OSPY 10 C 46/2026-100

Okresní soud Praha-východ rozhodl soudkyní Mgr. Petrou Vráblikovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o 14 137,17 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 7 414,53 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 7 414,53 Kč od 19. 4. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 6 722,64 Kč od 19. 4. 2025 do 19. 5. 2025, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 722,64 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 6 722,64 Kč od 19. 5. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne datum domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 137,17 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené dne datum mezi žalovaným a společností Anonymizováno se sídlem jméno FO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 14 137,17 Kč, který měl vrátit do 18. 4. 2025. Podle žalobkyně ověřila právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného na základě porovnání jeho příjmů a výdajů, kdy žalovanému musela po odečtení výdajů a splátky zůstat rezerva alespoň 10 % rozdílu mezi příjmy a výdaji, minimálně však ve výši životního minima, a současně prověřením v databázích ISIR, CRKI a EUCB, přičemž nebyly zjištěny okolnosti zpochybňující schopnost žalovaného úvěr splácet. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum. Žalovaný byl o zaplacení upomínán, avšak na dluh nic neuhradil. Žalobkyně tak po žalovaném požadovala k zaplacení částku celkem 14 137,17 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 14 137,17 Kč od 19. 4. 2025 do zaplacení. Žalovaný úvěr v termínu sjednané splatnosti, ani později, nevrátil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Na základě provedených listinných důkazů vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum prostřednictvím webové stránky www.Anonymizováno a prostředků elektronické komunikace úvěrovou smlouvu, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na dobu neurčitou revolvingový úvěr s maximálním úvěrovým limitem 10 000 Kč, denním úrokem 0,4026 %, poplatkem za výběr 0 Kč a poplatkem z prodlení 250 Kč, a žalovaný se zavázal úvěr splácet měsíční minimální splátkou ve výši stanovené úvěrovou smlouvou, a to 13 % z nesplaceného úvěru spolu s úrokem a poplatkem za výběr, nebo 1 000 Kč, podle toho, která z částek je vyšší, přičemž celková částka k úhradě činila 17 959,74 Kč (důkazy: úvěrová smlouva dne datum, standardní informace o spotřebitelském úvěru, standardní podmínky úvěrové smlouvy). Právní předchůdkyně žalobkyně převedla dne datum částku 10 000 Kč na bankovní účet IBAN: IBAN, jehož vlastníkem je žalovaný (důkaz: potvrzení o provedení transakce dne datum). Před poskytnutím úvěru si žalobkyně od žalovaného vyžádala občanský průkaz k ověření identity (důkaz: kopie OP). Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum ve znění dodatku č. hodnota ze dne datum, kterým byla původní smlouva prodloužena do datum, pohledávku za žalovaným ve výši 14 137,17 Kč (důkazy: smlouva na opakovaném postoupení pohledávek ze dne datum včetně dodatku č. hodnota a seznam postoupených pohledávek), o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn (důkaz: oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum). Z přehledu plateb k úvěru poskytnutému žalovanému je zřejmé, že žalovaný na dluh uhradil dne 29. 1. 2025 částku 1 830,81 Kč a dne 30. 1. 2025 částku 1 446,55 Kč (důkaz: přehled plateb). Žalovaný úvěr v termínu splatnosti ani později nevrátil, přestože jej k tomu žalobkyně písemně vyzvala (důkazy: výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne datum včetně podacího lístku prokazujícího odeslání výzvy žalovanému).

4. Z dalších provedených listinných důkazů soud nezjistil relevantní skutečnosti pro právní posouzení věci, a proto z nich při svém rozhodnutí nevycházel.

5. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány.

6. Po právní stránce soud věc posuzoval podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších změn, (dále jen „o. z.“), dle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto nařízením je s ohledem na dobu, kdy se dostal žalovaný do prodlení s úhradou dlužné částky, nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle jehož § 2 platí, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

9. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

10. Podle § 1880 odst. 1 o. z. nabývá postoupením pohledávky postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená.

11. V daném případě je třeba uzavřenou smlouvu posoudit s ohledem na její spotřebitelský charakter rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 1. 2024, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Ohledně povinnosti posouzení úvěruschopnosti se podává např. z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, který lze dle názoru soudu použít i při výkladu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

15. Soud na základě provedených důkazů dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, zda její právní předchůdkyně před poskytnutím úvěru řádně posoudila schopnost žalovaného úvěr splatit. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného srovnáním jeho příjmů a výdajů a lustrací ve veřejných databázích, avšak tato tvrzení o zkoumání příjmů a výdajů žalovaného nedoložila žádným konkrétním důkazem (např. pracovní smlouvou, nájemní smlouvou, výpisy z bankovního účtu žalovaného, vyúčtováním služeb spojených s bydlením apod.), nepředložila soudu ani konkrétní výstupy lustrací z veřejně dostupných databází. Žalobkyně se nedostavila k nařízenému jednání a soud ji tudíž nemohl poučit, že neunáší břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších změn (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně tedy neprokázala, že její právní předchůdkyně před poskytnutím úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, a proto je uzavřená úvěrová smlouva neplatná podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. K neplatnosti smlouvy z tohoto důvodu je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti (viz rozsudek Evropského soudního dvora C679/18 ze dne 5. 3. 2020).

16. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalovanému částku 10 000 Kč, přičemž se jedná o plnění z neplatné smlouvy o úvěru, a proto soud uzavřel, že se žalovaný bezdůvodně obohatil na úkor právní předchůdkyně žalobkyně o částku ve výši 10 000 Kč, přičemž na dluh dosud uhradil dne 29. 1. 2025 částku 1 830,81 Kč a dne 30. 1. 2025 částku 1 446,55 Kč. Žalobkyně prokázala svoji aktivní legitimaci smlouvou o postoupení pohledávek (podle § 1879 o. z. a § 1880 o. z.), proto je žalovaný povinen vydat bezdůvodné obohacení ve výši 6 722,64 Kč žalobkyni (podle § 2991 o. z.), což ani přes písemnou výzvu dosud neučinil. Žalovaný je v prodlení s peněžitým plněním, proto soud žalobkyni přiznal rovněž nárok na úrok z prodlení (podle § 1970 o. z.) z částky 6 722,64 Kč, a to v zákonné výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, počínaje uplynutím 3 dnů ode dne, kdy žalovanému zaslala výzvu k plnění, tj. od 19. 5. 2025, (výrok II.). Ve zbývajícím rozsahu, tedy co do částky 7 414,53 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 7 414,53 Kč od 19. 4. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 6 722,64 Kč od 19. 4. 2025 do 19. 5. 2025, soud žalobu zamítl (výrok I.).

17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Úspěch účastníka v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného úroku z prodlení. (K tomu např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015). Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 6 722,64 Kč s úrokem z prodlení 12 % ročně od 19. 5. 2025 do zaplacení, zatímco žalovaný byl úspěšný ohledně částky 7 414,53 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 7 414,53 Kč od 19. 4. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 6 722,64 Kč od 19. 4. 2025 do 19. 5. 2025, tedy úspěch žalobkyně je dán ze 48 % uplatněného nároku a úspěch žalovaného z 52 %. Poměrný úspěch ve věci měl žalovaný, a to ze 4 %, avšak žalovaný byl v řízení zcela nečinný, nevznikly mu žádné náklady řízení, a proto soud žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.

18. Lhůtu k plnění dluhu soud ponechal obecnou třídenní podle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř., neboť žalovaný byl v řízení nečinný a soud neměl možnost zjistit, v jaké době je schopen dluh uhradit.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ.