli to, jméno FO, ať taky trošku žijeme.. Ty účty dělat prostě musíme.. papa a pusinku.“ Ohledně vyúčtování v žalobkyní předkládané domácí pokračování - 16 - 7 C 76/2017 knize namítal žalovaný, že ve svém notebooku disponuje jiným vyúčtováním, s jiným výsledkem, čemuž žalobkyně oponovala, že jí předkládaná verze je konečná verze, když to, co bylo ve starém notebooku žalovaného, bylo ještě doplňováno. Detailní vyúčtování jednotlivých položek nebylo pro soud podstatné, jak i účastníkům sdělil. Ti se shodovali v tom, že závěr vyúčtování vyznívá tak, že žalovaný žalobkyni dluží, lišila se částka, kdy žalobkyně uváděla částku ve výši 117 654 Kč a žalovaný připouštěl částku 20 723 Kč ( emailová komunikace předkládaná žalobkyní k podání na čl. 284, ze dne 13. 3. 2014, 13. 11. 2013 10:13 hodin, 5. 11. 2013, 4. 11. 2013, 20. 9. 2013, 27. 5. 2013, 27. 5. 2013, email předložený žalovaným ze dne 13. 11. 2013 v 11.44 hod., domácí kniha únor 2012 – srpen 2015 ).

41. K dokazování soud podotýká, že nebylo podstatné, jaká konkrétní částka byla u jednotlivých položek zaplacena, neboť dle judikatury při určení výše obohacení se vychází ze zhodnocení nemovitosti, nikoli ze součtu jednotlivých položek za vynaložený materiál apod. Pro znalce tak konkrétní částky vynaložené na jednotlivé položky mohly být pouze orientačním vodítkem při zpracování posudku.

42. Ve věci byl jako svědek slyšen otec žalobkyně jméno FO jméno FO ( č.l. 264 – 269 ), který vypověděl, že na nemovitosti žalovaného pracoval pomalu celý rok na důležitých pracích, jeho vztah k žalovanému je odporný. Spontánně uvedl, že dcera dala žalovanému prakticky dohromady celé patro, vzala si hypotéku, kterou jí donutil investovat do jeho domu. K dotazu, aby se vyjádřil, co kdo v nemovitosti dělal, co se týče prací, žádal svědek o nahlédnutí do připravených poznámek, ve kterých bylo reagováno i bodově na to, jak tyto byly uváděny soudem. Svědek potvrdil, že jeho původně ručně psané poznámky po něm žalobkyně přepsala na stroji. Vypověděl poté, že od jara 2013 do zimy 2013 jezdil k dceři do domu v adresa, jezdil kvůli práci, aby nemuseli platit řemeslníky. Za prací tam takto jezdil jen v tom roce 2013, v roce 2014 už to měli prakticky hotové, to už tam nedělali nic. Popisoval dále z větší části, co v nemovitosti dělal on a byl soudem opakovaně upozorňován, že předmětem výslechu má být, co v nemovitosti dělala žalobkyně. Svědek vypověděl, že s dcerou smontovali jedno ostění u střešního okna. Natíral také karisítě a vesměs to natírala dcera. K omítkám uvedl, že je dělali nějací fušeři, musely se brousit, z části to dělal on, jinak to vše dělala dcera. Neviděl nikdy, že by žalovaný něco brousil. Co se týče sazenic, denně je zalévala dcera, žalovaný nebyl doma. Sloupy byly z pily nařezané nahrubo, brousila je dcera, občas i on. Svědek rovněž popsal betonování terasy, zmínil, že se žalobkyně podílela při míchání betonu. On se tam podílel prakticky na všech pracích, žalovaný je líný člověk. Nic dalšího k pracím žalobkyně v nemovitosti svědek neuvedl s tím, že celou dobu tam nebyl. Dcera je podle něj pracovitá, řekl by, že se podílela na všem při dodělávání toho patra. K popisu podkroví uvedl, že byly hotovy, pokud ví, pouze podlahy, jinak prakticky nic. Hrubé omítky, ty sloupy. Koupelna, ta se dělala až déle, ale na tom se nepodílel, byla to hrubá stavba, jak to opustili řemeslníci. Nebylo tam prakticky nic, pouze podlahy. Podle svědka by omítky měli řemeslníci obrousit a byly také špatně sfilcované. K dotazu na práci s okny vypověděl, že v prvním pokoji se nic nedělalo, dělal to pouze v tom velkém pokoji, bylo to tam na zemi rozložené, žalovaný to měřil, řezal. Jak se to přesně nasadilo na střechu, si nepamatuje. K dotazu na broušení omítek a stěn v podkroví uvedl svědek, že je brousila vesměs dcera, trochu on, ale nebavilo ho to. Zmínil také dva trámy, které brousil on a dcera, pravděpodobně je poté natírali, mysl, že na tom asi pracovali oba dva, on asi ne, i když možná ano, jsou to roky a už je mu 80 let. K pracím na terase doplnil svědek k dotazům, že samozřejmě žalobkyně vozila kolečka, beton míchal žalovaný, žalobkyně raději tahala kolečka s kamením, ne tedy plná, podílela se na roštech a pak při tom betonování to určitě těžko dělal sám žalovaný, to chce dva lidi, tedy jestli se to stahuje, jestli to dělal takto stahováním, tak na tom se podílela, jestli to dělal sám, tak si to zničil, ale u toho svědek nebyl. Svědek si nepamatoval, kolikrát v adresa byl, pokud potřebovali, tak přijel na den, na dva dny, na tři dny, někdy i na pět, celkem tam mohl strávit pokračování - 17 - 7 C 76/2017 měsíc a půl, dva měsíce tou prací. K montáži ostění uvedl, že nejprve byla montována okna v menším pokoji, na tom se svědek nepodílel, podílel se na prvním a druhém oknu ve větším pokoji s panem jméno FO a s dcerou montoval třetí okno ve větším pokoji. Nebyl schopen uvést, jak dlouho dělal jedno okno, ani přesný postup montáže. K přípravě na jednání soudu uvedl svědek, že se chytil těch bodů, co popisoval pan jméno FO, to četl, jiné věci prakticky nečetl, ty výdaje, to mu dala dcera z minulého soudu, ale to není, že bych se na to s někým připravoval, že bych s někým spolupracoval. K práci žalobkyně na oknech ( svědek nerozlišoval střešní okno a ostění ) uvedl svědek, že musela dělat ty ostatní, tedy kromě těch, co dělal s panem jméno FO on, museli to asi dělat spolu, je to objemné, to okno, pro jednoho není jednoduché to osadit, tedy pomocné práce, přidržování, to dělala na 100 %, u toho prvního a druhého okna ne, tam to přidržoval on. U montáže ostatních oken nebyl, to by to přidržoval on.

43. Svědkyně jméno FO, sestra žalobkyně, při svém výslechu ( č.l. 269 – 271 ) uvedla, že ví od žalobkyně, co je předmětem sporu, chvilku spolu o tom hovořily, aby si připomněly určité věci. Vypověděla dále, že do adresa nejezdili často, byli tam asi 10x za tu dobu, jezdili většinou na dva dny, tedy přes noc. Žádné práce tam nevykonávali, většinou přijeli jako návštěva a za tu dobu samozřejmě nevykonávali žádné práce ani oni ( sestra a žalovaný ). Ví, že sestra určitě vymalovala, asi všechny pokoje nahoře, možná i v obýváku, ona jim to pak ukazovala a ví, že to umí, neboť vymalovala a tapetovala i jejich rodičům, to určitě vykonávala ona. právnická osoba patře pak rozmístění nábytku, dekorace, to taky dělala. To ví od ní, neviděla to, ale s tím malováním to je jasné, stejný styl užívala i u jejich rodičů. Ještě říkala, že obrušovala stěny a pak ty běžné činnosti po nastěhování, upravit nábytek a podobně. Netuší, co všechno sestra dělala, nebavily se o tom, myslí, že musela dělat většinu prací mimo zednických prací a prací, co dělal otec. Žalovaný často nebyl doma, hodně pracoval a myslí, že není člověk, který by byl nadšencem do práce, jak bývá někdo, kdo má svůj dům a chce si ho zvelebovat a než něco začal dělat, tak to dlouho trvalo. Soudí tak z toho, že jezdil k jejich rodičům na chalupu, tam všichni pracovali a on se příliš neúčastnil. Stavebních změn v podkroví si nevšimla, obyvatelné podkroví nebylo, ložnici tam neměli. Dělali jeden pokojíček, pak asi tu ložnici. Oni tam jezdili s manželem a spali dole v ložnici, neví, kde spali oni. K dotazu na dohodu týkající se investic zmínila svědkyně, že jen slyšela, že měli smlouvu a žalovaný slíbil sestře, že když by se něco stalo, tak že se s ní vyrovná, že měli sepsanou smlouvu, že by to neměl být problém. Že jí nějakou část vyplatí. Pokud svědkyně hovořila o nějakém stylu v malování své sestry, horní linky na zdi dělá jinak. Podle svědkyně prostředky z prodeje bytu žalobkyně šly do toho domu, oba to chtěli investovat do domu, byli spolu pár, měli děti, všichni čekali, že tam budou spolu.

44. Svědkyně jméno FO, kamarádka žalobkyně, při své výpovědi ( č.l. 271 – 272 ) uvedla, že v době rekonstrukce druhého patra do domu v adresa nejezdili, jezdili tam v roce 2011 až 2012, možná v roce 2013. Jezdila tam s dcerou, zhruba tak jednou až dvakrát za dva měsíce a zůstávala tam na víkend, někdy na týden a asi 2x za tu dobu tam byli na 10 dnů. Neví, kdo co v domě dělal, možná firma. jméno FO jméno FO a pana jméno FO ví, že tam jezdil pomáhat tatínek, sestra jméno FO a něco jméno FO. Malovat, tapetovat, běžné práce, údržba domu, zahrady, jméno FO je aktivní, ví, že tatínkovi s něčím pomáhala, ale neví s čím, možná tapetování, přesně si nevzpomene.

45. Z výslechu svědka jméno FO, souseda účastníků ( č.l. 274 -276 ) bylo zjištěno, že jediné, na co si vzpomíná v souvislosti s pracemi na nemovitosti žalovaného, je to, že žalovaný spravoval plot. Opravil drátěný plot, který byl potrhán psem, pak se kolem toho dávaly kari sítě. K přípravě těch kari sítí se svědek vyjádřit nedokázal. Stejně tak mu neutkvělo v paměti, kdy se dělala terasa a kdo jí dělal. K pracím, které měla dělat žalovaná, zmínil, že sekala trávu. Podle svědka zahrada se v období let 2010 až 2015 neměnila, neví o ničem, co by se s ní dělalo. Pokud by se něco dělo, tak pokračování - 18 - 7 C 76/2017 by to věděl, tedy pokud by tam byl hluk, tak určitě, pokud by se jednalo jenom o nějaké vizuální zjištění tak to neví. Pokud by se dělo něco výraznějšího a byl by doma, což bývá večer a o víkendech, tak by si toho všiml. Potvrdil, že byl před třemi až pěti předvolán na obecní úřad adresa, kde se ho ptali, jestli poslední dobou viděl žalobkyni, v té době tam již žalobkyně prakticky nebydlela, neviděl ji. Vypověděl dále, že žalovaný býval doma určitě méně často než žalobkyně, která byla na mateřské dovolené. Stávalo se, že žalovaný býval i více dnů mimo domov. Když byl na tom obecním úřadě, tak předpokládá, že ten vztah už nefungoval správně a nějakou dobu předtím už jezdila žalobkyně do práce.

46. Svědkyně jméno FO, matka žalovaného, vypověděla ( č.l. 276 – 278 ), že syn je pracovitý, pořád něco dělá, oproti žalobkyni. Ráno vstane a začne něco dělat. Přes opětovné výzvy, aby byla, co se týče prací žalovaného v nemovitosti konkrétnější, se blíže nevyjádřila s tím, že si již nevzpomíná. K dotazům doplnila, že do adresa jezdila asi šestkrát do roka, možná vícekrát, když potřebovali pohlídat děti. Většinou přijela na týden, o prázdninách to bylo i déle. právnická osoba nebylo hotové, syn dělal různé práce, nepamatuje si to přesně, je to již dlouho. I zahradu, všechno měl na starosti a dělal většinou v tom horním patře. Svědkyně také doplnila, že účastníci se hádali kvůli čemukoliv, slyšela hádky kvůli financím, hádky ohledně toho, co kdo koupil do domácnosti. Konkrétněji o čem, neví, když slyšela, že se hádají, tak šla pryč.

47. V řízení byla slyšena jako svědkyně také jméno FO, sestra žalovaného ( č.l. 278 – 279 ). Před svojí výpovědí uvedla, že před jednáním se bavila s bratrem, o co jde, říkal, že jde o práce na baráku, o majetkové vypořádání, nic bližšího k tomu neříkal. Co se týče prací v nemovitosti, zmínila, že žalovaný pořád něco dělal. Pamatuje si, že když tam byla na návštěvě, že tapetoval. Přijeli na návštěvu a on byl pořád nahoře, tak mu jeden den pomáhala. Co přesně dále dělal, si nepamatuje, ale když přijeli, tak pracoval pořád. K žalobkyni uvedla, že si nevzpomíná, že by něco s bratrem dělala. Do oběda spala, oni se postarali o děti, o oběd, žalobkyně víceméně seděla na terase a pila víno. Do adresa jezdili 2× až 3× do roka, zvláště na prázdniny, na 4 - 5 dnů až týden. K tapetování doplnila, že s bratrem tapetovali skoro celou ložnici, dvě stěny. Trvalo to v řádu hodin v rámci jednoho dne. Tapetování je lepší dělat ve dvou, jeden přidržuje. Neví, jestli tapetovat v jednom je možné, či nemožné. V době, kdy tam tapetovali, bylo vymalováno, více si k tomu, jak vypadalo to patro, nepamatovala. Žalobkyně byla někde dole, nepoučovala ji, jak má tapetovat. Nevzpomíná si, zda ten den, nebyla žádána o jinou pomoc, například s mytím či čištěním.

48. Z informace znalce jméno FO. právnická osoba, znalce z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí a z oboru stavebnictví, stavby obytné, soud zjistil nejprve v rámci podotázky před vlastním vypracováním znaleckého posudku ( důvod je vysvětlen v bodě 78 tohoto rozsudku ), u kterých z položek uváděných žalobkyní v Knize faktur není třeba zjišťovat, zda byly pořízeny žalobkyní v rámci její investice do nemovitosti. A to z toho důvodu, že se u nich nejedná o položky, které by mohly mít odraz ve zhodnocení nemovitosti, či se vůbec o zhodnocení nejedná, když šlo o pracovní prostředky a nikoli materiál na dokončení podkroví. Vyloučeny tak byly položky: důlčík, filcový klouz, brusné mřížky, odlamovací břit, maskovací pásky, nerez flex, žárovka. Dle znalce také vzhledem k fotografiím, které měl k dispozici, nebyla prokázána položka broušení omítek pod výmalbou, stejně tak jako, že by spáry sádrokartonu, které byly dle fotografií bandážované a přetmelené, bylo nutno pro popraskání přetmelit, jak tvrdila žalobkyně. U položky zrytí a osetí pozemku se nejedná o zhodnocení domu. U některých z položek znalec uvedl, že není zřejmé, o co se jedná a zda tedy nemovitost zhodnocují ( položky 50,54, 63 a 69 ). Své závěry znalec shrnul do přílohy č. hodnota, která je žurnalizována na č.l. 199 spisu ( informace k vyhotovení znaleckého posudku na č.l. 195 - 212 ). Ve vyjádření na č.l. 321 sdělil soudní znalec stanovisko, že pokračování - 19 - 7 C 76/2017 z fotografií předložených žalovaným týkajících se omítek půdní nadezdívky podle něho vyplývá, že broušení omítek pod výmalbou bylo provedeno, resp. broušení omítek nebylo nutné provádět.

49. Ze znaleckého posudku č. hodnota-40/2022 zpracovaného jméno FO. právnická osoba, znalcem z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí a z oboru stavebnictví, stavby obytné na základě zadání soudu bylo zjištěno, že dle znalce výše zhodnocení v důsledku investic do dostavby jejího podkroví a některých dalších úprav prováděných v období od roku 2012 do srpna 2015, činilo k srpnu roku 2015 částku 790 300 Kč.

50. Znalecký úkol byl vymezen tak, že znalci bylo usnesením ze dne 15.6.2022, č.j. 7 C 76/2017 – 323, uloženo zodpovědět otázku: v jaké výši došlo ke zhodnocení nemovitosti žalovaného na adrese adresa v adresa v důsledku investic do dostavby jejího podkroví a některých dalších úprav prováděných v období od roku 2012 do srpna 2015. Přičemž provedeny byly následující práce: vybudování koupelny v 2. NP, včetně dlažby na podlaze, obkladů a zařizovacích předmětů ( vana, dvojumyvadlo, závěsné WC, topný žebřík, koupelnové skříňky ) do místnosti stavebně připravené ( včetně podlahového topení, bez omítky), pořízení a položení podlahové krytiny ve třech pokojích v 2. NP a v chodbě, tzn. položení koberců ve třech pokojích, položení dřevěné podlahy v chodbě a položení dřevěných nášlapů na schodišti a montáž zábradlí, pořízení ostění na již zabudovaná střešní okna, pořízení a osazení čtyř kusů interiérových dveří, byly pořízeny barvy a tapety k výmalbě a vytapetování tří pokojů v 2. NP, a také prostoru chodby a schodiště do 2. NP, byl pořízen materiál na venkovní úpravy – zbudování základové desky pro terasu a položení venkovní dlažby cca 10 m2. Investice ( vynaložení konkrétních prostředků a pořízení materiálu ) je zdokladována ve svazku opatřeném černou kroužkovou vazbou, který je přílohou spisu a je nazván Faktury investic. Výši zhodnocení nemovitosti je třeba určit k srpnu 2015 ( zde nedošlo oproti usnesení ze dne 15.1.2020, č.j. 7 C 76/2017 – 189, jímž byl znalec ustanoven ke změně ). Znalci však bylo uloženo s ohledem na závěry provedeného dokazování, aby, co se týče doložených investic uváděných ve svazku opatřeném černou kroužkovou vazbou, který je přílohou spisu a je nazván Faktury investic, použil přehled na str. 1 – 3 tohoto svazku, počínaje položkami s údaji o nákladech od str. 8 – lepidlo průmyslové v ceně 108 Kč. Přitom, nechť v posudku nezohledňuje položky: str. 34 – sklenička, str. 39, str. 50, str. 54, str. 55, str. 57, str. 59, str. 63 – materiál na WC, str. neuváděna - pila v ceně 259 Kč, str. 78, str. 79, str. 82, str. 84, str. 85. Dále, nechť u položky str. 45 z účtenky ze dne 7.6.2013 zohlední pouze lepidlo v ceně 149 Kč a z dalších nákladů pod touto položkou – položky odhad nemovitosti, habry, odstraňovač vodního kamene, u položky str. 47 – stavební a spotřební materiál v ceně 854 Kč, str. 62 – malba v ceně 499 Kč a na str. 75 – fošna, střešní lať, nechť pomine žárovku za 36 Kč. U prací žalobkyně na nemovitosti, nechť v rámci zhodnocení této nemovitosti zohlední: pomoc při montáži ostění spočívající v podávacích či přidržovacích úkonech při samotné montáži v řádu minut u jednotlivého okna, přípravu místností a náčiní na malování a jejich úklid a čištění po malování, malbu základní vrstvy v ložnici, pokojíčku, dětském pokoji v řádu jednotek ( do desítky ) metrů čtverečních v jednotlivých místnostech, přípravu místností na tapetování, tapetování v dětském pokoji s velkou tapetou, společnou práci s žalovaným na tapetování velké tapety a druhé velké fototapety na podestě, společnou práci s žalovaným, nátěr stěn lepidlem na tapety v řádu metrů čtverečních, míchání lepidla v menším množství, čištění nářadí a úklid po tapetování, pomoc při ukládání karisítí při betonování terasy, pomoc při pokládání dlažby na terase vkládáním oddělovacích křížků mezi dlaždice, nátěr karisítí ke zpevnění plotu v počtu 5 ks a rozměru 2 x 3 metry u jedné karisítě, přetmelení popraskaných spár sádrokartonů v rozsahu několika metrů a broušení a lakování sloupů v podkroví v řádu desítek minut. pokračování - 20 - 7 C 76/2017

51. Při jednání soudu dne 5.5.2023 se znalec vyjadřoval k námitkám žalovaného ( č.l. 405 – 409 ), kdy podstatná námitka spočívala v tom, že znalec neposuzoval poměr vykonaných prací stranou žalovanou a stranou žalobkyně. Přitom však úkolem znalce bylo ocenit pouze zhodnocení nemovitosti ze strany žalobkyně, tj. pouze ty stavební práce a nákup výrobků a materiálu, který žalobkyně prokázala. Výhrady měl žalovaný také k nemovitostem použitým k porovnání tržní hodnoty, když podle něj znalec vybral nemovitosti dokončené, oproti jeho nemovitosti, která dokončena není. Dílčí námitky měl také ke stanovení cenových podílů konstrukcí a vybavení na rodinném domu a na základním příslušenství. Rovněž dle žalovaného nereflektoval znalecký posudek míru opotřebení každodenním užíváním, když investice probíhaly v naprosté většině v roce 2013 a žalobkyně nemovitost užívala až do srpna 2015. Zbývající námitky se týkaly toho, že v posudku byly zahrnuty např. platby záloh firmě adresa, o nichž tvrdil žalovaný, že je platil on. Závěr soudu po provedeném dokazování byl jiný, ten byl vtělen do zadání znaleckého posudku, jemuž v tomto znalec vyhověl. Námitka tak vlastně směřovala proti posouzení soudu.

52. Žalovaná při jednání ke znaleckému posudku uvedla, že souhlasí s metodikou toho znaleckého posudku, zhodnocení je však dle zadání soudu ohraničenou dobou roku 2015, prostředky, které investovala, se ale zhodnocovaly nejen do roku 2015. Jiné námitky k posudku nevznášela. Znalec při svém výslechu k doplnění znaleckého posudku a vypořádání se s námitkami uvedl, že ve svém znaleckém posudku vůbec nerozlišoval, kdo co platil, že se skutečně soustředil podle zadání na ty práce, které vedly k zhodnocení této nemovité věci. Při vysvětlení způsobu výpočtu koeficientu vnitřních omítek sdělil, znalec, že výpočet se týká se všech prací, ať je prováděla jedna strana nebo druhá strana nebo případně nějaký dodavatel. Byly oceněny všechny ty práce bez toho, že by rozlišoval kdo, co, dělal, pouze přihlížel k tomu, co citoval dle dikce znaleckého úkolu. K dotazu soudu zopakoval, že pokud by se jednalo o omítky, ve znaleckém posudku byla zohledněna i práce žalovaného pokud na omítkách nebo na té malbě pracoval. A k dalšímu dotazu, zda jsou ve znaleckém posudku obdobně zohledňovány i další práce, které by žalovaný prováděl jako natírání kari sítí, obklady v kuchyni a terasa a výsadba habrů, i provádění ostění, potvrdil znalec, že ve výpočtu zhodnocení, jak jej provedl, je práce bez rozlišení toho, kdo jí provedl. V této věci znalecký posudek neodpovídal zadání, podle něhož měly být zohledněny pouze práce žalobkyně, a to v rozsahu, jak byl v zadání znaleckého úkolu vymezen. K námitce nedokončenosti ( nevybavenosti ) nemovitosti žalovaného oproti jiným srovnávaným nemovitostem znalec vysvětlil, že toto zohlednil formou použitých koeficientů odlišnosti. Navíc použil i další pomocné metody výpočtu, jimiž své závěry poměřoval. K nedokončenosti nemovitosti, jak je i zjevné z popisu nemovitosti v posudku, přihlížel. Dále k námitce žalovaného týkající se amortizace ( opotřebení nemovitosti ) a k určení hodnoty elektroinstalace v posudku znalec předložil alternativní výpočet rozsahu cenových podílů korekce položky elektroinstalace a opotřebení za tři roky, podle něhož výsledné zhodnocení nečiní částku ve výši 790.300 Kč, nýbrž částku ve výši 753.613 Kč ( č.l. 433 – 434 ). Reagoval tedy zpřesněním na námitku, která byla vznesena ve vyjádření žalovaného a takto dle znalce odpovídá posudek lépe doloženým materiálovým položkám. S ohledem na závěry znaleckého posudku a jeho doplnění, kdy bylo zjištěno, že je v posudku zohledňována i práce žalovaného, bylo nutno zadat doplnění tohoto znaleckého posudku a jeho zpřesnění co se týče prací.

53. Znalci bylo zdůrazněno, že ze sporných prací je možno v rámci investice přihlédnout ( co se týče práce provedené žalovanou ) pouze k tomu, co bylo zadáno v posudku. Nelze připustit, aby se do zjištěného zhodnocení nemovitosti v rámci provedené investice promítly práce konané žalovaným, resp. ty, u nichž tvrdí, že je prováděl a nebylo prokázáno, že by byly provedeny žalobkyní. Lze tak zohlednit pomoc při montáži ostění spočívající v podávacích či přidržovacích úkonech při samotné montáži v řádu minut u jednotlivého okna, přípravu místností a náčiní na malování a jejich úklid a čištění po malování, malbu základní vrstvy v ložnici, pokojíčku, dětském pokračování - 21 - 7 C 76/2017 pokoji v řádu jednotek ( do desítky ) metrů čtverečních v jednotlivých místnostech, přípravu místností na tapetování, tapetování v dětském pokoji s velkou tapetou - společná práce s žalovaným na tapetování velké tapety, druhá velká fototapeta na podestě - společná práce s žalovaným, nátěr stěn lepidlem na tapety v řádu metrů čtverečních, míchání lepidla v menším množství, čištění nářadí a úklid po tapetování, pomoc při ukládání karisítí při betonování terasy, pomoc při pokládání dlažby na terase vkládáním oddělovacích křížků mezi dlaždice, nátěr karisítí ke zpevnění plotu v počtu 5 ks a rozměru 2 x 3 metry u jedné karisítě, přetmelení popraskaných spár sádrokartonů v rozsahu několika metrů, broušení a lakování sloupů v podkroví v řádu desítek minut. V ostatním ( opět týká se sporných prací ), kde nebylo prokázáno, že by práce byly provedeny žalobkyní, případně je prokázáno, že je činil žalovaný, nelze je v rámci zhodnocení nemovitosti pro účely tohoto řízení zohlednit. Stejně tak nelze do zhodnocení zahrnout v rámci vnitřních obkladů obklady v 1. NP ( koupelna, WC a kuchyně ) pokud tam zahrnuty byly, neboť v rámci dostavby podkroví, jež je předmětem sporu, byla vybudována koupelna ve 2. NP. U kuchyně bylo zmiňováno pouze její olištování, kde nebylo prokázáno, že by tuto práci provedla žalobkyně. Současně je třeba, pokud se tak již nestalo, aby znalecký posudek reflektoval též užívání ( a z něho plynoucí opotřebení ) nemovitosti k srpnu 2015, když v letech 2012 až 2015 byla nemovitost účastníky užívána, jak na to žalovaný ve vyjádření k posudku a při jednání soudu poukazoval.

54. Znalec následně zpracoval znalecký posudek č. hodnota-30/2023, jako dodatek č. hodnota ke znaleckému posudku č. hodnota-40/2022. V něm dospěl k závěru, že zhodnocení nemovitosti žalovaného v důsledku investic s odpočtem opotřebení činilo k srpnu 2015 částku ve výši 735 640 Kč. V podání ze dne 15.8.2023 ( č.l. 460 – 465 ) žalovaný nesouhlasil s tím, že znalec při oceňování prací vyšel z toho, že se žalobkyně a žalovaný podíleli na provádění prací stejným poměrem, a to každý jednou polovinou. Namítal, že on prací strávil vyšší desítky hodin, žalobkyně desítky minut. Další dílčí výhrady měl k položce – Ostatní, kde zhodnocení nemovitosti, jak dle posudku vychází z použitého materiálu, neodpovídá skutečnosti. A neodpovídá ani reálnému podílu práce žalobkyně. Znalec také opětovně v posudku kalkuloval ve stejném rozsahu s kuchyní v prvním nadzemním podlaží, která kromě olištování byla již před investicí žalobkyně zcela hotová a funkční. Žalobkyně nesouhlasila, jak již zmiňovala dříve, s tím, aby ocenění zhodnocení bylo provedeno k srpnu 2015. Účastníci nebyli manželé, nejméně by mělo být uvažováno s rokem 2016, kdy žalovaný odhlásil žalobkyni z domu. Posuzovat při vypořádání zhodnocení nemovitosti k jinému datu, než k datu rozhodnutí soudu, je podle žalobkyně v rozporu s dobrými mravy. Neboť žalovaný si užívá plodů její práce dosud. V rámci znaleckého posudku podle ní také nejsou posuzovány vestavěné skříně, které by měly být v rámci zhodnocení nemovitosti též posuzovány.

55. Při jednání soudu dne 10.10.2023 byl k doplněnému znaleckému posudku a námitkám účastníků znalec opětovně vyslechnut ( č.l. 468 – 472 ). Potvrdil, že uvažoval s tím, že podíl prací obou stran byl stejný. Vycházel z předpokladu, že se oba na tom podíleli stejným způsobem a odečetl polovinu, co odpracoval žalovaný. Je možné to dopracovat, jestli to pochopil špatně. V doplňku posudku nejsou zhodnoceny obklady prvního nadzemního podlaží, tak jak tomu bylo v původním znaleckém posudku. Podle znalce s velmi vysokou mírou pravděpodobnosti znalecký posudek odpovídá tomu zadání. Problematická je zde věrohodnost dat. Snažil se zpracovat posudek dle zadání a stojí si za ním. Lze to přepočítat ( podíl práce ), nechť to dopočítá jakýkoliv znalec. Neměl by to být on, on se již v této věci vyčerpal. Později u výslechu zmínil, že by mohl formou dodatku ještě věc korigovat. Žalobkyně k možnému dalšímu zkoumání uvedla, že otevře otázku ceny domu v roce 2015, kdy cena 7 000 000 Kč nemusí odpovídat, podobný dům v obci v té době se prodával za 10 000 000 Kč. Následně znalec uvedl, že použil tři porovnávací metody, použil koeficienty odlišnosti, to místo zná velmi dobře, dělal tam stovky posudků. Vycházel za pokračování - 22 - 7 C 76/2017 prvé ze své vlastní databáze, za druhé vycházel z databáze Valuo Profi, kterou má zaplacenu a přepočítával z roku 2018 na rok 2015. právnická osoba vycházel ze stávajících nabídek a jejich posouzení a přepočtu dle statistiky právnická osoba. Samostatně použil porovnávací metodu, aby extrahoval cenu pozemků, odkazuje na strany 44 až 47 znaleckého posudku. Ty metody jsou v korelaci, přiklonil se k tomu, že to počítal na základě nabídek z roku 2015 a odkazuje na koeficienty odlišností, jak jsou popsány na straně 27 znaleckého posudku. K námitce žalobkyně, že podlahová plocha nemovitosti žalovaného neodpovídá podlahové ploše srovnávaných nemovitostí, znalec vysvětlil, že samozřejmě tam jsou různé velikosti. Pokud by bylo možno srovnávat nemovitosti pouze ve stejné velikosti, pak by se zúžil výběr těch nemovitostí k porovnání. Porovnávací metoda není jen výběr srovnatelných domů, to ani nejde. V rámci koeficientu odlišnosti se toto zohledňuje a on to také zohlednil. Za svým posudkem si stojí, odpovídá to tržní hodnotě v místě a čase srpna 2015. K námitce, že součet ceny materiálu byl uváděn 661 000 Kč jako započitatelné položky, ve znaleckém posudku je přitom zhodnocení pouze částka 720 000 Kč, poukázal znalec na odlišné metody s tím, že zhodnocení je něco jiného, skládá se z jiných položek.

56. Po výslechu znalce soud uzavřel, že znalecký posudek, tak jak byl doplněn, když znalec počítal se společnou prací a vycházel z předpokladu, že se na ní účastníci podíleli stejným způsobem, neodpovídá zadání. Neboť například u ostění ( co se týče zadání ) a obdobně to platilo i jinde, mohla být dle závěrů soudu po provedeném dokazování a z nich vycházejícího zadání znalecké otázky oceněna znalcem práce žalobkyně pouze v rozsahu „ pomoc při montáži ostění spočívající v podávacích či přidržovacích úkonech při samotné montáži v řádu minut u jednotlivého okna „. Je zjevné, že na montáži ostění, která si vyžádala značnou přípravu, jak se k ní podrobně vyjadřoval žalovaný, se tedy účastníci nepodíleli rovným dílem a znalec tak v této části nepostupoval správně dle zadání soudu. Pakliže práci považoval za rovnodílnou, přičemž taková nebyla prokázána, a odečítal poloviční ( rovný ) díl žalovaného, nutně muselo při oceněné druhého dílu v rámci práce žalobkyně dojít částečně i k ocenění práce žalovaného. Pokud by námitky žalovaného, které z tohoto pohledu byly důvodné, zůstaly zachovány, bylo by nutno ve věci zadat nové doplnění posudku nebo již znalecký posudek revizní s tím, že konkrétní postup by soud volil po jednání a kontrole protokolu. S tímto názorem soud po výslechu účastníky seznámil.

57. K možnému dalšímu doplňování znaleckého posudku, či zadávání revizního znaleckého posudku žalovaný sdělil, že nebude požadovat doplnění, bude-li jinak vycházeno ze znaleckého posudku znalce jméno FO. Tedy pokud by soud vycházel při určení výše zhodnocení nemovitosti z částky 735 640 Kč, neřešil by dále své námitky, které proti znaleckému posudku vznášel. Soudem k tomu bylo sděleno, že pokud by žalobkyně souhlasila se závěry znaleckého posudku znalce jméno FO, které zhodnocení oceňují na 735 640 Kč ( z toho pohledu, že vychází ze zadání soudu a nebylo by řešeno, že v něm je zohledněna i část prací žalovaného, s čímž nakonec již předtím vyslovila žalobkyně souhlas ) a pokud jde o její námitky, co se týče výše ceny nemovitosti z níž vycházel znalec při určení výše zhodnocení, okamžiku k jakému by měl být znalecký posudek zpracován a námitky, že jsou špatně uvedeny a tedy zohledňovány práce, které činila žalobkyně v nemovitosti, tyto námitky by zůstaly zachovány, pak by bylo možno vycházet z této částky a na základě vypracovaného posudku znalce jméno FO rozhodnout. Neboť soud měl o těchto námitkách žalobkyně jasno, problematická byla pouze ta skutečnost, že posudek i po doplnění zohledňoval v rámci zhodnocení nemovitosti prací žalobkyně v jistém rozsahu i práci žalovaného. Bylo k tomu soudem žalobkyni sděleno, že zmíněné námitky by mohla uplatnit v odvolacím řízení, kde by bylo posouzeno, zda skutkový základ je správný a zda znalecký posudek obsahuje nějaké další nesprávnosti. V rámci hospodárnosti a ve snaze spor ukončit se žalovaný svých námitek k tomu, že je zohledňována jeho práce v tomto posudku, vzdal, veden tím, aby pokračování - 23 - 7 C 76/2017 spor byl v dohledné době ukončen. Žalobkyně souhlas s takovým postupem sdělila následně v podání ze dne 24.10.2023 ( č.l. 475 - 476 ).

58. Ze zbývající níže uvedených ve věci provedených důkazů soud pro posouzení věci po skutkové či právní stránce žádné podstatné závěry neučinil ( plánek podkroví č.l. 232, korespondence týkající se nákupu habrů č.l. 239 až 240, faktury č.l. 241 až 244 týkajících se nákupu habrů v letech 2015 až 2019,fotografie č.l. 248, výpis z hypotečního úvěru žalobkyně za období prosinec 2012 až červenec 2021 ).

59. Další dokazování navržené žalovaným ( vyžádání zprávy od mobilního operátora za účelem zjištění lokalizace telefonu svědka jméno FO v roce 2013, e-maily s tituly za jménem adresa pyramida ) soud jako nadbytečné neprováděl. Žalovaným byl také navrhován účastnický výslech k dohodě o investicích, k této otázce však nebylo třeba účastníky slyšet a k jiným otázkám nebyl účastnický výslech navrhován, žalobkyně, která nesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní účastnický výslech ani nenavrhovala. Žalobkyně navrhovala k otázce výše příjmu žalovaného doplnit dokazování zprávami jeho zaměstnavatelů, takové listiny soud nevyžádal a k důkazu neprovedl, neboť výše příjmu byla zjištěna z listiny doložené žalovaným v rozsahu pro dokazování postačujícím.

60. Žalobkyni bylo po provedeném dokazování dáno poučení podle ustanovení § 118a) odst. 3 o.s.ř. s tím, že soud nemá za zcela prokázán rozsah prací činěných v nemovitosti, tak jak tyto byly žalobkyní tvrzeny a byla vyzván k tomu, aby navrhla další důkazy k prokázání svých tvrzení, co se týče jí prováděných prací v nemovitosti. S tím, že pokud by tak neučinila, mohla by být stižena neúspěchem v tom smyslu, že v neprokázaném rozsahu by se takovéto práce neprojevily ve ZP, a ani ve výši zhodnocení nemovitosti. Po tomto poučení reagovala žalobkyně návrhem výslechu elektrikáře jméno FO, jiné návrhy nečinila. Navržený výslech soud zamítl, neboť byl nezpůsobilý k prokázání tvrzení žalobkyně o její práci v nemovitosti, jež byla předmětem dokazování. Navržený svědek byl v nemovitosti dle tvrzení žalobkyně v jiném období ( v letech 2009 až 2010, kdy žalobkyně malovala v prvním nadzemním podlaží, a nejednalo se o investici, která byla předmětem sporu ), k období let 2012 žalobkyně uvedla, že myslí, že ji svědek malovat ve druhém nadzemním podlaží neviděl.

61. Na základě uvedených listinných důkazů vzal soud za prokázaný tento skutkový stav:

Žalobkyně s žalovaným spolu jako druh a družka spolu se synem žili od roku 2009 v nemovitosti ve vlastnictví žalovaného, kde bylo obyvatelné původně pouze první podlaží domu. Po narození druhého syna a poté, kdy žalobkyně prodala svůj byt, došlo při uzavření nového hypotéčního úvěru žalobkyně jištěného nemovitostí žalovaného jako zástavou, k uvolnění finančních prostředků žalobkyně. Po společné dohodě bylo domluveno, že žalobkyně tyto prostředky ve výši cca 2 miliony Kč vloží do dokončení nemovitosti žalovaného, zejména do zobytnění druhého nadzemního podlaží ( podkroví ) nemovitosti. Tato investice byla vnímána jako investice do společného bydlení, oba účastníci předpokládali, že v budoucnosti budou v nemovitost spolu s dětmi i nadále společně žít, nejednalo se o dar a od počátku, již před vynaložením těchto prostředků bylo dohodnuto, že v případě, že by společné soužití mělo být ukončeno, bude investice žalobkyně žalovaným vypořádána. V tomto smyslu také ještě před zahájením investic uzavřeli účastníci dne 26.7.2012 písemnou dohodu, v níž upravili ( dle názoru soudu však neurčitým způsobem a tedy neplatně ) postup, jakým po dokončení domu by mělo dojít k vypořádání. Nesporným byla skutečnost, že k dokončení domu ani nedošlo. Od konce roku 2012 do začátku roku 2014 probíhaly práce na dokončení nemovitosti žalovaného ( zejména dostavbě podkroví ), většina prací byla uskutečněna v roce 2013. Současně docházelo k nákupům zařízení do domu. Pokud některé z položek byly hrazeny z prostředků žalovaného, žalobkyně mu takto vynaložené prostředky vracela, jak to odpovídalo dohodě mezi nimi. Zde by soud poukázal pokračování - 24 - 7 C 76/2017 na skutečnost, že právě s ohledem na tuto dohodu, na doložené výzvy žalovaného k refundaci i menších částek, které v souvislosti s nákupem materiálu, či zařízení do nemovitosti, které vůči žalobkyni vznášel a zejména vzhledem k prokázané blízké časové souvislosti mezi výběry prostředků žalobkyně a platbou záloh, je přesvědčen, že platby záloh firmě adresa, byly učiněny z prostředků žalobkyně. Nikoli, že by byly ve výsledku zaplaceny z prostředků žalovaného. Soud tak při dokazování vycházel z toho, že tam, kde byla platba v období od září 2012, tedy po dohodě o investicích, hrazena nejprve žalovaným, ale žalobkyně tvrdila, že vynaloženou částku žalovanému později zaslala na účet, že tomu tak bylo. Podle toho také soud zadával znalecký úkol znalci, když z adresa faktur investic vyjmul pouze položky, u kterých se nejednalo o investici projevující se ve zhodnocení nemovitosti ( jednalo se často o nářadí, či pomůcky, jak se k tomu vyjadřoval i znalec, případně herní prvky ). U antény, kde byl spor o to, zda částka 8 904 Kč přijatá od žalovaného byla z jeho prostředků, jak tvrdil, neprokázala žalobkyně přes poučení dané soudem, že šlo o její prostředky, jak tvrdila, a tato položka rovněž nebyla do zadání znalci zahrnuta. Z dokazování bylo také zjištěno, že mezi účastníky byly podrobně rozúčtovávány jednotlivé částky, jimiž se každý z nich podílel na provozu a nákladech domácnosti.

62. Ještě dříve než byla naplněna dohoda o investicích, tedy než došlo k dokončení nemovitosti a vynaložení předpokládané částky 2 milionů Kč z prostředků žalobkyně, účastníci své soužití ukončili a žalobkyně společnou domácnost opustila. Mezi účastníky poté nastal spor o to, jaká částka byla žalobkyní do nemovitosti vložena. adresa obou stran na to, jakou částku by měl žalovaný žalobkyni vyplatit, se nepodařilo sblížit, dalším problémem byla skutečnost, že žalovaný vyplacení navrhované částky pro žalobkyni podmiňoval vyvázáním z ručení svou nemovitostí jako zástavou u hypotéčního úvěru žalobkyně. Přitom částky navrhované žalovaným k vyplacení zdaleka nedosahovala výše nesplaceného úvěru a žalobkyně, aby mohla úvěr splatit, požadovala více. Patovou situaci se nepodařilo ani částečně řešit až do roku 2021, kdy žalovaný uhradil žalobkyni alespoň 500 000 Kč. Spor ohledně výše vynaložených prostředků trvá dosud, účastníci nejsou schopni se dohodnout ani na tom, co vše bylo z prostředků žalobkyně hrazeno, ani na tom, kdo a jak se podílel svojí prací na dokončování domu a úpravách pozemku. Soud při řešení sporu vycházel zčásti z teorie dělení důkazních břemen, kdy právní norma určuje právní následky určitého jednání nebo stavu za předpokladu, že budou naplněny skutkové znaky v této právní normě uvedené. Tedy jestliže se žalobkyně dovolávala právního následku předpokládaného jí příznivou právní normou, zde vrácení bezdůvodného obohacení žalovaným v podobě vypořádání prostředků, které investovala do jeho nemovitosti, musela prokázat skutkové okolnosti uvedené v této právní normě, aby měla šanci ve sporu uspět. Bylo na žalobkyni, aby tvrdila, jaké prostředky a na co v nemovitosti vynaložila, jaké práce, které se promítly do zhodnocení této nemovitosti, vykonala a svá tvrzení aby doložila důkazy.

63. Jak je již uvedeno výše bylo žalobkyni po provedeném dokazování dáno poučení podle ustanovení § 118a) odst. 3 o.s.ř. s tím, že soud nemá za prokázaný rozsah prací, o nichž žalobkyně tvrdí, že je v nemovitosti prováděla ona, a byla vyzvána k navržení důkazů, jimiž by svá tvrzení prokázala. S tím, že pokud by tak neučinila, mohla by být stižena neúspěchem v tom smyslu, že v neprokázaném rozsahu by se takovéto práce neprojevily ve ZP, a ani ve výši zhodnocení nemovitosti. Navržený výslech svědka jméno FO soud jako nezpůsobilý zamítl ( viz. bod 60 ), jiný důkaz navržen nebyl.

64. Svá tvrzení však žalobkyně přes poučení daná soudem ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. neprokázala ( rozsah prací v nemovitosti ) a někdy ani řádně netvrdila ( požadavek na úhradu plateb zaslaných žalovanému na účet ve výši 93 438 Kč, viz níže ).

65. Co se týče prací v nemovitosti z výslechů a dalších důkazů nelze zaujmout jasné stanovisko a potvrdit pravdivost tvrzení žalobkyně. Tvrzení svědků byla protichůdná, svědek jméno FO práci pokračování - 25 - 7 C 76/2017 žalobkyně potvrzoval pouze částečně, v rámci spontánní části výpovědi, byť byl dotázán na práci žalobkyně, vypovídal spíše o tom, jak v nemovitosti žalovaného pracoval on a práci žalobkyně nezmiňoval. To až později k dotazům a i tam to neodpovídalo vždy předchozím tvrzením ( např. ohledně míchání betonu ). Pokud svědek zmiňoval broušení omítek, bylo jeho tvrzení v rozporu se názorem znalce. Svědkyně jméno FO provádění žádných prací neviděla, neboť když tam byli na návštěvě, tak účastníci nepracovali. Hodnotila pouze styl výmalby a dovozovala, že se jedná o styl žalobkyně, z fotografií se žádný zvláštní styl nepodává. Svědkyně jméno FO nevěděla nic o tom, co kdo v domě dělal, obdobně jako svědek jméno FO, který k práci žalobkyně pouze zmínil sekání zahrady. Tvrzení svědkyně jméno FO byla zcela obecná a žádnou konkrétní informaci o práci žalovaného nedokázala sdělit. Svědkyně jméno FO potvrdila tvrzení žalovaného o tapetování, o práci žalobkyně nehovořila. S ohledem na rozvržení důkazního břemene a po poučení daném žalobkyni tak soudu nezbylo, než vycházet z toho, že nebylo prokázáno více, než jaký podíl práce žalobkyně připouštěl žalovaný. V tomto rozsahu byl také zadán znalecký úkol znalci. Dle názoru soudu do jisté míry tomuto rozsahu odpovídá i tvrzení žalobkyně, která uváděla „ když žalovaný uvádí, že vše dělal sám, tak je pravdou, že dělal věci, ale bez ní by to neudělal, ona vždy musela začít to prvotní, musela to připravit, bez ní by nehnul ničím, vše připravovala. Ostění jedno dělal její otec, zbylých pět dělali společně. Uvádí tedy, že byť to dělal on, ty práce, je to chlap, ale bez ní by nezačal „.

66. K tvrzení žalobkyně o platbách v souhrnné výši 93 438 Kč žalovanému bylo jí při jednání dne 28.5.2019 dáno poučení ve smyslu ustanovení § 118 a) odst. 1 a 3 o. s. ř., aby doplnila konkrétní tvrzení o tom, kdy, v jaké výši a na co byly jednotlivé platby z její strany hrazeny. Ke svým doplněným tvrzením měla doložit ( navrhnout ) důkazy k prokázání těchto tvrzení s tím, že pokud by takto neučinila, mohla by být stižena neúspěchem ve sporu. Rozhodná tvrzení k tomu přes dané poučení nedoplnila, při jednání dne 4.6.2019 ( č.l. 152 ) k tomu uvedla, že již nedovede přesně stanovit, jaká částka konkrétně na jaký zmiňovaný druh platby žalovaného byla použita. Tedy ani žádné důkazy k prokázání nároku na uvedenou částku nenavrhla a soud se jí tak dále v řízení nevěnoval.

67. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ( dále jen o.z. ), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

Podle § 3036 o.z. podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

Podle § 3028 odst. 3 o.z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. pokračování - 26 - 7 C 76/2017

Podle § 37 odst. 1 zák.č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ( dále jen obč. zák. ) právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.

Podle § 107 odst. 1 obč. zák. právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil.

Podle § 107 odst. 2 oč. zák. nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo.

68. Zjištěný skutkový stav posuzoval soud podle výše uvedených ustanovení s následujícími závěry:

69. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalobkyně po dohodě s žalovaným se podílela svými finančními prostředky a svojí prací na investici do nemovitosti žalovaného spočívající v zobytnění podkroví a některých dalších úpravách nemovitosti. Důvodem pro tyto investice byla skutečnost, že účastníci spolu žili v družském svazku, nejprve s jedním a později s dvěma dětmi, a plánovali i nadále do budoucna společné soužití. Pro rozrůstající se rodinu bylo třeba nehotový dům žalovaného, kde bylo kolaudováno a způsobilé pro užívání pouze první nadzemní podlaží, učinit lépe obyvatelný. Za tím účelem a pro společné bydlení v budoucnu byly prostředky a práce vynaloženy. Investicí žalobkyně do nemovitosti žalovaného došlo k jejímu zhodnocení. Ve chvíli, kdy bylo zřejmé, že plány účastníků nedojdou svého naplnění, když společné soužití bylo ukončeno, stalo se toto zhodnocení bezdůvodným obohacením na straně žalovaného jako vlastníka nemovitosti ( § 2991 odst. 1 a 2 o.z. ). Toto bezdůvodné obohacení je třeba vydat. Jedná se v případě účastníků o situaci, kdy věřitel – partner – uskutečňuje plnění, jež nedluží, v očekávání, že nastane určitý následek ( užívání zhodnocení nemovitosti ). Investice je realizována pro trvající soužití. Odpadnutím tohoto od počátku sjednaného důvodu pro vynaložení investic do nemovitosti dochází k bezdůvodnému obohacení na straně vlastníka nemovitosti. Otázkou bylo, jak zjistit výši částky, kterou by měl žalovaný žalobkyni jako bezdůvodné obohacení vrátit.

70. Dohodu ze dne 26.7.2012, kterou účastníci uzavírali právě pro případ rozchodu mezi nimi, nepovažuje soud za dostatečně určitou. Především podle ní není zcela zřejmé, co má být považováno za investici prostředků do dokončení domu. Přičemž v průběhu řízení se ukázalo, že za investici do domu považuje žalobkyně kromě částek na dokončení podkroví, také nákup movitých věci do domácnosti, snad i splátky úvěru hypotéky použité k získání prostředků na investice. Dohoda také uvádí nejasný způsob vypořádání „ přesné vyčíslení investic bude provedeno až po dokončení domu a bude přílohou č. hodnota této dohody. V případě neshod a nevytvoření této přílohy se vše bude dokládat fakturami. Toto přesné vyčíslení se procentuálně rozdělí dle vložených prostředků, tyto díly se přiřadí k aktuálnímu odhadu ceny nemovitosti a podle toho se bude řídit výše vzájemného vypořádání. „ Není jisté, co účastníci mínili vloženými prostředky, není ani rozlišováno, zda nemovitostí mají na mysli pouze dům, nebo zda se jedná i o pozemek. Přitom podle toho by mohlo být při vypořádání kalkulováno se zcela odlišnými částkami a různým dopadem do výsledného vypořádání. Soudu není také ze znění dohody jasné, jak konkrétně by se mělo po přiřazení vložených prostředků a po jejich procentuálním rozdělení dospět k výši vzájemného vypořádání „ podle toho se bude řídit výše.“ Dohoda je tak neurčitá v otázkách zásadních pro dosazení konkrétních hodnot i pro zjištění jasného způsobu výpočtu a výsledku vypořádání. Míra neurčitosti je takového rázu, že není ani možno ji překlenout výkladem a tato dohoda uzavřená účastníky dne 26.7.2012 je proto dle § 37 odst. 1 obč. zák. ( při použití § 3028 odst. 3 o.z. ) neplatná, přičemž tato neplatnost je absolutní. Navíc soud podotýká, že podle dohody mělo být postupováno až po dokončení domu žalovaného, ono přesné vyčíslení investic bylo vázáno až na dokončení domu. Ten však, jak bylo učiněno nesporným, dosud dokončen pokračování - 27 - 7 C 76/2017 nebyl. I to by bylo důvodem, proč by nebylo možno podle dohody postupovat. V dopise ze dne 2.2.2017 ( č.l. 59 ) sdělil také žalovaný, že žalobkyně tuto dohodu vypověděla, když jí vytýkala právní nedostatky. Sama žalobkyně uváděla k otázce vypořádání investic, mimojiné to, že se dle příslibů žalovaného měla s ohledem na rozsah jí investovaných prostředků stát v určitém rozsahu spoluvlastníkem nemovitosti. I to dokládá nedostatky dohody účastníků o vypořádání pro případ rozchodu, když se podle ní ani nesnažili jednat, naopak se pokusili uzavřít dohodu novou a žalobkyně hovořila také o jiném způsobu vyrovnání ( nabytím spoluvlastnického podílu ), než který byl naznačen ve zmíněné dohodě. Pro účely vypořádání soud tedy dohodu považoval za nepoužitelnou, dokládá však bezpochyby skutečnost, že investice žalobkyně měly probíhat až po jejím uzavření dne 26.7.2012 a také, že vynaložené prostředky od počátku byly míněny jako vázané na společné soužití v nemovitosti a pro případ rozchodu účastníků měly být vypořádány. Nešlo o dar.

71. Oproti pohledu žalovaného dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně není promlčen, tedy že námitka promlčení vznesená žalovaným není důvodná. Podstatné je, že nárok, který žalobkyně uplatňuje, opírá zcela jasně o dohodu na investicích do společného bydlení, která byla mezi účastníky od počátku, tj. ještě před vynaložením prostředků žalobkyně. Skutečnost, že na tyto investice byly použity prostředky z úvěru ( na což ve svých vyjádřeních poukazoval žalovaný ), je zcela nerozhodná. Nárok žalobkyně vychází z toho, že nastal okamžik, kdy mezi účastníky došlo k rozkolu a žalobkyně opustila společnou domácnost, a nemovitost, kterou do té doby užívala a do níž investovala, již neužívá a nikdy užívat nebude. Předpoklad, se kterým byly prostředky žalobkyně investovány, a který potvrzoval rovněž žalovaný, tedy trvalé soužití partnerů s jejich společnými dětmi, v té chvíli padl. Žalobkyně se nyní domáhá vypořádání investice, kterou do majetku žalovaného vložila. jméno FO počátku bylo zřejmé, že se nejedná o dar a že v případě, kdy se partnerský vztah účastníků rozpadne, bude třeba investici vypořádat. Jasně v tomto smyslu vypovídá Dohoda, kterou účastníci uzavřeli dne 26.7.2012. Tuto soud považuje pro její neurčitost za neplatnou ( a pro účely vypořádání tedy za nepoužitelnou ), svědčí však o úmyslu, s jakým byly prostředky vynaloženy a nutnosti je v případě rozchodu účastníků vypořádat. Jde o ukázkový případ řešení vypořádání bezdůvodného obohacení, kterého se na úkor žalobkyně mohlo dostat ( a dle dokazování a jeho posouzení soudem také dostalo ) žalovanému. Z hlediska promlčení nároku na vydání takového bezdůvodného obohacení je podstatné, že bezdůvodné obohacení vzniká v okamžiku, kdy je zřejmé, že nedojde k naplnění dohody o společném bydlení ( tj. promlčecí lhůta počala běžet až od srpna 2015, kdy žalobkyně opustila společnou domácnost ). Jde o to, že právní důvod investic původně existoval, teprve dodatečně ( ve chvíli nezvratného ukončení společného soužití ) došlo k jeho odpadnutí, až tímto okamžikem byla naplněna skutková podstata bezdůvodného obohacení.

72. Žalovaný poukazoval na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 4.3.2008, sp.zn. 30 Cdo 1213/2007, a na skutečnost, že ustanovení § 646 o.z. je platné až od 1.1.2014 a nelze jej užít zpětně, nelze tedy dovozovat, že by mezi účastníky, kteří žili v družském vztahu došlo ke stavění promlčecí lhůty. Pro posouzení otázky promlčení v tomto zdejším soudem projednávaném sporu účastníků je však podstatné nikoli, zda došlo ke stavění běhu promlčecí lhůty, nýbrž, kdy počala tato promlčecí lhůtě plynout. V době, kdy účastníci spolu žili ve společné domácnosti a naplňovali tak dohodu, podle níž žalobkyně poskytne prostředky na dokončení domu a žalovaný umožní žalobkyni v domě bydlet, jednalo se o právem uznaný důvod k poskytnutí plnění ze strany žalobkyně, jemuž odpovídalo plnění ze strany žalovaného. Tento právní důvod, pro který žalobkyně poskytla žalovanému plnění, přestal existovat ve chvíli, kdy účastníci zrušili společné soužití a společné užívání nemovitosti žalovaného. Až v tomto okamžiku došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení a až od tohoto okamžiku lze uvažovat o plynutí lhůty k uplatnění nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Protože se tak stalo v srpnu 2015 a žaloba byla pokračování - 28 - 7 C 76/2017 podána dne 16.3.2017, nemůže být nárok žalobkyně promlčen. Lze zde poukázat na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, sp.zn. 28 Cdo 382/2012, či sp.zn. 28 Cdo 2666/2010.

73. Jasně se k této otázce vyjadřuje rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp.zn. 28 Cdo 1374/2018, které rozlišuje investice prováděné bez právního důvodu a prováděné na základě právního důvodu. „ Příkladem majetkového prospěchu získaného plněním bez právního důvodu je i zhodnocení nemovitosti investicemi třetí osoby, jež byly prováděny bez odpovídajícího právního důvodu, kdy vlastník nemovitosti nabývá bezdůvodné obohacení již okamžikem provedení dané stavební či jiné obdobné cenu nemovitosti zvyšující úpravy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2003, sp. zn. 25 Cdo 355/2001, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 26 Cdo 831/2008, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2012, sp. zn. 28 Cdo 3538/2011). Naproti tomu v případě zhodnocení investicemi prováděnými na základě právního důvodu dochází ke vzniku bezdůvodného obohacení až v okamžiku, kdy tento právní důvod ztratil své účinky (odpadl). Podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu může dostatečný právní důvod investice na věc (nemovitost) třetí osoby představovat kupř. i neformální (ústní) příslib budoucího převodu nemovitosti, jenž odpadne, jakmile vlastník příslib odvolá, popř. kdy odmítne nemovitost prodat, či vytvoří takový stav, z něhož je zřejmé, že koupě již nebude realizován (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 30 Cdo 3312/2007, odkazující i na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 944/97, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 1998, poř. č. 66). Za dostatečný právní důvod vynaložení investic na nemovitost (dům či bytovou jednotku) v tomto směru, tj. z pohledu naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení vzniklého z právního důvodu, jenž odpadl, soudní praxe považuje i vzájemnou dohodu účastníků o společném bydlení a využívání nemovitosti (bytu) k tomuto účelu, na jejímž základě se investující osoba podílela na pořízení nemovitosti či na jejích stavebních úpravách za účelem získání či zkvalitnění prostor pro společné bydlení; ke vzniku bezdůvodného obohacení v takovém případě dochází zpravidla teprve v okamžiku, kdy účastníci takové dohody zrušili společné soužití a společné užívání bytu (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 6. 2009, sp. zn. 28 Cdo 2716/2008, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2012, sp. zn. 28 Cdo 382/2012, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3053/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2010, sp. zn. 28 Cdo 2666/2010, přiměřeně též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2012, sp. zn. 22 Cdo 3194/2009). „

74. Nebylo-li možno použít pro výpočet částky, jíž by se mělo žalobkyni dostat, dohodu uzavřenou mezi účastníky, bylo nutno postupovat podle pravidel bezdůvodného obohacení. V případě investic do cizího majetku je ( jak plyne z již konstantní judikatury ) pohledávkou z bezdůvodného obohacení nikoliv nominální hodnota vynaložených prostředků, nýbrž zhodnocení věci, jež se obohacenému dostalo

75. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp.zn. 32 Cdo 389/2008, které je použitelné i pro úpravu bezdůvodného obohacení po 1.1.2014, v případě investic do cizího majetku je pohledávkou z bezdůvodného obohacení nikoliv hodnota vynaložených prostředků, nýbrž zhodnocení věci, jež se obohacenému dostalo, tj. rozdíl mezi hodnotou jeho věci (tržní cenou) před investicemi a poté (srov. též zpráva o zhodnocení stavu rozhodování soudů ČSR ve věcech neoprávněného majetkového prospěchu občanskoprávním kolegiem Nejvyššího soudu ČSR ze dne 28. března 1975, sp. zn. Cpj 34/74, publikovaná pod číslem 26/1975 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Obohacený je totiž povinen vydat jen ten majetkový prospěch, jehož se mu obohacením dostalo, a nikoliv nahradit majetkovou ztrátu tomu, na jehož úkor bylo obohacení získáno (srov. Švestka J., Jehlička O., Škárová M., Spáčil J. a kol.: Občanský zákoník. Komentář. 10. vydání, adresa, právnická osoba.Beck 2006, strana 824). Nejvyšší soud již ve stanovisku ze dne pokračování - 29 - 7 C 76/2017

76. Obdobně se přímo k investicím do nemovitosti vyjadřuje rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp.zn. 33 Odo 1184/2005, které uvádí, že smyslem zákonné úpravy bezdůvodného obohacení je poskytnout ochranu (za zákonem stanovených podmínek) tomu, kdo pozbyl určitou majetkovou hodnotu. Zákon však nepočítá s tím, že by ji měl dostat zpět v plném rozsahu, ale pouze v takové výši, o kterou se jí obohatil jiný subjekt. Není tedy rozhodující, jakou hodnotu pozbyl oprávněný (z bezdůvodného obohacení), ale o kolik se tím zvýšil majetek povinného; pokud podle § 458 odst. 1 obč. zák. má být vydáno „vše co bylo nabyto“, má tím zákon na mysli vše, co bylo získáno povinným (nikoli to, co oprávněný pozbyl). V daném případě proto žalobci nemohou požadovat to, co do domu žalovaného vložili, tedy hodnotu investic. Mohou chtít pouze to, oč se těmito investicemi zvýšila hodnota domu žalovaného. Pouze tuto zvýšenou hodnotu žalovaný získal, v tomto rozsahu se bezdůvodně obohatil a do dané výše je povinen bezdůvodné obohacení vydat (ve formě peněžité náhrady). Opačný právní názor by byl nesprávný; ostatně dovolatelé tento výklad § 458 odst. 1 obč. zák. akceptují. Pro výši bezdůvodného obohacení, k němuž došlo investicemi do cizí nemovitosti, je rozhodující rozdíl mezi cenou nemovitosti před provedením investic a po něm, vyčíslený ke dni vzniku bezdůvodného obohacení, nikoli ke dni vyhlášení rozhodnutí ve věci.

77. Jak je rozvedeno výše v rámci úvah o promlčení, okamžik vzniku bezdůvodné obohacení je nutno vázat k srpnu 2015, k tomuto datu byla také zjišťována výše zhodnocení nemovitosti žalovaného. Pokud žalobkyně namítala, že by měla být výše zhodnocení stanovena ke dni soudního rozhodnutí, je její názor nesprávný.

78. Usnesením ze dne 15.1.2020, č.j. 7 C 76/2017 – 189, byl ve věci ustanoven znalec z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí a z oboru stavebnictví, stavby obytné a byla mu položena otázka, v jaké výši došlo ke zhodnocení nemovitosti žalovaného na adrese adresa v adresa v důsledku investic do dostavby jejího podkroví a některých dalších úprav prováděných v období od roku 2012 do srpna 2015. Přičemž soud vycházel z toho, že provedeny byly následující práce: vybudování koupelny v 2. NP, včetně dlažby na podlaze, obkladů a zařizovacích předmětů ( vana, dvojumyvadlo, závěsné WC, topný žebřík, koupelnové skříňky ) do místnosti stavebně připravené ( včetně podlahového topení, bez omítky ), pořízení a položení podlahové krytiny ve třech pokojích v 2. NP a v chodbě, tzn. položení koberců ve třech pokojích, položení dřevěné podlahy v chodbě a položení dřevěných nášlapů na schodišti a montáž zábradlí, pořízení ostění na již zabudovaná střešní okna, pořízení a osazení čtyř kusů interiérových dveří, byly pořízeny barvy a tapety k výmalbě a vytapetování tří pokojů v 2. NP, a také prostoru chodby a schodiště do 2. NP, byl pořízen materiál na venkovní úpravy – zbudování základové desky pro terasu a položení venkovní dlažby cca 10 m2. Jako vodítko soud uváděl, že investice ( vynaložení konkrétních prostředků a pořízení materiálu ) je zdokladována ve svazku pokračování - 30 - 7 C 76/2017 opatřeném kroužkovou vazbou, který je přílohou spisu a je nazván Faktury investic. Výši zhodnocení nemovitosti uložil soud znalci určit k srpnu 2015.

79. S ohledem na skutečnost, že mezi účastníky bylo sporné, jak se kdo z nich v nemovitosti podílel na dokončení podkroví, přičemž se jednalo o otázky výmalby, tapetování, broušení, tmelení, lakování, či práce na zahradě oslovil soud nejprve znalce s dotazem, co ze sporných skutečností týkajících se prováděných prací, by bylo nezbytné pro jeho znalecký posudek, když v případě, že by otázku tapetování či výmalby, respektive prací na zahradě, znalec k posouzení věci nepotřeboval, pak by nebylo ani třeba provádět v tomto směru další dokazování. Stejně tak jako u menších částek ( položek ), které byly mezi účastníky spornými. Prvotně bylo proto znalci uloženo, aby se vyjádřil k tomu, zda by se do výše zhodnocení nemovitosti, kterou má znaleckým posudkem určit, promítly položky zčásti nepatrnější výše, či užité v rámci prací ( označené v soupisu faktur č. 47 – 50, 54, 57, 59, 62, 63, 67 – 69, 71, 74 – 79 ) a také, zda by se do výše zhodnocení nemovitosti promítly následující práce: montáž ostění na již zabudovaná střešní okna, výmalba a tapetování, zbudování venkovní terasy a položení dlažby, zpevnění plotu karisítěmi a jeho nátěr, broušení omítek před výmalbou, tmelení spár sádrokartonů, zrytí a osetí pozemku a jeho osázení habry, opracování a lakování dvou sloupů v podkroví, olištování kuchyňské desky, zprovoznění vypínačů k el. roletám a vsazení kanálu do kanálové šachty a opatření Anticalem. Přičemž pokud by se tyto položky ( či některé z nich ) do výše zhodnocení promítaly ( a přitom předpokládaná výše nesporných investic již nezhodnocovala nemovitost výše než 1 550 000 Kč ) byl znalec požádán, aby zpracoval nejprve odpověď na druhou otázku, uvedl, které ze sporných položek či prací je třeba pro určení výše zhodnocení postavit najisto, a spis vrátil soudu k tomuto vyjasnění.

80. Po provedeném dokazování soud s ohledem na rozsah prací žalobkyně, které měl za prokázané, upřesnil zadání znaleckého posudku tak, že znalci bylo usnesením ze dne 15.6.2022, č.j. 7 C 76/2017 – 323, uloženo zodpovědět otázku: v jaké výši došlo ke zhodnocení nemovitosti žalovaného na adrese adresa v adresa v důsledku investic do dostavby jejího podkroví a některých dalších úprav prováděných v období od roku 2012 do srpna 2015. Přičemž provedeny byly následující práce: vybudování koupelny v 2. NP, včetně dlažby na podlaze, obkladů a zařizovacích předmětů ( vana, dvojumyvadlo, závěsné WC, topný žebřík, koupelnové skříňky ) do místnosti stavebně připravené ( včetně podlahového topení, bez omítky), pořízení a položení podlahové krytiny ve třech pokojích v 2. NP a v chodbě, tzn. položení koberců ve třech pokojích, položení dřevěné podlahy v chodbě a položení dřevěných nášlapů na schodišti a montáž zábradlí, pořízení ostění na již zabudovaná střešní okna, pořízení a osazení čtyř kusů interiérových dveří, byly pořízeny barvy a tapety k výmalbě a vytapetování tří pokojů v 2. NP, a také prostoru chodby a schodiště do 2. NP, byl pořízen materiál na venkovní úpravy – zbudování základové desky pro terasu a položení venkovní dlažby cca 10 m2. Investice ( vynaložení konkrétních prostředků a pořízení materiálu ) je zdokladována ve svazku opatřeném černou kroužkovou vazbou, který je přílohou spisu a je nazván Faktury investic. Výši zhodnocení nemovitosti je třeba určit k srpnu 2015 ( zde nedošlo ke změně ). Znalci bylo ale uloženo s ohledem na závěry dokazování, aby, co se týče doložených investic uváděných ve svazku opatřeném černou kroužkovou vazbou, který je přílohou spisu a je nazván Faktury investic, použil přehled na str. 1 – 3 tohoto svazku, počínaje položkami s údaji o nákladech od str. 8 – lepidlo průmyslové v ceně 108 Kč. Přitom, nechť v posudku nezohledňuje položky: str. 34 – sklenička, str. 39, str. 50, str. 54, str. 55, str. 57, str. 59, str. 63 – materiál na WC, str. neuváděna - pila v ceně 259 Kč, str. 78, str. 79, str. 82, str. 84, str. 85. Dále, nechť u položky str. 45 z účtenky ze dne 7.6.2013 zohlední pouze lepidlo v ceně 149 Kč a z dalších nákladů pod touto položkou – položky odhad nemovitosti, habry, odstraňovač vodního kamene, u položky str. 47 – stavební a spotřební materiál v ceně 854 Kč, str. 62 – malba v ceně 499 Kč a na str. 75 – fošna, střešní lať, pokračování - 31 - 7 C 76/2017 nechť pomine žárovku za 36 Kč. U prací žalobkyně na nemovitosti, nechť v rámci zhodnocení této nemovitosti zohlední: pomoc při montáži ostění spočívající v podávacích či přidržovacích úkonech při samotné montáži v řádu minut u jednotlivého okna, přípravu místností a náčiní na malování a jejich úklid a čištění po malování, malbu základní vrstvy v ložnici, pokojíčku, dětském pokoji v řádu jednotek ( do desítky ) metrů čtverečních v jednotlivých místnostech, přípravu místností na tapetování, tapetování v dětském pokoji s velkou tapetou, společnou práci s žalovaným na tapetování velké tapety a druhé velké fototapety na podestě, společnou práci s žalovaným, nátěr stěn lepidlem na tapety v řádu metrů čtverečních, míchání lepidla v menším množství, čištění nářadí a úklid po tapetování, pomoc při ukládání karisítí při betonování terasy, pomoc při pokládání dlažby na terase vkládáním oddělovacích křížků mezi dlaždice, nátěr karisítí ke zpevnění plotu v počtu 5 ks a rozměru 2 x 3 metry u jedné karisítě, přetmelení popraskaných spár sádrokartonů v rozsahu několika metrů a broušení a lakování sloupů v podkroví v řádu desítek minut. Více se žalobkyni, co se týče jí prováděných prací v nemovitosti přes poučení dané dle § 118a odst. 3 o.s.ř. prokázat nepodařilo. Výsledná částka zhodnocení nemovitosti byla po znaleckém zkoumání, doplnění znaleckého posudku a výsleších znalce, s přihlédnutím k tomu, že žalovaný nakonec odhlédl od své námitky, že v části znalecký posudek zahrnuje i jeho práci ( jak je vše popsáno výše pod body 49 až 57 rozsudku ), stanovena na 735 640 Kč.

81. Pokud žalobkyně namítala, že nebyla znalcem správně zjištěna cena nemovitosti, když k porovnání užil nesrovnatelné nemovitosti, je soud přesvědčen o tom, že posudek je v této části precizně zpracovaný a znalec také svůj postup při svém výslechu řádně popsal a zdůvodnil.

82. Požadavku žalobkyně na zahrnutí movitých věcí ( vybavení domu a zařizovacích předmětů ) jako investice do nemovitosti soud nevyhověl. K zahrnutí takových položek jako hrnků, běžného vybavení do domácnosti apod. do soupisu vynaložených prostředků k dokladování investice do dostavby nemovitosti uvedla žalobkyně, „ že to tam dala, protože od toho měla účty „ ( č.l. 143 ). Soud je přesvědčen, že nelze se způsobem, jakým to žalobkyně činila, domáhat vypořádání movitých věci, které měla ze svých prostředků pořídit za trvání soužití s žalovaným a které byly používány v nemovitosti žalovaného. Nejedná se o vnos do majetku žalovaného, o investici, která by majetek ( nemovitost ) žalovaného zhodnocovala. Stejně tak nelze za investici do nemovitosti považovat použití automobilu v souvislosti s nákupy materiálu na práce prováděné v nemovitosti a jako investici žádat vrácení částku, která by měl odpovídat snížení ceny automobilu. Protože žalobkyně od počátku stavěla svoji žalobu na tom, že žádá vypořádání investice do nemovitosti, přičemž za investici do nemovitosti měla i pořízení movitých věcí ( v soupise uváděla např. pračku, notebook, TV, sekačku, matrace, různý nábytek, hračky dětí apod. ) či užití jejího automobilu, nepovažoval soud postupně doplňovaná tvrzení žalobkyně ohledně těchto položek za změnu žaloby. V tomto směru požadovala žalobkyně od počátku totéž a o rozšíření žaloby se tak nejednalo. V rámci podané žaloby se však dle názoru soudu nemohl těmito položkami zabývat, když se v jejich případě nejedná o investice do nemovitosti, natož, aby jimi byla zhodnocena. Žalobkyně by se mohla těchto věcí, resp. jejich vypořádání domáhat jiným způsobem, jinou žalobou, na základě jiných tvrzení, v tomto směru jí však soud nemohl nikterak poučit, když takovým poučením by přesáhl nepřípustně do oblasti hmotného práva. Nejednalo by se pouze o jiné právní posouzení žalobkyní tvrzeného skutkového stavu, nýbrž o úpravu skutkových tvrzení a na ně jiným způsobem navázaný žalobní petit, o požadavek na jiné plnění.

83. Žalovaný formou procesní námitky ve smyslu § 98 o.s.ř. pro případ, že by mu byla soudem uložena platba nějaké částky žalobkyni započetl vůči nároku žalobkyně své pohledávky ve výši 240 500 Kč, spočívající v částce 5 000 Kč měsíčně za nájemné a 1 500 Kč měsíčně za služby související s bydlením za dobu od srpna 2012 do srpna 2015, tj. 37 měsíců x 6 500 Kč. pokračování - 32 - 7 C 76/2017

84. Z provedeného dokazování lze vyjít z toho, že mezi účastníky nebylo sjednáno, že by v období srpna 2012 až srpna 2015 měla žalobkyně žalovanému za užívání jeho nemovitosti platit částku obdobnou nájmu ve výši 5 000 Kč. Podle žalovaného, když mělo dojít k tomu, že by žalobkyně měla platit nájem, tak to žalovaná odmítla. V dohodě ze dne 26.7.2012 je také nájem ve výši 5 000 Kč řešen až pro případ, že by se účastníci rozešli. Žalovaný také svůj požadavek vznesl s odkazem na ustanovení § 10 o.z. podle principů spravedlnosti a zásad, na nichž spočívá občanský zákoník, nikoli z titulu neplněné dohody s žalobkyní. Žalobkyně tedy nebyla povinna žalovanému částku 5 000 Kč platit. Žalovaný poukazoval v souvislosti se svým zápočtem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 22 Cdo 3428/2020. Podle tohoto rozhodnutí je-li v době trvání společného jmění manželů ze společných prostředků hrazen hypoteční úvěr na nemovitost ve výlučném vlastnictví jednoho z manželů, ve které bydlí (respektive ji užívá) rodina manželů, a jde-li tedy i o peníze vynaložené na potřeby života rodiny a rodinné domácnosti, je třeba zjistit, jakou částku by bylo nutno vynaložit na zajištění stejného či podobného bydlení na základě jiného právního důvodu (zejména nájmu). Kdyby částka vynaložená na splátky hypotečního úvěru byla stejná nebo nižší, neměl by ten, na jehož nemovitost byly prostředky takto vynaloženy, v zásadě povinnost tento vnos nahrazovat. Kdyby však měsíční splátky hypotečního úvěru byly vyšší než náklady na zajištění obdobného bydlení z jiného právního důvodu, bude třeba přistoupit k poměrné úhradě toho, co bylo vynaloženo na splátky hypotečního úvěru. Podle názoru soudu se ve věci rozhodované před Nejvyšším soudem jedná o případ, který nelze na daný spor účastníků použít, neboť ti jednak nebyli manželé, nejedná se mezi nimi o vypořádání SJM, ale především se na skutečnosti, že investice žalobkyně bude v případě jejich rozchodu žalobkyni vrácena, dohodli. Žalobkyně do nemovitosti žalovaného vložila své prostředky s tím, že v případě ukončení soužití s žalovaným bude tato investice žalovaným vypořádána. S tím souhlasí i žalovaný, který opakovaně tvrdil, že vypořádání žalobkyni nabízel, neshoda byla ve výši částky, neboť žalovaný měl za to, že požadavek žalobkyně neodpovídá prostředkům, které do jeho nemovitosti vložila. Původně nešlo o to, že by žalovaný chtěl od požadavku žalobkyně odečítat „ nájemné „, ten se objevil až v soudním řízení. Také dohoda o případném vypořádání společného majetku ze dne 26.7.2012 ( byť ji soud považuje za neplatnou a pro určení výše nároku na vypořádání investice za nepoužitelnou ) nestanovila žádné pravidlo pro možný odečet „ odbydlené „ doby. Lze předpokládat, že pokud by takový požadavek byl vznesen před investicí, tak by se tato investice vůbec neuskutečnila.

85. K úvaze, zda žalobkyni, která část poskytnutých prostředků konzumovala tím, že v nemovitosti žalovaného bydlela, nevznikalo také bezdůvodné obohacení, když v její majetkové sféře by se neprojevovaly negativně náklady na bydlení, které by jinak musela vynaložit, pokud by si bydlení zajišťovala sama, soud uvádí, že takový pohled nesdílí. Má za to, že v daném případě nelze shledávat bezdůvodné obohacení na straně žalobkyně, že by měla být její investice kompenzována tím, že v nemovitosti bydlela, že si ji tzv. odbydlela. Žalobkyně v roce 2012 prodala za částku mírně přesahující 2 miliony Kč, prostředky, které získala, použila zčásti do nemovitosti žalovaného, kde se jejich vynaložení stále projevuje a projevovat bude ve formě zhodnocení této nemovitosti. Znaleckým posudkem byla výše tohoto zhodnocení určena částkou mírně přesahující 700 000 Kč. Namísto vlastnictví bytu, bude mít žalobkyně částku, za kterou ani s připočtením nějaké další částky ( za předpokladu, že do nemovitosti nebyly použity všechny prostředky získané v souvislosti s prodejem bytu ) není vůbec reálné jiný byt získat. Odečítat z ní ještě další částky, které by měly odpovídat nájemnému, soud nevidí jako spravedlivé. Názor žalovaného, že právě s odkazem na principy spravedlnosti a zásada občanského zákoníku ( § 10 o.z. ) by mělo být zohledněno, že žalobkyně v nemovitosti žalovaného bydlela, soud v dané věci nesdílí. V řízení také bylo, což soud považuje za podstatné, prokázáno, že po dobu vedení společné domácnosti, byť by se i žalobkyně nepodílela celou polovinou na všech konkrétních pokračování - 33 - 7 C 76/2017 nákladech na služby ( z dokazování bylo zjištěno, že energie, internet apod. žalobkyně v určité výši hradila ), podílela se na jiných nákladech. Bylo rovněž prokázáno, že účastníci si náklady vynakládané jimi v době společného soužití, včetně plateb za služby, velmi podrobně vyúčtovávali tak, aby jejich podíl na platbách byl stejný. Ve výsledku přitom zůstal žalovaný žalobkyni podle tohoto vyúčtování dlužen. Skutečnost, že žalobkyni dle vyúčtování Domácí knihy dluží, připouštěl i žalovaný, rozdíl byl v tom, že žalobkyně uváděla částku ve výši 117 654 Kč a žalovaný částku 20 723 Kč. Soud má tak za to, že platby za služby byly zúčtovány a žalobkyně z tohoto titulu žalovanému ničeho nedluží. Námitku započtení proto neshledal důvodnou a nevyhověl jí.

86. Žalovaný opakovaně uváděl, že již v roce 2019 navrhoval ukončit spor tím, že zaplatí částku 500 000 Kč ( a o smír se snažil i jinými návrhy, též návrhem na zaplacení částky 700 000 Kč, která se již příliš neliší od výše přiznané soudem ) a pokud by došlo mezi účastníky k dohodě, vyhnuly by se strany vynaložení značných nákladů na vedení tohoto sporu. Dle názoru soudu nelze klást k tíži žalobkyni, že na tyto návrhy nepřistoupila. Otázka výše investice je otázkou znaleckou, těžko odhadnutelnou, když znalec zjišťuje výši zhodnocení, nikoli výši vynaložených prostředků. Navíc žalobkyně kalkulovala také s vypořádáním vybavení domácnosti běžnými zařizovacími předměty včetně dětských hraček, kteréžto soud do investice ( a tedy do výsledné částky ) nezahrnul. Lze také připomenout, že prvotní byla povinnost žalovaného vyplatit žalobkyni její investici, aniž by měl tuto výplatu podmiňovat výmazem zástavního práva. V dohodě z roku 2012 se k této výplatě, pro případ, že by nemohl celou částku uhradit najednou, také zavazoval ve splátkách odvozených z jeho příjmu. Domněnku žalovaného, že žalobkyně úmyslně prodlužovala soudní řízení ve snaze navýšit žalovanou částku o úroky z prodlení, což považuje za rozporné s dobrými mravy, soud nesdílí. Na sporu, jeho obtížnosti a délce, mají podíl oba účastníci.

87. Přes výzvu žalobkyně k úhradě částky 1 550 000 Kč jí žalovaný ani část ( až do dne 15.9.2021, kdy uhradil částku 500 000 Kč ) nezaplatil, přitom z jeho reakce ze dne 2.2.2017 je zjevné, že mu výzva k zaplacení žalované částky byla známa. Ke dni 3.2.2017 tak již byl v prodlení s platbou a je proto dle § 1968 o.z. a § 1970 o.z. povinen platit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z přiznané částky, který k danému dni činil požadovaných 8,05 % ročně. Bere-li žalovaný úkorně povinnost platit zákonný úrok z prodlení, musí si uvědomit, že povinnost jej platit vyplývá z toho, že nesplnil svoji povinnost. Pokud by ji splnil a na výzvu k platbě reagoval platbou a nikoli návrhy, u nichž nelze klást k tíži žalované, že na ně nepřistoupila, pak by úrok z prodlení platit nemusel.

88. Co se týče výroku I., ten je odůvodněn skutečností, že při jednání dne 28.11.2023 vzala žalobkyně se souhlasem žalovaného žalobu co do částky 500 000 Kč zpět, neboť žalovaný jí částku v této výši dne 15.9.2021 uhradil ( § 96 odst. 1 a 2 o.s.ř. ).

89. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl, jak výše uvedeno.

90. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud za použití § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 146 odst. 2, věta druhá o.s.ř. ( ve vztahu k té části řízení, kde bylo zastaveno ) a přiznal žalovanému, jež byl ve věci z větší části úspěšný, nárok na náhradu 5,08 % jeho nákladů řízení v částce 28 604 Kč ( podle poměru úspěchu 52,54 % a neúspěchu 47,46 % ). Náklady žalovaného spočívají v nákladech zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 550 000 Kč sestávající z částky 14 500 Kč za každý z třiceti jedna úkonů právní služby ( za převzetí a přípravu zastoupení, odpor ze dne 15.12.2017 spolu s vyjádřením k žalobě ze dne 16.1.2018, vyjádření ze dne 5.9.2018, vyjádření ze dne 4.1.2019, vyjádření ze dne 21.6.2019, vyjádření ze dne 20.10.2020, vyjádření ze dne 24.9.2021, vyjádření ze dne 17.2.2023, vyjádření ze dne 12.5.2023, vyjádření ze dne 15.8.2023, účast na jednání před soudem dne 14.8.2018, účast na jednání dne 5.10.2018, porada s klientem pokračování - 34 - 7 C 76/2017 dne 27.11.2018, jednání s protistranou dne 3.12.2018, účast u jednání dne 4.12.2018, porada s klientem dne 28.2.2019 ( ke změně položek žalobkyní a doloženým listinám ), účast u jednání soudu dne 16.4.2019, účast u jednání soudu dne 28.5.2019, účast u jednání soudu dne 16.7.2019, účast u jednání soudu dne 30.8.2019, účast na místním šetření dne 26.5.2020 přesahující dvě hodiny, účast u jednání soudu dne 2.10.2020, účast u jednání soudu dne 18.5.2021 přesahujícím dvě hodiny, účast u jednání soudu dne 13.7.2021, účast u jednání soudu dne 1.3.2022, účast u jednání soudu dne 5.5.2023, účast na jednání soudu dne 10.10.2023, přesahujícím dvě hodiny a účast na jednání soudu dne 28.11.2023. A dále odměna stanovená z tarifní hodnoty ve výši 1 050 000 Kč po částečném zpětvzetí žaloby, tj. z částky 12 500 Kč, za jeden úkon právní služby spočívající v účasti na vyhlášení rozsudku dne 8.12.2023, tj. v poloviční výši ( dle § 11 odst. 1, písm. a), c), d), g) a i) § 11 odst. 3 a. t.), tedy celkem odměna ve výši 455 750 Kč, včetně třiceti dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč, tj. 9 600 Kč dle § 13 odst. 3 a. t. K čemuž náleží podle § 137 odst. 3 o.s.ř. odpovídající 21 % DPH ve výši 97 723,50 Kč. Náklady tedy dosáhly celkem 563 073,50 Kč, z čehož 5,08 % činí přiznaných 28 604 Kč.

91. Z účtovaných nákladů řízení nepovažoval soud písemné podání žalovaného soudu ze dne 15.12.2017 a písemné podání žalovaného soudu ze dne 16.1.2018 za dva úkony právní služby ( nýbrž pouze za jeden úkon ). Jednalo se totiž o neodůvodněný ( tj. bez vlastního vyjádření ) odpor proti platebnímu rozkazu a jeho pozdější doplnění. V takovém případě lze přiznat odměnu pouze za jeden úkon právní služby. Soud dále nepřiznal žalovanému náhradu nákladů za účtovanou poradu s klientem ze dne 5.1.2018 ( přípravu k vyjádření k žalobě ), neboť první porada je součástí úkonu právní služby převzetí a příprava zastoupení, za něž již odměna přiznána byla. Oproti vyúčtování poloviční odměny za účast u jednání soudu dne 14.8.2018 a dne 5.10.2018, považuje soud účast u těchto jednání, které nebyla svolána jako přípravná, za účast u jednání soudu ve smyslu § 11 odst. 1, písm. g) a.t., za něž náleží odměna v plné výši. Soud nepřiznal žalovanému právo na náhradu nákladů za podání ze dne 24.8.2020, neboť soudem bylo žádáno před jednáním pouze doslání veškerých důkazů, kterými budou prokazovat sporná tvrzení týkající se sporných položek a prací, čímž soud reagoval na znalecké zkoumání, kde ze strany žalovaného byly předkládány znalci další listiny ( fotografie ), které soud neměl k dispozici. Ve svém vyjádření žalovaný pouze zopakoval některá dříve uváděná tvrzení a sdělil, že akceptuje posouzení znalce po provedeném místním šetření. Odměnu za úkon právní služby nepřiznal soud ani za podání žalovaného ze dne 27.7.2021. V něm se z větší části jednalo o vyjádření k proběhlému výslechu svědků jméno FO a jméno FO, k čemuž nebylo třeba využít písemné formy a bylo možno se vyjádřit u jednání, případně by bylo možno spojit vyjádření s následujícím podáním ze dne 24.9.2021, za něž soud náhradu nákladů řízení přiznal. Za účelně vynaložený úkon právní služby, za nějž by měla náležet náhrada nákladů řízení nepovažoval soud také účtované podání ze dne 27.1.2022, kdy se jednalo pouze o zaslání listinných dokladů k nákupu vypínačů, jedné z položek, která zůstávala mezi účastníky sporná.

92. Ve výroku V. soud k návrhu žalovaného na separaci nákladů řízení zohlednil skutečnost, že žalobkyně i přes výzvy soudu opakovaně nebyla schopna uvést zcela jasná tvrzení ohledně svého nároku, tato různě upravovala a opravovala, což vedlo k tomu, že bylo nutno konat více jednání. Již při jednání dne 14.8.2018, kdy účastníci žádali, aby jednání nebylo zahajováno a byla jim dána možnost spolu ještě jednat, byla žalobkyně vyzvána, aby do 5.9.2018 vyjasnila a doplnila žalobní tvrzení, aby bylo zřejmé, co přesně je zahrnuto v částce 1 550 000 Kč. Její doplnění věc nevyjasnilo a byla proto opětovně vyzvána ke zcela konkrétním tvrzením k tomu, co bylo provedeno v rámci investic do nemovitosti žalovaného s žádostí o doplnění tvrzení k dříve uvedeným částkám 189 465 Kč, 93 440 Kč a 117 654 Kč. Dále bylo 5.10.2018 pro případ, že by nedošlo ke smíru uloženo, aby bylo uvedeno zcela konkrétně, co bylo provedeno v rámci pokračování - 35 - 7 C 76/2017 investice, kdy se tak stalo, za jakou částku a jak se tyto investice projevují v požadované částce 1 550 000 Kč. Podání žalobkyně ze dne 3.12.2018 tomuto nevyhovovalo a bylo nutno u jednání dne 4.12.2018 tvrzení žalobkyně doplňovat a srovnávat částky, jež se mezi podáním žalobkyně a podáním jejího zástupce ( když se ve věci vyjadřovali oba ) lišily. Další podání žalobkyně nazvané jako navazující vyjádření ze dne 31.1.2019, opět jinak koncipovalo tvrzené částky a bylo nutno je opravovat.

93. Podle § 147 odst. 1 o.s.ř. účastníku nebo jeho zástupci může soud uložit, aby hradili náklady řízení, které by jinak nebyly vznikly, jestliže je způsobili svým zaviněním nebo jestliže tyto náklady vznikly náhodou, která se jim přihodila. Dle komentáře k tomuto ustanovení neodůvodněné prodloužení řízení může být způsobeno i opožděným přednesem, opožděným označením důkazů, či zcela zjevně dlouhotrvající nezpůsobilou reakcí na poučení dle § 118a o.s.ř. Tyto případy je však nutno hodnotit spíše jako hraniční a bedlivě vážit, zda účastník řízení či zástupce, který takto prodlužuje řízení, ještě nerealizuje svá práva, která mu garantuje čl. 36 Listiny v rámci práva na spravedlivý proces. Byť se nejedná o typický případ, kdy by došlo v důsledku liknavého plnění povinností ke zmaření jednání, kdy by jednání žalobkyně bylo vedeno nepoctivým úmyslem a snahou oddálit konečné rozhodnutí, na což zvláště míří dané ustanovení, má soud za to, že v důsledku řádného neplnění procesních povinností a v důsledku jisté nadbytečné „ dvojkolejnosti „ podání, která činil jak zástupce žalobkyně, tak i sama žalobkyně, došlo způsobem, který soud již nepovažuje za přípustný, k prodloužení řízení o jedno jednání. Tím žalovanému vznikly náklady, které by jinak nevznikly. Rozdíl mezi náklady řízení takového jednání a náklady řízení, které byly žalovanému přiznány v důsledku zohlednění poměru úspěchu a neúspěchu ve sporu za takové jednání ( tedy nižší ) soud proto uložil žalobkyni v rámci separace nákladů řízení žalovanému zaplatit. Ve výsledku jde o rozdíl částek 17 908 Kč ( 100 % nákladů ) a 909,70 Kč ( již přiznaných 5,08 % nákladů ), tedy částka 16 998,30 Kč.

94. Povinnost k plnění byla stanovena ve lhůtě 30 dnů (§ 160 odst. 1 věta za středníkem o.s.ř.); náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo v obvyklé pariční lhůtě (§ 149 odst. 1 o.s.ř., § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř ).

95. Výrok VI. a VII. jsou odůvodněny skutečností, že podle § 148 o.s.ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, nejsou-li u nich předpoklady pro osvobození od soudního poplatku. Podle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci proto bude účastníkům rozdělena povinnost zaplatit státu náklady spočívající v nákladech znaleckého posudku. Protože k okamžiku vyhlášení rozsudku nebyly ještě náklady v plném rozsahu soudem zaplaceny, nebylo možno určit jejich konkrétní výši a bylo proto prozatím rozhodnuto pouze o uložení povinnosti oběma účastníkům, když její parametry budou stanoveny v samostatném usnesení.

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím soudu podepsaného.

Nesplní-li povinní dobrovolně povinnosti stanovené tímto rozhodnutím, mohou se oprávnění jejich výkonu domáhat podáním návrhu u soudu (§ 251 o.s.ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem (zákon č. 120/2001 Sb.) u soudního exekutora.