OSPY 7 C 19/2025-33

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Jankem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ pro 57 183,51 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 35 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 35 000 Kč od 3. 9. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 % ročně.

II. Žaloba o zaplacení částky 22 183,51 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 57 183,51 Kč od 16. 10. 2023 do 2. 9. 2024 ve výši 15 %, zákonného úroku z prodlení z částky 22 183,51 Kč od 3. 9. 2024 do zaplacení ve výši 15 % a zákonného úroku z prodlení z částky 35 000 Kč od 3. 9. 2024 do zaplacení ve výši 2,25 % se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 339,42 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně.

IV. Uložené povinnosti je žalovaný povinen splnit v pravidelných měsíčních splátkách 1 000 Kč, vždy ke každému 20. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek s tím, že nejdříve bude hrazena jistina pohledávky, následně její příslušenství a poté náhrada nákladů řízení.

1. Žalobkyně se v tomto řízení domáhá zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru, kterou měl žalovaný uzavřít dne 17. 10. 2022 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba. (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“). Žalobkyně tvrdila, že na základě smlouvy žalovaný čerpal úvěr ve výši 35 000 Kč, který měl vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 22 183,51 Kč nejpozději dne 15. 10. 2023. Podle žalobních tvrzení tyto prostředky byly žalovanému zaslány na jeho účet dne 17. 10. 2022. Žalovaný dosud úvěr nesplatil. Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného, a to lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB, přičemž sdělila, že k tomuto nenavrhuje žádných dalších důkazů. Pro případ, že by soud neuznal její nárok na zaplacení z titulu smlouvy, žádala žalobkyně, aby jej v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.

2. Žalovaný k žalobě sdělil, že mu právní předchůdkyně žalobkyně poskytla úvěr v době, kdy se nacházel v tíživé životní situaci a nebyl schopen řádně vyhodnotit podmínky smlouvy. Tvrdil, že jeho úvěruschopnost nebyla řádně prověřena, a proto je smlouva o úvěru absolutně neplatná. Navrhl úhradu pouze jistiny ve výši 35 000 Kč, jejíž poskytnutí nerozporoval, a to formou měsíčních splátek po 1 000 Kč. Dále namítal, že uzavření smlouvy prostřednictvím elektronické komunikace na dálku neproběhlo řádně v souladu s nařízením eIDAS, produktová tabulka, která určuje výši účelně vynaložených nákladů při prodlení, nebyla součástí hlavní smlouvy, což činí ujednání o smluvní pokutě neplatným, a výše RPSN a poplatku za poskytnutí úvěru jsou v hrubém nepoměru k výši úvěru a odporují dobrým mravům.

3. Žalobkyně sdělila, že s návrhem žalovaného na rozložení splácení do měsíčních splátek po 1 000 Kč souhlasí, a to pod ztrátou výhody splátek, pokud dojde k prodlení s úhradou byť jediné z nich.

4. Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), když žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný se k výzvě soudu, zda s takovým postupem souhlasí, ve stanovené lhůtě nevyjádřil, v důsledku čehož má soud za to, že s takovým postupem souhlasí.

5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Žalovaný uzavřel dne 17. 10. 2022 s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru č. Anonymizováno, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 35 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr do dne 15. 10. 2023 vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 22 183,51 Kč a úrokem ve výši 12 % ročně (smlouva o spotřebitelském úvěru č. Anonymizováno). Právní předchůdkyně žalobkyně dne 17. 10. 2022 poskytla na účet č. č. účtu částku 35 000 Kč (potvrzení o platbě). Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne 4. 6. 2024 s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek vč. seznamu postoupených pohledávek); dopisem ze dne 27. 8. 2024 bylo žalovanému postoupení pohledávky oznámeno (oznámení o postoupení pohledávky). Téhož dne byla žalovanému odeslána předžalobní upomínka, ve které byl žalovaný vyzván k uhrazení dluhu do 3 dnů (předžalobní výzva vč. podacího lístku).

6. Z ostatních důkazů soud nezjistil žádné další relevantní skutečnosti nad rámec shora uvedených, další dokazování soud neprovedl pro nadbytečnost.

7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

11. Podle § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. nabývá postoupením pohledávky postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená.

15. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že smlouva, kterou právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli, je smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že v právním vztahu vystupoval žalovaný jako spotřebitel, řídí se smlouva i příslušnými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru, v tomto případě tedy právní předchůdkyni žalobkyně, před uzavřením smlouvy posoudit schopnost úvěrovaného spotřebitele, tedy žalovaného, poskytnutý úvěr splatit. V případě, že poskytovatel spotřebitelského úvěru neprověří úvěruschopnost spotřebitele v souladu se zákonem, a přesto spotřebiteli úvěr poskytne, je smlouva o úvěru stižena neplatností.

16. Judikatura Soudního dvora Evropské unie (srov. např. rozsudek z 5. 3. 2020, OPR-Finance, C-679/18 nebo ve věci C-679/18 ze dne 5. 3. 2020) pak zdůrazňuje povinnost soudů zkoumat podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti byl povinen spotřebitel vznést. Zjistí-li porušení této povinnosti, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho bez dalšího zákonem předvídané důsledky. Smyslem harmonizované unijní úpravy spotřebitelských úvěrů je podle Evropského soudního dvora zajistit, aby věřitelé přistupovali k půjčování zodpovědně a aby neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti na základě informací získaných od žadatele o úvěr a z dostupných databází. Cílem směrnice harmonizující vnitrostátní právní úpravu této oblasti je chránit spotřebitele před nadměrným zadlužením a platební neschopností, neboť spotřebitel se nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli úvěru a jeho vyjednávací pozice často vede k akceptaci předem stanovených neměnných smluvních podmínek. Účinnou ochranu pak poskytuje sankce v podobě absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy, v důsledku které věřitel ztrácí nárok na ostatní smluvní finanční plnění, vyjma poskytnuté částky a zákonných nároků (úrok z prodlení).

17. Právní předchůdkyně žalobkyně však dostatečně nesplnila povinnost jí plynoucí z § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a sice povinnost prošetřit úvěruschopnost žalovaného. S ohledem na shora uvedené posoudil soud smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou.

18. Právní předchůdkyně žalobkyně dle žalobních tvrzení ověřila úvěruschopnost žalovaného pouze lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. K ověřování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně nedoložila žádné důkazy, přičemž dodala, že ani žádné další důkazy nenavrhuje. Soud má tedy za to, že právní předchůdkyně žalobkyně nezjišťovala konkrétní příjmy a výdaje žalovaného, které jsou pro ověření schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet minimálně stejně důležité jako šetření v interních a externích registrech a systémech. Nezabývala se konkrétní a individuální situací žalovaného a posouzení úvěruschopnosti bylo tedy učiněno pouze formalisticky a nesplňuje požadavky stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. února 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).

19. S ohledem na závěr soudu o neplatnosti smlouvy z výše uvedeného důvodu se soud nezabýval ostatními argumenty žalovaného.

20. Žalobkyni tak náleží z titulu bezdůvodného obohacení (finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty na základě neplatné smlouvy podle § 2991 o. z.) pouze jistina poskytnuté částky, tj. 35 000 Kč. Vzhledem k tomu, že je žalovaný se splněním svého dluhu v prodlení a ze zjištěného skutkového stavu nevyplývá, že by za své prodlení nebyl odpovědný, přiznal soud žalobkyni i úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády (§ 1968 o. z., § 1970 o. z., § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), a to s počátkem prodlení od 3. 9. 2024 (ve výzvě k úhradě žalobkyně stanovila třídenní lhůtu, výzva žalovanému v souladu s § 573 o. z. došla dne 30. 8. 2024) (výrok I.). Ve zbytku soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.).

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 339,42 Kč, přičemž tato částka představuje 7,60 % z jejich celkové výše 4 466 Kč. Při vyčíslení poměru úspěchu a neúspěchu v řízení, vycházel soud z částek dospělých k okamžiku soudního rozhodnutí, vyčíslil tak i příslušenství ve výši ke dni 16. 9. 2025. Žalobkyni byla z požadovaného nároku přiznána částka ve výši 39 629,66 Kč a zamítnuta částka ve výši 34 027,40 Kč. Poměr úspěchu a neúspěchu tedy činí 53,80 % ku 46,20 %. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 288 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění do 31. 12. 2024 (dále jen „a. t.”) – částka 500 Kč za tři úkony právní služby realizované před podáním návrhu ve věci, tři paušální náhrady výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.

22. Dle názoru soudu podaná žaloba, resp. návrh na vydání elektronického platebního rozkazu naplňuje pojem „formulářová žaloba“ (srov. nález Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/11). V daném případě jsou splněny veškeré podmínky obsažené v § 14b odst. 1 a. t., tj. řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech (např. v řízení vedených u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 7 C 340/2022, 7 C 267/2022, 7 C 391/2022, 7 C 131/2023 či 7 C 425/2023), předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč (základem pro určení výše odměny advokáta pro účely náhrady nákladů řízení není částka požadovaná žalobou, nýbrž částka přisouzená, srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2016, sp. zn. 25 Cdo 3974/2015).

23. Soud stanovil lhůtu k plnění v souladu s § 160 odst. 1, věta za středníkem o. s. ř., a to i s ohledem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný navrhl splátky ve výši 1 000 Kč měsíčně a žalobkyně s tímto jeho návrhem souhlasila. Uložení platby dluhu pod ztrátou výhody splátek znamená, že nebude-li byť jediná splátka zaplacena v plné výši nebo včas, stane se celá zbývající část dluhu splatnou a žalobkyně bude moci podat návrh na výkon rozhodnutí.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.