OSPY 10 C 153/2025-127

Okresní soud Praha-východ rozhodl soudkyní Mgr. Petrou Vráblikovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_004⟫ pro 57 709,62 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 57 709,62 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 57 709,62 Kč od 21. 6. 2025 zaplacení se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 15 480 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne datum domáhala po žalovaném zaplacení částky 57 709,62 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené dne datum, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně, společnost Anonymizováno (dříve Anonymizováno) poskytla žalovanému úvěr v konečné výši 57 709,62 Kč, a to převodem z bankovního účtu právní předchůdkyně žalobkyně na bankovní účet žalovaného, a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit nejpozději do 20. 6. 2025. Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného, a to výpočtem rozdílu mezi doložitelnými příjmy a výdaji, lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI a EUCB, přičemž neměla důvodné pochybnosti ohledně platební schopnosti žalovaného. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byl právní předchůdkyní žalobkyně upomínán, do dnešního dne ničeho neuhradil. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 10. 2020 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak požaduje úhradu jistiny ve výši 57 709,62 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 21. 6. 2025 do zaplacení.

2. Žalovaný v rámci odporu proti vydanému platebnímu rozkazu zpochybnil nejdříve aktivní legitimaci žalobkyně, neboť dle něj žalobkyně neprokázala, že by na ní pohledávka platně přešla, a dále pak platnost samotné uzavřené smlouvy, a to jak s ohledem na samotný proces uzavírání, tak i skutečnost, že dle něj právní předchůdkyně žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, a navrhl, aby žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta. Při jednání pak dále doplnil, že z žaloby není jasné, co je jistinou a co je příslušenstvím, přičemž poukázal na to, že požadavek na úhradu zákonného úroku z prodlení z úroků by sám o sobě byl nezákonný. Nicméně připustil že finanční prostředky v žalované výši mu poskytnuty byly. S ohledem na to, že se jednalo o tzv. revolvingový úvěr, platby mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným probíhaly.

3. Podáním ze dne datum, doručeným soudu dne datum, doplnila žalobkyně svá žalobní tvrzení ohledně specifikace žalované částky a jejího příslušenství a prověření úvěruschopnosti žalovaného, s ohledem na skutečnost, že toto doplnění tvrzení a doplnění důkazů bylo učiněno až po prvním jednání ve věci, které proběhlo dne datum (žalobkyně se z účasti na jednání omluvila, aniž by požádala o jeho odročení), tedy po lhůtě stanovené ust. § 118b odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) a aniž by byly splněny další podmínky v něm uvedené, nemohl soud k těmto tvrzením a důkazům přihlédnout. Soud dále neprovedl důkaz listinami založenými žalobkyní k žalobě v anglickém jazyce, s výjimkou přehledu vzájemných plateb, neboť soudu nebyl předložen jejich překlad a nešlo o prosté numerické vyjádření akceptovatelné i bez překladu. Nad rámec uvedeného soud neprovedl důkaz ani výpisy z účtu žalovaného, které navrhl žalovaný vyžádat, a to z důvodu jejich nadbytečnosti, neboť platební bilance úvěru byla dostatečně prokázána listinou předloženou žalobkyní.

4. Na základě listinných důkazů vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Právní předchůdkyně žalobkyně společnost Anonymizováno. a žalovaný uzavřeli prostřednictvím prostředků elektronické komunikace dne 21. 11. 2023 úvěrovou smlouvu, na základě které měl být poskytnut žalovanému revolvingový úvěr do maximálního úvěrového limitu ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal splatit poskytnutý úvěr ve smlouvou stanovených minimálních měsíčních splátkách (13 % z výše celkově splatné částky nebo nejméně 1000 Kč spolu s nominálním úrokem z otevřeného zůstatku úvěru ve výši 146,949 % ročně (RPSN 2999,98%), a to ve stejných měsíčních splátkách do jednoho roku od uzavření smlouvy s tím, že žalovaný je povinen v této lhůtě uhradit zůstatek jistiny i úroky z úvěru (důkaz: Anonymizováno. - úvěrová smlouva vztahující se na klienty s trvalým bydlištěm v České republice uzavřená s klientem dne 21. 11. 2023, Anonymizováno - standardní podmínky úvěrové smlouvy vztahující se na klienty v České republice platné k 19. 10. 2023). Žalovaný obdržel standardní informace o spotřebitelském úvěru (důkaz: Anonymizováno standardní informace o spotřebitelském úvěru). Dodatkem ze dne 24. 4. 2024 byl úvěrový limit ze smlouvy navýšen na 28 000 Kč (důkaz: Dodatek o navýšení úvěrového limitu ze dne datum). Na účet Anonymizováno, jehož beneficientem je žalovaný, zaslala právní předchůdkyně žalobkyně dne 21. 11. 2023 částku 20 000 Kč, dne 23. 11. 2023 částku 5 000 Kč, dne 19. 12. 2023 částku 25 000 Kč, dne 21. 2. 2024 částku 1 254 Kč, dne 21. 3. 2024 částku 787 Kč, dne 22. 4. 2024 částku 3 655 Kč, dne 24. 4. 2024 částku 3 000 Kč, dne 25. 6. 2024 částku 4 344 Kč, dne 22. 7. 2024 částku 4 775 Kč, dne 30. 8. 2024 částku 5 227 Kč, dne 23. 9. 2024 částku 5 673 Kč, dne 23. 10. 2024 částku 6 107 Kč, dne 15. 1. 2025 částku 6 000 Kč, dne 22. 1. 2025 částku 5 865 Kč (důkaz: doklady o platbách ze dne 21. 11. 2023, 23. 11. 2023, 19. 12. 2023, 21. 2. 2024, 21. 3. 2024, 22. 4. 2024, 24. 4. 2023, 25. 6. 2024, 22. 7. 2024, 30. 8. 2024, 23. 9. 2024, 23. 10. 2024, 15. 1. 2025 a 22. 1. 2025). V rámci vzájemných plateb byla na revolvingový úvěr hrazena dne 12. 11. 2023 částka 27 274 Kč, dne 19. 1. 2024 částka 3 700 Kč, dne 20. 2. 2024 částka 3 550 Kč, dne 20. 3. 2024 částka 3 700 Kč, dne 22. 4. 2024 částka 3 700 Kč, dne 20. 5. 2024 částka 4 480 Kč, dne 21. 6. 2024 částka 4 345 Kč, dne 21. 7. 2024 částkaAnonymizováno4 775 Kč, dne 27. 8. 2025 částka 5 227 Kč, dne 21. 9. 2024 částka 5 673 Kč, dne 23. 10. 2024 částka 6 110 Kč, dne 20. 11. 2024 částka 6 560,46 Kč, dne 25. 12. 2024 částka 6 150 Kč, dne 22. 1. 2025 částka 5 718,39 Kč, dne 27. 2. 2025 částka 6 990,43 Kč a dne 18. 6. 2025 částka 57 709,62 Kč (důkaz: účetní přehled). Žalovaný hradil pohledávku z účtu č. účtu, kdy na tuto pohledávku uhradil dne 27. 8. 2024 částku 5 227 Kč, dne 21. 9. 2024 částku 5 673 Kč, dne 23. 10. 2024 částku 6 110 Kč, dne 22. 11. 2024 částku 6 560,46 Kč, dne 25. 12. 2024 částku 6 150 Kč, dne 24. 1. 2025 částku 5 718,39 Kč, dne 3. 3. 2025 částku 6 990,43 Kč (důkaz: potvrzení o provedení platby ze dne 27. 8. 2024, 21. 9. 2024, 22. 10. 2024, 22. 11. 2024, 25. 12. 2024, 24. 1. 2025 aAnonymizováno3. 3. 2025). Smlouvou ze dne 22. 1. 2020 byla pohledávka za žalovaným ve výšiAnonymizováno57 709,62 Kč postoupena žalobkyni (důkaz: smlouva na opakovaném postoupení pohledávek ze dne 22. 1. 2020, příloha – seznam pohledávek), o čem ž byl žalovaný písemně vyrozuměn (důkaz: oznámení o postoupení pohledávky ze dne 12. 7. 2025), o úhradu dluhu byl žalovaný předžalobně vyzván dne 21. 7. 2025 (důkaz: výzva k úhradě před podáním žaloby, potvrzení o odeslání zásilky ze dne 21. 7. 2025).

5. Po právní stránce soud věc posuzoval podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užití cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

7. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

8. V daném případě je třeba uzavřenou smlouvu posoudit nejen podle shora citovaného ustanovení § 2395 o. z., ale s ohledem na její spotřebitelský charakter rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Ohledně povinnosti posouzení úvěruschopnosti, se podává např. z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, který lze dle názoru soudu použít i při výkladu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

12. V posuzovaném případě však žalobkyně neunesla břemeno důkazní ohledně skutečnosti, že u žalovaného k posouzení jeho úvěruschopnosti vůbec došlo. Žalobkyně je v dané věci (jakož i ve věcech dalších, skutkově i právně obdobných) zastoupena advokátem – právním profesionálem, jenž si je povinnosti žalobkyně tuto skutečnost nejen tvrdit, nýbrž i prokázat, jistě vědom. Neúčastí na konaném jednání se přitom žalobkyně vzdala práva být poučena ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř., dle něhož zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Tohoto poučení se účastníkovi dostává v zásadě a pouze při jednání, na němž je přítomen (srv. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 204/2003, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. Rc 64/2006, rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, 32 Cdo 3098/2016, 30 Cdo 3038/2016 a řada dalších, všechny dostupné na www.nsoud.cz).

13. Listinami, které žalobkyně předložila spolu s žalobou soudu k důkazu, nejsou ověřeny ani příjmy, ani náklady žalovaného, ani z nich nevyplývá, že by je právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala. Není ani doloženo, že by zjišťovala údaje o žalovaném z jiných zdrojů (insolvenční rejstřík, registr NRKI, registr SOLUS). Již tyto skutečnosti musí nutně vést k závěru, že přezkum úvěruschopnosti nebyl ze strany právní předchůdkyně žalobkyně proveden s odbornou péčí a soudu nezbývá než konstatovat, že smlouva o úvěru je tak ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná, přičemž jak se podává ze shora citovaného ust. § 87 odst. 1, ve znění účinném od 29. 5. 2022, soud k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

14. S ohledem na shora citované tak soud smlouvu o úvěru dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb. shledal jako absolutně neplatnou, přičemž je tak nutné peněžní prostředky, které žalobkyně poskytla prostřednictvím bankovního převodu na bankovní účet žalovaného, posoudit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu shora citovaného ust. § 2991 a násl. o. z.

15. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované prostřednictvím bankovního převodu na bankovní účet žalovaného převedla částku celkem ve výši 96 953,97 Kč. Žalovaný však i podle údajů předložených žalobkyní uhradil žalobkyni celkem 97 953,97 Kč, pokud soud vychází z údajů o platbách na úvěr v rámci předložené účetní bilance, pak dokonce 108 964,89 Kč. Na straně žalobkyně tak nevznikl nedoplatek, který by mohl být považován za bezdůvodné obohacení ze strany žalovaného, neboť celá poskytnutá částka byla žalobkyni vrácena před podáním žaloby. Žalobu tak nelze považovat za důvodnou, a proto ji soud v celém rozsahu zamítl.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalovanému, jež byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15 480 Kč. Tyto náklady představují náklady zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 57 709 Kč sestávající z částky 3 420 Kč za každý ze čtyř úkonů právní služby realizovaných ve věci (odpor, vyjádření k žalobě, 2x účast na jednání) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 a. t.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ.