OSPY 21 C 432/2024-167

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Fiedlerovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Anonymizováno, IČO: Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného A, narozený dne Datum narození žalovaného A bytem Jméno žalovaného B ⟪LB:lb_004⟫ zastoupený advokátem Jméno advokáta B ⟪LB:lb_005⟫ sídlem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_006⟫ o vyklizení nemovitosti,

I. Žalovaný je povinen vyklidit pozemek parc. č. Anonymizováno v k. ú. adresa tak, že odstraní logistický kontejner s označením “Anonymizováno“ a vyklizený jej předat žalobkyni do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 22.666 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne datum, ve znění oprav z datum a datum, domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost vyklidit pozemek parc. č. Anonymizováno v k. ú. adresa, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku. Tvrdila, že je vlastníkem pozemku parc. č. Anonymizováno (ostatní plocha, ostatní komunikace) v k. ú. adresa, a vlastníkem místní komunikace na předmětném pozemku se zpevněným krytem z betonové dlažby v ulici Jméno žalovaného B. Na část zpevněné plochy pozemku, před svůj dům v ulici Jméno žalovaného B, umístil žalovaný přepravní kontejner o délce 6058 mm, šířce 2438 mm a výšce 2591 mm. Přes nesouhlas žalobkyně žalovaný plochu ± 15 m2 pozemku bezesmluvně užívá způsobem, který se příčí účelu užívání komunikace a svým „záborem“ obecné užívání znemožňuje. Kontejner žalovaný přemístil na obecní pozemek v ulici Jméno žalovaného B při stavbě svého rodinného domu. Žalobkyně po nezbytně nutnou dobu výstavby nových rodinných domů v lokalitě tolerovala využití pozemku stavebníky pro zajištění potřeb dodavatelů stavebních prací. Po dokončení výstavby v roce Anonymizováno, stabilizaci lokality a nastěhování nových obyvatel, je však místní komunikace na pozemku využívána, s výjimkou žalovaného, jen k účelu, ke kterému je určena. Umístění přepravního kontejneru žalovaného na komunikaci obecního pozemku se stalo předmětem opakovaných stížností obyvatel lokality. Přepravní logistický kontejner je několik let umístěn na obecním pozemku bez souhlasu žalobkyně, brání využití místní komunikace k provozu a nepovolený zábor části pozemku s komunikací znemožňuje její obecné užívání podle § 19 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb. Žalovaný navíc využívá kontejner jako svoji dílnu, což okolí přináší zvýšenou zátěž imisemi. Přípisem ze dne datum vyzvala žalobkyně žalovaného k vyklizení části obecního pozemku a odstranění logistického kontejneru z komunikace. Reakcí žalovaného nebylo odstranění kontejneru z obecního pozemku, ale opakované přípisy s požadavky na vysvětlení a žádostmi o podání informací podle zákona č. 106/1999 Sb., jimiž se snažil vyklizení oddálit. Výzvu k vyklizení zopakovala žalobkyně přípisem ze dne datum. Ani této výzvě žalovaný nevyhověl; jeho reakcí byly jen další žádosti o vysvětlení a informace. Přípisem právního zástupce žalobkyně, který byl žalovanému doručen datum, byl žalovaný vyzván k vyklizení části obecního pozemku a k odstranění logistického kontejneru z komunikace. Ani této výzvě žalovaný nevyhověl. Z reakce žalovaného je patrné, že se soudním řízením počítá. Kontejner žalovaného tvoří nepovolenou pevnou překážku (§ 29 zákona č. 13/1997 Sb.) umístěnou bez souhlasu vlastníka komunikace a silničního správního úřadu. Neoprávněným záborem pozemku s místní komunikací znemožňuje žalovaný obecné užívání podle § 19 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb. i plnění výkonu pravomocí obce při zajišťování obecních potřeb podle § 35 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb. K opakovaným výzvám na vyklizení zůstává žalovaný v přehlíživé nečinnosti.

2. Žalovaný s žalobou ve vyjádření z datum nesouhlasil a navrhoval, aby byla zamítnuta. Namítal, že žaloba má sloužit pouze jako odvetné opatření vůči žalovanému za stížnosti žalovaného ohledně nedostatečného řešení šikany, jíž zažíval syn žalovaného na základní škole zřizované žalobkyní. Žaloba představuje zjevné zneužití práva, které nepožívá právní ochrany. V daném případě nastaly okolnosti, na jejichž základě lze po žalobkyni spravedlivě požadovat, aby jí byla dočasně odepřena ochrana jejího práva domáhat se vyklizení části pozemku. Odkazoval na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2025, č. j. 26 Cdo 2844/2024-226, ze dne 19. 2. 2008, sp. zn. 26 Cdo 1165/2007, ze dne 6. 5. 2020, sp. zn. 22 Cdo 787/2020, ze dne 21. 8. 2019, sp. zn. 22 Cdo 1920/2019, a ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 2135/2016. Pokud by žalobě bylo vyhověno, pozemek by byl vyklizen a předán žalobkyni, došlo by k paradoxnímu výsledku, dle něhož by žalovaný (nebo jeho návštěvy) nebyl oprávněn ani před domem zaparkovat. Žalovanému přitom není známo, že by obec ostatním sousedům v ulici (nebo v celé obci) jakkoli znemožňovala nebo podmiňovala parkování před jejich domem. Parkovací místo před domem žalovaného nemá pro žalobkyni reálného využití, s výjimkou odvetných kroků vůči žalovanému. Žalovaný užívání kontejneru řádně uhradil, a to na základě požadavku žalobkyně. Výzva žalobkyně k úhradě měla spíše odvetnou, až šikanózní povahu, a to nejen z toho důvodu, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě za více než 3 roky zpětně, aniž by žalovaného vyzvala dříve. Především však žalovaný byl jedinou osobou, po kterou kdy žalobkyně úhradu za umístění kontejneru požadovala, ačkoli se v předmětné lokalitě za posledních 5 let postavilo cca 60 domů, přičemž výstavba nadále probíhá a je běžné, že na veřejném prostranství v těsném sousedství domů byl umístěn stavební materiál, vč. kontejnerů. Ačkoli žalovaný chtěl od žalobkyně informaci, o jaké údajné stížnosti vůči kontejneru žalovaného mělo jít, žalobkyně žádné konkrétní informace žalovanému neposkytla. Žalovaný dále odkazoval na nález Ústavního soudu ze dne 17. 9. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 35/13. Žalovaný – obdobně jako i jiní sousedé v jeho pozici – užívá kontejner na stavební materiál v souvislosti se stavebními úpravami svého rodinného domu. Není pravdou, že by kontejner byl užíván jako dílna, natož že by snad měl okolí přinášet zvýšenou zátěž imisemi. Kontejner slouží jen jako sklad materiálu a nářadí. Kontejner je před domem umístěn pouze dočasně po dobu stavby, přičemž na stavbě je potřeba již jen dokončit vnější fasádu a vnitřek garáže, což žalovaný odhaduje do konce roku Anonymizováno. Kontejner netvoří překážku silničního provozu. Je umístěn na parkovacím místě před domem žalovaného, přičemž z parkovacího místa nijak nevybočuje. Jedná se o podobnou situaci, jako by na parkovacím místě stála dodávka. Není pravdou, že by bránil „využití místní komunikace k provozu“ a že by zábor části pozemku znemožňoval její obecné užívání podle § 19 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., jak tvrdí žalobkyně. Obdobně kontejner nemůže ani představovat pevnou překážku dle § 29 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Kontejner stojí na parkovacím místě, jehož povrch je tvořen zatravňovacími tvárnicemi. Syn žalovaného v roce Anonymizováno nastoupil do třetí třídy na Základní škole ve Veleni, jejíž zřizovatelem je žalobkyně. Po několika měsících školní docházky se syn žalovaného stal obětí šikany ve formě slovních útoků, zpočátku jen jednoho spolužáka, postupně – vzhledem k tomu, že ze strany Základní školy nebyla přijata žádná účinná opatření – se přidávali další spolužáci. Žalovaný tuto záležitost řešil se synovou učitelkou, jakož i s výchovnou poradkyní školy, a to od Anonymizováno, přičemž ubližování ze strany spolužáků neustávalo. Situace se uklidnila pouze po dobu pandemie a omezení prezenční výuky. Osobní komunikace žalovaného se zástupci školy pokračovala i v roce Anonymizováno a Anonymizováno. Žalovaný kontaktoval tehdejšího starostu obce adresa se žádostí o schůzku. Této schůzky na obecním úřadu se účastnila i tehdejší místostarostka. K překvapení žalovaného výsledkem jednání nebyla aktivní pomoc rodině žalovaného, ale pouze doporučení místostarostky obce, aby žalovaný umístil své děti do jiné školy. Jelikož situace byla neúnosná, syn žalovaného přestoupil ve školním roce Anonymizováno do nové školy na adresa. Po několika měsících se tam syn žalovaného stal obětí šikany, a bohužel již nikoli pouze ve slovní formě, ale také ve formě fyzických útoků. Jelikož ze strany školy nedošlo k nápravě, žalovaný byl nucen svého syna převést na domácí vzdělávání a dále se obrátil na právnická osoba, která stížnost žalovaného shledala důvodnou a výsledky šetření předala zřizovateli školy, odboru školství adresa k dalšímu opatření. Vzhledem k tomu, že další opatření nebylo přijato, žalovaný měl v úmyslu předat informace Ministerstvu školství ohledně předchozí šikany vůči synovi žalovaného, o čemž žalovaný zúčastněné orgány informoval v Anonymizováno. V těsné časové souvislosti v Anonymizováno žalovaný obdržel předmětnou fakturu za zábor veřejného prostranství. Žalovaný je přesvědčen, že důvodem, proč obdržel fakturu za zábor veřejného prostranství je skutečnost, že měl v úmyslu podat stížnost na Ministerstvo školství ohledně neřešení šikany na synovi žalovaného na základní škole ve adresa. Žalobkyně svévolně porušuje principy dobré správy.

3. V replice z datum žalobkyně namítala, že na podporu tvrzení o zneužití práva argumentuje žalovaný z kontextu vytrženými slovy či větami rozhodnutí, která na věc nedopadají. Tvrzení žalovaného o dalších kontejnerech v okolí je nepravdivé. Žalovaný byl a dosud je jediným, kdo obecní pozemek k uskladnění kontejneru svévolně zabral. Argumentuje-li žalovaný „dočasností“ kontejneru na obecním pozemku, je vhodné připomenout, že tato dočasnost trvá 6 let. Argumentace, že lodní kontejner netvoří pevnou překážku a silničnímu provozu nebrání, je pro věc bez významu. V řízení se žalobkyně domáhá ochrany svého vlastnictví. Souvislost vztahů syna žalovaného a jeho spolužáků s umístěním lodního kontejneru na obecním pozemku žalovaným, žalobkyni uniká. Předmětem řízení není ani problematika dodržování principů veřejné správy, na které žalovaný upozorňuje. Předmětem je ochrana vlastnictví, resp. vyklizení žalovaným neoprávněně zabraného pozemku. Předmětem řízení není otázka, jakým způsobem žalovaný svůj lodní kontejner užívá. Tím je bezesmluvní užívání pozemku žalobkyně.

Skutková zjištění

4. Při jednání konaném dne datum učinili účastníci nesporným, že žalobkyně je vlastníkem pozemku parc. č. Anonymizováno v katastrálním území adresa, druh pozemku ostatní plocha, způsob využití ostatní komunikace. Žalobkyně je rovněž vlastníkem místní komunikace na předmětném pozemku. Žalovaný na předmětný pozemek umístil při stavbě svého rodinného domu přepravní kontejner.

5. Sporným mezi účastníky zůstalo, zda je výkon práva žalobkyně na vyklizení nemovité věci zjevným zneužitím práva ve smyslu ustanovení § 8 občanského zákoníku, respektive zda je v daném případě nerovný přístup žalobkyně vůči žalovanému. Spornou byla i otázka, zda se jedná o opatření za řešení šikany na obecní škole, respektive zda je žaloba pouze účelovým jednáním vůči žalovanému.

6. Z provedených důkazů byl zjištěn následující skutkový stav.

7. Z ortofoto map z let Anonymizováno, Anonymizováno a Anonymizováno bylo zjištěno, že je na nich patrné umístění kontejneru před pozemkem parc. č. Anonymizováno v k.ú. adresa.

8. Z leteckých snímků z let Anonymizováno, Anonymizováno, Anonymizováno a Anonymizováno bylo zjištěno, že na snímku z roku Anonymizováno se objekt, který je zřejmě předmětným stavebním kontejnerem, nachází na pozemku parc. č. Anonymizováno kolmo ke komunikaci, na snímcích z dalších let se tentýž objekt nachází na komunikaci, kdy přiléhá jednou dlouhou stranou k pozemku parc. č. Anonymizováno. Ze snímků není patrné, že by se v okolí na komunikaci nacházel podobný objekt.

9. Z rozhodnutí právnická osoba ze dne datum, č. j. č. účtu, o předčasném užívání, bylo zjištěno, že na základě žádosti žalovaného a jeho manželky bylo povoleno předčasné užívání stavby rodinný dům na pozemku parc. č. Anonymizováno v k. ú. adresa před jeho úplným dokončením.

10. Z faktury č. hodnota vystavené dne datum bylo zjištěno, že jí žalobkyně vyúčtovala žalovanému zábor veřejného prostranství 15 m2 v období od datum do datum, a to částku 93.675 Kč.

11. Z výzvy k odstranění kontejneru ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovaného k okamžitému odstranění kontejneru z veřejného prostranství, resp. místní komunikace a současně mu zaslala fakturu za nepovolený zábor veřejného prostranství za období od datum do datum.

12. Ze dvou fotografií bylo zjištěno, že je na nich zachycen kontejner před rodinným domem.

13. Z dopisu žalovaného ze dne datum bylo zjištěno, že v návaznosti na výzvu k odstranění kontejneru z datum se žalobkyně dotazoval, proč nikdy nebyl nijak upomenut. Dále uvedl, že si není vědom žádných stížností a se sousedy udržuje dlouhodobě korektní přátelské vztahy. Před jinými nemovitostmi v obci se také nachází různá zařízení, či stavební materiál.

14. Z dopisu žalovaného z datum bylo zjištěno, že se na žalobkyni obracel postupem dle § 13 a násl. zákona č. 106/1999 Sb. Žádal o poskytnutí v dopise specifikovaných informací.

15. Z dopisu žalobkyně ze dne datum bylo zjištěno, že v něm bylo reagováno na žádost žalovaného o informace podle zákona č. 106/199 Sb.

16. Z výzvy ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k odstranění kontejneru před jeho domem.

17. Z dopisu žalovaného ze dne datum bylo zjištěno, že žádal žalobkyni o poskytnutí informací dle § 13 zákona č. 106/1999 Sb.

18. Z dopisu žalobkyně ze dne datum bylo zjištěno, že v něm bylo reagováno na žádost žalovaného ze datum.

19. Z dopisu žalovaného ze dne datum bylo zjištěno, že žádal žalobkyni o poskytnutí dalších informací ve smyslu § 13 zákona č. 106/1999 Sb.

20. Z výzvy ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce opakovaně vyzývala k odstranění kontejneru z obecního pozemku umístěného před jeho domem.

21. Z dopisu žalovaného bylo zjištěno, že zástupci žalobkyně v návaznosti na výzvu z datum sdělil, že pracuje na odstranění kontejneru, nicméně vzhledem k povaze uskladněného materiálu není možné splnit požadavek na jeho odstranění ve lhůtě 7 dnů. Současně uvedl, že bude tedy nutné, aby žalobkyně podala žalobu.

22. Z fotografie, která měla být vytvořena datum bylo zjištěno, že na pozemku před domem žalovaného je umístěn kontejner.

23. Z protokolu z ústního jednání ze dne datum bylo zjištěno, že dne datum proběhlo ústní jednání na místě stavby ve věci vydání prodloužení povolení předčasného užívání pro záměr Rodinný dům na pozemku parc. č. Anonymizováno v katastrálním území adresa. V rámci protokolu je uvedeno, že stavba nemá dokončenou garáž a fasádu a že na pozemku před rodinným domem je ocelový kontejner, který je předmětem sporu mezi stavebníkem a obcí. V části Závěr je uvedeno, že stavební úřad vyzývá stavebníka, aby do datum uzavřel s vlastníkem pozemku pronájem pozemku, případně přesunul kontejner jako zařízení staveniště na vlastní pozemek.

24. Z rozhodnutí právnická osoba ze dne datum, č. j. č. účtu, o prodloužení doby předčasného užívání, bylo zjištěno, že na základě žádosti žalovaného a jeho manželky bylo prodlouženo povolení předčasné užívání stavby Rodinný dům na pozemku parc. č. Anonymizováno v k. ú. adresa, a to do datum.

25. Z dokumentu Principy dobré správy bylo zjištěno, že se jedná o dokument vypracovaný Veřejným ochráncem práv, kdy jde o neformální zásady kvalitního spravování věcí veřejných.

26. Místním šetřením provedeným soudem na místě dne datumAnonymizovánobylo zjištěno, že před rodinným domem stojícím na pozemku ve vlastnictví žalovaného se nachází logistický kontejner s nápisem „Anonymizováno“. Při detailním pohledu bylo zjištěno, že kontejner je umístěn na zatravňovací dlažbě, kdy prostor touto dlažbou vymezený (zřejmě dle situace před okolními domy prostor pro parkování) co do šířky vyplňuje a přesahuje směrem do komunikace o přibližně 15 cm. Umístění obdobného objektu nebylo v ulici Jméno žalovaného B soudem zjištěno. Soud zjistil, že bezprostředně vedle kontejneru je umístěn (zaparkován) přívěs pro přepravu koní, kdy žalovaný sdělil, že tento je využíván dcerou souseda k přepravě koní. Dále byl před domem č. p. Anonymizováno zjištěn odstavený viditelně bouraný automobil, kdy na místě přítomným zástupcem žalobkyně bylo sděleno, že se jedná o odstavený vrak, který je řešen s policií, na vraku soud zjistil umístění několika výzev vlastníku k odstranění vraku; před vrakem bylo opřeno o plot několik okenních rámů. V ulici Jméno žalovaného B byla na několika místech (před domy č. p. Anonymizováno a v zatáčce ulice Jméno žalovaného B) zjištěna změna zámkové dlažby, kdy dlažba se odlišuje typem i barvou od dlažby, která byla využita na komunikaci samotné. Obdobné úpravy soud zjistil rovněž ve vedlejší adresa, a to před domy č. p. Anonymizováno. Soud dále zjistil, že před domem č. p. Anonymizováno se nachází paleta s dlažbou a na pozemku domu několik palet, před domem č. p. Anonymizováno se nachází hromada oblázků, před domem č. p. Anonymizováno štěrk.

27. Žalovaný v rámci svého účastnického výslechu při jednání dne datum uvedl, že má zato, že existuje souvislost mezi nedostatečným řešením šikany syna žalovaného ve škole v obci adresa a následně i ve škole na adresa, kdy žalovaný se rozhodl na obě školy podat stížnost na straně jedné, a řešením umístění předmětného stavebního kontejneru na pozemku ve vlastnictví obce, když žalobkyně nejprve vyúčtovala žalovanému zábor veřejného prostranství a následně se začala domáhat odstranění kontejneru na straně druhé. Dle žalovaného žalobkyni nezajímají svévolné stavební úpravy u ostatních pozemků. Řešení kontejneru vnímá jako odvetné opatření.

28. Na základě shora provedených důkazů a skutečností, které účastníci učinili mezi sebou nespornými, a které nijak neodporují provedeným důkazům, dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, a to že žalobkyně je vlastníkem pozemku parc. č. Anonymizováno v katastrálním území adresa, druh pozemku ostatní plocha, způsob využití ostatní komunikace. Žalobkyně je rovněž vlastníkem místní komunikace na předmětném pozemku. Žalovaný na předmětný pozemek umístil při stavbě svého rodinného domu přepravní kontejner, a to někdy v roce Anonymizováno, když před tím měl kontejner umístěný na svém pozemku. Žalovaný řešil šikanu svého syna na škole ve Anonymizováno. Od školního roku Anonymizováno začal syn žalovaného navštěvovat školu v Anonymizováno. Fakturou č. hodnota vystavenou dne datum žalobkyně vyúčtovala žalovanému zábor veřejného prostranství v období od datum do datum, a to částkou 93.675 Kč. Výzvou z datum žalobkyně vyzvala žalovaného k okamžitému odstranění kontejneru. Žalovaný na výzvu a další dopisy žalobkyně reagoval žádostmi o poskytnutí informací ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb. Rozhodnutím ze dne datum bylo prodlouženo povolení předčasného užívání stavby Rodinný dům na pozemku parc. č. Anonymizováno v k. ú. adresa do datum.

29. S ohledem na shora uvedené měl soud skutkový stav za dostatečně prokázaný, a proto další návrhy na doplnění dokazování zamítl. Soudem tak nebyl proveden žalovaným navržený výslech svědků adresa, jméno FO a jméno FO, který se měl vztahovat k tvrzením žalovaného, že kontejner slouží pouze jako sklad materiálu a nářadí a netvoří překážku silničního provozu. Za nadbytečný soud pokládal i důkaz výslechem ředitelky právnická osoba, jméno FO, a výslechem ředitele Základní školy a mateřské školy, adresa, jméno FO, které se měly vztahovat k tvrzení žalovaného, že nebyla řešena šikana syna žalovaného, že žalovanému nebyly poskytnuty požadované podklady a že mezi těmito subjekty byla spolupráce.

Právní úprava

30. Podle ustanovení § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“), se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

31. Podle ustanovení § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

32. Podle ustanovení § 1040 odst. 1 o. z. kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

Právní posouzení

33. Ochrana vlastnického práva, o níž soud rozhoduje po 1. 1. 2014, v poměrech žaloby na vydání věci, se posuzuje podle § 1040 o. z. Zákonem č. 89/2012 Sb. se řídí jak samotné posouzení předpokladů pro vyhovění žalobě na vydání věci, tak i případné důvody, pro které lze uvažovat o zamítnutí žaloby (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1057/2016).

34. V řízení o ochranu vlastnického práva podle § 1040 odst. 1 o. z. žalobce musí prokázat, že mu svědčí právní skutečnost, na jejímž základě lze nabýt vlastnické právo, popřípadě jiné právo, k věci, jež legitimuje k podání vindikační žaloby, a současně prokázat, že věc přešla do držby či detence žalovaného, který má, chce-li se žalobě o vydání věci úspěšně bránit, důkazní břemeno o pozbytí držby (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2018, sp. zn. 22 Cdo 2081/2017).

35. Předpokladem úspěšného uplatnění reivindikační žaloby žalobcem je mimo jiné to, aby věc byla v držbě či detenci žalovaného. Pokud se pak chce žalovaný s úspěchem vydání věci bránit, leží důkazní břemeno o pozbytí držby na něm. Žalující musí jednak prokázat, že mu svědčí právní skutečnost, na jejímž základě lze nabýt vlastnické právo, popřípadě jiné právo, k věci, jež legitimuje k podání vindikační žaloby a současně prokázat, že věc přešla do držby či detence žalovaného, který má, chce-li se žalobě o vydání věci úspěšně bránit, důkazní břemeno o pozbytí držby (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. 22 Cdo 1949/2019).

36. V dané věci nebylo mezi účastníky sporu o tom, že žalobkyně je vlastníkem dotčeného pozemku, jehož vyklizení se domáhá po žalovaném, a že žalovaný je vlastníkem logistického kontejneru, který je na pozemku žalobkyně před domem žalovaného umístěn. Účastníci netvrdili, že by žalovanému pro umístění kontejneru svědčil právní titul. Soud se tedy zabýval především obranou žalovaného, podle níž má být vlastnická žaloba zamítnuta, neboť je zneužitím práva ze strany žalobkyně, když se jedná de facto o odvetné opatření namířené šikanózně vůči žalovanému.

37. Zamítnutí vlastnické žaloby pro zneužití práva je obecně přípustné. Nejvyšší soud však ve své rozhodovací praxi uvádí, že připadá do úvahy pouze výjimečně, pokud výkon práva na ochranu vlastnictví vážně poškodí uživatele věci, aniž by vlastníkovi přinesl odpovídající prospěch, a vyhovění žalobě by se dotýkalo zvlášť významného zájmu žalovaného (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 22 Cdo 89/2019, nebo ze dne 29. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1308/2016).

38. Dle Nejvyššího soudu „zákaz zneužití práva je institutem ztělesňujícím korigující funkci principu poctivosti. Slouží k tomu, aby pomocí něj byla odepřena právní ochrana takovému výkonu práva, který sice formálně odpovídá zákonu či obsahu existujícího vztahu, avšak jenž je vzhledem k okolnostem případu nepřijatelný.“ Dále poznamenal, že „za zneužití práva lze považovat výkon práva v rozporu s jeho účelem, kdy je právo vykonáno, ačkoli nositel tohoto práva nemá žádný skutečný nebo jen nepatrný zájem na jeho výkonu, resp. se projevující jako rozpor mezi užitkem oprávněného, k němuž výkon právo skutečně směřuje, a užitkem oprávněného, pro nějž je právo poskytnuto, který v krajní podobě může nabýt povahu tzv. šikany, která je výkonem práva za účelem poškození druhé strany.“ (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4588/2016, a v něm citovanou judikaturu).

39. Soud se zabýval otázkou, zda lze v daném případě dospět k závěru, že žalobkyně svým jednáním sleduje ve skutečnosti účel poškození žalovaného a nikoli ochranu svého vlastnického práva. Za tím účelem soud mimo jiné provedl důkaz místním šetřením na místě (tj. v ulici Jméno žalovaného B v obci adresa), aby se seznámil s místními poměry a posoudil přiléhavost tvrzení žalovaného o tom, že i jiní vlastníci okolních nemovitostí mají na místě na obecním pozemku zařízení stavby či složený materiál, přičemž žalobkyně (obec) neodůvodněně postupuje represivně toliko vůči žalovanému. Soud však na základě svých šetření na místě nemůže přesvědčení žalovaného v tomto směru přisvědčit. Je skutečností, že, jak upozorňoval žalovaný, nikoli nevýznamná část nemovitostí má nějakým způsobem upravený vjezd či vstup na pozemek, kdy lze s ohledem na odlišnost použité dlažby co do konkrétního typu dlažby a jejího zbarvení usuzovat, že tyto úpravy provedli sami vlastníci přiléhajících nemovitostí a nikoli žalobkyně jako vlastník pozemku. Stejně tak lze přisvědčit žalovanému v tom smyslu, že u několika nemovitostí bylo zjištěno, že se před nimi na předmětném pozemku ve vlastnictví žalobkyně nachází menší množství materiálu – ve dvou případech se jednalo o zřejmě „zbytkové“ množství štěrku či oblázků, u dalších nemovitostí (z nichž jedna byla ve stavu rozestavěnosti) šlo o několik kusů stavebního materiálu (dlaždic) na paletě a v jednom případě o několik okenních rámů. Dlužno dodat, že ani v jednom případě nebyl tento materiál např. zarostlý vegetací (trávou apod.) tak, aby bylo možné usuzovat, že se zde nachází beze změny delší časové období. Soud v adresa zjistil pouze dva objekty, které se svými rozměry a mírou vizuální rušivosti pro okolí alespoň přibližovaly kovovému kontejneru oranžové barvy, jehož odstranění je předmětem této žaloby. V prvním případě se jednalo o přívěs pro přepravu koní, o němž sám žalovaný uvedl, že je využíván dcerou souseda pro přepravu koní a zde je parkován. Ve druhém případě se pak jednalo o autovrak dodávky, kde však soud na místě zjistil, že tento je oblepen výzvami k jeho odstranění a zjevně je tak postupováno podle zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, za účelem odstranění autovraku z pozemní komunikace. Soud na místě nezjistil přítomnost jiných kontejnerů, stavebních buněk, odstavených přívěsů či jiných objektů srovnatelných s předmětným kontejnerem. Na umístění takového zařízení pak dle soudu nelze usuzovat ani ze starších leteckých snímků oblasti, které byly v řízení provedeny jako důkaz. Soud tak má zato, že nelze přisvědčit tvrzení žalovaného, že by bylo vůči němu ze strany žalobkyně postupováno odlišně ve srovnání s jinými vlastníky okolních nemovitostí, jestliže žalobkyně (obec) toleruje odložení menšího množství přírodního materiálu (štěrk, oblázky) případně materiálu stavebního (dlažba), u něhož se navíc lze domnívat, že bude v budoucnu spotřebován, a naproti tomu nechce tolerovat odstavení stavebního kontejneru; tyto situace nepovažuje soud za srovnatelné. Tím méně je tomu pak v případě úprav pozemku ve vlastnictví žalobkyně úpravami vydláždění vjezdů k jednotlivým nemovitostem soukromých vlastníků.

40. Sdělení žalobkyně, že tolerovala umístění různých stavebních zařízení na pozemku místní komunikace v době, kdy v oblasti probíhala rozsáhlá výstavba, avšak nechce je tolerovat nadále, když už je valná většina stavebních prací ukončena a místo se proměnilo v rezidenční oblast, považuje soud za věrohodné. Nelze v této souvislosti odhlížet ani od skutečnosti, že předmětný pozemek žalobkyně je místní komunikací, která slouží k dopravní obsluze rezidenční oblasti, včetně pohybu chodců a parkování vozidel.

41. Soud tedy má zato, že odstraněním předmětného kontejneru nedojde k vážnému poškození žalovaného. Sám žalovaný v řízení opakovaně uvedl, že v kontejneru skladuje stavební materiál. Současně z provedeného dokazování vyplynulo, že dům žalovaného je takřka dokončen, když zbývá dokončit zejména fasáda a terénní úpravy v okolí domu. Za uvedené situace soud nenabyl přesvědčení, že případná nutnost skladovat stavební materiál na dokončení prací kolem domu jinde, tedy na pozemku nebo v domě či garáži, žalovaného vážně poškodí tak, aby toto odůvodňovalo neposkytnutí ochrany vlastnickému právu žalobkyně.

42. Soud dále z provedeného dokazování nenabyl ani přesvědčení, že jednání žalobkyně je motivováno pouze snahou uškodit žalovanému a ani že důvodem je úmysl žalovaného podat na školu zřizovanou obcí adresa stížnost pro neřešení šikany syna žalovaného v této škole. Nebylo prokázáno, že by vůči žalovanému postupovala žalobkyně odlišně či nepřiměřeně přísně. Naopak, v řízení bylo prokázáno, že v okolí to je pouze žalovaný, kdo užívá pozemek obce tak, že na něm má umístěno vlastní stavební zařízení. Žalovaný neprokázal, že by se na pozemku obce nacházel jiný kontejner či objekt s ním srovnatelný. Ohledně souvislosti s řešením šikany syna žalovaného sám žalovaný uvedl, že již od školního roku Anonymizováno jeho syn nastoupil do školy v Anonymizováno. Výzvu k úhradě poplatku za zábor veřejného prostranství a k odstranění předmětného kontejneru ze Anonymizováno pak žalovaný dává do souvislosti se svým úmyslem podat na školu stížnost, který pojal v Anonymizováno (teda takřka dva roky poté, co jeho syn přestal školu navštěvovat). Vzhledem k tomu, že kontejner žalovaného se na stejném místě nachází nejméně od roku Anonymizováno a z provedených důkazů je patrné, že nejpozději v roce Anonymizováno se další obdobné zařízení v ulici Jméno žalovaného B nenacházelo, nepovažuje soud tvrzení žalovaného o odvetě za pojatý úmysl v roce Anonymizováno za pravděpodobné. Pokud by žalobkyně skutečně měla záměr žalovanému uškodit v souvislosti se způsobem, jakým jednal se školou ve Anonymizováno, nic jí nebránilo tak učinit již bezprostředně po předmětných událostech, tedy ke konci školního roku Anonymizováno.

43. Ve vztahu k argumentaci žalovaného principy dobré správy, které dle jeho názoru žalobkyně porušuje, pak soud s poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 6. 5. 2020, sp. zn. 22 Cdo 787/2020, na které ve svém vyjádření odkazuje žalovaný, konstatuje, že s ohledem na postavení obce při ochraně vlastnického práva jako rovnoprávného subjektu soukromého práva, nelze na obec klást stejné požadavky jako při výkonu veřejné moci. Byť při nakládání se svým majetkem má obec určité zvláštní povinnosti vyplývající právě z jejího postavení jakožto subjektu veřejného práva (hospodaření s majetkem obce musí být maximálně průhledné, účelné a veřejnosti přístupné). Při ochraně vlastnického práva má obec rovnoprávné postavení s ostatními subjekty práv a rušena ve svých právech je prostřednictvím rušení svých občanů. Jakkoli tedy žalobkyni jako obci skutečně část pozemku blokovaná kontejnerem žalovaného „k ničemu není“, jejím neoprávněným záborem zasahuje žalovaný mimo jiné do práva ostatních občanů obce na obecné užívání místní komunikace, čímž je zprostředkovaně dotčena rovněž žalobkyně.

44. Další judikaturu, kterou argumentoval v rámci své obrany žalovaný, nepovažuje soud za přiléhavou. V rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 1920/2019 se jednalo o neplatnou dohodu o vypořádání SJM a otázku zneužití práva v případě požadavku jednoho z manželů na úhradu poloviny jím hrazeného hypotečního úvěru, v rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 2135/2016 soud konstatoval, že ani věk spoluvlastníka, skutečnost, že ve společných nemovitostech dlouhodobě bydlí, jeho nízký příjem zakládající neschopnost zaplatit přiměřenou náhradu druhému spoluvlastníku nepředstavují okolnosti, jejichž existence bez dalšího neznamená, že požadavek na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví uplatněný druhým spoluvlastníkem představuje zjevné zneužití práva. Rozhodnutí sp. zn. 26 Cdo 1165/2007 se týká přivolení výpovědi z nájmu bytu a otázky jejího rozporu s dobrými mravy. Rozhodnutí sp. zn. 26 Cdo 2844/2024 se pak týká žaloby o vyklizení bytu v situaci, kdy nájemníkům bylo znemožněno užívání bytu z důvodu rekonstrukce s tím, že jim byla přislíbena možnost se do bytu po rekonstrukci vrátit a tento slib nebyl dodržen, a naopak bylo vůči nájemníkům vedeno řízení o vyklizení náhradního bytu. V této souvislosti lze odkázat i na závěry dalšího z žalovaným odkazovaných rozhodnutí, již výše zmíněného rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 787/2020, v němž Nejvyšší soud opětovně zdůraznil význam posouzení individuálních okolností každého případu při posuzování případného zneužití práva, když uvedl, že: „ustanovení § 8 o. z. patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností.“

45. Soud se zabýval rovněž i otázkou, zda nelze umístění kontejneru žalovaným hodnotit jako realizaci práva na obecné užívání místní komunikace, a dospěl k závěru, že nikoli. V případě, že není obsah obecného užívání specifikován právní normou, je nutné dovodit, že materiální statek musí být užíván obvyklým způsobem vzhledem k povaze tohoto materiálního statku a také faktickému stavu materiálního statku. Obecné užívání dále nesmí vylučovat užívání materiálního statku ostatními. Takové užívání je nutné považovat za užívání zvláštní, případně za zakázanou činnost. (STAŠA, J. Veřejné užívání. In: HENDRYCH, D. a kol. Správní právo. Obecná část. 9. vydání. Praha: C. H. Beck, 2016. str. 220, ISBN 978-80-7400-624-1; srov. též KOPECKÝ, M. Správní právo: obecná část. Praha: C.H. Beck, 2019, str. 219, ISBN 978-80-7400-727-9). Soud má zato, že trvalé umístění kontejneru na místní komunikaci v místě, které je stavebně upraveno a určeno k parkování motorových vozidel, nesplňuje požadavek užívání obvyklým způsobem a současně vylučuje z užívání veřejného statku ostatní.

46. Shrnuto, jestliže žalovaný má na pozemku ve vlastnictví žalobkyně, který je místní komunikací sloužící pro dopravní obsluhu rezidenční čtvrti (včetně parkování), umístěn prostorově výrazný kovový kontejner a takové zařízení je v okolí ojedinělé a právem může být vnímáno jako nežádoucí, nepovažuje soud požadavek na jeho odstranění za nepřiměřený. Tím spíše, že žalovaný neprokázal, že by v obci adresaAnonymizovánoměl někdo podobné zařízení, které by bylo ze strany žalobkyně tolerováno a pouze vůči žalovanému by bylo postupováno odlišně a nepřiměřeně přísně.

47. Pro úplnost na tomto místě soud uvádí, že pro posouzení věci nebylo významné, zda si skutečně někdo z vlastníků okolních nemovitostí na umístění kontejneru žalovaného na pozemku žalobkyně (písemně) stěžoval, jaký byl skutečný účel umístění kontejneru (sklad stavebního materiálu nebo dílna, případně jiný), či zda kontejner bránil provozu na pozemní komunikaci či nikoli. Žalobou na vydání věci (reivindikační žalobou) uplatňuje vlastník ochranu svého vlastnického práva tak, že požaduje vydání věci, kterou mu žalovaný neoprávněně zadržuje. Předpokladem úspěšného uplatnění práva je v tomto případě prokázání objektivních skutečností, tedy vlastnického práva na straně žalobce a jeho neoprávněného rušení ze strany žalovaného. Nárok je naopak nezávislý na subjektivních okolnostech, tedy např. na zavinění rušitele, jeho deliktní způsobilosti apod. (srov. komentář k ust. § 1040 o. z. autorky E. Dobrovolné v publikaci: Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024.). Z tohoto důvodu se tvrzenými subjektivními okolnostmi soud nezabýval, neboť by neměly potenciál ovlivnit rozhodnutí ve věci.

48. Z uvedených důvodů soud žalobě vyhověl. Pro vyklizení byla v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena lhůta 15 dnů od právní moci rozsudku tak, aby měl žalovaný dostatek času splnit uloženou povinnost, když byla současně zohledněna okolnost, že předmětný kontejner se zde nachází již více než 5 let (výrok I.)

Náklady řízení

49. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšné žalobkyni přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v částce 22 666 Kč (výrok II.). Ta sestává ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1 a § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) (dále jen „a. t.“) za celkem šest úkonů právní služby podle § 11 odst. 1, písm. a), d) a g) a. t.: převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé – žaloba, písemné podání ve věci samé – replika k vyjádření žalovaného a účast u jednání soudu dne datum, datum a datum, kdy za dva úkony učiněné v roce 2024 přísluší odměna 1 500 Kč za úkon a 300 Kč/úkon paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 a. t. (tj. celkem 3 600 Kč), za čtyři úkony učiněné v roce 2025 pak 2 300 Kč za úkon a 450 Kč/úkon paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 a. t. (tj. celkem 11 000 Kč). Právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH, soudu proto přiznal rovněž DPH z částky 14 600 Kč ve výši 3 066 Kč. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. (viz výrok II.).

50. Lhůta ke splnění povinnosti byla určena podle ustanovení § 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal soud důvody.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím soudu podepsaného.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost stanovenou tímto rozhodnutím, lze se jejího výkonu domáhat podáním návrhu u soudu (§ 251 o. s. ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem (zákon č. 120/2001 Sb.) u soudního exekutora.