OSPY 9 C 196/2023-93

Okresní soud Praha-východ rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jany Stejskalové a přísedících Ing. Jitky Homoláčové a Ing. Romana Lukeše ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_004⟫ pro určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru a zaplacení částky 124 801 Kč

I. Určuje se, že okamžité zrušení pracovního poměru dané žalovanou žalobkyni dne datum je neplatné.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě mzdy částku 124 801 Kč, a to do 30ti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 45 993 Kč k rukám zástupce žalobkyně do 30ti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou u nadepsaného soudu dne datum se žalobkyně domáhala určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru jeho okamžitým zrušením a náhrady mzdy ve výši 124 801 Kč. Tvrdila, že usnesením Anonymizováno č. hodnota ze dne datum byla jmenována ředitelkou žalované, a to s účinností od datum. Dne datum žalobkyně na funkci ředitelky žalované rezignovala; nabídku na uzavření dohody o dalším pracovním zařazení, která jí byla zaslána dne datum, odmítla. Proto jí byla dána výpověď z pracovního poměru dle § 52 písm. c) ve spojení s § 73a odst. 2 zákoníku práce a bylo jí nařízeno čerpat dovolenou v době od datum do datum. Ačkoliv žalobkyně neuzavřela s žalovanou dohodu o dalším zaměstnávání, přesto obdržela dopis, kterým žalovaná žalobkyni převedla dle § 41 odst. 4 zákoníku práce na jinou práci a nařídila jí nástup do zaměstnání. Žalobkyně toto převedení na jinou práci odmítla, neboť pro to nebyly splněny zákonné předpoklady. V návaznosti na to žalobkyně dne datum obdržela od žalované dopis označený jako okamžité zrušení pracovního poměru, v němž žalovaná konstatuje, že s ohledem na její neomluvenou absenci, která vznikla nedostavením se na pracoviště po převedení na jinou práci, porušila žalobkyně své povinnosti zaměstnance zvlášť hrubým způsobem, a proto jí žalovaná ruší pracovní poměr s okamžitou platností. Žalobkyně s tímto okamžitým zrušením pracovního poměru nesouhlasila, což žalované dne datum písemně sdělila. S ohledem na neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru má žalobkyně dle svého přesvědčení nárok na náhradu mzdy, po dobu, po kterou její pracovní poměr trvá, neboť žalované jako svému zaměstnavateli sdělila, že trvá na dalším zaměstnávání. Tuto částku nejprve nespecifikovala. Po poučení soudem podle § 43 odst. 1 o.s.ř. usnesením ze dne datum č.j. spisová značka žalobkyně upřesnila, že na náhradě mzdy požaduje částku 124 801 Kč představující mzdu za měsíce Anonymizováno aAnonymizovánoAnonymizováno Anonymizováno v částce 70 254 Kč za každý měsíc, poníženou o 15 707 Kč, kterou žalovaná již žalobkyni (po podání žaloby) zaplatila.

2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Žalobkyně na funkci ředitelky žalované dne datum rezignovala bez jakéhokoliv předchozího upozornění jak vůči spolupracovníkům, tak i vůči zřizovateli. Zároveň si sama připravila návrh dohody o dalším pracovním zařazení, který obratem odmítla. Tímto způsobem chtěla pro sebe dosáhnout čerpání platu na dobu dvou měsíců do datum, aniž by zároveň pro žalovanou odváděla jakoukoliv práci. Žalobkyně při tom postupovala bez jakéhokoliv ohledu na své spolupracovníky. právnická osoba.9.2023 do tabulkového počtu 20 pedagogických pracovníků chyběli 3; odchodem žalobkyně tento počet stoupl na 4, což již ohrožovalo další chod školy. Zaměstnavatel proto na žalobkyni dne datum apeloval, aby alespoň po dobu nutnou k překlenutí tohoto kritického období pomohla školu udržet v chodu a dostavila se po ukončení dovolené do práce; to žalobkyně odmítla. Žalovaná převedla žalobkyni dne datum v souladu s § 41 odst. 4 zákoníku práce na jinou práci, a to na pozici speciální pedagog - učitel, pro období od datum do datum z důvodu mimořádné události spočívající v kritickém nedostatku pedagogických pracovníků, ohrožující řádný chod školy. I tuto výzvu žalobkyně dne datum odmítla. Žalovaná proto sdělila žalobkyni, že se nedostavila do zaměstnání bez řádné omluvy od datum do datum, čímž došlo k neomluvené absenci, a tudíž žalovaná přistoupila k okamžitému zrušení pracovního poměru žalobkyně u žalované. Žalovaná je přesvědčena, že nepřítomnost zaměstnance na pracovišti je porušením jednou ze základních povinností zaměstnance ve vztahu k zaměstnavateli, zvláště, pokud zaměstnanec projeví naprostý nezájem o osud druhých lidí. Postup žalobkyně byl nepoctivý; její přístup svědčil o lhostejnosti k situaci žáků. Z tohoto důvodu má žalovaná za to, že k okamžitému zrušení pracovního poměru přistoupila po právu.

3. V průběhu řízení pak žalovaná doplnila své tvrzení, že žalobkyně po rezignaci na funkci ředitelky žalované nastoupila jako třídní učitelka v 1. třídě na nové škole, a to na v ZŠ a MŠ adresa, tudíž u ní vlastně došlo ke kumulaci funkcí.

4. Z provedených důkazů učinil soud následující skutkové zjištění:

5. Z výpisu z Českého statistického úřadu bylo zjištěno, že žalovaná je příspěvkovou organizací

6. Ze jmenovacího dekretu ze dne datum č.j. č. účtu bylo zjištěno, že usnesením Anonymizováno ze dne datum č.j. Anonymizováno byla žalobkyně jmenována ředitelkou žalované s účinností od datum.

7. Z dopisu ze dne datum adresovaného řediteli Anonymizováno bylo zjištěno, že se žalobkyně vzdala funkce ředitelky žalované uvedeného dne. Výpisem z datové schránky žalobkyně bylo zjištěno, že tento dopis odeslala žalobkyně dne datum a v tentýž den byl doručen adresátovi.

8. Z návrhu dohody ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaná (za ní jednající tituly před jménem jméno FO, zastupující ředitele školy) navrhla žalobkyni další pracovní zařazení, a to pozici speciálního pedagoga s úvazkem 0,1818 týdně počínaje od datum. Žalobkyně téhož dne toto nové pracovní zařazení nepřijala.

9. Z výpovědi z pracovního poměru dané žalovanou žalobkyni dne datum bylo zjištěno, že žalovaná s žalobkyní rozvázala pracovní poměr z důvodu fikce nadbytečnosti dle § 52 písm. c) ve spojení s § 73a odst. 2 zákoníku práce; zároveň jí nařídila čerpání dovolené od datum do datum.

10. Z přípisu žalované adresované žalobkyni č.j. Anonymizováno bylo zjištěno, že žalovaná vyzvala dne datum žalobkyni, aby se dostavila na pracoviště po ukončení dovolené, kterou žalobkyně čerpá do datum. Žalovaná sdělila, že po dobu trvání pracovního poměru (který trvá do datum) po žalobkyni i nadále požaduje výkon práce. S ohledem na mimořádné události, spočívající v kritickém nedostatku pedagogických pracovníků, ohrožující řádný chod školy, žalovaná sdělila žalobkyni, že ji převádí na jinou práci, po dobu nezbytně nutnou od datum do datum, a to na pracovní zařazení speciální pedagog - učitel, s výkonem práce v adresa. Dále sdělila, že pokud se do zaměstnání do datum nedostaví, může žalovaná přistoupit k okamžitému zrušení pracovního poměru. Zároveň navrhla, pokud žalobkyně již nemá zájem pro žalovanou práci vykonávat, uzavření dohody o rozvázání pracovního poměru. Jak prokazuje výpis z datové schránky žalobkyně, přípis byl zaslán a žalobkyni doručen dne datum.

11. Z dopisu žalobkyně adresovaného žalované dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně odmítla převedení na jinou práci, tento postup není dle jejího přesvědčení právně ani fakticky možný bez existence stávajícího pracovního zařazení, k němuž bylo možné dospět jenom dohodou obou účastnic. Jak prokazuje výpis z datové schránky žalobkyně, přípis byl zaslán a žalované doručen dne datum.

12. Z okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaná tímto okamžitým zrušením rozvázala pracovní poměr s žalobkyní. Dle žalované žalobkyni ke dni datum rezignovala na funkci ředitelky žalované a zároveň si připravila návrh dohody o novém pracovním zařazení, který obratem odmítla. Tímto postupem chtěla dosáhnout čerpání platu po dobu 2 měsíců běhu výpovědní doby, tedy do datum, aniž by v tomto období musela odvádět pro žalovanou jakoukoliv práci. Tento postup žalovaná shledala nepoctivým. Následně dne datum žalovaná žalobkyni vyzvala k nástupu do zaměstnání po ukončení čerpání dovolené, což žalobkyně odmítla, neboť žádnou práci pro zaměstnavatele vykonávat nechce. Následně dne datum žalovaná převedla žalobkyni na jinou práci (dle § 41 odst. 4 zákoníku práce), a to na pozici speciálního pedagoga pro dobu nezbytně nutnou od datum do datum z důvodu mimořádné události spočívající v kritickém nedostatku pedagogických pracovníků, ohrožujícím řádný chod školy. Zároveň žalobkyni znovu vyzvala k dostavení se na pracoviště, což žalobkyně odmítla dopisem ze dne datum. S ohledem na to, že se žalobkyně nedostavila bez řádné omluvy na pracoviště od datum do datum, tedy celkem po dobu 5ti pracovních dnů, sdělila, že žádnou práci pro žalovanou vykonávat nechce, porušila tím jednu ze základních povinností zaměstnance, a tudíž žalovaná přistoupila k okamžitému zrušení pracovního poměru. Jak prokazuje výpis z datové schránky žalobkyně, přípis byl zaslán a žalobkyni doručen dne datum.

13. Z dopisu ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně s okamžitým zrušením pracovního poměru nesouhlasila, považuje jej za neplatné, a tudíž trvá na dalším zaměstnávání. Jak prokazuje výpis z datové schránky žalobkyně, přípis byl zaslán a žalované doručen dne datum.

14. Z výpisu z webových stránek adresa z roku Anonymizováno bylo zjištěno, že žalobkyně je vedena jako jedna z vyučujících na této škole

15. Z přípisu adresa ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně je zaměstnankyní tohoto školského zařízení od datum.

16. Z e-mailu zaslaného dne datum žalobkyní jméno FO bylo zjištěno, že žalobkyně sděluje, že se k datum vzdává funkce ředitelky, to je ještě ředitelka, od Anonymizováno. ředitelkou není, Anonymizováno. dostává nabídku na pracovní místo, tu odmítá, dostane výpověď (od ukončení neschopnosti, celé září čerpá dovolenou), začíná jí běžet výpovědní doba od Anonymizováno. 2 měsíce, kdy nechodí do práce.

17. Z mzdových lístů žalobkyně bylo zjištěno, že za Anonymizováno byla žalobkyni vyplacena mzda ve výši částka při odpracovaných 160 hodinách, nečerpala dovolanou ani nebyla v pracovní neschopnosti; za Anonymizováno byla žalobkyni vyplacena mzda ve výši částka při 184 odpracovaných hodinách, nečerpala dovolanou ani nebyla v pracovní neschopnosti; za Anonymizováno byla žalobkyni vyplacena mzda ve výši částka při 176 odpracovaných hodinách, nečerpala dovolanou ani nebyla v pracovní neschopnosti.

18. Z provedeného dokazování soud po skutkové stránce uzavřel, že žalobkyně byla jmenována do funkce ředitelky žalované s účinností od datum. Dne datum se této funkce vzdala, což oznámila zřizovateli (Anonymizováno) téhož dne. Žalovaná jednající tituly před jménem jméno FO (zastupující ředitelku žalované) nabídla žalobkyni nové pracovní zařazení (pozici speciálního pedagoga), kterou žalovaná dne datum odmítla. Žalovaná dala žalobkyni výpověď z pracovního poměru z organizačních důvodů a nařídila jí čerpat dovolenou od datum do datum. Následně žalovaná vyzvala žalobkyni, aby se po ukončení čerpání dovolené dostavila do zaměstnání. Přípisem doručeným žalobkyni dne datum žalovaná sdělila žalobkyni, že ji dočasně od datum do datum převádí na jinou práci, a to z důvodu mimořádné situace spočívající v kritickém nedostatku pedagogických pracovníků ohrožující řádný chod školy, a to na pozici speciálního pedagoga. Žalobkyně toto odmítla, na pracoviště se nedostavila a sdělila, že nebyl řádně stanoven žádný druh práce, kterou by pro žalovanou byla povinna vykonávat. Žalovaná dne datum rozvázala s žalobkyní pracovní poměr jeho okamžitým zrušením, a to z důvodu neomluvené absence žalobkyně na pracovišti v době od Anonymizováno. do datum, která navíc výslovně odmítla pro žalovanou jakoukoliv práci odvádět. Žalobkyně s tímto okamžitým zrušením pracovního poměru nesouhlasila, a své stanovisko, jakož i to, že trvá na dalším zaměstnávání, žalované písemně sdělila.

19. Soud zamítl doplnění dokazování účastnických výslechem žalobkyně, výslechem svědkyně tituly před jménem jméno FO a tituly před jménem jméno FO k prokázání tvrzení o nepoctivém záměru žalobkyně, která nechala školu v rozkladu, následně rezignovala a připravila podklady, které podepsala její zástupkyně, aby školu zachránila. Jak bude uvedeno níže, soud dospěl k závěru, že se u žalobkyně nejednalo o nepoctivý záměr, a tudíž toto dokazování bylo nadbytečné. Stejně tak soud zamítl doplnění dokazování listinami dokládajícími stav školy ke dni, kdy žalobkyně na svoji funkci ředitelky rezignovala, kterými chtěla vyvrátit tvrzení o svém nepoctivém záměru.

20. Z hlediska právního hodnocení se soud nejprve zabýval tím, zda byla žaloba na neplatnost rozvázání pracovního poměru podána včasně. Dle § 72 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“) neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním. Žalobkyni bylo okamžité zrušení pracovního poměru doručeno dne datum a k tomuto dni měl pracovní poměr zaniknout. Protože žaloba na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru byla soudu doručena dne datum, byla lhůta dle § 72 zákoníku práce zachována.

21. Soud se dále tedy zabýval tím, zda došlo k platnému rozvázání pracovního poměru jeho okamžitým zrušením.

22. Dle § 73a odst. 1, 2 zákoníku práce odvolání nebo vzdání se pracovního místa vedoucího zaměstnance musí být provedeno písemně. Výkon práce na pracovním místě vedoucího zaměstnance končí dnem doručení odvolání nebo vzdání se tohoto místa, nebyl-li v odvolání nebo vzdání se pracovního místa uveden den pozdější. Odvoláním nebo vzdáním se pracovního místa vedoucího zaměstnance pracovní poměr nekončí; zaměstnavatel je povinen tomuto zaměstnanci navrhnout změnu jeho dalšího pracovního zařazení u zaměstnavatele na jinou práci odpovídající jeho zdravotnímu stavu a kvalifikaci. Jestliže zaměstnavatel nemá pro zaměstnance takovou práci, nebo ji zaměstnanec odmítne, jde o překážku v práci na straně zaměstnavatele a současně platí, že je dán výpovědní důvod podle § 52 písm. c).

23. Dle § 52 písm. c) zákoníku práce může zaměstnavatel dát zaměstnanci výpověď, stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách.

24. Podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.

25. Dle § 41 odst. 4 zákoníku práce zaměstnavatel může převést zaměstnance i bez jeho souhlasu na dobu nezbytné potřeby na jinou práci, než byla sjednána, jestliže to je třeba k odvrácení mimořádné události, živelní události nebo jiné hrozící nehody nebo k zmírnění jejich bezprostředních následků, a to na nezbytně nutnou dobu.

26. Jak bylo shora uvedeno, mezi účastníky nebylo sporné, že žalobkyně, jejíž poměr vznikl jmenováním (dle § 33 odst. 3 zákoníku práce), se této funkce vzdala v souladu s § 73 odst. 1 zákoníku práce. Tímto vzdáním se funkce končí toliko výkon práce na vedoucím pracovním místě, nikoliv však samotný pracovní poměr (viz § 73a odst. 1 a 2 zákoníku práce). Zaměstnavatel je povinen vedoucímu zaměstnanci, který se své funkce vzdal, nabídnout pracovní pozici odpovídající jeho zdravotnímu stavu a kvalifikaci. Jestliže zaměstnavatel nemá pro zaměstnance takovou práci, nebo ji zaměstnanec odmítne, jde o překážku v práci na straně zaměstnavatele a současně platí, že je dán výpovědní důvod podle § 52 písm. c). [viz Bělina, M., Drápal, L. a kol. Zákoník práce. Komentář. 4. vydání. Praha: C.H.Beck, 2023, 499 – 500 s.].

27. Žalovaná tímto způsobem postupovala a žalobkyni poté, co doručila písemné vzdání se funkce, nabídla jiné pracovní zařazení, které žalobkyně odmítla. Tím nastala u žalobkyně fikce nadbytečnosti a byl naplněn výpovědní důvod pro rozvázání pracovního poměru žalobkyně u žalované dle § 52 písm. c) zákoníku práce ve spojení s § 73a odst. 2 zákoníku práce. Zároveň nastaly překážky v práci na straně zaměstnavatele a žalobkyni tak náležela náhrada mzdy až do uplynutí výpovědní doby. V tomto období nebyla žalobkyně povinna vykonávat osobně práci, a to až do skončením pracovního poměru, k němuž došlo uplynutím výpovědní doby, tj. dnem datum, neboť výpověď z pracovního poměru daná žalobkyni žalovanou dne datum nebyla zákonem relevantním způsobem (žalobou na určení její neplatnosti, zpochybňována (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 2 Cdon 1535/97 citované v Bělina, M., Drápal, L. a kol. Zákoník práce. Komentář. 4. vydání. Praha: C.H.Beck, 2023, 500 s.).

28. Žalovaná zároveň nebyla oprávněna převést žalobkyni na jinou práci bez jejího souhlasu dle § 42 odst. 4 zákoníku práce. Dle tohoto zákonného ustanovení je zaměstnavatel oprávněn převést zaměstnance i bez jeho souhlasu na dobu nezbytné potřeby na jinou práci, než byla sjednána, jestliže je to potřeba k odvrácení mimořádné události, živelné události nebo jiné hrozící nehody nebo k zmírnění jejich bezprostředních následků, a to na dobu nezbytně nutnou. Žalobkyně však v okamžiku, kdy jí žalovaná převedla na jinou práci, neměla sjednán žádný druh práce, neboť výkonu funkce, do které byla jmenována, se vzdala, a tuto práci již konat nemohla, a k dohodě mezi účastnicemi o nové pracovní pozici nedošlo. Žalobkyně v době, kdy jí bylo oznámeno, že byla převedena na jinou práci a nařízeno, aby se dostavila do zaměstnání k výkonu práce, povinnost k výkonu práce neměla (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 2 Cdon 1535/97 citované v Bělina, M., Drápal, L. a kol. Zákoník práce. Komentář. 4. vydání. Praha: C.H.Beck, 2023, 500 s.). Zákon zcela jednoznačně stanoví postup pro případ vzdání se/odvolání z funkce, do které byl zaměstnanec jmenován, přičemž nové pracovní zařazení pak vychází výlučně z dohody zaměstnance a zaměstnavatele; pokud taková dohoda uzavřena není, je naplněn v důsledku fikce nadbytečnost výpovědní důvod dle § 52 písm. c) zákoníku práce. Převedení na jinou práci bez souhlasu zaměstnavatele, tedy jednostranný právním jednáním, je tak obcházením tohoto zákonného ustanovení, které stanoví nutnost dohody zaměstnance, který se své funkce vzdal, a zaměstnavatele o novém pracovním zařazení. Žalobkyni bylo možné nepochybně uložit splnění úkolů souvisejících s předáním agendy, kterou ve funkci vykonávala. Žalovaná však žalobkyni jednostranně určila nové pracovní zařazení a nařídila jí výkon práce, což byl postup v rozporu s § 73a odst. 2 zákoníku práce. Jestliže se tedy žalobkyně na tuto výzvu do práce nedostavila a práci pro žalovanou ve dnech Anonymizováno až datum nevykonávala, nedopustila se porušení pracovní kázně, neboť v této době zde byly překážky v práci na straně zaměstnavatele, žalobkyně neměla sjednaný žádný druh práce, který by byla povinna vykonávat. Pokud tedy žalovaná rozvázala pracovní poměr s žalobkyní okamžitým zrušením pracovního poměru dle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, toto okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné, neboť žádného porušení pracovní kázně se žalobkyně nedopustila.

29. Žalovaná namítala, že žalobkyně postupovala účelově a v rozporu s dobrými mravy, neboť ke vzdání se funkce přistoupila až dne datum, všechny písemnosti připravila a dala k podpisu své zástupkyni, v níž se snažila vzbudit dojem, že pokud všechny dokumenty rychle nepodepíše, mohla by být ohrožena i samotná existence školy.

30. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2015, sp. zn. 21 Cdo 1202/2014 „….pouze takové jednání, jehož cílem není dosažení účelu a smyslu sledovaného právní normou, nýbrž které je v rozporu s ustálenými dobrými mravy vedeno přímým úmyslem způsobit jinému účastníku újmu (srov. například právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2000 sp. zn. 21 Cdo 992/99, který byl uveřejněn pod č. 126 v časopise Soudní judikatura, roč. 2000). Aplikace ustanovení § 14 odst. 1 zák. práce je možná pouze ve výjimečných případech, neboť použití této základní zásady nesmí vést k oslabování ochrany subjektivních práv stanovených zákonem, a tím k nežádoucímu narušování jistoty pracovněprávních vztahů.“

31. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně se vzdala funkce ředitelky žalované, do které byla jmenována. Tím dosáhla toho, že přestala tuto funkci vykonávat, což je cíl zákonem aprobovaný. Stejně tak je i zákonem aprobovaný postup, pokud zaměstnanec nabízené nové pracovní zařazení odmítne. Skutečnost, že tak žalobkyně učinila, přičemž i dopředu avizovala, že tak učiní, rovněž nelze považovat za výkon práva v rozporu s dobrými mravy. Zákon dává zaměstnanci, který na funkci, do které byl jmenován, rezignoval, právo přijmout nabízené nové pracovní zařazení, nikoliv povinnost jej přijmout; zaměstnanec nemusí nikterak zdůvodňovat, proč nabízené místo nepřijal. Žalobkyně tudíž postupovala zcela v souladu se zákonem; pokud tím došlo ke ztížení pozice žalované, která se ocitla v situaci navýšení počtu chybějících pedagogických pracovníků, jedná se jen o vedlejší následek, který je právem dovolený. Zákoník práce nijak neomezuje – na rozdíl od zaměstnavatele - žádného zaměstnance v tom, kdy může rozvázat pracovní poměr, případně se vzdát své funkce. Zaměstnanci, který se vzdal své funkce, dává právo (nikoliv povinnost), aby i nadále vykonával práci pro zaměstnavatele, pokud se na novém pracovním zařazení dohodne. Pokud nikoliv, je dán výpovědní důvod a po dobu běhu výpovědní doby jsou dány překážky v práci na straně zaměstnavatele, kdy zaměstnanec práci pro zaměstnavatele nekoná. Žalovaná v této době ukládala žalobkyni výkon práce na pracovní pozici, kterou žalobkyně odmítla, což je zákonem zapovězeno. Bylo na žalobkyni, aby svoji agendu řádně předala a toto bylo lze po ní zcela nepochybně požadovat. Okamžité zrušení pracovního poměru však bylo dáno z důvodu, že se žalobkyně na výzvu žalované nedostavila na pracoviště k výkonu práce speciálního pedagoga, k čemuž žalobkyně nebyla povinna, a žalovaná jí tuto povinnost nemohla (jak bylo shora podrobně popsáno) uložit.

32. Není ani rozhodné, zda žalobkyně po dobu běhu výpovědní doby vykonávala práci pro jiného zaměstnavatele, jak tvrdila žalovaná. Podstatné je, že v době, kdy jí byl nařízen výkon práce pro žalovanou, k výkonu práce povinna nebyla, neboť nebyl žádný druh práce sjednán a žalovaná jí nemohla jednostranným právním jednáním převést na jinou práci.

33. Z výše uvedených důvodů tedy soud dospěl k závěru, že okamžité zrušení pracovního poměru dané žalobkyni dne datum je neplatné, a žalobě vyhověl.

34. S ohledem na to, že došlo k neplatnému rozvázání pracovního poměru, náleží žalobkyni náhrady mzdy, a to v souladu s § 69 zákoníku práce. Pokud jde o způsob stanovení výše náhrady mzdy, soud přihlédl k tomu, že žalobkyně sdělila, že na dalším zaměstnávání trvá, a zároveň jí běžela výpovědní doba z výpovědi dané žalobkyni dne datum, a tudíž pracovní poměr skončil žalobkyni dne datum. Soud taky dospěl k závěru, že žalobkyni náleží nárok na náhradu mzdy za období od doručení okamžitého zrušení pracovního poměru (které bylo shledáno neplatným) až do okamžiku skončení pracovního poměru výpovědí, neboť toto plnění jí mělo být řádně vypláceno, pokud by nedošlo k neplatnému okamžitému zrušení pracovního poměru, a to dle § 69 odst. 3 zákoníku práce. Výši náhrady mzdy pak určil z průměrného hrubého hodinového výdělku (dle § 352 a § 356 odst. 1 zákoníku práce), kterého žalobkyně dosahovala ve Anonymizováno. čtvrtletí roku Anonymizováno, které soud považuje za rozhodné období dle § 354 odst. 1, 2 zákoníku práce. Je pravdou, že k (neplatnému) okamžitému zrušení pracovního poměru došlo dne datum, a tudíž v souladu s § 69 zákoníku práce by tak průměrný výdělek by měl být stanoven z hrubé mzdy za Anonymizováno. čtvrtletí roku Anonymizováno, které je předchozím kalendářním čtvrtletím. Soud však zde akcentoval to, že pokud by k neplatnému okamžitému zrušení pracovního poměru nedošlo, žalobkyně by pobírala právě náhradu mzdy dle § 208 zákoníku práce, neboť práci pro zaměstnavatele konat nemohla z důvodu překážek v práci na straně zaměstnavatele, přičemž tyto překážky v práci nastaly již v měsíci Anonymizováno Anonymizováno; rozhodné období je tudíž kalendářní čtvrtletí tomuto měsíci předchízející. Za měsíc Anonymizováno Anonymizováno činil hrubý výdělek žalobkyni částku částka za 160 odpracovaných hodin, za měsíc Anonymizováno Anonymizováno částku částka za 184 odpracovaných hodin a za měsíc Anonymizováno Anonymizováno pak činil hrubý výdělek žalobkyně částku částka za 176 odpracovaných hodin. Průměrný hrubý hodinový výdělek žalobkyně tak ve Anonymizováno. čtvrtletí roku Anonymizováno činil částku 560,75 Kč [(částka +částka + částka/(160 + 184 + 160)]. Výše náhrady mzdy za měsíc Anonymizováno a Anonymizováno Anonymizováno tak činila násobek tohoto průměrného hrubého hodinového výdělku násobeného počtem pracovních hodin za měsíc Anonymizováno Anonymizováno (176 hodin) a Anonymizováno Anonymizováno (168 hodin), což představuje částku celkem částka, od níž je třeba odečíst částku částka, o které žalobkyně tvrdila, že jí v tomto období byla vyplacena; žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení částky 177 191 Kč; žalobkyně se však domáhala úhrady toliko částky 124 801 Kč, a proto soud (který je tímto návrhem vázán) žalobě vyhověl v této částce.

35. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy soud žalobkyni, která byla ve věci plně úspěšná, přiznal náhradu nákladů řízení. Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši celkem 8 241 Kč, odměny advokáta stanovené dle § 12 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném do 31.12.2024 (dále jen „AT“) jako součet tarifní hodnoty řízení o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru, což činí tarifní hodnotu ve výši 35 000 Kč (dle § 9 odst. 3 AT), a řízení o zaplacení částky 124 801 Kč, což činí tarifní hodnotu v této výši (§ 8 odst. 1 AT); celkem tarifní hodnota tak činí částku 159 801 Kč, odměna za jeden úkon právní služby pak činí částku 7 500 Kč (§ 7 bod 5 AT). Odměna byla přiznána za celkem 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, účast na jednání soudu dne datum a datum). Dále byla přiznána paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý ze 4 shora uvedených úkonů právní služby (dle § 13 odst. 4 AT) a 21% DPH ze shora uvedených částek (bez soudního poplatku). Celková výše nákladů řízení činí 45 993 Kč.

36. Lhůta k plnění byla stanovena ve lhůtě 30ti dnů, kdy soud vyhověl žádosti žalované o stanovení delší lhůty, která je vzhledem k okolnostem přiměřená (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). Povinnost k náhradě nákladů řízení byla stanovena na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ.

Nesplní-li žalobkyně dobrovolně povinnost stanovenou tímto rozhodnutím, lze se jejího výkonu domáhat podáním návrhu u soudu (§ 251 o. s. ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem (zákon č. 120/2001 Sb.) u soudního exekutor.