OSPY 22 C 313/2025-48

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Gabrielou Antonií Bartovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., Anonymizováno Anonymizováno, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o 131 110,15 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni částku 131 110,15 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 578,32 Kč od 10. 7. 2025 do 23. 7. 2025, zákonný úrok z prodlení z částky 131 110,15 Kč od 24. 7. 2025 do zaplacení ve výši 11,50 % ročně, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen uhradit žalobkyni úrok ve výši 6,90 % ročně z částky 131 110,15 Kč od 24. 7. 2025 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 131 110,15 Kč od 24. 7. 2025 do zaplacení ve výši 1,25 % ročně, kapitalizovaný úrok ve výši 4 486,61 Kč od 15. 4. 2021 do 23. 7. 2025, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 21 879,98 Kč od 29. 8. 2024 do 23. 7. 2025, se zamítá.

III. Na náhradě nákladů řízení je žalovaný povinen uhradit žalobkyni částku 30 037,90 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně podala soudu žalobní návrh, jímž se domáhala uložení žalovanému povinnosti k úhradě částky 131 110,15 Kč s příslušenstvím s následujícími skutkovými tvrzeními. Dne 15. 4. 2021 uzavřela žalobkyně s žalovaným Smlouvu o hotovostním úvěru reg. č. Anonymizováno, kdy poskytla žalovanému úvěr ve výši 204 600 Kč. Žalovaný se v čl. 2.1. smlouvy ve spojení s čl. 5.1. smlouvy zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu se smluvenými úroky 6,9 % p. a. v pravidelných měsíčních splátkách, kdy byl oprávněn vrátit poskytnuté peněžní prostředky před dobou stanovenou smlouvou, jejíž nedílnou součástí byly Všeobecné obchodní podmínky pro zakládání a vedení účtů, Podmínky pro poskytování hotovostních úvěrů Anonymizováno. Před uzavřením smlouvy a poskytnutím úvěru žalovanému, byla jeho schopnost splácet poskytnutý úvěr žalobkyní posouzena s odbornou péčí dle zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně vycházela mj. z informací získaných z bankovních registrů klientský informací, nebankovních registrů klientských informací, informací získaných prostřednictvím zájmového sdružení právnických osob na ochranu leasingu, úvěru a dalších služeb (SOLUS). Dále žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím dalších registrů a databází, insolvenčního rejstříku, evidence neplatných dokladů, evidence adres obecních/městských úřadů, interních registrů atd. Při posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr žalobkyně též komplexně hodnotila celkovou finanční situaci žalovaného, konfrontovala doložené skutečnosti žalovaným s dostupnými údaji umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele (viz výše), a dále se statistickými, demografickými a historickými daty žalovaného v rámci skupiny žalobkyně. Po důkladné analýze veškerých informací v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru žalobkyně uzavřela, že nejsou žádné důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splatných splátek, tyto jím nebyly hrazeny řádně a včas, žalobkyně tak dle čl. 6.1.1. písm. a), čl. 6.1.3. písm. b) příslušných smluvních podmínek odstoupila od smlouvy, kdy žalovanému vznikla povinnost vrátit žalobkyni vyčerpanou a neuhrazenou jistinu úvěru společně s jejím příslušenstvím v podobě smluvního úroku. Dlužná částka k 23. 7. 2025 činí 188 000,96 Kč, z toho jistina 131 110,15 Kč, smluvní úrok 4 486,61 Kč, úrok z prodlení 22 366,30 Kč. Jistina pohledávky představující vyčerpanou a neuhrazenou jistinu, na níž žalovaný v minulosti směřoval splátky, je patrná z historického výpisu – sloupec „Zbývá k zaplacení“, z nějž jsou rovněž patrné splátky jistiny žalovaného – viz sloupec „Popis“, úhrada splátky-jistina. Na jistině pohledávky zbývá uhradit částku 131 110,15 Kč. Žalobkyni vznikl dle čl. 2.1., čl. 5.1. smlouvy nárok na smluvní úrok 6.9 % p. a. z čerpané jistiny úvěru snížené o jednotlivé splátky na jistinu od jejího čerpání až do jejího zaplacení, tedy ke dni sepisu žaloby nárok na smluvní úrok 4 486,61 Kč. Při výpočtu smluvního úroku žalobkyně vychází z čl. 2.3.2. smluvních podmínek, předpokládá, že kalendářní rok má 365 dnů. Pro odstoupení od smlouvy vznikla žalovanému povinnost vrátit žalobkyni vyčerpanou a neuhrazenou jistinu úvěru společně s příslušenstvím, smluvním úrokem. Nejpozději dne 28. 8. 2024 se dostal žalovaný do prodlení s úhradou nesplacené jistiny. Žalobkyni vznikl dle § 1970 občanského zákoníku nárok na úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z částky 131 110,15 Kč od 29. 8. 2024 do zaplacení. A dále ke dni sepsání žaloby nárok na zákonný úrok z prodlení 22 366,30 Kč. Historie a výše pohledávky uplatněné žalobou, včetně zůstatků nesplacené části jistiny úvěru, vyplývá z přiloženého historického výpisu, který žalobkyně označuje jako listinný důkaz akceptovaný soudy, z nějž jasně a nezaměnitelně vyplývá historie pohledávky a který je standardním výstupem evidence úvěrových pohledávek u všech bankovních domů ČR, kdy žalobkyně nemá, jak jinak prokázat čerpání a splácení finančních prostředků. Žalobkyně se domnívá, že po ní nelze spravedlivě žádat, aby za současného pokročilého stavu výpočetní techniky a automatizovaných bankovních systémů prováděla výpočet jednotlivých položek pohledávky ke konkrétnímu dni manuálně, zejména s přihlédnutím k velkému množství poskytnutých úvěrů, dlouhodobosti závazků a množství čerpání a úhrad. Jde-li o přiložený historický výpis, žalobkyně odkazuje rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 3387/2011 ze dne 27. 10. 2011, dle nějž vylíčení rozhodujících skutečností může mít zprostředkovaně původ i v odkazu na listinu, jíž žalobce coby důkazní materiál připojí k žalobě a ní v textu žaloby výslovně odkáže, kdy žalobkyně má za to, že přiložený historický výpis spolu s tímto žalobním návrhem požadavek přehlednosti splňují. Ani přes opakované výzvy žalovaný dlužnou částku neuhradil, žalobkyně tak předala věc právnímu zástupci. V zájmu mimosoudního řešení věci žalobkyně žalovaného prostřednictvím právního zástupce vyzvala k plnění dopisem z 2. 7. 2025. Žalovaný přesto nesplnil, dlužná částka nebyla uhrazena.

2. Žalovaný ve věci neučinil žádného vyjádření.

3. Soud dle § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), věc projednal se souhlasem žalobkyně a za předpokládaného souhlasu žalované bez nařízení jednání na základě účastníky předložených listinných důkazů.

4. Soud konstatuje, že rozhodnutí v této věci je zcela v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR vydaného ve věci sp. zn. 21 Cdo 1695/2005. Zde Nejvyšší soud ČR uzavírá, že v řízení vedeném dle ustanovení § 115a o. s. ř. nelze zamítnout návrh tehdy, jestliže na základě listin tvořících obsah spisu nelze učinit závěr, že žalobce svůj nárok prokazuje. Soudem nebylo v daném případě uzavřeno, že skutkový děj nelze postavit najisto. Z listin žalobkyní předložených soud učinil závěr o skutkovém ději. Pokud byl žalobní návrh zamítnut, tak pouze proto, že z listin žalobkyni předložených nelze z hlediska právního hodnocení učinit jiný závěr, nežli ten, že žalobní nárok není důvodným.

5. Skutková zjištění:

6. Dne 28. 6. 2018 byla vyhotovena Žádost o zřízení účtu č. Anonymizováno, kdy bylo vyznačeno, že předmětem žádosti je Anonymizováno a Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno, podpis a ověření totožnosti žalovaného je uvedeno s datem 29. 6. 2018. (žádost na čl. 39 spisu)

7. Dne 28. 6. 2018 je datována Smlouva o vedení účtu u Anonymizováno, dle níž žalobkyně zřídila žalovanému jakožto klientovi staršímu 18 let Anonymizováno. (smlouva na čl. 40 spisu)

8. Ke jménu žalovaného je veden běžný účet č. č. účtu, jehož zůstatek ke dni 29. 9. 2025 činil 208,26 Kč, založen dne 28. 6. 2018, dne 15. 4. 2021 bylo zažádáno o hotovostní úvěr „Anonymizováno Anonymizováno“ ve výši 204 600, kdy aktuální zůstatek činí 131 110 Kč. (sdělení na čl. 45 spisu)

9. Formou komunikace za užití prostředků na dálku byla učiněna Žádost o poskytnutí hotovostního úvěru Anonymizováno Anonymizováno – předschválená nabídka. V této žalovaný uvedl, že je klientem žalobkyně, označil číslo svého běžného účtu vedeného žalobkyní. Dále uvedl své jméno, číslo mobilního telefonu, e-mail. K osobním poměrům uvedl, že je v registrovaném partnerství, má dvě vyživovací povinnosti, celkový čistý příjem činí 32 000 Kč, zdroj příjmu není uveden. Dále jsou uvedeny již pouze parametry požadovaného úvěru. (žádost o poskytnutí úvěru na čl. 32-33 /34-35/ spisu)

10. Žalobkyně vyhotovila listinu, v níž specifikovala, jakým způsobem provedla hodnocení úvěruschopnosti žalovaného, metodiku, dle níž při hodnocení úvěruschopnosti postupovala. V této uvádí, že v daném případě posoudila úvěruschopnost dlužníka v souvislosti s jeho žádostí/smlouvou o poskytnutí úvěru Anonymizováno ze dne 15. 4. 2021, na základě údajů o příjmech, výdajích, závazcích a dalších informací uvedených dlužníkem, kdy nezjistila žádné skutečnosti nasvědčující tomu, že údaje poskytnuté spotřebitelem (dlužníkem) pro účely posouzení jeho schopnosti splácet úvěr nebyly úplné, přesné, pravdivé. Klient v žádosti uvedl příjem 32 000 Kč, což zaměstnanec banky kontroloval dle příchozích transakcí na účet klienta č. č. účtu, Jméno žalobkyně. Dle výpisu z účtu klienta (v příloze) částka odpovídá průměrnému příjmu v měsících předcházejících žádosti. Klient v žádosti uvedl výdaje 0 Kč. Životní výdaje klienta tak byly stanoveny po zohlednění jeho situace dle interního ekonomického modelu (pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení) na 8 390 Kč. Klient dále uvedl splátky mimo banku, u níž žádá o úvěr, 0 Kč. Banka dotazem do CCB/CBCB a vlastních systémů zjistila, že měl v době žádosti úvěry se splátkovým zatížením 7 318,62 Kč, nebyl veden jako osoba se závazky po splatnosti. V opačném případě by úvěr nebyl poskytnut. V rámci postupu posouzení úvěruschopnosti žadatelů jsou prováděny další doplňkové kontroly v interním blacklistu, registru neplatných a odcizených dokladů, centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku. Z výsledku těchto kontrol nevyplynuly skutečnosti zpochybňující hodnověrnost věřitelem poskytnutých informací, jiné skutečnosti důvodně zpochybňující schopnost dlužníka spotřebitelský úvěr splácet. V návaznosti na zjišťování a ověřování příjmů a výdajů žadatele je prováděn pro posouzení úvěruschopnosti propočet disponibilního (čistého) příjmu žadatele činící rozdíl čistého příjmu žadatele a jeho celkových životních výdajů včetně měsíčních splátek finančních závazků. Po zohlednění všech uvedených okolností bylo stanoveno maximální zatížení klienta pro novou splátku ve výši 15 110,99 Kč. Zároveň obdobně k ukazateli DSTI byla stanovena hranice poměru splátkového zatížení k průměrnému příjmu, který zde činil 32,49 % po poskytnutí úvěru. Splátka nového úvěru činila 3 077,97 Kč, nové splátkové zatížení tedy činilo 10 396,48 Kč. Uvedenými postupy tak byly ověřeny informace poskytnuté dlužníkem k posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr způsobem přiměřeným situaci dle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru včetně užití nezávisle ověřitelných údajů (dotaz CCB/CBCB, dalších veřejných registrů). Nebyl důvod považovat informace poskytnuté dlužníkem za nevěrohodné, nespolehlivé dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. (metodika hodnocení úvěruschopnosti na čl. 36 spisu)

11. K žádosti č. Anonymizováno/Anonymizováno žalobkyně eviduje v rámci svého elektronického systému datum podání dne 15. 4. 2021 v 20.05.01, status – zakončení procesu. K závazkům klienta je evidována položka celkové sumy nezajištěných úvěrů 5 934 Kč, celková ověřená výše splátek nezajištěných úvěrů 1 082 Kč, CBCB skóre 515, výsledek hodnocení reportu CBCB „positive“, celková ověřená výše splátek zajištěných úvěrů 0, celková ověřená výše splátek ze stavebního spoření 0, počet dní za posledních 12 měsíců smlouvy skončené během uplynulých 12 měsíců 0, využitý limit revolvingových úvěrů 0,00, využitý limit kreditních karet 0,00, počet produktů se shodnými kritérii 0, celkový limit kreditních karet 0,00, celkový limit revolvingových úvěrů 0,00, nejdelší období existující smlouvy ve dnech 242. Dále jsou uvedeny řádky aktuální splatné závazky z kreditních karet 0, aktuální závazky z velkých revolvingových úvěrů 0, aktuální závazky z velkých splátkových úvěrů 0, počet podaných žádostí za poslední tři měsíce 0, počet zamítnutých žádostí v posledních tří měsíců 0, počet úvěrů vyplacených v posledních třech měsících 0, maximální počet splátek po splatnosti 0, počet neaktualizovaných existujících smluv (za celé období) 0, maximální počet měsíců po splatnosti za uplynulé tři měsíce – ručitel 0, průměrná výše čerpání revolvingových úvěrů za poslední tři měsíce 0, maximální počet měsíců po splatnosti za uplynulých 12 měsíců – CC, RL, CL, zajištěné úvěry, úvěry ze stavebního spoření 0, počet měsíců maximální výše nesplaceného dluhu na jakémkoliv účtu za uplynulých 12 měsíců 0, maximální počet nesplacených dluhů na jakémkoliv účtu za uplynulých 12 měsíců – kreditní karty, nezajištěné, zajištěné, úvěry ze stavebního spoření 0, maximální přečerpání limitu revolvingového úvěru na jakémkoliv účtu za uplynulých 12 měsíců, kreditní karty na jakémkoliv účtu za uplynulých 12 měsíců 0,00, celkový limit externích platebních karet 0,00. Dále jsou uvedeny řádky v cizím jazyce, kdy z těchto lze naznat, že žalovaný byl zavázán úvěrovým produktem ze dne 30. 7. 2020 a ze dne 2. 2. 2021. Jinak je dále uveden celkový limit externích revolvingových úvěrů 0,00, celková splátka nezajištěných splátkových úvěrů v domácí měně 1 082, splátka nezajištěných splátkových úvěrů v domácí měně 9 019,62, součet limitů a částek k úhradě včetně úroků v domácí měně 576 304,50. Nadále se z uvedené listiny podává, že do systému nebyla vložena žádná částka příjmů žalovaného, taktéž se zde neuvádí žádná vyživovací povinnost, ač v rámci žádosti o úvěru žalovaný uvedl 2 vyživovací povinnosti Systém vygeneroval disponibilní částku příjmů 9 019,62, s tím, že jako podklad pro určení příjmu bylo vycházeno z behaviorálního limitu založeného na obratu za 6 měsíců, průměrný příjem za poslední tři měsíce 38 697, disponibilní příjem 27 332,76, průměrný příjem za posledních šest měsíců 43 046,67, maximální výše úvěru dostupná pro daný příjem 600 000,00, datum a zdroj disponibilního příjmu Anonymizováno, příznak nepovoleného debetu za posledních šest měsíců 0. Datum prvé operace na depozitním účtu 16. 7. 2018, pravděpodobnost splacení – behaviorální skóre 0,0053, behaviorální skóre -5,2522, PD model klientského segmentu 2, behaviorální segment B, kategorie hodnocení 12, negativní informace o zákazníkovi null. (výstup elektronického systému na čl. 37-38 spisu)

12. Dne 15. 4. 2021 žalobkyně a žalovaný formou prostředků komunikace na dálku uzavřeli SMLOUVU O HOTOVOSTNÍM ÚVĚRU „Anonymizováno Anonymizováno“ č. Anonymizováno/Anonymizováno, jejímž předmětem byla částka 204 600 Kč s tím že bude plněna připsáním na účet klienta Anonymizováno číslo č. účtu, který se žalovaný zavázal vrátit nejpozději do 23. 4. 2028 v 84 splátkách splatných 23. dne každého kalendářního měsíce ve výši á 3 077,97 Kč. RPSN činila 7,13 %, roční výpůjční úroková sazba činila 6,9 %, jednorázový poplatek činil 0 Kč. Celková částka k úhradě činila 258 842,87 Kč. Pro daný smluvní vztah platí Podmínky pro poskytování hotovostních úvěrů mBank platné a účinné od 18. září 2019 a Všeobecné obchodní podmínky pro zakládání a vedení účtů fyzických osob platné a účinné od 31. 1. 2021. (smlouva na čl. 18-20 /21-23/ spisu, podmínky pro poskytování bank, všeobecné obchodní podmínky – příloha žalobkyně, elektronický systém soudu)

13. V listině na čl. 24 spisu označené Historie položky: Anonymizováno, vyjma názvu této listiny a slova „automatický“, slova „dubna“ uvedeném v každém řádku ve sloupci „Datum“ a „Provozní režim“, a dále názvů jednotlivých sloupců „Datum“, „Přihlášení“ „Provozní režim“, „Předchozí status“, „Nový status“, není žádný údaj uveden v jazyce českém, tudíž jeho důkazní hodnota je tímto velmi snížena. Nicméně lze z této listiny zjistit, že veškeré údaje k položce Anonymizováno/Anonymizováno, což je číslo smlouvy, byly vloženy dne 15. 4. 2021 a provedeny byly v časovém rozmezí 20.06.43 hodin – 20.12.00 hodin, tedy celý kontraktační proces trval přibližně šest minut, což odpovídá tomu, že byl veden zcela automatizovaně prostředky komunikace na dálku. (historie položky na čl. 24 spisu)

14. Dle Historie úvěru: Anonymizováno/Anonymizováno žalobkyně eviduje na jistině částku 131 110,15 Kč, kdy takto evidovaná výše jistiny odpovídá skutkovým tvrzením žalobkyně, kdy žalovaný výši dlužné jistiny nesporoval. (historie úvěru na čl. 26-28 spisu)

15. Dopisem ze dne 29. 6. 2024 byla žalovanému adresována Poslední výzva k uhrazení dlužné částky/odstoupení od smlouvy. (dopis na čl. 24, 2. strana spisu /26/, dodejka na čl. 25 spisu)

16. Právním zástupcem žalobkyně byla žalovanému adresována Předžalobní upomínka, a to dopisem ze dne 2. 7. 2025. (dopis na čl. 29-30 spisu, potvrzení o podání na čl. 31 spisu)

17. Pakliže žalobkyně předložila k důkazu soupis všech účetních operací vedených na účtu č. 221 – bankovní účet, majitele, jímž jest žalovaný s tím, že „..po ní nelze spravedlivě žádat, aby za současného pokročilého stavu výpočetní techniky a automatizovaných bankovních systémů prováděla výpočet jednotlivých položek pohledávky ke konkrétnímu dni manuálně, zejména s přihlédnutím k velkému množství poskytnutých úvěrů, dlouhodobosti závazků a množství čerpání a úhrad“, obsahující 289 stran, tak k tomuto soud podotýká následující. Rozhodně nelze žádat po soudu, aby za žalobkyni manuálně prováděl výpočty z velkého množství zúčtovaných položek, když toto ze svého automatizovaného bankovního systému může provést sama žalobkyně, která se svým systémem může pracovat a získávat z něj potřebné údaje, na rozdíl od soudu. Předložení seznamu všech zúčtovaných položek s tím, že soud si patřičné výpočty provede sám a po žalobkyni toto nemůže žádat, neobstojí. Žalobkyně je tím, kdo zahájila řízení, uplatňuje skutková tvrzení a tato prokazuje. Odkaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 3387/2011 ze dne 27. 10. 2011 není přiléhavý. Toto rozhodnutí pouze uvádí, že v rámci svých skutkových tvrzení může žalobce odkázat obsah určitého důkazu, listiny, ale rozhodně z něj nevyplývá, že žalobce s odkazem na to, že listina je velmi obsáhlá, bude požadovat, aby soud svými skutkovými zjištěním nahrazoval řádná skutková tvrzení žalobce. Uvedenou listinu tak soud k důkazu neprovedl, nehodnotí ji. Co se týká hodnoty jistiny čerpané žalovaným, tak zde soud skutkové zjištění činí ze sdělení na čl. 45 spisu.

18. Skutková zjištění:

19. Dne 28. 6. 2018 byla vyhotovena Žádost o zřízení účtu č. Anonymizováno, kdy bylo vyznačeno, že předmětem žádosti je Anonymizováno a Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno. K uvedenému datu žalobkyně ke jménu žalovaného zřídila žalovanému, jakožto klientovi staršímu 18 let, Anonymizováno, byť podpis a ověření totožnosti žalovaného je uvedeno s datem 29. 6. 2018. Žalobkyně i nadále vede ke jménu žalovaného uvedený účet, č. č. účtu, jehož zůstatek ke dni 29. 9. 2025 činil 208,26 Kč, kdy dne 15. 4. 2021 bylo zažádáno o hotovostní úvěr „Anonymizováno Anonymizováno“ ve výši 204 600, aktuální zůstatek činí 131 110 Kč.

20. Formou komunikace za užití prostředků na dálku byla učiněna Žádost o poskytnutí hotovostního úvěru Anonymizováno Anonymizováno – předschválená nabídka, kde žalovaný uvedl, že je klientem žalobkyně, označil číslo svého běžného účtu vedeného žalobkyní, dále uvedl své jméno, číslo mobilního telefonu, e-mail, registrované partnerství, dvě vyživovací povinnosti, celkový čistý příjem 32 000 Kč, zdroj příjmu neuveden. Dále jsou uvedeny již pouze parametry požadovaného úvěru. Z popisu žalobkyně způsobu ověření úvěruschopnosti a výstupu elektronického systému bylo zjištěno, že žalobkyně vycházela pouze z příjmů tak, jak se podávají z výpisu z účtu, pakliže žalovaný nijak blíže v žádosti o úvěr nespecifikoval jejich zdroj, tak tímto se žalobkyně nezaobírala. Vycházela-li z příjmů tak, jak se podávají z výpisů z účtu žalovaného, což je zaznamenáno v elektronickém systému žalobkyně, tak rozhodovala za situace, kdy na straně žalovaného došlo ke snížení příjmu za období tří měsíců na průměrný příjem 38 697 Kč, z průměrného příjmu za posledních šest měsíců 43 046,67 Kč, tedy o částku 4 349,67 Kč. Ta skutečnost, že žalovaný neuváděl svoji situaci pravdivě a žalobkyni toto při rozhodování o schválení úvěru bylo známo žalobkyně sama uvádí v listině, v níž popisuje způsob hodnocení úvěruschopnosti. Zde žalobkyně výslovně uvádí, že žalovaný zatajil tu skutečnost, že je již úvěrově zatížen, a také výslovně uvádí, že žalované své výdaje označil 0 Kč, což je nepochybně nereálným. Žalobkyně na toto reagovala tak, že hodnotila jako výdaje žalovaného výhradně statistické údaje, nikoliv jeho reálnou situaci, což taktéž výslovně ve svém elaborátu uvádí. Žalovaným nezmíněné úvěrové zatížení sama žalobkyně uvádí ve výši 7 318,62 Kč, tudíž v částce, která není ve vztahu k příjmům žalovaného zanedbatelná. Nadto žalobkyně v rámci hodnocení výdajové stránky hospodaření žalovaného vycházela pouze ze statistického údaje nákladů na bydlení, kdy tak nezjišťovala, zdali na straně žalovaného nejsou další pravidelné výdaje (žalovaný uvedl v žádosti dvě vyživovací povinnosti, které však v rámci svého skóringového systému žalobkyně vůbec neuvádí ani nezohledňuje, taktéž není zjištěno, zdali žalovaný nehradí další výdaje, např. v souvislosti s dopravou do zaměstnání, či jiné). Proces hodnocení úvěruschopnosti trval v rámci kontraktačního procesu v časovém rozmezí 20.06.43 hodin – 20.12.00 hodin. Dne 15. 4. 2021 žalobkyně a žalovaný formou prostředků komunikace na dálku uzavřeli SMLOUVU O HOTOVOSTNÍM ÚVĚRU „Anonymizováno Anonymizováno“ č. Anonymizováno/Anonymizováno, jejímž předmětem byla částka 204 600 Kč s tím že bude plněna připsáním na účet klienta Anonymizováno číslo č. účtu, žalovaný se zavázal plnit nejpozději do 23. 4. 2028 v 84 splátkách splatných 23. dne každého kalendářního měsíce á 3 077,97 Kč. RPSN činila 7,13 %, roční výpůjční úroková sazba činila 6,9 %, jednorázový poplatek činil 0 Kč. Celková částka k úhradě činila 258 842,87 Kč. Pro daný smluvní vztah platí Podmínky pro poskytování hotovostních úvěrů Anonymizováno platné a účinné od 18. září 2019 a Všeobecné obchodní podmínky pro zakládání a vedení účtů fyzických osob platné a účinné od 31. 1. 2021. Dlužná jistina úvěru činí 131 110,15 Kč. Dopisem ze dne 29. 6. 2024 byla žalovanému adresována Poslední výzva k uhrazení dlužné částky/odstoupení od smlouvy. Právním zástupcem žalobkyně byla žalovanému adresována Předžalobní upomínka, a to dopisem ze dne 2. 7. 2025.

21. Soud řešenou věc po právní stránce posuzoval podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném a účinném znění (dále jen „o. z.“), a dle ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“).

22. Podle § 6 o. z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě.

23. Podle § 2398 o. z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

24. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto nařízením je s ohledem na dobu, kdy se dostala žalovaná do prodlení s úhradou dlužné částky, nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle jehož § 2 platí, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

25. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

26. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

27. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užití cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

28. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

29. V případě smlouvy o úvěru platí, že úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, zavazuje se mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného; jeho závazek zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda o vyplacení celé částky bude požádáno; jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti, projevu vůle; žádost (požádání o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. To znamená, že úvěr je chápán jako pactum de contrahendo. Závazek k rezervaci peněžních prostředků trvá po celou dobu existence smlouvy. Úvěrovaný nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Předmětem přenechání u smlouvy o úvěru mohou být pouze peněžní prostředky, což ji, kromě úplatnosti, odlišuje od zápůjčky, podle níž je možné přenechat jakékoli věci určené podle druhu. Předmětem zápůjčky je věc „zastupitelná“, tedy druhově určená, kdy povinností úvěrovaného je vrátit věc stejného druhu. Zápůjčka může být sjednána jako bezplatná i jako úplatná. Smlouva o zápůjčce je smlouvou reálnou, tedy vznikne přenecháním předmětu zápůjčky, a to buď přímo, nebo jinak (bezhotovostním převodem). Smlouva o zápůjčce se odlišuje od smlouvy o úvěru, která jako konsensuální kontrakt vznikne již souhlasným projevem vůle smluvních stran smlouvu uzavřít.

30. V projednávané věci bylo zjištěno, že žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva, jíž bylo sjednáno, že žalovanému bude rezervována finanční částka, tedy „zastupitelná", druhově určená, věc, přičemž za poskytnutí finančních prostředků žalovaný poskytne úhradu, kdy plnit bude ve splátce, kdy takto následně vrátí jak poskytnutou jistinu, tak sjednanou úhradu za poskytnutí půjčky. V dané věci lze uzavřít, že byla uzavřena smlouva o úvěru, když žalovanému byly finanční prostředky převedeny bezhotovostní formou v návaznosti na splnění podmínek uvedených ve smlouvě, žalobkyně se zavázala tyto rezervovat a následně převést na účet označený žalovaným.

31. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., neboť neprovedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného, tj. neposoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, nadto úvěruschopnost žalovaného nebyla dána. Odborná péče je v kontextu zákona č. 257/2016 Sb. korektiv jednání věřitele, které se zakládá jak na objektivním hledisku, tj. na odborných znalostech a schopnostech, tak na hledisku subjektivním, spočívající v pečlivosti konkrétního věřitele. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, který je dle názoru soudu použitelný i při výkladu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., „věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidovaný v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L. a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. BECK, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zák. č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ Pro úplnost lze rovněž odkázat na nález Ústavního soudu ČR ve věci vedené pod sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž soud vyslovil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí i sama společnost jako taková.

32. V daném případě je třeba odkázat již na samotný způsob hodnocení úvěruschopnosti tak, jak jej vymezuje již sama žalobkyně v rámci popisu hodnocení úvěruschopnosti. Z tohoto se podává, že jedinými vstupy jsou údaje uvedené klientem, k čemuž je nadto třeba uvést, že žalobkyně již při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného věděla, že tento podstatné parametry týkající se jeho majetkových poměrů neuváděl řádně, když vůbec nezmínil své úvěrové zatížení a své výdaje uvedl 0 Kč. Již tato skutečnost bez dalšího musí vést ke zvýšení obezřetnosti při hodnocení poměrů žadatele o úvěr, neboť nasvědčuje tomu, že tento nemá zájem o objektivní posouzení své situace, nýbrž výhradně o to, aby mu byl úvěr poskytnut, což nasvědčuje možnosti, že klient se snaží získat úvěr k plnění jiných svých závazků, či nehospodaří s kladnou bilancí. Tyto zásadní varovné signály však žalobkyně zcela opomenula a poměry žalovaného hodnotila výhradně dle statistických údajů, které sama vložila do skóringového systém, které ale vůbec ničeho nevypovídají o reálné situaci žalovaného. Opomenula též zohlednit další výdaje žalovaného, nežli statistický údaj o nákladech na bydlení, ačkoliv jí bylo z žádosti o úvěr známo, že žalovaný má dvě vyživovací povinnosti. Opomenula taktéž tu skutečnost, že na straně žalovaného došlo v poměrně krátké době k snížení jeho příjmu o částku převyšující 4 000 Kč a už vůbec jako skutečnost vyžadující zvýšenou pozornost nehodnotila, že žalovaný je z předchozí doby zatížen závazky v částce převyšující 7 000 Kč měsíčně. Celý proces hodnocení úvěruschopnosti trval přibližně šest minut a byl omezen výhradně na výstup skóringového systému. Kromě údajů uvedených klientem jedinými dalšími vstupy jsou údaje z rejstříků a statistické údaje, k jejich porovnání však nemůže být rámci procesu hodnocení úvěruschopnosti dostatek podkladů. Co se týká toho, že při hodnocení úvěruschopnosti jsou užity tzv. „skóringové“ modely, tak k tomuto je třeba především zdůraznit, že proces úvěruschopnosti není pouhý formální postup, který musí být proveden, aby bylo zákonu učiněno zadost, ale jeho smyslem a účelem je zjistit, zdali je žadatel o úvěr schopen řádně plnit, je zde předpoklad, že bude schopen řádně plnit, tak aby bylo předejito jeho předlužení a riziku pádu do tzv. „dluhové pasti“. Tedy pokud je soudem hodnoceno, že v daném případě nebylo postupováno řádně při hodnocení úvěruschopnosti, tak je tomu tak nikoliv z toho důvodu, že by byl použit k hodnocení úvěruschopnosti skóringový systém, ale proto, že vyhodnocení situace na straně žalovaného nebylo provedeno řádně. Ve vztahu k použití skóringového systému je třeba podotknout, že samo jeho použití neznamená, že byla řádně vyhodnocena ekonomická a osobní situace žadatele o úvěr, neboť rozhodným je to, jaké vstupy jsou do tohoto systému vloženy. A jsou-li tyto nedostatečné nebo zkreslené, nemůže být ani výstup skóringového systému správný. Proto je třeba vždy při hodnocení úvěruschopnosti pracovat se širším spektrem vstupních informací. V daném případě již z toho, jak sám proces hodnocení úvěruschopnosti definuje žalobkyně je zřejmým, že tento proces byl veden pouze formálně. Tomu, že majetková a osobní situace žalovaného nebyla hodnocena řádně odpovídá i ta skutečnost, že ke jménu žalovaného vedeny v elektronickém systému soudu dvě věci o úhradu finanční částky a jedna věc exekuční.

33. Soud pak dále odkazuje na právní názor Krajského soudu v Praze, který v rozsudku ze dne 18. 7. 2019, č. j. 27 Co 143/2019-113 dospěl k závěru, že „výklad předmětného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (výklad teleologický), kontinuitu (výklad historický) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, tak nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost. Zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž soud musí přihlédnout z úřední povinnosti.“

34. S ohledem na shora uvedené tak soud smlouvu o úvěru dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb. shledal absolutně neplatnou, je tak nutno peněžní prostředky, které byly dány žalovanému dány k dispozici, posoudit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z.

35. Žalovaný na jistině čerpal částku ve výši 131 110,15 Kč. Na úkor žalobkyně se tak bezdůvodně obohatil o částku 131 110,15 Kč a je povinen toto plnění dle § 2993 o. z. vrátit. Žalovaný byl tudíž zavázán k úhradě částky 131 110,15 Kč. Žaloba v té části, v níž se žalobkyně domáhala uložení žalovanému povinnosti k úhradě úroku z úvěru ve výši 6,9 % ročně z částky 131 110,15 Kč od 24. 7. 2025 do zaplacení a kapitalizovaného úroku ve výši 4 486,61 Kč od 15. 4. 2021 do 23. 7. 2025, byla jakožto nedůvodná zamítnuta.

36. Nadále je žalovaný povinen plnit příslušenství, když žalobkyni rovněž náleží dle § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. nárok na zaplacení úroku z prodlení ve výši dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný byl zavázán k úhradě zákonného úroku z prodlení z částky 131 110,15 Kč od 24. 7. 2025 ve výši 8 % + 3,50 % => 11,50 %, když výše repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení činila 3,50 %. Lhůta k plnění je tak určena dnem následujícím dni, kdy byl žalovaný k plnění vyzván, což bylo 10. 7. 2025, když předžalobní výzvou byl žalovaný vyzván k plnění do 9. 7. 2025. Žalovaný je tak povinen uhradit kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za období od 10. 7. 2025 do 23. 7. 2025 z částky 131 110,15 Kč ve výši 578,32 Kč. Domáhala-li se žalobkyně přiznání kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 22 366,30 Kč – 578,32 Kč = 21 879,98 Kč za období od 29. 8. 2024 do 23. 7. 2025, byl žalobní návrh jakožto nedůvodný zamítnut. Dále byl žalovaný zavázán k úhradě zákonného úroku z prodlení běžícího z částky 131 110,15 Kč od 24. 7. 2025 do zaplacení ve výši 11,50 % ročně do zaplacení, v té části, v níž se žalobkyně domáhala přiznání běžícího zákonného úroku z prodlení z částky 131 110,15 Kč od 24. 7. 2025 do zaplacení ve výši 1,25 % byl žalobní návrh zamítnut.

37. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř.

38. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142, odst. 1 o. s. ř., dle nějž ve věci úspěšnému účastníku řízení přizná soud náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Soud tak přiznal v řízení úspěšné žalobkyni náklady řízení ve výši 30 037,90 Kč. Takto rozhodl, když v meritu věci se žalobkyně domáhala úhrady částky 131 110,15 Kč, přičemž v této částce byla i úspěšnou, neúspěšnou bylo pouze v části příslušenství pohledávky. Náklady se řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 245 Kč a z nákladů za zastoupení advokátem dle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění od 1. 1. 2025 za úkony činěné právním zástupcem žalobkyně po tomto datu, (dále jen „advokátní tarif“). Právnímu zástupci žalobkyně tak náleží odměna ve výši 3 x 6 380 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění, podání žalobního návrhu. A dále dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč za každý ze tří úkonů právní služby. Úkony právní služby byly provedeny dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu). Náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % činí 4 302,90 Kč, § 137, odst. 1 o. s. ř. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen uhradit k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149, odst. 1 o. s. ř.) v zákonné pariční lhůtě (§ 160, odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze u Okresního soudu Praha-východ.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.