OSPY 7 C 453/2023-181

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Jankem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_005⟫ pro zaplacení 25 867,34 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 918,37 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně jdoucím od 4. 6. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 21 948,97 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 25 867,34 Kč ve výši 8,25 % ročně od 10. 4. 2021 do 3. 6. 2024, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 21 948,97 Kč od 4. 6. 2024 do zaplacení a smluvního úroku ve výši 18,96 % ročně z částky 25 867,34 Kč od 10. 4. 2021 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku 764,46 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 10. 11. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 25 867,34 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výrokové části tohoto rozhodnutí. Žalobkyně se shora uvedeného nároku domáhá z titulu smlouvy o vydání kreditní karty uzavřené dne 1. 11. 2016 mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba. (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“). Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěrový limit až do výše 10 000 Kč, který žalovaný čerpal prostřednictvím kreditní karty Anonymizováno č. hodnota. Žalovaný se zavázal hradit čerpaný úvěr v pravidelných měsíčních splátkách spolu s úrokem ve výši 18,96 % ročně a poplatky dle sazebníku. Vzhledem k neplnění povinných minimálních splátek právní předchůdkyně žalobkyně odstoupila od smlouvy a ke dni 9. 4. 2021 zesplatnila pohledávku ve výši 25 867,34 Kč. Dlužná částka nebyla uhrazena, a proto se od 10. 4. 2021 dále úročí sjednanou úrokovou sazbou 18,96 % ročně a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně. Pohledávka byla následně postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 12. 2022 s účinností ke stejnému dni. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů získaných od žalovaného a z informací získaných z registrů BRKI, NRKI a SOLUS. Žalovaný čerpal celkem částku 27 199,37 Kč a uhradil celkem částku 23 281 Kč.

2. Žalovaný k žalobě sdělil, že žalobkyně svůj nárok opírá o smlouvu o vydání kreditní karty, avšak z návrhu není zřejmé, zda došlo k platnému zesplatnění úvěru ani jak byla vyčíslena částka 25 867,34 Kč. Tvrdil, že mu nebylo doručeno oznámení o splatnosti a odstoupení od smlouvy, a pokud k zesplatnění nedošlo, nemohlo dojít ani k platnému postoupení pohledávky. Namítal, že postoupení pohledávky nebylo řádně prokázáno, neboť žalobkyně nepředložila důkaz o doručení oznámení o postoupení do sféry žalovaného. Dále vznesl námitku promlčení a poukázal na nepřijatelné smluvní podmínky, zejména ujednání umožňující účtování úroku z úroku a nepřiměřených sankcí. Uvedl, že jde o spotřebitelský spor, v němž je nutné zkoumat bonitu spotřebitele; podle jeho názoru právní předchůdkyně žalobkyně tuto povinnost nesplnila, neboť neověřila jeho schopnost úvěr splácet v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru ani neinformovala o podmínkách překročení úvěrového. Žalovaný tvrdil, že smlouva je proto od počátku absolutně neplatná. Namítá také, že žalobkyně neprokázala aktivní legitimaci, neboť postoupení pohledávky nebylo řádně oznámeno. Současně uvedl, že v obdobné věci již rozhodoval Okresní soud Vranov nad Topľou pod sp. zn. Anonymizováno, kde vystupoval jiný žalobce, ale právní předchůdce byl totožný; žalovaný přiložil rozsudek tohoto soudu a tvrdil, že důkazy předložené žalobkyní jsou totožné s těmi, které byly použity v uvedeném slovenském řízení.

3. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou své mezinárodní příslušnosti (žalovaný je občanem Slovenské republiky) a dospěl k závěru, že s ohledem na čl. 7 nařízení Brusel I. bis je mezinárodně příslušným ve věci rozhodnout.

4. Z provedeného dokazováním soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

5. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 1. 11. 2016 smlouvu o vydání kreditní karty Anonymizováno. Žalovaný uvedl, že je zaměstnanec, nevyživuje žádné nezaopatřené osoby, bydlí v nájmu, je svobodný, jeho čistý příjem je 14 000 Kč; neuvedl výdaje ani splátky úvěrů (žádost/smlouva o vydání kreditní karty Visa Classic ze dne 1. 11. 2016).

6. S kreditní kartou byl poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal dluh splácet v měsíčních splátkách ve výši 5 % z celkové dlužné částky, minimálně 300 Kč (informace o spotřebitelském úvěru ze dne 1. 11. 2016).

7. Právní předchůdkyně žalobkyně prověřila žalovaného v registrech, přičemž zjistila, že skóre nelze vypočítat, neboť je příliš nové pro skórování; negativní informace nebyly zjištěny (výpisy z registrů – odeslané údaje, sumarizace a žádosti).

8. Právní předchůdkyně žalobkyně měla k dispozici výpisy z účtu žalovaného za období od srpna do listopadu 2016. Za období do uzavření smlouvy z nich vyplývá, že žalovaný měl příjem v rozmezí 12 081 Kč až 14 840 Kč. Výdaje žalovaného (drobné transakce provedené výběry z bankomatu a platbami kartou) téměř dosahovaly výše jeho příjmu. Přitom se nejednalo o částky, které by zahrnovaly výdaje na bydlení (výpisy z účtu žalovaného za období srpen 2016 až listopad 2016).

9. Dopisem ze dne 16. 3. 2021 právní předchůdkyně žalobkyně odstoupila od shora uvedené smlouvy z důvodu prodlení s úhradou splátek a úvěr zesplatnila; dopis byl adresován na adresy adresa a adresa (oznámení o splatnosti a odstoupení od žádosti/smlouvy o vydání kreditní karty ze dne 16. 3. 2021).

10. K datu 9. 4. 2021 činila celková dlužná částka 25 867,34 Kč (výpis ke kreditní kartě ze dne 9. 4. 2021).

11. Žalovaný vyčerpal celkem 27 199,37 Kč a uhradil celkem 23 281 Kč (výpisy ke kreditní kartě pro období od 14. 11. 2016 až 9. 4. 2021).

12. Dne 15. 12. 2022 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným na žalobkyni (prohlášení o okamžiku postoupení pohledávky, prohlášení k příloze č. hodnota – seznamu pohledávek tvořících soubor pohledávek, str. 4 seznamu pohledávek s uváděnou osobou žalovaného pod č. hodnota, to vše ze dne 15. 12. 2022).

13. Dopisem ze dne 5. 1. 2023 právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky; dopis byl adresován na adresy adresa (oznámení o postoupení pohledávky ze dne 5. 1. 2023).

14. Žalovaný byl vyzván právním zástupcem žalobkyně k úhradě dlužné částky (předžalobní výzva ze dne 14. 9. 2023 vč. podacího lístku).

15. Předmětem řízení vedeného u Okresního soudu adresa nad Topľou pod sp. zn. Anonymizováno byla pohledávka ve výši 16 555,40 Kč vyplývající ze smlouvy o poskytnutí kontokorentního úvěru č. Anonymizováno ze dne 23. 11. 2016, kterou žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně. Jednotlivé transakce, které byly předmětem tohoto řízení časově ani svojí výší neodpovídají předmětu řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp.zn. spisová značka (rozsudek Okresního soudu adresa nad Topľou ze dne 19. 6. 2024, č. j. Anonymizováno, a rozsudek Okresního soudu adresa nad Topľou ze dne datum).

16. Z výpisu z účtu č. hodnota za únor 2020 nevyplývá spojitost s nadepsaným řízením; jedná se o výpis z účtu ke kontokorentnímu úvěru uvedenému v předchozím bodě tohoto rozsudku (výpis z účtu č. hodnota za únor 2020).

17. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a s ohledem na znění přechodných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru též podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „zákon“).

18. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. Dle § 1 zákona o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

20. Dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném ke dni 1.11.2016, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

21. Podle § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Podle § 619 odst. 1 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé.

23. Podle § 621 o.z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání.

24. Podle § 629 odst. 1 o. z. trvá promlčecí lhůta tři roky.

25. Podle § 648 o. z. uplatní-li věřitel v promlčecí lhůtě právo u orgánu veřejné moci a pokračuje-li řádně v zahájeném řízení, promlčecí lhůta neběží. To platí i o právu již vykonatelném, pokud byl pro ně navržen výkon rozhodnutí nebo navrženo nařízení exekuce.

26. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

27. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

28. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

29. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

30. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

31. Podle § 1887 o. z. postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu.

32. Soud má za prokázané, že pohledávka ze shora uvedené smlouvy byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni, čímž je dána aktivní věcná legitimace žalobkyně ve sporu (srov. § 1879 o. z.). K námitce žalovaného, že oznámení o postoupení pohledávky mu nebylo řádně doručeno, a proto žalobkyně není aktivně věcně legitimována, soud uvádí, že pro platné postoupení pohledávky není nutné, aby bylo postoupení dlužníkovi oznámeno. Dlužník pouze může do oznámení postoupení plnit původnímu věřiteli (§ 1882 odst. 1 o. z.). Vědomost dlužníka o změně na straně věřitele má totiž význam jen potud, že ovlivňuje možnost přivodit zánik závazku jeho splněním i původnímu věřiteli, nemá však vliv na postavení nového věřitele jako aktivně legitimovaného ve sporu o plnění předmětného závazku vůči dlužníkovi (srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 2009, sp. zn. I. ÚS 1980/08). Žalobkyně tedy je aktivně věcně legitimována. Dále žalovaný namítal, že mu nebylo doručeno oznámení o zesplatnění pohledávky, a proto nemohlo dojít k platnému postoupení. K tomu soud uvádí, že splatnost pohledávky není podmínkou jejího postoupení.

33. Soud se dále zabýval argumentem žalovaného, že tatáž věc již byla rozhodnuta Okresním soudem adresa nad Topľou pod sp. zn. Anonymizováno. K tomu soud konstatuje, že se jedná o nároky ze dvou odlišných smluv, přestože byly obě uzavřeny s právní předchůdkyní žalobkyně (viz body 15. a 16. tohoto rozsudku); překážka věci rozhodnuté tedy není dána.

34. Po právní stránce soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně byla uzavřena smlouva o úvěru, která je zároveň smlouvou ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru, v tomto případě tedy právní předchůdkyni žalobkyně, před uzavřením smlouvy posoudit schopnost úvěrovaného spotřebitele, tedy žalovaného, poskytnutý úvěr splatit. V případě, že poskytovatel spotřebitelského úvěru neprověří úvěruschopnost spotřebitele v souladu se zákonem, a přesto spotřebiteli úvěr poskytne, je smlouva o úvěru stižena neplatností.

35. Judikatura Soudního dvora Evropské unie (srov. např. rozsudek z 5. 3. 2020, OPR-Finance, C-679/18) pak zdůrazňuje povinnost soudů zkoumat podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti byl povinen spotřebitel vznést. Zjistí-li porušení této povinnosti, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho bez dalšího zákonem předvídané důsledky. Smyslem harmonizované unijní úpravy spotřebitelských úvěrů je podle Evropského soudního dvora zajistit, aby věřitelé přistupovali k půjčování zodpovědně a aby neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti na základě informací získaných od žadatele o úvěr a z dostupných databází. Cílem směrnice harmonizující vnitrostátní právní úpravu této oblasti je chránit spotřebitele před nadměrným zadlužením a platební neschopností, neboť spotřebitel se nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli úvěru a jeho vyjednávací pozice často vede k akceptaci předem stanovených neměnných smluvních podmínek. Účinnou ochranu pak poskytuje sankce v podobě absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy, v důsledku které věřitel ztrácí nárok na ostatní smluvní finanční plnění, vyjma poskytnuté částky a zákonných nároků (úrok z prodlení).

36. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila dostatečně povinnost prošetřit úvěruschopnost žalovaného, jak jí ukládá § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně úvěruschopnost zkoumala, mimo jiné se zřetelem k příjmům a výdajům žalovaného, avšak neuvedla, jakým konkrétním způsobem výdaje prověřovala a jaké skutečnosti zjistila (nebyla tvrzena konkrétní výše výdajů, které měly být zjištěny).

37. K prokázání tvrzeného zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně předložila výpis z účtu žalovaného, který však nemohl představovat dostatečný podklad pro řádné posouzení úvěruschopnosti, resp. nemohl vést k závěru o schopnosti žalovaného úvěr splácet.

38. Z výpisů sice vyplynul příjem přibližně v tvrzené výši, avšak nelze z nich utvořit ucelený obraz o výdajích žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně zcela rezignovala na zjišťování skutečných výdajů žalovaného, resp. o nich netvrdila nic konkrétního. Výpisy z účtu přitom nemohly sloužit jako dostatečný podklad, neboť z pohybů na účtu vyplývá, že nezachycují kompletní hospodaření žalovaného. Zejména chybí platby spojené s bydlením (nájemné, energie), ačkoliv žalovaný v žádosti uvedl, že bydlí v nájmu. Přitom s ohledem na nízkou výši příjmu žalovaného bylo možno očekávat, že náklady na bydlení budou podstatnou položkou výdajové stránky žalovaného. A tedy bylo krajně nejisté, že žalovanému budou zbývat prostředky na úhradu sjednaných splátek. Z doloženého výpisu z účtu se podává, že prakticky celý svůj udávaný příjem utrácel žalovaný na jiné položky, než bydlení. Otázka, z čeho platí nájem, zůstala nezodpovězena.

39. Soud má tedy za to, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně nezjišťovala konkrétní výdaje žalovaného, které jsou pro posouzení schopnosti splácet úvěr minimálně stejně důležité jako šetření ve veřejně dostupných databázích. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39).

40. S ohledem na shora uvedené soud konstatuje, že smlouva o úvěru je ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 588 o. z. absolutně neplatná, neboť právní předchůdkyně žalobkyně se nezabývala konkrétní a individuální situací žalovaného a posouzení úvěruschopnosti bylo tedy podle názoru soudu učiněno pouze formalisticky a nesplňuje požadavky stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. února 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).

41. Pokud jde o vznesenou námitku promlčení, má soud za to, že tříletá subjektivní promlčecí lhůta počala běžet ode dne splatnosti pohledávky. Vzhledem k tomu, že k zesplatnění pohledávky došlo dne 16. 3. 2021 a žaloba byla podána dne 10. 11. 2023, je zřejmé, že pohledávka žalobkyně nebyla promlčena.

42. S ohledem na závěr soudu o neplatnosti smlouvy z výše uvedeného důvodu se soud nezabýval ostatními argumenty žalovaného.

43. Žalobkyni tak náleží z titulu bezdůvodného obohacení (finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty na základě neplatné smlouvy a jsou tak posuzovány podle § 2991 o. z.) pouze poskytnutá jistina. Soud vycházel z toho, že na závazek dle neplatné smlouvy byla poskytnuta částka 27 199,37 Kč. Pakliže žalovaný v souvislosti s neplatnou smlouvou uhradil 23 281 Kč, je nadále povinen vydat žalobkyni v režimu bezdůvodného obohacení částku 3 918,37 Kč. Vzhledem k tomu, že je žalovaný se splněním svého dluhu v prodlení, přiznal soud žalobkyni i úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády (§ 1968 a § 1970 o. z., § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), a to s počátkem prodlení od 4. 6. 2024. Vzhledem k tomu, že žalovaný namítal, že mu ze strany žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nebyly doručeny písemnosti, a žalobkyně prokázala pouze jejich odeslání, nikoli doručení, nebylo možno využít domněnku dojití dle § 573 o.z., kterou se uplatní pouze v případě, kdy odesílaná zásilka adresátu prokazatelně došla. Soud proto vyšel při určení data splatnosti z data doručení žaloby, které nastalo dne 3. 6. 2024 (výrok I.). Na tento postup byla žalobkyně upozorněna a bylo jí dáno poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř., aby doložila doručení písemností žalovanému. Po tomto poučení žalobkyně ničeho dalšího nenavrhla s tím, že disponuje pouze doklady o odeslání zásilek.

44. Ve zbytku soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.).

45. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jež byl v řízení převážně úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 764,46 Kč, přičemž tato částka představuje 84,94 % z jejich celkové výše 900 Kč. Při vyčíslení poměru úspěchu a neúspěchu v řízení vycházel soud z částek dospělých k okamžiku soudního rozhodnutí, vyčíslil tak i příslušenství ve výši ke dni 11. 11. 2025. Žalobkyni byla z požadovaného nároku přiznána částka ve výši 4 383,72 Kč a zamítnuta částka ve výši 53 802,89 Kč. Poměr úspěchu a neúspěchu tedy činí 7,53 % ku 92,47 %. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení dle § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 3 x 300 Kč za tři úkony (vyjádření ze dne 4. 6. 2024, ze dne 11. 12. 2024 a ze dne 6. 11. 2025) dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.

46. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.), když soud neshledal důvody pro její prodloužení či stanovení splátek.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.