OSPY 9 C 214/2024-58

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Stejskalovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované A, narozená Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A ⟪LB:lb_004⟫ o 16 490 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 950 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 662,60 Kč a úrok z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 3 950 Kč od 28.9.2023 do zaplacení do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 12 540 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 105,89 Kč a úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 12 540 Kč od 28.9.2023 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalované zaplacení částky 16 490 Kč s příslušenstvím, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto rozhodnutí. Tvrdila, že společnost právnická osoba, IČO: IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalovaná uzavřely dne 8.8.2010 smlouvu o půjčce č. hodnota, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, a žalovaná se zavázala poskytnutou částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 12 540 Kč vrátit právní předchůdkyni žalobkyně v 60 týdenních splátkách po 465 Kč nejpozději do 2.10.2011. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, poslední platbu uhradila dne 21.5.2012. Dne 21.9.2023 právní předchůdkyně žalobkyně postoupila žalobkyni pohledávky za žalovanou s účinností postoupení ke dni 27.9.2023. Žalovaná před postoupením pohledávky uhradila na dluh ze smlouvy o půjčce celkem 11 050 Kč. Ke dni uzavření smlouvy o postoupení pohledávky činila výše pohledávky za žalovanou bez příslušenství 16 496,56 Kč. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení dlužné jistiny ve výši 8 981,48 Kč, neuhrazeného souhrnného poplatku ve výši 7 508,52 Kč (celkem 16 490 Kč), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 15 768,49 Kč a úroků z prodlení v zákonné výši 7,75% ročně z dlužné jistiny a souhrnného poplatku, tedy z částky 16 490 Kč, od 10.10.2011 (tedy od data splatnosti poslední sjednané splátky) do 27.9.2023 (tedy do data postoupení pohledávky). Před podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužných částek, avšak žalovaná na dluh nic neuhradila.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. K jednání konaném dne datum se nedostavila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána (žaloba byla žalované doručena dne datum, předvolání k jednání pak dne datum. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v nepřítomnosti žalované.

3. Z listinných důkazů učinil soud následující skutkové závěry:

4. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 8.8.2010 smlouvu o půjčce č. hodnota, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnou žalované finanční prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutou částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 12 540 Kč vrátit v 59 týdenních splátkách ve výši 465 Kč a poslední splátkou ve výši 105 Kč. Součásti smlouvy o půjčce byly smluvní podmínky na zadní straně formuláře smlouvy o půjčce. První splátka byla splatná 7. den od data uzavření smlouvy o půjčce a každá další nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti při podpisu smlouvy částku 15 000 Kč, což žalovaná potvrdila podpisem smlouvy o půjčce (vše prokázáno předmětnou smlouvou o půjčce). Ze zákaznické karty ze dne datum soud zjistil, že žalovaná uvedla, že její celkové měsíční příjmy činí částka, má dvě vyživovací povinnosti, bydlí v nájmu, a její běžné měsíční výdaje činí částka; k tomu doložila pracovní smlouvu, výplatní pásky a nájemní smlouvu. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum včetně seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou byly postoupeny na žalobkyni. Žalobkyně odeslala žalované oznámení právní předchůdkyně žalované o postoupení pohledávky (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum včetně poštovního podacího lístku ze dne datum). Žalobkyně vyzvala žalovanou před podáním žaloby k úhradě dlužných částek, které žalovaná ani přes předžalobní upomínku neuhradila (prokázáno výzvou k plnění ze dne datum včetně poštovního podacího lístku ze dne datum).

5. Soud dále v souladu s § 120 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský osudní řád, ve znění pozdějších změn, (dále jen „o. s. ř.“), provedl k důkazu výpis z databáze ARAD – systém časových řad, dostupné na webových stránkách České národní banky www.cnb.cz, konkrétně výpis se statistickým údajem o obvyklé úrokové sazbě uplatňované bankami u spotřebitelských úvěrů s fixací do 1 roku v srpnu 2010, ze kterého zjistil, že tato úroková míra činila v tomto období 15,74 % ročně.

6. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil podle následujících právních ustanovení.

7. Podle přechodného ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších změn, (dále jen „o. z.“), není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Soud tedy z hlediska hmotněprávního posoudil věc, včetně účinků postoupení pohledávky, podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31.12.2013, (dále jen „obč. zák.“), neboť předmětná smlouva o půjčce byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou dne datum, tedy před účinností o. z. (srov. s usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 6.9.2016 sp. zn. 23 Cdo 1878/2015).

8. Podle § 657 a násl. obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

9. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

10. Podle § 517 odst. 1, věty první, obč. zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle odst. 2 jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

11. Podle § 524 odst. 1 obč. zák. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. Podle odst. 2 s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená.

12. Podle § 3 odst. 1 obč. zák. výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

13. Podle § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

14. Podle § 41 obč. zák. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

15. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úročené peněžité půjčce ve smyslu § 657 a § 658 odst. 1 obč. zák., kterou s ohledem na postavení smluvních stran soud posuzoval rovněž dle zákona č. 321/2001 Sb. o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, ve znění účinném ke dni datum, dále jen „zákon č. 321/2001 Sb.“, podle jehož § 2 písm. a) se spotřebitelským úvěrem rozumí poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, například ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit.

16. Dále se soud zabýval povahou žalobou uplatněných dílčích nároků a dospěl k závěru, že smluvně sjednaný souhrnný poplatek (v žalobě uplatněný ve výši 7 508,52 Kč společně s jistinou úvěru ve výši 8 981,48 Kč, celkem tedy 16 490 Kč), který se žalovaná zavázala uhradit spolu s poskytnutými peněžními prostředky, představuje po právní stránce kapitalizovaný úrok, neboť jde o úplatu za užívání půjčené jistiny, když jiné poplatky ani úroky sjednány nebyly. Proto se soud zabýval otázkou přiměřenosti výše takového úroku. Pokud poskytnutá půjčka činila 15 000 Kč a sjednaný souhrnný poplatek – ve skutečnosti však úrok – činil 12 540 Kč jedná se o úrok ve výši 83,60% z poskytnuté jistiny (výpočet: 12540 / 15000 x 100), což znamená roční úrokovou sazbu 72,45% [výpočet: (83,60 * 52 týdnů v roce / 60 týdenní splátek]. Takto zjištěnou výši roční úrokové sazby soud porovnal se zjištěnou obvyklou výší úrokové sazby uplatňované bankami u spotřebitelských úvěrů s fixací do 1 roku v srpnu 2010 (tedy v době uzavření posuzované smlouvy o půjčce), která činila 15,74 % ročně (zjištěno z databáze ARAD – systém časových řad dostupné na webových stránkách České národní banky). Porovnáním obvyklé úrokové sazby s výší smluvně sjednaného souhrnného poplatku, respektive s výší z něj vypočtené úrokové sazby, dospěl soud k závěru, že sjednaná úroková sazba činila 4,6 násobek obvyklé úrokové sazby. Takto vysoký úrok se dle soudu příčí dobrým mravům (§ 3 obč. zák.) a smluvní ujednání o něm je od samého počátku absolutně neplatné (§ 39 obč. zák.). Protože z povahy smlouvy o půjčce, z jejího obsahu, ani z okolností, za kterých byla uzavřena, nevyplývá, že její neplatnou část (ujednání o souhrnném poplatku) nelze oddělit od ostatního obsahu, vztahuje se neplatnost právě jen na ujednání o souhrnném poplatku (kapitalizovaném úroku), zatímco ve zbývající části zůstává smlouva o půjčce v platnosti (§ 41 obč. zák.). (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.12.2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004: „V projednávané věci soudy zjistily, že úroková míra u úvěrů poskytovaných bankami činila v době uzavření smluv o půjčce 9 až 15,5% ročně. Vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků (ve výši 60% ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy, a tedy ve smyslu ustanovení § 39 obč. zák. neplatné.“ A dále: „Je-li neplatné ujednání o výši úroků obsažené ve smlouvě o půjčce, z povahy právního úkonu a ani z jeho obsahu nevyplývá, že by tuto část nebylo možné oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Smlouva o půjčce je však neplatná pouze v ujednání o výši úroků jen tehdy, jestliže oddělení této části od ostatního obsahu smlouvy nebrání ani okolnosti, za nichž ke smlouvě došlo.“)

17. S ohledem na shora uvedené soud posoudil jako důvodný pouze nárok žalobkyně ve výši 3 950 Kč, který odpovídá výši rozdílu poskytnuté půjčky a již uhrazených částek (výpočet: 15 000 11 050). Protože žalovaná je s vrácením této částky v prodlení (§ 517 obč. zák.), soud přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky 3 950 Kč ve výši 7,75% ročně [§ 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., kterým se stanoví výše úroku z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1.7.2010 do 30.6.2013 (s ohledem na přechodné ustanovení v § 19 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť celková splatnost závazku žalované nastala 2.10.2011, tedy před nabytím účinnosti tohoto nařízení)]. Žalobkyně uplatnila jednak kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 15 768,49 Kč s tím, že se jedná o úrok 7,75% ročně z částky 16 490 Kč od 10.10.2011 do 27.9.2023 (celkem 4367 dnů), a dále požadovala zákonný úrok z prodlení 7,75% ročně z částky 16 490 Kč od 28.9.2023 do zaplacení. Kapitalizovaný úrok z prodlení žalobkyně požadovala od 10.10.2011, tedy od data marného uplynutí sedmidenní lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, nikoli od prvního dne prodlení, tedy od 3.10.2011, přičemž soud je tímto návrhem vázán. S ohledem na shora uvedené závěry soud přiznal žalobkyni kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 7,75% ročně z částky 3 950 Kč jdoucí od 10.10.2011 do 27.9.2023 ve výši 3 662,60 Kč (výpočet: 3 950 * 7,75% / 100 x 4367 / 365) a dále zákonný úrok z prodlení 7,75% ročně z částky 3 950 Kč od 28.9.2023 do zaplacení (výrok I.). Ve zbývajícím rozsahu, tedy co do částky 12 540 Kč (souhrnný poplatek) spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení 7,75% ročně z částky 12 540 Kč od 10.10.2011 do 27.9.2023 ve výši 12 105,89 Kč a se zákonným úrokem z prodlení 7,75% ročně z částky 12 540 Kč od 28.9.2023 do zaplacení, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

18. Soud doplňuje, že žalobkyně prokázala aktivní legitimaci na základě postoupení pohledávky dle § 524 a násl. obč.zák.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť při zohlednění přiznané jistiny a zamítnutého kapitalizovaného úroku (souhrnného poplatku) by byl dán ve větší části úspěch žalované (žalobkyně měla úspěch v částce 3 950 Kč, žalovaná v částce 12 540 Kč), které však podle obsahu spisu žádné náklady v řízení nevznikly.

20. Lhůta k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ.

Nesplní-li žalovaná dobrovolně povinnost stanovenou tímto rozsudkem, lze se jejího výkonu domáhat podáním návrhu u soudu (§ 251 o. s. ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem (zákon č. 120/2001 Sb.) u soudního exekutora.